{"id":19887,"date":"2008-03-16T03:00:00","date_gmt":"2008-03-16T02:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19846"},"modified":"2008-03-16T03:00:00","modified_gmt":"2008-03-16T02:00:00","slug":"rozum-a-cit-i-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-38\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 38."},"content":{"rendered":"
Bill si nebyl jist svou odpov\u011bd\u00ed. Nezapomn\u011bl, jak by mohl, po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima v\u0161echno, co mu ten \u010dlov\u011bk, stoj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm, zp\u016fsobil. Pon\u00ed\u017eil jej, uhodil a srazil \u00fapln\u011b na kolena, n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt schopen nikdy odpustit a te\u010f by s n\u00edm m\u011bl j\u00edt na k\u00e1vu, jakoby bylo v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku? B\u00e1l se, \u017ee to bude nad jeho psychick\u00e9 mo\u017enosti, nedovedl tak snadno v\u011bci vymazat! Nem\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod na jeho nab\u00eddku k\u00fdvnout, mohl se jednodu\u0161e oto\u010dit, oto\u010dit se z\u00e1dy a hrd\u011b odkr\u00e1\u010det st\u0159edem cesty, jak to m\u00edval ve zvyku. Marcus cht\u011bl rozb\u00edt jejich vztah, poh\u0159b\u00edt jejich city a po\u0161tvat je navz\u00e1jem proti sob\u011b, to v\u0161echno m\u011bl Bill je\u0161t\u011b st\u00e1le v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti. A bylo to v\u016fbec \u0161patn\u011b? Copak z\u00e1le\u017e\u00ed na n\u011b\u010dem co bylo p\u0159edt\u00edm? V\u017edy\u0165 nakonec to byl Tom, kdo potopil bez jedin\u00e9 v\u00fd\u010ditky jejich l\u00e1sku, kdo zni\u010dil d\u016fv\u011bru a klid mezi nimi. Stalo by se to d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji, m\u011blo to takhle b\u00fdt, ani oni sami nedovedli krachu zabr\u00e1nit, tak\u017ee je \u00fapln\u011b jedno, jak\u00e9 okolnosti tomu p\u0159edch\u00e1zely.<\/div>\n
Divil se s\u00e1m sob\u011b, najednou si uv\u011bdomil, \u017ee se nech\u00e1v\u00e1 chlapcem v\u00e9st k nejbli\u017e\u0161\u00ed kav\u00e1rn\u011b, sice beze slova a bez jedin\u00e9 zn\u00e1mky kontaktu, ale p\u0159esto kr\u00e1\u010del vedle n\u011bj. P\u0159ipadalo mu to tak stra\u0161n\u011b ironick\u00e9, takovou situaci by si nep\u0159edstavil, ani kdyby zapojil svou fantazii \u00fapln\u011b na plno, jeliko\u017e to bylo n\u011bco v\u00fdjime\u010dn\u011b absurdn\u00edho. Mo\u017en\u00e1 jej cht\u011bl vyslechnout, sly\u0161et jeho obhajobu, jeho vysv\u011btlen\u00ed, jeho omluvu, kter\u00e1 stejn\u011b v\u016fbec nic nezm\u011bn\u00ed, ale jeho by z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu uklidnila. Hlavn\u00edm d\u016fvodem tohoto sv\u00e9r\u00e1zn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed v\u0161ak byla Billova apatie, jeho otupen\u00ed k jak\u00e9koliv \u010dinnosti \u010di pozitivn\u00edmu my\u0161len\u00ed a spousta v\u011bc\u00ed mu v t\u00e9to chv\u00edli prost\u011b nedoch\u00e1zela, proto\u017ee nemyslel vlastn\u011b v\u016fbec na nic. Jeho ch\u016fze byla pomal\u00e1 a vl\u00e1\u010dn\u00e1, kroky nejist\u00e9 a vratk\u00e9, hlavou byl \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde, \u00fapln\u011b s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm a nejl\u00e9pe tak o 36 hodin d\u0159\u00edve, kdy je\u0161t\u011b v jeho \u017eivot\u011b neexistoval jedin\u00fd probl\u00e9m a kdy\u017e si je\u0161t\u011b nep\u0159ipadal na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b \u00fapln\u011b s\u00e1m.<\/div>\n
Zarazil se teprve, kdy\u017e dorazili k prosklen\u00fdm vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm. Marcus pochopil jeho zasmu\u0161il\u00fd v\u00fdraz ne\u010dekan\u011b rychle a u\u0161kl\u00edbnul se.<\/div>\n
„Bille, v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b je asi t\u0159icet lid\u00ed, musel bych b\u00fdt bl\u00e1zen, abych se o n\u011bco pokou\u0161el, to si snad uv\u011bdomuje\u0161!“ Bill uznal jeho argument, jist\u011b, vid\u00ed nebezpe\u010d\u00ed tam kde nen\u00ed, to vypov\u00edd\u00e1 o jeho celkov\u00e9m dne\u0161n\u00edm rozpolo\u017een\u00ed, kter\u00e9 by se dalo popsat jedn\u00edm slovem jako b\u00eddn\u00e9.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dli se po interi\u00e9ru a o\u010dima rychle hledali voln\u00fd st\u016fl, co\u017e byl d\u00edky velk\u00e9mu po\u010dtu n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f pom\u011brn\u011b probl\u00e9m. Nakonec p\u0159ece jen objevili m\u00edsto u velk\u00e9ho okna, kter\u00e9 sm\u011b\u0159ovalo p\u0159\u00edmo na hlavn\u00ed ulici. Bill se nedivil, \u017ee z\u016fstalo neobsazen\u00e9, v\u011bt\u0161in\u011b lidem se nezamlouvala p\u0159edstava, \u017ee by jim proch\u00e1zej\u00edc\u00ed hled\u011bli do tal\u00ed\u0159e. Jemu to v\u0161ak bylo v tuto chv\u00edli lhostejn\u00e9, m\u011bl jin\u00e9 starosti a nav\u00edc se u\u017e d\u00e1vno nau\u010dil nedbat na n\u00e1zory jin\u00fdch a jednodu\u0161e si jich nev\u0161\u00edmal. Bezmy\u0161lenkovit\u011b se posadil a Marcus se starostliv\u00fdm v\u00fdrazem zaujal \u017eidli naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Jsi hrozn\u011b bled\u00fd“ optal se tich\u00e9ho Billa, kter\u00fd v m\u00edrn\u011b t\u0159esouc\u00edch rukou sv\u00edral n\u00e1pojov\u00fd l\u00edstek.<\/div>\n
„To nic“ vyhrknul nerv\u00f3zn\u011b. Nem\u011bl chu\u0165 se sv\u011b\u0159ovat se sv\u00fdmi probl\u00e9my n\u011bkomu jako je on. M\u011bl v\u016f\u010di n\u011bmu rezervovanost, ji\u017e si nest\u00e1le zachov\u00e1val. Kdy\u017e Marcus vid\u011bl, \u017ee ve\u0161ker\u00e1 konverzace z\u016fstane na n\u011bm, jeliko\u017e Bill vypadal jako duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd, nejist\u011b za\u010dal.<\/div>\n
„Chci abys v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00edm jak stra\u0161n\u011b moc jsem ti ubl\u00ed\u017eil a v\u011b\u0159 mi, \u017ee bych dal v\u0161echno za to abych to mohl vz\u00edt zp\u00e1tky. Nech\u00e1pu to, s odstupem \u010dasu mi to v\u0161echno p\u0159ijde neskute\u010dn\u00e9, neskute\u010dn\u00e9, jak jsem mohl b\u00fdt n\u011b\u010deho takov\u00e9ho schopen. Lituju toho, ani nev\u00ed\u0161 jak a v\u00edm \u017ee neexistuje \u017e\u00e1dn\u00e1 omluva, kter\u00e1 by to mohla napravit.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to vlastn\u011b ud\u011blal?“ zeptal se Bill a sev\u0159el v dlan\u00edch hrnek s horkou k\u00e1vou, aby j\u00edm prostoupilo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Vlastn\u011b ani neposlouchal, nedok\u00e1zal to. P\u0159ed o\u010dima se mu st\u00e1le dokola zjevovala jedin\u00e1 tv\u00e1\u0159, silou v\u016fle se ji sna\u017eil zapudit, ale bylo to nemo\u017en\u00e9. Nedovedl myslet na nic jin\u00e9ho, v\u0161ude kolem byly vzpom\u00ednky. Jejich m\u011bsto nebylo natolik velk\u00e9, aby se zde mohl ukr\u00fdt p\u0159ed minulost\u00ed, na ka\u017ed\u00e9m kroku na n\u011bj d\u00fdchalo n\u011bco, co bylo spojeno s Tomem. Nem\u011bl kam ut\u00e9ct, nem\u011bl se kam schovat, v\u011bd\u011bl jak stra\u0161n\u011b bude t\u011b\u017ek\u00e9 se te\u010f vr\u00e1tit dom\u016f. Tak moc tam necht\u011bl a na druhou stranu se klepal nedo\u010dkavost\u00ed a\u017e uvid\u00ed bratra. Mus\u00ed jej vid\u011bt aspo\u0148 na okam\u017eik. Marcus pokra\u010doval ve sv\u00e9m monologu.<\/div>\n
„Byl jsem tebou posedl\u00fd, jako zbaven\u00fd smysl\u016f. Myslel jsem, \u017ee to nevydr\u017e\u00edm, ta stra\u0161n\u011b moc jsem po tob\u011b tou\u017eil, netu\u0161\u00ed\u0161 jak siln\u011b. V\u016fbec mi nedoch\u00e1zely ty d\u016fsledky, v\u016fbec m\u011b nenapadlo myslet na to, co ti t\u00edm m\u016f\u017eu zp\u016fsobit, nech\u00e1pu jak jsem mohl b\u00fdt tak bezcitn\u00fd. Bille, tak stra\u0161n\u011b m\u011b to mrz\u00ed.“ Billova \u0161t\u00edhl\u00e1 ruka le\u017eela mal\u00e1tn\u011b polo\u017eena na stole. Nevn\u00edmal, dumal nad sv\u00fdmi z\u00e1le\u017eitostmi, nad sv\u00fdmi mo\u017enostmi, proto ani nezaregistroval, \u017ee Marcus nen\u00e1padn\u011b vzal jeho ruku do sv\u00e9 dlan\u011b\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Bill si nebyl jist svou odpov\u011bd\u00ed. Nezapomn\u011bl, jak by mohl, po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima v\u0161echno, co mu ten \u010dlov\u011bk, stoj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm, zp\u016fsobil. Pon\u00ed\u017eil jej, uhodil a srazil \u00fapln\u011b na kolena, n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt schopen nikdy odpustit a te\u010f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19887","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19887","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19887"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19887\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19887"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19887"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19887"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}