{"id":19841,"date":"2008-03-16T11:40:00","date_gmt":"2008-03-16T10:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19800"},"modified":"2008-03-16T11:40:00","modified_gmt":"2008-03-16T10:40:00","slug":"in-namen-gottes","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/in-namen-gottes\/","title":{"rendered":"In Namen Gottes"},"content":{"rendered":"
Sed\u011bl ve sv\u00e9m pokoji a jako tolikr\u00e1t, se d\u00edval z okna. Bez\u00fat\u011b\u0161nost toho, co vid\u011bl, ho doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Byla zima, takov\u00e1 ta typick\u00e1 zabahn\u011bn\u00e1 zima. \u017d\u00e1dn\u00fd sn\u00edh, jen bl\u00e1to. Hol\u00e9 stromy a ani kousek zelen\u011b. U\u017e od d\u011btstv\u00ed nesn\u00e1\u0161el zimu. \u017divot mu p\u0159ipadal je\u0161t\u011b mnohem zoufalej\u0161\u00ed a beznad\u011bjn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e obvykle. Chlad mu prostupoval cel\u00fdm t\u011blem, ale necht\u011blo se mu sed\u011bt v ob\u00fdv\u00e1ku s matkou a bratrem. Rad\u011bji byl ve sv\u00e9m nevytopen\u00e9m pokoji, ale hlavn\u011b s\u00e1m. V\u011bd\u011bl, \u017ee je \u0161patn\u00e9 stranit se sv\u00e9 matky, kter\u00e1 to s n\u00edm myslela jen dob\u0159e, ale m\u011bl pocit, \u017ee dal\u0161\u00ed k\u00e1z\u00e1n\u00ed by nezvl\u00e1dl. Matka m\u011bla v\u017edy bl\u00ed\u017e k Tomovi, proto\u017ee mu ned\u011blalo tolik probl\u00e9m\u016f pod\u0159\u00eddit se j\u00ed. Byl svoln\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 se v\u0161\u00edm, co od nich vy\u017eadovala.<\/div>\n
——————————-<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b se vra\u0165te, v\u00edte p\u0159ece, \u017ee koupat se j\u00edt nem\u016f\u017eete!“ rozk\u0159i\u010dela se Simone a ruce si ot\u00edrala do z\u00e1st\u011bry, zrovna va\u0159ila, kdy\u017e si v\u0161imla, \u017ee kluci se svl\u00e9kaj\u00ed a chystaj\u00ed se sko\u010dit do jezera.<\/em><\/div>\n
„Ano, jist\u011b matko, \u017ee to v\u00edme. Odpus\u0165 n\u00e1m.“ sklonil hlavu Tom a poslu\u0161n\u011b k n\u00ed p\u0159icupital, aby mu mohla d\u00e1t pohlavek.<\/em><\/div>\n
„Bille?“ zvolala t\u00e1zav\u011b a \u010dekala, a\u017e k n\u00ed p\u0159ijde, aby mohla vypl\u00edsnit i jemu. Jen\u017ee tohle Bill nem\u011bl v pl\u00e1nu.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d bychom se nemohli j\u00edt vykoupat? Je stra\u0161n\u00e9 vedro… V\u017edycky se chod\u00edme koupat, kdy\u017e je vedro…“ vzdoroval a tu\u0161il, \u017ee ho za to \u010dek\u00e1 nemil\u00fd trest.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee jsem \u0159ekla! U\u017e jste moc velc\u00ed, abyste se spolu koupali! Nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9…“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9? Nejsme o moc v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jsme byli minul\u00fd rok a to jsme se spolu koupat mohli.“ Bill se p\u0159ed n\u00ed trucovit\u011b postavil.<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9, brat\u0159i se p\u0159ed sebou nesvl\u00e9kaj\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9!“<\/em><\/div>\n
„Ale pro\u010d to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9?“ Bill byl neodbytn\u00fd, nikdy nepochopil v\u00fdznam v\u011bty \u00b4Proto\u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9…\u00b4 matka ji pou\u017e\u00edvala v\u017edy, kdy\u017e jim n\u011bco zakazovala, n\u011bco co t\u0159eba d\u0159\u00edv d\u011blat mohli, ale najednou to nebylo spr\u00e1vn\u00e9…<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee On by si to nep\u0159\u00e1l.“<\/em><\/div>\n
To byla kone\u010dn\u00e1 a Bill to v\u011bd\u011bl. Tuhle v\u011btu zase Simone pou\u017e\u00edvala, jen kdy\u017e byla Billov\u00fdmi dot\u011brn\u00fdmi ot\u00e1zkami dostate\u010dn\u011b vyto\u010den\u00e1. Po n\u00ed n\u00e1sledoval trest. Tentokr\u00e1te musel uklidit celou chalupu a a\u017e do ve\u010dera kle\u010det ve sv\u00e9m pokoji a modlit se. Nest\u011b\u017eoval si, b\u00fdv\u00e1valo to hor\u0161\u00ed…<\/em><\/div>\n
——————————-<\/div>\n
Jak takhle sed\u011bl a pozoroval zabl\u00e1cenou cestu p\u0159ed jejich domem, vzpom\u00ednal na sv\u016fj \u017eivot. Nerozeb\u00edral ho, pouze vzpom\u00ednal. Nemohl \u0159\u00edct, jestli byl zat\u00edm \u0161\u0165astn\u00fd, nebo ne, nev\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1 \u00b4b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd\u00b4. Znal jen sv\u016fj \u017eivot, bratr\u016fv, kter\u00fd byl t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00fd a pak ten mat\u010din. On nebyl \u0161\u0165astn\u00fd nebo smutn\u00fd, on prost\u011b byl…<\/div>\n
Nikdy v \u017eivot\u011b nepoznal nikoho jin\u00e9ho. V\u011bd\u011bl, \u017ee existuj\u00ed n\u011bjac\u00ed jin\u00ed lid\u00e9, matka ob\u010das jezd\u00edvala pry\u010d, takovou divnou v\u011bc\u00ed, pr\u00fd se to jmenuje auto, a pak se vrac\u00edvala a v\u017edy s sebou p\u0159ivezla j\u00eddlo a n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 v\u011bci. Ale nic o tom nev\u011bd\u011bl, nev\u011bd\u011bl, co ostatn\u00ed lid\u00e9 d\u011blaj\u00ed, jestli \u017eij\u00ed stejn\u011b jako oni, nebo snad jinak… Nev\u011bd\u011bl nic o sv\u011bt\u011b. Jeho sv\u011bt byl jen on, bratr a jejich matka, jejich chalupa, les, kter\u00fd je obklopoval a pak samoz\u0159ejm\u011b B\u016fh. U\u017e odmala je matka vedla k v\u00ed\u0159e v N\u011bj a on si ani nepomyslel, \u017ee by to snad mohlo b\u00fdt jinak.<\/div>\n
Jeho vzpom\u00ednky mu spl\u00fdvaly, byly si v\u0161echny tak podobn\u00e9, \u017ee opravdu nedok\u00e1zal rozli\u0161it, jestli kdy\u017e si hr\u00e1l s Tomem na dvorku a Tom upadl a o\u0161kliv\u011b si poranil obli\u010dej, jestli jim bylo \u0161est, nebo deset… D\u011bl\u00e1vali to tak ka\u017ed\u00fd den, museli si hr\u00e1t venku, proto\u017ee p\u0159ece nem\u016f\u017eou b\u00fdt zav\u0159en\u00ed doma. Nebo kdy\u017e onemocn\u011bl a nemohl se tak dlouho uzdravit. Simone byla v konc\u00edch, uva\u017eovala, \u017ee ho nalo\u017e\u00ed do t\u00e9 divn\u00e9 v\u011bci, do auta a odveze k doktorovi. Aspo\u0148 myslel, \u017ee \u0159\u00edkala k doktorovi, to slovo nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el. Docela se t\u011b\u0161il, v\u017edycky um\u00edral zv\u011bdavost\u00ed zjistit, kam to matka jezd\u00ed. Ale pak se uzdravil a to tajemstv\u00ed se nikdy nedozv\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Ale posledn\u00ed dobou se toho tolik zm\u011bnilo. Od t\u00e9 doby, co jim bylo patn\u00e1ct, sm\u00ed je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b v\u011bc\u00ed, ne\u017e sm\u011bli p\u0159edt\u00edm. Matka je je\u0161t\u011b p\u0159\u00edsn\u011bj\u0161\u00ed. Mus\u00ed se modlit je\u0161t\u011b usilovn\u011bji. U\u017e si nesm\u00ed hr\u00e1t s bratrem tak, jako si hr\u00e1l d\u0159\u00edv. Nech\u00e1pal to, co je na patn\u00e1cti letech tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edho? Matka jim to moc nevysv\u011btlila, prost\u011b \u0159ekla, \u017ee jsou ve v\u011bku, kdy by se mohlo st\u00e1t n\u011bco, co by se st\u00e1t nem\u011blo.<\/div>\n
Absolutn\u011b nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co by to m\u011blo b\u00fdt. M\u011bl zak\u00e1z\u00e1no d\u011blat v\u011bci, jak\u00fdmi se bavil d\u0159\u00edv, \u017e\u00e1dn\u00e9 nov\u00e9 mu nebyly poskytnuty, krom\u011b toho, b\u00fdt zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji. A tak se teoreticky nudil. I kdy\u017e s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1 nuda. Neznal v\u00fdznam toho slova. Skoro cel\u00fd den sed\u011bt na posteli, d\u00edvat se z okna a nep\u0159em\u00fd\u0161lel t\u00e9m\u011b\u0159 o ni\u010dem – pro n\u011bkoho nuda, pro Billa ov\u0161em samoz\u0159ejmost. Nejprve se mu st\u00fdskalo po bratrovi a po jejich hr\u00e1ch, kdy se cel\u00fd den honili na dvorku, schov\u00e1vali se jeden druh\u00e9mu a pak se hledali… Ale zvyknul si, co jin\u00e9ho mu zb\u00fdvalo… Nem\u011bl nic, \u010d\u00edm by se mohl zabavit, nikdy nic nem\u011bli. V jeho pokoji byla pouze postel, stejn\u011b tak v Tomov\u011b. Pak je\u0161t\u011b k\u0159\u00ed\u017e na st\u011bn\u011b. Slovo televize nebo po\u010d\u00edta\u010d nikdy nesly\u0161el. Jedinou kn\u00ed\u017eku, kterou kdy vid\u011bl, byla Bible. A tak mu nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e ned\u011blat v\u016fbec nic. Posledn\u00ed dobou v\u0161ak poci\u0165oval takovou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed touhu. Nedok\u00e1zal to popsat, ale jako by mu n\u011bco chyb\u011blo. N\u011bco pot\u0159eboval… Ale co? Absolutn\u011b netu\u0161il.<\/div>\n
Simone v kuchyni va\u0159ila ob\u011bd a pozorovala Toma, kter\u00fd sed\u011bl za stolem a d\u00edval se nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ed sebe. Nepozastavila se nad t\u00edm. Tahle apatie jej\u00edch d\u011bt\u00ed j\u00ed nep\u0159i\u0161la divn\u00e1. Nevadilo j\u00ed, \u017ee cel\u00fd den prakticky nic ned\u011blaj\u00ed. Nemyslela na to, \u017ee a\u017e jednou zem\u0159e, oni bez n\u00ed budou bezmocn\u00ed. Nenapadlo ji, \u017ee v dne\u0161n\u00edm sv\u011bt\u011b je takov\u00fd zp\u016fsob \u017eivota naprost\u00e1 absurdita, \u017ee je to t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9. Byla u\u017e tak zblbl\u00e1, \u017ee nad v\u011bcmi, s kter\u00fdmi by si m\u011bla d\u011blat starosti, prost\u011b nep\u0159em\u00fd\u0161lela. Jej\u00edm jedin\u00fdm celo\u017eivotn\u00edm probl\u00e9mem bylo, jestli se dostate\u010dn\u011b modl\u00ed, jestli se jej\u00ed synov\u00e9 dostate\u010dn\u011b modl\u00ed a jestli se n\u00e1hodou n\u011b\u010d\u00edm nezprotivila Bohu. Odmala byla veden\u00e1 k velmi striktn\u00ed v\u00ed\u0159e, omezovan\u00e1 nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi n\u00e1bo\u017eensk\u00fdmi pravidly a zvyky, nikdy nejednala podle sebe, ale podle toho, co je \u00b4spr\u00e1vn\u00e9\u00b4. Proto kdy\u017e j\u00ed v devaten\u00e1cti letech brut\u00e1ln\u011b zn\u00e1silnil jej\u00ed vlastn\u00ed str\u00fdc, naprosto se z toho sesypala. S faktem, \u017ee m\u011bla s n\u011bk\u00fdm pohlavn\u00ed styk je\u0161t\u011b p\u0159ed svatbou, se nedok\u00e1zala sm\u00ed\u0159it. Myslela si, \u017ee zh\u0159e\u0161ila, \u017ee j\u00ed n\u011bco takov\u00e9ho B\u016fh nikdy neodpust\u00ed.<\/div>\n
Pot\u00e9, co porodila dvoj\u010data, se prost\u011b sbalila a odjela sem do lesa, kde m\u011bli starou polorozpadlou chalupu. Jej\u00ed matka, kter\u00e1 byla stejn\u00fd n\u00e1bo\u017eensk\u00fd fanatik, s n\u00ed souhlasila, \u017ee jedin\u00e1 mo\u017enost, jak se o\u010distit od sv\u00fdch h\u0159\u00edch\u016f, je vychovat ze sv\u00fdch h\u0159\u00edchem po\u0161pin\u011bn\u00fdch d\u011bt\u00ed, bytosti naprosto oddan\u00e9 Bohu, nezka\u017een\u00e9 dne\u0161n\u00ed dobou. A tak je te\u010f tady a jej\u00ed jedinou starost\u00ed, jak u norm\u00e1ln\u00edch matek b\u00fdv\u00e1, nen\u00ed, aby jej\u00ed d\u011bti byly \u0161\u0165astn\u00e9, ale aby byly neposkvrn\u011bn\u00e9. \u010c\u00edmkoliv, co by se mohlo protivit Bohu. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 jedna p\u0159\u00edhoda j\u00ed je\u0161t\u011b utvrdila v jej\u00edch, u\u017e tak dost p\u0159\u00edsn\u00fdch, vychovatelsk\u00fdch metod\u00e1ch. Op\u011bt jela do nedalek\u00e9ho m\u011bste\u010dka nakoupit j\u00eddlo a pomodlit se do kostela. Pr\u00e1v\u011b \u0161la na m\u0161i, kdy\u017e si v\u0161imla n\u011b\u010deho, co ji naprosto \u0161okovalo. Na lavi\u010dce v parku sed\u011bli dva chlapci, p\u0159ibli\u017en\u011b patn\u00e1ctilet\u00ed a l\u00edbali se. Pro Simone naprosto nep\u0159\u00edpustn\u00e9. A pak si s hr\u016fzou uv\u011bdomila, \u017ee Billovi s Tomem za chv\u00edli bude patn\u00e1ct, co kdy\u017e… Ale to ne… Zah\u00e1n\u011bla tu p\u0159edstavu, z kter\u00e9 m\u00e1lem dostala infarkt. I kdy\u017e si p\u0159ipustila, \u017ee je to v\u00edcem\u00e9n\u011b nemo\u017en\u00e9, nehodlala nic riskovat. Od t\u00e9 doby je nutila tr\u00e1vit \u010das o samot\u011b, nebo s n\u00ed. Rozhodn\u011b je nenech\u00e1vala spolu samotn\u00e9. Jsou to p\u0159ece d\u011bti narozen\u00e9 v h\u0159\u00edchu, kdo v\u00ed, \u010deho jsou schopn\u00ed… Od t\u00e9 p\u0159\u00edhody uplynulo asi p\u016fl roku, tak\u017ee ve sv\u00e9 snaze, rozd\u011blit je, trochu polevila, st\u00e1le v\u0161ak byla ostra\u017eit\u00e1…<\/div>\n
Bill se\u0161el dol\u016f na ob\u011bd a posadil se naproti bratrovi. Matka byla zrovna oto\u010den\u00e1 a tak se na n\u011bj jemn\u011b usm\u00e1l. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale matce z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu stra\u0161n\u011b vadilo, kdy\u017e se na n\u011bj usm\u00edval… Tom mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval, ale pak rad\u0161i rychle odvr\u00e1til pohled. Bill posmutn\u011bl, v\u017edy kdy\u017e posledn\u00ed dobou vid\u011bl Toma, c\u00edtil takov\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed. N\u011bco ho nutilo st\u00e1le si prohl\u00ed\u017eet jeho tv\u00e1\u0159, i kdy\u017e to podle matky bylo \u0161patn\u00e9… U\u017e del\u0161\u00ed dobu poci\u0165oval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nutk\u00e1n\u00ed Toma obejmout. Nech\u00e1pal pro\u010d, nikdy ho nikdo neobjal. Matka se jich dot\u00fdkala jen v krajn\u00edch p\u0159\u00edpadech a s Tomem m\u011bli jak\u00fdkoliv p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u00ed kontakt zak\u00e1zan\u00fd. Ale te\u010f… Tak r\u00e1d by se ho dotknul, pohladil ho, p\u0159itulil se k n\u011bmu… Ano, m\u00e1 h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky. Styd\u011bl se za n\u011b, ale nemohl jim zabr\u00e1nit. Proti jeho v\u016fli si v\u017edycky na\u0161ly cestu do jeho mysli. Nejinak tomu bylo dnes. Sed\u011bl a zasn\u011bn\u011b Toma pozoroval. Kdy\u017e si toho Simone v\u0161imla, m\u00e1lem pukla vzteky. Vyhodila Billa od stolu. Byla tak rozru\u0161en\u00e1, \u017ee pro n\u011bj ani nevymyslela trest. Nejhor\u0161\u00ed ov\u0161em bylo, \u017ee musela odjet do m\u011bsta. U\u017e to odkl\u00e1dala moc dlouho, posledn\u00ed z\u00e1soby jim doch\u00e1zely… A nav\u00edc u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho nebyla v kostele. Ne, mus\u00ed jet…<\/div>\n
Vy\u0161la schody a opatrn\u011b ve\u0161la k Billovi do pokoje.<\/div>\n
„Bille, mus\u00edm odjet, ale ty z\u016fstane\u0161 celou dobu tady! Jestli odejde\u0161, nebo jen promluv\u00ed\u0161 na Toma, B\u016fh t\u011b nav\u017edy zatrat\u00ed!“ S t\u011bmito slovy ode\u0161la. Bill jen zmaten\u011b sed\u011bl na posteli. Pro\u010d by nemohl mluvit s Tomem? Nesm\u00ed se ho dot\u00fdkat, nesm\u00ed si s n\u00edm hr\u00e1t, nesm\u00ed se na n\u011bj sm\u00e1t a te\u010f s n\u00edm nesm\u00ed ani mluvit? Pro\u010d? V\u017edy\u0165 d\u0159\u00edv sm\u011bl… Je to snad trest od Boha? Ale za co, nic \u0161patn\u00e9ho p\u0159ece ned\u011bl\u00e1. Nebo snad je to trest za jeho h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky? Za to, \u017ee jeho nejv\u011bt\u0161\u00edm p\u0159\u00e1n\u00edm je obejmout Toma? Asi ano, to bude ono. Smutn\u011b si povzdechl. Jestli chce, aby v\u0161e bylo jako d\u0159\u00edv, mus\u00ed si ty my\u0161lenky z hlavy vyhnat. Chystal se zrovna modlit, kdy\u017e kolem jeho pokoje proch\u00e1zel Tom.<\/div>\n
„Tome!“ zavolal d\u0159\u00edv, ne\u017e si vzpomn\u011bl na mat\u010dina slova o v\u011b\u010dn\u00e9m zatracen\u00ed. Tom se zastavil a opatrn\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. I jemu matka pohrozila… V\u011bd\u011bl, \u017ee by na n\u011bj nem\u011bl ani pohl\u00e9dnout, ale n\u011bco ho t\u00e1hlo dovnit\u0159. Bill se zvedl a pomalu se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eoval. D\u00edvali se jeden druh\u00e9mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Billovi n\u011bco na\u0161ept\u00e1valo, co m\u00e1 d\u011blat…<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bli, co je sex, neznali to slovo. Ale byli v pubert\u011b, a jak u\u017e to v pubert\u011b b\u00fdv\u00e1, jejich t\u011bla produkovala mno\u017estv\u00ed hormon\u016f, kter\u00e9 je \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji p\u0159im\u011bly myslet na \u00b4nemravn\u00e9 v\u011bci\u00b4. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 Bill to poci\u0165oval dost intenzivn\u011b. Nikdy ho nikdo neobjal, p\u0159itom on tak zoufale pot\u0159eboval c\u00edtit teplo lidsk\u00e9ho t\u011bla, k n\u011bkomu se p\u0159itulit, c\u00edtit, \u017ee jej m\u00e1 n\u011bkdo r\u00e1d. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom ho m\u00e1 r\u00e1d, i matka ho sv\u00fdm zp\u016fsobem miluje, ale on to cht\u011bl poc\u00edtit na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei…<\/div>\n
„Mu-mus\u00edm to ud\u011blat, promi\u0148…“ zrychlen\u011b d\u00fdchal a absolutn\u011b neovl\u00e1dal sv\u00e9 t\u011blo. P\u0159isunoval se k n\u011bmu, jak nejv\u00edc to \u0161lo, a\u017e se dotkl sv\u00fdmi rty t\u011bch jeho. Jednal impulsivn\u011b, nev\u011bd\u011bl ani, co je to polibek, ale jako by mu n\u011bkdo na\u0161ept\u00e1val, co m\u00e1 d\u011blat. Pohnul rty ve stejnou chv\u00edli jako Tom a tak se pol\u00edbili. Zd\u00e1 se to, jako kli\u0161\u00e9, ale pro n\u011bj to nebyl jen n\u011bjak\u00fd oby\u010dejn\u00fd polibek, kter\u00fdch se denn\u011b na sv\u011bt\u011b rozd\u00e1 miliony… T\u00edm sp\u00ed\u0161, \u017ee byl jeho prvn\u00ed. V\u0161echno bylo nov\u00e9. C\u00edtil, jak ho polila horkost, tak intenzivn\u00ed pocit je\u0161t\u011b neza\u017eil. Stra\u0161n\u011b se mu to l\u00edbilo, n\u011bco takhle kr\u00e1sn\u00e9ho se mu je\u0161t\u011b nestalo. Vzt\u00e1hl ruku a rozt\u0159esen\u011b se dotkl Tomovy tv\u00e1\u0159e. Pod\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed, pln\u00fdch touhy a zd\u011b\u0161en\u00ed. Tom sice netu\u0161il, co p\u0159esn\u011b se te\u010f stalo, ale bylo mu jasn\u00e9, \u017ee je to rozhodn\u011b zak\u00e1zan\u00e9.<\/div>\n
„Bi-Bille… Co to…“<\/div>\n
„Ml\u010d, Tome…“ Bill pr\u00e1v\u011b objevil n\u011bco dokonal\u00e9ho a nehodlal se toho vzd\u00e1t. Znovu mu pohladil tv\u00e1\u0159 a pomalu se mu schoval do n\u00e1ru\u010de. St\u00e1l tam, obj\u00edmal ho a vychutn\u00e1val si to. To, co tak dlouho nem\u011bl, po \u010dem celou dobu tou\u017eil… U\u017e v\u011bd\u011bl, co znamenal ten vt\u00edrav\u00fd pocit, pocit, \u017ee mu n\u011bco chyb\u00ed… Nemotorn\u011b mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po z\u00e1dech a zrychlen\u011b d\u00fdchal. Tou\u017eil se zase pono\u0159it do jeho rt\u016f, ud\u011blal to… V\u0161echno hodil za hlavu a d\u011blal jen to, co cht\u011bl. Tomovo tri\u010dko mu p\u0159ipadalo zbyte\u010dn\u00e9, stejn\u011b jako jeho. Ob\u011b je rychle st\u00e1hnul a zase se k n\u011bmu p\u0159itiskl. Tomovi vy\u0161el ze rt\u016f zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuk. Billovi se velmi l\u00edbil, cht\u011bl ho sly\u0161et znova. Objal ho siln\u011bji, p\u0159itiskl se na n\u011bj cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem. Tentokr\u00e1t ten zvuk vy\u0161el i z n\u011bho. Mezi nohama uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlak. Myslel, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00ed, co se to d\u011bje? N\u011bco ho za\u010dalo tla\u010dit do b\u0159icha. Pod\u00edval se dol\u016f, Tomovy kalhoty se jakoby zvedaly… P\u0159i\u0161lo mu to legra\u010dn\u00ed, pak ale zjistil, \u017ee jeho kalhoty se zvedaj\u00ed taky… Nech\u00e1pal, co to m\u011blo znamenat. Bylo mu v nich t\u011bsno, tak si je svl\u00e9kl i se spodn\u00edm pr\u00e1dlem. Ta v\u011bc, co m\u011bl mezi nohama a v\u017edycky tak jakoby visela dol\u016f, najednou st\u00e1la. Ale ulevilo se mu, tak\u017ee Tomovy kalhoty svl\u00e9kl taky.<\/div>\n
Chv\u00edli na sebe vyjeven\u011b z\u00edrali, ale pak se k sob\u011b op\u011bt p\u0159itiskli. Jak se jeho penis dotkl Tomova b\u0159\u00ed\u0161ka, podlomily se mu nohy. Musel se posadit, do\u0161el a\u017e k posteli, Toma t\u00e1hl za sebou. Posadili se. Cht\u011bl se k n\u011bmu zase p\u0159itulit, cht\u011bl zase c\u00edtit ten \u00fa\u017easn\u00fd pocit. Sednul si na n\u011bj, objal ho rukama i nohama. N\u011bco ho tla\u010dilo do zade\u010dku. U\u017e tu\u0161il, co to asi je. Znovu Toma pol\u00edbil. Ale pak se tlak zv\u00fd\u0161il a on c\u00edtil, jako by n\u011bco pronikalo p\u0159\u00edmo do n\u011bj. Zmaten\u011b se pod\u00edval na Toma, ale ten m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a zaklon\u011bnou hlavu. Dr\u017eel ho za boky a stla\u010doval ho na sv\u016fj kl\u00edn. Bill se tedy na n\u011bj prudce posadil a hlavu musel zaklonit i on. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9. Dech se mu zadrh\u00e1val a p\u0159ed o\u010dima m\u011bl temno. Zopakoval ten pohyb a vyk\u0159ikl. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee jestli bude pokra\u010dovat, jeho t\u011blo se snad roztrh\u00e1, n\u011bjak\u00fd \u017e\u00e1r ho spaloval zevnit\u0159. P\u0159esto se d\u00e1l houpal na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b, dokud v sob\u011b neuc\u00edtil n\u011bco tepl\u00e9ho. Kr\u00e1tce na to z n\u011bj n\u011bco vyteklo na Tomovo b\u0159icho. Nem\u011bl ani \u010das si vychutnat ten nov\u00fd pocit, kdy\u017e za sebou usly\u0161el hr\u016fzostra\u0161n\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Prudce se oto\u010dil, ale to u\u017e se jejich matka sk\u00e1cela k zemi. Polekan\u011b slezl z Toma a b\u011b\u017eel k n\u00ed. Zat\u0159\u00e1sl s n\u00ed, ale nijak nereagovala…<\/div>\n
Pohled na sv\u00e9 syny, jak se odd\u00e1vaj\u00ed h\u0159\u00edchu, byl pro Simone v\u00edc, ne\u017e \u0161okuj\u00edc\u00ed. Zklamala Boha, jej\u00ed jedin\u00fd \u00fakol bylo, vychovat z nich \u010dist\u00e9 du\u0161e, ale nezvl\u00e1dla to, zklamala. Tento krut\u00fd fakt j\u00ed p\u0159ivodil okam\u017eitou smrt.<\/div>\n
Bill poznal, \u017ee zem\u0159ela. Kdy\u017e je\u0161t\u011b byli mlad\u0161\u00ed a ona p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00ed, vypr\u00e1v\u011bla jim, co znamen\u00e1 smrt. Zem\u0159e\u0161 a pak si t\u011b B\u016fh vezme do nebe, nebo t\u011b po\u0161le do pekla… Zhrozil se, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 zem\u0159ela kv\u016fli nim. To, co d\u011blali, p\u0159ece m\u011bli zak\u00e1zan\u00e9! Byl to h\u0159\u00edch! Zabili svou matku! A te\u010f budou pykat, p\u016fjdou do pekla… Tom st\u00e1le sed\u011bl na posteli a nech\u00e1pal, co se stalo. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu bylo tak kr\u00e1sn\u011b a te\u010f…<\/div>\n
Bill na nic ne\u010dekal, v\u011bd\u011bl, co musej\u00ed ud\u011blat. P\u0159i\u0161el k Tomovi, vzal ho za ruku a vedl ho pry\u010d. U\u017e to bylo d\u00e1vno, ale vzpom\u00ednal si, jak je matka se\u0159vala, kdy\u017e je na\u0161la, jak si hrajou na okraji sk\u00e1ly. Pr\u00fd se mohli zab\u00edt… Kdy\u017e se mohli zab\u00edt p\u0159edt\u00edm, m\u016f\u017eou se zab\u00edt i te\u010f, nebo ne? Zaslou\u017e\u00ed si p\u0159ece j\u00edt do pekla… Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e na\u0161el cestu, ale nakonec stanuli na okraji sk\u00e1ly a d\u00edvali se dol\u016f. Bill stiskl Tomovu ruku a ud\u011blal krok do propasti. T\u00edm st\u00e1hl i Toma…<\/p>\n

autor: Prinzesschen<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Sed\u011bl ve sv\u00e9m pokoji a jako tolikr\u00e1t, se d\u00edval z okna. Bez\u00fat\u011b\u0161nost toho, co vid\u011bl, ho doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Byla zima, takov\u00e1 ta typick\u00e1 zabahn\u011bn\u00e1 zima. \u017d\u00e1dn\u00fd sn\u00edh, jen bl\u00e1to. Hol\u00e9 stromy a ani kousek zelen\u011b. U\u017e od d\u011btstv\u00ed nesn\u00e1\u0161el zimu. \u017divot<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19841","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19841","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19841"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19841\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19841"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19841"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19841"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}