{"id":19877,"date":"2008-03-16T03:50:00","date_gmt":"2008-03-16T02:50:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19836"},"modified":"2008-03-16T03:50:00","modified_gmt":"2008-03-16T02:50:00","slug":"rozum-a-cit-i-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-48\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 48."},"content":{"rendered":"
Tom vedl bratra po ztemn\u011bl\u00fdch ulic\u00edch a ani na okam\u017eik nepustil jeho ruku. Sv\u00edral jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9 a nehodlal sv\u016fj stisk povolit, dr\u017eel jej pevn\u011b a jist\u011b, kr\u00e1\u010deli vedle sebe, ruku v ruce a ani jeden z nich nepromluvil. Tom si nev\u0161\u00edmal udiven\u00fdch pohled\u016f skupinky proch\u00e1zej\u00edc\u00edch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se po nich zv\u011bdav\u011b oto\u010dili a dali hlavy dohromady. Billovu hebou\u010dkou ruku, ji\u017e by nejrad\u011bji pol\u00edbil, byl nucen pustit teprve p\u0159ed jejich domem, kdy\u017e v kapse kalhot nahmat\u00e1val kl\u00ed\u010de. Bill st\u00e1l za n\u00edm. Pozoroval jeho z\u00e1da a dokonce se m\u00edrn\u011b naklonil dop\u0159edu, aby mohl nas\u00e1t jeho v\u016fni, na ni\u017e byl zvykl\u00fd. Tu, kter\u00e1 spo\u010d\u00edvala na jeho vlastn\u00ed k\u016f\u017ei poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Tomovo t\u011blo dot\u00fdkalo jeho poko\u017eky, kdy\u017e se o n\u011bj dr\u00e1\u017ediv\u011b t\u0159el a opatrn\u011b, se v\u0161\u00ed n\u011b\u017enost\u00ed si na n\u011bj pomalu lehal\u2026 Bill pohodil hlavou.<\/div>\n
My\u0161lenky jej zavedly p\u0159\u00edli\u0161 daleko od skute\u010dnosti, mus\u00ed se soust\u0159edit. Za\u010d\u00ednala jej m\u00edrn\u011b pobol\u00edvat hlava, ch\u016fze na vzduchu mu sice prosp\u011bla, nohy m\u011bl v\u0161ak je\u0161t\u011b st\u00e1le vratk\u00e9. Ve\u0161el beze slova do dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 mu Tom p\u0159idr\u017eel otev\u0159en\u00e9 a ve\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Nerozsv\u00edtil, sednul si a vy\u010dk\u00e1val v p\u0159\u00edjemn\u00e9 tm\u011b, kter\u00e1 zaplavovala celou m\u00edstnost, byla kr\u00e9mov\u00e1 a hust\u00e1. Nejrad\u011bji by v takov\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e setrval co mo\u017en\u00e1 nejd\u00e9le, nec\u00edtil se na to, aby pohl\u00e9dnul bratrovi do o\u010d\u00ed, nem\u011blo to smysl, tak moc si dne\u0161n\u00ed ve\u010der pl\u00e1noval, ale ze v\u0161ech tu\u017eeb zbyly jen c\u00e1ry. Nic nen\u00ed v\u011b\u010dn\u00e9, pro\u010d by tedy m\u011bli b\u00fdt v\u011b\u010dn\u00ed oni. Najednou m\u011bl chu\u0165 j\u00edt si nahoru lehnout a pokusit se zaspat v\u0161echny sv\u00e9 nad\u011bje, kter\u00e9 te\u010f u\u017e d\u00e1vno ztratily re\u00e1ln\u00e9 rozm\u011bry.<\/div>\n
M\u00edstnost najednou oz\u00e1\u0159ilo tlumen\u00e9 sv\u011btlo z lampy stoj\u00edc\u00ed na n\u00edzk\u00e9m stolku, kterou nesly\u0161n\u011b rozsv\u00edtil Tom. St\u00e1l u n\u00ed nehybn\u011b, m\u011bl nejist\u00fd vypla\u0161en\u00fd v\u00fdraz a neodva\u017eoval se promluvit jako prvn\u00ed. Ticho bylo nesnesiteln\u00e9, vzn\u00e1\u0161elo se nad jejich hlavami jako \u010dern\u00fd mrak. Bill nevydr\u017eel tlak, p\u016fsob\u00edc\u00ed ze v\u0161ech stran a vstal. Cht\u011bl proj\u00edt kolem bratra a zam\u00ed\u0159it ke sv\u00e9 lo\u017enici, aby se na n\u011bj nemusel d\u00edvat, aby se jeho srdce nemuselo rv\u00e1t na kusy p\u0159i pohledu do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom jej chytil siln\u011b za pa\u017ei a zvednul k n\u011bmu hlavu.<\/div>\n
„Nechce\u0161 mi n\u011bco \u0159\u00edct?“ Billovi bl\u00fdsklo v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Vlastn\u011b ano. Chci ti \u0159\u00edct, \u017ee ses nemusel obt\u011b\u017eovat m\u011b vodit dom\u016f. M\u011bl jsi z\u016fstat, ona o tebe stoj\u00ed, ale j\u00e1 o tebe ne.“<\/div>\n
„Ne? A ta \u017e\u00e1rliv\u00e1 sc\u00e9na v baru byla jen tak z legrace?“<\/div>\n
„Nebu\u010f sm\u011b\u0161n\u00fd, Tome, klesl jsi tak n\u00edzko. Nebudu \u017e\u00e1rlit na Kessy, kterou dostal kde kdo a nemusel se ani nijak nam\u00e1hat. Je uboh\u00e9 co d\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b, Bille? M\u011b p\u0159ijde uboh\u00e9, \u017ee leze\u0161 do Marcusovy postele, kdykoliv si t\u011b zavol\u00e1. Va\u0161e no\u010dn\u00ed telefon\u00e1ty! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem hluch\u00fd?! Chov\u00e1\u0161 se jak d\u011bvka na zavol\u00e1n\u00ed!“<\/div>\n
Billem projela vlna neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho studu. Co si to o n\u011bm mysl\u00ed? Tom, ten kter\u00e9ho tolik zbo\u017e\u0148uje, jak o n\u011bm m\u016f\u017ee n\u011bco tak odporn\u00e9ho \u0159\u00edct?! Copak nev\u00ed, \u017ee nikoho jin\u00e9ho by k sob\u011b nedok\u00e1zal pustit.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b,“ za\u0161eptal Bill se slzami v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 v\u0161ak bratr nemohl v p\u0159\u00edtm\u00ed vid\u011bt. Lomcoval j\u00edm vztek a p\u0159edstava, \u017ee by Billa mohl m\u00edt n\u011bkdo jin\u00fd jej doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d? Takhle se mi to l\u00edb\u00ed, ty se sebou p\u0159ece nech\u00e1\u0161 d\u011blat cokoliv, ne? Tvoje t\u011blo u\u017e p\u0159ece d\u00e1vno nen\u00ed jen tvoje,“ sykl chladn\u011b Tom a i nad\u00e1le sv\u00edral bratrovu ledovou pa\u017ei. Bill jej pozoroval smutn\u00fdma o\u010dima, pln\u00fdma bolesti a zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Nemus\u00edm se ti sv\u011b\u0159ovat, ale stejn\u011b ti to \u0159eknu. M\u00e1\u0161 pravdu, moje t\u011blo u\u017e d\u00e1vno pat\u0159\u00ed a v\u017edycky pat\u0159ilo jenom tob\u011b. Nikomu jin\u00e9mu rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„L\u017ee\u0161. On by s tebou nebyl jen z p\u0159\u00e1telstv\u00ed, nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by necht\u011bl v\u00edc.“ Bill se zoufale pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 ale, na rozd\u00edl od tebe, um\u00edm \u0159\u00edkat ne.“ Tom povolil sv\u016fj stisk.<\/div>\n
D\u00edval se Billovi do tv\u00e1\u0159e a n\u011bco uvnit\u0159 mu \u0159\u00edkalo, \u017ee mluv\u00ed pravdu, \u017ee jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di prost\u011b nedok\u00e1\u017e\u00ed lh\u00e1t.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal Bill do ticha. Tom zvedl p\u0159ekvapen\u011b o\u010di.<\/div>\n
„Co\u017ee? Bille, v\u017edy\u0165\u2026 skon\u010dil jsi to a \u2026“<\/div>\n
„A ud\u011blal jsem chybu. Pot\u0159ebuju t\u011b, zbl\u00e1zn\u00edm se, jestli bez tebe budu je\u0161t\u011b jedin\u00fd den.“ Bill prudce vydechl a zt\u011b\u017eka dosedl na gau\u010d. Musel to \u0159\u00edct, musel to prost\u011b \u0159\u00edct, nedok\u00e1zal to v sob\u011b dusit u\u017e ani minutu. Nelitoval toho, i kdyby jej te\u010f bratr poslal pry\u010d, bude odch\u00e1zet s pocitem, \u017ee pro n\u011b dva ud\u011blal co bylo v jeho sil\u00e1ch, \u017ee se je pokusil zachr\u00e1nit a hlavn\u011b, \u017ee \u0159ekl Tomovi jak se v\u011bci maj\u00ed. M\u00e1 pr\u00e1vo to v\u011bd\u011bt, pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt, \u017ee existuje n\u011bkdo, kdo by za n\u011bj d\u00fdchal.<\/div>\n
Tom se posadil vedle n\u011bj a polo\u017eil si Billovu hlavu na sv\u016fj kl\u00edn. Hladil jej po vlasech, n\u011b\u017en\u011b namot\u00e1vala \u010dern\u00e9 prameny na sv\u00e9 dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nemohl po\u010dkat jeden den? Sta\u010dilo \u0159\u00edct ne, jedin\u00e9 slovo a zm\u011bnilo by cel\u00fd v\u00fdvoj situace. Mohl by se te\u010f Billovi pod\u00edvat beze strachu do o\u010d\u00ed, ale copak to jde? \u017div\u011b si pamatoval na dne\u0161n\u00ed odpoledne, jak op\u011bt podlehl sv\u00e9mu cht\u00ed\u010di a ud\u011blal n\u011bco, co nebylo absolutn\u011b zapot\u0159eb\u00ed a jenom v\u0161echno zkomplikovalo. Jestli cht\u011bj\u00ed za\u010d\u00edt znovu, mus\u00ed za\u010d\u00edt s \u010dist\u00fdm \u0161t\u00edtem. Bez l\u017e\u00ed, bez tajnost\u00ed, s naprostou d\u016fv\u011brou a otev\u0159enost\u00ed. U\u017e nikdy nebude Billovi lh\u00e1t, i kdyby m\u011blo nastat cokoliv, \u0159ekne pravdu. Sev\u0159el jeho boky mezi sv\u00fdmi dlan\u011bmi a nadechnul se.<\/div>\n
„Vyspal jsem se s Kessy, m\u011bl jsi pravdu, klesl jsem hluboko.“\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tom vedl bratra po ztemn\u011bl\u00fdch ulic\u00edch a ani na okam\u017eik nepustil jeho ruku. Sv\u00edral jeho dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9 a nehodlal sv\u016fj stisk povolit, dr\u017eel jej pevn\u011b a jist\u011b, kr\u00e1\u010deli vedle sebe, ruku v ruce a ani jeden z nich nepromluvil. Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19877","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19877","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19877"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19877\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19877"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19877"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19877"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}