{"id":19735,"date":"2008-03-17T05:25:00","date_gmt":"2008-03-17T04:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19694"},"modified":"2008-03-17T05:25:00","modified_gmt":"2008-03-17T04:25:00","slug":"dilema-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/17\/dilema-27\/","title":{"rendered":"Dilema 27."},"content":{"rendered":"
TOM<\/div>\n
Ten \u010das tak stra\u0161n\u011b rychle let\u00ed, Loreley bylo dokonal\u00fd. Byla to perfektn\u00ed te\u010dka za cel\u00fdm turn\u00e9. V\u010dera jsme byli s Billem v talkshow. Bylo to zaj\u00edmav\u00fd, celkem v pohod\u011b, na to, \u017ee tam s n\u00e1ma byli o dost star\u0161\u00ed host\u00e9. No a dneska je ta oslava. Chci se stavit pro Margitt a potom p\u016fjdeme k n\u00e1m, spole\u010dn\u011b. Bill je n\u011bjak nerv\u00f3zn\u00ed. Po\u0159\u00e1d se d\u00edv\u00e1 na mobil a u\u017e asi po dvac\u00e1t\u00fd se kontroluje v zrcadle. Vypad\u00e1 to, jako by se chystal na rande a ne na oslavu narozenin!<\/div>\n
„Jdu pro Margitt!“ zavolal jsem ode dve\u0159\u00ed a vy\u0161el z domu. Celou cestu jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak to dneska dopadne. No, mysl\u00edm, \u017ee to bude hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e1 oslava.<\/div>\n
Do\u0161el jsem p\u0159ed d\u016fm a zazvonil. Nemusel jsem \u010dekat ani moc dlouho, proto\u017ee Margitt se ve dve\u0159\u00edch objevila b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in. Objal jsem ji a p\u0159itiskl k sob\u011b. Sladce se usm\u00e1la a nastavila rty k polibku. Nemusela m\u011b dvakr\u00e1t pob\u00edzet, proto\u017ee j\u00ed se prost\u011b ned\u00e1 odolat. Vt\u00e1hla m\u011b dovnit\u0159 a zabouchla dve\u0159e. Musel jsem se sm\u00e1t, byla tak nedo\u010dkav\u00e1! Ale j\u00e1 jsem na tom podobn\u011b. Nevid\u011bli jsme se skoro t\u00fdden, tak si dovedete p\u0159edstavit, jak jsem se na ni t\u011b\u0161il! V rychlosti jsme se p\u0159esunuli do jej\u00edho pokoje. Na\u0161t\u011bst\u00ed rodi\u010de nebyli doma, tak\u017ee jsme se nemuseli b\u00e1t vyru\u0161en\u00ed. Hladov\u011b jsem se p\u0159is\u00e1l na jej\u00ed rty a prudce ji pol\u00edbil. Vydechla a v\u00edc se o m\u011b op\u0159ela. Svl\u00edkl jsem j\u00ed triko a hladil ji po obna\u017een\u00fdch ramenech a zasyp\u00e1val je lehk\u00fdmi polibky. Prohnula se, jej\u00ed ruce jsem uc\u00edtil pod tri\u010dkem, na z\u00e1dech. Je tak kr\u00e1sn\u00e1, tak sladk\u00e1! Srdce se mi sev\u0159elo p\u0159em\u00edrou citu. Cht\u011bl jsem se do n\u00ed pono\u0159it, utopit se v jej\u00ed n\u00e1ru\u010di. Necht\u011bl jsem ji ubli\u017eovat, podv\u00e1d\u011bt ji! Jen\u017ee p\u0159esn\u011b tohle jsem d\u011blal. Ne doslovn\u011b, ale v moj\u00ed mysli. Stra\u0161n\u011b m\u011b mrzelo, \u017ee moje my\u0161lenky nepat\u0159\u00ed jen j\u00ed, \u017ee se o n\u011b mus\u00ed d\u011blit. Bo\u017ee, nedovedu si p\u0159edstavit, co by se stalo, kdyby to zjistila. Kdyby zjistila, \u017ee nen\u00ed jedin\u00e1, kdo je v m\u00fdm srdci! Tohle se nikdy nestane, nikdy j\u00ed neubl\u00ed\u017e\u00edm! Nikdy jsem si ani v t\u011bch nejodv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edch snech nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee by zrovna ona mohla b\u00fdt \u010dlov\u011bk, kterej m\u011b zm\u011bn\u00ed, \u010dlov\u011bk, d\u00edky n\u011bmu\u017e jsem zjistil, co to je l\u00e1ska. Nikdy jsem na l\u00e1sku nev\u011b\u0159il, ale ona mi uk\u00e1zala, \u017ee existuje.<\/div>\n
Znovu jsem ji pohladil p\u0159es prsa a pol\u00edbil ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek hork\u00e9 k\u016f\u017ee na jej\u00edm b\u0159i\u0161e. Nev\u00edm, jestli je to jej\u00ed z\u00e1sluhou, ale na\u0161e milov\u00e1n\u00ed je v\u017edycky jedine\u010dn\u00fd. V\u017edycky je to lep\u0161\u00ed a lep\u0161\u00ed! A tentokr\u00e1t to bylo perfektn\u00ed. K vrcholu jsme dosp\u011bli spole\u010dn\u011b a myslel jsem, \u017ee to snad nep\u0159e\u017eiju. Bylo to neskute\u010dn\u011b intenzivn\u00ed. Le\u017eeli jsme v objet\u00ed a zprudka d\u00fdchali. P\u0159ivinul jsem ji k sob\u011b bl\u00ed\u017e a za\u0161eptal: „Miluju t\u011b. Tohle jsem je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil. D\u011bkuju ti!“<\/div>\n
Sladce se usm\u00e1la a pol\u00edbila m\u011b na tv\u00e1\u0159. „Taky t\u011b miluju. Jsem nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b!“ zavrn\u011bla a prot\u00e1hla se. „Asi bysme se m\u011bli zvednout, nebo p\u0159ijdeme pozd\u011b,“ dodala a up\u0159ela na m\u011b svoje kr\u00e1sn\u00fd o\u010di. P\u0159ik\u00fdvl jsem a sledoval, jak se obl\u00edk\u00e1. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee tahle n\u00e1dhern\u00e1 holka je moje!<\/div>\n
Trvalo asi hodinu, ne\u017e jsme se p\u0159ipravili a vyrazili na „p\u00e1rty“.<\/div>\n
BILL<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem podup\u00e1val nohou a ka\u017ed\u00fdch p\u011bt vte\u0159in vyhl\u00ed\u017eel z okna, jestli u\u017e n\u011bkdo jde. Samoz\u0159ejm\u011b m\u011b nejv\u00edce zaj\u00edmal jedinej \u010dlov\u011bk, kter\u00fdho jsem nikdy nevid\u011bl. Jo, je to Lyn. U\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eila hodina H, \u0161el jsem je\u0161t\u011b jednou zkontrolovat, jestli je v\u0161echno p\u0159ipraven\u00fd. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jsem o\u010dima po stole, na kter\u00fdm bylo n\u011bkolik druh\u016f chips\u016f, n\u011bjak\u00fd chleb\u00ed\u010dky a co j\u00e1 v\u00edm co je\u0161t\u011b. Abych byl up\u0159\u00edmnej, pot\u0159eboval jsem se n\u011bjak zam\u011bstnat, jinak by moje p\u011bst\u011bn\u00fd nehty dopadly bled\u011b. Asi bych si je v\u0161echny ukousal. Ode dve\u0159\u00ed se ozval zvonek, kluci jsou tady. \u0160el jsem otev\u0159\u00edt a pozdravit p\u0159\u00edchoz\u00ed. Gustav s Georgem se hned odebrali do ob\u00fdv\u00e1ku a Andy zase do kuchyn\u011b. P\u0159inesl n\u011bjakej chlast. No, Andy je Andy. \u0160el jsem teda za klukama a u\u017e se \u010dekalo jenom na Toma s Margitt a Lyn. Nev\u00edm, jestli je m\u00e1m upozornit, \u017ee p\u0159ijde n\u011bkdo nezn\u00e1mej. Ale asi by to bylo nejlep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„No kde se fl\u00e1kaj\u00ed? Zase si to spolu ur\u010dit\u011b rozdali!“ zahudral Andy a pod\u00edval se na hodinky. Tyhle slova na m\u011b p\u016fsobily jako studen\u00e1 sprcha. Celej dne\u0161n\u00ed den se mi da\u0159ilo nemyslet na n\u011bj. Jen\u017ee te\u010f u\u017e je m\u00e1m zase p\u0159ed o\u010dima. Poposedl jsem a uv\u011bdomil si, \u017ee te\u010f je vhodn\u00e1 chv\u00edle upozornit je je\u0161t\u011b na jednoho hosta. Odka\u0161lal jsem si, abych upoutal pozornost.<\/div>\n
„No, jen jsem v\u00e1m cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee p\u0159ijde je\u0161t\u011b n\u011bkdo. Holka\u2026 snad,“ dodal jsem potichu, proto\u017ee vlastn\u011b nev\u00edm, jestli je to holka nebo kluk. Jasn\u011b, na netu o sob\u011b mluvila jako o holce, jen\u017ee co j\u00e1 v\u00edm? T\u0159eba to m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bjakej kluk! A to bych asi nerozdejchal!<\/div>\n
P\u0159ejel jsem je pohledem a bylo na nich vid\u011bt, \u017ee jsou p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„N\u011bjakej tv\u016fj novej objev? \u017de jsi se nezm\u00ednil!“ za\u010dal Gustav. A v\u0161ichni se na m\u011b d\u00edvali, jako bych se chystal za chv\u00edli \u017eenit. Proto\u010dil jsem panenky a vstal.<\/div>\n
„Je to kamar\u00e1dka,“ dodal jsem a znovu se oto\u010dil k oknu. Kde je? Zat\u00edm mi nenapsala ani nevolala. Douf\u00e1m, \u017ee doraz\u00ed! I kdy\u017e, mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby nep\u0159i\u0161la. Nev\u00edm, co si myslet. V hlav\u011b m\u00e1m absolutn\u00ed zmatek a strach je m\u016fj dne\u0161n\u00ed pr\u016fvodce. Kolikr\u00e1t u\u017e jsem se ml\u00e1til do hlavy, pro\u010d j\u00e1 debil ji v\u016fbec zval! Znovu jsem se pod\u00edval na display mobilu a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy asi p\u0159ijde, jestli v\u016fbec. Otev\u0159ely se hlavn\u00ed dve\u0159e a ve\u0161el Tom. Za ruku vedl Margitt, kter\u00e1 se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edvala. Mrkla na m\u011b, vyprostila svoji ruku z Tomovy dlan\u011b a p\u0159i\u0161la a\u017e ke mn\u011b. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem se usm\u00e1l a doufal, \u017ee nic nepozn\u00e1. Tom se jen vystra\u0161en\u011b d\u00edval a propaloval m\u011b pohledem. Nech\u00e1pu, pro\u010d to ud\u011blal. Copak si mysl\u00ed, \u017ee j\u00ed budu \u017ealovat, co se stalo p\u0159ed m\u011bs\u00edcem?<\/div>\n
Margitt m\u011b objala a za\u0161eptala: „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, Billy!“ naposledy m\u011b stiskla a pol\u00edbila na tv\u00e1\u0159. Odstoupila ode m\u011b a spole\u010dn\u011b jsme \u0161li do ob\u00fdv\u00e1ku. Oto\u010dil jsem se na Toma a ten m\u011b propaloval nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm pohledem. Zamra\u010dil jsem se a se sklopenou hlavou do\u0161el k pohovce. Jestli dne\u0161ek p\u0159e\u017eiju ve zdrav\u00ed, tak se d\u00e1m asi na modlen\u00ed!<\/div>\n
Tom si sedl vedle Margitt a Gusta hned spustil: „Hele, ty zn\u00e1\u0161 tu Billovu kamar\u00e1dku? Tu, co dneska p\u0159ijde?“ No tak tohle mi je\u0161t\u011b chyb\u011blo! Vid\u011bl jsem, jak sebou Tom trhnul. Ani jsem se mu neodva\u017eoval pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Kdyby tu nikdo nebyl, tak bych si to p\u011bkn\u011b sl\u00edznul.<\/div>\n
„Jo, v\u00edm, o kterou se jedn\u00e1! Jen jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee dneska p\u0159ijde!“ neust\u00e1le m\u011b propaloval pohledem. Kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal na n\u011bj pod\u00edvat. Zu\u0159il! Pomalu se zvedl z pohovky a prohodil: „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt se mnou do kuchyn\u011b? Pom\u016f\u017ee\u0161 mi vz\u00edt n\u011bjak\u00fd pit\u00ed!“<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b jsem se zvednul a odkr\u00e1\u010del za n\u00edm. Zav\u0159el dve\u0159e. Prudce se oto\u010dil a vztekle d\u00fdchal. Pomalu se ke mn\u011b p\u0159ibli\u017eoval.<\/div>\n
„Jak si to p\u0159edstavuje\u0161? V\u017edy\u0165 ji v\u016fbec nezn\u00e1\u0161! To se\u0161 v\u00e1\u017en\u011b takovej idiot?!“ vy\u0161t\u011bkl a musel se hodn\u011b krotit, aby nek\u0159i\u010del.<\/div>\n
„Co na m\u011b \u0159ve\u0161? J\u00e1 si m\u016f\u017eu pozvat, koho chci! A tob\u011b to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno!“ dop\u00e1lil m\u011b! Jak se opova\u017euje na m\u011b k\u0159i\u010det, jako na n\u011bjak\u00fdho haranta? Oba jsme se m\u011b\u0159ili vztekl\u00fdma pohledama a ani jeden necht\u011bl ustoupit.<\/div>\n
„Tak m\u011b to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno? To by jsi j\u00ed nesm\u011bl vy\u017evanit v\u0161echny podrobnosti! Pr\u00e1v\u011b proto se m\u011b to t\u00fdk\u00e1! Jak si asi mysl\u00ed\u0161, \u017ee to dopadne? To se\u0161 v\u00e1\u017en\u011b takovej idiot?“ zasy\u010del a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se je\u0161t\u011b o krok bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Nejsem idiot!! Nech m\u011b! Jdi si za n\u00ed, za Margitt, a m\u011b laskav\u011b nechej na pokoji!“ nen\u00e1vistn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. M\u011b nikdo nad\u00e1vat nebude! Vzpurn\u011b jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed a \u010dekal na jeho reakci. Prudce zvedl ruku, chytil m\u011b za triko a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b.<\/div>\n
„To nejde! Nechat t\u011b na pokoji! Nem\u016f\u017eu si pomoct, nejde to!!“ za\u0161eptal a pol\u00edbil m\u011b. Drsn\u011b a rychle. Ani jsem nesta\u010dil zareagovat, pustil m\u011b a rychle ode\u0161el z m\u00edstnosti. Zhroutil jsem se na \u017eidli a nech\u00e1pav\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe. A tohle m\u011blo znamenat co?<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

TOM Ten \u010das tak stra\u0161n\u011b rychle let\u00ed, Loreley bylo dokonal\u00fd. Byla to perfektn\u00ed te\u010dka za cel\u00fdm turn\u00e9. V\u010dera jsme byli s Billem v talkshow. Bylo to zaj\u00edmav\u00fd, celkem v pohod\u011b, na to, \u017ee tam s n\u00e1ma byli o dost star\u0161\u00ed host\u00e9. No<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[85],"tags":[],"class_list":["post-19735","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dilema"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19735","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19735"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19735\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19735"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19735"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19735"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}