{"id":1987,"date":"2016-06-22T16:00:00","date_gmt":"2016-06-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1979"},"modified":"2016-06-22T16:00:00","modified_gmt":"2016-06-22T15:00:00","slug":"uncover-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/06\/22\/uncover-8\/","title":{"rendered":"Uncover 8."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
<\/a><\/p>\n

„Jsem jedno velk\u00e9 ucho, Bille. Pov\u00eddej,“ usm\u00e1l se mile Tom a p\u0159isunul si \u017eidli bl\u00ed\u017e k t\u00e9 Billov\u011b, kdyby t\u0159eba pot\u0159eboval ut\u011b\u0161it nebo tak. Vypadal, \u017ee nem\u00e1 moc daleko od toho, aby se zhroutil. V\u00e1hav\u011b ho pohladil po z\u00e1dech, p\u0159eci jen, pamatoval si, jak zareagoval, kdy\u017e ho vzal jen kolem pasu.
„Ty nem\u00e1\u0161 snad nic na pr\u00e1ci?“ povzdychnul si blon\u010f\u00e1k, sna\u017eil se schovat za svou dla\u0148. Tu\u0161il o sv\u00e9m vzhledu, \u017ee je opravdu mizern\u00fd. Sp\u00ed\u0161e se divil, \u017ee se ho Tom nelekl, ne\u017e \u017ee si k n\u011bmu p\u0159isedl. „Ur\u010dit\u011b m\u00e1\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho, ne\u017e se tady se mnou te\u010f obt\u011b\u017eovat.“
„Nic, co by nepo\u010dkalo, Bille. Vypov\u00eddej se, ano? Ur\u010dit\u011b se ti moc ulev\u00ed.“
„Dob\u0159e\u2026“ povzdychnul si Bill, trochu upil ze sv\u00e9ho kafe a pod\u00edval se do d\u00e1lky p\u0159ed sebe, se st\u011bnou udr\u017eoval celkem dlouh\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt. A\u017e to i jemu samotn\u00e9mu p\u0159i\u0161lo bl\u00e1zniv\u00e9, musel se nad t\u00edm u\u0161kl\u00edbnout.
„Bille, ne\u0159\u00edkej, \u017ee ti ubl\u00ed\u017eel ten tv\u016fj\u2026 Tobias? Je to Tobias? \u0158\u00edk\u00e1m to spr\u00e1vn\u011b?“ Tom se usm\u00e1l, naklonil trochu hlavu. Doufal v z\u00e1pornou odpov\u011b\u010f, nep\u0159\u00e1l si, aby se d\u011blo Billovi cokoliv zl\u00e9ho. T\u00e9m\u011b\u0159 zalapal po dechu, kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvl na souhlas.
„Tobias. Tobias, on\u2026“ Bill nasucho polknul, skousnul si ret a kr\u00e1tce p\u0159iv\u0159el o\u010di. R\u00e1na v jeho srdci byla natolik \u010derstv\u00e1, \u017ee se o tom mluvilo opravdu obt\u00ed\u017en\u011b.
„Pokud je to tak t\u011b\u017ek\u00e9, tak se ti omlouv\u00e1m. Nemus\u00ed\u0161 pokra\u010dovat\u2026“
„Ne, kdy\u017e jsem u\u017e jednou za\u010dal, tak to dokon\u010d\u00edm,“ povzdychl si Bill. U\u017e jen jak na to cel\u00e9 pomyslel, tak c\u00edtil, \u017ee se mu chce znovu bre\u010det. P\u0159i\u0161lo mu to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, za posledn\u00ed dny se toho nabre\u010del u\u017e tolik, \u017ee snad u\u017e nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy.<\/p>\n

Bill se zhluboka nadechl, je\u0161t\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Ned\u011ble r\u00e1no, nebylo divn\u00e9, \u017ee tady zrovna moc lid\u00ed nen\u00ed. Alespo\u0148 nemusel sn\u00e1\u0161et p\u0159ihloupl\u00e9 pohledy, \u017ee jako dosp\u011bl\u00fd chlap bre\u010d\u00ed jako mal\u00e1 holka. T\u011bch si u\u017eil dostatek v pond\u011bl\u00ed, kdy\u017e ho nechal Tobias samotn\u00e9ho v n\u00e1kupn\u00edm centru, kde se s n\u00edm definitivn\u011b roze\u0161el. Nechal ho tam samotn\u00e9ho tr\u00e1pit se, v\u016fbec se nezaj\u00edmal, co vlastn\u011b c\u00edt\u00ed. Ranilo ho to snad je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e to, co vyslovil. V\u017edycky si myslel, \u017ee kdy\u017e se rozejdou, tak \u017ee z\u016fstanou alespo\u0148 p\u0159\u00e1teli, ob\u010das si zavolaj\u00ed, zajdou na kafe\u2026 Obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co mezi nimi prob\u011bhl sex. Propletl prsty na rukou, prok\u0159upnul si je a dlan\u011b polo\u017eil na kolena. K\u00fdvl, p\u0159iv\u0159el o\u010di a skousnul si ret. Byl p\u0159ipraven\u00fd za\u010d\u00edt se svou zpov\u011bd\u00ed.<\/p>\n

„V pond\u011bl\u00ed jsem sem \u0161el s Tobiasem. V\u00ed\u0161, spole\u010dn\u00e9 n\u00e1kupy, sranda a tak v\u0161echno. Nem\u011bl jsem moc pr\u00e1ce, m\u011bl jsem voln\u00e9 cel\u00e9 odpoledne, tak m\u011b sem vyt\u00e1hnul, aby m\u011b rozpt\u00fdlil. Posadili jsme se na lavi\u010dku, m\u011bl jsem hlad a on-\u2026“ Bill ani nedokon\u010dil v\u011btu a rozbre\u010del se, u\u017e to nemohl v sob\u011b d\u00e1l dusit. Nemohl se sna\u017eit zadr\u017eovat slzy, stejn\u011b mu to nebylo nic platn\u00e9. St\u00e9kaly mu po tv\u00e1\u0159i a bylo mu to jedno. Dokonce zvedl pohled, aby se pod\u00edval na Toma.
„To\u2026 Bille, nemus\u00ed\u0161 mluvit d\u00e1l.“ Tom\u016fv hlas byl v\u00e1hav\u00fd. Nesn\u00e1\u0161el pohled na kohokoliv, kdo bre\u010del. Kr\u00e1tce si skousnul ret, m\u011bl snad Billa obejmout? Pom\u016f\u017ee mu to, nebude to pro n\u011bj sp\u00ed\u0161 hor\u0161\u00ed? Rozhodl se ka\u0161lat na n\u011bjak\u00e9 z\u00e1sady slu\u0161n\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, Billa pevn\u011b objal a p\u0159itiskl si ho k sob\u011b, pohladil ho po z\u00e1dech. \u0160okoval sv\u00fdm zp\u016fsobem i s\u00e1m sebe, netu\u0161il, kde se to v n\u011bm bralo.<\/p>\n

Blon\u010f\u00e1k se v\u00edce vtisknul do Tomovy n\u00e1ru\u010de, p\u0159i\u0161el si jako mal\u00fd kluk u maminky, kter\u00e1 ho ut\u011b\u0161uje, kdy\u017e si rozbil koleno. Ot\u0159el si o\u010di a v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itiskl. Kdyby mohl, nejrad\u0161i by se mu zavrtal do n\u00e1ru\u010de a pokud mo\u017eno, nevyl\u00e9zal by tak dlouho, dokud by nebylo v\u0161echno v pohod\u011b.
„\u0160\u0161\u0161\u0161, neplakej,“ za\u0161eptal Tom a prohr\u00e1bl Billovy vlasy. „V\u00edm, \u017ee to m\u016f\u017ee zn\u00edt jako kli\u0161\u00e9, ale bude to dobr\u00e9, ano?“
„Nebude,“ zamumlal Bill a zakroutil hlavou. „On se se mnou roze\u0161el, Tome. Dal jsem mu, co cht\u011bl, a to mu sta\u010d\u00ed. Odkopnul m\u011b jako\u2026 J\u00e1 to ani nem\u016f\u017eu k ni\u010demu p\u0159irovnat,“ vzlyknul a kousek se odt\u00e1hl, aby se mohl pod\u00edvat Tomovi do tv\u00e1\u0159e. „\u0158ekl mi, \u017ee potkal n\u011bkoho nov\u00e9ho a vlastn\u011b m\u00e1 j\u00edt na rande. Nechal m\u011b samotn\u00e9ho uprost\u0159ed n\u00e1kupn\u00edho centra, a\u0165 se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1m, jak chci. Neozval se mi od t\u00e9 doby, jsem mu tot\u00e1ln\u011b ukraden\u00fd\u2026“ zamumlal a zase se rozbre\u010del snad je\u0161t\u011b v\u00edc. Jak se Tomovi sv\u011b\u0159oval, v\u0161echna bolest jako by z n\u011bj ut\u00edkala, alespo\u0148 na kr\u00e1tkou chv\u00edli. Neh\u00fdbal se, nech\u00e1val se hladit po z\u00e1dech a poslouchal konej\u0161iv\u00e1 slova, kter\u00e1 Tom \u0161eptal.<\/p>\n

Tom si povzdychnul, hladil Billa krou\u017eiv\u00fdmi pohyby po z\u00e1dech. Pamatoval si to z n\u011bjak\u00e9ho hloup\u00e9ho \u010dasopisu, \u017ee se tak uklid\u0148uj\u00ed pla\u010d\u00edc\u00ed miminka. Vst\u0159eb\u00e1val v\u0161echno, co Bill \u0159ekl. A hlavn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by m\u011bl odpov\u011bd\u011bt, aby zase ne\u0161l\u00e1pl vedle a nep\u0159id\u011blal Billovi je\u0161t\u011b v\u00edce tr\u00e1pen\u00ed. Pravdou bylo, \u017ee u\u017e v t\u00fddnu si v\u0161imnul, \u017ee je n\u011bjak ustaran\u00fd, proto mu doslovn\u011b nak\u00e1zal, aby si vzal od pr\u00e1ce volno. Rad\u011bji si vzal i kl\u00ed\u010de od domu, kdyby se Bill p\u0159eci jen rozhodl neposlechnout. Myslel si, \u017ee za t\u00edm stoj\u00ed pouze p\u0159epracovanost, ale ta byla pravd\u011bpodobn\u011b a\u017e na posledn\u00edm m\u00edst\u011b. Nav\u00edc mo\u017en\u00e1 ud\u011blal hloupost, Bill se mu kolikr\u00e1t sv\u011b\u0159il, \u017ee svoj\u00ed prac\u00ed ut\u00edk\u00e1 z reality a je mu tak moc dob\u0159e. V duchu si nad\u00e1val do idiot\u016f, proto\u017ee vlastn\u011b zap\u0159\u00ed\u010dinil, \u017ee bylo Billovi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/p>\n

„Bille, neplakej,“ za\u0161eptal po chvilce Tom a set\u0159el Billovi slzy. „Pokud jsi mu nest\u00e1l ani za to, aby to ud\u011blal n\u011bkde v klidu a norm\u00e1ln\u00edm zp\u016fsobem, tak mi m\u016f\u017ee\u0161 v\u011b\u0159it, \u017ee ti za tohle nestoj\u00ed,“ povzdychnul si a zakroutil hlavou. „Jsem star\u0161\u00ed, pamatuje\u0161? M\u011bl bys mi v\u011b\u0159it\u2026“
„J\u00e1 ale\u2026 Sakra, j\u00e1 nev\u00edm, co jsem si myslel. Cel\u00e9 jsem to posral j\u00e1 s\u00e1m!“ Bill zv\u00fd\u0161il trochu hlas. Na\u0161tvanost na Tobiase plynule p\u0159e\u0161la v na\u0161tvanost na sebe sam\u00e9ho. „Kdybych se s n\u00edm, sakra, vyspal u\u017e d\u0159\u00edv\u2026 V\u016fbec bychom tohle nemuseli \u0159e\u0161it.“
„Um\u2026“ skousnul si ret Tom. Necht\u011bl Billovi \u0159\u00edkat, \u017ee je to mo\u017en\u00e1 dost pravd\u011bpodobn\u00e9. Necht\u011bl ho tr\u00e1pit je\u0161t\u011b v\u00edc. „To nen\u00ed pravda. Kdyby t\u011b opravdu miloval, tak by se na tebe nevyka\u0161lal v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, rozum\u00ed\u0161 mi, Bille?“
„J\u00e1 tomu jenom prost\u011b p\u0159est\u00e1v\u00e1m rozum\u011bt. Slibovali jsme si l\u00e1sku na cel\u00fd \u017eivot a dneska\u2026 Te\u010f mu nestoj\u00edm ani za pitomou esemesku.“
„Vid\u00ed\u0161, jak jsem \u0159ekl. Je to prost\u011b hlup\u00e1k, Bille. Nestoj\u00ed ti za to, aby ses tr\u00e1pil.“<\/p>\n

Blon\u010f\u00e1k si povzdychnul, od Toma se odt\u00e1hnul, tak n\u011bjak mu do\u0161lo, \u017ee u\u017e dost bylo breku v jeho n\u00e1ru\u010di. Ne, \u017ee by se mu to nel\u00edbilo. L\u00edbilo se mu to a to dost, ale necht\u011bl ho tak moc obt\u011b\u017eovat. Nav\u00edc, u\u017e tak mu dost zm\u00e1\u010del tri\u010dko sv\u00fdmi slzami. Ot\u0159el si o\u010di, vyndal z kabelky balen\u00ed pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00ed\u010dk\u016f. Ot\u0159el si tv\u00e1\u0159e, hlasit\u011b se vysmrkal a pou\u017eit\u00fd kapesn\u00edk hodil zp\u00e1tky do ta\u0161ky. Nezaj\u00edmal se o to, jestli je v bl\u00edzkosti odpadkov\u00fd ko\u0161, \u017ee by ho hodil rovnou tam. To bylo opravdu to posledn\u00ed, na co by v tuhle chv\u00edli cht\u011bl myslet.
Sledoval Toma, kter\u00fd se drbal na brad\u011b a ml\u010del. Vypadal, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Bill se trochu zavrt\u011bl na \u017eidli, ticho, kter\u00e9 mezi nimi bylo, mu p\u0159i\u0161lo opravdu hodn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n

„Bille, j\u00e1\u2026 Samoz\u0159ejm\u011b v\u00edm, \u017ee jsi mi \u0159\u00edkal, \u017ee kdy\u017e pracuje\u0161, tak je to pro tebe \u00fanik z reality a tak d\u00e1le, ale te\u010f by ses m\u011bl opravdu d\u00e1t nejd\u0159\u00edv dohromady po psychick\u00e9 str\u00e1nce. Proto ti prodlou\u017e\u00edm term\u00edn, ve kter\u00e9m bych se r\u00e1d st\u011bhoval, ano? Konec konc\u016f j\u00e1 m\u00e1m kde bydlet, ten bar\u00e1k mi taky neute\u010de. Nerad bych si vzal na sv\u011bdom\u00ed, aby se ti n\u011bco stalo z toho, \u017ee jsi na tom te\u010f \u0161patn\u011b a je\u0161t\u011b by ses upracoval, kdybys nest\u00edhal\u2026“ Vlastn\u011b tohle Tomovi opravdu vyhovovalo. Znamenalo by to, \u017ee se spolu budou moct sch\u00e1zet je\u0161t\u011b d\u00fdl, proto\u017ee Bill m\u016f\u017ee zvolnit tempo. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli za to m\u011bl Tobiasovi alespo\u0148 v duchu d\u011bkovat, pak si ale uv\u011bdomil, jak na tom Bill je. To pro n\u011bj bylo mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e to, \u017ee by se s Billem u\u017e nevid\u011bl. Konec konc\u016f, m\u011bl na n\u011bj \u010d\u00edslo, t\u0159eba by si s n\u00edm po ukon\u010den\u00ed spolupr\u00e1ce sem tam n\u011bkam vyrazil, ne?<\/p>\n

Bill ml\u010del, pozoroval dvojici, kter\u00e1 se objevila v d\u00e1lce p\u0159ed nimi. Byl to snad Tobias a jeho\u2026? Oh, ano. Byl to Tobias, kter\u00fd si za ruku vedl mlad\u00e9ho kluka a tiskl si ho k sob\u011b. Nasucho polknul, tohle opravdu nepot\u0159eboval vid\u011bt. Omluvn\u011b se pod\u00edval na Toma a zvedl se ze sv\u00e9 \u017eidle, pot\u0159eboval se n\u011bkam schovat, na tohle je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd na to, aby se sezn\u00e1mil s nov\u00fdm objevem sv\u00e9ho<\/em> Tobiase. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jednou p\u0159ijde den, kdy se potkaj\u00ed, ale ani v t\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e si nep\u0159edstavoval, \u017ee ten den p\u0159ijde tak brzy.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuju si odsko\u010dit, jsem hned zp\u00e1tky,“ zamumlal a \u0161el sm\u011brem k toalet\u00e1m. V tom ale za sebou sly\u0161el tak zn\u00e1m\u00fd hlas. Ten hlas, kter\u00fd zatracen\u011b miloval a v posledn\u00edch dnech se mu zd\u00e1lo, \u017ee ho sly\u0161\u00ed v\u0161ude kolem sebe.
„Hej, Bille! Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b\u2026 Aha, neme\u0161kal jsi.“ Tobias se za\u0161klebil, kdy\u017e se zastavil u stolu, kde pravd\u011bpodobn\u011b sed\u011bl Bill, soud\u011b dle ta\u0161ky a klobouku na stole. Pe\u010dliv\u011b si zm\u011b\u0159il pohledem Toma.
„Tak co, jak\u00e9 to je bez sexu, hm? T\u0159eba ti ale d\u00e1 d\u0159\u00edv ne\u017e za t\u0159i roky.“ Chlapec vedle Tobiase se pobaven\u011b zasm\u00e1l a pohladil ho po z\u00e1dech. Ol\u00edzl si rty a koukl mu do o\u010d\u00ed stylem, \u017ee naprosto ch\u00e1pe jeho utrpen\u00ed a omlouv\u00e1 se za tu \u010d\u00e1st gay populace, jako byl Bill.
„Pokud se nepletu, nezn\u00e1me se. Proto bych se vyhnul z va\u0161\u00ed strany tyk\u00e1n\u00ed, ano? A pokud v\u00e1m jde o tohle\u2026 J\u00e1 se v\u00e1m s ni\u010d\u00edm samoz\u0159ejm\u011b sv\u011b\u0159ovat nemus\u00edm, ale jsme s Billem pouze p\u0159\u00e1tel\u00e9.“ Tom\u016fv hlas byl chladn\u00fd. Rychle mu do\u0161lo, \u017ee mu\u017e, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm, byl onen Tobias. Zm\u011b\u0159il si ho pohledem, nevypadal \u0161patn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tady byly v\u011bci, kter\u00e9 by mohly b\u00fdt mnohem lep\u0161\u00ed, ale jako celek byl alespo\u0148 pro Billa perfektn\u00ed, co\u017e bylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed jak jeho m\u00edn\u011bn\u00ed.
„Aha, p\u00e1n si hraje na n\u011bco v\u00edc. Tak to je potom jin\u00e1. No, na Billa asi\u2026“ nakr\u010dil nos, na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se Bill vracel ke stolu.<\/div>\n

„Ah, ahoj, Bille! Jsem r\u00e1d, \u017ee se vid\u00edme.“<\/p>\n

Bill p\u00e1rkr\u00e1t nasucho polknul, hledal ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, kter\u00e1 by mohl pou\u017e\u00edt. Trochu se nap\u0159\u00edmil a pod\u00edval se n\u011bkam mezi Tobiase a jeho nov\u00e9ho partnera. Nem\u011bl tu s\u00edlu, aby se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Tolik s\u00edly je\u0161t\u011b st\u00e1le nenabral, obzvl\u00e1\u0161\u0165 v takov\u00e9 situaci.
„Jo, jo. Tobiasi, my tady \u0159e\u0161\u00edme n\u011bco ohledn\u011b pr\u00e1ce, m\u016f\u017ee\u0161 pros\u00edm j\u00edt?“ povzdychnul si, skousnul si mezi zuby nerv\u00f3zn\u011b ret. Mohl jen c\u00edtit, jak se mu klepou kolena. Nesn\u00e1\u0161el to. Nen\u00e1vid\u011bl nervozitu.
„Pr\u00e1ce, jasn\u011b.“ Za\u010dal se sm\u00e1t, jeho nov\u00fd objev s n\u00edm. „Bille, nechovej se jako hlup\u00e1k.“
„Bill v\u00e1m \u0159ekl, abyste ode\u0161el. M\u011bjte k n\u011bmu, pros\u00edm, alespo\u0148 tolik \u00facty a respektujte jeho p\u0159\u00e1n\u00ed.“ Tom\u016fv hlas byl po\u0159\u00e1d v klidu. Doch\u00e1zelo mu, \u017ee nem\u00e1 cenu pl\u00fdtvat energii s hlup\u00e1kem, jak\u00fdm o\u010dividn\u011b Tobias byl.
„V\u0161ak j\u00e1 u\u017e jdu. \u010cau, Bille. T\u0159eba se znovu potk\u00e1me\u2026 Brzo.“<\/p>\n

Tom sledoval Tobiase, kter\u00fd se op\u011bt vzdaloval, zl\u00fdm pohledem. Krev mu v \u017eil\u00e1ch opravdu v\u0159ela, byl na sebe ale py\u0161n\u00fd, \u017ee se dok\u00e1zal udr\u017eet. Nesn\u00e1\u0161el takov\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed, absolutn\u011b se mu nel\u00edbilo, jak\u00fdm stylem Tobias s n\u00edm a pak i s Billem jednal.
„D\u011bkuju.“ Ozvalo se vedle Toma. Bill \u0159ekl slovo vd\u011bku opravdu potichu, trochu sklouzl pod st\u016fl. Nejrad\u011bji by utekl, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee si o Tobiasovi Tom opravdu neud\u011blal p\u0159\u00edli\u0161 p\u011bkn\u00fd obr\u00e1zek po tom, co se tady tak p\u0159edvedl.<\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„Nen\u00ed ti zima?“ usm\u00e1l se Tom, kdy\u017e p\u0159ijel ke sv\u00e9mu domu, kde ho \u010dekal venku Bill s cigaretou. Blon\u010f\u00e1kovi se po tv\u00e1\u0159i rozlil \u00fasm\u011bv. Moc r\u00e1d Toma vid\u011bl po tom, co mu tak pomohl v situaci s Tobiasem. Pot\u00e1hl si z cigarety a zabalil se v\u00edc do sv\u00e9ho \u0161ed\u00e9ho kab\u00e1tu.
„Ne, d\u011bkuji, jsem v pohod\u011b. Co t\u011b napadlo jen tak p\u0159ijet? Je\u0161t\u011b nem\u00e1m v\u0161echno hotov\u00e9 a je tam mnoho pr\u00e1ce.“ Bill nakr\u010dil nos a k\u00fdvnul. Byla to bohu\u017eel pravda, m\u011bli zat\u00edm hotovou pouze kuchy\u0148 a lo\u017enici, skoro u\u017e jednu koupelnu. Byl tak r\u00e1d, \u017ee mu Tom prodlou\u017eil term\u00edn, aby v\u0161echno stihnul. A hlavn\u011b nemusel neust\u00e1le pracovat, ale d\u00e1t si ob\u010das den volna.
„Cht\u011bl jsem t\u011b trochu rozpt\u00fdlit od pr\u00e1ce a vz\u00edt t\u011b na brzkou ve\u010de\u0159i.“
„Jsou t\u0159i odpoledne, Tome, to je hodn\u011b brzk\u00e1 ve\u010de\u0159e,“ zasm\u00e1l se Bill a zavrt\u011bl hlavou. Naposled si pot\u00e1hnul z cigarety a odhodil nedopalek. M\u011bl n\u00e1ladu na Toma, po dlouh\u00e9 dob\u011b se c\u00edtil dob\u0159e. Pousm\u00e1l se. „Ale dob\u0159e, r\u00e1d s tebou p\u016fjdu.“
„Tak nastupovat,“ usm\u00e1l se spokojen\u011b Tom a odemknul sv\u00e9 auto.<\/div>\n

\n

Sed\u011bli v restauraci a Bill si u\u017e asi dvacet minut vyb\u00edral, co si d\u00e1 k j\u00eddlu. Zat\u00edm jen pop\u00edjeli v\u00edno a serv\u00edrka ka\u017edou chv\u00edli chodila ke stolu, jestli u\u017e maj\u00ed vybr\u00e1no.
„Bille, bylo by mnohem rychlej\u0161\u00ed, kdybych ti objednal n\u011bco, co v\u00edm, \u017ee je v\u00fdborn\u00e9. Nemysl\u00ed\u0161?“ \u0159ekl Tom a vyt\u00e1hl pobaven\u011b obo\u010d\u00ed. Napil se v\u00edna a sledoval Billa, jak s na\u0161pulenou pusou u\u017e po st\u00e9 pro\u010d\u00edt\u00e1 j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek.
„Umh, kdy\u017e to je tak slo\u017eit\u00e9. Dal bych si nejrad\u011bji \u00fapln\u011b v\u0161echno.“ Blon\u010f\u00e1k pot\u0159\u00e1sl nesouhlasn\u011b hlavou a pod\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, usm\u00e1l se. Tom jen p\u0159ik\u00fdvl a m\u00e1vl na serv\u00edrku.
„Sle\u010dno, p\u0159ineste n\u00e1m od v\u0161eho n\u011bco, pokud budete tak hodn\u00e1,“ usm\u00e1l se Tom a Bill i brunetka, kter\u00e1 je obsluhovala, nech\u00e1pav\u011b zamrkali.
„Bude to trvat dlouho, ne\u017e kucha\u0159 v\u0161e p\u0159iprav\u00ed, pane. Ned\u00e1te si rad\u011bji n\u011bco z na\u0161\u00ed dne\u0161n\u00ed spe-„
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem to \u0159ekl jasn\u011b. Pokud budeme dlouho \u010dekat, to pouze znamen\u00e1, \u017ee byste n\u00e1m mohla p\u0159in\u00e9st dal\u0161\u00ed lahev v\u00edna,“ usm\u00e1l se Tom hran\u011b vl\u00eddn\u011b a polo\u017eil j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek. Bill se za\u010dal sm\u00e1t, kdy\u017e serv\u00edrka \u0161okovan\u011b ode\u0161la, a zavrt\u011bl hlavou.
„Tome, jsi v\u00e1\u017en\u011b bl\u00e1zen“<\/div>\n

Tom se usm\u00e1l a pod\u00edval se na Billa, trochu p\u0159ik\u00fdvnul a napil se v\u00edna. Byl moc r\u00e1d, \u017ee vid\u011bl kone\u010dn\u011b Billa se sm\u00e1t. Byla to p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna po t\u011bch v\u0161ech slz\u00e1ch, co naposledy za\u017eil. M\u011bl mo\u017enost Billovi zvednout n\u00e1ladu a to se mu l\u00edbilo.<\/div>\n
\n

„Kdo to bude v\u0161echno j\u00edst? Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee toho hodn\u011b nesn\u00edm, ale v\u017edy\u0165 maj\u00ed na v\u00fdb\u011br tolik j\u00eddla.“ Blon\u010f\u00e1k se sm\u00e1l a napil se v\u00edna. Pod\u00edval se na Toma a spokojen\u011b se usm\u00e1l. Skoro zapomn\u011bl na to v\u0161echno s Tobiasem, m\u011bl u\u017e dost t\u011bch probre\u010den\u00fdch osam\u011bl\u00fdch ve\u010der\u016f u sebe doma. Hodn\u011b ho zarazil ten den, kdy\u017e potkal sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho s jeho nov\u00fdm p\u0159\u00edtelem. Tobias se choval opravdu divn\u011b, tak\u2026 a\u017e krut\u011b v\u016f\u010di n\u011bmu. P\u0159ipisoval to tomu, \u017ee byl taky ne\u0161\u0165astn\u00fd z jejich rozchodu a nev\u011bd\u011bl, jak se spr\u00e1vn\u011b zachovat, kdy\u017e Billa vid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 to nebyla \u00fapln\u011b pravda, ale aspo\u0148 to nalh\u00e1val s\u00e1m sob\u011b, co\u017e mu pom\u00e1halo. Te\u010f ale bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee tady byl on a Tom. Spolu a p\u0159\u00edjemn\u011b se bavili, ostatn\u011b jako skoro ka\u017edou jejich sch\u016fzku.<\/p><\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

„M\u011bl bych t\u011b doprovodit a\u017e ke dve\u0159\u00edm, nemysl\u00ed\u0161?“ zasm\u00e1l se Tom, kdy\u017e pom\u00e1hal Billovi z auta. Dv\u011b fla\u0161ky v\u00edna byly pro blon\u010f\u00e1\u010dka a\u017e moc, jak zjistil. Bill se zasm\u00e1l a chytil se Toma kolem krku, kdy\u017e skoro spadl, nohou zakopl o patn\u00edk chodn\u00edku, kdy\u017e se pokou\u0161el vystoupit z auta. Tom ho p\u0159ichytil kolem pasu a zav\u0159el dve\u0159e auta, to zamknul.
„Rozhodn\u011b bys m\u011bl j\u00edt nahoru, Tome,“ zamru\u010del Bill a k\u00fdvnul, na\u0161pulil pusu. Tom miloval, kdy\u017e tohle d\u011blal, nedalo se tomu skoro odolat. Nechal Billa, aby mu po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b hled\u00e1n\u00ed v ta\u0161ce dal kl\u00ed\u010de od bytu a od hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed.
„Tak jo, jdeme. Ne\u010dekal jsem, \u017ee t\u011b to v\u00edno tak dostane,“ usm\u00e1l se a vedl Billa k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm jeho bytu. Odemkl je a ve\u0161el s n\u00edm dovnit\u0159, p\u0159ivolal v\u00fdtah.
„Jsi tak hodn\u00fd, Tome,“ zamumlal Bill a op\u0159el se o dve\u0159e v\u00fdtahu. Pod\u00edval se na n\u011bj leskl\u00fdma o\u010dima a naklonil trochu hlavu. Trochu se mu pohled na n\u011bj rozmaz\u00e1val, ale byl si jist\u00fd, \u017ee je po\u0159\u00e1d tak kr\u00e1sn\u00fd, jako byl na za\u010d\u00e1tku ve\u010dera, ne\u017e si dal prvn\u00ed skleni\u010dku. Trochu se nad t\u00edm zasm\u00e1l a vlezl do v\u00fdtahu, kdy\u017e p\u0159ijel do p\u0159\u00edzem\u00ed. P\u0159itisknul se okam\u017eit\u011b k Tomovi, kdy\u017e nastoupil k n\u011bmu.
„Kolik\u00e1t\u00e9 patro to je?“ Blon\u010f\u00e1k nakr\u010dil nos a zasm\u00e1l se, pl\u00e1cl dlan\u00ed do tla\u010d\u00edtek na v\u00fdb\u011br patra, v\u0161echny je poma\u010dkal.
„To u\u017e nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, aspo\u0148 budeme m\u00edt v\u00edc \u010dasu pro sebe.“ Tom zamrkal a pod\u00edval se na sv\u00edt\u00edc\u00ed tla\u010d\u00edtka v\u00fdtahu. Bylo tam jeden\u00e1ct pater, zavrt\u011bl hlavou a zasm\u00e1l se.
„Te\u010f bl\u00e1zn\u00ed\u0161 zase ty, Bille. Na co pot\u0159ebujeme \u010das pro sebe?“<\/div>\n

Bill skoro ani ne\u010dekal, ne\u017e Tom dokon\u010d\u00ed v\u011btu a stiskl na hrudi ob\u011bma rukama jeho \u010dern\u00fd svetr. P\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e k sob\u011b, zvedl se a\u017e na \u0161pi\u010dky, i kdy\u017e nemusel, byl vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e Tom. P\u0159itiskl se mu ke rt\u016fm a dlouze ho pol\u00edbil. Zachv\u011bl se pod dotekem Tomov\u00fdch rt\u016f, c\u00edtil jeho kovov\u00fd piercig a spokojen\u011b vydechnul. Dr\u017eel d\u00e1l rty na Tomov\u00fdch, p\u0159itiskl se k n\u011bmu sv\u00fdm t\u011blem a pustil jeho svetr. Chystal se od n\u011bj odt\u00e1hnout a pod\u00edvat se na reakci, ale ne\u017e to sta\u010dil ud\u011blat, Tom vzal jeho obli\u010dej do dlan\u00ed a polibek mu oplatil, ale bylo to je\u0161t\u011b intenzivn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e to p\u0159i\u0161lo z druh\u00e9 strany, a\u017e Billovi do jeho rt\u016f unikl tich\u00fd vzdych.<\/div>\n
\n

„Sakra, Tome,“ vzdychl Bill a jemn\u011b Toma kousnul do spodn\u00edho rtu, odt\u00e1hl se od n\u011bj. Nasucho polknul a pod\u00edval se na sv\u00e9ho klienta. M\u011bl pootev\u0159en\u00e9 rty, netv\u00e1\u0159il se p\u0159ekvapen\u011b, vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch vzru\u0161en\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee to sam\u00e9 vid\u00ed on u n\u011bj, a taky ho c\u00edtil ve sv\u00fdch kalhot\u00e1ch. „Jsme tady,“ \u0159ekl Bill potichu a je\u0161t\u011b chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval. \u0160iroce se usm\u00e1l a vy\u0161el z v\u00fdtahu do sv\u00e9ho patra. P\u0159ejel si prsty po rtech a op\u0159el se o dve\u0159e sv\u00e9ho bytu, pod\u00edval se na Toma. P\u0159i\u0161el k n\u011bmu, Bill \u010dekal, \u017ee se na n\u011bj zase vrhne sv\u00fdmi rty, cht\u011bl si ho vz\u00edt dom\u016f, cht\u011bl s n\u00edm d\u011blat to, co d\u011blal s Tobiasem. Ale Tom m\u00edsto toho, aby pokra\u010doval v tom, co se stalo ve v\u00fdtahu, zastr\u010dil kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku dve\u0159\u00ed a oto\u010dil s n\u00edm. Blon\u010f\u00e1k nespokojen\u011b nakr\u010dil nos.<\/p>\n

<\/div>\n

„Chce\u0161 pokra\u010dovat uvnit\u0159? Tady n\u00e1s nikdo neuvid\u00ed, je to celkem vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se jen usm\u00e1l a l\u00edbnul ho jemn\u011b na rty, nadechl se, aby n\u011bco \u0159ekl, ale to u\u017e m\u011bl op\u011bt Billovy rty p\u0159itiskl\u00e9 na t\u011bch sv\u00fdch. C\u00edtil z nich v\u00edno, kter\u00e9 pili, ale i tak se mu to moc l\u00edbilo. Ale Bill byl moc opil\u00fd, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee by v tom r\u00e1d pokra\u010doval, ale p\u0159i\u0161lo mu to sp\u00ed\u0161, jako by ho m\u011bl zneu\u017e\u00edt, a to on ud\u011blat opravdu necht\u011bl.
„Uvid\u00edme se z\u00edtra, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? P\u0159inesu ti r\u00e1no kafe a sn\u00eddani.“
„Ne, Tome, mus\u00ed\u0161 j\u00edt dovnit\u0159. Notak, v\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e nejsem panic, chci to,“ zamumlal Bill a p\u0159itiskl se k Tomovi. Pol\u00edbil ho p\u00e1rkr\u00e1t n\u011b\u017en\u011b a trochu nemotorn\u011b na krk, c\u00edtil, jak se pod jeho polibky Tom zachv\u011bl. Musel ho k sob\u011b n\u011bjak dostat, c\u00edtil, \u017ee si to jeho t\u011blo vy\u017eadovalo a on ho tak vzru\u0161oval.
„Ulo\u017e\u00edm t\u011b do postele, ano?“ Bill za\u010dal na protest vrt\u011bt hlavou, a\u017e mu pram\u00ednky vlas\u016f spadly do obli\u010deje. Tom se usm\u00e1l a chytil Billa nad koleny, vyt\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010de jako nev\u011bstu a otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e, zasm\u00e1l se.
„Tome! Co to d\u011bl\u00e1\u0161,“ zasm\u00e1l se Bill a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno, p\u0159iv\u0159el o\u010di. Byla pravda, \u017ee se mu o\u010di pomalu samy zav\u00edraly a r\u00e1d by ulehl do postele, ale na druhou stranu byl po\u0159\u00e1d tak roztou\u017een\u00fd po Tomov\u00fdch rtech a cht\u011bl c\u00edtit jeho doteky, nejl\u00e9pe jeho t\u011blo na sv\u00e9m. V koutku du\u0161e tu\u0161il, \u017ee toho r\u00e1no bude litovat, \u017ee se bude pekeln\u011b styd\u011bt, ale te\u010f to v\u00e1\u017en\u011b moc cht\u011bl.<\/div>\n
\n

Tom blon\u010f\u00e1ka polo\u017eil do postele a sundal mu boty, usm\u00edval se, s trochou pobaven\u00ed sledoval, jak se Bill vrt\u00ed v pe\u0159in\u00e1ch.<\/p><\/div>\n

„Te\u010f by sis m\u011bl lehnout za mnou\u2026 nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe na m\u011b, nemysl\u00ed\u0161?“ zasm\u00e1l se Bill a zap\u0159el se o lokty. Hlava mu spadla na stranu a na\u0161pulil pusu.
„Mysl\u00edm, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b bude\u0161 p\u00edt rad\u011bji fantu,“ zasm\u00e1l se Tom a posadil se na kraj postele. Pohladil Billa po vlasech a trochu mu je pocuchal, pousm\u00e1l se, kdy\u017e si lehnul na pol\u0161t\u00e1\u0159. Byl r\u00e1d, \u017ee o n\u011bj m\u011bl Bill takov\u00fd z\u00e1jem, jen si nebyl jist\u00fd, jestli to byl pouze alkohol, nebo alkohol dal pr\u016fchod tomu, co Bill c\u00edtil. Byl by nejrad\u011bji, pokud by to bylo to druh\u00e9. „Dobrou noc, blon\u010f\u00e1\u010dku.“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. Byl r\u00e1d, \u017ee Billa u\u017e za\u010dala p\u0159epadat \u00fanava, jakmile le\u017eel v posteli. Je\u0161t\u011b se sklonil a trochu ost\u00fdchav\u011b ho l\u00edbnul na bradu.<\/div>\n
„Dobrou, pane Kaulitzi,“ zamumlal Bill, ne\u017e mu spadla t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00ed\u010dka a za\u010dal upadat do snu.<\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei „Jsem jedno velk\u00e9 ucho, Bille. Pov\u00eddej,“ usm\u00e1l se mile Tom a p\u0159isunul si \u017eidli bl\u00ed\u017e k t\u00e9 Billov\u011b, kdyby t\u0159eba pot\u0159eboval ut\u011b\u0161it nebo tak. Vypadal, \u017ee nem\u00e1 moc daleko od toho, aby se zhroutil. V\u00e1hav\u011b ho pohladil po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-1987","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1987","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1987"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1987\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1987"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1987"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1987"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}