{"id":19899,"date":"2008-03-16T02:00:00","date_gmt":"2008-03-16T01:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19858"},"modified":"2008-03-16T02:00:00","modified_gmt":"2008-03-16T01:00:00","slug":"rozum-a-cit-i-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-26\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 26."},"content":{"rendered":"
Billovi se asi po p\u016fl hodin\u011b usilovn\u00e9 n\u00e1mahy poda\u0159ilo nevzhledn\u00e9 otisky na krku alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zamaskovat. L\u00e9pe to prost\u011b ne\u0161lo, nezb\u00fdvalo mu tedy nic jin\u00e9ho, ne\u017e vy\u010dkat tu neskute\u010dn\u011b dlouho dobu, ne\u017e se v\u0161echno zahoj\u00ed a z\u00edsk\u00e1 norm\u00e1ln\u00ed vzhled. Vr\u00e1til se zp\u011bt do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, ale ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed tam bratra nena\u0161el. Televize byla tak\u00e9 vypnut\u00e1, v dom\u011b vl\u00e1dlo absolutn\u00ed ticho, kter\u00e9 na Billa p\u016fsobilo t\u00ed\u017eiv\u00fdm dojem. Rozhodl se vyhledat Toma, cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm, pot\u0159eboval b\u00fdt s n\u00edm, aby ho ut\u011b\u0161il a objal, hladil ho po vlasech a sl\u00edbil, \u017ee v\u0161echno bude dobr\u00e9. Nebude mu p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti, tato varianta je prost\u011b nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, kdy\u017e se nic nedozv\u00ed, m\u016f\u017eou bez probl\u00e9m\u016f nav\u00e1zat tam kde p\u0159estali a v\u011bci budou jako d\u0159\u00edv, jakoby se v\u016fbec nic nestalo a dne\u0161n\u00ed dopoledne bude zapomenuto. Copak by se s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm mohl Tomovi sv\u011b\u0159it?<\/div>\n
Znal jeho horkou hlavu, jist\u011b by nev\u00e1hal a cht\u011bl si to j\u00edt s Marcusem ru\u010dn\u011b vy\u0159\u00eddit a ten by poznal, \u017ee Bill mluvil. Takhle m\u011b Bill alespo\u0148 malou jistotu, \u017ee u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed, \u017ee u\u017e bude m\u00edt klid, kdy\u017e si hr\u016fzn\u00fd z\u00e1\u017eitek nech\u00e1 pro sebe. Tom by se na n\u011bj jen soucitn\u011b d\u00edval, litoval by ho a on prost\u011b necht\u011bl, aby jej n\u011bkdo litoval a d\u00e1val mu n\u011b\u017enosti jen z pouh\u00e9 milosti. Nav\u00edc, te\u010f u\u017e je stejn\u011b p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed, Tom by mu mo\u017en\u00e1 ani neuv\u011b\u0159il. Logicky by mu bylo divn\u00e9, pro\u010d hr\u00e1l p\u016fl dne divadlo a teprve potom to p\u0159iznal. Nem\u011bl \u0161anci se ze sv\u00fdch l\u017e\u00ed vyvl\u00e9knout, p\u016fsobilo by to a\u017e moc ned\u016fv\u011bryhodn\u011b a nesmysln\u011b. Mus\u00ed v\u0161echno nechat tak jak to je, nic lep\u0161\u00edho pro sebe a Toma ud\u011blat nem\u016f\u017ee, to je jasn\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
Ti\u0161e otev\u0159el dve\u0159e pokoje a nejist\u011b p\u0159istoupil k bratrov\u011b posteli. Tom le\u017eel se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a zachmu\u0159en\u00fdm pohledem, ze sluch\u00e1tek nara\u017een\u00fdch na u\u0161\u00edch mu dun\u011bla hudba. Bill jej n\u011bjakou dobu ml\u010dky pozoroval. Zneklid\u0148oval ho fakt, \u017ee Tom se za cel\u00fd den ani jednou nepousm\u00e1l, vypadalo to, jako by s n\u00edm mluvil jen o tom nejnutn\u011bj\u0161\u00edm a i to mu \u010dinilo pot\u00ed\u017ee. Necht\u011bl s n\u00edm o ni\u010dem diskutovat, kdy\u017e se jej odv\u00e1\u017eil zeptat jak dopadla jeho sch\u016fzka s Kessy, jen se podivn\u011b u\u0161kl\u00edbnul a ode\u0161el nahoru. Beze slova, bez vysv\u011btlen\u00ed, ho tam jednodu\u0161e nechal. Bill se sna\u017eil p\u0159isuzovat bratrovu \u0161patnou n\u00e1ladu pouze nevyda\u0159en\u00e9mu dni. On s\u00e1m m\u011bl \u010dasto stavy, kdy se odm\u00edtal s k\u00fdmkoliv bavit, ani\u017e by k tomu m\u011bl p\u00e1dn\u00fd d\u016fvod. T\u0159eba se jen nepohodl s Kessy, ano, ur\u010dit\u011b \u0159ekla n\u011bkterou ze sv\u00fdch obvykl\u00fdch hloupost\u00ed, nebo jen prost\u011b cht\u011bla Toma z\u00edskat zp\u011bt. To je nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed, on s jeho nep\u0159\u00edjemn\u00fdm chov\u00e1n\u00edm nem\u016f\u017ee m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho, v\u0161echno dokonale zahladil, nen\u00ed nic, co by bratrovi mohlo b\u00fdt podez\u0159el\u00e9, t\u00edm si byl naprosto jist\u00fd.<\/div>\n
„Tome?“ opatrn\u011b mu sejmul sluch\u00e1tka. Tom jen s velkou n\u00e1mahou otev\u0159el o\u010di a zvl\u00e1\u0161tn\u00edm v\u00fdrazem Billa pozoroval.<\/div>\n
„Co je?“ zeptal se nakonec, kdy\u017e ta tich\u00e1 prodleva mezi nimi za\u010d\u00ednala b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e1. Bill se pousm\u00e1l a p\u0159isednul si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ale nic, jen jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt, chyb\u00ed\u0161 mi, v\u00ed\u0161 to?“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ u\u0161kl\u00edbnul se Tom.<\/div>\n
„Tak mi uka\u017e jak ti chyb\u00edm, jak m\u011b pot\u0159ebuje\u0161.“ Bill se zarazil. Takhle s n\u00edm bratr nikdy nemluvil, z jeho \u00fast to zn\u011blo tak chladn\u011b a posm\u011b\u0161n\u011b, nech\u00e1pal pro\u010d, znerv\u00f3z\u0148ovalo ho to, \u00fapln\u011b znejist\u011bl. Znovu zkoumav\u011b pohl\u00e9dl do Tomovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 nesla kamenn\u00fd vy\u010dk\u00e1vav\u00fd v\u00fdraz. Pomalu se k n\u011bmu sklonil a zlehka jej pol\u00edbil na rty. Nepoc\u00edtil jedinou pozitivn\u00ed reakci, p\u0159esto se odhodlal pokra\u010dovat. Sev\u0159el v\u00ed\u010dka a pono\u0159il se do bratrov\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 mu tolik sch\u00e1zely, jakmile uc\u00edtil tu zn\u00e1mou hebkost, okam\u017eit\u011b se mu vr\u00e1tily v\u0161echny n\u00e1dhern\u00e9 vzpom\u00ednky.<\/div>\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee jedin\u011b s Tomem m\u016f\u017ee poznat opravdov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, byl si t\u00edm jist\u00fd v\u00edc n\u011b\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Tom jej najednou prudce chytil za ruce a strhnul pod sebe. Bill leknut\u00edm t\u00e9m\u011b\u0159 ztuhnul. Bratr jej chytil za vlasy a p\u0159inutil zaklonit hlavu , aby m\u011bl volnou cestu k jeho rt\u016fm. Za\u010dal jej l\u00edbat, jinak ne\u017e v\u017edycky, tak n\u011bjak drsn\u011b a nep\u0159\u00edjemn\u011b, sch\u00e1zela ta jeho v\u011b\u010dn\u00e1 n\u011bha, kam se pod\u011bla jemnost a citlivost?! Tom byl jako zb\u011bsil\u00fd, chv\u00edlemi Bill usyk\u00e1val bolest\u00ed nad jeho razanc\u00ed a zd\u011b\u0161en\u011b se pod n\u00edm sv\u00edjel. Bratr asi po p\u011bti minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b p\u0159estal a u\u0161kl\u00edbnul se na ohromen\u00e9ho Billa.<\/div>\n
„Tob\u011b se to snad nel\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1, rad\u0161i bych, abys to snad nechal na m\u011b\u2026“<\/div>\n
„Poslu\u017e si!“ sykl Tom, pohodln\u011b se rozvalil na postel a nechal bratra, aby obstar\u00e1val ve\u0161ker\u00e9 n\u00e1sledn\u00e9 lask\u00e1n\u00ed on. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak se m\u016f\u017ee Bill tak snadno mazlit s n\u00edm, kdy\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami d\u011blal jist\u011b to sam\u00e9 n\u011bkomu \u00fapln\u011b jin\u00e9mu.<\/div>\n
Z\u0159ejm\u011b m\u00e1 siln\u011bj\u0161\u00ed \u017ealudek ne\u017e si myslel, nejsp\u00ed\u0161 v\u0161echny ty jeho \u0159e\u010di o citech a v\u011brnosti byly jen klam, nemyslel je v\u00e1\u017en\u011b! Jak by taky mohl? Kdyby t\u011bm slov\u016fm skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159il, nikdy by se neuch\u00fdlil k tomu co ud\u011blal dnes. Po\u0159\u00e1d tomu necht\u011bl v\u011b\u0159it, p\u0159ipustit si to, ale v\u0161echno tomu prost\u011b nasv\u011bd\u010dovalo, nezb\u00fdvalo mnoho prostoru pro pochybnosti. Nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee i p\u0159esto v\u0161echno nedok\u00e1zala vymazat Billa ze srdce. U\u017e nikdy to nedok\u00e1\u017ee.<\/div>\n
„Vypadni!“ vy\u0161t\u011bkl Tom roz\u010dilen\u011b kdy\u017e se bratr cht\u011bl dostat rukou k jeho kalhot\u00e1m. Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„Co\u017ee?!“<\/div>\n
„Odejdi!!“ zopakoval z\u0159eteln\u011b Tom\u2026<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Billovi se asi po p\u016fl hodin\u011b usilovn\u00e9 n\u00e1mahy poda\u0159ilo nevzhledn\u00e9 otisky na krku alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zamaskovat. L\u00e9pe to prost\u011b ne\u0161lo, nezb\u00fdvalo mu tedy nic jin\u00e9ho, ne\u017e vy\u010dkat tu neskute\u010dn\u011b dlouho dobu, ne\u017e se v\u0161echno zahoj\u00ed a z\u00edsk\u00e1 norm\u00e1ln\u00ed vzhled. Vr\u00e1til se zp\u011bt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19899","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19899","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19899"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19899\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19899"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19899"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19899"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}