{"id":19847,"date":"2008-03-16T11:11:00","date_gmt":"2008-03-16T10:11:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19806"},"modified":"2008-03-16T11:11:00","modified_gmt":"2008-03-16T10:11:00","slug":"ich-will-dich-zur-ck","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/ich-will-dich-zur-ck\/","title":{"rendered":"Ich will dich zur\u00fcck"},"content":{"rendered":"
(A\/N): K tomuhle slashi bych cht\u011bla jen \u0159\u00edct, \u017ee jsem \u00famysln\u011b nevysv\u011btlila, co se Billovi vlastn\u011b stalo.. Nehodilo se mi to do linie d\u011bje a nav\u00edc, a\u010dkoliv se to nezd\u00e1, i v na\u0161em \u017eivot\u011b jsou takov\u00e9hle situace … A cht\u011bla bych ho v\u011bnovat m\u00fdm dv\u011bma l\u00e1sk\u00e1m .. Verunce a \u0160\u00e1r\u00ed, proto\u017ee tyhle hol\u010diny pro m\u011b znamenaj\u00ed moc a t\u0159eba pochop\u00ed, o co v tom jde …<\/div>\n
D\u00e1d\u00ed :o)<\/div>\n
Stoj\u00edm uprost\u0159ed ulice. V\u0161ude se pohybuj\u00ed stovky lid\u00ed, ale j\u00e1 je nevn\u00edm\u00e1m. P\u0159ipad\u00e1m si jako ve filmu.<\/div>\n
Stoj\u00edm s rozp\u0159a\u017een\u00fdmi pa\u017eemi a p\u0159ij\u00edm\u00e1m okoln\u00ed sv\u011bt, p\u0159esto \u017ee ho nijak nevn\u00edm\u00e1m. Hlavu m\u00e1m zvednutou k zata\u017een\u00e9 obloze a nech\u00e1v\u00e1m jen tak st\u00e9kat kapky de\u0161t\u011b po m\u00e9 tv\u00e1\u0159\u00ed. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, \u017ee pr\u0161\u00ed. Jen tak stoj\u00edm a nech\u00e1v\u00e1m se sm\u00e1\u010det, nech\u00e1v\u00e1m lidi, aby do m\u011b vr\u00e1\u017eeli. A pro\u010d to v\u0161echno d\u011bl\u00e1m?? Jsem s\u00e1m… P\u0159i\u0161el jsem o v\u0161echno a nic mi to nevr\u00e1t\u00ed. Ale j\u00e1 chci zp\u011bt. Sv\u011bt kolem m\u011b se zastavil. Sklopil jsem hlavu, ruce st\u00e1hl k t\u011blu. Padl jsem na kolena v zoufal\u00e9m pl\u00e1\u010di…<\/div>\n
**** das Vorleben ****<\/div>\n
„Bill\u00ed?? Ubl\u00ed\u017eil ti n\u011bkdo?? No tak, brou\u010dku, mluv se mnou …“ \u0161eptal jsem na tebe, ale ty jsi mi neodpov\u00eddal, jen jsi vyd\u011b\u0161en\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe, kolena tisknul k t\u011blu a po tv\u00e1\u0159\u00edch ti n\u011bm\u011b st\u00e9kaly slzi\u010dky. Nech\u00e1pu, co se stalo. Kdo ti co ud\u011blal, kdo vymazal \u00fasm\u011bv z tv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Ten kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011b v\u017edy zah\u0159\u00e1l u srdce.. „Bill\u00ed …“ klekl jsem si proti tob\u011b, natahuj\u00edc ruku k jemn\u00e9mu pohlazen\u00ed, ale ty jsi ucukl. Co se to d\u011bje?? P\u0159ede mnou jsi nikdy neuh\u00fdbal. M\u00e9 doteky se ti l\u00edbily.. „L\u00e1sko??“ \u0161pitl jsem zmaten\u011b. Ani si se na m\u011b nepod\u00edval. Jen jsi se kol\u00e9bal dop\u0159edu a zase zp\u011bt. Tohle nejsi ty. „Bille, a\u0165 u\u017e se ti stalo cokoliv, pros\u00edm, j\u00e1 t\u011b pros\u00edm, \u0159ekni mi to. Takhle t\u011b nem\u016f\u017eu vid\u011bt. Pros\u00edm, l\u00e1sko, netrap m\u011b. Pros\u00edm …“ Kone\u010dn\u011b si na m\u011b sto\u010dil pohled. Byl tak pr\u00e1zdn\u00fd.. Jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 jindy zdobily tv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di, byly najednou pry\u010d. Ach ne, j\u00e1 je chci zp\u011bt. Bez nich to nejsi ty. Ten bezstarostn\u00fd kluk, kter\u00fd rozd\u00e1val dobrou n\u00e1ladu a radost v\u0161ude kolem sebe.<\/div>\n
“ …“ nadechl jsem se k dal\u0161\u00ed ot\u00e1zce, ale ty jsi m\u011b p\u0159eru\u0161il r\u00e1zn\u00fdm pok\u00fdv\u00e1n\u00edm hlavy. Vydechl jsem. Mohl u\u017e by mi n\u011bkdo \u0159\u00edct, co se to d\u011bje?! „Promi\u0148.“ Prvn\u00ed slovo po dvou hodin\u00e1ch p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed a jen oby\u010dejn\u00e9 „promi\u0148“. Alespo\u0148 jsem si myslel, \u017ee bylo oby\u010dejn\u00e9. A\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee… nikdy nebylo oby\u010dejn\u00e9. Bylo v n\u011bm toho \u0159e\u010deno tolik, \u0159e\u010deno v\u0161e. A j\u00e1 to nev\u011bd\u011bl. „Promi\u0148?? Za co?? Bille, tak co se stalo??“ Mo\u017en\u00e1 jsem nem\u011bl nal\u00e9hat, t\u0159eba bys z\u016fstal se mnou. M\u00edsto toho si se v\u0161ak zvedl a pomalinku jsi ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, kde jsi se uzamkl. P\u0159ed v\u0161emi. P\u0159ed sv\u011btem. P\u0159ede mnou… A tolik to bolelo. Cel\u00e9 dlouh\u00e9 hodiny jsem sed\u011bl p\u0159ed dve\u0159mi tv\u00e9ho pokoje a sna\u017eil se n\u011bjak dostat k tob\u011b. Zoufale jsem t\u011b prosil, nereagoval jsi, ignoroval jsi m\u011b. Dr\u00e1sal jsi m\u00e9 srdce na mal\u00e9 kous\u00ed\u010dky, ale j\u00e1 jsem se nevzd\u00e1val. T\u00e9m\u011b\u0159 celou noc jsem prosed\u011bl p\u0159ed tv\u00fdm pokojem, sna\u017e\u00edc se zaslechnout jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd by mi napov\u011bd\u011bl, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. Kdy\u017e jsem se ve t\u0159i hodiny vzbudil zalit\u00fd potem, vzdal jsem to. Zlomen\u011b jsem ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a za st\u00e1l\u00e9ho proudu m\u00fdch slz, jsem upadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku. Te\u010f si to vy\u010d\u00edt\u00e1m. Kdybych tehdy neode\u0161el, t\u0159eba … T\u0159eba by se to nikdy nestalo. T\u0159eba bych t\u011b tu po\u0159\u00e1d m\u011bl.<\/div>\n
Prospal jsem n\u011bkolik hodin. P\u0159esto mi to p\u0159i\u0161lo jen jako p\u00e1r vte\u0159in. Probral jsem se do pochmurn\u00e9ho dne. Za okny se proh\u00e1n\u011bl v\u00edtr, sm\u00edchan\u00fd s de\u0161\u0165ov\u00fdmi kapkami. Podzim se hl\u00e1sil o sv\u00e9 m\u00edsto. Unaven\u011b jsem se prot\u00e1hl, prot\u0159el si o\u010di a pomalinku se vyhrabal z tepl\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek. T\u011blem mi prob\u011bhl mr\u00e1z, nab\u011bhla mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Odn\u011bkud sem profukovalo. Zalil m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach. Rychle jsem vyb\u011bhl z pokoje a zam\u00ed\u0159il k tomu tv\u00e9mu. Ji\u017e n\u011bkolik krok\u016f p\u0159ede dve\u0159mi jsem c\u00edtil, \u017ee chlad vych\u00e1z\u00ed z tv\u00e9ho pokoje. Bo\u017ee, Bill\u00ed, co tam vyv\u00e1d\u00ed\u0161?? V z\u00e1chvatu nejv\u011bt\u0161\u00ed zoufalosti jsem bouchal na tv\u00e9 dve\u0159e. Ne\u0161ly otev\u0159\u00edt. Volal jsem na tebe, nereagoval jsi.. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy. Tolik jsem se o tebe b\u00e1l. Ze v\u0161ech posledn\u00edch sil jsem vrazil do dve\u0159\u00ed a, d\u00edky bohu, povolily. Dezorientovan\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Le\u017eel jsi na okenn\u00edm parapetu jen v tri\u010dku a boxerk\u00e1ch. Tv\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 t\u011blo se viditeln\u011b t\u0159\u00e1slo, ale ty jsi se ani nehnul. S tich\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem prosby jsem k tob\u011b p\u0159isko\u010dil a odnesl jsem t\u011b do bezpe\u010d\u00ed, do tepla sv\u00e9ho pokoje, sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Ale u\u017e tehdy bylo pozd\u011b na n\u011bjakou z\u00e1chranu. Tv\u00e9 t\u011blo se sice po p\u00e1r hodin\u00e1ch pod pe\u0159inou a tepl\u00e9 koupeli zah\u0159\u00e1lo, ale bylo pozd\u011b. Byl jsi pry\u010d. Cel\u00e9 hodiny jsem t\u011b kol\u00e9bal v n\u00e1ru\u010d\u00ed, l\u00edbal tv\u00e9 chladn\u00e9 rty, bez odezvy. Tv\u00e9 o\u010di byly pr\u00e1zdn\u00e9, bez \u017eivota. Nevydr\u017eel jsem to. P\u0159ivolan\u00fd l\u00e9ka\u0159 \u0159ekl, \u017ee jsi jen podchlazen\u00fd, \u017ee se z toho dostane\u0161. Lhal mi!!<\/div>\n
Po p\u00e1r dnech jsi opravdu p\u0159estal ka\u0161lat, vypadal jsi zase zdrav\u011b. Aby taky ne, staral jsem se o tebe jako o vlastn\u00ed \u017eivot. J\u00e1 se toti\u017e staral o sv\u016fj \u017eivot, proto\u017ee bez tebe m\u016fj \u017eivot nem\u011bl smysl, bez tebe jsem ne\u017eil, TY jsi byl m\u016fj \u017eivot. Nevydr\u017eel jsem to. Po n\u011bkolika dnech, co jsi se mnou nepromluvil jedin\u00e9 slovo, jsem t\u011b vzal k psychologovi. Tehdy m\u011b poslal z ordinace pry\u010d, dodnes nev\u00edm, co se tam d\u011blo. A snad to ani v\u011bd\u011bt nechci. Sta\u010d\u00ed mi, \u017ee mi t\u011b vzal. Mo\u017en\u00e1, kdybych t\u011b k n\u011bmu nikdy neodvedl, m\u011bl bych t\u011b st\u00e1le u sebe, t\u0159eba by si se mnou zase za\u010dal mluvit. Kdo v\u00ed.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, pane Kaulitz, ale mus\u00ed tady z\u016fstat. Mus\u00ed podstoupit ambulantn\u00ed l\u00e9\u010dbu, jinak se z toho nikdy nedostane.“ Takhle zn\u011bla jeho slova pot\u00e9, co t\u011b po n\u011bkolika hodin\u00e1ch propustil z ordinace. Ani mi nedal mo\u017enost se rozlou\u010dit, rovnou mi t\u011b odvedly sest\u0159i\u010dky n\u011bkam, kam jsem za tebou nemohl. S tich\u00fdm, zoufale\u00fdm pl\u00e1\u010dem jsem sledoval tvou vzdaluj\u00edc\u00ed se drobounkou postavu.. „B\u011b\u017ete dom\u016f.“ Nikam jsem j\u00edt necht\u011bl. Kdysi jsem ti sl\u00edbil, \u017ee t\u011b budu chr\u00e1nit po cel\u00fd m\u016fj \u017eivot, \u017ee t\u011b neopust\u00edm, nehodlal jsem to poru\u0161it ani te\u010f. „Co mu je…?“ hlesl jsem potichu, ot\u00edraj\u00edc si ze tv\u00e1\u0159\u00ed perly bolesti. „Pro\u017eil traumatick\u00fd \u0161ok.“ Jak jednoduch\u00e1 odpov\u011b\u010f, ale jak\u00fd \u0161ok?! Kdo mu co ud\u011blal?! „B\u011b\u017ete dom\u016f, tady u\u017e mu nepom\u016f\u017eete. Nechte ho odborn\u00edk\u016fm a snad se v\u00e1m v\u00e1\u0161 bratr vr\u00e1t\u00ed,“ konej\u0161iv\u011b m\u011b popl\u00e1cal po rameni a pot\u00e9 ode\u0161el. Je\u0161t\u011b p\u00e1r minut jsem st\u00e1l na chodb\u011b, kde sem tam problikla z\u00e1\u0159ivka. Jak deprimuj\u00edc\u00ed.. Potichu jsem se oto\u010dil a opustil nemocnici. Loudav\u00fdmi kroky jsem \u0161el dom\u016f, rovnou do tv\u00e9ho pokoje. Usadil jsem se na tvou postel, v n\u00e1ru\u010d\u00ed stisk\u00e1vaje tv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159. V\u0161echno kolem von\u011blo tebou. Zevnit\u0159 m\u011b s\u017e\u00edral pocit naprost\u00e9 \u00fazkosti. Jsi v\u0161ude kolem m\u011b, a p\u0159esto tu nikde nejsi. C\u00edtil jsem, jak mi bu\u0161\u00ed srdce, jak se chv\u011bji, byl jsem zoufal\u00fd. Byl jsem bez tebe. Nat\u00e1hnul jsem se na posteli, zachumlal se do tv\u00e9 pe\u0159iny a tehdy jsem si toho v\u0161iml. Mal\u00e9ho pap\u00edru. Le\u017eel pohozen\u00fd mezi postel\u00ed a tv\u00fdm \u0161koln\u00edm batohem. Nev\u00e1hal jsem ani vte\u0159inu a nat\u00e1hl jsem se pro n\u011bj. Za\u010detl jsem se do \u0159\u00e1dk\u016f, kter\u00e9 jsi psal ty.. Do \u0159\u00e1dk\u016f, kter\u00e9 pro m\u011b znamenaly tolik bolesti, slz a tr\u00e1pen\u00ed.. Musel jsi je ps\u00e1t t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se ti stalo to, co t\u011b dovedlo a\u017e tam, kde jsi dnes. N\u011bkter\u00e1 slova byla rozmazan\u00e1 tv\u00fdmi slzami, n\u011bkter\u00e1 byla kostrbat\u00e1 od toho, jak se ti t\u0159\u00e1sla ruka.. P\u0159esn\u011b si je\u0161t\u011b dnes pamatuji, co v t\u011bch \u0159\u00e1dk\u00e1ch st\u00e1lo…<\/div>\n
„Tome, l\u00e1sko. To, co ti nap\u00ed\u0161u ti moc ubl\u00ed\u017e\u00ed, ale v\u011b\u0159, \u017ee m\u011b to ubl\u00ed\u017eilo mnohem v\u00edc. Nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct, co se mi stalo, i kdy\u017e bych moc cht\u011bl. Nikdy se to nedozv\u00ed\u0161, nikdo se to nedozv\u00ed. Jen mi pros\u00edm odpus\u0165 v\u0161echno, co jsem kdy ud\u011blal a d\u011blat jsem nem\u011bl, a promi\u0148 mi, \u017ee jsem neud\u011blal to, co jsem ud\u011blat m\u011bl. Promi\u0148 mi, \u017ee jsem t\u011b nedok\u00e1zal milovat tak moc, jak by sis zaslou\u017eil. Miloval jsem t\u011b cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, a i p\u0159esto to bylo m\u00e1lo. Nikdy bych t\u011b nedok\u00e1zal milovat tak, jak by jsi milov\u00e1n b\u00fdt m\u011bl. Miloval jsem t\u011b jako smrteln\u00edka, byla to chyba.. Ty jsi toti\u017e and\u011bl. M\u016fj a ni\u010d\u00ed jin\u00fd. P\u0159esto my dva nem\u016f\u017eeme b\u00fdt spolu. Z\u00edtra se n\u011bco stane, n\u011bco, co kompletn\u011b ovlivn\u00ed n\u00e1\u0161 \u017eivot. Mrz\u00ed m\u011b to, ale j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu couvnout. Tenkr\u00e1t jsem to sl\u00edbil, sl\u00edbil jsem to, abych dostal n\u011bco, po \u010dem jsem tolik tou\u017eil. Abych m\u011bl tebe. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee odplata p\u0159ijde tak brzy. Proto t\u011b, Tome, pros\u00edm; Odpus\u0165 mi. S l\u00e1skou, nav\u017edy tv\u016fj Bill …“<\/div>\n
Dodnes po\u0159\u00e1dn\u011b nech\u00e1pu v\u00fdznam t\u011bch slov, ale jist\u011b v\u00edm, \u017ee to N\u011aCO, co jsi sl\u00edbil, mi t\u011b mo\u017en\u00e1 dalo, ale taky vzalo.. A to bol\u00ed ze v\u0161eho nejv\u00edc. Dnes u\u017e je to p\u0159esn\u011b dva roky, kdy jsem t\u011b na\u0161el v okn\u011b tv\u00e9ho pokoje. A ono to st\u00e1le bol\u00ed …<\/div>\n
**** das Heute ****<\/div>\n
„Chlap\u010de, jsi v po\u0159\u00e1dku??“ Otev\u0159el jsem o\u010di. Mysl\u00ed mi prob\u011bhly posledn\u00ed dva roky \u017eivota . Ty krut\u00e9 roky. Pod\u00edval jsem se na mu\u017ee, kter\u00fd mne dr\u017eel za rameno. Starostliv\u011b na m\u011b koukal, b\u00e1l se snad o m\u011b a m\u00e9 zdrav\u00ed?? Pro\u010d by se b\u00e1l. Nem\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod. Jen jsem k\u00fdvl a za jeho pomoci jsem se postavil na nohy. Pomalinku, cel\u00fd promo\u010den\u00fd, unaven\u00fd a zni\u010den\u00fd t\u00edm v\u0161\u00edm jsem se vydal dom\u016f. Nebo alespo\u0148 do domu, kter\u00fd b\u00fdval d\u0159\u00edve m\u00fdm domovem. Te\u010f je jen m\u00edstem, kde p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1m. Zasunul jsem kl\u00ed\u010de do z\u00e1mku, bylo odem\u010deno. Ach ano, st\u00e1le si nem\u016f\u017eu zvyknout, \u017ee u\u017e jsi zp\u011bt doma. Smutn\u011b jsem se usm\u00e1l, kdy\u017e jsem si v\u011b\u0161el promo\u010denou bundu vedle t\u00e9 tv\u00e9. Pomalu jsem vy\u0161el schody nahoru do patra a zam\u00ed\u0159il rovnou k tv\u00e9mu pokoji. \u010cist\u011b ze zvyku, ne\u010dekal jsem, \u017ee by dnes snad bylo n\u011bco jinak. Postavil jsem se mezi dve\u0159e a d\u00edval jsem se na tebe. Sed\u011bl jsi na zemi, uprost\u0159ed pokoje, a s \u00fasm\u011bvem na rtech ses prob\u00edral pap\u00edry, kter\u00e9 le\u017eely v\u0161ude kolem tebe. Cht\u011bl jsem se tak\u00e9 usm\u00edvat, ale nemohl jsem. M\u00e9 zlomen\u00e9 srdce mi to nedovolovalo. Zvedl jsi ke m\u011b pohled. St\u00e1le jsi se usm\u00edval a m\u00e1val jsi na m\u011b. Ach Bille, l\u00e1sko moje. „Ahoj Tom\u00ed,“ k\u0159ikl jsi sm\u011brem ke mn\u011b a j\u00e1 ti jen m\u00e1vnul. Oto\u010dil jsem se a \u0161el jsem k sob\u011b do pokoje. P\u0159evl\u00e9kl jsem se z mokr\u00e9ho oble\u010den\u00ed a jako ka\u017ed\u00fd den jsem se nat\u00e1hl do postele a sna\u017eil se usnout, aby u\u017e minul dal\u0161\u00ed den. Aby aspo\u0148 na malou chv\u00edli skon\u010dilo m\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed a j\u00e1 se mohl propadnout do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, kde jsem st\u00e1le s tebou. Kde m\u011b st\u00e1le miluje\u0161 a kde j\u00e1 st\u00e1le sm\u00edm milovat tebe. A\u010dkoliv bych si to nev\u00fdslovn\u011b p\u0159\u00e1l a dal za to cokoliv, u\u017e nic mi t\u011b nevr\u00e1t\u00ed. Zapomn\u011bl jsi. U\u017e si nikdy nevzpomene\u0161. Jak \u0159ekli l\u00e9ka\u0159i, u\u017e nav\u017edy z\u016fstane\u0161 jen dosp\u011bl\u00fdm \u010dlov\u011bkem, s du\u0161\u00ed d\u00edt\u011bte. U\u017e nikdy m\u011b nebude\u0161 milovat. A j\u00e1 se u\u017e nikdy nedozv\u00edm, kdo ti co ud\u011blal, kdo mi t\u011b vlastn\u011b vzal…<\/p>\n

autor: D\u00e1d\u00ed<\/strong>
betaread: Helushka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

(A\/N): K tomuhle slashi bych cht\u011bla jen \u0159\u00edct, \u017ee jsem \u00famysln\u011b nevysv\u011btlila, co se Billovi vlastn\u011b stalo.. Nehodilo se mi to do linie d\u011bje a nav\u00edc, a\u010dkoliv se to nezd\u00e1, i v na\u0161em \u017eivot\u011b jsou takov\u00e9hle situace … A cht\u011bla bych ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19847","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19847","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19847"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19847\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19847"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19847"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19847"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}