{"id":19947,"date":"2008-03-15T20:55:00","date_gmt":"2008-03-15T19:55:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19906"},"modified":"2008-03-15T20:55:00","modified_gmt":"2008-03-15T19:55:00","slug":"zachran-me","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/zachran-me\/","title":{"rendered":"Zachra\u0148 m\u011b"},"content":{"rendered":"
„…Jsou ale i okam\u017eiky, kdy je \u010dlov\u011bk zcela s\u00e1m a ani ten, kdo je zd\u00e1nliv\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159i v\u00e1s, s v\u00e1mi doopravdy nen\u00ed… A \u017e\u00e1dn\u00e1 slza nen\u00ed prav\u00e1… Rette mich !“ uvedl si Bill s\u00e1m svou vlastn\u00ed p\u00edse\u0148. Cht\u011blo se mu bre\u010det, ale nemohl – dole pod sebou m\u011bl desetitis\u00edcov\u00e9 publikum…
Dnes to byly \u010dty\u0159i roky – na den p\u0159esn\u011b – co tenhle song napsal. A i p\u0159es to v\u0161echno, co se za tu dobu stalo, v\u0161echen ten \u00fasp\u011bch – c\u00edtil se st\u00e1le stejn\u011b, jako p\u0159ed t\u011bmi \u010dty\u0159mi lety – tak s\u00e1m a zrazen\u00fd… Slzy u\u017e nedok\u00e1zal zadr\u017eet.
„…Ich schaff’s nich‘ ohne dich – rette mich!“ nap\u0159\u00e1hl ruku k fanynk\u00e1m, ale jeho o\u010di jako v\u017edycky vyhledaly n\u011bkoho jin\u00e9ho. Nemusel se b\u00e1t, \u017ee si toho v\u0161imne – on byl jako v ext\u00e1zi. Jen on a jeho kytara. Bill na tom byl jinak – byl to jen on s\u00e1m, s nezkrotnou touhou v srdci, aby to byl jen on a Tom, nikdo jin\u00fd…
Znovu se na n\u011bj pod\u00edval a m\u00e1lem u\u017e i nap\u0159\u00e1hl ruku jeho sm\u011brem, ale Tom k n\u011bmu byl oto\u010den\u00fd z\u00e1dy! Zaj\u00edmal se v\u00edc o fanynky ne\u017e o vlastn\u00edho bratra… Bill by na n\u011bj tak r\u00e1d zavolal, a\u0165 u\u017e mu neubli\u017euje, ale nemohl. K\u0159i\u010delo jen jeho srdce a to Tom nesly\u0161el…
„H\u00f6rst du mich? H\u00f6rst du mich nicht?“ to u\u017e Bill nevydr\u017eel. Pustil mikrofon a p\u0159ed zraky v\u0161ech t\u011bch lid\u00ed se oto\u010dil a s brekem utekl z p\u00f3dia.
Seb\u011bhla se k n\u011bmu ochranka, ale on byl rychlej\u0161\u00ed, vb\u011bhl do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti z\u00e1kulis\u00ed a zamkl se v \u0161atn\u011b.
U\u017e to nemohl vydr\u017eet – \u010dty\u0159i roky se sna\u017e\u00ed d\u00e1t mu najevo sv\u00e9 city, ale bratr mu nikdy ned\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, v\u017edycky \u0159ekne n\u011bco tak nevhodn\u00e9ho…
\u010cty\u0159i roky mu do obli\u010deje zp\u00edv\u00e1 p\u00edse\u0148 pro n\u011bj a o n\u011bm, ale jemu nikdy nic nedojde…
Sesunul se vedle lavi\u010dky, z\u00e1dy se op\u0159el o ze\u010f, objal sv\u00e1 kolena a hlavu skryl mezi pa\u017eemi. Bre\u010del, jako nikdy. Bre\u010del za n\u011bj, bre\u010del za sebe samotn\u00e9ho, bre\u010del za to v\u0161echno, co mohlo b\u00fdt a nikdy nebylo…
Ignoroval bouch\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, ignoroval v\u0161echny hlasy, ignoroval i v\u00fdhru\u017eky, \u017ee jestli ty dve\u0159e neotev\u0159e…
„Tak ty dve\u0159e prost\u011b -“ ozvala se obrovsk\u00e1, ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1na a do \u0161atny doslova „vlet\u011bl“ Tom.
„vyraz\u00edm!“ vydechl.
Bill skryl hlavu je\u0161t\u011b hloub\u011bji v rukou, aby se na n\u011bj nemusel d\u00edvat… Tak ho to ni\u010dilo…
„Bille!“ rozb\u011bhl se k n\u011bmu Tom, kdy\u017e se sebral ze zem\u011b.
Bill se ani nepohnul, nereagoval, ani kdy\u017e si k n\u011bmu Tom p\u0159ikleknul.
„Co se stalo? Pro\u010d jsi utekl? Pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“ zasypal ho Tom ot\u00e1zkami.
Bill kone\u010dn\u011b zvedl hlavu a vyh\u00fdbav\u011b se pod\u00edval na Toma. Pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed v\u0161ak neodv\u00e1\u017eil.
„No tak, Bille!“ Tom se k Billovi p\u0159isunul bl\u00ed\u017e, a\u017e u\u017e se i letmo dot\u00fdkali. Bill m\u011bl mot\u00fdlky v b\u0159i\u0161e.
„Ni-nic…“ za\u0161eptal; hlas m\u011bl pln\u00fd breku a t\u0159\u00e1sl se mu.
„Norm\u00e1ln\u011b jen tak uprost\u0159ed koncertu neodb\u00edh\u00e1\u0161 do z\u00e1kulis\u00ed s brekem…“ usm\u00e1l se slab\u011b Tom.
„To – to ta p\u00edsni\u010dka… Je tak…“ Bill nedo\u0159ekl. Nedok\u00e1zal to.
„Bille, tu p\u00edsni\u010dku zp\u00edv\u00e1\u0161 u\u017e… ehmmm…“ Tom po\u010d\u00edtal.
„\u010cty\u0159i roky! Dnes jsou to p\u0159esn\u011b \u010dty\u0159i roky, co jsem tu p\u00edsni\u010dku napsal!“ roze\u0161tkal se znovu Bill.
„No taaak, nebre\u010d p\u0159ece!“ Tom se k n\u011bmu p\u0159i\u0161oupl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.
„A za cel\u00fd ty \u010dty\u0159i roky – nic se nezm\u011bnilo!“ \u0159ekl Bill nahlas sv\u00e9 my\u0161lenky. Co\u017e necht\u011bl.
„To byla skute\u010dnost? Nikdy jsi mi ne\u0159ekl, pro koho ta p\u00edse\u0148 je…“
Bill zavrt\u011bl hlavou a v duchu si gratuloval, \u017ee to celou tu dobu vydr\u017eel.
„Ty… ji m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b r\u00e1d?“ zeptal se Tom opatrn\u011b.
Bill byl v pasti – te\u010f nemohl vycouvat, pokud Tomovi necht\u011bl lh\u00e1t, a to opravdu necht\u011bl…
„Ehm, Tome…“ kone\u010dn\u011b se odhodlal pohl\u00e9dnout mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Asi bys m\u011bl n\u011bco v\u011bd\u011bt. A vid\u011bt.“ \u0159ekl. Rozhodl se – dal\u0161\u00ed \u010dty\u0159i roky u\u017e \u010dekat nem\u016f\u017ee, prost\u011b mu \u0159ekne, jak to je, a pak teprve bude p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm co d\u00e1l. Jo – prost\u011b mu to \u0159ekne.
„A… co?“ pod\u00edval se na n\u011bj zkoumav\u011b Tom.
„Tak poj\u010f se mnou,“ vyb\u00eddl ho Bill a zvedl se ze zem\u011b. Tom ho n\u00e1sledoval. Vy\u0161li z haly, ve kter\u00e9 se konal koncert a zam\u00ed\u0159ili k aut\u016fm.
„Pros\u00edm do Magdeburgu…“ zaprosil Bill \u0159idi\u010de, kdy\u017e si nastoupili do \u010dern\u00e9ho auta s tmav\u00fdmi skly.
„Kam m\u011b vede\u0161?“ zaj\u00edmal se Tom.
„Chci ti vysv\u011btlit, jak to bylo s tou p\u00edsni\u010dkou,“ Bill te\u010f byl ledov\u011b klidn\u00fd nebo se tak alespo\u0148 sna\u017eil p\u016fsobit. Ve skute\u010dnosti byl nehor\u00e1zn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed…
„D\u011bkuju,“ pod\u011bkoval Bill, kdy\u017e vyskakovali na kraji Magdeburgu z auta.
„Poj\u010f,“ vyb\u00eddl Toma a nam\u00ed\u0159il si to poln\u00ed cestou k louce u lesa – byli na \u00fapln\u00e9m okraji Loitsche.
„My – my jdeme tam?“ uk\u00e1zal Tom na jeden rozv\u011btven\u00fd strom.
„P\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill.
Na strom\u011b byl d\u0159ev\u011bn\u00fd domek z prken, byl tam je\u0161t\u011b z dob jejich d\u011btstv\u00ed. V\u017edycky tam spolu chodili. Bill p\u0159istoupil k chatrn\u00e9mu \u017eeb\u0159\u00edku.
„Je to… dobr\u00fd n\u00e1pad chodit a\u017e dovnit\u0159?“ zaj\u00edmal se Tom.
„Chce\u0161 to v\u011bd\u011bt? Jen tady pochop\u00ed\u0161…“ \u0159ekl Bill a za\u010dal \u0161plhat nahoru.
Otvorem v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti domku, kter\u00fd p\u0159edstavoval dve\u0159e, se bez probl\u00e9m\u016f, ladn\u011b prot\u00e1hl jako ko\u010dka a uvnit\u0159 se oto\u010dil, aby vid\u011bl na Toma, lezouc\u00edho po \u017eeb\u0159\u00edku. Ten se pokou\u0161el prol\u00e9zt tzv. dve\u0159mi, ale otvor byl velmi mal\u00fd, Tom se uprost\u0159ed sv\u00e9ho t\u011bla zasekl – kalhoty XXXXXL asi nebyly to prav\u00e9 o\u0159echov\u00e9…
„Ku*va!“ zaklel Tom a pokou\u0161el se nato\u010dit tak, aby otvorem pro\u0161el.
„P\u0159ibral jsi,“ zkonstatoval Bill a pousm\u00e1l se.
„Nech si sv\u00fd kecy, anorektiku!“ odbyl ho Tom a kone\u010dn\u011b se nasoukal do m\u00edstnosti. Nebylo to tam a\u017e tak mal\u00e9…
Billa se ale Tomova slova dotkla..
„Tak co? Pro\u010d jsi to napsal? Pro\u010d jsme TADY?“ vyzv\u00eddal Tom.<\/div>\n
„Rozhl\u00e9dni se. Nic t\u011b nenapad\u00e1?“ za\u0161eptal Bill. Jak si to tu prohl\u00ed\u017eel, zase ho za\u010d\u00ednaly p\u00e1lit o\u010di.
„Hmm, abych \u0159ekl pravdu – v\u016fbec to nech\u00e1pu,“ p\u0159iznal Tom.
„Nikdy jsi na nic nep\u0159i\u0161el? Za cel\u00fd ty \u010dty\u0159i roky? Nikdy jsi nep\u0159i\u0161el na podstatu t\u00fd p\u00edsn\u011b? Netu\u0161\u00ed\u0161, komu je v\u011bnovan\u00e1?“ Billa zaplavovaly vzpom\u00ednky a nav\u00edc nev\u011bd\u011bl, jak to Tomovi \u0159\u00edct… Pot\u0159eboval n\u00e1pov\u011bdu..
„Bille, j\u00e1… J\u00e1 nev\u00edm, j\u00e1…“ Tom nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 myslet.
„Rozhl\u00eddni se, vzpom\u00ednej, poslouchej..“ vyb\u00eddl ho Bill.
„Poprv\u00e9 s\u00e1m v na\u0161em \u00fakrytu…“ za\u0161eptal.
Tom se vyd\u011b\u0161en\u011b rozhl\u00ed\u017eel. Na st\u011bn\u011b za Billem, bylo do d\u0159ev\u011bn\u00fdch prken no\u017eem vyryto: Bill & Tom. Vyryli to tam jako kluci, na znamen\u00ed, \u017ee tohle je jen… Tomovi mo\u017en\u00e1 n\u011bco za\u010dalo doch\u00e1zet – tohle byl jen jejich \u00fakryt.
„Vid\u00edm je\u0161t\u011b na\u0161e jm\u00e9na na st\u011bn\u011b,
a zase je ma\u017eu.
Cht\u011bl bych se ti se v\u0161\u00edm sv\u011b\u0159it,
pro\u010d jsi utekl?
Poj\u010f zp\u00e1tky – vezmi m\u011b s sebou!“ Bill se odml\u010del.
„P\u0159ed \u010dty\u0159mi lety – byli jsme domluven\u00ed, \u017ee se sejdeme tady. Sed\u011bl jsem tu, \u010dekal jsem, ale ty nikde. Vyt\u00e1hl jsem pap\u00edr, tu\u017eku a napsal tohle – byla to tenkr\u00e1t posledn\u00ed kapka.
Do t\u00e9 doby jsem je\u0161t\u011b doufal, \u017ee t\u0159eba… Ale den po tom jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jsi byl s n\u011bjakou holkou! M\u00edsto m\u011b! Uvnit\u0159 jsem k\u0159i\u010del, doufal jsem, \u017ee na n\u011bco p\u0159ijde\u0161, \u017ee si uv\u011bdom\u00ed\u0161, co c\u00edt\u00edm. Ale tys nesly\u0161el. A moje slzy kv\u016fli tob\u011b nebyly pravdiv\u00e9. Nikdy jsem nemohl doufat, \u017ee bys… Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e to hrajeme, douf\u00e1m, \u017ee si u\u017e kone\u010dn\u011b uv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee jsi to ty, pro koho zp\u00edv\u00e1m. Kdo m\u011b uvnit\u0159 spaluje, bez koho prost\u011b nic nezvl\u00e1dnu – \u017ee to ty m\u011b m\u00e1\u0161 zachr\u00e1nit! Nikdy jsi nic nepochopil,“ sv\u011bsil Bill hlavu – po \u010dty\u0159ech letech to v\u0161echno \u0161lo ven. A zbyte\u010dn\u011b – Tom se mu te\u010f jist\u011b vysm\u011bje do tv\u00e1\u0159e, prohl\u00e1s\u00ed, \u017ee je nechutnej a naivn\u00ed a odejde za n\u011bkterou ze sv\u00fdch fanynek.<\/div>\n
Bill se znovu rozplakal. Nikdy nedostane, co chce…
„Bille, kdybych to jen tu\u0161il – nikdy bych t\u011b nenechal tak trp\u011bt – cel\u00e9 \u010dty\u0159i roky – kdybych to v\u011bd\u011bl… Jen\u017ee j\u00e1 to nev\u011bd\u011bl, nedo\u0161lo mi to, j\u00e1 – promi\u0148!“
Bill se je\u0161t\u011b v\u00edc rozvzlykal, ov\u0161em nad svou naivitou – co \u010dekal? \u010cekal, \u017ee ho Tom za\u010dne v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat? Co si to sakra namlouval??<\/div>\n
Tom m\u011bl v sob\u011b zmatek – aby \u0159ekl pravdu, na bratra u\u017e sice n\u011bjak\u00fd ten t\u00fdden z\u00e1lusk m\u011bl, ov\u0161em – jen sexu\u00e1ln\u00ed. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to Billovi nem\u016f\u017ee ud\u011blat, to by ho zni\u010dilo… Jen\u017ee co te\u010f? Nechat ho bre\u010det bez \u00fat\u011bchy? Bez jedin\u00e9ho doteku, jedin\u00e9ho polibku?
Alespo\u0148 mal\u00e1 n\u00e1plast bude lep\u0161\u00ed, ne\u017e krut\u00e9 odm\u00edtnut\u00ed… Ale… Zlom\u00ed mu to srdce! Tom sv\u00e1d\u011bl boj s\u00e1m se sebou… Kdy\u017e on byl tak p\u0159ita\u017eliv\u00fd…
Bled\u00e1 tv\u00e1\u0159, \u010dern\u00e1 l\u00ed\u010didla rozpit\u00e1 po obli\u010deji a ta \u010dist\u00e1 nevinnost, co z n\u011bho \u010di\u0161ela…
Prudce se p\u0159isunul k Billovi a zespodu jen p\u0159ejel sv\u00fdmi rty p\u0159es ty jeho.
Bill se rozt\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble. Tak p\u0159ece jen nebyl s\u00e1m, kdo tou\u017eil po dvoj\u010deti? Pootev\u0159el \u00fasta a vn\u00edmal ty rty, jako v nejdivo\u010dej\u0161\u00edch fantazi\u00edch – tohle bylo lep\u0161\u00ed…
Tom se o n\u011bj sp\u00ed\u0161 jen tak ot\u00edral a to ho neskute\u010dn\u011b vzru\u0161ovalo.
„Zachr\u00e1n\u00edm t\u011b!“ sykl Tom a vpil se do Billov\u00fdch rt\u016f. Ten jen zalapal po dechu, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal Toma l\u00edbat se stejnou intenzitou jako on jeho. Svezl se do lehu a Tom se p\u0159ev\u00e1\u017eil nad n\u011bj. P\u0159itom si uv\u011bdomil, \u017ee kdyby tohle sm\u011bl za\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00fd den, byl by nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk pod sluncem.
S my\u0161lenkou, \u017ee se Billa u\u017e nevzd\u00e1, nenech\u00e1 ho trp\u011bt, z n\u011bj strhl tri\u010dko, a\u017e zapraskalo ve \u0161vech.
Prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b hol\u00e9m hrudn\u00edku a ploch\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku.
Bill st\u00e9nal rozko\u0161\u00ed. Hlavu m\u011bl zaklon\u011bnou a dlouh\u00e9, nalakovan\u00e9 nehty zar\u00fdval do d\u0159ev\u011bn\u00fdch prken podlahy, a\u017e v nich d\u011blal hlubok\u00e9 r\u00fdhy, a stejn\u011b se mu nepoda\u0159ilo se uklidnit.
P\u0159\u00edmo vyk\u0159ikl, kdy\u017e zaregistroval Tom\u016fv piers na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e.
Tom se sna\u017eil a Billovy projevy slasti ho velice t\u011b\u0161ily..
N\u011bco podobn\u00e9ho toti\u017e v \u017eivot\u011b ned\u011blal, Bill byl prvn\u00ed kluk, co ho kdy p\u0159itahoval. A byl mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny holky dohromady, pomyslel si Tom.
„V\u00ed\u0161 \u017ee, aahh… – \u017ee to co d\u011bl\u00e1me, je- mmmm.. – zlo\u010din?“ poda\u0159ilo se ze sebe vyrazit Billovi.
„Jo a v nejmen\u0161\u00edm m\u011b to neru\u0161\u00ed. Tebe ano?“ odv\u011btil Tom.
Bill jenom mocn\u011b zavrt\u011bl hlavou a zast\u00e9nal. Ni\u010deho dal\u0161\u00edho nebyl schopen.
„To jsem r\u00e1d, jinak bych toti\u017e nemohl ud\u011blat tohle,“ \u0159ekl Tom a la\u010dn\u011b se p\u0159esunul k Billov\u00fdm prsn\u00edm bradavk\u00e1m. Dot\u00fdkal se ho piercingem, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee Bill si sed\u0159el n\u011bkolik neht\u016f a\u017e do krve – tak hlubok\u00e9 r\u00fdhy u\u017e d\u011blal v prkenn\u00e9 podlaze.
Kdy\u017e u\u017e to nemohl vydr\u017eet, p\u0159eto\u010dil se, tak\u017ee te\u010f byl dole Tom.
„Tak se uka\u017e!“ zasm\u00e1l se p\u0159ekvapen\u00fd Tom.
Bill p\u0159itiskl rty k Tomovu hork\u00e9mu krku a ot\u0159el se o n\u011bj. Tom zaklonil hlavu.
Bill pokra\u010doval a zat\u00edmco zam\u011bstn\u00e1val Tomovu mysl sv\u00fdm piercingem v jazyku, kter\u00fdm se te\u010f v\u017edy jen letmo dotkl jeho krku, nen\u00e1padn\u011b vyhrnoval Tomovo XXXXXL triko a odhaloval tak jeho rovn\u00e9 b\u0159icho. Tom to nejsp\u00ed\u0161 ani nepost\u0159ehl,teprve a\u017e z n\u011bj Bill triko nar\u00e1z serval, zaryl mu Tom nehty do hol\u00fdch zad. Bill se prohnul, ale hned na to za\u010dal Tom\u016fv hrudn\u00edk zasyp\u00e1vat lehk\u00fdmi polibky.
Byl tak n\u011b\u017en\u00fd a jemn\u00fd, a\u017e se to Tomovi zd\u00e1lo \u00fapln\u011b nadp\u0159irozen\u011b \u010dist\u00e9 a nevinn\u00e9. Jak by TOHLE mohl n\u011bkdo pova\u017eovat za trestn\u00fd \u010din? V\u017edy\u0165 byl jen se sv\u00fdm bratrem, znaj\u00ed se od v\u017edycky a – n\u00e1hle p\u0159\u00edmo zavyl a za\u010dal se pod Billem sv\u00edjet. Bill pr\u00e1v\u011b ne\u010dekan\u011b, ale jemn\u011b skousl jeho levou bradavku. Pokra\u010doval jazykem a Tom mu nehty zar\u00fdval tak hluboko do zad, \u017ee si Bill myslel, \u017ee o n\u011b p\u0159ijde.
N\u011b\u017en\u011b a opatrn\u011b se p\u0159esunul na Tomovo b\u0159\u00ed\u0161ko. Jemn\u011b se ho dotkl rty, jako by \u0161lo o n\u011bco k\u0159ehk\u00e9ho. Tom st\u00e9nal, jak jen mohl. Billovy rty byly n\u00e1dhern\u011b hebk\u00e9 a mimo to ho na b\u0159i\u0161e \u0161imraly prameny Billov\u00fdch vlas\u016f, co\u017e mu zp\u016fsobovalo p\u0159\u00edval moc p\u0159\u00edjemn\u00fdch pocit\u016f.
Bill jel st\u00e1le n\u00ed\u017e, u Tomov\u00fdch kalhot se ale zarazil. Zdr\u00e1hav\u011b se pod\u00edval na Toma. Ten mohl z jeho o\u010d\u00ed p\u0159\u00edmo \u010d\u00edst.
„Nech\u00e1me to na p\u0159\u00ed\u0161t\u011b,co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ navrhl mu.
Bill si oddechl.
„Jo, budeme m\u00edt tolik \u010dasu se objevovat…“ zasnil se.
Tom se nad jeho nat\u011b\u0161en\u00fdm fantaz\u00edrov\u00e1n\u00edm pousm\u00e1l. Ov\u0161em v duchu p\u0159em\u00fd\u0161lel o mnohem divo\u010dej\u0161\u00edch v\u011bcech… Ale t\u00edm Billa zat\u011b\u017eovat nebude.
Bill si polo\u017eil hlavu na bratr\u016fv hrudn\u00edk. Ten ho za\u010dal hladit ve vlasech; Bill v n\u011bm vzbuzoval jak\u00fdsi pud, \u017ee se ho musel neust\u00e1le dot\u00fdkat, ochra\u0148ovat ho.
„Zachr\u00e1nil jsi m\u011b,“ zavrn\u011bl spokojen\u011b Bill a zavrt\u011bl se Tomovi v n\u00e1ru\u010d\u00ed.
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it – po \u010dty\u0159ech letech, kone\u010dn\u011b – se jeho sen stal skute\u010dnost\u00ed. Bylo to tis\u00edckr\u00e1t lep\u0161\u00ed, ne\u017e vyhr\u00e1t zlato za desku, ne\u017e vyhr\u00e1t jak\u00e9koliv jin\u00e9 ocen\u011bn\u00ed, bylo to to nejlep\u0161\u00ed, co kdy za\u017eil.
„To jsem r\u00e1d,“ usm\u00e1l se Tom a p\u0159isunul si Billa bl\u00ed\u017e k obli\u010deji, tak\u017ee si bradu polo\u017eil na jeho hlavu.
„Byl to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek m\u00e9ho \u017eivota,“ po\u0161eptal mu.
„M\u00e9ho taky,“ souhlasil Bill.
Oba krajn\u011b vys\u00edlen\u00ed z nev\u0161edn\u00edho z\u00e1\u017eitku po chvilce zav\u0159eli o\u010di. Jedno ale v\u011bd\u011bli oba jist\u011b – na tento den nikdy, NIKDY nezapomenou…<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„…Jsou ale i okam\u017eiky, kdy je \u010dlov\u011bk zcela s\u00e1m a ani ten, kdo je zd\u00e1nliv\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159i v\u00e1s, s v\u00e1mi doopravdy nen\u00ed… A \u017e\u00e1dn\u00e1 slza nen\u00ed prav\u00e1… Rette mich !“ uvedl si Bill s\u00e1m svou vlastn\u00ed p\u00edse\u0148. Cht\u011blo se mu bre\u010det, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19947","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19947","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19947"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19947\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19947"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19947"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19947"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}