{"id":19953,"date":"2008-03-15T20:29:00","date_gmt":"2008-03-15T19:29:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19912"},"modified":"2008-03-15T20:29:00","modified_gmt":"2008-03-15T19:29:00","slug":"the-winner-prl-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/the-winner-prl-1-2\/","title":{"rendered":"The Winner (p\u0159l.) (1\/2)"},"content":{"rendered":"
Origin\u00e1l pov\u00eddky<\/a><\/p>\n

„Zatracen\u011b, ten Georg je t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e k\u016f\u0148!“ post\u011b\u017eoval jsem si se zavr\u010den\u00edm, kdy\u017e jsem upustil na zem p\u00e1r ochabl\u00fdch nohou.
Tom odhodil basistovy ruce p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se s fun\u011bn\u00edm s\u00e1m svezl na podlahu po zdi.<\/div>\n

„A jak to v\u00ed\u0161? Tys nesl jenom jeho nohy.“
Zk\u0159\u00ed\u017eil jsem ruce na prsou a zlobn\u011b se zad\u00edval do bratrova zamra\u010den\u00e9ho obli\u010deje, i kdy\u017e jsem ho vid\u011bl lehce rozmazan\u011b.<\/div>\n
„Jenom to \u0159\u00edk\u00e1m, to je v\u0161echno. Je zatracen\u011b t\u011b\u017ek\u00fd.“
Tom otev\u0159el \u00fasta, aby n\u011bco \u0159ekl – pravd\u011bpodobn\u011b n\u011bjakou pozn\u00e1mku o tom, jak p\u0159esn\u011b v\u00ed, kolik Georg v\u00e1\u017e\u00ed, i kdy\u017e mi jenom pom\u00e1hal n\u00e9st jeho o\u017eral\u00fd zadek z baru zp\u00e1tky do autobusu. O\u010dividn\u011b si ale mysl\u00ed, \u017ee v\u00ed v\u0161echno l\u00e9pe.
„Jak ho dostaneme do postele?“ zeptal se m\u00edsto toho, ukazuj\u00edc na bezv\u011bdomou postavu, le\u017e\u00edc\u00ed rozpl\u00e1cle na zemi p\u0159ed vchodem.
Pochybova\u010dn\u011b jsem si p\u0159em\u011b\u0159il vzd\u00e1lenost mezi Georgem a na\u0161imi postelemi. „Nemysl\u00edm si, \u017ee ho tam dostaneme.“
Tom se zasm\u00e1l, pravd\u011bpodobn\u011b d\u00edky alkoholu koluj\u00edc\u00edmu jeho organismem, nad m\u00fdm zbyte\u010dn\u00fdm konstatov\u00e1n\u00edm. Lehce kopl na\u0161eho spoluhr\u00e1\u010de do boku. Sotva se ho dotkl v jeho z\u00e1chvatu sm\u00edchu. Georg z\u016fstal bez pohybu. O\u010di zav\u0159en\u00e9, \u00fasta do\u0161iroka otev\u0159en\u00e1.
„Mo\u017en\u00e1 bychom m\u011bli \u0159\u00edct Gustavovi, aby n\u00e1m pomohl.“ Navrhl Tom.
„Chce\u0161 kv\u016fli tomuhle budit Gustava?“ odfrkl jsem si. Tom nad t\u00edm uva\u017eoval sotva vte\u0159inu.<\/div>\n
„Ka\u0161leme na to, nech\u00e1me ho tady.“ Za\u010dal se zvedat.
„Nem\u016f\u017eeme ho tady nechat!“ vyk\u0159ikl jsem. „Ne, na podlaze!“
„Ale ano, m\u016f\u017eeme. Koukej.“ \u0158eklo moje dvoj\u010de jednodu\u0161e p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zmizelo v lo\u017enicov\u00e9 \u010d\u00e1sti autobusu. Po chvilce se vr\u00e1til, ruce pln\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvek a pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. Nemohl jsem se p\u0159estat hih\u0148at, kdy\u017e Tom dokon\u010dil sv\u00e9 d\u00edlo. Georg byl \u00fahledn\u011b zabalen\u00fd ve sv\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvce, pod mrtvolnou hlavou str\u010den\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159.
„M\u00e1\u0161 p\u0159i ruce sv\u016fj fo\u0165\u00e1k?“ zeptal jsem se se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.
Po p\u016fl hodin\u011b a okolo pades\u00e1ti fotek pozd\u011bji, jsme nechali Georga v klidu sp\u00e1t.
Zam\u00ed\u0159il jsem ke koupeln\u011b, ale Tom m\u011b odstr\u010dil stranou.<\/div>\n
„J\u00e1 prvn\u00ed!“ ozn\u00e1mil a\u017e moc hlasit\u011b. Otr\u00e1ven\u011b jsem proto\u010dil o\u010di. Tohle mi Tom d\u011bl\u00e1 cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot a pravd\u011bpodobn\u011b se z toho nechyst\u00e1 v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b vyr\u016fst. Do\u0161el jsem ke dve\u0159\u00edm zrovna, kdy\u017e je otv\u00edral, a proklouzl pod jeho rukou, abych se dostal do malink\u00e9 a st\u00edsn\u011bn\u00e9 koupelny.
„Bille!“ zak\u0148u\u010del z m\u00edsta mezi dve\u0159mi, kde po\u0159\u00e1d st\u00e1l.
Sladce jsem se usm\u00e1l nad jeho trucovit\u00fdm v\u00fdrazem a vypl\u00e1zl na n\u011bj jazyk. Tom nesn\u00e1\u0161el<\/em> prohru. Nikdy jsem nepotkal nikoho v\u00edce sout\u011b\u017eiv\u00e9ho ne\u017e m\u00e9 dvoj\u010de. Nikdy jsem na sout\u011b\u017een\u00ed moc nebyl, ale po\u0159\u00e1d dokola jsem s n\u00edm hr\u00e1l jeho hry. Jen proto, abych ho na\u0161tval.
„Fajn.“ Vy\u0161t\u011bkl. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a prosm\u00fdkl se kolem m\u011b, stoj\u00edc\u00edho u umyvadla. „Jenom si mus\u00ed\u0161 poslechnout, jak \u010d\u016fr\u00e1m.“ N\u00e1sledoval zvuk rozep\u00ednan\u00e9ho zipu.
Odfrkl jsem si a vyt\u00e1hl si kart\u00e1\u010dek na zuby. „Jsi m\u016fj bratr. Sly\u0161el jsem t\u011b mo\u010dit aspo\u0148 milionkr\u00e1t.“ Za\u010dal jsem si drhnout zuby a jazyk. Zoufale jsem cht\u011bl dostat z \u00fast pachu\u0165 tequily, pro m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 \u0161tiplavou a nechutn\u011b sladkou pachu\u0165. Jak jsem si \u010distil zuby, sledoval jsem se pozorn\u011b v zrcadle. Jako v\u017edy, neopil jsem se tak, abych vypadal jako troska. Vypadal jsem jen trochu unaven\u011b.
Tom dokon\u010dil svou pot\u0159ebu a te\u010f st\u00e1l za mnou u umyvadla. Nebylo tam m\u00edsto pro dva lidi, tak\u017ee prot\u00e1hl pa\u017ee okolo m\u011b zezadu, ka\u017edou ruku po jedn\u00e9 stran\u011b m\u00e9ho pasu, aby si je mohl um\u00fdt. Hlavu si unaven\u011b polo\u017eil na m\u00e9 rameno a jeho o\u010di se setkaly s m\u00fdmi v zrcadle.
„Jsi p\u0159\u00edli\u0161 vychrtl\u00fd, Bille.“ Zamumlal, sleduj\u00edc m\u011b ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem.
Vytrhl jsem si kart\u00e1\u010dek z \u00fast, abych mohl mluvit. „J\u00e1 j\u00edm! Prost\u011b to m\u00e1me v genech!“ Hrozn\u011b mi vadilo, jak mi ka\u017ed\u00fd p\u0159ipom\u00ednal, jak moc jsem huben\u00fd.
„J\u00e1 v\u00edm.“ Odfrkl. „Jenom \u0159\u00edk\u00e1m – jsi slab\u00fd.“ Vypl\u00e1zl na m\u011b do zrcadla jazyk p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si ot\u0159el ruce o m\u00e9 boky, su\u0161\u00edc si je tak o m\u00e9 triko.
„Oh, Tome, sakra! Dobytku!“ zavr\u010del jsem skrz \u0161t\u011btiny kart\u00e1\u010dku a zlostn\u011b jsem hodil pohledem po \u0161kleb\u00edc\u00edm se obli\u010deji m\u00e9ho dvoj\u010dete. Mrkl na m\u011b a znovu se kolem nat\u00e1hl, aby si vzal sv\u016fj vlastn\u00ed kart\u00e1\u010dek.
Pokra\u010doval jsem v pozorov\u00e1n\u00ed v\u00fdrazu m\u00e9ho bratra, jak si tak\u00e9 za\u010dal \u010distit zuby. Kone\u010dn\u011b jsem vyplivl do umyvadla a ot\u0159el si pusu.
„Jsem vy\u0161\u0161\u00ed.“ \u0158ekl jsem, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, jak d\u011btinsky to zn\u00ed, kdy\u017e to vych\u00e1z\u00ed z m\u00fdch \u00fast.
„Ne o moc.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a jeho o\u010di se na m\u011b v zrcadle sm\u00e1ly. Arogantn\u00ed hajzl\u00edk.
„Nav\u00edc,“ pokra\u010doval, pokl\u00e1daje sv\u016fj kart\u00e1\u010dek, „tohle nen\u00ed velikost, kter\u00e1 se po\u010d\u00edt\u00e1, br\u00e1\u0161ko.“ A aby tomu dodal v\u00e1hu, p\u0159itiskl se na m\u011b, tla\u010d\u00edc m\u011b tak k umyvadlu.
Zasm\u00e1l jsem se. „Jdi do pr\u010dic, Tome. Tohle nen\u00ed sout\u011b\u017e. A \u0159ekl bych, \u017ee je velice pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee m\u00e1me stejnou velikost.“
Rozesm\u00e1l se tak\u00e9, ale st\u00e1le jsem c\u00edtil jeho t\u011blo na sv\u00e9m. Nejd\u0159\u00edv mi nedoch\u00e1zelo pro\u010d. Pod\u00edval jsem se zp\u011bt do zrcadla. Tom se u\u017e nesm\u00e1l.
O\u010di m\u011bl z\u00fa\u017een\u00e9 a \u0161pi\u010dkou jazyka si pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po okraji piercingu. Vypadal zamy\u0161len\u011b.
Potichu jsem si odka\u0161lal a p\u0159edst\u00edral z\u00e1jem o svoji kosmetickou ta\u0161ku, jak jsem si z n\u00ed vynd\u00e1val v\u011bci. Nebyl jsem neciteln\u00fd, pokud \u0161lo o m\u00e9ho bratra. Necht\u011bl jsem jej ztrapnit. Nebylo to, jako \u017ee bychom nikdy nebyli \u2026 vzru\u0161en\u00ed<\/em> p\u0159ed t\u00edm druh\u00fdm. Pamatuji si, \u017ee jsem byl velmi mal\u00fd, kdy\u017e se mi poprv\u00e9 postavil a j\u00e1 jsem rychle b\u011b\u017eel za Tomem, abych mu to uk\u00e1zal. Byl to Tom, \u0159\u00edkal jsem mu v\u0161echno<\/em>. Mamka n\u00e1s na\u0161la. Vyhr\u00e1la nad n\u00ed zv\u011bdavost a p\u0159i\u0161la n\u00e1s zkontrolovat. Okam\u017eit\u011b n\u00e1m \u0159ekla, \u017ee tohle nen\u00ed n\u011bco, co bychom m\u011bli s t\u00edm druh\u00fdm sd\u00edlet. Dnes se tomu sm\u011bjeme, ale p\u0159edt\u00edm jsem se c\u00edtil znepokojen\u011b. Do t\u00e9 doby nebylo nic, co bych s bratrem nesd\u00edlel.<\/div>\n
Tohle ale bylo jin\u00e9. Tohle byl Tom, tla\u010d\u00edc\u00ed se na m\u016fj zadek.<\/em> A moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nen\u00ed tak mal\u00fd, aby mu v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b pro\u0161la n\u011bjak\u00e1 v\u00fdmluva.
„Tome?“ za\u0161eptal jsem a neodva\u017eoval jsem se pod\u00edvat do bratrova obli\u010deje.
Na m\u00fdch boc\u00edch se objevily tepl\u00e9 ruce, lehce polo\u017een\u00e9 na vlhk\u00e9 l\u00e1tce tri\u010dka.<\/div>\n
„Ano?“ Nezn\u00e1m\u00fd t\u00f3n v jeho hlase m\u011b p\u0159inutil zvednout o\u010di k jeho odrazu v zrcadle a pohled, kter\u00fd mi vracel, mnou ot\u0159\u00e1sl. Srdce mi za\u010dalo tlouci o n\u011bco rychleji. Znal jsem ten pohled. Tenhle<\/em> pohled nikdy nebyl sm\u011brov\u00e1n ke mn\u011b.<\/em> Ne od Toma. Nev\u011bd\u011bl jsem jak reagovat a tak jsem se trochu posunul, zkou\u0161eje tak nazna\u010dit, \u017ee jsem p\u0159ipraven\u00fd opustit koupelnu.
Vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e Tomovi, jako odpov\u011b\u010f na m\u016fj pohyb, utekl z \u00fast velmi tich\u00fd sten.<\/div>\n
„Tome! Co to sakra d\u011bl\u00e1\u0161?“ oto\u010dil jsem se, abychom byli \u010delem k sob\u011b. Co\u017e bylo jen jedno z t\u011bch po\u0161etil\u00fdch rozhodnut\u00ed, kter\u00e1 jsem tu noc ud\u011blal. Sm\u00e1l jsem se, ale ve stejnou chv\u00edli nade mnou hrozila p\u0159evz\u00edt kontrolu panika a lehk\u00e1 hysterie.
Tom se culil, obli\u010dejem pouze p\u00e1r centimetr\u016f od toho m\u00e9ho. Op\u011bt prot\u00e1hl ruce pod\u00e9l m\u00fdch bok\u016f, sev\u0159el okraje umyvadla a efektivn\u011b m\u011b tak uv\u011bznil. Byl siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a oba jsme to v\u011bd\u011bli. Tuhle sout\u011b\u017e by vyhr\u00e1l i s ob\u011bma ruka spu\u0161t\u011bn\u00fdma pod\u00e9l t\u011bla.
„Co se d\u011bje, brat\u0159\u00ed\u010dku?“ jeho hlas byl hlubok\u00fd, pouze p\u00e1r decibel\u016f nad \u0161epotem.
Myslel si, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mi tahle \u0159\u00edk\u00e1. M\u00fdlil se. Ne, po\u010dkat, on pravd\u011bpodobn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee mi to nevad\u00ed, a proto to v tu chv\u00edli pou\u017eil.
Co se d\u011bje? CO SE D\u011aJE? Kde m\u00e1m jenom za\u010d\u00edt?<\/em> – cht\u011bl jsem \u0159\u00edct. Ale ne\u0159ekl jsem nic.
Kdy\u017e Tom p\u0159ejel rukou p\u0159es m\u016fj hrudn\u00edk a b\u0159icho, a zastavil se a\u017e na opasku m\u00fdch kalhot, se na\u0161e d\u00fdch\u00e1n\u00ed stalo ve stejnou chv\u00edli o n\u011bco t\u011b\u017e\u0161\u00ed.
„Nikdy t\u011b nezaj\u00edmalo,“ \u0159ekl chraplav\u011b, jak si jeho prsty hrav\u011b poradily se sponou u p\u00e1sku, „jak\u00e9 to je, kdy\u017e se t\u011b dot\u00fdk\u00e1 n\u011bkdo jin\u00fd, Bille?“
I p\u0159es moje p\u0159ekvapen\u00e9 ochromen\u00ed, se mnou st\u00e1le mohlo cloumat rozho\u0159\u010den\u00ed. „Zaj\u00edmalo<\/em>, Tome. Nejsem takov\u00fd purit\u00e1n, nejsem tak nedot\u010den\u00fd.<\/em>“ Posledn\u00ed slovo jsem na n\u011bj zasy\u010del.
„Ud\u011blala t\u011b?“ zeptal se, ignoruj\u00edc m\u016fj t\u00f3n. Jeho slova byla kr\u00e1tk\u00e1 a ostr\u00e1, stejn\u011b jako \u0161kubnut\u00ed, kter\u00fdmi rozep\u00ednal knofl\u00ed\u010dky m\u00fdch kalhot.
Mohl jsem c\u00edtit, jak se mi l\u00edce studem rozp\u00e1lily do ruda, nesn\u00e1\u0161el jsem to. „Ne – ty v\u00ed\u0161, \u017ee ne, proto\u017ee kdyby ano, \u0159ekl bych ti to.“ Mumlal jsem a d\u00edval se v\u0161ude, jen ne na sv\u00e9ho bratra.
St\u00e1le jsem se na n\u011bj nepod\u00edval, ani kdy\u017e jsem c\u00edtil jeho ruku, jak m\u011b hlad\u00ed skrz jemnou l\u00e1tku m\u00fdch boxerek a ti\u0161e jsem prokl\u00ednal sv\u00e9 t\u011blo za zradu, kdy\u017e tvrdlo<\/em> pod jeho dotekem. „Nezahr\u00e1vej si se mnou, Tome.“ Zalapal jsem po dechu a odstr\u010dil jeho ruku.
„Hej.“Jeho druh\u00e1 ruka m\u011b pohladila po \u010delisti, nakl\u00e1n\u011bj\u00edc moj\u00ed hlavu, tak\u017ee jsem byl p\u0159inucen, se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed. Jeho pohled byl sm\u011bsic\u00ed z\u00e1jmu a je\u0161t\u011b n\u011b\u010deho jin\u00e9ho\u2026 mo\u017en\u00e1 cht\u00ed\u010de. Mohl v tom m\u00e9m vid\u011bt strach?
„Nemus\u00ed\u0161 se ni\u010deho b\u00e1t, Bille. Jsme to jen my.“ Za\u0161eptal. Bez jedin\u00e9ho mrknut\u00ed pohledem zabodnut\u00fdm ve mn\u011b. „Nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ Jeho tul\u00e1ck\u00e1 ruka byla zp\u011bt v m\u00fdch kalhot\u00e1ch a lehce \u0161k\u00e1dliv\u011b t\u0159ela moji, st\u00e1le se zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00ed, bouli.
„V\u011b\u0159\u00edm ti.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem se zrychlen\u00fdm dechem. „V\u00ed\u0161, \u017ee ti v\u011b\u0159\u00edm v\u00edc ne\u017e komukoliv jin\u00e9mu na sv\u011bt\u011b.“ Polo\u017eil jsem si ruce na jeho ramena, prsty drt\u00edc l\u00e1tku obrovsk\u00e9ho trika, jak se sev\u0159ely v chv\u011bj\u00edc\u00ed se p\u011bsti.
Tom mohl z\u0159eteln\u011b vyc\u00edtit m\u016fj strach. Siln\u011bji stiskl moje vzru\u0161en\u00ed a byl odm\u011bn\u011bn trapn\u011b hlasit\u00fdm vyp\u00edsknut\u00edm, kter\u00e9 ze m\u011b vy\u0161lo, jak se mi za\u010daly t\u0159\u00e1st nohy. Bylo to jenom umyvadlo za mnou a Tom p\u0159ede mnou, co m\u011b udr\u017eovalo vzp\u0159\u00edmen\u011b.
„Tak se uklidni,“ \u0159ekl n\u011b\u017en\u011b. „Je to jen mezi n\u00e1mi. Nikdo jin\u00fd se to nedozv\u00ed. Je to v po\u0159\u00e1dku, my<\/em> jsme v po\u0159\u00e1dku. Nech m\u011b to pro tebe ud\u011blat.“
Mo\u017en\u00e1 m\u016fj obli\u010dej st\u00e1le ukazoval stopy v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Tom se kousek odt\u00e1hl, sotva se m\u011b dot\u00fdkaje. „Chce\u0161, abych p\u0159estal?“
M\u016fj \u017ealudek klesl. Nemyslel<\/em> jsem si, \u017ee bych cht\u011bl, aby p\u0159estal, ale prost\u011b jsem to nemohl vyslovit. Jak bych mohl? Po chv\u00edli jsem zat\u0159\u00e1sl hlavou a odm\u00edtl se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.
Tom ud\u011blal krok ke mn\u011b, na\u0161e t\u011bla byla tak bl\u00edzko. Jeho ruka byla zakl\u00edn\u011bn\u00e1 mezi n\u00e1mi v m\u00edst\u011b, kde m\u011b hladila. C\u00edtil jsem jeho hork\u00fd dech na krku, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u00e1 slova lechtala. „\u0158ekni mi, \u017ee nechce\u0161, abych p\u0159estal.“
Zana\u0159\u00edkal jsem, jak tohle po mn\u011b m\u016f\u017ee cht\u00edt? Pro\u010d to po mn\u011b chce? Dal jsem \u00fapln\u00e9 svolen\u00ed k tomu, co se stane, a\u0165 to bude cokoliv. Cht\u011bl jsem, aby to byl on<\/em>, kdo to povede, aby on<\/em> za m\u011b ud\u011blal to rozhodnut\u00ed, tak\u017ee to nebudu j\u00e1, kdo ponese zodpov\u011bdnost.
Nadechl jsem se, m\u016f\u017eu to ud\u011blat? M\u00e1 Tom pravdu? Jsme to jen my<\/em>, je to tak? V\u017edycky jsme si byli neobvykle bl\u00edzc\u00ed. Nen\u00ed tohle pro n\u00e1s tak\u00e9 p\u0159irozen\u00e9? C\u00edtil jsem to tak. Necht\u011bl jsem v\u017edycky v\u0161echno<\/em> sd\u00edlet se sv\u00fdm bratrem? A on to cht\u011bl tak\u00e9. Nikdo to nemus\u00ed v\u011bd\u011bt \u2026<\/p>\n

autor: Haylzee<\/strong>
p\u0159eklad: Crowley<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Origin\u00e1l pov\u00eddky „Zatracen\u011b, ten Georg je t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e k\u016f\u0148!“ post\u011b\u017eoval jsem si se zavr\u010den\u00edm, kdy\u017e jsem upustil na zem p\u00e1r ochabl\u00fdch nohou.Tom odhodil basistovy ruce p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se s fun\u011bn\u00edm s\u00e1m svezl na podlahu po zdi. „A jak to v\u00ed\u0161? Tys nesl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-19953","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19953","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=19953"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/19953\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=19953"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=19953"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=19953"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}