{"id":19878,"date":"2008-03-16T03:45:00","date_gmt":"2008-03-16T02:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19837"},"modified":"2008-03-16T03:45:00","modified_gmt":"2008-03-16T02:45:00","slug":"rozum-a-cit-i-47","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-47\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 47."},"content":{"rendered":"
Bill se prudce zastavil a u jedn\u00e9 z kamenn\u00fdch zd\u00ed, je\u017e byla od vrchu a\u017e dol\u016f zcela pokryta pest\u0159e barevn\u00fdmi grafity. S tich\u00fdm v\u00fddechem se o ni op\u0159el a sklonil hlavu. Mus\u00ed se uklidnit, mus\u00ed se d\u00e1t trochu do po\u0159\u00e1dku, p\u0159ece nem\u016f\u017ee p\u0159ib\u011bhnout dom\u016f takhle zad\u00fdchan\u00fd a zmaten\u00fd a se slzami na kraj\u00ed\u010dku. \u010c\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017eil k jejich domu, t\u00edm v\u00edc se jej zmoc\u0148ovala nervozita a ztr\u00e1cel jistotu, s n\u00ed\u017e suver\u00e9nn\u011b vyrazil z Marcusov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Najednou n\u011bjak nev\u011bd\u011bl, co by bylo vhodn\u00e9 \u0159\u00edci, jak by bylo dobr\u00e9 se zachovat. M\u011bl strach, strach, \u017ee bratr bude hr\u00e1t ura\u017een\u00e9ho, \u017ee jej po\u0161le pry\u010d se slovy, \u017ee u\u017e je d\u00e1vno pozd\u011b.<\/div>\n
Celou dobu byl p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee Tom mu to v\u0161echno usnadn\u00ed, \u017ee jen sed\u00ed v pokoji a vyhl\u00ed\u017e\u00ed z okna jeho siluetu a teprve te\u010f si uv\u011bdomoval, \u017ee jeho iluze mohou b\u00fdt realit\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b vzd\u00e1len\u00e9. Tom nikdy nebyl ten typ, jen\u017e by vydr\u017eel dlouho \u010dekat, byl netrp\u011bliv\u00fd a jakmile n\u011bco nedostal hned, p\u0159estal to cht\u00edt, rad\u011bji \u0161el od toho. Bill ve skrytu du\u0161e doufal, \u017ee jejich vz\u00e1jemn\u00e1 n\u00e1klonnost pro n\u011bj p\u0159ece jen znamenala mnohem v\u00edc, \u017ee by nedok\u00e1zal tak snadno zapomenout, v\u016fbec si nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee by jej byl Tom schopen n\u011bkdy vymazat z hlavy.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b zvednul o\u010di od kamenn\u00fdch dla\u017edic na zemi a rozhl\u00e9dnul se po pr\u00e1zdn\u00e9 ulici, kde jedin\u00fd zvuk vyd\u00e1val \u0161elest v\u011btru. Pot\u0159eboval by si dodat odvahy, je \u00fapln\u011b strnul\u00fd a jako v k\u0159e\u010di, v\u017edy\u0165 by ze sebe nebyl s to vydat jedin\u00e9 rozumn\u00e9 slovo. Vzpomn\u011bl si na nedalek\u00fd bar. P\u00e1rkr\u00e1t jej nav\u0161t\u00edvil s Tomem, a\u010dkoliv si v\u011bt\u0161inou u\u017e\u00edvali nejrad\u011bji jeden druh\u00e9ho v naprost\u00e9m soukrom\u00ed a pohodl\u00ed jejich domu, ob\u010das se v n\u011bjak\u00e9 kav\u00e1rn\u011b \u010di baru spole\u010dn\u011b uk\u00e1zali, kdy\u017e m\u011bli chu\u0165 b\u00fdt chv\u00edli mezi lidmi.<\/div>\n
Billovy kroky zam\u00ed\u0159ily k n\u00edzk\u00e9 budov\u011b, vzd\u00e1len\u00e9 necel\u00fdch sto metr\u016f, kter\u00e1 byla vyvedena v modern\u00edm stylu, kde v\u017edycky hr\u00e1la pomal\u00e1 t\u00e1hl\u00e1 hudba a osv\u011btlen\u00ed bylo velmi diskr\u00e9tn\u00ed. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e tady s Tomem byli, sed\u00e1vali v odlehl\u00fdch boxech, na m\u011bkk\u00fdch \u010dern\u00fdch seda\u010dk\u00e1ch, kam nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 vid\u011bt, proto se mohli beze strachu jemn\u011b hladit a \u010das od \u010dasu se i opatrn\u011b pol\u00edbit.<\/div>\n
Bill vstoupil a pot\u011b\u0161ilo jej, \u017ee v podniku nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 mnoho host\u016f, nec\u00edtil pot\u0159ebu s k\u00fdmkoliv mluvit a nav\u00edc se chystal k velmi brzk\u00e9mu odchodu, jen co si trochu ut\u0159\u00edd\u00ed my\u0161lenky. Nikdo si jej nev\u0161\u00edmal, p\u0159es hlasitost n\u011bjak\u00e9 teskliv\u00e9 skladby jeho p\u0159\u00edchod ani nikdo nezaznamenal, co\u017e mu naprosto vyhovovalo. Mohl jen v klidu sed\u011bt a pozorovat d\u011bn\u00ed kolem sebe, v duchu si sp\u0159\u00e1dal v\u0161echno, co chce dnes bratrovi \u0159\u00edct, jak moc jej chce zp\u011bt. Bo\u017ee, jak mohl b\u00fdt tak naivn\u00ed a myslet si, \u017ee mu Toma n\u011bkdo dok\u00e1\u017ee vyhnat ze srdce? Nikdo na sv\u011bt\u011b mu nebyl dra\u017e\u0161\u00ed ne\u017e on. Bill pomalu upil ze sv\u00e9 sklenice a monot\u00f3nn\u011b bloudil o\u010dima po nevelk\u00e9m osazenstvu. Pravda, byl teprve podve\u010der, je\u0161t\u011b nebylo tak pozd\u011b, aby se bary zapl\u0148ovaly k prasknut\u00ed, nav\u00edc byl v\u0161edn\u00ed den.<\/div>\n
V\u0161imnul si dvojice post\u00e1vaj\u00edc\u00ed u baru a zvl\u00e1\u0161\u0165 jedn\u00e9 jej\u00ed \u010d\u00e1si, kterou by byl schopen poznat i poslepu. Nejd\u0159\u00edve sed\u011bl jako p\u0159ibit\u00fd, zaplavovala jej vlna vzteku tak mohutn\u011b, \u017ee se v\u016fbec nemohl h\u00fdbat a jen do sebe obracel drobn\u00e9 skleni\u010dky jednu po druh\u00e9. Je v\u016fbec mo\u017en\u00e9 aby jej osud takhle zkou\u0161el? Copak nem\u00e1 pr\u00e1vo na trochu \u0161t\u011bst\u00ed a klidu? V\u017edy\u0165 u\u017e byl rozhodnut\u00fd, tento ve\u010der m\u011bl pat\u0159it jemu a Tomovi, m\u011bli b\u00fdt spolu, jen oni dva, v soukrom\u00ed a poklidu, v\u0161echno si vysv\u011btlit, promluvit si a omluvit se jeden druh\u00e9mu. Dnes ve\u010der m\u011blo b\u00fdt v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, m\u011bli b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed, m\u011bli se milovat!<\/div>\n
Prudce se zvednul ze \u017eidle a musel okam\u017eik po\u010dkat, proto\u017ee se mu p\u0159i tom rychl\u00e9m pohybu bolestiv\u011b zato\u010dila hlava. Vr\u00e1vorav\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el a\u017e k barov\u00e9mu pultu, krom\u011b zmi\u0148ovan\u00e9 dvojice u n\u011bj nikdo jin\u00fd nebyl. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm co d\u011bl\u00e1, v jeho jedn\u00e1n\u00ed hr\u00e1l velkou roli alkohol a tak\u00e9 vztek a l\u00edtost, kter\u00e9 pohlcovaly jeho bytost. Chytil Toma za rameno a oto\u010dil si jej k sob\u011b \u010delem takovou silou, \u017ee bratr jen tak tak udr\u017eel rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
„Bille! Co tady\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“ vyk\u0159iknul Bill zlostn\u011b. V o\u010d\u00edch mu hr\u00e1ly plameny a tv\u00e1\u0159e ho\u0159ely. V\u011bdom\u00ed, \u017ee Tom dovolil, aby se Kessy znovu a znovu zapletla mezi n\u011b, jej napl\u0148ovalo neskute\u010dnou z\u00e1\u0161t\u00ed.<\/div>\n
„Bille uklidni se!“ sna\u017eil se Tom vyd\u011b\u0161en\u00fdm hlasem, jeliko\u017e jej bratrova p\u0159\u00edtomnost natolik p\u0159ekvapila, \u017ee se nedok\u00e1zal tak rychle zorientovat.<\/div>\n
„Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee nevydr\u017e\u00ed\u0161 ani den, aby ti n\u011bkdo nezah\u0159\u00edval postel! A vyb\u00edrav\u00fd nejsi, to rozhodn\u011b ne!“<\/div>\n
„Jsi opil\u00fd! Bille, p\u0159esta\u0148 k\u0159i\u010det, pros\u00edm!“ Tom p\u016fsobil zoufal\u00fdm dojmem, lid\u00e9 se toti\u017e za\u010d\u00ednali zv\u011bdav\u011b ot\u00e1\u010det.<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu, jsem p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b naivn\u00ed, myslel jsem si, \u017ee pro tebe n\u011bco znamen\u00e1m, ale pr\u00e1v\u011b jsi m\u011b ujistil, \u017ee jsem ud\u011blal tu nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, kterou jsem mohl, kdy\u017e jsem t\u011b poslal k \u010dertu!“ Bill k\u0159i\u010del t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky a zp\u016fsobil tak velk\u00e9 pozdvi\u017een\u00ed, \u017ee jej Tom n\u00e1sil\u00edm odt\u00e1hnul ke dve\u0159\u00edm a n\u00e1sledn\u011b a\u017e ven z m\u00edstnosti. „Styd\u00ed\u0161 se za m\u011b?! Kdy\u017e jsem t\u011b uspokojoval tak ses nestyd\u011bl!“ v\u0159\u00edskal Bill, kter\u00fd m\u011bl v o\u010d\u00edch slzy vzteku, ale chladn\u00fd vzduch mu alespo\u0148 trochu p\u016fsobil na obli\u010dej, v n\u011bm\u017e c\u00edtil obrovskou horkost.<\/div>\n
Tom st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm a neodpov\u00eddal. Jen se na bratra d\u00edval, sledoval ka\u017ed\u00fd jeho pohyb, sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 jeho slovo, p\u0159esto nic ne\u0159\u00edkal. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch za\u0161eptal jasn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Dej mi ruku.“\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill se prudce zastavil a u jedn\u00e9 z kamenn\u00fdch zd\u00ed, je\u017e byla od vrchu a\u017e dol\u016f zcela pokryta pest\u0159e barevn\u00fdmi grafity. S tich\u00fdm v\u00fddechem se o ni op\u0159el a sklonil hlavu. Mus\u00ed se uklidnit, mus\u00ed se d\u00e1t trochu do po\u0159\u00e1dku, p\u0159ece nem\u016f\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19878","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19878","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19878"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19878\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19878"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19878"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19878"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}