{"id":19734,"date":"2008-03-17T05:30:00","date_gmt":"2008-03-17T04:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19693"},"modified":"2008-03-17T05:30:00","modified_gmt":"2008-03-17T04:30:00","slug":"dilema-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/17\/dilema-28\/","title":{"rendered":"Dilema 28."},"content":{"rendered":"
TOM<\/div>\n
Tak takhle m\u011b u\u017e dlouho nenasral! Ani mi to ne\u0159ekl, \u017ee ji pozval! Si budu p\u0159ipadat jak naprostej kret\u00e9n! K\u00e9\u017e by nep\u0159i\u0161la! Ve\u0161el jsem do ob\u00fdv\u00e1ku a zamra\u010den\u011b si sedl vedle Margitt.<\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 to pit\u00ed?“ zeptal se Andreas a d\u00edval se na m\u011b se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. ‚Sakra, sakra! Jestli to takhle p\u016fjde d\u00e1l, tak to ka\u017edej zjist\u00ed!‘ \u0159\u00edkal jsem si v duchu a cht\u011bl se zvednout, \u017ee pro to zajdu. Bill se ale objevil ve dve\u0159\u00edch a dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed t\u0159i lahve.<\/div>\n
„U\u017e se to nese,“ zabru\u010del a postavil je na st\u016fl. Ani se na m\u011b nepod\u00edval a sedl si naproti. Najednou se ozval zvonek. Prudce sebou trhnul a st\u0159elil pohledem po dve\u0159\u00edch. Zvedl se a vykro\u010dil. Vid\u011bl jsem, jak se mu klepou ruce. Se ani nediv\u00edm, ale m\u016f\u017ee si za to s\u00e1m, nem\u011bl ji zv\u00e1t, idiot jeden! Sakra, byl jsem tak nervn\u00ed, \u017ee jsem se pobryndal Colou, kterou jsem zrovna dostal od Gustava. Kurva! No tak to n\u00e1m to p\u011bkn\u011b za\u010d\u00edn\u00e1! Zvedl jsem se a \u0161el nahoru se p\u0159evl\u00edknout. Pros\u00edm, a\u0165 to nen\u00ed ona! Modlil jsem se a doufal, \u017ee m\u011b n\u011bkdo vysly\u0161\u00ed.<\/div>\n
BILL<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a stiskl kliku. Srdce jsem m\u011bl a\u017e v krku a nemohl popadnout dech. Nejrad\u0161i bych n\u011bkam utekl a schoval se. Pozvat ji byl nejhor\u0161\u00ed n\u00e1pad v m\u00fdm \u017eivot\u011b. Na co jsem myslel? Copak jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee se j\u00ed budu muset pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, kdy\u017e v\u0161echno v\u00ed? Tohle jsou nejhor\u0161\u00ed narozeniny v m\u00fdm \u017eivot\u011b! A m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m! Tom m\u011bl pravdu, jsem idiot! Ale p\u0159ed n\u00edm to nikdy nep\u0159izn\u00e1m, nikdy nep\u0159ipust\u00edm, \u017ee m\u011bl pravdu!<\/div>\n
Otev\u0159el jsem a o\u010dima postupoval od jej\u00edch bot a\u017e nahoru, k obli\u010deji. Krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal! To nen\u00ed mo\u017en\u00fd!! Hlasit\u011b jsem polkl a zd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral do tv\u00e1\u0159e \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho bych tu ne\u010dekal ani v t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e! Proboha! Co jsem to ud\u011blal? Tak te\u010f u\u017e v\u00edm stoprocentn\u011b, \u017ee m\u011b Tom zabije! Nebyl jsem schopnej pohybu, z\u00edral jsem na ni a v obli\u010deji byl rudej jak raj\u010de.<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ \u0159ekla ti\u0161e a pro\u0161la kolem m\u011b dovnit\u0159. Zamrkal jsem a zav\u0159el za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„Asi se\u0161 hodn\u011b p\u0159ekvapenej, pro m\u011b to byl taky \u0161ok, kdy\u017e jsi mi dal tu adresu a m\u011b to v\u0161echno do\u0161lo, ale neboj, nech\u00e1m si to pro sebe.“ Slab\u011b se usm\u00e1la a mrkla na m\u011b. Zato\u010dila se mi hlava a musel jsem se op\u0159\u00edt. Po chv\u00edli jsem se vzpamatoval, chytil ji za pa\u017ei a t\u00e1hl za sebou do kuchyn\u011b. Zav\u0159el jsem za n\u00e1ma dve\u0159e a pustil ji.<\/div>\n
„Kdy jsi zjistila, \u017ee jsem to j\u00e1, Lynett?“ pod\u00edval jsme se j\u00ed p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed a sledoval jej\u00ed reakci. Nadechla se a \u0159ekla: „Kdy\u017e jsi mi poslal tu adresu. Loitsche, jedin\u00fd dvoj\u010data, kter\u00fd zn\u00e1m a jsou z Loitsche. Jen jsem to po\u0159\u00e1d n\u011bjak nemohla pobrat! Ty a Tom! Vyrazilo mi to dech. Ale nechci t\u011b n\u011bjak odsuzovat, v\u00edm, \u010d\u00edm jsi pro\u0161el. Tak to prost\u011b nechme b\u00fdt a pokud bude\u0161 d\u00e1l cht\u00edt pokra\u010dovat v na\u0161em kamar\u00e1dstv\u00ed, tak nebudu samoz\u0159ejm\u011b proti, ale nutit t\u011b nebudu.“ Usm\u00e1la se a rozhl\u00eddla se kolem.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak na to zareaguje Tom, \u017ee jsi to ty. Ale dovedu si to p\u0159edstavit. Zabije m\u011b!“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a prvotn\u00ed \u0161ok ze m\u011b opadl. Lynett zn\u00e1m u\u017e dlouho, vlastn\u011b to byla moje spolu\u017ea\u010dka, jen chodila do vedlej\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy.<\/div>\n
„Snad to nebude tak zl\u00fd, ne?“ zkoumav\u011b se na m\u011b d\u00edvala a pak je\u0161t\u011b prohodila: „Zm\u011bnil jsi se za tu dobu. Jasn\u011b, vid\u011bla jsem t\u011b v \u010das\u00e1k\u00e1ch, ale takhle na\u017eivo jsi je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed. Se Tomovi nediv\u00edm.“ \u0160ibalsky se usm\u00e1la a m\u011b zasko\u010dilo. Kdy\u017e to vid\u011bla, za\u010dala se sm\u00e1t je\u0161t\u011b v\u00edc. Zavrt\u011bl jsem hlavou a otev\u0159el dve\u0159e. Hlavou jsem j\u00ed nazna\u010dil, aby m\u011b n\u00e1sledovala a spole\u010dn\u011b jsme \u0161li do ob\u00fdv\u00e1ku. V\u0161ichni se na n\u00e1s oto\u010dili a j\u00e1 spustil.<\/div>\n
„No, tak n\u011bkte\u0159\u00ed asi Lynett zn\u00e1te a pro ty, kte\u0159\u00ed ne, tak tohle je moje kamar\u00e1dka, Lyn.“<\/div>\n
„Ahoj!“ \u0159ekla a usm\u00e1la se. K\u00fdvla na Margitt a Andrease. Potom se je\u0161t\u011b oto\u010dila na Gustava s Georgem a pod\u00e1vala jim ruku.<\/div>\n
„Ahoj, my se je\u0161t\u011b nezn\u00e1me. J\u00e1 jsem Lyn.“ Ka\u017edej j\u00ed dal l\u00edbanec na tv\u00e1\u0159 a p\u0159edstavili se.<\/div>\n
V\u0161imnul jsem si, \u017ee tu Tom nen\u00ed. \u017de by schv\u00e1ln\u011b ode\u0161el? Zamra\u010dil jsem se a pod\u00edval se na Margitt. P\u0159esn\u011b poznala, na co mysl\u00edm.<\/div>\n
„\u0160el se p\u0159evl\u00edct, pokecal se colou,“ \u0159ekla a uk\u00e1zala na schody. K\u00fdvnul jsem a psychicky se p\u0159ipravoval na to, a\u017e p\u0159ijde. No, nemusel jsem \u010dekat dlouho, proto\u017ee u\u017e p\u0159ich\u00e1zel. M\u00e1lem sebou pra\u0161til o zem, kdy\u017e si v\u0161imnul Lyn. Zrudnul, a kdyby pohled mohl zab\u00edjet, tak u\u017e jsem rozsekanej na kous\u00ed\u010dky, rozemletej a je\u0161t\u011b sp\u00e1lenej.<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ pozdravila jej a bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 co d\u011blat, aby se nerozesm\u00e1la. Tom toti\u017e vypadal, \u017ee to s n\u00edm asi \u0161vihne.<\/div>\n
„Lynett,“ k\u00fdvnul j\u00ed a v\u00fdznamn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Odevzdan\u011b jsem se zase vydal do kuchyn\u011b a \u010dekal, a\u017e za mnou p\u0159ijde. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e, oto\u010dil se na m\u011b a zu\u0159iv\u011b \u0161eptal.<\/div>\n
„Tak a je to tady!! Ne\u0159\u00edkal jsem, \u017ee to bude n\u011bkdo, koho zn\u00e1me?! Jak si te\u010f asi m\u00e1m p\u0159ipadat, no? A co Margitt? Douf\u00e1m, \u017ee bude ta tvoje Lyn dr\u017eet klapa\u010dku a ne to v\u0161ude roztrubovat! Bych ji musel asi za\u0161krtit!!“ zhluboka se nadechl a op\u0159el se o st\u016fl. Ti\u0161e jsem ho pozoroval a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co mi \u0159ekla Lyn. A taky o tom polibku p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Tom na m\u011b up\u0159el sv\u016fj pohled a vy\u0161t\u011bkl.<\/div>\n
„Halooo, Zem\u011b vol\u00e1 Billa!! Vn\u00edmej, kdy\u017e s tebou mluv\u00edm!“ zamrkal jsem a op\u011bt up\u0159el pozornost na br\u00e1chu.<\/div>\n
„Neboj, mluvil jsem s n\u00ed o tom a ona sl\u00edbila, \u017ee to nikomu \u0159\u00edkat nebude. Je fajn! A chovej se k n\u00ed norm\u00e1ln\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161?“ p\u0159i\u0161el jsem k n\u011bmu a pod\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Tom se narovnal a pohledem t\u011bkal po m\u00fdm obli\u010deji. V\u00fdraz v tv\u00e1\u0159i se mu zm\u011bnil a najednou, jako by se usm\u00edval. Zvedl jsem obo\u010d\u00ed a \u010dekal, jestli mi to n\u011bjak vysv\u011btl\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem ti ani nepop\u0159\u00e1l k narozenin\u00e1m! Tak to mus\u00edm hned napravit!“ \u0159ekl a usm\u00e1l se. P\u0159ekvapen\u011b jsem na n\u011bj koukal a divil se nad takovou zm\u011bnou. P\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, zvedl ruku a dotknul se m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Rty zvlnil do toho sexy \u00fasm\u011bvu a za\u0161eptal.<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, br\u00e1\u0161ko!“ naklonil se ke mn\u011b a pol\u00edbil m\u011b. Zlehka, jemn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 jsem to nec\u00edtil! Odt\u00e1hl se a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. Moje roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fd zorni\u010dky jasn\u011b nazna\u010dovaly, co to se mnou d\u011bl\u00e1. Zrychlen\u011b jsem d\u00fdchal a jako ve snu sledoval, jak se znovu p\u0159ibli\u017euje. Tentokr\u00e1t u\u017e to nebyl tak jemn\u00fd polibek jako ten prvn\u00ed. N\u00e1ru\u017eiv\u011b se ke mn\u011b p\u0159is\u00e1l a j\u00e1 ho pustil d\u00e1l. Dovolil jsem mu v\u0161echno. Jeho jazyk se dob\u00fdval do m\u00fdch \u00fast a j\u00e1 nebyl schopn\u00fd pohybu. Dla\u0148 mi p\u0159itiskl k pasu a mn\u011b se podlamovaly kolena. Objal jsem ho a p\u0159itiskl v\u00edc k sob\u011b. Nezaj\u00edmalo m\u011b, \u017ee vedle v m\u00edstnosti je p\u011bt lid\u00ed, kte\u0159\u00ed kdykoliv m\u016f\u017eou p\u0159ij\u00edt. Nezaj\u00edmalo m\u011b nic jin\u00fdho ne\u017e Tomovy rty. Nev\u00edm, jak dlouho jsme se l\u00edbali, ale kdy\u017e jsme se od sebe odt\u00e1hli, klepal jsme se jako osika. Prudce jsem d\u00fdchal a musel se chytil stolu, abych nespadl. Tom se jen usm\u00e1l, naposledy se na m\u011b pod\u00edval a ode\u0161el z m\u00edstnosti.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

TOM Tak takhle m\u011b u\u017e dlouho nenasral! Ani mi to ne\u0159ekl, \u017ee ji pozval! Si budu p\u0159ipadat jak naprostej kret\u00e9n! K\u00e9\u017e by nep\u0159i\u0161la! Ve\u0161el jsem do ob\u00fdv\u00e1ku a zamra\u010den\u011b si sedl vedle Margitt. „Kde m\u00e1\u0161 to pit\u00ed?“ zeptal se Andreas a d\u00edval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[85],"tags":[],"class_list":["post-19734","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dilema"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19734","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19734"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19734\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19734"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19734"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19734"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}