{"id":19884,"date":"2008-03-16T03:15:00","date_gmt":"2008-03-16T02:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19843"},"modified":"2008-03-16T03:15:00","modified_gmt":"2008-03-16T02:15:00","slug":"rozum-a-cit-i-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-41\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 41."},"content":{"rendered":"
„M\u011bla bys mi b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00e1,“ obr\u00e1til se Marcus na Kessy, kter\u00e1 sed\u011bla ve zna\u010dn\u011b zara\u017een\u00e9 p\u00f3ze.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nen\u00ed za co,“ op\u00e1\u010dila.<\/div>\n
„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, naserv\u00edroval jsem ti ho a\u017e pod nos, nikdy jsi nem\u011bla lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, co bys je\u0161t\u011b cht\u011bla?!“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se ti to poda\u0159ilo. To je prost\u011b nemo\u017en\u00e9, neopustil by Toma, nenechal by ho samotn\u00e9ho.“ Marcus otr\u00e1ven\u011b zvr\u00e1til o\u010di dozadu, \u010d\u00edm\u017e nazna\u010dil, \u017ee Kessy se star\u00e1 o v\u011bci, do nich\u017e j\u00ed nic nen\u00ed a v ni\u010dem j\u00ed nepom\u016f\u017eou.<\/div>\n
„Ale ano. To jen ty jsi po\u0159\u00e1d tvrdila, jak je ten jejich podivn\u00fd vztah pevn\u00fd a siln\u00fd a podobn\u00e9 \u0159e\u010di. Nic nen\u00ed v\u011b\u010dn\u00e9, zpo\u010d\u00e1tku se zdaj\u00ed v\u011bci \u00fa\u017easn\u00e9 a jakoby nav\u017edy, jenom\u017ee postupem \u010dasu se za\u010d\u00ednaj\u00ed projevovat i ty negativn\u00ed str\u00e1nky. A on prost\u011b nesnesl ta Tomova negativa a m\u011b u\u017e jen zb\u00fdvalo naj\u00edt si k n\u011bmu cestu. Nebylo to nijak n\u00e1ro\u010dn\u00e9, kdy\u017e je n\u011bkdo zoufal\u00fd a osam\u011bl\u00fd, pust\u00ed k sob\u011b ka\u017ed\u00e9ho, kdo je ochoten mu nab\u00eddnout spole\u010dnost,“ u\u0161kl\u00edbnul se Marcus spokojen\u011b.<\/div>\n
„Jak dlouho mysl\u00ed\u0161, \u017ee si tenhle stav dok\u00e1\u017ee\u0161 udr\u017eet? Bill se dostane z nejhor\u0161\u00edho a dojde mu, \u017ee spousta v\u011bc\u00ed je \u0161patn\u011b, te\u010f nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad minulost\u00ed, proto\u017ee m\u00e1 dost starost\u00ed se sou\u010dasnou dobou, ale on nezapomn\u011bl, na n\u011bco takov\u00e9ho se ned\u00e1 zapomenout!“<\/div>\n
„To nen\u00ed tvoje v\u011bc!“ osopil se na d\u00edvku Marcus. „D\u00edky m\u011b m\u00e1\u0161 dokonalou \u0161anci, jenom n\u011bkdo \u00fapln\u011b neschopn\u00fd by ji nedok\u00e1zal prom\u011bnit. Nech\u00e1pu, na co po\u0159\u00e1d \u010dek\u00e1\u0161, on nebude truchlit do smrti, b\u011b\u017e jej ut\u011b\u0161it a dostane\u0161 cos cht\u011bla, nemysli si, \u017ee t\u011b odm\u00edtne, on je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd, to jen Bill si namlouval, \u017ee ne.“<\/div>\n
„Marcusi, jsi stra\u0161n\u011b \u010diteln\u00fd, nejsem tak hloup\u00e1, abych nepoznala, \u017ee ti nejde ani tak o to, abych kone\u010dn\u011b dos\u00e1hla sv\u00e9ho, ale p\u0159edev\u0161\u00edm chce\u0161 Toma udr\u017eet co nejd\u00e1l od bratra, aby se od sebe odpoutali a on se ti nepletl do cesty. Jenom m\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1\u0161, abych byla s Tomem stranou a tys m\u011bl voln\u00e9 pole.“<\/div>\n
„A vad\u00ed to snad n\u011b\u010demu? Nen\u00ed to snad vymy\u0161len\u00e9 dob\u0159e? Oba budeme m\u00edt co jsme cht\u011bli, oba budeme spokojen\u00ed. M\u011bla by sis dob\u0159e rozmyslet, jestli je te\u010f vhodn\u00e1 chv\u00edle pro mor\u00e1ln\u00ed z\u00e1sady, nebo pro z\u00edsk\u00e1n\u00ed vlastn\u00edho c\u00edle. Pokud v\u00edm, pon\u00ed\u017eila ses p\u0159ed n\u00edm dost, tak\u017ee si taky zaslou\u017e\u00ed\u0161 odm\u011bnu.“<\/div>\n
„Nepust\u00ed m\u011b k sob\u011b, copak to nech\u00e1pe\u0161?! Po tom v\u0161em? Pom\u00e1hala jsem ti, kdy\u017e jsi pot\u0159eboval kv\u016fli Billovi pr\u00e1zdn\u00fd d\u016fm a Tom to v\u00ed!“ Marcus se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee mu te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed na bratrovi? Bill se mi sv\u011b\u0159il ve slab\u00e9 chvilce, odkopnul jej od sebe, prost\u011b mu ze dne na den \u0159ekl, \u017ee je konec. Tomova je\u0161itnost dostala po\u0159\u00e1dn\u00fd z\u00e1sah a jemu je te\u010f \u00fapln\u011b jedno, jestli jsi n\u011bkdy d\u011blala n\u011bco s \u010d\u00edm nesouhlasil. Pot\u0159ebuje Billa vymazat z hlavy, tak mu s t\u00edm pomoz a nese\u010f tady!“<\/div>\n
Bill se s n\u00e1mahou oto\u010dil v posteli na druh\u00fd bok. Ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d, prost\u011b u\u017e asi automaticky poslouchal zvuky za zd\u00ed, naslouchal ka\u017ed\u00e9mu kroku, ka\u017ed\u00e9mu sebemen\u0161\u00edmu pohybu. Nem\u011bl v\u016fbec p\u0159ehled o tom, co bratr d\u011bl\u00e1. T\u00e9m\u011b\u0159 ho nev\u00eddal, bylo to tak absurdn\u00ed. \u017dili spole\u010dn\u011b v jednom dom\u011b, jejich pokoje byly odd\u011bleny jen jednou jedinou zd\u00ed, p\u0159esto m\u011bl pocti, \u017ee je mu Tom vzd\u00e1len\u00fd tis\u00edce kilometr\u016f, fyzicky je sice bl\u00edzko, ale jeho srdci se vzdaluje neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle. Myslel na n\u011bj po\u0159\u00e1d, myslel na n\u011bj ka\u017ed\u00fd den, u\u017e ani nepo\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t se p\u0159istihnul, \u017ee si p\u0159ed o\u010dima vybavuje jeho tv\u00e1\u0159 a v u\u0161\u00edch mu zn\u00ed jeho hlas. Od chv\u00edle, kdy se odehr\u00e1la jejich posledn\u00ed v\u00fdm\u011bna n\u00e1zor\u016f, toho ve\u010dera kdy spat\u0159il Tom sv\u00e9ho bratra v kav\u00e1rn\u011b, na sebe jedinkr\u00e1t nepromluvili.<\/div>\n
Bylo to p\u0159esn\u011b jak p\u0159edv\u00eddal Tom. Chodili kolem sebe jako dva ciz\u00ed lid\u00e9, jakoby spolu nem\u011bli v\u016fbec nic spole\u010dn\u00e9ho a jen je postihla nep\u0159\u00edjemnost, \u017ee jsou nuceni spolu sd\u00edlet jeden d\u016fm. Vz\u00e1jemn\u011b se o sebe nestarali, ani jeden ne\u0159\u00edkal kam jde a kdy se vr\u00e1t\u00ed, odch\u00e1zeli z domu ti\u0161e, jednotliv\u011b a s obrovskou t\u00edhou v t\u011ble. Bill p\u0159estal dodr\u017eovat sv\u016fj zvyk pop\u00edjet r\u00e1no k\u00e1vu u kuchy\u0148sk\u00e9ho okna, rad\u011bji se s hrnkem zav\u0159el ve sv\u00e9m pokoji, proto\u017ee v kter\u00e9koliv jin\u00e9 m\u00edstnosti byla \u0161ance potkat bratra a oni by se znovu vystavovali nesnesiteln\u00e9mu ml\u010den\u00ed, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159elo neskute\u010dn\u011b dusnou atmosf\u00e9ru. Bill si to necht\u011bl p\u0159ipou\u0161t\u011bt, ale st\u00e1le \u010dast\u011bji mu vyplouvala na mysl ot\u00e1zka, jestli nejednal p\u0159ece jen trochu p\u0159ehnan\u011b.<\/div>\n
M\u011bl te\u010f dost \u010dasu p\u0159ehr\u00e1t si v\u011bci zp\u011btn\u011b, prom\u00edtnout si v\u0161echna sv\u00e1 slova a dost\u00e1val se do nep\u0159\u00edjemn\u00e9 n\u00e1lady, kter\u00e1 signalizovala, \u017ee nastal\u00e1 napjat\u00e1 situace mezi nimi, je z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho chyba. Mo\u017en\u00e1 bylo jeho rozhodnut\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 zbrkl\u00e9, mo\u017en\u00e1 jednal v afektu, stalo se to tak n\u00e1hle, nem\u011bl mo\u017enost o tom d\u00e9le uva\u017eovat a prost\u011b ze sebe nahlas vysypal v\u0161echno co m\u011bl na srdci. Teprve te\u010f mu doch\u00e1zelo, jak musel Toma ranit, jak mu muselo b\u00fdt. V\u011bd\u011bl, \u017ee b\u00fdt v jeho k\u016f\u017ei, ani zdaleka by to neust\u00e1l s takov\u00fdm p\u0159ehledem a p\u0159edst\u00edran\u00fdm klidem. Nev\u011bd\u011bl co si po\u010d\u00edt, nev\u011bd\u011bl jestli u\u017e je pozd\u011b, nebo jestli jim zb\u00fdv\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e1 nad\u011bje. T\u0159eba by p\u0159ece jen mohl za Tomem zaj\u00edt a\u2026 jeho my\u0161lenku p\u0159eru\u0161ila t\u00e1hl\u00e1 melodie jeho telefonu. Zapomn\u011bl nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a pomalu po n\u011bm s\u00e1hnul, aby zm\u00e1\u010dknul p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/div>\n
„Ano, Marcusi?“\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„M\u011bla bys mi b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00e1,“ obr\u00e1til se Marcus na Kessy, kter\u00e1 sed\u011bla ve zna\u010dn\u011b zara\u017een\u00e9 p\u00f3ze. „Je\u0161t\u011b nen\u00ed za co,“ op\u00e1\u010dila. „To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, naserv\u00edroval jsem ti ho a\u017e pod nos, nikdy jsi nem\u011bla lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost, co bys je\u0161t\u011b cht\u011bla?!“ „Po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19884","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19884","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19884"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19884\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19884"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19884"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19884"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}