{"id":19895,"date":"2008-03-16T02:20:00","date_gmt":"2008-03-16T01:20:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19854"},"modified":"2008-03-16T02:20:00","modified_gmt":"2008-03-16T01:20:00","slug":"rozum-a-cit-i-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-30\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 30."},"content":{"rendered":"
„Tob\u011b je prost\u011b \u00fapln\u011b jedno, co si mysl\u00edm j\u00e1!“ k\u0159i\u010del dot\u010den\u011b Bill a odstr\u010dil stranou t\u00e1c se sn\u00eddan\u00ed. „Moje n\u00e1zory t\u011b v\u016fbec nezaj\u00edmaj\u00ed, nikdy ses o n\u011b nestaral, tak pro\u010d bys m\u011bl te\u010f, \u017ee ano?!“ Tom nerv\u00f3zn\u011b rozhodil rukama.<\/div>\n
„Nep\u0159eh\u00e1n\u011bj, Bille, mluv\u00ed\u0161 hlouposti, nech\u00e1pu jak t\u011b v\u016fbec mohlo napadnout, \u017ee bychom to tak nechali. Jen tak? Po tom v\u0161em co u\u017e ti ud\u011blal? Nep\u0159ipad\u00e1 ti, \u017ee by si p\u0159ece jen zaslou\u017eil za\u017e\u00edt alespo\u0148 zlomek bolesti, kterou jsi sn\u00e1\u0161el ty? Ty u\u017e se snad nepamatuje\u0161? Uhodil t\u011b, Bille, on t\u011b uhodil! A bylo mu to \u00fapln\u011b jedno, pod\u00edvej se na svoje ruce, jsou pln\u00e9 mod\u0159in, j\u00e1 opravdu netu\u0161\u00edm, jak\u00fd dal\u0161\u00ed d\u016fvod ti m\u00e1m jmenovat!“<\/div>\n
„Ale to j\u00e1 v\u0161echno v\u00edm! Proto chci, abych u\u017e nic podobn\u00e9ho nemusel za\u017e\u00edvat znovu a on se nevr\u00e1t\u00ed, v\u011b\u0159\u00edm tomu \u017ee se nevr\u00e1t\u00ed, m\u011bl opravdov\u00e9 v\u00fd\u010ditky, m\u011bl jsi vid\u011bt jeho o\u010di, kdy\u017e na to p\u0159estaneme myslet a u\u017e se t\u00edm nebudeme d\u00e1l zaob\u00edrat, v\u0161echno se vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu a n\u00e1m u\u017e nebude nikdo st\u00e1t v cest\u011b. Tome, m\u00e1m strach, neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit jak obrovsk\u00fd m\u00e1m strach, \u017ee bych o tebe mohl p\u0159ij\u00edt, \u017ee by se n\u011bco mohlo zase zkomplikovat. J\u00e1 nechci riskovat, pros\u00edm!! Poslechni m\u011b, alespo\u0148 jednou m\u011b poslechni!“<\/div>\n
„Nesmysl, n\u011bco takov\u00e9ho po m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt, chci t\u011b jen br\u00e1nit, st\u00e1t za tebou, nemysli si, \u017ee celou v\u011bc nech\u00e1m vy\u0161um\u011bt do ztracena!“<\/div>\n
„Tome, \u0159ekl jsem ne!“ Bratr se na n\u011bj podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Nek\u0159i\u010d!“ Bill se udiven\u011b zarazil.<\/div>\n
„Ty m\u011b ok\u0159ikuje\u0161?! Chce\u0161 mi diktovat jak m\u00e1m mluvit?!“ Toma p\u0159ekvapila bratrova ne\u00fam\u011brn\u00e1 reakce. Ov\u0161em\u017ee na n\u011bj necht\u011bl k\u0159i\u010det, bylo to snad v\u016fbec poprv\u00e9, co na n\u011bj zv\u00fd\u0161il hlas, v\u017edycky se v jeho p\u0159\u00edtomnosti maxim\u00e1ln\u011b ovl\u00e1dal, v\u011bd\u011bl \u017ee Billovy city jsou snadno zraniteln\u00e9 a on je necht\u011bl vystavovat \u017e\u00e1dn\u00e9mu n\u00e1tlaku. Sm\u00ed\u0159liv\u011b polo\u017eil svou teplou dla\u0148 na Bllovo rameno.<\/div>\n
„Promi\u0148, neudr\u017eel jsem se. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee t\u011b poslouch\u00e1m, chci zn\u00e1t tv\u00e9 my\u0161lenky, zaj\u00edmaj\u00ed m\u011b a beru na n\u011b ohled, to p\u0159ece v\u00ed\u0161. M\u00e1\u0161 o lidech p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed, ale v\u0161ichni nejsou dob\u0159\u00ed, existuj\u00ed i takov\u00ed, kte\u0159\u00ed si zaslou\u017e\u00ed, aby platili za svou \u0161patnost.“<\/div>\n
Bill rozlad\u011bn\u011b padl zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159 a bratr se nahnul nad jeho porcel\u00e1nov\u011b dokonalou tv\u00e1\u0159. Bill se na n\u011bj nedok\u00e1zal zlobit, v\u017edy\u0165 to v\u0161echno d\u011bl\u00e1 pro n\u011bj, m\u011bl by mu b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd a ne se ur\u00e1\u017eet kv\u016fli slov\u00ed\u010dka\u0159en\u00ed. P\u0159ejel ukazov\u00e1\u010dkem po linii Tomov\u00fdch rt\u016f. Ten p\u0159iv\u0159el o\u010di a ti\u0161e vydechl.<\/div>\n
„Kdy\u017e d\u011bl\u00e1\u0161 tohle, tak bych ti odsouhlasil v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.“ Bill jej prudce st\u00e1hnul na sebe a sna\u017eil se nevn\u00edmat, jak v\u00e1ha Tomova t\u011bla neblaze p\u016fsob\u00ed na podlitiny na jeho t\u011ble. V duchu usyk\u00e1val, ale nahlas nedal najevo v\u016fbec nic. P\u0159ejel hork\u00fdm jazykem po bratrov\u011b krku.<\/div>\n
„Tak\u017ee ud\u011bl\u00e1\u0161 to, o co jsem t\u011b po\u017e\u00e1dal?“<\/div>\n
„Bille\u2026“ pokou\u0161el se nam\u00edtat. Bill jej n\u011b\u017en\u011b kousnul, a\u017e jej z toho siln\u011b zamrazilo v hloubi t\u011bla.<\/div>\n
„Tak ano? Slib mi, \u017ee nep\u016fjde\u0161 za Marcusem.“<\/div>\n
„To ti nesl\u00edb\u00edm\u2026“ \u0161eptal d\u00e1l Tom, ale st\u00e1le v\u00edce podl\u00e9hal bratrovu lask\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl s neochv\u011bjnou jistotou kam s\u00e1hnout, ka\u017ed\u00fd dotek sm\u011b\u0159oval na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto a do\u010dkal se t\u00e9 prav\u00e9 o\u010dek\u00e1van\u00e9 reakce.<\/div>\n
„Tak ud\u011bl\u00e1\u0161 to pro m\u011b?“ zavzdychal Bill a sklouznul jazykem na bratrovy m\u011bkk\u00e9 rty, kter\u00e9 p\u0159\u00edmo volaly po jeho polibku.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e\u2026“ rezignoval Tom, zcela pohlcen svou vlastn\u00ed touhou, kter\u00e1 prostupovala celou jeho bytost\u00ed a zapl\u0148ovala ka\u017edi\u010dk\u00fd jeho centimetr.<\/div>\n
„Opravdu?“ uji\u0161\u0165oval se Bill a p\u0159er\u00fdvan\u00fdm l\u00edb\u00e1n\u00edm si zaji\u0161\u0165oval, \u017ee dos\u00e1hne sv\u00e9ho. „Slibuju\u2026“ \u0161pitl t\u00e9m\u011b\u0159 bolestn\u011b Tom, jeho vzru\u0161en\u00ed bylo natolik intenzivn\u00ed, \u017ee by byl schopen sl\u00edbit i modr\u00e9 z nebe, jen kdyby Bill u\u017e nikdy nep\u0159est\u00e1val bloudit jemn\u00fdma rukama po k\u0159ivk\u00e1ch jeho t\u011bla a slab\u011b st\u00e9nat.<\/div>\n
Bill si oddechl. Doufal, \u017ee Tom vysly\u0161\u00ed jeho prosby, \u017ee bude respektovat jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e po oby\u010dejn\u00e9m, \u00fapln\u011b jednoduch\u00e9m klidu. Po tom, kter\u00fd lid\u00e9 brali tak automaticky a on jej tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b postr\u00e1dal, pot\u0159eboval jej k \u017eivotu, pot\u0159eboval m\u00edt ut\u0159\u00edd\u011bn\u00e9 sv\u00e9 pocity, aby jej u\u017e netr\u00e1pila jedin\u00e1 z\u00e1ke\u0159n\u00e1 my\u0161lenka. V srdce m\u011bl jasno, tam jednozna\u010dn\u011b v\u00edt\u011bzil jen jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, ten, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b oddechoval vedle n\u011bj, jemu pat\u0159ily v\u0161echny jeho sny, s n\u00edm byla spojena cel\u00e1 jeho budoucnost. Hled\u011bl na Toma s n\u00e1bo\u017enou l\u00e1skou, s tou, kter\u00e9 se \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1 nevyrovn\u00e1, proto\u017ee tahle je \u010dist\u00e1, ni\u010d\u00edm neposkvrn\u011bn\u00e1, vych\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edmo z jeho nitra, jako k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fd pramen.<\/div>\n
Jejich l\u00e1ska je nedot\u010den\u00e1, bez jak\u00fdchkoliv postrann\u00edch \u00famysl\u016f, bez intrik a bez pl\u00e1n\u016f, \u017eij\u00edc\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed, t\u011b\u0161\u00edc\u00ed se z ka\u017ed\u00e9ho nov\u00e9ho dne, kter\u00fd m\u016f\u017ee str\u00e1vit na v\u00fdslun\u00ed. Tom mu uk\u00e1zal nepoznan\u00e9, pr\u00e1v\u011b v bratrovi vid\u011bl zt\u011blesn\u011bn\u00ed v\u0161ech sv\u00fdm tu\u017eeb a nejtajn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159\u00e1n\u00ed, vid\u011bl v n\u011bm kus sebe a kus sv\u00e9ho naprost\u00e9ho opaku, kter\u00fd jej dopl\u0148oval a dotv\u00e1\u0159el. C\u00edtil, \u017ee na\u0161el to, co v\u017edycky hledal, co v\u017edycky tak stra\u0161n\u011b postr\u00e1dal, to v\u0161echno najednou bylo tady, jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku byly od z\u00e1klad\u016f zbo\u0159enu v\u0161echny p\u0159edsudky a slovu „nikdy“ sch\u00e1zel v\u00fdznam.<\/div>\n
V\u0161echno se m\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017eivot se m\u016f\u017ee zm\u011bnit ze dne na den a vy to prost\u011b nem\u016f\u017eete napl\u00e1novat, p\u0159ipravit se na to. Jakmile je to tady, mus\u00edte br\u00e1t v\u011bci tak jak p\u0159ich\u00e1zej\u00ed, p\u0159ij\u00edmat to lep\u0161\u00ed z nich a t\u011b\u0161it se z vz\u00e1cnosti okam\u017eiku. A okam\u017eiky po boku Toma m\u011bly nevy\u010d\u00edslitelnou hodnotu, byly pro n\u011bj t\u00edm nejcenn\u011bj\u0161\u00edm a nejk\u0159eh\u010d\u00edm pokladem, kter\u00fd st\u0159e\u017eil hluboko ve sv\u00e9m srdci. Snad jen jedin\u00fdm „nikdy“ si byl naprosto jist\u00fd. Nikdy Toma nep\u0159estane milovat. Je v n\u011bm uzam\u010den\u00fd nav\u017edy a a\u0165 jim \u017eivot p\u0159inese cokoliv, on bude s n\u00edm. Proto\u017ee on je uvnit\u0159, nav\u011bky bude d\u00fdchat uvnit\u0159 jeho t\u011bla.<\/div>\n
Tom pod pevn\u011b sev\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky sp\u0159\u00e1dal my\u0161lenky. Slib, jen\u017e dal Billovi, pomalu ale jist\u011b, za\u010d\u00ednal ztr\u00e1cet re\u00e1ln\u00e9 obrysy\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Tob\u011b je prost\u011b \u00fapln\u011b jedno, co si mysl\u00edm j\u00e1!“ k\u0159i\u010del dot\u010den\u011b Bill a odstr\u010dil stranou t\u00e1c se sn\u00eddan\u00ed. „Moje n\u00e1zory t\u011b v\u016fbec nezaj\u00edmaj\u00ed, nikdy ses o n\u011b nestaral, tak pro\u010d bys m\u011bl te\u010f, \u017ee ano?!“ Tom nerv\u00f3zn\u011b rozhodil rukama. „Nep\u0159eh\u00e1n\u011bj, Bille, mluv\u00ed\u0161<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19895","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19895","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19895"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19895\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19895"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19895"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19895"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}