{"id":19627,"date":"2008-03-19T03:00:00","date_gmt":"2008-03-19T02:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19586"},"modified":"2008-03-19T03:00:00","modified_gmt":"2008-03-19T02:00:00","slug":"rozum-a-cit-ii-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-37\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 37."},"content":{"rendered":"
„Co mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0161pitnul zni\u010den\u011b Tom a zabo\u0159il hlavu do jeho vlas\u016f, a\u010dkoliv si byl moc dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee sv\u00fdm zoufalstv\u00edm bratrovi rozhodn\u011b nepom\u016f\u017ee, \u017ee by se m\u011bl naopak chovat v jeho p\u0159\u00edtomnosti optimisticky, usm\u00edvat se a ut\u011b\u0161ovat jej, ale p\u0159i pohledu na jeho zb\u011bdovanou tv\u00e1\u0159, nebyl absolutn\u011b schopen vy\u010darovat \u00fasm\u011bv. Nem\u011bli vyhr\u00e1no, je\u0161t\u011b nic p\u0159ece nebylo jist\u00e9, l\u00e9ka\u0159i p\u0159edpokl\u00e1dali, \u017ee se d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji probere, ale to neznamenalo v\u016fbec nic. M\u016f\u017ee to b\u00fdt jen kr\u00e1tkodob\u00e9 zlep\u0161en\u00ed, kter\u00e9 d\u00edlem okam\u017eiku pomine a oni se ocitnou znovu tam kde byli p\u0159edt\u00edm a on tomu nem\u016f\u017ee nijak zabr\u00e1nit. Kdyby jen pro n\u011bj mohl n\u011bco ud\u011blat, cokoliv, i nemo\u017en\u00e9, kdyby existovala mo\u017enost mu pomoci, ale on se c\u00edtil tak bezmocn\u00fd.<\/div>\n
Ztr\u00e1cel Billa pod sv\u00fdma vlastn\u00edma rukama a nedok\u00e1zal to zastavit, nem\u016f\u017ee poru\u010dit \u010dasu! Zahled\u011bl se bratrovi p\u0159\u00edmo do jeho smutn\u00fdch vyhasl\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jakoby postr\u00e1daly obvyklou sytou barvu. Byly kaln\u00e9 a leskly se jako odrazy zrcadel.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl, pro\u010d?!“ k\u0159iknul na n\u011bj Tom a jakoby se v n\u011bm vzedmula hladina vzteku a bolesti, kterou v sob\u011b uchov\u00e1val po cel\u00e9 ty nekone\u010dn\u00e9 hodiny, kdy m\u011bl pocit, \u017ee se mu mus\u00ed rozsko\u010dit hlava, zahlcena v\u0161emi t\u011bmi tr\u00fdzniv\u00fdmi my\u0161lenkami, kter\u00e9 jej obklopovaly.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026“ pokusil se Bill ochrapt\u011bl\u00fdm a zast\u0159en\u00fdm hlasem nam\u00edtat, ale bratr jej p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak stra\u0161n\u011b jsem se o tebe b\u00e1l! Co sis myslel, \u017ee je to jen tvoje v\u011bc? \u017de se nemus\u00ed\u0161 nikomu sv\u011b\u0159ovat, nikomu \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo, proto\u017ee jsi prost\u011b samostatn\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd nem\u00e1 z\u00e1vazky k nikomu jin\u00e9mu ne\u017e s\u00e1m k sob\u011b? Jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi bylo? Na\u0161el jsem t\u011b polomrtv\u00e9ho, s krv\u00ed na obli\u010deji, nev\u011bd\u011bl jsem co se d\u011bje, co m\u00e1m d\u011blat, nikdy jsem se o nikoho tolik neb\u00e1l! Tak stra\u0161n\u011b naivn\u011b jsem si myslel, \u017ee je to jen n\u011bjak\u00e9 vy\u010derp\u00e1n\u00ed, \u017ee jsi posledn\u00ed dobou tolik zhubnul a jednodu\u0161e pot\u0159ebuje\u0161 trochu klidu, ale dokto\u0159i m\u011b velice rychle vyvedli z omylu, kdy\u017e zjistili jasn\u00e9 p\u0159ed\u00e1vkov\u00e1n\u00ed. Pro\u010d jsi to ud\u011blal, Bille? Co ti chyb\u011blo? Co jsem ti ned\u00e1val a m\u011bl jsem, tolik jsem se sna\u017eil, ud\u011blal bych pro tebe v\u0161echno, ale asi to nebylo dost, jinak bys na n\u011bco takov\u00e9ho nikdy nep\u0159istoupil,“ sklonil vy\u010derpan\u011b hlavu a prudce oddechoval. Musel mu to \u0159\u00edct, dostat to ze sebe ven, copak d\u011blal m\u00e1lo? Nez\u00e1le\u017eelo mu na ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e na bratrovi a takhle m\u011bl vypadat jeho vd\u011bk. Bill se s obrovskou n\u00e1mahou pokusil nadzvednout. D\u011blalo mu probl\u00e9my z\u016fst\u00e1vat vzh\u016fru, m\u011bl v sob\u011b siln\u00e9 d\u00e1vky pr\u00e1\u0161k\u016f, po\u0159\u00e1d lehce blouznil a t\u011blo t\u00e9m\u011b\u0159 nec\u00edtil, jak jej pod\u00e1van\u00e9 morfium otupilo.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to,“ za\u0161eptal a up\u0159el zrak na prot\u011bj\u0161\u00ed b\u00edlou ze\u010f, jen aby se nemusel d\u00edvat do Tomov\u00fdch vy\u010d\u00edtav\u00fdch o\u010d\u00ed. Tomovi jej bylo tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b l\u00edto, trp\u011bl s n\u00edm a byl si jist t\u00edm, \u017ee jej to bol\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e jeho, vn\u00edmal v\u0161echno naprosto z\u0159eteln\u011b a tak jak to p\u0159ich\u00e1zelo, nebyl nap\u016fl v bezv\u011bdom\u00ed jako bratr, kter\u00fd nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nev\u011bd\u011bl o v\u00e1\u017enosti sv\u00e9ho stavu. Nesm\u00ed marnit \u010das h\u00e1dkami, bo\u017ee, v\u017edy\u0165 je oba okr\u00e1d\u00e1 o ty nejdra\u017e\u0161\u00ed minuty v jejich \u017eivot\u011b! „Poj\u010f ke mn\u011b,“ zlehka Billa objal. Nemohl samoz\u0159ejm\u011b tolik jak by si p\u0159\u00e1l, b\u00e1l se, aby mu neubl\u00ed\u017eil, po\u010d\u00ednal si neskute\u010dn\u011b opatrn\u011b a n\u011b\u017en\u011b. Hladil jej po ramenou a sv\u00edral v dlani jeho ledovou ruku, kterou se sna\u017eil vytrval\u00fdch t\u0159en\u00edm alespo\u0148 trochu zah\u0159\u00e1t. „Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, v\u0161echno bude zase dobr\u00e9,“ \u0161eptal mu do ucha a d\u011blal co bylo v jeho sil\u00e1ch, aby to zn\u011blo co nejd\u016fv\u011bryhodn\u011bji. Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi lh\u00e1t. Doktor se mnou mluvil, hned jak jsem se probral. \u0158ekl, co se d\u011bje. \u017de nejsp\u00ed\u0161 z\u00edtra r\u00e1no\u2026 u\u017e tady nebudu. Tome, j\u00e1, je mi to v\u0161echno tak l\u00edto, tak stra\u0161n\u011b moc l\u00edto! V\u0161echno jsem zavinil j\u00e1, j\u00e1 jsem tohle p\u0159ivodil, zp\u016fsobil jsem bolest sob\u011b, ale p\u0159edev\u0161\u00edm jsi pro m\u011b trp\u011bl ty. Miluju t\u011b, tak stra\u0161n\u011b, \u017ee to ani neum\u00edm vyj\u00e1d\u0159it slovy, n\u011bco tak siln\u00e9ho prost\u011b nejde popsat. Nikdy jsem nemyslel na nikoho jin\u00e9ho ne\u017e na tebe, dal jsi mi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy mohl za\u017e\u00edt. D\u011bkuju za to, \u017ee jsi tady pro m\u011b byl.“<\/div>\n
Zn\u011blo to tak kone\u010dn\u011b, tak definitivn\u011b, jako by skute\u010dn\u011b nem\u011blo p\u0159ij\u00edt u\u017e nic dal\u0161\u00edho. Tom se nad n\u011bj sklonil a pol\u00edbil jej na \u010delo.<\/div>\n
„Uzdrav\u00ed\u0161 se, sly\u0161\u00ed\u0161? Slibuju ti to, jsi siln\u00fd. Bude to jako d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
„Tome, je tak stra\u0161n\u011b mal\u00e1 \u0161ance\u2026“<\/div>\n
„Ale po\u0159\u00e1d tady n\u011bjak\u00e1 je. Vydr\u017e to, pros\u00edm, pro m\u011b.“<\/div>\n
Z\u016fstal u n\u011bj i ve chv\u00edli, kdy Bill vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul. Necht\u011bl odej\u00edt, pot\u0159eboval jej m\u00edt na o\u010d\u00edch, dohl\u00ed\u017eet na n\u011bj, aby m\u011bl pocit, \u017ee tady nen\u00ed s\u00e1m, \u017ee vedle n\u011bj n\u011bkdo stoj\u00ed. Jeho str\u00e1\u017e skon\u010dila a\u017e ve chv\u00edli, kdy do m\u00edstnosti vstoupil l\u00e9ka\u0159 a za jeho z\u00e1dy se objevilo n\u011bkolik jeho asistent\u016f.<\/div>\n
„Budete muset odej\u00edt. Pokus\u00edme se va\u0161eho bratra odpojit z n\u011bkter\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f a rozjet \u010dinnost jeho naru\u0161en\u00fdch org\u00e1n\u016f. To je to, \u010deho se nejv\u00edc ob\u00e1v\u00e1me. Jestli za\u010dnou znovu fungovat, je mo\u017enost, \u017ee by mohl s relativn\u011b zanedbateln\u00fdmi n\u00e1sledky p\u0159e\u017e\u00edt, ale jestli ne\u2026 bohu\u017eel. R\u00e1no se rozhodne. M\u016f\u017eete te\u010f jen \u010dekat a doufat.“<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Co mi to d\u011bl\u00e1\u0161?“ \u0161pitnul zni\u010den\u011b Tom a zabo\u0159il hlavu do jeho vlas\u016f, a\u010dkoliv si byl moc dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee sv\u00fdm zoufalstv\u00edm bratrovi rozhodn\u011b nepom\u016f\u017ee, \u017ee by se m\u011bl naopak chovat v jeho p\u0159\u00edtomnosti optimisticky, usm\u00edvat se a ut\u011b\u0161ovat jej, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19627","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19627","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19627"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19627\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19627"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19627"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19627"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}