{"id":20016,"date":"2008-03-15T05:55:00","date_gmt":"2008-03-15T04:55:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19974"},"modified":"2008-03-15T05:55:00","modified_gmt":"2008-03-15T04:55:00","slug":"nejhorsi-obavy-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/nejhorsi-obavy-3\/","title":{"rendered":"Nejhor\u0161\u00ed obavy 3."},"content":{"rendered":"
Done<\/div>\n
Op\u011bt stoj\u00edm uprost\u0159ed m\u00edstnosti a unaven\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe. Kde je? Kdy\u017e ho \u010dlov\u011bk pot\u0159ebuje, tak nen\u00ed k nalezen\u00ed! Byl jsem tolik zklaman\u00fd a sou\u010dasn\u011b vztekl\u00fd! Jak mi to mohl ud\u011blat?<\/div>\n
Vzdal jsem svoje hled\u00e1n\u00ed a unaven\u011b se op\u0159el do kouta. V\u0161ak on p\u0159ijde. V\u017edycky p\u0159i\u0161el! Pro\u010d by to tentokr\u00e1t m\u011blo b\u00fdt jin\u00e9? Zav\u0159el jsem o\u010di a sna\u017eil se na nic nemyslet. Zastavit v\u0161echny ty dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky. Zhluboka jsem se nadechnul a sklonil hlavu. Bylo mi to tolik l\u00edto. Nikdy bych tohle od Toma ne\u010dekal. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed z\u00e1dy! Pro\u010d to jen ud\u011blal? Po tv\u00e1\u0159i mi stekla jedna osam\u011bl\u00e1 slza.<\/div>\n
Najednou jsem c\u00edtil jeho dla\u0148 na tv\u00e1\u0159i. Kone\u010dkem prstu druh\u00e9 ruky mi set\u0159el slzu a jemn\u011b m\u011b hladil.<\/div>\n
„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 nepl\u00e1\u010du.“ Za\u0161eptal jsem a p\u0159istihl se, \u017ee jsou mi jeho doteky p\u0159\u00edjemn\u00e9. Tolik jsem pot\u0159eboval c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed bl\u00edzkost. C\u00edtit, \u017ee nejsem s\u00e1m. Jeho prsty p\u0159ejely k m\u00e9 brad\u011b a zvedl mi hlavu.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b,“ za\u0161eptal mu\u017e a palcem mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po rtech. Zlehka jsem pootev\u0159el \u00fasta a vydechl. Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di a vz\u00e1p\u011bt\u00ed je roz\u0161\u00ed\u0159il p\u0159ekvapen\u00edm. St\u00e1l tak bl\u00edzko m\u011b! C\u00edtil jsem jeho hork\u00fd dech na tv\u00e1\u0159i, pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jeho obli\u010deji a\u017e se zastavil na jeho rtech. M\u016fj dech se nepatrn\u011b zrychlil a j\u00e1 si nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ejel jazykem po vyprahl\u00fdch rtech. Mu\u017e p\u0159iv\u0159el o\u010di a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Byl tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko! Sna\u017eil jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnout, ale za mnou byla jen ze\u010f. P\u0159itiskl jsem mu dlan\u011b na hrudn\u00edk a sna\u017eil se jej odstr\u010dit. Jen\u017ee on z\u0159ejm\u011b m\u011bl jin\u00e9 pl\u00e1ny. Uchopil m\u011b za boky a p\u0159itiskl k sob\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Celou spodn\u00ed polovinou t\u011bla jsem byl nam\u00e1\u010dknut\u00fd na n\u011bj a dlan\u011bmi jsem se od n\u011bj odtahoval.<\/div>\n
„Pro\u010d se po\u0159\u00e1d br\u00e1n\u00ed\u0161? Myslel jsem, \u017ee u\u017e jsi pochopil, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9!“ za\u0161eptal mi do ucha a jednu dla\u0148 p\u0159esunul na moje z\u00e1da. Zatla\u010dil, p\u0159itiskl m\u011b siln\u011b k sob\u011b a n\u00e1sledn\u011b m\u011b p\u0159irazil ke st\u011bn\u011b. Bo\u017ee! C\u00edtil jsem ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb jeho t\u011bla. Nemohl jsem popadnout dech a o\u010dima vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b z\u00edral na jeho obli\u010dej. Usm\u00edval se a pomali\u010dku se p\u0159ibli\u017eoval. Zav\u0159el jsem o\u010di a sna\u017eil se uhnout hlavou na stranu. Chytil m\u011b za bradu a nato\u010dil zp\u00e1tky. Srdce mi bu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9 a j\u00e1 nebyl schopn\u00fd ovl\u00e1dat svoje t\u011blo. P\u0159ipadal jsem si jako hadrov\u00e1 panenka. Svaly ochably a j\u00e1 si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby m\u011b netiskl ke zdi, sklouzl bych mu k noh\u00e1m!<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di a sledoval jak ru\u0161\u00ed tu vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Na brad\u011b jsem c\u00edtil jeho prsty. Byl tak neoblomn\u00fd! Neust\u00e1le se mi d\u00edval do o\u010d\u00ed a na chvilku se zastavil snad milimetr p\u0159ed m\u00fdmi \u00fasty. V\u011bd\u011bl jsem, co se odehraje v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b, ale jako by se to ned\u011blo m\u011b. Jako bych byl div\u00e1kem a sledoval p\u0159\u00edb\u011bh p\u0159ed sebou.<\/div>\n
P\u0159itiskl svoje rty na moje a postupn\u011b zvy\u0161oval tlak. Jazykem se sna\u017eil prodrat dovnit\u0159. Necht\u011bl jsem to dovolit. On se ale nevzd\u00e1val. Neust\u00e1le se dob\u00fdval do m\u00fdch \u00fast a dlan\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po nah\u00e9 k\u016f\u017ei na m\u00e9m boku. P\u0159es v\u0161echno moje odhodl\u00e1n\u00ed jsem za\u010dal polevovat. C\u00edtil jsem jemn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed v podb\u0159i\u0161ku a slabost v kolenou. Slab\u011b jsem vydechl a on toho okam\u017eit\u011b vyu\u017eil. C\u00edtil jsem, jak se prod\u00edr\u00e1 dovnit\u0159, jak dor\u00e1\u017e\u00ed na m\u016fj jazyk, vyb\u00edz\u00ed ho k reakci. Poznal, \u017ee se u\u017e nebr\u00e1n\u00edm. Ruku, kterou doposud sv\u00edral moji bradu p\u0159esunul na krk a prsty mi jemn\u011b zaj\u00ed\u017ed\u011bl do vlas\u016f. Naklonil si moji hlavu na stranu a jazykem zaj\u00ed\u017ed\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji. Ka\u0161lal jsem na ve\u0161ker\u00e9 svoje odhodl\u00e1n\u00ed nepoddat se. Jazykem jsem vystartoval proti jeho a za\u010dal spolupracovat. C\u00edtil jsem jeho \u00fasm\u011bv. V\u011bd\u011bl, \u017ee vyhr\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu dovol\u00edm cokoliv. Cokoliv, co si bude p\u0159\u00e1t.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t u\u017e moje probuzen\u00ed nebylo prov\u00e1zeno slzami a zoufalstv\u00edm. C\u00edtil jsem n\u011bco jin\u00e9ho, n\u011bco p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. C\u00edtil jsem, jak mi vzru\u0161en\u00ed proud\u00ed cel\u00fdm t\u011blem a rozl\u00e9v\u00e1 se do ka\u017edi\u010dk\u00e9 \u017eilky. Jen\u017ee po chv\u00edli se dostavil stud. Styd\u011bl jsem se za svoje pocity. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, jak to bude d\u00e1l. Co budu d\u011blat? Zbytek \u017eivota se p\u0159etva\u0159ovat? Pro\u010d? Kv\u016fli \u010demu? Abych nebyl ter\u010dem posm\u011bchu? Bo\u017ee! V\u017edy\u0165 se mi sm\u011bj\u00ed cel\u00fd m\u016fj \u017eivot! Pro\u010d jsem si myslel, \u017ee by to te\u010f m\u011blo b\u00fdt jin\u00e9? U\u017e d\u00e1vno jsem se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee jsem tro\u0161ku jin\u00fd ne\u017e v\u0161ichni okolo. \u017de m\u00e1m sv\u016fj styl, svoji osobnost a nehodl\u00e1m se nikomu pod\u0159izovat, a\u0165 u\u017e konven\u010dn\u00ed spole\u010dnosti \u010di komukoliv jin\u00e9mu. A te\u010f, k tomu v\u0161emu, jsem je\u0161t\u011b nav\u00edc gay. „Odpornej buzerant“- jak m\u011b \u010dastokr\u00e1t naz\u00fdvali. Zhluboka jsem vzdychl a oto\u010dil se na druh\u00fd bok.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, jak to bude d\u00e1l. Celou svou mysl jsem up\u00ednal k nad\u011bji, \u017ee to pro Toma byl jen \u0161ok. \u017de a\u017e si to v\u0161echno srovn\u00e1 v hlav\u011b, tak za mnou p\u0159ijde. Promluv\u00edme si. \u017de m\u011b neopust\u00ed! Proto\u017ee kdyby ano, m\u016fj \u017eivot – nebo alespo\u0148 ten chaos, co se za n\u011bj pokl\u00e1d\u00e1 – by nem\u011bl smysl. Nejsem nic bez Toma. On je moje druh\u00e1 polovina, druh\u00e1 \u010d\u00e1st m\u00e9 osobnosti. A s polovinou srdce se ned\u00e1 \u017e\u00edt. Pot\u0159ebuju ho v\u00edc ne\u017e vzduch, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m. Tak to prost\u011b je, a proto nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by m\u011b v tom nechal. Nem\u016f\u017ee, nesm\u00ed!<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se na z\u00e1da a zamy\u0161len\u011b z\u00edral do stropu. Prsty jsem si pohr\u00e1val s lemem tri\u010dka a p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9m snu. Ze za\u010d\u00e1tku jsem si to necht\u011bl p\u0159ipustit, ale kdy\u017e jsem se l\u00edbal s holkama, nikdy to nebylo takov\u00e9 jako te\u010f s n\u00edm. L\u00edbilo se mi to, moc se mi to l\u00edbilo! P\u0159ipadal jsem si, jako bych se pr\u00e1v\u011b probudil a mlha kolem m\u011b se rozestoupila. Najednou jsem v\u0161echno vid\u011bl tak jasn\u011b. V\u0161echny moje pocity najednou d\u00e1valy smysl a v\u0161echno zapadlo na svoje m\u00edsto.<\/div>\n
N\u011bjak\u00fd zvuk naru\u0161il ticho. Oto\u010dil jsem hlavu a zaposlouchal se. Zase! Tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. V\u011bd\u011bl jsem, kdo to je. Vstal jsem z postele a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Opatrn\u011b jsem je otev\u0159el a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. St\u00e1l tam se sklopenou hlavou, v prstech nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal svoje triko a p\u0159e\u0161lapoval z jedn\u00e9 nohy na druhou. Otev\u0159el jsem dve\u0159e v\u00edc a \u010dekal, a\u017e vejde. Zav\u0159el jsem dve\u0159e a oto\u010dil se \u010delem k n\u011bmu. Chv\u00edli st\u00e1l na m\u00edst\u011b a mra\u010dil se. Zvedl hlavu a v m\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010dila ve\u0161ker\u00e1 nejistota, kterou jsem c\u00edtil. Jeho obli\u010dej se vyjasnil a v o\u010d\u00edch se mu leskly slzy. Prudce m\u011b objal a tiskl k sob\u011b tak siln\u011b, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee m\u011b rozdrt\u00ed. Hladil m\u011b po z\u00e1dech a plakal. Neust\u00e1le \u0161eptal omluvn\u00e1 slova a prosil m\u011b o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Plakal jsem stejn\u011b jako on. V\u011bd\u011bl jsem to! V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by m\u011b nikdy neopustil. Tiskl jsem se k n\u011bmu a c\u00edtil, jak mi Tomovy slzy sm\u00e1\u010d\u00ed krk. Nad\u00e1val si, \u017ee je idiot, jak se jen mohla zachovat tak hnusn\u011b. Ut\u011b\u0161oval jsem ho. Po chvilce se uklidnil a zvedl ke mn\u011b sv\u016fj uplakan\u00fd pohled.<\/div>\n
„Moc m\u011b to mrz\u00ed! Opravdu! Promi\u0148 mi to, b\u00e1\u0161ko!“ za\u0161eptal a v jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dila naprost\u00e1 up\u0159\u00edmnost.<\/div>\n
„Taky mi trvalo, ne\u017e jsem si to p\u0159iznal. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to takhle dopadne, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bys m\u011b nikdy nezavrhnul.“ Za\u0161eptal jsem a objal br\u00e1chu tak siln\u011b, jak jen jsem dok\u00e1zal.<\/div>\n
****<\/div>\n
„A jak jsi na to p\u0159i\u0161el? Jak jsi to zjistil?“ zeptal se a hled\u011bl mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Le\u017eeli jsem na posteli \u010delem k sob\u011b a u\u017e asi dvacet minut si pov\u00eddali.<\/div>\n
„No, n\u011bjak jsem c\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. A pak se mi za\u010daly zd\u00e1t ty sny,“ \u0159ekl jsem a sklopil pohled.<\/div>\n
„Jak\u00fd sny?“<\/div>\n
„Zd\u00e1lo se mi, \u017ee jsme na n\u011bjak\u00e9 p\u00e1rty. Byl jsem stra\u0161n\u011b unaven\u00fd, tak jsem se op\u0159el o st\u011bnu a zav\u0159el o\u010di. No a pak p\u0159i\u0161el on. Pohladil m\u011b a byl tak stra\u0161n\u011b bl\u00edzko. Po\u0159\u00e1d provokoval. Poka\u017ed\u00e9 se m\u011b sna\u017eil pol\u00edbit, ale j\u00e1 mu v\u017edycky utekl. Zd\u00e1lo se mi to u\u017e tolikr\u00e1t, ale j\u00e1 nikdy nepodlehl. B\u00e1l jsem se. Tak stra\u0161n\u011b jsem se b\u00e1l si to p\u0159ipustit. \u017de to chci, \u017ee chci jeho.“ Odml\u010del jsem se. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vykl\u00e1dat to Tomovi. Zvedl jsem k n\u011bmu pohled a ob\u00e1val se, co uvid\u00edm v jeho o\u010d\u00edch. Odpor? Jist\u011b, ka\u017ed\u00fdmu klukovi je odporn\u00e9, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00ed to, co jsem tu vykl\u00e1dal. Ale br\u00e1\u0161ka m\u011bl v o\u010d\u00edch jen zv\u011bdavost a porozum\u011bn\u00ed. Za tohle jsem mu byl tak neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd! Slab\u011b jsem se usm\u00e1l a pokra\u010doval jsem.<\/div>\n
„No a\u017e dneska. Dneska jsem mu neutekl. Pol\u00edbil m\u011b. V\u00ed\u0161, nejd\u0159\u00edve jsem to necht\u011bl, ale potom, jako by se ve mn\u011b n\u011bco zlomilo a j\u00e1 u\u017e nebyl schopn\u00fd d\u00e1l odol\u00e1vat. Stejn\u011b by to bylo zbyte\u010dn\u00e9. A tak jsem ho pol\u00edbil taky.“ C\u00edtil jsem, jak se mi horkost tla\u010d\u00ed do tv\u00e1\u0159\u00ed. P\u0159ece jenom, tohle byly hodn\u011b intimn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti a mn\u011b se o tom celkem obt\u00ed\u017en\u011b mluvilo.<\/div>\n
„A jak\u00e9 to bylo? Bylo to jin\u00e9 ne\u017e s holkama? L\u00edbilo se ti to?“ zeptal se Tom a zavrt\u011bl se.<\/div>\n
„Jo, l\u00edbilo se mi to. Moc. A bylo to jin\u00e9 ne\u017e s holkama. Ale mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee m\u011b holky nep\u0159itahuj\u00ed. Jist\u011b, uv\u011bdomil jsem si to a\u017e te\u010f, ale podv\u011bdom\u011b jsem to v\u011bd\u011bl v\u017edycky. Proto to s holkama bylo jin\u00e9\u2026.mysl\u00edm.“<\/div>\n
„A jsi te\u010f \u0161\u0165astn\u00fd?“<\/div>\n
„Nev\u00edm. Sp\u00ed\u0161 jsem zmaten\u00fd. Nev\u00edm, jak to te\u010f bude. Jestli to m\u00e1m n\u011bkomu \u0159\u00edct, nebo ne! A co kdy\u017e to vyjde najevo? Co potom? V\u0161ichni si budou \u0159\u00edkat: ‚To je ten buzerant Kaulitz, v\u017edycky jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je teplej!‘ a to bych asi nesnesl. Ty pohledy, ty \u00fa\u0161klebky.“ Zav\u0159el jsem o\u010di a zhluboka si povzdechl. C\u00edtil jsem, jak m\u011b Tom hlad\u00ed po ruce.<\/div>\n
„Neboj, spolu to v\u0161echno zvl\u00e1dneme. Uvid\u00ed\u0161. A to \u017ee jsi na kluky je\u0161t\u011b nen\u00ed konec sv\u011bta. M\u011bl bych t\u011b r\u00e1d i kdybys byl na zv\u00ed\u0159ata!“ \u0159ekl a usm\u00e1l se. Byl jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd. Rozesm\u00e1l m\u011b. M\u00e1m ho tak stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d! P\u0159isunul jsem se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a hlavu p\u0159itiskl k jeho krku. C\u00edtil jsem jeho dlan\u011b na z\u00e1dech.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Tome,“ za\u0161eptal jsem a zav\u0159el o\u010di. C\u00edtil jsem se v bezpe\u010d\u00ed. Zavrt\u011bl jsem se a pomali\u010dku us\u00ednal.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161eptal Tom a b\u011bhem chvilky m\u011b n\u00e1sledoval do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n

autor: Dania<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Done Op\u011bt stoj\u00edm uprost\u0159ed m\u00edstnosti a unaven\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem sebe. Kde je? Kdy\u017e ho \u010dlov\u011bk pot\u0159ebuje, tak nen\u00ed k nalezen\u00ed! Byl jsem tolik zklaman\u00fd a sou\u010dasn\u011b vztekl\u00fd! Jak mi to mohl ud\u011blat? Vzdal jsem svoje hled\u00e1n\u00ed a unaven\u011b se op\u0159el do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[80],"tags":[],"class_list":["post-20016","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nejhorsi-obavy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20016","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20016"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20016\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20016"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20016"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20016"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}