{"id":1981,"date":"2016-06-25T15:00:00","date_gmt":"2016-06-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1973"},"modified":"2016-06-25T15:00:00","modified_gmt":"2016-06-25T14:00:00","slug":"my-bodyguard-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/06\/25\/my-bodyguard-35\/","title":{"rendered":"My bodyguard 35."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tak to je pokrok<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Po tom, co se domem rozezn\u011blo zvon\u011bn\u00ed, Tom hned vysko\u010dil od televize, vypnul ji a p\u0159ihnal se do chodby, kam se k n\u011bmu po chvilce p\u0159idal i Bill, kter\u00fd musel p\u0159\u00edchoz\u00edho prov\u011b\u0159it jako poka\u017ed\u00e9. Brzy se v dom\u011b objevila hospodyn\u011b ov\u011b\u0161en\u00e1 ta\u0161kami jako v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek. Jej\u00ed ruce byly pod t\u00edhou ta\u0161ek vytahan\u00e9, \u017ee jimi skoro courala po zemi.<\/p><\/div>\n

„Ahoj kluci!“ pozdravila je \u010dipern\u011b, i kdy\u017e na n\u00ed bylo vid\u011bt, \u017ee je r\u00e1da, \u017ee u\u017e dorazila na m\u00edsto.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Amelie,“ pozdravili oba z\u00e1rove\u0148, jen ka\u017ed\u00fd jin\u00fdm t\u00f3nem. Tom zvesela a Bill jako obvykle ledov\u011b klidn\u011b.<\/div>\n
„Teda! Jste si ten pozdrav snad nacvi\u010dovali,“ usm\u00e1la se vl\u00eddn\u011b. Nechala oba mlad\u00e9 mu\u017ee, aby ji zbavili z\u00e1t\u011b\u017ee, p\u0159i\u010dem\u017e Bill osvobodil od ta\u0161ek jej\u00ed pravou ruku a Tom tu levou. V\u0161ichni t\u0159i vstoupili do kuchyn\u011b a Tom postavil zbyl\u00e9 dv\u011b ta\u0161ky na j\u00eddeln\u00ed st\u016fl, ani\u017e by ho k tomu musel Bill vyz\u00fdvat. Musel obsah jako v\u017edy zkontrolovat, proto za\u010dal v\u0161e vytahovat ven, a jakmile v\u011bci odlo\u017eil, za\u010dala je Amelie ukl\u00edzet na jejich obvykl\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Poda\u0159ilo se v\u00e1m sehnat ty v\u011bci pro Snowyho, Amelie?“ ptal se Tom, kdy\u017e Bill z ta\u0161ek zat\u00edm vytahoval jen sam\u00e9 potraviny.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano. Dokonce jsem se byla poradit ve zverimexu, co by mi doporu\u010dili. Samoz\u0159ejm\u011b sle\u010dna okam\u017eit\u011b s\u00e1hla po t\u011bch nejdra\u017e\u0161\u00edch krmen\u00edch, kter\u00e9 tam m\u011bli, aby utr\u017eila, co\u017e j\u00ed nem\u00e1m za zl\u00e9, ale to nejdra\u017e\u0161\u00ed automaticky nemus\u00ed znamenat to nejlep\u0161\u00ed, a taky jsem necht\u011bla utratit v\u0161echny pen\u00edze, kter\u00e9 jsi mi na to dal, tak jsem se nakonec rozhodla pro zlatou st\u0159edn\u00ed cestu. Ty konzervi\u010dky byly sice dra\u017e\u0161\u00ed, ale podle slo\u017een\u00ed vypadaj\u00ed kvalitn\u011b. M\u011bla by tam b\u00fdt spousta vitam\u00edn\u016f a v\u00fd\u017eivov\u00fdch slo\u017eek, kter\u00e9 mal\u00e1 ko\u0165\u00e1tka pot\u0159ebuj\u00ed. S granulkami probl\u00e9m nebyl. M\u011bli tam v\u0161ehov\u0161udy jen 3 zna\u010dky. Rozd\u00edl byl jen v p\u0159\u00edchut\u00edch,“ poreferovala Tomovi.<\/div>\n
„Jste \u00fa\u017easn\u00e1. Moc v\u00e1m d\u011bkuji. Snad v\u00e1m ty konzervy nedaly moc zabrat,“ nakr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed, kdy\u017e Bill z ta\u0161ek za\u010dal vytahovat Snowyho m\u0148amky.<\/div>\n
„Nejleh\u010d\u00ed to nebylo, ale zvl\u00e1dla jsem to. Svaly se v\u017edycky hod\u00ed,“ uklidnila Toma pohlazen\u00edm po pa\u017ei, aby si ned\u011blal starosti, \u017ee se star\u0161\u00ed d\u00e1ma kv\u016fli n\u011bmu skoro strhala.<\/div>\n
\n

„Co je tohle?“ zeptal Bill, kdy\u017e vyt\u00e1hl z ta\u0161ky n\u011bjakou knihu. Ne\u017e ji sta\u010dil oto\u010dit a p\u0159e\u010d\u00edst si jej\u00ed n\u00e1zev, Tom mu ji vzal z ruky a p\u0159ekvapen\u011b vydechl.<\/p><\/div>\n

„Amelie! Vy jste nezapomn\u011bla!“ zvolal.<\/div>\n
„Jak bych mohla!“<\/div>\n
„Od z\u00edt\u0159ka n\u00e1m va\u0159\u00edm j\u00e1, Bille,“ vysv\u011btlil agentovi a oto\u010dil k n\u011bmu \u010deln\u00ed stranu knihy. „Tahle je pro n\u00e1s ide\u00e1ln\u00ed, nemysl\u00ed\u0161?“ usm\u00e1l se.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„B\u016fh n\u00e1m pom\u00e1hej,“ zamumlal si pod nos a vyt\u00e1hl z ta\u0161ek posledn\u00edch p\u00e1r v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
„Hey!“ ohradil se Tom a jemn\u011b do Billa \u0161\u0165ouchl. „Budeme moct m\u00edt i tepl\u00e9 ve\u010de\u0159e. Po\u010dkej, jak se bude\u0161 olizovat a\u017e za u\u0161ima s takov\u00fdm servisem,“ brblal Tom. Bill zakoulel o\u010dima a ta\u0161ky slo\u017eil.<\/div>\n
„V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku,“ ozn\u00e1mil v\u00fdsledek sv\u00e9ho \u0161et\u0159en\u00ed a z kuchyn\u011b ode\u0161el.<\/div>\n
„Uniklo mi n\u011bco?“ zeptala se Amelie p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Huh?“ zvedl Tom pohled od kucha\u0159ky. Amelie hodila hlavou sm\u011brem, kter\u00fdm Bill ode\u0161el.<\/div>\n
„Oh tohle!“ uv\u011bdomil si Tom. Vykoukl z m\u00edstnosti, jestli Bill neposlouch\u00e1 za rohem, a\u010dkoli to bylo sm\u011b\u0161n\u00e9, proto\u017ee takov\u00e9 v\u011bci byly pod agentovu \u00farove\u0148, ale jistota byla jistota.<\/div>\n
„V\u010dera to mezi n\u00e1mi trochu bouchlo. Poh\u00e1dali jsme se, pak jsme se skoro poprali, pak jsme vedli norm\u00e1ln\u00ed konverzaci, a nakonec jsme se tak n\u011bjak nep\u0159\u00edmo usm\u00ed\u0159ili, ale od v\u010dera jsme spolu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nemluvili, tak\u017ee nev\u00edm, jestli se p\u0159es noc nevr\u00e1til ke sv\u00e9mu star\u00e9mu j\u00e1,“ vysv\u011btloval hospodyni polohlasem.<\/div>\n
„P\u00e1ni! Tak to je pokrok,“ pok\u00fdvala Amelie uznale hlavou.<\/div>\n
„Jo. Docela mi v\u010dera ruply nervy, proto\u017ee u\u017e jsem toho na\u0161eho bojov\u00e1n\u00ed m\u011bl dost.“<\/div>\n
„To ch\u00e1pu. Vlastn\u011b se div\u00edm, \u017ee jsi to vydr\u017eel a\u017e do v\u010dera,“ zasm\u00e1la se Amelie ti\u0161e. „A kde m\u00e1\u0161 to mal\u00e9 chlupat\u00e9 zlobidlo?“ rozhl\u00eddla se po kuchyni.<\/div>\n
„Sp\u00ed v m\u00e9m pokoji. K sn\u00eddani jsem mu oh\u0159\u00e1l trochu ml\u00e9ka, pak jsem mu z n\u00e1hradn\u00edch tkani\u010dek do bot ud\u011blal improvizovanou hra\u010dku a to ho asi utahalo. Za to v noci je v\u017edycky pln\u00fd \u017eivota. Nechal jsem ho sp\u00e1t vedle sebe na matraci a on mi po\u0159\u00e1d pochodoval kolem hlavy, ob\u010das to vzal p\u0159es m\u016fj obli\u010dej a nejv\u00edc se mu l\u00edbilo le\u017eet mi pod bradou,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„To se nesm\u00ed\u0161 divit. Ko\u010dky r\u00e1dy vyhled\u00e1vaj\u00ed teplo, a co se jeho no\u010dn\u00edch aktivit t\u00fd\u010de, ko\u010dky jsou no\u010dn\u00ed tvorov\u00e9. P\u0159es den sp\u00ed a v noci lov\u00ed. N\u011bkde jsem dokonce \u010detla, \u017ee 22 hodin sp\u00ed a jen dv\u011b hodiny lov\u00ed.“<\/div>\n
„Tak to u Snowyho v\u016fbec neplat\u00ed.“<\/div>\n
„Dej tomu \u010das. Te\u010f je mal\u00fd, hrav\u00fd a zv\u00eddav\u00fd. A\u017e dosp\u011bje, stane se z n\u011bj lenoch,“ usm\u00e1la se Amelie. „Co bys \u0159ekl s\u00fdrov\u00fdm z\u00e1vitk\u016fm se \u0161pen\u00e1tem?“ navrhla.<\/div>\n
„Perfektn\u00ed!“ zasv\u00edtily mu o\u010di. Amelie se spokojen\u011b usm\u00e1la a oto\u010dila se ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince, aby se pustila do p\u0159\u00edprav. Tom za\u0161ilhal po j\u00eddeln\u00edm stole, kde le\u017eely bal\u00ed\u010dky nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch gumov\u00fdch dobrot. Opatrn\u011b je zvedl, aby s\u00e1\u010dek moc ne\u0161ustil, a str\u010dil si v\u0161echno do kapes.<\/div>\n
„Sladkosti a\u017e po ob\u011bd\u011b!“ nesl se za n\u00edm Ameliin varovn\u00fd hlas, kdy\u017e potichu mizel z m\u00edstnosti. Tom se usm\u00e1l a pokra\u010doval do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Ve\u010der Tom sed\u011bl na parapetu v ob\u00fdvac\u00edm pokoji zabalen\u00fd do deky se Snowym na kl\u00edn\u011b a d\u00edval se ven. Z \u010d\u00e1sti byl schovan\u00fd za z\u00e1v\u011bsem a zbytek jeho t\u011bla kryla deka, tak\u017ee nebylo na prvn\u00ed pohled poznat, \u017ee v m\u00edstnosti v\u016fbec je. Pokoj byl osv\u011btlen jen malou lampi\u010dkou, kter\u00e1 st\u00e1la vedle televize, jinak byla v\u0161ude tma. Nato\u010dil hlavu sm\u011brem do domu, kdy\u017e zaslechl kroky. Bill nejprve jen pro\u0161el a ve\u0161el do kuchyn\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se vr\u00e1til do ob\u00fdv\u00e1ku a s m\u00edrn\u00fdm zmaten\u00edm vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i se rozhl\u00ed\u017eel po chodb\u011b.<\/p><\/div>\n

„Jsem tady, jestli m\u011b hled\u00e1\u0161,“ promluvil Tom, aby to agentovi uleh\u010dil. Bill sto\u010dil pohled sm\u011brem, odkud p\u0159ich\u00e1zel klient\u016fv hlas, a teprve pak zahl\u00e9dl Tomovu ruku, kter\u00e1 dr\u017eela z\u00e1v\u011bs stranou a jeho nohy p\u0159ikryt\u00e9 dekou. Deky si v\u0161iml, ale myslel si, \u017ee je na parapetu jen tak polo\u017een\u00e1.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se a rozv\u00e1\u017en\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il k n\u011bmu. Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee mu \u0159ekne, aby slezl, aby se vr\u00e1til do pokoje, nebo n\u011bco jin\u00e9ho podobn\u00e9ho n\u011bjak\u00e9mu rozkazu, o to v\u00edc ho p\u0159ekvapilo, kdy\u017e Bill odhrnul druhou \u010d\u00e1st z\u00e1v\u011bsu a po vzoru Toma se zrcadlov\u011b posadil naproti n\u011bmu. Tom ihned uvolnil p\u0159eb\u00fdvaj\u00edc\u00ed kus deky, kter\u00fd nepot\u0159eboval, a nab\u00eddl ho Billovi, kter\u00fd na rozd\u00edl od n\u011bj je\u0161t\u011b nebyl v py\u017eamu i vzhledem k pokro\u010dil\u00e9 ve\u010dern\u00ed hodin\u011b.<\/div>\n
„Tak co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zopakoval Bill svoji ot\u00e1zku, kter\u00e1 st\u00e1le z\u016fst\u00e1vala nezodpov\u011bzen\u00e1.<\/div>\n
„Nic\u2026 jen\u2026“ Tom se odml\u010del. „D\u00edv\u00e1m se ven,“ \u0159ekl. „Za\u010d\u00edn\u00e1 se ochlazovat. Brzy bude zima.“ Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed nejist\u00fd, co na tohle odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Co t\u00edm\u2026?“ nazna\u010dil, \u017ee nech\u00e1pe, kam t\u00edm jeho klient m\u00ed\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee tu str\u00e1v\u00edme i V\u00e1noce?“ formuloval Tom sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 obavy. Bill pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Do V\u00e1noc zb\u00fdvaj\u00ed je\u0161t\u011b dva m\u011bs\u00edce. Do t\u00e9 doby se m\u016f\u017ee st\u00e1t spousta v\u011bc\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. J\u00e1 jen\u2026 kolikr\u00e1t jsem na po\u0159\u00e1dn\u00e9 V\u00e1noce nem\u011bl kv\u016fli pr\u00e1ci ani \u010das, ale n\u011bjak si neum\u00edm p\u0159edstavit, \u017ee bychom tu z\u016fstali zav\u0159en\u00ed na \u0160t\u011bdr\u00fd den. Bez stromku, d\u00e1rk\u016f, v\u0161ech t\u011bch dobrot, kter\u00e9 k sv\u00e1tk\u016fm pat\u0159\u00ed, nehled\u011b na to, \u017ee ani jeden z n\u00e1s nevid\u00ed v tom druh\u00e9m ide\u00e1ln\u00ed osobu, se kterou by m\u011bl str\u00e1vit ty nejhez\u010d\u00ed sv\u00e1tky v roce.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak hrozn\u00e9,“ podotkl Bill r\u00e1doby bez z\u00e1jmu a ne\u017e \u010delit Tomovu p\u0159ekvapen\u00e9mu pohledu, sto\u010dil o\u010di rad\u011bji z okna ven. Tom se m\u00edrn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Dej si pozor, Tr\u00fcmpere, za\u010d\u00edn\u00e1 ti r\u016fst srdce,“ r\u00fdpl si Tom, ale v jeho hlase bylo zn\u00e1t, \u017ee to nemysl\u00ed zle. Bill stiskl rty do \u00fazk\u00e9 linky, aby zabr\u00e1nil spont\u00e1nn\u00ed reakci na Tomovu pr\u016fpov\u00eddku.<\/div>\n
\n

„Hada?“ ozvalo se najednou. Bill se pod\u00edval na Toma, co \u017ee mu to u v\u0161ech \u010dert\u016f nab\u00edz\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pochopil, kdy\u017e k n\u011bmu byl nam\u00ed\u0159en rozev\u0159en\u00fd plastikov\u00fd s\u00e1\u010dek, kter\u00fd obsahoval \u017eelatinov\u00e1 cukr\u00e1tka. Bill si nejist\u011b jeden vzal. „Neboj se. Nejzdrav\u011bj\u0161\u00ed to sice nen\u00ed, ale n\u011bkde jsem \u010detl, \u017ee tady v t\u011bch gumov\u00fdch v\u011bcech je l\u00e1tka, kter\u00e1 prosp\u00edv\u00e1 kloub\u016fm,“ pokr\u010dil rameny a polo\u017eil nedojedenou polovinu s\u00e1\u010dku Billovi do kl\u00edna.<\/p><\/div>\n

„Mluv\u00ed\u0161 jako by ti bylo osmdes\u00e1t a trp\u011bl jsi artr\u00f3zou,“ poznamenal Bill, ale vzal si z pytl\u00edku dal\u0161\u00edho hada.<\/div>\n
„To mo\u017en\u00e1 ne, ale d\u00edky tomu v\u011b\u010dn\u00e9mu nicned\u011bl\u00e1n\u00ed brzo zakrn\u00edm,“ odfrkl si.<\/div>\n
„Tanec je pohyb, nebo ne?“<\/div>\n
„Tanec?“ nech\u00e1pal Tom. Nepamatoval si, \u017ee by snad n\u011bkdy tan\u010dil. Tancoval mo\u017en\u00e1 tak na tenk\u00e9m led\u011b, jak ho Bill n\u011bkolikr\u00e1t upozornil, ale to byla metafora.<\/div>\n
„No bude\u0161 te\u010f tancovat kolem spor\u00e1ku, kdy\u017e sis nechal p\u0159in\u00e9st tu kucha\u0159ku, nebo ne?“<\/div>\n
„Hey!“ vyp\u00edskl Tom a jemn\u011b Billa kopl do nohy, kter\u00e9 byly hned u t\u011bch jeho, \u017ee se skoro dot\u00fdkaly palci. Stejn\u011b se ale nakonec zasm\u00e1l. „Okay. To bylo f\u00e9r,“ uznal nakonec, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na svou vlastn\u00ed pr\u016fpov\u00eddku, kterou proti Billovi pou\u017eil p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
Tom ale brzy zv\u00e1\u017en\u011bl, a aby chv\u00edli odpoutal mysl od v\u0161eho okolo, zabo\u0159il prsty do jemn\u00e9ho ko\u010di\u010d\u00edho ko\u017e\u00ed\u0161ku a p\u00e1rkr\u00e1t vrn\u00edc\u00ed kot\u011b pohladil.<\/div>\n
\n

„M\u011bl jsem trochu strach, aby ses po tom v\u010derej\u0161ku zase nevr\u00e1til k t\u011bm star\u00fdm man\u00fdr\u00e1m,“ vy\u0159kl Tom sv\u00e9 obavy.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem t\u011b mluvit s Ameli\u00ed,“ prozradil mu.<\/div>\n
„Sly\u0161el? Jak to? V\u017edy\u0165 jsi tam s n\u00e1mi nebyl,“ ptal se Tom zmaten\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1m o\u010di i u\u0161i v\u0161ude,“ pov\u011bd\u011bl mu Bill sv\u00fdm obvykle tajemn\u00fdm t\u00f3nem. Tom se na oko vyd\u011bsil.<\/div>\n
„I p\u0159i m\u00e9m sprchov\u00e1n\u00ed dnes r\u00e1no?“ vyjekl pohor\u0161en\u011b. Bill trhl obli\u010dejem k Tomovi a zara\u017een\u011b se na n\u011bj pod\u00edval, s \u010d\u00edm se mu tu pr\u00e1v\u011b sv\u011b\u0159il. „D\u011bl\u00e1m si srandu!“ zachechtal si Tom, kdy\u017e u\u017e se naba\u017eil agentova strnul\u00e9ho v\u00fdrazu. „Vedu dva jedna,“ uchechtl se Tom a sklonil se zp\u011bt ke kot\u011bti.<\/div>\n
Bill na n\u011bj z\u016fst\u00e1val z\u00edrat a opatrn\u011b se zuby zevnit\u0159 kousal do spodn\u00edho rtu. P\u016fvodn\u011b nem\u011bl v pl\u00e1nu to vytahovat, ale cht\u011bl m\u00edt jasno.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“ za\u010dal opatrn\u011b.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ prohodil Tom se samoz\u0159ejmost\u00ed.<\/div>\n
„Nept\u00e1m se proto, \u017ee bych za t\u00edm n\u011bco hledal, nebo v tom n\u011bco vid\u011bl, proto\u017ee to tak nen\u00ed,“ uji\u0161\u0165oval Toma.<\/div>\n
„U-hu,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom.<\/div>\n
„A nechci, aby sis to n\u011bjak vykl\u00e1dat ani ty,“ nal\u00e9hal.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ souhlasil Tom.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b v\u010dera pol\u00edbil? P\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsi ode\u0161el,“ zeptal se nakonec nahlas.<\/div>\n
„Uhhh no\u2026“ zahuhlal Tom a po\u0161kr\u00e1bal se na hlav\u011b. „Ani nev\u00edm. P\u0159i\u0161lo mi to spr\u00e1vn\u00e9. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se mezi n\u00e1mi kone\u010dn\u011b n\u011bco alespo\u0148 trochu prolomilo a p\u0159i\u0161el jsi mi najednou takov\u00fd bli\u017e\u0161\u00ed. Opravdov\u011bj\u0161\u00ed. J\u00e1 to ob\u010das d\u011bl\u00e1m. Obj\u00edm\u00e1m lidi, nebo jim d\u00e1v\u00e1m drobn\u00e9 polibky na \u010delo, sp\u00e1nek, tv\u00e1\u0159e a tak. Bylo to takov\u00e9 chvilkov\u00e9 p\u0159emo\u017een\u00ed n\u00e1hl\u00fdch emoc\u00ed,“ vysv\u011btlil Tom, jak nejl\u00e9pe um\u011bl. „Neuva\u017eoval jsem nad t\u00edm, prost\u011b jsem to ud\u011blal, tak\u017ee jestli ti to bylo n\u011bjak nep\u0159\u00edjemn\u00e9, tak se omlouv\u00e1m,“ vy\u0159kl Tom nakonec i omluvu, kdyby n\u00e1hodou.<\/div>\n
„Jen m\u011b to p\u0159ekvapilo,“ hodlal Bill celou v\u011bc uzav\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d, \u017ee jsi mi jednu hned nevp\u00e1lil, proto\u017ee tebe kdy\u017e n\u011bco p\u0159ekvap\u00ed, v\u011bt\u0161inou l\u00edtaj\u00ed p\u011bsti,“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
\n

„Ne v\u00e1\u017en\u011b,“ uklidnil se Tom. „V\u00edm, \u017ee ty si na tyhle v\u011bci v\u016fbec nepotrp\u00ed\u0161, ale t\u00edm, jak jsem tady zav\u0159enej, jsem si za\u010dal uv\u011bdomovat, jak moc mi chyb\u00ed lidsk\u00fd kontakt a nemysl\u00edm jen mluven\u00ed, ale i fyzick\u00fd kontakt, a te\u010f ze m\u011b zrovna nemluv\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 nadr\u017eenost. V\u017edycky byl pobl\u00ed\u017e n\u011bkdo, koho jsem mohl obejmout, i kdy\u017e to byla jen chvilkov\u00e1 z\u00e1le\u017eitost p\u0159i pozdravu s n\u011bk\u00fdm, koho jsem dlouho nevid\u011bl. Proto jsem se tak zoufale vrhal na Davida a na Darcy, jak jsi v\u010dera podotkl,“ vzpomn\u011bl si.<\/p><\/div>\n

„Uhm. Nemyslel jsem to tak.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Nech to plavat,“ m\u00e1vl nad t\u00edm rukou. „Ale\u2026 tob\u011b to v\u00e1\u017en\u011b nechyb\u00ed?“<\/div>\n
Bill si hlasit\u011b oddychl a nejd\u0159\u00edv to vypadalo, \u017ee Tom zase n\u011bco vyslechne, ale Bill\u016fv dech se nakonec uklidnil a on ovl\u00e1dl svoji nechu\u0165 o t\u011bchto v\u011bcech mluvit.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Asi ne. Nikdy jsem neobj\u00edmal nikoho jen tak mimo partnersk\u00fd vztah.“<\/div>\n
„A co bylo to v\u010dera?“<\/div>\n
„To bylo vynucen\u00e9.“<\/div>\n
„Nemuselo b\u00fdt, kdyby ses tomu nebr\u00e1nil,“ procedil Tom opatrn\u011b.<\/div>\n
„Ani tu nebyl d\u016fvod, pro\u010d se tomu podd\u00e1vat. Kdyby n\u00e1s n\u011bkdo sledoval, tak by si klepal na \u010delo.“<\/div>\n
„Pro\u010d? Objet\u00ed je naprosto b\u011b\u017en\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale ne zrovna mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 v tom zbyte\u010dnou v\u011bdu,“ \u0159ekl Tom a sledoval, jak se mu pr\u00e1v\u011b probuzen\u00e9 kot\u011b za\u010dalo vrt\u011bt na kl\u00edn\u011b a cht\u011blo dol\u016f.<\/div>\n
„Ty to zase bere\u0161 na lehkou v\u00e1hu,“ ucedil Bill. Tom zavrt\u011bl m\u00edrn\u011b hlavou a polo\u017eil kot\u011b na zem. To hned odcupitalo do kuchyn\u011b, kde m\u011blo sv\u00e9 misti\u010dky.<\/div>\n
„Bille, je to jen objet\u00ed. Ne jadern\u00e1 fyzika,“ pov\u011bd\u011bl mu trp\u011bliv\u011b. „V\u00ed\u0161 co? Poj\u010f sem?“ vyb\u00eddl Billa a rukou mu pokynul, aby se p\u0159esunul k n\u011bmu.<\/div>\n
„Huh?“<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ zopakoval Tom, nat\u00e1hl ruku, kterou omotal kolem Billova z\u00e1p\u011bst\u00ed, a p\u0159it\u00e1hl si ho z\u00e1dy k sob\u011b.<\/div>\n
\n

Zmaten\u00fd agent se nechal p\u0159it\u00e1hnout a oto\u010dit mezi Tomov\u00fdma nohama a chv\u00edli jen z\u00edral, do jak\u00e9 situace se to zase dostal. Tom popadl zmuchlanou deku, omotal ji kolem nich a pot\u00e9 nechal sv\u00e9 pa\u017ee voln\u011b klesnout na deku, kter\u00e1 le\u017eela na Billov\u011b b\u0159i\u0161e. Nijak se agenta nedot\u00fdkal krom\u011b toho, \u017ee si jeho z\u00e1da op\u0159el o sv\u016fj hrudn\u00edk. Na jeho t\u011ble le\u017eela pouze Tomova p\u0159edlokt\u00ed, co\u017e se nedalo v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b ozna\u010dit za n\u011bjak\u00e9 osah\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„A te\u010f co?“ promluvil Bill.<\/div>\n
„Te\u010f se prost\u011b uvolni a nep\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm tak. Jestli ti to pom\u016f\u017ee, p\u0159edst\u00edrej, \u017ee jsem k\u0159eslo,“ uchechtl se Tom. Trochu se zavrt\u011bl a op\u0159el hlavu zp\u011bt o okno, jak se zad\u00edval ven. Bill se nepohodln\u011b o\u0161il a pak se za\u010dal na parapetu h\u00fdbat. Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se vykrout\u00ed z lehk\u00e9ho objet\u00ed a beze slova odejde. O to v\u00edc byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e Bill st\u00e1hl nohy ke sv\u00e9mu hrudn\u00edku, oto\u010dil se bokem k Tomovi, kolena skryt\u00e1 dekou op\u0159el o okenn\u00ed tabule, lehl si zp\u011bt na Tom\u016fv hrudn\u00edk a hlavu polo\u017eil na jeho lev\u00e9 rameno.<\/div>\n
Tom se v\u0161ev\u011bdoucn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Co je?“ zah\u0159m\u011bl Bill obvi\u0148uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem, kdy\u017e zaznamenal Tom\u016fv \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nic,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. Necht\u011bl tu chv\u00edli mezi nimi pokazit.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee m\u00e1m p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jsi k\u0159eslo. Takhle sed\u00edm na k\u0159esle j\u00e1. S hlavou op\u0159enou o op\u011bradlo, tak se s t\u00edm smi\u0159 a moc t\u00edm op\u011bradlem neh\u00fdbej,“ pronesl a vr\u00e1til hlavu zp\u011bt. Tom se ti\u0161e uchechtl.<\/div>\n
„Podle rozkazu,“ zamumlal poslu\u0161n\u011b a znehybn\u011bl sv\u00e9 lev\u00e9 rameno, zat\u00edmco pravou rukou p\u0159ikryl Billovo vlastn\u00ed rameno, z n\u011bho\u017e deka v\u0161emi t\u011bmi pohyby sklouzla.<\/div>\n
\n

Spole\u010dn\u011b tam spolu ml\u010dky sed\u011bli n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut. Oba up\u00ednali pohled ven a Tom by lhal, kdyby tvrdil, \u017ee tu a tam nezkontroloval Bill\u016fv v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd se odr\u00e1\u017eel v okenn\u00ed tabuli. Nevyza\u0159ovala z n\u011bj \u017e\u00e1dn\u00e1 emoce, ale p\u0159ipadal Tomovi uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle, a to bylo pro n\u011bj podstatn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„A\u017e se dostate\u010dn\u011b naba\u017e\u00ed\u0161 odrazu m\u00e9ho obli\u010deje v tom okn\u011b, odpov\u00ed\u0161 mi na jednu ot\u00e1zku?“ zeptal se Bill a Tom sebou m\u00edrn\u011b trhl, kdy\u017e zjistil, \u017ee byl p\u0159isti\u017een. Sna\u017eil se b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd, a zat\u00edmco on si prohl\u00ed\u017eel Billa, nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, \u017ee je sledov\u00e1n \u00fapln\u011b stejn\u011b nazp\u011bt.<\/div>\n
„Uhm\u2026 jasn\u011b,“ dostal ze sebe.<\/div>\n
„S k\u00fdm tr\u00e1v\u00ed\u0161 V\u00e1noce, kdy\u017e nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt se svoj\u00ed rodinou?“ zeptal se opatrn\u011b. Z\u00e1m\u011brn\u011b ne\u0159ekl p\u0159\u00edmo, kdy\u017e jsou tv\u00ed rodi\u010de mrtv\u00ed nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, aby to tak moc nebolelo. Necht\u011bl Toma rozesmutnit. Jeho to zaj\u00edmalo, proto\u017ee ani on s\u00e1m nem\u011bl nikoho, s k\u00fdm by tr\u00e1vil nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed sv\u00e1tky a posledn\u00ed dny v roce. Na Tomov\u011b \u010dele se objevila vr\u00e1ska smutku a starost\u00ed, ale Billa za tu ot\u00e1zku nevinil. To on za\u010dal mluvit o V\u00e1noc\u00edch, tak te\u010f musel \u017e\u00edt s n\u00e1sledky.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem mimo zemi tak s Davidem, proto\u017ee najednou nem\u00e1 nikoho ani jeden z n\u00e1s. Kdy\u017e jsme doma\u2026“ za\u010dal, ale musel se na chv\u00edli odml\u010det, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na sv\u00e9 V\u00e1noce lo\u0148sk\u00fd rok. Po t\u00e9 vzpom\u00ednce by si mo\u017en\u00e1 i za\u010dal p\u0159\u00e1t, aby sv\u00e1tky str\u00e1vil s Billem zav\u0159en\u00fd v jejich dom\u011b, jen aby neskon\u010dil podobn\u011b jako loni. „No\u2026 \u0159ekn\u011bme, \u017ee to loni nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va. David trval na tom, abych jel na sv\u00e1tky k n\u011bmu, abych nez\u016fstal s\u00e1m. J\u00e1 mu \u0159ekl, \u017ee jsem pozvan\u00fd ke zn\u00e1m\u00e9mu na chatu, kde str\u00e1v\u00edm i Silvestra,“ pov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Lhal jsi,“ odhalil Bill. Na to by p\u0159i\u0161el, i kdyby nebyl vycvi\u010den\u00fd rozpoznat l\u017ei.<\/div>\n
„Lhal,“ p\u0159ipustil Tom. „Necht\u011bl jsem ho otravovat i na sv\u00e1tky, kdy\u017e je se mnou denn\u011b. Cht\u011bl jsem mu dop\u0159\u00e1t pauzu, aby si u\u017eil \u010das \u010dist\u011b jen s rodinou.“<\/div>\n
\n

„Co jsi d\u011blal?“<\/p><\/div>\n

„Nejd\u0159\u00edv jsem byl doma. D\u00edval jsem se na televizi a tak, ale pak se do budovy, kde jsem bydlel, za\u010dali sj\u00ed\u017ed\u011bt zn\u00e1m\u00ed a rodiny ostatn\u00edch n\u00e1jemn\u00edk\u016f, zp\u00edvali koledy, v\u00edtali se na chodb\u011b mezi dve\u0159mi, ruce pln\u00e9 d\u00e1rk\u016f a j\u00e1 u\u017e se na to nemohl d\u00edvat, tak jsem se sbalil a odjel jsem do studia. Zav\u0159el jsem se tam, a kdy\u017e jsem se zrovna nezam\u011bstn\u00e1val hudbou, po\u010d\u00edta\u010dem a mix\u00e1\u017en\u00edm pultem, tak jsem spal na pohovce,“ pohodil Tom voln\u00fdm ramenem. „Nakonec jsem to n\u011bjak p\u0159e\u010dkal. Nejhor\u0161\u00ed nebylo to, \u017ee jsem byl s\u00e1m, ale to p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jsem se potkal v nov\u00e9m roce s Davidem a musel jsem p\u0159edst\u00edrat, jak jsem si u\u017eil cel\u00fd ten \u010das na chat\u011b, jak jsem se na Silvestra opil a vyv\u00e1d\u011bl hlouposti. Z toho mi bylo smutno daleko v\u00edc.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mu ne\u0159ekl pravdu? Je to tv\u016fj p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
„Nemohl jsem mu \u0159\u00edct pravdu. C\u00edtil by se provinile,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. „V\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee v\u017edycky se najde n\u011bkdo, s k\u00fdm bys mohl str\u00e1vit V\u00e1noce a nec\u00edtil by ses nav\u00edc, ale nen\u00ed to pravda a j\u00e1 to loni poznal na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei. Nen\u00ed to tak, \u017ee bych nem\u011bl zn\u00e1m\u00e9, ale nejsou to lid\u00e9, se kter\u00fdmi bych cht\u011bl tr\u00e1vit V\u00e1noce, nehled\u011b na to, \u017ee i oni maj\u00ed rodiny,“ broukl Tom a prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jemn\u00e9 dece.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se malinko pohnul a nechal svoji hlavu sklouznout z Tomova ramena bl\u00ed\u017e k jeho krku, tak\u017ee skon\u010dil na Tomov\u011b kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti, zat\u00edmco se \u010delem jemn\u011b ot\u00edral o k\u016f\u017ei na jeho krku. Bylo mu teplo a v\u016fn\u011b, kter\u00e1 se linula z t\u011bla jeho klienta, mu n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159ipom\u00ednala pocit domova, i kdy\u017e by to hlasit\u011b a vlastn\u011b ani s\u00e1m sob\u011b nikdy nep\u0159iznal.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 n\u011bjakou rodinu? Nebo v\u011bt\u0161inou pracuje\u0161 i o sv\u00e1tc\u00edch?“ odv\u00e1\u017eil se Tom zeptat.<\/div>\n
„Ne a ano,“ odpov\u011bd\u011bl Bill stru\u010dn\u011b na oba Tomovy dotazy, ani\u017e by je d\u00e1l rozv\u00e1d\u011bl. Tom ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je, nikoho nem\u00edt. On s\u00e1m pot\u0159eboval n\u011bkoho, aby ho objal, ale m\u00edsto toho si schoulil Billa do plnohodnotn\u00e9ho objet\u00ed, aby alespo\u0148 jednomu z nich byl poskytnut ten pocit, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m.<\/div>\n
Bill se pro jednou nebr\u00e1nil. Nechal, aby Tom zkroutil jeho t\u011blo do pevn\u011bj\u0161\u00edho sev\u0159en\u00ed a t\u00edm, jak se jeho ruce ovinuly kolem agentova trupu, se zakulatila nejen jeho z\u00e1da, ale i ramena, tak\u017ee Billovo \u010delo definitivn\u011b sklouzlo do ohybu mezi Tomov\u00fdm krkem a ramenem a p\u0159itisklo se ke stran\u011b krku k\u016f\u017ee na k\u016f\u017ei.<\/div>\n
\n

S my\u0161lenkou na sv\u00e9 rodi\u010de, kter\u00e9 bude i letos na sv\u00e1tky postr\u00e1dat po sv\u00e9m boku, nechal Tom ze sv\u00fdch o\u010d\u00ed sklouznout dv\u011b nesly\u0161n\u00e9 slzy, o kter\u00fdch si myslel, \u017ee o nich v\u00ed jen on. Ticho, kter\u00e9 nev\u011bstilo nic jin\u00e9ho ne\u017e tich\u00e9 utrpen\u00ed \u010dlov\u011bka, Billa donutilo odt\u00e1hnout se od Tomova t\u011bla. Z\u016fstal sed\u011bt na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b a pod\u00edval se na Tomovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 byla st\u00e1le sto\u010den\u00e1 k oknu. Tom odm\u00edtal agentovi pohled op\u011btovat a zarputile dr\u017eel tv\u00e1\u0159 sto\u010denou pry\u010d. Kdyby mohl, oto\u010dil by ji dozadu \u00fapln\u011b, jako to dovedly sovy. Nakonec ale pora\u017een\u011b povolil, kdy\u017e si agent nesmlouvav\u00fdmi prsty jeho obli\u010dej oto\u010dil za bradu k sob\u011b. Rychle zamrkal, aby zahnal dal\u0161\u00ed slzy, kdy\u017e u\u017e by jim te\u010f byl sv\u011bdkem n\u011bkdo druh\u00fd, a sna\u017eil se v sob\u011b naj\u00edt ztracenou vyrovnanost a bezstarostnost, kter\u00fdmi Billa je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u010dastoval. Bylo to ale k ni\u010demu, kdy\u017e se pod\u00edval do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 v sob\u011b poprv\u00e9 nesly alespo\u0148 mal\u00fd n\u00e1znak l\u00edtosti, soucitu a pochopen\u00ed. Tom jen bezradn\u011b pokr\u010dil rameny a spustil je zlomen\u011b je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e, ne\u017e byly dote\u010f. Nebre\u010del, jen znovu za opravdu dlouhou dobu nechal smutek a pocit opu\u0161t\u011bnosti zaplavit sv\u00e9 nitro.<\/p><\/div>\n

A\u017e te\u010f p\u0159i pohledu na smutek sv\u00e9ho klienta Bill pochopil, jak moc bylo pro Toma d\u016fle\u017eit\u00e9 b\u00fdt si s n\u011bk\u00fdm bl\u00edzk\u00fd, aby nemusel za\u017e\u00edvat ten pocit, kter\u00fd te\u010f necht\u011bn\u011b uk\u00e1zal p\u0159ed n\u011bk\u00fdm dal\u0161\u00edm.<\/div>\n
Jedin\u00e9, co byl Bill schopen ud\u011blat, bylo, \u017ee se naklonil k Tomovi a palci set\u0159el vlhk\u00e9 stopy na mu\u017eov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, snad aby mu n\u011bm\u011b pov\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e se nem\u00e1 v\u00edc tr\u00e1pit, proto\u017ee do slov \u00fat\u011bchu nebyl schopn\u00fd zformulovat kv\u016fli vlastn\u00edm pocit\u016fm, kter\u00e9 si zakazoval.<\/div>\n
\n

„P\u016fjdu si lehnout,“ \u0161pitl Tom krom\u011b toho v\u0161eho pon\u00ed\u017een\u00fd, jak se styd\u011bl za sv\u00e9 slzy. Bill ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a s\u00e1m se postavil na podlahu, aby mu nebr\u00e1nil. Tom ze sebe shodil deku, kterou nechal le\u017eet na parapetu, a shodil nohy dol\u016f, aby se mohl postavit. Vy\u0161vihl se do stoje a t\u00e9m\u011b\u0159 narazil do Billa, kter\u00fd st\u00e1l na m\u00edst\u011b a d\u00edval se, jak se Tom postupn\u011b sb\u00edr\u00e1 k odchodu. „Promi\u0148,“ zamumlal omluvn\u011b. Bill jen zavrt\u011bl hlavou, aby to nechal plavat.<\/p><\/div>\n

„Nem\u011bl bys b\u00fdt s\u00e1m,“ promluvil Bill nakonec.<\/div>\n
„To ani ty ne, ale jen jeden z n\u00e1s by byl ochotn\u00fd s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat. Dobrou, Bille,“ rozlou\u010dil se Tom a agenta obe\u0161el. Bill se za n\u00edm oto\u010dil s nesnadn\u00fdm pocitem v \u017ealudku. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebylo mo\u017en\u00e9, aby Tom sv\u016fj smutek utopil v alkoholu, drog\u00e1ch, nebo n\u011b\u010dem podobn\u00e9m, proto\u017ee ani k jedn\u00e9 v\u011bci tu nem\u011bl p\u0159\u00edstup, ale ani tak necht\u011bl, aby ud\u011blal n\u011bjakou hloupost, p\u0159i kter\u00e9 by si alespo\u0148 na chv\u00edli ulevil, proto ne\u017e mu sta\u010dil Tom zmizet z o\u010d\u00ed, se roze\u0161el a chodbou kr\u00e1\u010del za jeho z\u00e1dy do jeho lo\u017enice, kde do n\u011bj Tom tentokr\u00e1t u\u017e opravdu narazil, kdy\u017e cht\u011bl zav\u0159\u00edt dve\u0159e a zjistil, \u017ee v nich stoj\u00ed n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. Agent za Toma dokon\u010dil zav\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed a pohledem Toma poslal do postele, kam se posl\u00e9ze ulo\u017eil i on s\u00e1m. Lehl si na druhou polovinu postele, nech\u00e1vaje dostatek prostoru i druh\u00e9mu mu\u017ei. P\u0159evalil se na z\u00e1da, pravou ruku slo\u017eil pod svoji hlavu a zad\u00edval se do stropu, kter\u00fd se nijak neli\u0161il od toho v jeho lo\u017enici, tak\u017ee by t\u00e9m\u011b\u0159 ani nepoznal, \u017ee nele\u017e\u00ed ve sv\u00e9m pokoji.<\/div>\n
\n

Tom necht\u011bl pokou\u0161et sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Byl r\u00e1d, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m, ale nesta\u010dilo to. Agentova p\u0159\u00edtomnost mu dod\u00e1vala pocit bezpe\u010d\u00ed, proto se nakonec rozhodl posunout na matraci a\u017e k Billovu boku, kde se schoulil do klub\u00ed\u010dka a temeno hlavy zap\u0159el o jeho \u017eebra. Nijak jinak se ho nedot\u00fdkal, proto\u017ee levou pa\u017ei omotal kolem sv\u00e9ho trupu a pravou p\u0159itiskl k vlastn\u00edmu hrudn\u00edku, aby mu nep\u0159ek\u00e1\u017eela ve sp\u00e1nku. Uvoln\u011bn\u011b vydechl a vn\u00edmaje teplo, kter\u00e9 vych\u00e1zelo z t\u011bla druh\u00e9ho mu\u017ee, nakonec usnul.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

**<\/em><\/div>\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u011b: „Pln\u00e9 ruce ni\u010deho“<\/em><\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Tak to je pokrok Po tom, co se domem rozezn\u011blo zvon\u011bn\u00ed, Tom hned vysko\u010dil od televize, vypnul ji a p\u0159ihnal se do chodby, kam se k n\u011bmu po chvilce p\u0159idal i Bill, kter\u00fd musel p\u0159\u00edchoz\u00edho prov\u011b\u0159it jako poka\u017ed\u00e9. Brzy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[631],"tags":[],"class_list":["post-1981","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-bodyguard"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1981","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1981"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1981\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1981"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1981"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1981"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}