{"id":1978,"date":"2016-06-26T16:00:00","date_gmt":"2016-06-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1970"},"modified":"2016-06-26T16:00:00","modified_gmt":"2016-06-26T15:00:00","slug":"uncover-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/06\/26\/uncover-9\/","title":{"rendered":"Uncover 9."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
\n

Bill sed\u011bl v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, m\u011bl na sob\u011b jenom voln\u00e9 t\u00edlko a tepl\u00e1ky, c\u00edtil se hrozn\u011b. Bolela ho hlava a po\u0159\u00e1d se mu vybavovaly vzpom\u00ednky na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Nem\u011bl to v\u0161echno \u00fapln\u011b spr\u00e1vn\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00e9 v hlav\u011b, jak to vlastn\u011b bylo, ale moc dob\u0159e si pamatoval, \u017ee cht\u011bl Toma vt\u00e1hnout do sv\u00e9 postele. L\u00edbali se, vrhnul se na n\u011bj ve v\u00fdtahu a taky si pamatoval, jak byl vzru\u0161en\u00fd. Vydechl a semkl v\u00ed\u010dka, kdy\u017e si na to zase vzpomn\u011bl. Pot\u00e1hl si z cigarety a v duchu si zanad\u00e1val. Jak mohl b\u00fdt tak pitom\u00fd. Nemohl pl\u00e9st svou pr\u00e1ci se sv\u00fdm osobn\u00edm cht\u00ed\u010dem. A p\u0159ece u\u017e v\u016fbec se nemohl cht\u00edt s Tomem jen tak vyspat. Jasn\u011b, sex u\u017e m\u011bl, ale to neznamenalo, \u017ee se mohl jen tak rozd\u00e1vat, kdy\u017e mu zrovna n\u011bkdo p\u0159i\u0161el pod ruku. Rozhodn\u011b se musel Tomovi omluvit a pod\u011bkovat mu, \u017ee t\u00e9 \u0161ance k sexu nevyu\u017eil. Bylo to od n\u011bj hezk\u00e9, jako v\u017edy.<\/p><\/div>\n

\n

„Co\u017ee?“ nech\u00e1pav\u011b zamrkal, kdy\u017e sly\u0161el kl\u00ed\u010dek v z\u00e1mku, t\u00edpnul cigaretu do popeln\u00edku a vysko\u010dil ze seda\u010dky. Nikdo nem\u011bl kl\u00ed\u010de od jeho bytu, jen on s\u00e1m. P\u0159i\u0161el do chodby a pod\u00edval se ke dve\u0159\u00edm, \u00falevn\u011b vydechl a op\u0159el se o furta.<\/p><\/div>\n

„Vyd\u011bsil jsi m\u011b.“<\/div>\n
Tom zrovna zav\u00edral dve\u0159e. V ruce m\u011bl dv\u011b velk\u00e9 kafe ze Starbucks a pap\u00edrov\u00fd s\u00e1\u010dek, nejsp\u00ed\u0161 se sn\u00eddan\u00ed. Sice c\u00edtil \u00falevu, \u017ee je to jen Tom a nikdo se k n\u011bmu nedob\u00fdv\u00e1, ale na druhou stranu se znovu c\u00edtil mizern\u011b, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem ti v\u010dera kafe a sn\u00eddani, tak jsem si p\u016fj\u010dil i kl\u00ed\u010d. Trochu jsem se b\u00e1l, \u017ee mi nebude\u0161 cht\u00edt otev\u0159\u00edt,“ zasm\u00e1l se Tom a pod\u00edval se na blon\u010f\u00e1ka. Sjel ho pomalu pohledem, vypadal dob\u0159e i v tom le\u017e\u00e9rn\u00edm dom\u00e1c\u00edm od\u011bvu, musel se pousm\u00e1t. Doufal, \u017ee se Bill kv\u016fli v\u010derej\u0161ku nec\u00edtil \u0161patn\u011b, cht\u011bl \u0161anci, aby mu vysv\u011btlil, jak ho jeho n\u00e1klonnost k n\u011bmu pot\u011b\u0161ila. I kdy\u017e na chv\u00edli zav\u00e1hal, tak k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a vtiskl mu mal\u00fd polibek na rty. Usm\u00e1l se nad Billov\u00fdm zmaten\u00fdm v\u00fdrazem a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
\n

„Douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d cheesecake. Pokud ne, nevad\u00ed, vzal jsem toho pro jistotu v\u00edc.“<\/p><\/div>\n

Bill, je\u0161t\u011b st\u00e1le trochu zmaten\u00fd, ho n\u00e1sledoval do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Jo, umh\u2026 miluju cheesecake,“ pousm\u00e1l se a posadil se k n\u011bmu na seda\u010dku. Tom\u016fv polibek ho sice dost p\u0159ekvapil, ale aspo\u0148 to pomohlo, aby se trochu zbavil sv\u00e9ho studu kv\u016fli p\u0159ede\u0161l\u00e9mu dni. S d\u00edky si od n\u011bj vzal sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 kafe a spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n
„M\u011bl jsi t\u011b\u017ek\u00e9 r\u00e1no?“ ot\u00e1zal se Tom s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e pomalu vybaloval jejich sn\u00eddani. Nebyla na n\u011bm vid\u011bt ani stopa toho, \u017ee by v\u010dera vypil stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed v\u00edna jako on. Jak taky, v\u017edy\u0165 krom\u011b toho, \u017ee Billa zodpov\u011bdn\u011b ulo\u017eil do postele, je je\u0161t\u011b zvl\u00e1dl autem dopravit k n\u011bmu do bytu, a pak i s\u00e1m sebe dom\u016f. Zase se trochu zastyd\u011bl, \u017ee na n\u011bj m\u011bl alkohol v\u010dera takov\u00fd vliv.<\/div>\n
„Hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, ale nen\u00ed to u\u017e tak hrozn\u00e9, jako kdy\u017e jsem se probudil. Co\u017e mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u2026 mus\u00edm ti pod\u011bkovat. Zachoval ses skv\u011ble,“ vydechl Bill pon\u00ed\u017een\u011b a znovu upil ze sv\u00e9ho kel\u00edmku.<\/div>\n
„L\u00e9pe \u0159e\u010deno, Bille, nem\u00e1m r\u00e1d tak lehk\u00fd c\u00edl a rozhodn\u011b nezneu\u017e\u00edv\u00e1m to, co se sotva h\u00fdbe. M\u00e1m r\u00e1d akci,“ zasm\u00e1l se Tom a op\u0159el se do pohovky. Skv\u011ble, te\u010f se Bill c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Schoulil se na seda\u010dce v\u00edc s\u00e1m k sob\u011b a nakr\u010dil nos. Dlan\u011bmi obj\u00edmal tepl\u00fd kel\u00edmek k\u00e1vy.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, u\u017e se to nestane,“ zamumlal potichu.<\/div>\n
„Nechci si z tebe d\u011blat legraci, nemyslel jsem to zle. Jen t\u011b trochu \u0161k\u00e1dl\u00edm, vlastn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee jsi byl opravdu sladk\u00fd.“ Tom se nad t\u00edm musel pousm\u00e1t. Opravdu se nec\u00edtil nijak pohor\u0161en\u011b nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Bill mu i tak p\u0159i\u0161el jako p\u0159ita\u017eliv\u00fd mu\u017e a byl r\u00e1d, \u017ee poznal tuhle jeho str\u00e1nku. Ano, opil\u00fd byl v\u00e1\u017en\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011b sladk\u00fd.<\/div>\n
\n
„To mi asi nepom\u016f\u017ee k tomu, abych se za sebe tolik nestyd\u011bl,“ zasm\u00e1l se trochu Bill a vydechl. Dal si do pusy kousek kol\u00e1\u010de a ti\u0161e zamru\u010del. J\u00eddlo. To bylo to, co pot\u0159eboval.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 se v\u016fbec za co styd\u011bt. L\u00edb\u00e1\u0161 moc dob\u0159e,“ nahodil Tom a zvedl koutek \u00fast do lehk\u00e9ho \u00fa\u0161klebku. V duchu se zasm\u00e1l tomu, jak Bill v rozpac\u00edch z\u010dervenal.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 jo, j\u00e1\u2026 d\u011bkuju,“ zamumlal a kousnu se do rtu, odvr\u00e1til od Toma pohled. Dob\u0159e l\u00edb\u00e1? Opravdu? Nebyl si jist\u00fd, jak se te\u010f m\u00e1 c\u00edtit, ale trochu ho to p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00e1lo.<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b ale budu rad\u011bji j\u00e1 ten, kdo si t\u011b p\u0159it\u00e1hne do postele. Samoz\u0159ejm\u011b, s tv\u00fdm svolen\u00edm.“<\/div>\n
\n

Ne\u017e dosn\u00eddali, Tom si dovolil je\u0161t\u011b p\u00e1r lehk\u00fdch nar\u00e1\u017eek a Bill se je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t za\u010dervenal. Pov\u00eddali si o v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010deru a dokonce probrali p\u00e1r pracovn\u00edch v\u011bc\u00ed. Tom neot\u00e1lel a pozval Billa na dal\u0161\u00ed sch\u016fzku, z \u010deho\u017e Bill usoudil, \u017ee u\u017e to bude opravdu trochu osobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e doposud. Bylo mu s n\u00edm moc p\u0159\u00edjemn\u011b, c\u00edtil se v jeho p\u0159\u00edtomnosti dob\u0159e a uvoln\u011bn\u011b, jakmile ho v\u0161echen stud opustil, i kdy\u017e kocovina a\u017e do ve\u010dera \u00fapln\u011b nepom\u00edjela.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Take me to church! I’ll worship like a dog\u2026“<\/em> zp\u00edval si Bill spole\u010dn\u011b s r\u00e1diem, kdy\u017e si va\u0159il dal\u0161\u00ed den ob\u011bd. M\u011bl volno, Tom usoudil, \u017ee pot\u0159ebuje trochu odpo\u010dinku. Posledn\u00ed dobou mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee toho volna m\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Za\u010d\u00ednal uva\u017eovat, \u017ee p\u0159ijme dal\u0161\u00edho klienta. M\u011bl trochu podez\u0159en\u00ed, \u017ee si ho Tom chce udr\u017eet co nejd\u00e9le, u\u017e jen proto, \u017ee mu prodlou\u017eil term\u00edn a to v podstat\u011b na neur\u010dito. Ale d\u011blalo mu to radost. Vypnul spor\u00e1k a polo\u017eil hrnec se zeleninou na d\u0159ev\u011bn\u00e9 prk\u00e9nko, kter\u00e9 le\u017eelo na lince. Usly\u0161el zvonek, trochu se usm\u00e1l, kdy\u017e ho napadlo, \u017ee by to mohl b\u00fdt Tom. T\u0159eba ho cht\u011bl zase trochu p\u0159ekvapit. V\u010dera, kdy\u017e mu p\u0159inesl sn\u00eddani, tady nechal kl\u00ed\u010de, tak\u017ee d\u00e1valo smysl, \u017ee by tentokr\u00e1t nejd\u0159\u00edve zazvonil. Odlo\u017eil tedy va\u0159e\u010dku na hrnec a ot\u0159el si ruce do tepl\u00e1k\u016f. Prohr\u00e1bnul si vlasy, zase nebyl nal\u00ed\u010den\u00fd, trochu ho to \u0161tvalo. Posledn\u00ed dobou ho tak Tom vid\u011bl a\u017e moc \u010dasto, to nebylo nejsp\u00ed\u0161 moc dob\u0159e. Ale u\u017e kone\u010dn\u011b s\u00e1m sob\u011b v\u011bnoval v\u00edce \u010dasu a i tak, podle vlastn\u00edho usouzen\u00ed, nevypadal \u0161patn\u011b. P\u0159i\u0161el ke dve\u0159\u00edm a s \u00fasm\u011bvem je otev\u0159el. \u00dasm\u011bv mu okam\u017eit\u011b klesl, kdy\u017e uvid\u011bl, kdo za nimi stoj\u00ed.<\/div>\n

\n

„Asi jsi \u010dekal n\u011bkoho jin\u00e9ho.“<\/p><\/div>\n

Bill polknul a chv\u00edli jenom n\u011bm\u011b z\u00edral. Zat\u0159\u00e1sl trochu hlavou, aby se vzpamatoval.<\/div>\n
„Tobiasi?“ \u0159ekl potichu a vydechl. St\u00e1l tam p\u0159ed n\u00edm. Usm\u00edval se, byl skv\u011ble oble\u010den\u00fd, nemohl tomu uv\u011b\u0159it, \u017ee p\u0159i\u0161el a\u017e sem. Zvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co se stalo tehdy v kav\u00e1rn\u011b.<\/div>\n
„Nem\u011bl\u2026 bys te\u010f n\u011bkde b\u00fdt se sv\u00fdm nov\u00fdm objevem? Nebo tak n\u011bco,“ \u0159ekl Bill a objal si t\u011blo pa\u017eemi. Cht\u011bl mezi nimi trochu odstup, nebyl si jist\u00fd, co po n\u011bm bude cht\u00edt. A\u0165 to bylo, co cht\u011blo, musel mu dneska odolat a d\u00e1t mu najevo, \u017ee se p\u0159es n\u011bj u\u017e p\u0159enesl. V\u00edc ne\u017e d\u00e1t to najevo, musel to dost dob\u0159e p\u0159edst\u00edrat.<\/div>\n
„Roze\u0161li jsme se. Kdy\u017e jsem t\u011b potkal v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b\u2026 Sakra, choval jsem se jako tot\u00e1ln\u00ed kret\u00e9n, nemohl jsem se s\u00e1m na sebe pod\u00edvat. Bylo to prost\u011b\u2026 Celou dobu m\u011b to u\u017e\u00edralo, jak jsme se roze\u0161li, \u017ee jsme se v\u016fbec roze\u0161li. Myslel jsem, \u017ee bychom si o tom mohli znovu po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit.“ Op\u011btovali si pohled do o\u010d\u00ed. Bill v\u00e1hal. M\u011bl ho pustit do sv\u00e9ho bytu, a t\u00edm mu z\u00e1rove\u0148 d\u00e1t cestu zp\u011bt do sv\u00e9ho \u017eivota? Nebo m\u011bl zabouchnout dve\u0159e jak p\u0159ed jeho obli\u010dejem, tak p\u0159ed jejich vztahem ve sv\u00e9m srdci? Zt\u011b\u017eka vydechl a p\u0159ik\u00fdvl, ud\u011blal mu prostor, aby mohl vej\u00edt dovnit\u0159 do bytu.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Tady to je,“ pousm\u00e1l se Bill a postavil p\u0159ed n\u011b t\u00e1c. Byly tam dva hrnky kafe a dv\u011b porce j\u00eddla. Byly trochu men\u0161\u00ed, nepo\u010d\u00edtal s n\u00e1v\u0161t\u011bvou, ale moment\u00e1ln\u011b mu ned\u011blalo v\u016fbec probl\u00e9m se rozd\u011blit.<\/p><\/div>\n

„P\u00e1ni. Tohle miluju,“ usm\u00e1l se Tobias a vzal si jeden tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem a p\u0159\u00edbor. Bylo to jeho obl\u00edben\u00e9 Billovo j\u00eddlo. Jedno z mnoha, Bill podle n\u011bj skv\u011ble va\u0159il, i kdy\u017e on s\u00e1m to \u010dasto nep\u0159izn\u00e1val.<\/div>\n
„Jo, myslel jsem si, \u017ee bude\u0161 m\u00edt trochu radost.“ Bill si vzal druh\u00fd tal\u00ed\u0159, ale jako prvn\u00ed s\u00e1hl po hrnku k\u00e1vy. Byl nerv\u00f3zn\u00ed a neust\u00e1le Tobiase sledoval. Byl tady. P\u0159i\u0161el za n\u00edm a nejsp\u00ed\u0161 se cht\u011bl omluvit a v\u0161echno napravit. Tak n\u011bjak v to doufal a chv\u011bl se nedo\u010dkavost\u00ed. Kdy\u017e tady byl on, v\u0161echny my\u0161lenky na Toma padly pry\u010d. Te\u010f tady sed\u011bla jeho l\u00e1ska.<\/div>\n
\n

„Umh. Abych n\u011bjak za\u010dal,“ \u0159ekl Tobias a dal si do \u00fast sousto p\u0159ipraven\u00e9ho j\u00eddla. Bill se spokojen\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee mu hned zachutnalo. Napil se ze sv\u00e9ho kafe a netrp\u011bliv\u011b naslouchal.<\/p><\/div>\n

„P\u0159edev\u0161\u00edm se mus\u00edm znovu omluvit. Moc m\u011b to mrz\u00ed, Bille, ani nev\u00ed\u0161 jak. Ud\u011blal jsem chybu, prost\u011b jsem jednal neuv\u00e1\u017een\u011b. Jen mi tak chyb\u011bl n\u00e1\u0161 vztah, jak\u00fd b\u00fdval, \u017ee jsem zmatkoval a m\u016f\u017eu ti sl\u00edbit, \u017ee u\u017e se to nestane.“
„Cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, pro\u010d ti to te\u010f tak najednou do\u0161lo? Ten kluk, se kter\u00fdm jsi byl\u2026 byl moc hezk\u00fd,“ \u0159ekl Bill trochu nejist\u011b, kousnul se do rtu. Byla to pravda, byl mlad\u0161\u00ed a hezk\u00fd. Musel m\u00edt samoz\u0159ejm\u011b i v\u00edc, pokud se Tobiasovi tak zal\u00edbil tehdy. Znal ho moc dob\u0159e, jeho samotn\u00e9ho i jeho priority.<\/div>\n
„Pro\u010d? To je vcelku jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka. Pamatuje\u0161 si to p\u0159ed dv\u011bma lety? St\u011bhovali jsme se spolu do nov\u00e9ho bytu, byl to velk\u00fd krok pro n\u00e1s oba. Rozj\u00ed\u017ed\u011bly se ti zak\u00e1zky a tr\u00e1vili jsme spolu po\u0159\u00e1d m\u00e9n\u011b \u010dasu. Jednou ve\u010der jsi do\u0161el hrozn\u011b pozd\u011b a j\u00e1 na tebe \u010dekal v lo\u017enici, sna\u017eil jsem se hrozn\u011b neusnout. Nachystal jsem n\u00e1m romantick\u00fd ve\u010der, m\u011bli jsme tam jen matraci, proto\u017ee n\u00e1m je\u0161t\u011b nep\u0159ivezli postel,“ trochu se zasm\u00e1l. „Byl jsem moc unaven\u00fd, do\u0161el jsi n\u011bkdy kolem p\u016flnoci. Vid\u011bl jsi to v\u0161echno, ty sv\u00ed\u010dky, d\u00e1vno studen\u00e9 j\u00eddlo, v\u00edno, r\u016f\u017ee\u2026 Za\u010dal jsi plakat, \u017ee se chov\u00e1\u0161 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a tr\u00e1v\u00ed\u0161 tolik \u010dasu v pr\u00e1ci. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee mi to nevad\u00ed, byl jsem r\u00e1d, \u017ee ti za\u010d\u00ednaly kone\u010dn\u011b zak\u00e1zky, jak\u00e9 jsi celou dobu cht\u011bl. Podle tebe, jak jsi \u0159\u00edkal, bude jen ot\u00e1zka \u010dasu, ne\u017e\u2026 odejdu, pokud to tak bude pokra\u010dovat. Pamatuji si p\u0159esn\u011b, co jsem ti ten ve\u010der \u0159ekl,“ odml\u010del se a pod\u00edval se na Billa.<\/div>\n
„I kdyby m\u011bl b\u00fdt konec sv\u011bta, ty bude\u0161 to jedin\u00e9, co pot\u0159ebuju. Neopust\u00edm t\u011b, ani kdybys m\u011b k tomu s\u00e1m cht\u011bl p\u0159inutit,“ \u0159ekl Bill potichu a trochu se zasm\u00e1l. Sna\u017eil se zamrkat slzy a zavrt\u011bl hlavou. „Tobi,“ vydechl a objal sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho p\u0159\u00edtele kolem krku. Zav\u0159el o\u010di a spokojen\u011b vydechl, byla to jedna z jeho nejhez\u010d\u00edch vzpom\u00ednek. Tehdy si sl\u00edbili, \u017ee spolu z\u016fstanou u\u017e napo\u0159\u00e1d a te\u010f to oba tak kazili. M\u011bli by ud\u011blat v\u0161e proto, aby dost\u00e1li tomuhle slibu.<\/div>\n
\n

„Chci splnit, co jsem ti sl\u00edbil, zlato,“ za\u0161eptal Tobias a Billa si k sob\u011b p\u0159itulil. C\u00edtil, jak se v jeho n\u00e1ru\u010di uvolnil a n\u011bkolikr\u00e1t zak\u00fdval hlavou.<\/p><\/div>\n

„Jo. Jo, m\u00e1\u0161 pravdu, mus\u00edme to splnit, chci to splnit. Tak jsi mi chyb\u011bl,“ zamumlal mu do krku a Tobias c\u00edtil vlhk\u00e9 slzy, kdy\u017e se mu ot\u0159el o k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl potichu a prohr\u00e1bnul blon\u010fat\u00e9 vlasy. Spokojen\u011b vydechl, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b dostalo op\u011btovn\u00e9 odpov\u011bdi.<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Byly asi \u010dty\u0159i hodiny r\u00e1no a Billa probudilo zazvon\u011bn\u00ed telefonu. P\u0159i\u0161la mu smska a jemu se tak necht\u011blo otev\u0159\u00edt o\u010di a odt\u00e1hnout se z objet\u00ed sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Le\u017eel v posteli s Tobiasem, jeho t\u011blo ho p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00edvalo. U\u017e ch\u00e1pal, co v\u0161ichni maj\u00ed na tom usmi\u0159ovac\u00edm sexu, bylo to n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho. C\u00edtil se \u00fa\u017easn\u011b.<\/p><\/div>\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch protestu se nat\u00e1hl pro sv\u016fj iPhone na no\u010dn\u00ed stolek. Pootev\u0159el o\u010di a nakr\u010dil nos, kdy\u017e ho sv\u011btlo telefonu na chv\u00edli oslepilo. Psal mu Tom.<\/div>\n
„Sed\u00edm ve sv\u00e9m hotelu u baru, m\u011bl jsem dlouh\u00fd den a jen m\u011b napadlo, jestli u\u017e sp\u00ed\u0161. Pokud ne, moc r\u00e1d bych t\u011b na chv\u00edli unesl k sob\u011b. T.“<\/em><\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l, byl r\u00e1d, \u017ee mu Tom napsal. M\u011bl dobrou zpr\u00e1vu, Tobias se vr\u00e1til a bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed a \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1\u010d, v\u0161e bylo, jak m\u011blo b\u00fdt. Mohl zase v po\u0159\u00e1dku pracovat v pln\u00e9m nasazen\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pane Kaulitzi. Budu t\u011b muset zklamat, u\u017e jsem n\u011bjakou chv\u00edli spal a r\u00e1no pro tebe zase mus\u00edm pracovat, pot\u0159ebuji dob\u00edt trochu energie. Ale m\u00e1m dobr\u00e9 zpr\u00e1vy, u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy, vr\u00e1til se. Mo\u017en\u00e1 jsem to tak trochu tu\u0161il, jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se to stalo. Snad mi to dopom\u016f\u017ee, abych se zase mohl v pln\u00e9 s\u00edle vr\u00e1tit a pracovat op\u011bt na plno. Dobrou noc. :)“<\/em><\/div>\n
\n

Tom si p\u0159e\u010detl zpr\u00e1vu od Billa, musel si ji p\u0159e\u010d\u00edst je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t, aby se ujistil, \u017ee \u010dte spr\u00e1vn\u011b. Tak\u017ee byli zase spolu. Vr\u00e1til se k n\u011bmu. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it, to, v co posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f doufal, se mu ztr\u00e1celo pod rukama a v podstat\u011b s t\u00edm nemohl v\u016fbec nic d\u011blat. Hodil do sebe zbytek rozpit\u00e9 whisky a okam\u017eit\u011b si objednal dal\u0161\u00ed. Na chv\u00edli ho napadla my\u0161lenka, \u017ee nastoup\u00ed do auta a pojede hned k n\u011bmu, mohli si promluvit a t\u0159eba by Bill pustil z hlavy n\u00e1vrat k tomu idiotovi, ale pak mu do\u0161lo, \u017ee ur\u010dit\u011b budou spolu a nemuseli b\u00fdt ani u n\u011bj v byt\u011b. Zoufale vydechnul a hodil do sebe dal\u0161\u00ed skleni\u010dku. Pot\u0159eboval to dostat z hlavy, a\u0165 u\u017e alkoholem, nebo n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, bylo to fuk.<\/p><\/div>\n

Rozsv\u00edtil znovu sv\u016fj mobil a je\u0161t\u011b jednou si p\u0159e\u010detl zpr\u00e1vu. Zavrt\u011bl hlavou a vyto\u010dil \u010d\u00edslo, kter\u00e9 te\u010f pot\u0159eboval ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n
„Ahoj Oli, m\u00e1\u0161 \u010das?“<\/div>\n
\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Oliver le\u017eel na b\u0159i\u0161e v Tomov\u011b posteli. Do p\u016flky stehen m\u011bl p\u0159ita\u017eenou lehkou p\u0159ikr\u00fdvku, spokojen\u011b se usm\u00edval. Tak p\u0159eci jen\u2026 Tom se mu zase ozval, tu\u0161il to. V\u011bd\u011bl, \u017ee to opravdu nez\u016fstane jen tak, \u017ee se nerozlou\u010d\u00ed po posledn\u00edm ve\u010deru, kter\u00fd spolu tr\u00e1vili. Nav\u00edc po tom, jak se k n\u011bmu Tom choval. Zprvu se mu to ani trochu nel\u00edbilo, ale pak se to sna\u017eil pochopit. Tom byl bez jak\u00fdchkoliv intimnost\u00ed celou dobu, co byli od sebe, co\u017e byly zhruba t\u0159i m\u011bs\u00edce. On s\u00e1m by nedok\u00e1zal takovou dobu \u017e\u00edt v celib\u00e1tu, opravdu pot\u0159eboval sex. Omlouval t\u00edm tedy i Toma, \u017ee byl prost\u011b r\u00e1d, \u017ee si kone\u010dn\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b u\u017eil.<\/p>\n

„Dneska to bylo opravdu p\u011bkn\u00fd,“ pousm\u00e1l se Oliver a pol\u00edbil Toma na tv\u00e1\u0159. Tom byl sice opil\u00fd, ale opravdu se hodn\u011b sna\u017eil, aby se to l\u00edbilo jim ob\u011bma. Bylo to p\u0159esn\u011b takov\u00e9, jak\u00e9 si Oliver pamatoval. Divok\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 pln\u00e9 l\u00e1sky.
„Nemus\u00ed to b\u00fdt p\u011bkn\u00e9\u2026 jen dneska.“ Tom zakroutil hlavou, lehl si na z\u00e1da a z\u00edral do stropu. Ani p\u0159i sexu s Oliverem nemohl z hlavy vyhnat my\u0161lenku na zpr\u00e1vu od Billa. Tak on se k n\u011bmu opravdu vr\u00e1til, p\u0159esto, \u017ee mu tak \u0161\u00edlen\u011b ubl\u00ed\u017eil. Absolutn\u011b nech\u00e1pal, o co mu \u0161lo. V\u0161ak jim spolu nebylo \u0161patn\u011b, ne? Sch\u016fzky se postupem \u010dasu st\u00e1valy \u010dast\u011bj\u0161\u00edmi, za\u010d\u00ednalo mezi nimi opravdu dobr\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. A polibek po posledn\u00ed ve\u010de\u0159i\u2026 Po\u0159\u00e1d ho nemohl vyhnat z hlavy. Nemohl vyhnat z hlavy chu\u0165 v\u00edna, kter\u00e1 se m\u00edsila s Billov\u00fdmi rty. Byl to tak intenzivn\u00ed z\u00e1\u017eitek, \u017ee to prost\u011b ne\u0161lo. Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by se mu to s n\u011bk\u00fdm tak l\u00edbilo. Povzdychnul si a zakroutil hlavou. Bill mu tot\u00e1ln\u011b zatemnil mysl.<\/p>\n

„Tome, poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“ zeptal se Oliver vy\u010d\u00edtav\u011b a posadil se. „J\u00e1 na tebe mluv\u00edm a ty jen \u010dum\u00ed\u0161 do blba. Co se d\u011bje?“
„Co, co\u2026“ cuknul sebou Tom, rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Zklaman\u011b vydechl, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee vedle n\u011bj sed\u00ed Oliver a ne Bill. Byl u n\u011bj tak moc ve sv\u00e9 mysli, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 nedok\u00e1zal odli\u0161it realitu od skute\u010dnosti.
„Ignoruje\u0161 m\u011b.“ Oliver ura\u017een\u011b na\u0161pulil rty, pod\u00edval se na Toma. „Ale pokud mi d\u00e1\u0161 pusu, odpust\u00edm ti to.“
„Jasn\u011b\u2026“ proto\u010dil Tom o\u010di, naklonil se k chlapci, kter\u00e9ho m\u011bl po sv\u00e9m boku, a rychle ho pol\u00edbil. „Spokojen\u00fd?“ pod\u00edval se na n\u011bj, moc \u010dasu mu ale nev\u011bnoval, ne\u010dekal na o\u010dn\u00ed kontakt. Oto\u010dil se zp\u00e1tky k no\u010dn\u00edmu stolku, ze kter\u00e9ho sebral krabi\u010dku Camelek a zapalova\u010d. Opravdu si pot\u0159eboval zap\u00e1lit, ale byl tak l\u00edn\u00fd, aby se zvedl a \u0161el na balkon, \u017ee si zap\u00e1lil v posteli. No co, stejn\u011b se bude co nevid\u011bt st\u011bhovat, m\u016f\u017ee si to dovolit. Z \u0161upl\u00edku vyndal popeln\u00edk, kter\u00fd m\u011bl jen pro zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti, a polo\u017eil ho mezi n\u011bj a Olivera na postel.
„Tome, pro\u010d kou\u0159\u00ed\u0161 v posteli?“ povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed Oliver, probodl Toma pohledem sv\u00fdch modr\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159it\u00e1hl si nohy k t\u011blu, obejmul si je. „Myslel jsem, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161, kdy\u017e ti t\u00edm smrd\u00ed v\u011bci\u2026“
„Olivere, tak zaprv\u00e9, tohle je m\u016fj d\u016fm a j\u00e1 si tu m\u016f\u017eu d\u011blat, co chci. Zadruh\u00e9, budu se st\u011bhovat, tak\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee je celkem jedno, jestli tu budu kou\u0159it, nebo jestli p\u016fjdu na balkon. Jo a hlavn\u011b cel\u00e1 podstata tohohle v\u0161eho\u2026 Tob\u011b to m\u016f\u017ee b\u00fdt naprosto jedno.“ Pot\u00e1hnul si, op\u0159el se o \u010delo postele a odklepnul popel do popeln\u00edku. P\u0159iv\u0159el o\u010di, zase byl na Olivera tvrd\u00fd, ani\u017e by si to zaslou\u017eil. Ale copak on za to mohl? Rozhodn\u011b ne! Nemohl za to, \u017ee se mu Bill po\u0159\u00e1d vkr\u00e1dal do mysli, a\u010dkoliv o to rozhodn\u011b nest\u00e1l. Nebo tedy st\u00e1l, ale ne s t\u00edm, \u017ee je op\u011bt zadan\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, mohl se mu to pokou\u0161et vymlouvat, \u017ee slepovan\u00e9 vztahy stejn\u011b k ni\u010demu dlouh\u00e9mu nevedou\u2026 Ale dal by si Bill snad \u0159\u00edct? T\u011b\u017ece o tom pochyboval, sta\u010dil u\u017e poznat, \u017ee m\u00e1 svoji hlavu a nenech\u00e1 si do ni\u010deho mluvit.<\/p>\n

„Pro\u010d jsem vlastn\u011b tady, kdy\u017e jsi zamilovan\u00fd?“ zeptal se po chvilce ticha Oliver. Znovu probodl Toma pohledem, ten si jen povzdychl a pokr\u010dil rameny. Vlastn\u011b nem\u011bl n\u011bjak\u00e9 norm\u00e1ln\u00ed vysv\u011btlen\u00ed\u2026 A necht\u011bl mu \u0159\u00edkat, \u017ee se prost\u011b pot\u0159eboval odreagovat. Sice to tak bylo, ale nep\u0159i\u0161lo mu f\u00e9r, aby to takhle na n\u011bj vybalil.
„Mo\u017en\u00e1\u2026 st\u00fdskalo se mi?“ skousnul si ret. „Jo, st\u00fdskalo se mi po tob\u011b. Bill byl omyl, je to minulost.“
„Jak\u00e1 minulost, Tome? Zase jsi mi \u0159ekl jeho jm\u00e9nem. Pro\u010d teda ne\u0161uk\u00e1\u0161 jeho, kdy\u017e po tom tak o\u010dividn\u011b tou\u017e\u00ed\u0161?“ povzdychnul si a zakroutil, hlavou, podep\u0159el si hlavu o koleno. „V\u00ed v\u016fbec\u2026 \u017ee jsi te\u010f se mnou?“
„Olivere, sta\u010d\u00ed,“ zasy\u010del potichu Tom a zvedl se z postele. Bylo to tady znova, nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu n\u011bkdo \u0159\u00edkal, co m\u00e1 d\u011blat. O to v\u00edc, n\u011bkdo\u2026 mlad\u0161\u00ed. Jasn\u011b. Olivera si vybral jako sv\u00e9ho partnera, ale i tak. Nem\u011bl r\u00e1d jeho neust\u00e1l\u00e9 pou\u010dky. Nav\u00edc se mu nemusel nijak ospravedl\u0148ovat a vysv\u011btlovat mu, jak se v\u011bci maj\u00ed. Od toho tady spolu nebyli.
„J\u00e1 si prost\u011b mysl\u00edm, \u017ee by ses m\u011bl kone\u010dn\u011b rozhodnout. Nem\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1s tahat oba dva za nos, Tome. Co s n\u00edm m\u00e1\u0161? Chod\u00edte spolu? \u0160uk\u00e1\u0161 ho jako m\u011b?“
„J\u00e1 ti n\u011bco \u0159ekl, nebudu to opakovat dvakr\u00e1t.“ Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, znovu pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Pot\u00e1hl si z cigarety, na\u010de\u017e ji t\u00edpnul do popeln\u00edku, ani\u017e by byla cel\u00e1 vykou\u0159en\u00e1. P\u0159e\u0161la ho na ni chu\u0165, nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se tady budou h\u00e1dat. Kdyby to v\u011bd\u011bl, asi by si hovor Oliverovi rozmyslel tak rychle, jako ho to napadlo.
„Aha, Tom si zase hraje na gener\u00e1la.“ Oliver procedil svoje slova skrz zuby, m\u011bl toho akor\u00e1t tak dost, doch\u00e1zela mu trp\u011blivost. \u0160tvalo ho, \u017ee s n\u00edm Tom nedok\u00e1\u017ee jednat narovinu, byl k n\u011bmu mil\u00fd, jen kdy\u017e po n\u011bm n\u011bco pot\u0159eboval, nebo m\u011bl chu\u0165 u\u017e\u00edt si. Zvedl se z postele, hledal svoje svr\u0161ky, kter\u00e9 byly poh\u00e1zen\u00e9 po cel\u00e9m pokoji.<\/p>\n

Tom celou situaci s klidem v du\u0161i pozoroval. Nehnul ani prstem, nesna\u017eil se Olivera p\u0159emlouvat k tomu, aby u n\u011bj z\u016fstal. Takov\u00fd on nebyl. U\u017eil si, byl v\u00edcem\u00e9n\u011b spokojen\u00fd, alespo\u0148 co se tohohle pohledu t\u00fdkalo. Samoz\u0159ejm\u011b, nebyla to sch\u016fzka s Billem, kter\u00e1 ho uklid\u0148ovala mnohem v\u00edc, ale\u2026 Bylo to aspo\u0148 n\u011bco. Znovu si zap\u00e1lil, doufal, \u017ee te\u010f si cigaretu vychutn\u00e1 u\u017e bez toho, aby ho cokoliv ru\u0161ilo. Povzdychnul si, trochu zaklonil hlavu. Zadr\u017eoval v sob\u011b vztek, kter\u00fd se nebezpe\u010dn\u011b hromadil. U\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed dobr\u00e9, ale co s t\u00edm mohl tak d\u011blat? M\u011bl vztek na v\u0161echny kolem sebe, i na sebe sam\u00e9ho. Pot\u0159eboval ho ze sebe dostat, ne\u017e toho bude v\u00edc a ponese to neblah\u00e9 n\u00e1sledky, odnese to n\u011bkdo, kdo si to nezaslou\u017e\u00ed. Trochu zvedl hlavu, pod\u00edval se na Olivera, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b zap\u00ednal svou ko\u0161ili. Ol\u00edznul si rty, zbo\u017e\u0148oval to vyhubl\u00e9 t\u011blo. Hlavn\u011b, kdy\u017e si s n\u00edm mohl d\u011blat, co s\u00e1m cht\u011bl, hlavn\u011b uspokojit s\u00e1m sebe.<\/p>\n

„Olivere, ani se neopova\u017euj n\u011bkam odej\u00edt. Z\u016fstane\u0161 p\u011bkn\u011b tady se mnou, po\u0159\u00e1dn\u011b jsi m\u011b na\u0161tval. A co p\u0159ich\u00e1z\u00ed po proh\u0159e\u0161ku? Ano, trest. Tak\u017ee se te\u010f p\u011bkn\u011b svl\u00edkni a vra\u0165 se za mnou do postele.“ V Tomov\u011b hlase byl pouze rozkazuj\u00edc\u00ed t\u00f3n, nic v\u00edc. \u017d\u00e1dn\u00fd cit, n\u011bha, jen pr\u00e1zdno.
„\u017dertuje\u0161, \u017ee jo?“ zasm\u00e1l se Oliver, povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Znal tyhle Tomovy hry. Znal je dost dob\u0159e, tud\u00ed\u017e si myslel, \u017ee tohle je jedna z dal\u0161\u00edch.
„O tomhle opravdu ne\u017eertuju. Jak jsem \u0159ekl, vra\u0165 se sem.“ K\u00fdvl k m\u00edstu vedle sebe, po\u0159\u00e1d byl jeho hlas v\u00edce ne\u017e klidn\u00fd. To se ale mohlo zm\u011bnit klidn\u011b b\u011bhem jedin\u00e9ho okam\u017eiku, pokud nedostane to, co bude cht\u00edt.
„Ne, Tome. Myslel jsem, \u017ee u\u017e to cel\u00e9 ch\u00e1pu. Jdu dom\u016f, ty si jdi za Billem, hm?“
Tom rychle vysko\u010dil z postele, ud\u011blal t\u0159i dlouh\u00e9 kroky, aby st\u00e1l t\u011bsn\u011b u Olivera, respektive za n\u00edm. Jedn\u00edm prudk\u00fdm pohybem ho narazil na st\u011bnu, natiskl se na jeho t\u011blo a kousl ho do ramene.
„Nikam nep\u016fjde\u0161, z\u016fstane\u0161 tady, jak jsem \u0159ekl. A ud\u011bl\u00e1\u0161 to, co j\u00e1 budu cht\u00edt.“<\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei Bill sed\u011bl v ob\u00fdvac\u00edm pokoji, m\u011bl na sob\u011b jenom voln\u00e9 t\u00edlko a tepl\u00e1ky, c\u00edtil se hrozn\u011b. Bolela ho hlava a po\u0159\u00e1d se mu vybavovaly vzpom\u00ednky na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Nem\u011bl to v\u0161echno \u00fapln\u011b spr\u00e1vn\u011b uspo\u0159\u00e1dan\u00e9 v hlav\u011b, jak to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-1978","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1978","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1978"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1978\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1978"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1978"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1978"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}