{"id":19924,"date":"2008-03-16T00:12:00","date_gmt":"2008-03-15T23:12:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19883"},"modified":"2008-03-16T00:12:00","modified_gmt":"2008-03-15T23:12:00","slug":"ilicito-afeccion","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/16\/ilicito-afeccion\/","title":{"rendered":"Il\u00edcito afecci\u00f3n"},"content":{"rendered":"
Prob\u011bhl posledn\u00edmi proudy de\u0161\u0165ov\u00e9 vody, val\u00edc\u00ed se z oblak\u016f a schoval se v om\u0161el\u00e9m a opr\u00fdskan\u00e9m panel\u00e1ku. Zaklapl sklen\u011bn\u00e9 dve\u0159e a chv\u00edli naslouchal bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b. Ko\u017eenou bundu si p\u0159it\u00e1hl v\u00edc ke krku a jej\u00ed lem si st\u00e1hl ke kalhot\u00e1m; nosit takov\u00e9hle mini bundi\u010dky v tomto podzimn\u00edm po\u010das\u00ed, to nen\u00ed zrovna nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. A tahle byla opravdu kr\u00e1tk\u00e1.<\/div>\n
Polekan\u011b nadsko\u010dil kdy\u017e n\u011bkdo siln\u011b pr\u00e1skl vchodov\u00fdmi, sklem vypln\u011bn\u00fdmi, dve\u0159mi.<\/div>\n
„Tome?“ oslovil p\u0159\u00edchoz\u00ed osobu.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee na tuhle hodinu p\u016fjdu s tebou,“ pronesl Tom vy\u010d\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, zapomn\u011bl jsem,“ sklopil o\u010di Bill. Tom pokynul br\u00e1\u0161kovi, aby \u0161el prvn\u00ed. Ten uposlechl a vydal se vst\u0159\u00edc stoupaj\u00edc\u00edm schod\u016fm.<\/div>\n
Po p\u011bti nam\u00e1hav\u00fdch patrech se oba op\u0159eli o st\u011bnu a zrychlen\u011b d\u00fdchali.<\/div>\n
„To takhle tr\u00e9nuje\u0161 poka\u017ed\u00fd?“ zeptal se ud\u00fdchan\u011b Tom.<\/div>\n
„Jo, ale \u017ee bych z toho m\u011bl n\u011bjakou fyzi\u010dku, to se mi nezn\u00e1,“ vyfun\u011bl Bill. Ot\u0159el si zpocen\u00e9 \u010delo a stiskl tla\u010d\u00edtko zvonku. Chodbou se rozlehlo drn\u010div\u00e9 zvon\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Dve\u0159e jim otev\u0159ela postar\u0161\u00ed pan\u00ed ve sv\u011btle modr\u00e9m rol\u00e1ku a voln\u00fdch \u010dern\u00fdch kalhot\u00e1ch. Usm\u00e1la se a v unaven\u00fdch o\u010d\u00edch j\u00ed zajisk\u0159ilo.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1, Bille! V\u00edt\u00e1m t\u011b. Dnes jsi s sebou vzal i bratra?“ p\u0159iv\u00edtala je a o\u010dima sklouzla k Tomovi. Ten se jen rozpa\u010dit\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ano, pokud v\u00e1m to nevad\u00ed, pan\u00ed Fawksov\u00e1. Jinak bych ho poslaly zp\u00e1tky do de\u0161t\u011b,“ za\u0161klebil se Bill a jemn\u011b do Toma \u0161\u0165ouchl. Dvoj\u010de mu \u0161kleb oplatilo.<\/div>\n
„Brat\u0159i, jaksepat\u0159\u00ed,“ zasm\u00e1la se pan\u00ed Fawksov\u00e1. Posunkem je pozvala do bytu. Oba vstoupili a sundali si mokr\u00e9 bundy. Byla tu c\u00edtit vanilka a panovalo tu p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Na podlaze byl hu\u0148at\u00fd koberec, do kter\u00e9ho se propad\u00e1valy no\u017eky, n\u00e1bytek ze star\u00e9ho lakovan\u00e9ho d\u0159eva tmav\u0161\u00ed barvy.<\/div>\n
Zavedla je do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kter\u00e9mu v\u00e9vodil kamenn\u00fd krb s pl\u00e1polaj\u00edc\u00edm ohn\u011bm a velk\u00e9 \u010dern\u00e9 piano, d\u016fvod jejich n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Pan\u00ed Fawkesov\u00e1 u\u010dila Billa hr\u00e1t na piano u\u017e dobr\u00fd rok. Byla to mil\u00e1 a laskav\u00e1 pan\u00ed star\u0161\u00edch let. Byla vdova, man\u017eela zabili ve v\u00e1lce.<\/div>\n
„D\u00e1te si \u010daj, chlapci?“ ot\u00e1zala se dvoj\u010dat.<\/div>\n
„Ano, pros\u00edm,“ \u0159ekli oba unisono. St\u0159etli se pohledy a usm\u00e1li se.<\/div>\n
Za chvilku p\u0159icupitala s dv\u011bma \u0161\u00e1lky \u010daje. Chvilku jen tak posed\u00e1vali na pohovce s kv\u011btinov\u00fdm vzorem a pak pan\u00ed poprosila Billa aby za\u010dali.<\/div>\n
„Tak Bille, dnes bude tv\u00e1 obl\u00edben\u00e1. Il\u00edcito afecci\u00f3n<\/em>. \u0160pan\u011blsk\u00e1 skladba,“ k\u00fdvla k Tomovi. Bill tak\u00e9 p\u0159ik\u00fdvl a usadil se na stoli\u010dce p\u0159ed pianem. \u0160t\u00edhl\u00e9 prsty polo\u017eil na kl\u00e1vesy, setinu okam\u017eiku pozoroval noty, op\u0159el se do kl\u00e1ves. Ani ne m\u00e1lo ani ne moc siln\u011b, jen tak lehce. Pod jeho prsty vznikala melodie, t\u00f3ny se linuly m\u00edstnost\u00ed.<\/div>\n
Tom mezi rukama sv\u00edral \u0161\u00e1lek s \u010dajem, dychtiv\u011b naslouchal t\u00f3n\u016fm \u0161pan\u011blsk\u00e9 skladby, linouc\u00ed se z piana. Bill lehce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po kl\u00e1ves\u00e1ch, pohyboval hlavou v rytmu hudby. Tom sledoval sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, pozoroval jeho kouzeln\u00e9 o\u010di, chvilkami zav\u0159en\u00e9, pozoroval jeho vlasy spadaj\u00edc\u00ed mu do obli\u010deje, pozoroval jeho obli\u010dej, lehce zk\u0159iven\u00fd soust\u0159ed\u011bn\u00edm. Sledoval, jak skous\u00e1val spodn\u00ed ret, tak pln\u00fd, tak smysln\u00fd. Uv\u011bdomoval si, a\u017e te\u010f po osmn\u00e1cti letech sou\u017eit\u00ed, jak smysln\u00e9ho a jedine\u010dn\u00e9ho bratra m\u00e1. V t\u00e9 skladb\u011b se odr\u00e1\u017eela ve\u0161ker\u00e1 Billova citlivost, ve\u0161ker\u00fd strach, ve\u0161ker\u00e1 n\u011b\u017enost, k\u0159ehkost.<\/div>\n
Bill stiskl posledn\u00ed kl\u00e1vesu, setrval na n\u00ed prstem. Nechal sv\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy spadnout do obli\u010deje. Zvedl pohled a o\u010dima vyhledal Toma. V\u0161iml si jeho om\u00e1men\u00e9ho v\u00fdrazu, v\u0161iml si zm\u011bny v jeho o\u010d\u00edch. Z oka mu vyklouzla slza. Kdybys jen v\u011bd\u011bl br\u00e1\u0161ko\u2026<\/em> \u0159ekl si v duchu. Tahle skladba byla pro tebe, ze srdce\u2026z l\u00e1sky\u2026<\/em><\/div>\n
H\u0159betem ruky set\u0159el slzu, zvedl se, pod\u011bkoval pan\u00ed Fawkesov\u00e9 a ode\u0161el do de\u0161tiv\u00e9ho dne. Tom \u0161el za n\u00edm.<\/div>\n
„Bille!“ zvolal Tom k ut\u00edkaj\u00edc\u00edmu bratrovi. „Bille!“<\/div>\n
Bill se zastavil na m\u00edst\u011b, neoto\u010dil se. Nech\u00e1val na sebe spadat kapi\u010dky de\u0161t\u011b, polykal slzy.<\/div>\n
„Bille, ta skladba\u2026 Bylo to n\u00e1dhern\u00fd. Nikdy jsi mi ne\u0159ekl, \u017ee ti to jde tak dob\u0159e,“ vydechl Tom, kdy\u017e kone\u010dn\u011b bratra dohonil.<\/div>\n
„Byla pro tebe\u2026“ za\u0161eptal Bill. „Il\u00edcio afecci\u00f3n.“<\/div>\n
„Co to znamen\u00e1, Bille?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska,“ \u0161eptal Bill a pomalu se oto\u010dil. „Zak\u00e1zan\u00e1 l\u00e1ska k tob\u011b.“<\/div>\n
Hled\u011bli si do o\u010d\u00ed, st\u00e1li v de\u0161ti ale ani jeden chladiv\u00e9 kapky nevn\u00edmal. Tom se p\u0159ibl\u00ed\u017eil sotva na p\u00e1r centimetr\u016f, rukama objal Billovy boky, \u010delo p\u0159itiskl na jeho.<\/div>\n
„Nikdy jsem ani nedoufal\u2026“ za\u0161eptal, pono\u0159en\u00fd do jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne\u2026“ usm\u00e1l se Bill, p\u0159ibl\u00ed\u017eil sv\u00e9 rty k bratrov\u00fdm a lehce se o n\u011b ot\u0159el. Zav\u0159el o\u010di, tak intenzivn\u011b ten dotyk pro\u017e\u00edval, oni oba. Odtrhli se od sebe, Bill obmotal pa\u017ee kolem bratrova krku a vd\u011b\u010dn\u011b ho stiskl. Pouh\u00e9 objet\u00ed a pro n\u011b tak d\u016fle\u017eit\u00e9. V\u011bd\u011bt, \u017ee jsou tu jeden pro druh\u00e9ho, \u017ee jsou ka\u017ed\u00fd polovina celku. Nikdy by nemohli b\u00fdt odtr\u017eeni.<\/div>\n
„D\u011bkuju, d\u011bkuju. Miluju t\u011b, Bille, tak moc\u2026“ \u0161eptal Tom a zahrnoval ho polibky do vlas\u016f. Plakal. Plakal t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm, plakal strachem, \u017ee mu Billa n\u011bkdo vezme, nikdy u\u017e ho necht\u011bl pustit\u2026 Tuhle chv\u00edli by zachoval i na miliony let, i kdy\u017e pr\u0161elo.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tomy,“ op\u00e1\u010dil Bill, v slz\u00e1ch\u2026<\/div>\n
autor: Emiily<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Prob\u011bhl posledn\u00edmi proudy de\u0161\u0165ov\u00e9 vody, val\u00edc\u00ed se z oblak\u016f a schoval se v om\u0161el\u00e9m a opr\u00fdskan\u00e9m panel\u00e1ku. Zaklapl sklen\u011bn\u00e9 dve\u0159e a chv\u00edli naslouchal bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b. Ko\u017eenou bundu si p\u0159it\u00e1hl v\u00edc ke krku a jej\u00ed lem si st\u00e1hl ke kalhot\u00e1m; nosit takov\u00e9hle mini<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19924","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19924","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19924"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19924\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19924"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19924"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19924"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}