{"id":19657,"date":"2008-03-19T00:30:00","date_gmt":"2008-03-18T23:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19616"},"modified":"2008-03-19T00:30:00","modified_gmt":"2008-03-18T23:30:00","slug":"rozum-a-cit-ii-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/19\/rozum-a-cit-ii-7\/","title":{"rendered":"Rozum a cit II 7."},"content":{"rendered":"
Tom n\u011bkolikr\u00e1t siln\u011b zazvonil u mohutn\u00fdch domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapoval na prahu. Po\u010dkal sotva p\u00e1r vte\u0159in a u\u017e op\u011bt p\u0159itisknul prst ke zvonku a stisknul, a\u017e se cel\u00fdm domem rozlehla nep\u0159\u00edjemn\u00e1 cinkav\u00e1 melodie. Kone\u010dn\u011b usly\u0161el rychl\u00e9 kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed k n\u011bmu, myslel si, \u017ee u\u017e se snad nedo\u010dk\u00e1. Tak stra\u0161n\u011b moc to ze sebe v\u0161echno pot\u0159eboval dostat ven, uleh\u010dit si od sv\u00fdch starost\u00ed p\u0159ed n\u011bk\u00fdm, komu m\u016f\u017ee absolutn\u011b v\u011b\u0159it, u\u017e by to v sob\u011b nedok\u00e1zal skr\u00fdvat ani minutu. Doufal, \u017ee se s t\u00edm vyrovn\u00e1 s\u00e1m, \u017ee vydr\u017e\u00ed, dokud se v\u0161echno nezlep\u0161\u00ed, n\u011bjak\u00e1 \u0161ance na lep\u0161\u00ed v\u00fdvoj byla v nedohlednu. Cht\u011bl sly\u0161el nez\u00e1visl\u00fd n\u00e1zor, n\u00e1zor n\u011bkoho, kdo je naprosto objektivn\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 sly\u0161\u00edm, neboj,“ prohodil Gustav, kdy\u017e jej pou\u0161t\u011bl do rozev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed a pe\u010dliv\u011b za nimi zabouchnul. Tom se posadil a polo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Bylo mu zle, zle ze v\u0161eho, nebyla jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 by jej t\u011b\u0161ila, ze kter\u00e9 by mohl m\u00edt radost, nem\u011bl \u017e\u00e1dnou motivaci.<\/div>\n
„Je to tak zl\u00e9?“ zeptal se Gustav a zaujal m\u00edsto p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj. M\u011bl o n\u011bj starost, v\u017edycky si myslel, \u017ee Tom jej jedna z nejsiln\u011bj\u0161\u00edch osobnost\u00ed co zn\u00e1, \u017ee vydr\u017e\u00ed v\u0161echno a ned\u00e1v\u00e1 najevo slabost, ale te\u010f byl opak pravdou. Vypadalo to, \u017ee nen\u00ed skute\u010dn\u011b v po\u0159\u00e1dku, v\u011bd\u011bl, \u017ee by za n\u00edm nep\u0159i\u0161el jen tak.<\/div>\n
„Musel jsem s n\u011bk\u00fdm mluvit,“ za\u0161eptal Tom. Chlapec, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b sed\u011b proti n\u011bmu, pat\u0159il mezi jedin\u00e9 t\u0159i osoby, kter\u00e9 v\u011bd\u011bly podrobnosti o n\u011bm a o Billovi. Nemuseli nic \u0159\u00edkat, byl natolik vn\u00edmav\u00fd, \u017ee dok\u00e1zal vyc\u00edtit n\u00e1klonnost mezi nimi s\u00e1m. Poznal to, v\u0161imnul si t\u011bch nen\u00e1padn\u00fdch dotek\u016f a pohled\u016f, um\u011bl si d\u00e1t dv\u011b a dv\u011b dohromady a spojit souvislosti. Trvalo dal\u0161\u00edch n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, ne\u017e se jich dok\u00e1zal zeptat, p\u0159esv\u011bd\u010dit se o tom, \u017ee m\u00e1 pravdu, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed a to, co se kolem n\u011bj d\u011bje, je skute\u010dnost. Polo\u017eil ot\u00e1zku a oni ml\u010deli. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to souhlas, nesly\u0161iteln\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, jestli jej to p\u0159ekvapilo nebo ne, vlastn\u011b to \u010dekal, byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, proto m\u011bl dostatek \u010dasu se s novou situac\u00ed vyrovnat po sv\u00e9m a p\u0159ijmout kone\u010dn\u00fd fakt s mnohem v\u011bt\u0161\u00edm klidem. Byl na jejich stran\u011b, sbl\u00ed\u017eilo je to, za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed st\u00e1l p\u0159i nich.<\/div>\n
„Prost\u011b na tebe \u017e\u00e1rl\u00ed Tome, nebral bych to tak tragicky, m\u00e1 strach aby t\u011b neztratil. Dej mu trochu \u010dasu, aby poznal, \u017ee se boj\u00ed zbyte\u010dn\u011b a on s t\u00edm p\u0159estane, p\u0159estane t\u011b podz\u00edrat.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak snadn\u00e9, sna\u017e\u00edm se mu vyhov\u011bt u\u017e takovou dobu, d\u011bl\u00e1m pro n\u011bj prvn\u00ed posledn\u00ed, v\u0161echno jde podle toho co chce, jeho n\u00e1zor je ten rozhoduj\u00edc\u00ed. Zvyknul si na to. Cht\u011bl jsem mu vyhov\u011bt a obr\u00e1tilo se to proti mn\u011b, te\u010f nechce sly\u0161el argumenty, uraz\u00ed se, kdy\u017e s n\u00edm nesouhlas\u00edm, odh\u00e1n\u00ed m\u011b od sebe.“ Tom si promnul ospal\u00e9 o\u010di a pokra\u010doval. „Je\u0161t\u011b je tady jedna v\u011bc.“<\/div>\n
Gustav k\u00fdvnul hlavou na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1.<\/div>\n
„Odch\u00e1z\u00ed na noc. Ob\u010das, ne pravideln\u011b. V\u011bt\u0161inou kdy\u017e se poh\u00e1d\u00e1me, zvedne se a beze slova odejde, nic mi nevysv\u011btl\u00ed.“<\/div>\n
„Ale ty ses ho ani neptal, \u017ee ne?“ odhadnul Gustav.<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“ pousm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Proto\u017ee ses v\u016fbec nezm\u011bnil. Ne\u017e aby ses vyrovnal s pravdou, bude\u0161 se obelh\u00e1vat nejistotou. M\u011bli byste si promluvit o v\u0161em. On t\u011b vyslechne, Tome, z\u00e1le\u017e\u00ed mu na tob\u011b.“<\/div>\n
„Posledn\u00ed dobou o tom pochybuju. Myslel jsem si, \u017ee postupem \u010dasu, se bude v\u0161echno jenom zlep\u0161ovat, ale je to naopak. Ubli\u017eujeme si navz\u00e1jem.“<\/div>\n
„Chce\u0161 ho opustit?“<\/div>\n
„Ne! Nedok\u00e1zal bych to, pot\u0159ebuju ho k \u017eivotu.“ Gustav pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Musela prost\u011b p\u0159ij\u00edt chv\u00edle, kdy si nebudete dokonale rozum\u011bt, musely p\u0159ij\u00edt probl\u00e9my, myslel sis, \u017ee to bude v\u017edycky b\u00e1je\u010dn\u00e9, \u017ee se nebude\u0161 muset o nic starat? Bill je egoista, jako bys to nev\u011bd\u011bl, m\u00e1 pot\u0159ebu rozhodovat o v\u0161em a o v\u0161ech, m\u011bl sis d\u00e1vat lep\u0161\u00ed pozor, aby neza\u010dal ovl\u00e1dat i tebe.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem na n\u011bj b\u00fdt jen hodn\u00fd, dop\u0159\u00e1t mu co chce, aby m\u011bl pocit, \u017ee pro n\u011bj ud\u011bl\u00e1m v\u0161e.“ „Byla to chyba, nem\u011bli jste probl\u00e9my nechat zaj\u00edt tak daleko a za\u010d\u00edt o nich mluvit, kdy\u017e maj\u00ed takov\u00e9 rozm\u011bry. M\u011bli jste za\u010d\u00edt hned, jak jsi c\u00edtil, \u017ee nen\u00ed n\u011bco v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bill s otr\u00e1ven\u00fdm v\u00fdrazem s\u00e1hnul po telefonu, monot\u00f3nn\u011b vyzv\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edmu na jeho stolku. Kr\u00e1tce se pod\u00edval na display a zvr\u00e1til o\u010di. Evidentn\u011b mu nem\u016f\u017ee d\u00e1t pokoj ani na p\u00e1r hodin, nem\u00e1 na ni n\u00e1ladu. Bylo mu jasn\u00e9, kam si Tom ode\u0161el st\u011b\u017eovat, komu se \u0161el vyplakat na rameno.<\/div>\n
„Co je, Tereso?“ houknul do mluv\u00edtka. D\u00edvku na okam\u017eik konsternoval jeho nep\u0159\u00edjemn\u00fd ostr\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ehm, zlato, necht\u011bla jsem t\u011b ru\u0161it\u2026“<\/div>\n
„Tak mluv, pro\u010d vol\u00e1\u0161?“ uv\u011bdomoval si svou aroganci, ale nedok\u00e1zal ji ovl\u00e1dnout. M\u011bl te\u010f jin\u00e9 starosti, ne\u017e diskutovat s Teresou, kter\u00e1 nem\u011bla na pr\u00e1ci nic jin\u00e9ho, ne\u017e vym\u00fd\u0161let strategii jak jej sv\u00e9st.<\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi. V\u00edm \u017ee jsi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ode\u0161el, ale i tak. Chci t\u011b vid\u011bt, ud\u011bl\u00e1\u0161 si na m\u011b \u010das? Jen chvilku, Bille…“<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odsekl.<\/div>\n
„M\u00e1m te\u010f n\u011bjakou pr\u00e1ci, zavol\u00e1m ti s\u00e1m.“<\/div>\n
„Pros\u00edm!“ za\u00fap\u011bla nal\u00e9hav\u011b Teresa\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom n\u011bkolikr\u00e1t siln\u011b zazvonil u mohutn\u00fdch domovn\u00edch dve\u0159\u00ed a netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapoval na prahu. Po\u010dkal sotva p\u00e1r vte\u0159in a u\u017e op\u011bt p\u0159itisknul prst ke zvonku a stisknul, a\u017e se cel\u00fdm domem rozlehla nep\u0159\u00edjemn\u00e1 cinkav\u00e1 melodie. Kone\u010dn\u011b usly\u0161el rychl\u00e9 kroky m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed k n\u011bmu, myslel<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[87],"tags":[],"class_list":["post-19657","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19657","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19657"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19657\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19657"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19657"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19657"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}