{"id":19624,"date":"2008-03-19T03:15:00","date_gmt":"2008-03-19T02:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19583"},"modified":"2008-03-19T03:15:00","modified_gmt":"2008-03-19T02:15:00","slug":"rozum-a-cit-ii-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-40\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 40."},"content":{"rendered":"
Bill sed\u011bl bez jedin\u00e9ho hnut\u00ed na tvrd\u00e9 posteli, kterou znal tak d\u016fv\u011brn\u011b, a\u017e to pro n\u011bj bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Cel\u00e9 dny mu nedovolili vych\u00e1zet, jedinou jeho \u010dinnost\u00ed bylo v\u011b\u010dn\u00e9 poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed na matraci, na ni\u017e nebyl zvykl\u00fd a tup\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed skrz zaml\u017een\u00e9 okno, kter\u00e9 poskytovalo v\u00fdhled do ne p\u0159\u00edli\u0161 udr\u017eovan\u00e9 zahrady, zasypan\u00e9 tlej\u00edc\u00edm list\u00edm. Bylo to pro n\u011bj depresivn\u00ed, ka\u017ed\u00fd den pro n\u011bj p\u0159edstavoval st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed monot\u00f3nnost a v\u011bd\u011bl, \u017ee ten n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed nic nov\u00e9ho nep\u0159inese. Po\u010das\u00ed jako by p\u0159esn\u011b vystihovalo jeho n\u00e1ladu, uplakan\u00fdm nebem se proh\u00e1n\u011bly t\u011b\u017ek\u00e9 \u0161ed\u00e9 mraky a ka\u017edou chv\u00edli uvol\u0148ovaly ze sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 ledov\u00e9 kapky bubnuj\u00edc\u00ed bez p\u0159est\u00e1n\u00ed na parapet.<\/div>\n
V\u0161echno mu p\u0159ipadalo tak neskute\u010dn\u011b \u00famorn\u00e9, co jen si m\u011bl po\u010d\u00edt s\u00e1m, mezi \u010dty\u0159mi, t\u00e9m\u011b\u0159 hol\u00fdmi st\u011bnami, v pokoji, kter\u00fd byl vybaven tak stroze a neposkytoval mu v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 soukrom\u00ed, pohodl\u00ed, ani jakoukoliv vzpom\u00ednku na domov. Byl osam\u011bl\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 osam\u011bl\u00fd, l\u00e9ka\u0159i zak\u00e1zali ve\u0161ker\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy, podle jejich slov se nesm\u011bl rozptylovat ani rozru\u0161ovat, rozhodli tak ve chv\u00edli, kdy po ned\u00e1vn\u00e9m odchodu Toma z jeho pokoje, za neklidn\u00fdch podm\u00ednek, se jeho stav na n\u011bjakou dobu rapidn\u011b zhor\u0161il. Proto p\u0159istoupili k variant\u011b naprost\u00e9 izolace, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b ta byla jedinou jistotou absolutn\u00edho klidu.<\/div>\n
Dny mu spl\u00fdvaly v jeden a jeho bolesti neust\u00e1valy. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se u n\u011bj projevuj\u00ed je\u0161t\u011b dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed abstinen\u010dn\u00ed p\u0159\u00edznaky, ruce se mu \u0161\u00edlen\u011b t\u0159\u00e1sly, srdce tlouklo jako spla\u0161en\u00e9 a na \u010dele mu perlily pram\u00ednky potu. Jedin\u00fdm pozitivem bylo, \u017ee prvn\u00ed chv\u00edle bez sv\u00fdch tolik pot\u0159ebn\u00fdch l\u00e9k\u016f str\u00e1vil t\u00e9m\u011b\u0159 v bezv\u011bdom\u00ed, otupen, tak\u017ee nec\u00edtil tak v\u00fdraznou bolest, je\u017e se odehr\u00e1vala v jeho t\u011ble. Byl jako bez du\u0161e, po\u0159\u00e1d se mu nedost\u00e1valo t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 zdrav\u00e9 barvy a hlubok\u00e9 tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima nemizely. Jak tak\u00e9 mohly, kdy\u017e cel\u00e9 noci str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm o bratrovi, ani\u017e by se mu poda\u0159ilo na okam\u017eik zamhou\u0159it oko. Myslel na n\u011bj tak intenzivn\u011b.<\/div>\n
Pro\u010d? Pro\u010d musel n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat, pro\u010d jen \u0161el za n\u00ed? V\u0161echno mohlo b\u00fdt zase dobr\u00e9, u\u017e by jim nic nest\u00e1lo v cest\u011b a sta\u010d\u00ed jedna hloup\u00e1 noc, aby zase rozt\u0159\u00ed\u0161tila ve\u0161ker\u00e9 jejich pl\u00e1ny a nad\u011bje na kusy. M\u011bl Teresu nen\u00e1vid\u011bt? Nejsp\u00ed\u0161 ne. Ona vlastn\u011b celou tu dobu jen trp\u00ed, od chv\u00edle kdy jej poznala, od chv\u00edle kdy vstoupil do jej\u00edho \u017eivota, j\u00ed nep\u0159inesl jedinou radost. Snad t\u011bch p\u00e1r okam\u017eik\u016f hned na za\u010d\u00e1tku, ale nikdy pro n\u011bj nebyla na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. Ani nemohla.<\/div>\n
Jeho telefon vyzv\u00e1n\u011bl u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 post\u00e9, vlastn\u011b ten zvuk ani neregistroval. U\u017e tolikr\u00e1t se v duchu rozhodl, \u017ee s n\u00edm promluv\u00ed, \u017ee mu d\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost na alespo\u0148 p\u00e1r v\u011bt pro svou obhajobu, \u017ee jej kr\u00e1tce vyslechne. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e u\u017e sahal po zelen\u00e9m tla\u010d\u00edtku, se p\u0159ed jeho o\u010dima objevil obraz, kter\u00fd spat\u0159il na obrazovce sv\u00e9ho po\u010d\u00edta\u010de a kter\u00fd se mu vryl do pam\u011bti snad do konce \u017eivota. Na n\u011bco takov\u00e9ho prost\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd, nic jej nemohlo na takovou situaci p\u0159ipravit a on na ni reagoval po sv\u00e9m.<\/div>\n
„Mus\u00edte n\u011bco sn\u00edst!“ poru\u010dil razantn\u011b jeho hlavn\u00ed l\u00e9ka\u0159, jeliko\u017e ostatn\u00ed person\u00e1l si v tomto p\u0159\u00edpad\u011b u\u017e nev\u011bd\u011bl rady.<\/div>\n
„Nemus\u00edm nic,“ odsekl Bill chladn\u011b a nespou\u0161t\u011bl o\u010di od protivn\u011b zn\u00e1m\u00e9ho v\u00fdhledu do neut\u011b\u0161en\u00e9 zahrady.<\/div>\n
„Pokud okam\u017eit\u011b nep\u0159iberete, v\u00e1\u0161 zdravotn\u00ed stav je na nejlep\u0161\u00ed cest\u011b k \u00fapln\u00e9mu zhroucen\u00ed, sice jste p\u0159e\u017eil nejhor\u0161\u00ed, ale to neznamen\u00e1, \u017ee jste v po\u0159\u00e1dku. Jste velice oslaben\u00fd a va\u0161e podv\u00e1ha u\u017e je na hranici, s\u00e1m mus\u00edte c\u00edtit, \u017ee va\u0161e t\u011blo alarmuje.“<\/div>\n
„Nec\u00edt\u00edm nic. A\u017e budu m\u00edt hlad, budu j\u00edst. Odneste to,“ hlesl Bill do ticha m\u00edstnosti, kde se na n\u011bj up\u00edralo hned n\u011bkolik p\u00e1r\u016f o\u010d\u00ed, kter\u00e9 m\u011bly za \u00fakol vy\u0159e\u0161it jeho zb\u011bdovan\u00fd stav.<\/div>\n
Necht\u011bl nikoho vid\u011bt, nikdo prost\u011b nech\u00e1pal co se v n\u011bm skute\u010dn\u011b d\u011bje, nikdo mu nemohl porozum\u011bt. V\u011bd\u011bl, \u017ee jej opou\u0161t\u00ed i ty posledn\u00ed s\u00edly, kter\u00e9 v n\u011bm p\u0159eb\u00fdvaly od jeho zhroucen\u00ed, ale nem\u011bl prost\u011b nic, co by jej motivovalo sna\u017eit se p\u0159es tuto stra\u0161nou dobu p\u0159eklenout. Nikdo mu tady nem\u016f\u017ee pomoct. Nezab\u00edraly na n\u011bj v\u00fdhru\u017eky ohledn\u011b nitro\u017eiln\u00ed v\u00fd\u017eivy, nic na n\u011bj neplatilo, bylo mu to jedno. A\u0165 si s n\u00edm d\u011blaj\u00ed co cht\u011bj\u00ed, ruce m\u011bl beztak u\u017e dokonale rozp\u00edchan\u00e9 a doni\u010den\u00e9 od jehel, m\u011bn\u00edc\u00edch se n\u011bkolikr\u00e1t denn\u011b, o jednu v\u00edc nebo m\u00ed\u0148, to u\u017e by ani nezaznamenal.<\/div>\n
Byl zoufal\u00fd a s\u00e1m. Pot\u0159eboval vedle sebe n\u011bkoho, kdo by mu porozum\u011bl, kdo by jej ut\u011b\u0161il, ale to dok\u00e1zal jedin\u011b Tom. P\u0159ipadal si jako v za\u010darovan\u00e9m kruhu, bylo nemo\u017en\u00e9 vz\u00edt jej k sob\u011b zp\u00e1tky, ale stejn\u011b tak nere\u00e1ln\u00e9 bylo \u017e\u00edt bez n\u011bj. Nev\u011bd\u011bl jak se rozhodnout, c\u00edtil se ubl\u00ed\u017een\u00fd a zrazen\u00fd. Kdy\u017e mu odpust\u00ed jednou, Tom nebude m\u00edt strach ud\u011blat n\u011bco podobn\u00e9ho znovu a to on nemohl dovolit. Nemohl \u017e\u00edt s n\u00edm, ale ani bez n\u011bj, to bylo to jedin\u00e9, co se mu v\u0161echny ty probd\u011bl\u00e9 noci honilo hlavo a st\u00e1le nenach\u00e1zelo vhodnou odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill sed\u011bl bez jedin\u00e9ho hnut\u00ed na tvrd\u00e9 posteli, kterou znal tak d\u016fv\u011brn\u011b, a\u017e to pro n\u011bj bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Cel\u00e9 dny mu nedovolili vych\u00e1zet, jedinou jeho \u010dinnost\u00ed bylo v\u011b\u010dn\u00e9 poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed na matraci, na ni\u017e nebyl zvykl\u00fd a tup\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed skrz zaml\u017een\u00e9 okno, kter\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19624","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19624","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19624"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19624\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19624"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19624"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19624"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}