{"id":19917,"date":"2008-03-16T00:35:00","date_gmt":"2008-03-15T23:35:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19876"},"modified":"2008-03-16T00:35:00","modified_gmt":"2008-03-15T23:35:00","slug":"rozum-a-cit-i-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/rozum-a-cit-i-8\/","title":{"rendered":"Rozum a cit I 8."},"content":{"rendered":"
Je si v\u016fbec jist\u00fd t\u00edm, co chce skute\u010dn\u011b \u0159\u00edct? C\u00edtil se zahnan\u00fd do kouta, jako by se motal n\u011bkde uprost\u0159ed, jeho rozum signalizoval jasn\u00e9 ne. Nem\u011bl by Tomovi v\u011b\u0159it, je logick\u00e9 \u017ee si vym\u00fd\u0161l\u00ed svoji obhajobu, mus\u00ed se z toho p\u0159ece n\u011bjak vymluvit, jen bl\u00e1zen by se p\u0159iznal k takov\u00e9mu podrazu. A i kdyby mu snad sko\u010dil na jeho kr\u00e1sn\u00e1 slova, kam by to vedlo? Jak dlouho by mohli pokra\u010dovat? Dokud nebyl jejich vztah poznamen\u00e1n v\u010derej\u0161\u00ed noc\u00ed, nevl\u00e1dlo mezi nimi nap\u011bt\u00ed ani nebodaly ostny \u017e\u00e1rlivosti. Ne, nesm\u00ed to nechat zaj\u00edt tak daleko. Te\u010f m\u00e1 jedine\u010dnou \u0161anci v\u0161echno d\u016fstojn\u011b ukon\u010dit a odej\u00edt bez v\u00fd\u010ditek, proto\u017ee sv\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed m\u016f\u017ee omluvit t\u00edm, \u017ee Tom byl ten, kter\u00fd zradil. Tohle bude ta nejlep\u0161\u00ed cesta, copak nesta\u010dilo, jak\u00e9 utrpen\u00ed musel sn\u00e1\u0161et dnes? V\u00edc podobn\u00fdch dn\u016f by jej st\u00e1lo ve\u0161kerou s\u00edlu, nem\u011bl energii riskovat dal\u0161\u00ed bolest, podruh\u00e9 by to prost\u011b neust\u00e1l. Je zkr\u00e1tka jin\u00e1 doba, pokud chce \u010dlov\u011bk usp\u011bt, mus\u00ed se \u0159\u00eddit svou hlavou a pohnutky srdce odlo\u017eit stranou, nechat je a\u017e na druh\u00e9m m\u00edst\u011b, neb\u00fdt sentiment\u00e1ln\u00ed. Nav\u00edc je tady to d\u011bv\u010de, Tom si ji bez \u0159e\u010d\u00ed p\u0159ivedl, ani se nepozastavil nad t\u00edm,\u017ee na t\u00e9 sam\u00e9 posteli, kde te\u010f jist\u011b le\u017e\u00ed ona, se on p\u0159ed p\u00e1r hodinami probouzel. Kdyby Toma p\u0159ijal zp\u011bt, znamenalo by to podstupovat dal\u0161\u00ed mu\u010div\u00e9 chv\u00edle nejistoty a nekone\u010dn\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, zda ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc a jestli se bratr n\u011bkde za rohem se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli nesm\u011bje jeho naivit\u011b. Rozhodnuto, nem\u00e1 na v\u00fdb\u011br, po\u0161le ho pry\u010d.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148,“ vydechl. M\u011bl pocit, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b nemluvil jist\u011bj\u0161\u00edm hlasem. Jako by se v n\u011bm n\u011bco zlomilo, jako by prohl\u00e9dl. Nech\u00e1pal ten obrat, nerozum\u011bl s\u00e1m sob\u011b, ale n\u011bco uvnit\u0159 mu \u0159\u00edkalo, \u017ee takhle to m\u00e1 b\u00fdt, \u0159\u00edkaly mu to jeho city. Zaplavila jej n\u00e1hl\u00e1 vlna jistoty, vlna s\u00edly, byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd \u017ee je p\u0159ipraven proj\u00edt t\u0159eba ohn\u011bm a to v\u0161echno pro Toma. Najednou neexistovalo nic, co by jej mohlo zviklat, absolutn\u011b nic.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj d\u00edval sv\u00fdma hlubok\u00fdma jasn\u00fdma o\u010dima a ten pohled vyjad\u0159oval v\u0161echno co mu le\u017eelo na srdci. Jeho o\u010di d\u011bkovaly, za \u0161anci kter\u00e1 byla znovu d\u00e1na a v kterou u\u017e nedoufal.<\/div>\n
„Opravdu? Opravdu jsi \u0159ekl abych z\u016fstal?“ hlas se mu t\u0159\u00e1sl nervozitou a vzru\u0161en\u00edm. Bill nepromluvil, jen slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl, such\u00e9 rty jej m\u00edrn\u011b p\u00e1lily a teprve te\u010f si uv\u011bdomil chlad, kter\u00fd jeho t\u011blem prostupoval d\u00edky ledov\u00e9 zdi, na ni\u017e jej Tom je\u0161t\u011b st\u00e1le tisknul. Bratr se zlehka dotknul jeho mal\u00e1tn\u00e9 pa\u017ee a t\u00e9m\u011b\u0159 se vyd\u011bsil. Byla jako kus ledu.<\/div>\n
„Proboha, poj\u010f, nem\u016f\u017eeme tady st\u00e1t, pro\u010d jsi mi nic ne\u0159ekl?“ ptal se starostliv\u011b Tom a vedl Billa jako loutku tmavou tichou chodbou. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu pokoji, ale bratr jej v tu chv\u00edli zadr\u017eel.<\/div>\n
„P\u0159ece si m\u016f\u017eu j\u00edt lehnout k sob\u011b, ne?“ Tom jej n\u011b\u017en\u011b pohladil dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Byla tak jemn\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 i bez l\u00ed\u010didel, takhle bratra zbo\u017e\u0148oval, l\u00edbil se mu pocit, \u017ee on jej m\u016f\u017ee v\u00eddat tak p\u0159irozen\u00e9ho, tak netknut\u00e9ho.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b chci m\u00edt u sebe rozum\u00ed\u0161? Chci na tebe dohl\u00e9dnout, starat se o tebe, kdybys cokoliv pot\u0159eboval, chci b\u00fdt prvn\u00ed, kdo ti to spln\u00ed.“ Bill zav\u00e1hal. Nejrad\u011bji by jej te\u010f v\u0161\u00ed silou objal, ale po\u0159\u00e1d m\u011bl na pam\u011bti jednu v\u011bc, kter\u00e1 mu nedop\u0159\u00e1la klid.<\/div>\n
„A ona?“ Tom uhnul o\u010dima.<\/div>\n
„Poslal jsem ji pry\u010d.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b nem\u011bla radost, jak jsi ji vyu\u017eil.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed tak jak mysl\u00ed\u0161. Nic mezi n\u00e1mi nebylo, p\u0159\u00edsah\u00e1m. Nemohl jsem, po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima tebe, ne\u0161lo to zvl\u00e1dnout, \u0159ekl jsem j\u00ed a\u0165 odejde.“<\/div>\n
Bill se kone\u010dn\u011b nechal zav\u00e9st do p\u0159\u00edjemn\u011b vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho pokoje, jak\u00fd rozd\u00edl oproti drsn\u00fdm podm\u00ednk\u00e1m, kter\u00e9 jej su\u017eovaly dole v ob\u00fdv\u00e1ku! Tom jej polo\u017eil na postel, zach\u00e1zel s n\u00edm s takovou n\u011bhou, jako by byl ze skla a mohl se ka\u017edou chv\u00edli rozb\u00edt. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit, u\u017e nikdy nep\u0159ipust\u00ed, aby kv\u016fli n\u011bmu trp\u011bl. S\u00e1hl po tepl\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvce a kdy\u017e do n\u00ed bratra opatrn\u011b zabalil, zhasnul hlavn\u00ed sv\u011btlo a nechal jen lampu, kter\u00e1 z\u00e1\u0159ila kr\u00e1sn\u011b tlumen\u011b. Lehnul si k Billovi a pozoroval jak na jeho p\u016fvabn\u00fd obli\u010dej dopadaj\u00ed tan\u010d\u00edc\u00ed st\u00edny a d\u011blaj\u00ed jej je\u0161t\u011b tajemn\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e obvykle. Odhrnul mu z \u010dela tmav\u00e9 prameny, kter\u00e9 zastr\u010dil za u\u0161i, proto\u017ee cht\u011bl vid\u011bt jeho o\u010di, cht\u011bl v\u011bd\u011bt co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1, zn\u00e1t ka\u017ed\u00fd jeho pocit. Pevn\u011b jej k sob\u011b p\u0159ivinul a Bill se mu schoulil do n\u00e1ru\u010de. Tom byl rozhodnut\u00fd br\u00e1nit jej p\u0159ede v\u0161emi, nikomu nedovol\u00ed, aby se k n\u011bmu jen p\u0159ibl\u00ed\u017eil, v\u017edy\u0165 je tak k\u0159ehk\u00fd, tak zraniteln\u00fd. Bill kone\u010dn\u011b poznal ten pocit, po n\u011bm\u017e tolik tou\u017eil, kter\u00e9ho cht\u011bl za ka\u017edou cenu dos\u00e1hnout. Pocit bezpe\u010d\u00ed. Tom jej sv\u00edral v objet\u00ed, dr\u017eel si jej pevn\u011b na hrudi, aby jej uklidnil pravideln\u00fdm tlukotem sv\u00e9ho srdce a mohl mu p\u0159ed\u00e1vat sv\u00e9 teplo. Nesna\u017eil se jej dot\u00fdkat, sp\u011bchat na n\u011bj, jen Billa jemn\u011b hladil, konej\u0161il ho a on c\u00edtil obrovskou \u00falevu, v\u0161echno zl\u00e9 bylo najednou pry\u010d, bylo to pry\u010d, kdy\u017e m\u011bl vedle sebe Toma. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den o tom, \u017ee nic nem\u016f\u017ee zkalit jejich \u0161t\u011bst\u00ed a jejich soudr\u017enost. Ale pletl se\u2026.<\/p>\n

autor: Heidi<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Je si v\u016fbec jist\u00fd t\u00edm, co chce skute\u010dn\u011b \u0159\u00edct? C\u00edtil se zahnan\u00fd do kouta, jako by se motal n\u011bkde uprost\u0159ed, jeho rozum signalizoval jasn\u00e9 ne. Nem\u011bl by Tomovi v\u011b\u0159it, je logick\u00e9 \u017ee si vym\u00fd\u0161l\u00ed svoji obhajobu, mus\u00ed se z toho p\u0159ece n\u011bjak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[82],"tags":[],"class_list":["post-19917","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-rozum-a-cit-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19917","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19917"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19917\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19917"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19917"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19917"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}