{"id":20034,"date":"2008-03-15T04:25:00","date_gmt":"2008-03-15T03:25:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19992"},"modified":"2008-03-15T04:25:00","modified_gmt":"2008-03-15T03:25:00","slug":"gone-with-the-sin-54","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-54\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 54."},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
P\u0159it\u00e1hl jsem si pe\u0159inu o n\u011bco bl\u00ed\u017e k brad\u011b, k r\u00e1nu mi v\u017edycky b\u00fdvala hrozn\u00e1 zima. Usnout se mi u\u017e ale nepoda\u0159ilo, p\u0159esto\u017ee m\u011b trochu pobol\u00edvala hlava a byl jsem unaven\u00fd. C\u00edtil jsem, \u017ee Gustav sed\u00ed u m\u011b na posteli a jeho zjihl\u00fd pohled se posadil na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Nebyl jsem si jist, jestli m\u00e1m otev\u0159\u00edt o\u010di, b\u00e1l jsem se, jeho i sv\u00fdch vlastn\u00edch reakc\u00ed, ale p\u0159\u00e1l jsem si b\u00fdt opravdov\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Uc\u00edtil jsem na obli\u010deji jeho prsty, kter\u00fdmi m\u011b jemn\u011b \u0161imral po tv\u00e1\u0159\u00edch. V\u00ed\u010dka jsem semkl je\u0161t\u011b o n\u011bco pevn\u011bji, ale srdce mi poskakovalo jako smysl\u016f zbaven\u00e9, buch buch buch, musel to sly\u0161et, musel. Jen poslouchej, to si jen tak poletuje p\u00e1r b\u00edl\u00fdch vlo\u010dek, kter\u00e9 p\u0159i dopadu lehce praskaj\u00ed. Nastav svou tv\u00e1\u0159, lehce na ni klesnou a roztaj\u00ed, nastav svou tv\u00e1\u0159, budou T\u011b hladit a zkus se opravdov\u011b zaposlouchat. Usly\u0161\u00ed\u0161 jak \u0161eptaj\u00ed, jak moc T\u011b m\u00e1m r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
Vystra\u0161en\u011b jsem o\u010di vyt\u0159e\u0161til ve chv\u00edli, kdy jsem na \u010dele uc\u00edtil jeho tepl\u00e9, m\u011bkk\u00e9 rty. Odst\u00edn jeho o\u010d\u00ed nepatrn\u011b ztmavl, nebo jsem v nich snad cht\u011bl vid\u011bt „jeho“ o\u010di? Jedno srdce potkalo druh\u00e9, ale naprosto hloup\u011b se minuly. Pochop\u00ed se je\u0161t\u011b n\u011bkdy? Odpov\u011b\u010f zn\u00e1\u0161, mal\u00fd sn\u00edlku.<\/em> Op\u011btoval jsem mu nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv a lehounce na\u0161pulil rty, tak aby je ty jeho mohly bezpe\u010dn\u011b vyhledat. T\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b m\u011b pol\u00edbil na such\u00e9 popraskan\u00e9 rty a jen s nejv\u011bt\u0161\u00edm p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00edm jsem sly\u0161el jeho tichounk\u00e9 sl\u016fvka, kter\u00e1 tu byla jen a jen pro mne a tak\u00e9 pro n\u011bj.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu Ti zapomenou, spolu to zvl\u00e1dneme, kdy\u017e se o to pokus\u00ed\u0161 a bude\u0161 to cht\u00edt doopravdy, ne tak jako dosud. Mo\u017en\u00e1 na pohled vypad\u00e1m siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Ty, ale Tvoje nerozhodnost mi ubli\u017euje, v\u00ed\u0161? Stejn\u011b jako Bill tak dlouho ubli\u017eoval Tob\u011b, taky T\u011b tak miluji. A nebudu daleko od pravdy, kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee je to mo\u017en\u00e1 siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e to co c\u00edt\u00ed\u0161 Ty, proto\u017ee jsem si teprve ned\u00e1vno uv\u011bdomil, \u017ee tomu tak bylo odjak\u017eiva, nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00e1, v\u017edycky bylo jen „my“, Ty a j\u00e1.“<\/div>\n
Su\u0161e jsem zalapal po dechu, jeho up\u0159\u00edmn\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed m\u011b zamrazilo a\u017e u sam\u00e9ho morku kost\u00ed, a\u017e tam jsem mohl c\u00edtit, jak moc to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. V rozklepan\u00fdch prstech jsem k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el ty jeho a poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem se nestyd\u011bl za l\u00ednou slzu, kter\u00e1 se mi pomalou\u010dku svezla a\u017e za okraj Gustavova \u010dern\u00e9ho trika. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Bylo mi jedno, \u017ee venku st\u00e1le neutichalo jemn\u00e9 pokr\u00e1p\u00e1v\u00e1n\u00ed, celou cestu dom\u016f jsem si tichounce pohvizdoval, kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal k tomu, \u017ee jsem p\u0159ijal to, co bylo celou tu dobu pohozen\u00e9 na cest\u011b kousek p\u0159ede mnou, ale j\u00e1 byl p\u0159\u00edli\u0161 vyb\u00edrav\u00fd na to, abych se rozhodl. Kone\u010dn\u011b jsem to dok\u00e1zal! V kapse mi zap\u00edpal mobil, tu\u0161il jsem, \u017ee p\u00ed\u0161e Gustav, taky se toho nov\u011b nabyt\u00e9ho pocitu nemohl naba\u017eit a zvyknout si. **DNES VE\u010cER, KINO A N\u011aJAK\u00dd P\u011aKN\u00dd FILM, CO TY NA TO?** M\u00e1 odpov\u011b\u010f byla p\u0159edem dan\u00e1 a j\u00e1 u\u017e te\u010f za\u010dal pomalounku p\u0159em\u00fd\u0161let jak\u00e9 triko si na sebe asi obl\u00e9knu. Nejrad\u011bji bych z\u016fstal zavrtan\u00fd v tom jeho, p\u0159esto\u017ee bylo vypran\u00e9 a vy\u017eehlen\u00e9, mohl jsem c\u00edtit jemnou v\u016fni Gustavova ko\u0159en\u011bn\u00e9ho parf\u00e9mu, mus\u00edm si zvyknout, bylo to n\u011bco jin\u00e9ho, ale z\u00e1rove\u0148 m\u011b ta zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fn\u011b nepoznan\u00e9ho a p\u0159itom dokonale zn\u00e1m\u00e9ho vzru\u0161ovala. T\u011b\u0161il jsem se na to, a\u017e se, se v\u0161\u00edm sv\u011b\u0159\u00edm m\u00e1m\u011b, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b neodsoud\u00ed, o Billov\u011b orientaci v\u011bd\u011bla u\u017e d\u00e1vno a nikdy od n\u00ed nesly\u0161el by\u0165 jedin\u00e9 sl\u016fvko v\u00fd\u010ditky, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee u m\u011b to nebude jinak. Nakonec srdce, kter\u00e9ho rodi\u010de by neplesalo radost\u00ed, kdy\u017e vid\u00ed sv\u00e9 d\u00edt\u011b \u0161\u0165astn\u00e9 a j\u00e1 tu\u0161il, \u017ee to si m\u00e1ma p\u0159\u00e1la ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n
Lhal bych, kdybych tvrdil, \u017ee jsem dnes ani jedinou nepomyslel na Billa. Po\u0159\u00e1d m\u011b n\u011bco uvnit\u0159 nutilo necht\u011bn\u011b srovn\u00e1vat a vzpom\u00ednat, i kdy\u017e vlastn\u011b nebylo na co. V\u017edycky jsem tam byl jen j\u00e1 a on se n\u011bkde toulal, zahled\u011bn\u00fd s\u00e1m do sebe, p\u0159esto v\u0161echno bude t\u011b\u017ek\u00e9 den co den v\u00eddat ty \u010dern\u011b podbarven\u00e9 o\u010di a drz\u00fd \u00fa\u0161klebek ve tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e mu ofina sklouzne do tv\u00e1\u0159e, v\u00edc ne\u017e m\u011bl v pl\u00e1nu. Srdce se sna\u017eilo br\u00e1nit t\u00edm, \u017ee ho nic a nikdo nem\u016f\u017ee tak snadno a ze dne na den nahradit, ale m\u00fdlilo se, tak jako se m\u00fdlilo, kdy\u017e tvrdilo, \u017ee m\u011b snad bratr n\u011bkdy za\u010dne milovat. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem ud\u011blal n\u011bco pro to, abych se nemusel tr\u00e1pit a mohl se t\u011b\u0161it s op\u011btovan\u00e9ho z\u00e1jmu, u kter\u00e9ho jsem si jist, \u017ee nepohasne, kdykoliv dostaneme strach nebo propadneme zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Trochu nep\u0159\u00edtomn\u011b prol\u00e9tnu vzkaz na ledni\u010dce, kter\u00fd je upevn\u011bn barevnou magnetkou a na\u0161kr\u00e1b\u00e1n bratrem, nejsp\u00ed\u0161 ve sp\u011bchu. \u010ctu si ho znovu a znovu a vlastn\u011b c\u00edt\u00edm prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed klid nad t\u00edm, \u017ee se s n\u00edm je\u0161t\u011b nemus\u00edm setkat. **TOMI, ODJEL JSEM K BABI\u010cCE, HLEDAT INSPIRACI K NOV\u00ddM SONG\u016eM. V\u00cd\u0160 JAK DLOUHO U\u017d JSME TAM VLASTN\u011a NEBYLI? M\u011aJ SE TU S M\u00c1MOU A T\u00c1TOU HEZKY A BUDU SE T\u011a\u0160IT, A\u017d SE ZASE UVID\u00cdME. BILL** Opatrn\u011b jsem prsty p\u0159ejel m\u00edrn\u011b vypoulen\u00e1 p\u00edsmenka a mohl z nich naprosto z\u0159eteln\u011b vy\u010d\u00edst zoufal\u00fd \u0161epot Tv\u00e9ho k\u0159iku. Je pozd\u011b Bille. Moc pozd\u011b.<\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
V\u00edt\u00e1n\u00ed s prarodi\u010di bylo p\u0159\u00edmo bou\u0159liv\u00e9. Babi\u010dka to jako v\u017edycky oplakala p\u00e1r slzami, kter\u00e9 ne\u0161ikovn\u011b schov\u00e1vala do star\u00e9ho ot\u0159epan\u00e9ho kapesn\u00edku. Je\u0161t\u011b te\u010f jsem c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni, kterou jsem si pamatoval z \u00fatl\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, kdy\u017e n\u00e1m je pe\u010dliv\u011b na\u017eehlen\u00e9 strkala pod nos. Tak jako poka\u017ed\u00e9 chvili\u010dku lamentovali nad m\u00fdm zevn\u011bj\u0161kem, ale nakonec se semnou neskute\u010dn\u011b dlouho mazlili jako s mal\u00fdm. Mrzelo je, \u017ee jsem sebou nep\u0159ivezl i Toma, ale jen t\u011b\u017eko by ch\u00e1pali m\u016fj d\u016fvod. S\u00e1m jsem ho nech\u00e1pal.<\/div>\n
U\u017e dobrou p\u016flhodinu jsem se jen tak bez c\u00edle poflakoval v mal\u00e9m listnat\u00e9m les\u00edku, kter\u00fd jsem znal jako sv\u00e9 boty, cht\u011bl jsem naj\u00edt inspiraci, ale m\u00edjela m\u011b bez pov\u0161imnut\u00ed. Roh kosti\u010dkovan\u00e9ho blo\u010dku u\u017e jsem z nervozity vztekle otrhal a \u010dernou propiskou na n\u011bj \u010daroval v\u0161elijak\u00e9 ornamenty. Kone\u010dn\u011b jsem do\u0161el k m\u00edstu, kter\u00e9 jsem tak dlouho hledal a doufal, \u017ee nebudu zklaman\u00fd. Ale bylo to zbyte\u010dn\u00e9, z p\u016flky rozbo\u0159en\u00fd dome\u010dek ztlu\u010den\u00fd ze star\u00fdch fo\u0161en st\u00e1l na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, tam, kde by ho \u017e\u00e1dn\u00fd dosp\u011bl\u00fd nehledal. Musel jsem se skr\u010dit, abych se mohl nasoukat dovnit\u0159, teprve te\u010f jsem si uv\u011bdomil kolik \u010dasu uplynulo od doby, kdy jsme ho s Tomem spole\u010dn\u00fdmi silami dali dohromady. Jedin\u00e9 co volalo po vzpom\u00ednk\u00e1ch, byl vyfouknut\u00fd z\u0159ejm\u011b necht\u011bn\u011b zapomenut\u00fd fotbalov\u00fd m\u00ed\u010d. Opatrn\u011b jsem se posadil doprost\u0159ed chatrn\u00e9ho obydl\u00ed a doufal, \u017ee se mi to v\u0161echno nez\u0159\u00edt\u00ed na hlavu. Lhal jsem, kdy\u017e jsem \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00ed\u010d byl to jedin\u00e9, co se mi vybavilo z d\u011btstv\u00ed, jako ve zpomalen\u00e9m filmu jsem mohl vid\u011bt ka\u017ed\u00e9 odpoledne, kter\u00e9 jsme tady tr\u00e1vili a v\u00edm, \u017ee jsme tehdy byli nejspokojen\u011bj\u0161\u00ed d\u011bti na sv\u011bt\u011b. N\u011bkdy m\u011b opravdu mrzelo, \u017ee to v\u0161echno nem\u016f\u017eu vr\u00e1tit a chv\u00edli se zase vymlouvat na to, \u017ee jsem je\u0161t\u011b mal\u00e9 d\u011bcko. My\u0161lenky si znovu a znovu vybavovaly Tomovu usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159 a text nov\u00e9 p\u00edsn\u011b jako by se psal \u00fapln\u011b s\u00e1m \u2026<\/div>\n
Zum ersten mal alleine in unserem versteck<\/div>\n
Ich seh‘ noch unsere namen an der wand<\/div>\n
Uund wisch‘ sie wieder weg<\/div>\n
Ich wollt‘ dir alles anvertrauen<\/div>\n
Warum bist du abgehauen<\/div>\n
Komm zur\u00fcck – Nimm mich mit<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich verbrenne innerlich<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich schaff’s nicht ohne dich<\/div>\n
Komm und rette mich – Rette mich – Rette mich<\/div>\n
Unsere tr\u00e4ume waren gelogen und keine tr\u00e4ne echt<\/div>\n
Sag dass das nicht wahr ist – Sag es mir jetzt<\/div>\n
Vielleicht h\u00f6rst du irgendwo<\/div>\n
Mein s.o.s im radio<\/div>\n
H\u00f6rst du mich – H\u00f6rst du mich nich‘<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich verbrenne innerlich<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich schaff’s nicht ohne dich<\/div>\n
Komm und rette mich – Rette mich<\/div>\n
Dich und mich – Dich und mich – Dich und mich<\/div>\n
Ich seh’noch unsere namen und wisch‘ sie wieder weg<\/div>\n
Unsere tr\u00e4ume war’n gelogen und keine tr\u00e4ne echt<\/div>\n
H\u00f6rst du mich – H\u00f6rst du mich nich‘<\/div>\n
Komm und rette mich – rette mich<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich verbrenne innerlich<\/div>\n
Komm und rette mich – Ich schaff’s nicht ohne dich<\/div>\n
Komm und rette mich – Rette mich<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** P\u0159it\u00e1hl jsem si pe\u0159inu o n\u011bco bl\u00ed\u017e k brad\u011b, k r\u00e1nu mi v\u017edycky b\u00fdvala hrozn\u00e1 zima. Usnout se mi u\u017e ale nepoda\u0159ilo, p\u0159esto\u017ee m\u011b trochu pobol\u00edvala hlava a byl jsem unaven\u00fd. C\u00edtil jsem, \u017ee Gustav sed\u00ed u m\u011b na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20034","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20034","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20034"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20034\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20034"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20034"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20034"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}