{"id":19883,"date":"2008-03-16T03:20:00","date_gmt":"2008-03-16T02:20:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19842"},"modified":"2008-03-16T03:20:00","modified_gmt":"2008-03-16T02:20:00","slug":"rozum-a-cit-i-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-42\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 42."},"content":{"rendered":"
„M\u00e1\u0161 smutn\u00fd hlas, je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se starostliv\u011b Marcus, jemu\u017e Billova deprese hr\u00e1la do noty.<\/div>\n
„Jen m\u011b trochu bol\u00ed hlava, cel\u00e9 dny jen sp\u00edm, mo\u017en\u00e1 je to pr\u00e1v\u011b t\u00edm,“ odv\u011btil Bill a lehnul si na postel s telefonem p\u0159ilo\u017een\u00fdm k uchu. Marcusovy hovory byly najednou v jeho \u017eivot\u011b na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. Volal mu \u010dasto, ani si neuv\u011bdomoval, jak podez\u0159ele \u010dasto s n\u00edm rozmlouv\u00e1, t\u0159eba i n\u011bkolik des\u00edtek minut. Nevn\u00edmal, \u017ee n\u011bco kolem n\u011bj nen\u00ed \u00fapln\u011b ide\u00e1ln\u00ed, \u017ee lid\u00e9 by na jeho m\u00edst\u011b jednali jinak, mnohem obez\u0159etn\u011bji a realisti\u010dt\u011bji. Billovi na tom nez\u00e1le\u017eelo, cel\u00e9 dny tr\u00e1vil ve sv\u00e9m pokoji, ne\u010dinn\u011b z\u00edral z okna na zahradu, nebo soust\u0159ed\u011bn\u011b hypnotizoval se sluch\u00e1tky na u\u0161\u00edch prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f. Byl od\u0159\u00edznut\u00fd od ve\u0161ker\u00e9ho d\u011bn\u00ed venku, nesna\u017eil se navazovat kontakty, ke v\u0161emu byl lhostejn\u00fd, nem\u011bl z\u00e1jem absolutn\u011b o nic.<\/div>\n
Cht\u011bl ve sv\u00e9m bezpe\u010dn\u00e9m \u00fakrytu s neprody\u0161n\u011b sta\u017een\u00fdmi \u017ealuziemi, tr\u00e1vit cel\u00e9 dny i noci, bez mo\u017enosti, \u017ee by jeho samotu mohl kdokoliv naru\u0161it. Nikdy se nec\u00edtil tak osam\u011bl\u00fd, nikdy si nep\u0159ipadal tak zbyte\u010dn\u00fd a bezbrann\u00fd jako v posledn\u00edch dnech. Bratra nev\u00eddal, m\u00edjeli se a bylo to pro n\u011b nejednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, ani jeden z nich se netou\u017eil vystavovat st\u0159etu, \u017eili v tichosti a dusiv\u00e9m klidu, m\u011bli pocit, \u017ee nem\u016f\u017eou d\u00fdchat, \u017ee je ten emocemi zt\u011b\u017ekl\u00fd vzduch, panuj\u00edc\u00ed v ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti domu, mus\u00ed z\u00e1konit\u011b poh\u0159b\u00edt.<\/div>\n
Neb\u00fdt Marcusov\u00fdch telefon\u00e1t\u016f, snad by i zapomn\u011bl jak zn\u00ed jeho vlastn\u00ed hlas, byly jedin\u00fdm jeho spojen\u00edm s okoln\u00edm sv\u011btem, on byl jedin\u00fd, s k\u00fdm mohl promluvit. Po tom v\u0161em co mu zp\u016fsobil, po tom v\u0161em co nechali za sebou, byl Marcus t\u00edm jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kdo jej v nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch udr\u017eoval p\u0159i \u017eivot\u011b, povzbuzoval jej, cht\u011bl aby se mu sv\u011b\u0159oval, sv\u011b\u0159oval se v\u0161\u00edm. A Bill to d\u011blal. Ut\u00e1p\u011bl se v \u00fazkosti, st\u0159\u00eddav\u011b plakal a m\u011bl vztek, pot\u0159eboval se vymluvit, musel to ze sebe dostat ven, odplavit v\u0161echnu tu bolest a l\u00edtost. Nedoch\u00e1zely mu n\u00e1sledky jeho jedn\u00e1n\u00ed, Marcus o n\u011bm v\u011bd\u011bl v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b v\u0161echno, celou historii jeho vztahu s bratrem, Bill si dote\u010f pamatoval v\u010derej\u0161\u00ed noc, kdy v slz\u00e1ch volal Marcusovi ve dv\u011b hodiny r\u00e1no a vypov\u00eddal se ze sv\u00e9ho tr\u00e1pen\u00ed. Nemohl vid\u011bt Marcus\u016fv spokojen\u00fd v\u00fdraz, jak se nepokryt\u011b raduje, \u017ee si jej pomalu ale jist\u011b obt\u00e1\u010d\u00ed kolem prstu. Bill mu v\u011b\u0159il a to bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsi na vzduch,“ ozn\u00e1mil Marcus, kdy\u017e spole\u010dn\u011b kr\u00e1\u010deli ru\u0161nou ulic\u00ed.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi m\u011b dostal ven, myslel jsem, \u017ee se mezi t\u011bmi \u010dty\u0159mi st\u011bnami zbl\u00e1zn\u00edm, je toho na m\u011b moc, den ode dne to sn\u00e1\u0161\u00edm \u010d\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159.“<\/div>\n
„Zase bude dob\u0159e, chce to jen \u010das, uvid\u00ed\u0161 \u017ee si jednou ani nevzpomene\u0161, budete zase brat\u0159i, tak jak to m\u00e1 b\u00fdt,“ prohl\u00e1sil chlapec a vedl Billa do jedn\u00e9 z jeho obl\u00edben\u00fdch restaurac\u00ed ve m\u011bst\u011b. Trochu nespokojen\u011b si prohl\u00e9dnul jeho postavu, na n\u00ed\u017e lehce visely i rifle t\u00e9 nejmen\u0161\u00ed velikosti.<\/div>\n
Bill za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed ve tv\u00e1\u0159i je\u0161t\u011b v\u00edce pohubnul, Marcus se rozhodnul, \u017ee by m\u011bl po jeho boku n\u011bjak\u00e1 kila nabrat, v\u0161ak on u\u017e se o n\u011bj postar\u00e1, Bill pot\u0159ebuje nad sebou autoritu, n\u011bkoho, kdo by mu ur\u010doval sm\u011br a on se t\u00e9 role velmi r\u00e1d ujme.V\u0161echny Billovy n\u00e1vyky p\u016fjdou stranou, on si jej u\u017e zkrot\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee k tomu m\u00e1 naprosto ide\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. Cht\u011bl, aby se na n\u011bj Bill upnul, aby m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 jen jeho.<\/div>\n
„Zav\u0159eno,“ pronesl zklaman\u011b Bill, kdy\u017e spat\u0159il velkou ceduli na dve\u0159\u00edch zmi\u0148ovan\u00e9 restaurace, kter\u00e1 proch\u00e1zela m\u00edrn\u00fdmi \u00fapravami, tak\u017ee byla a\u017e do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho m\u011bs\u00edce host\u016fm uzav\u0159ena, co\u017e Marcus samoz\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl. „M\u011bl jsem takov\u00fd hlad!“ smutnil Bill a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, jestli neuvid\u00ed alespo\u0148 kr\u00e1mek s rychl\u00fdm ob\u010derstven\u00edm.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, m\u016f\u017eeme j\u00edt ke mn\u011b, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Ur\u010dit\u011b se u n\u00e1s n\u011bco najde,“ zkusil Marcus naplno.<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026.nejsem si jist\u00fd, jestli je to ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad.“<\/div>\n
„Ale Bille, copak mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161? M\u011bl jsem tis\u00edc mo\u017enost\u00ed za posledn\u00ed t\u00fdden, ani jsem se t\u011b nedotknul, to snad nezpochybn\u00ed\u0161.“ Bill sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm, v\u00edm \u017ee u\u017e je to mezi n\u00e1mi v po\u0159\u00e1dku. Jist\u011b, p\u016fjdeme k tob\u011b, v tom nen\u00ed probl\u00e9m,“ p\u0159ik\u00fdvnul Bill rychle a Marcus ani nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, jak snadno mu jde Bill na ruku. Myslel si, jak n\u00e1ro\u010dn\u011b jej bude muset p\u0159emlouvat a p\u0159itom to \u0161lo tak lehce, sta\u010dilo za\u00fato\u010dit na Billovy rozbou\u0159en\u00e9 city a pod\u00edvat se do t\u011bch jeho sladk\u00fdch o\u010d\u00ed. Byl tak rozko\u0161n\u00fd, je\u0161t\u011b nikdy nikoho necht\u011bl tak siln\u011b jako jeho.<\/div>\n
„Posa\u010f se, p\u0159inesu zat\u00edm n\u011bco k pit\u00ed,“ prohodil Marcus a zmizel v kuchyni, zat\u00edmco Bill se nejist\u011b usadil na jeho postel. Nem\u011bl jinou mo\u017enost, v\u0161echna k\u0159esla v pokoji byla zah\u00e1zen\u00e1 vrstvou oble\u010den\u00ed a jemu bylo neslu\u0161n\u00e9 se p\u0159ehrabovat v ciz\u00edch v\u011bcech. Nem\u011bl obavy, Marcus m\u011bl skute\u010dn\u011b u\u017e nespo\u010det mo\u017enost\u00ed a ani jednu nevyu\u017eil, u\u017e jej ty absurdn\u00ed touhy p\u0159e\u0161ly, nem\u011bl se \u010deho b\u00e1t. Marcus pozoroval mezerou v nedov\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Vychutn\u00e1val si ten opojn\u00fd pocit, \u017ee sed\u00ed na jeho posteli, m\u00e1 jej p\u0159esn\u011b tam, kde jej v\u017edycky cht\u011bl m\u00edt, byl si jist, \u017ee dnes to bude jin\u00e9, \u017ee dnes u\u017e nebude muset pou\u017e\u00edt n\u00e1sil\u00ed. Vid\u011bl Billovu zoufalost, byl na dn\u011b, pot\u0159eboval ut\u011b\u0161it, pot\u0159eboval n\u011b\u010d\u00ed n\u00e1ru\u010d a objet\u00ed, n\u011bkoho kdo mu poskytne teplo a bezpe\u010d\u00ed. D\u00e1 mu v\u0161echno, te\u010f je ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, mus\u00ed to ud\u011blat, mus\u00ed to aspo\u0148 zkusit. V\u0161ude vl\u00e1dlo dokonal\u00e9 ticho, ml\u010dky ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Posadil se na postel, od Billa vzd\u00e1len sotva p\u00e1r centimetr\u016f, c\u00edtil jeho v\u016fni, na tv\u00e1\u0159i jej t\u00e9m\u011b\u0159 lechtaly jeho vlasy. Byl jako posedl\u00fd, znovu se je zmocnilo to, co celou dobu dusil hluboko v sob\u011b. P\u0159ejel rty po Billov\u011b krku.<\/div>\n
„Bille\u2026“ za\u0161eptal. Bill se neh\u00fdbal, zav\u0159el o\u010di a \u0161pitnul.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, neka\u017e to,“ poprosil, p\u0159esto se neodt\u00e1hnul, byl jako socha. Marcus pokra\u010doval.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti na n\u011bj zapomenout, to p\u0159ece chce\u0161, nem\u011bli byste budoucnost, on t\u011b nikdy nem\u011bl r\u00e1d, nikdy k tob\u011b nic nec\u00edtil. Byl jsi jeho hra\u010dka, m\u011bl t\u011b pro z\u00e1bavu, s t\u00edm je te\u010f konec. U\u017e na n\u011bj nebude\u0161 myslet, v\u00edm co je pro tebe dobr\u00e9, postar\u00e1m se o to, aby se ti nepletl do cesty. On na tebe nemysl\u00ed, pr\u00e1v\u011b te\u010f si n\u011bkde u\u017e\u00edv\u00e1, zat\u00edmco ty se tr\u00e1p\u00ed\u0161. Nebude\u0161 se tr\u00e1pit, uvid\u00ed\u0161, sta\u010d\u00ed trocha \u010dasu a v\u0161echno bude jak m\u00e1 b\u00fdt, nebude\u0161 k n\u011bmu c\u00edtit v\u016fbec nic, v\u0161echno p\u0159ejde. Zapomene\u0161, slibuju, \u017ee zapomene\u0161.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f riskuje, p\u0159esto vyhledal Billovy rty a siln\u011b je pol\u00edbil. Bill neuhnul. Byl zmaten\u00fd a osam\u011bl\u00fd, tolik pot\u0159eboval n\u011b\u010d\u00ed n\u011bhu, n\u011b\u010d\u00ed doteky, Cht\u011bl Toma v\u00edc ne\u017e cokoliv na sv\u011bt\u011b, je\u0161t\u011b nikdy po n\u011bm tolik netou\u017eil jako te\u010f. Zav\u0159el o\u010di a vid\u011bl jej, vid\u011bl jej p\u0159ed sebou, c\u00edtil polibky a vsugerov\u00e1val si, \u017ee jsou Tomovy. Nechal Marcuse, aby proniknul sv\u00fdm jazykem mezi jeho hork\u00e9 rty a objal jej kolem krku\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„M\u00e1\u0161 smutn\u00fd hlas, je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se starostliv\u011b Marcus, jemu\u017e Billova deprese hr\u00e1la do noty. „Jen m\u011b trochu bol\u00ed hlava, cel\u00e9 dny jen sp\u00edm, mo\u017en\u00e1 je to pr\u00e1v\u011b t\u00edm,“ odv\u011btil Bill a lehnul si na postel s telefonem p\u0159ilo\u017een\u00fdm k<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19883","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19883","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19883"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19883\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19883"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19883"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19883"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}