{"id":19744,"date":"2008-03-17T04:40:00","date_gmt":"2008-03-17T03:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19703"},"modified":"2008-03-17T04:40:00","modified_gmt":"2008-03-17T03:40:00","slug":"dilema-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/17\/dilema-18\/","title":{"rendered":"Dilema 18."},"content":{"rendered":"
TOM<\/div>\n
D\u00e1l jsem sed\u011bl v aut\u011b a pozoroval Billa. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, kdo je ta kamar\u00e1dka. Co kdy\u017e je to n\u011bkdo, koho zn\u00e1me? Co kdy\u017e jen z br\u00e1chy tah\u00e1 rozumy? Nev\u00edm, jestli se j\u00ed sv\u011b\u0159il se sv\u00fdmi city ke mn\u011b. Doufal jsem, \u017ee ne! Je to nebezpe\u010dn\u00fd. Ani nev\u00edm, co j\u00ed o sob\u011b \u0159ekl, ale to je vedlej\u0161\u00ed. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt strach. P\u0159ipadalo mi, \u017ee se Bill od n\u00e1s trh\u00e1, vzdaluje se! Je to hloupost, j\u00e1 v\u00edm, ale m\u00e1 u\u017e i nov\u00fd kamar\u00e1dy! Nel\u00edbilo se mi to!<\/div>\n
Poposedl jsem a zavrt\u011bl hlavou. Na co to mysl\u00edm? Jsou to v\u0161echno blbosti! Je to jeho v\u011bc! U\u017e jsem se t\u00edm d\u00e1l necht\u011bl zab\u00fdvat. Odtrhl jsem sv\u016fj pohled od bratra, op\u0159el hlavu o seda\u010dku a zav\u0159el o\u010di. Zarazila m\u011b ale jin\u00e1 v\u011bc! N\u011bkdo ciz\u00ed zaujal moji roli Billova d\u016fv\u011brn\u00edka! V\u017edycky mi \u0159\u00edkal v\u0161echno, ka\u017edi\u010dkou my\u0161lenku, drobnost, kter\u00e1 se v jeho \u017eivot\u011b ud\u00e1la. Jen\u017ee posledn\u00ed dobou u\u017e je to jinak. A to m\u011b mrz\u00ed! Dokonce \u017e\u00e1rl\u00edm na tu bezejmennou osobu! Krade mi to v\u00fdsadn\u00ed pr\u00e1vo na Billa, na jeho \u017eivot. Mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m to zd\u00e1 sm\u011b\u0161n\u00fd, ale j\u00e1 si nem\u016f\u017eu pomoct. Je to m\u016fj bratr, moje druh\u00e1 polovina, pat\u0159\u00ed mi, stejn\u011b jako j\u00e1 pat\u0159\u00edm jemu! Jasn\u011b, ka\u017edej m\u00e1me sv\u016fj \u017eivot, ale v\u017edycky jsme v\u0161echno pro\u017e\u00edvali spole\u010dn\u011b. A te\u010f se to m\u00e1 zm\u011bnit? Ne! To nechci! Nechci, aby mi zmizel ze \u017eivota, abych ztratil p\u0159ehled o ka\u017ed\u00e9m dnu jeho byt\u00ed! J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to komplikovan\u00e9! Jeho city ke mn\u011b jsou zmaten\u00e9 a jin\u00e9 ne\u017e d\u0159\u00edv, ale po\u0159\u00e1d je to m\u016fj bratr a nechci se sm\u00ed\u0159it s rol\u00ed, kterou mi p\u0159isuzuje! Stav\u00ed m\u011b na druhou kolej! To nechci, to nep\u0159ipust\u00edm! Ch\u00e1pu, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, ale v\u016fbec se m\u011b na nic neptal. Postavil m\u011b p\u0159ed hotovou v\u011bc! Systematicky m\u011b vypou\u0161t\u00ed ze sv\u00fdho \u017eivota. Nemluv\u00ed se mnou, vyh\u00fdb\u00e1 se mi! Bol\u00ed to! Moc m\u011b to mrz\u00ed!Ve\u0161ker\u00fd moje pocity a vztek pot\u0159ebovaly n\u011bjak\u00fd sm\u011br, n\u011bkoho, v n\u011bm\u017e bych mohl spat\u0159ovat nep\u0159\u00edtele \u010d\u00edslo jedna. V\u011bd\u011bl jsem, kdo to je! Kdo mi krade bratra! Ona! Nezn\u00e1m\u00e1 bezejmenn\u00e1! Nen\u00e1vid\u00edm ji! Ona se stala n\u00e1razn\u00edkem, kter\u00fd pohlt\u00ed v\u0161echno negativn\u00ed, co se mi nel\u00edb\u00ed, co se ve m\u011b d\u011bje! O jej\u00ed existenci v\u00edm jen asi deset minut a u\u017e ji nen\u00e1vid\u00edm v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho v m\u00e9m \u017eivot\u011b!<\/div>\n
V\u016fbec jsem nem\u011bl n\u00e1ladu na n\u011bjakej klub! Billova nov\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b mi tot\u00e1ln\u011b zni\u010dila n\u00e1ladu. Pokra\u010dovali jsme v cest\u011b je\u0161t\u011b asi deset minut, kdy\u017e se auto zastavilo p\u0159ed klubem. Kluci okam\u017eit\u011b vyst\u0159elili ven a m\u011b nezbylo nic jin\u00fdho ne\u017e po\u010dkat, a\u017e vystoup\u00ed i Bill. Byli jsme sami, dokonal\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost zjistit, co v\u0161echno j\u00ed \u0159ekl!<\/div>\n
„Jak dlouho ji zn\u00e1\u0161?“ \u0161el jsem p\u0159\u00edmo k j\u00e1dru v\u011bci. Oto\u010dil se na m\u011b a chvilku nech\u00e1pav\u011b koukal. Potom mu to z\u0159ejm\u011b docvaklo a za\u010dal se usm\u00edvat. On se usm\u00edv\u00e1! Nejrad\u0161i bych ho kopnul!<\/div>\n
„M\u011bs\u00edc.“ \u017d\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed slova vysv\u011btlen\u00ed, z\u0159ejm\u011b svoji odpov\u011b\u010f pova\u017eoval za dostate\u010dnou. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch. Ml\u010dky jsem \u010dekal, co dal\u0161\u00edho z n\u011bj vyleze. „Zn\u00e1me se p\u0159es internet,“ dodal, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee m\u011b jeho odpov\u011b\u010f v\u016fbec neuspokojila.<\/div>\n
„Co v\u0161echno jsi j\u00ed \u0159ekl?“ znal jsem bratra jako svoje boty, v\u00edm, \u017ee j\u00ed n\u011bco \u0159ekl, jen netu\u0161\u00edm kolik.<\/div>\n
„\u010cekal jsem, \u017ee se zept\u00e1\u0161! \u0158ekl jsem j\u00ed v\u0161echno! Je snadn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011b\u0159it se n\u011bkomu, koho ani moc nezn\u00e1\u0161, koho jsi nikdy nevid\u011bl. Nemohl jsem to \u0159\u00edct nikomu z na\u0161ich p\u0159\u00e1tel, to snad ch\u00e1pe\u0161, ne?“ up\u00edral na m\u011b sv\u016fj uk\u0159ivd\u011bn\u00fd pohled a ustavi\u010dn\u011b si hryzal spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 o n\u00ed nic nev\u00ed\u0161! M\u016f\u017ee to b\u00fdt t\u0159eba n\u011bjak\u00e1 novin\u00e1\u0159ka, to t\u011b nenapadlo?“ vyp\u00e1lil jsem na n\u011bj jeden ze sv\u00fdch argument\u016f. Kdy\u017e jsem to te\u010f ale sly\u0161el nahlas, p\u0159ipadalo mi to absurdn\u00ed!<\/div>\n
„Nebu\u010f sm\u011b\u0161nej! V\u017edy\u0165 nev\u00ed, kdo jsem! A ani nev\u00ed, \u017ee jsem z N\u011bmecka! A dvoj\u010dat je na sv\u011bt\u011b nespo\u010det!“ vyvracel mi moje n\u00e1zory Bill. Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco dodat, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch auta objevila Georgova hlava.<\/div>\n
„No kde jste? Pohyb, nebudeme na v\u00e1s \u010dekat v\u011b\u010dn\u011b!“ \u0159ekl a zpra\u017eil n\u00e1s pohledem.<\/div>\n
„U\u017e jdeme! Jen jsem si pot\u0159ebovali n\u011bco vyjasnit,“ zvedl jsem se z k\u0159esla a vylezl ven z auta. Po chv\u00edli m\u011b n\u00e1sledoval i Bill. Sta\u010dil jsem mu za\u0161eptat: „Je\u0161t\u011b jsem neskon\u010dili!“ Jen si povzdechl a pokra\u010dovali jsem sm\u011brem ke vchodu do klubu. Doufal jsem, \u017ee tentokr\u00e1t se br\u00e1cha zase neo\u017eere. Je lep\u0161\u00ed, kdy\u017e v\u00ed co d\u011bl\u00e1.Sedli jsem si ke stolu a objednali si n\u011bjak\u00fd drinky. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee moje my\u0161lenky na Margitt se vytratily n\u011bkam do pozad\u00ed. C\u00edtil jsem se provinile! Moc jsem se t\u011b\u0161il na na\u0161e setk\u00e1n\u00ed. T\u00fdden volna a j\u00e1 pl\u00e1noval str\u00e1vit ho cel\u00fd s Margitt.<\/div>\n
****<\/div>\n
Nal\u00edval jsem do sebe u\u017e nev\u00edm kolik\u00e1t\u00fdho pan\u00e1ka. Ani nev\u00edm, kolik bylo hodin. Nezaj\u00edmalo m\u011b to. Tancovali jsem snad na v\u0161echno. Bylo mi jedno, jak\u00e1 muzika hraje. Hlavn\u011b, \u017ee to m\u011blo n\u011bjakej rytmus. Jen v\u017edycky, kdy\u017e jsem se pod\u00edval na Billa, p\u0159epadl m\u011b pocit zmaru, ne\u00fasp\u011bchu. Pro\u010d m\u011b vynech\u00e1v\u00e1 ze sv\u00fdho \u017eivota? V\u017edycky mi v\u011b\u0159il! Pro\u010d u\u017e to tak nen\u00ed? D\u00edval jsem se na n\u011bj se smutkem v o\u010d\u00edch. Motal jsem se v za\u010darovan\u00fdm kruhu. Cht\u011bl jsem na to p\u0159estat myslet! Doufal jsem, \u017ee mi alkohol pom\u016f\u017ee, \u017ee m\u011b na chvilku zbav\u00ed toho t\u00ed\u017eiv\u00e9ho pocitu! Jen\u017ee ono to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed! V podstat\u011b jedin\u00fd, na co jsem te\u010f myslel, byl br\u00e1cha! Po\u0159\u00e1d dokola, znovu a znovu! A tak p\u0159i\u0161el dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed alkohol, a\u017e jsem skoro nev\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b. Vr\u00e1voral jsem po parketu a neust\u00e1le si n\u011bco mumlal. Ka\u017edou chv\u00edli m\u011b kluci museli chytat, proto\u017ee hrozilo, \u017ee se co nevid\u011bt bl\u00ed\u017ee sezn\u00e1m\u00edm se strukturou podlahy. Nakonec m\u011b dot\u00e1hli ke stolu, posadili na lavici a objednali kafe. Zap\u00edchl jsem sv\u016fj zakalenej pohled do Billa sed\u00edc\u00edho naproti.<\/div>\n
„Stejn\u011b je to kv\u016fli tob\u011b!“vy\u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj a bouchl dlan\u00ed do stolu.<\/div>\n
„Co je kv\u016fli mn\u011b?“ zeptal se a pozoroval m\u011b z\u00fa\u017een\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b vym\u011bnil za ni? No, pro\u010d?“ vyk\u0159ikl jsem, zvedl se a chystal se odej\u00edt. Nemohl jsem tam s n\u00edm sed\u011bt ani minutu! Zr\u00e1dce! Jak tam klidn\u011b kouk\u00e1 a d\u011bl\u00e1, jako by se nic nestalo! Jak jen m\u016f\u017ee! Kone\u010dn\u011b jsem se vymotal od stolu a razil si to ven z klubu. Ka\u0161lu na n\u011bj! A\u0165 si jde za n\u00ed! Nepot\u0159ebuje m\u011b! C\u00edtil jsem hrozn\u00fd vztek! A nebo zradu? Nev\u00edm, ale zapl\u0148ovalo to moji du\u0161i a\u017e po okraj! M\u011bl jsem pocit, \u017ee co nevid\u011bt puknu! Nadechl jsem se chladn\u00e9ho no\u010dn\u00edho vzduchu a rozhl\u00eddl se kolem sebe. Najednou jsem byl dokonale st\u0159\u00edzliv\u00fd. St\u00e1l jsem p\u0159ed vchodem a zhluboka d\u00fdchal. V hlav\u011b jsem si p\u0159ehr\u00e1val celou tu sc\u00e9nu. Bo\u017ee! To je trapas! V\u017edy\u0165 tohle j\u00e1 ned\u011bl\u00e1m! Nesn\u00e1\u0161\u00edm takov\u00fd v\u00fdbuchy! Co se to se mnou posledn\u00ed dobou d\u011bje? Sv\u011bsil jsem hlavu a promnul si rukou o\u010di. Chystal jsem se zavolat \u0159idi\u010de, aby m\u011b odvezl, kdy\u017e jsem uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed dla\u0148 na rameni. Oto\u010dil jsem se a pod\u00edval do klidn\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho bratra.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

TOM D\u00e1l jsem sed\u011bl v aut\u011b a pozoroval Billa. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, kdo je ta kamar\u00e1dka. Co kdy\u017e je to n\u011bkdo, koho zn\u00e1me? Co kdy\u017e jen z br\u00e1chy tah\u00e1 rozumy? Nev\u00edm, jestli se j\u00ed sv\u011b\u0159il se sv\u00fdmi city ke mn\u011b. Doufal jsem, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[85],"tags":[],"class_list":["post-19744","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dilema"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19744","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19744"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19744\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19744"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19744"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19744"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}