{"id":20036,"date":"2008-03-15T04:15:00","date_gmt":"2008-03-15T03:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19994"},"modified":"2008-03-15T04:15:00","modified_gmt":"2008-03-15T03:15:00","slug":"gone-with-the-sin-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-52\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 52."},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d jsem trochu napjat\u011b pokukoval po Gustavovi, kter\u00fd u m\u011b nejsp\u00ed\u0161 hledal bezpe\u010dn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b, nesmysln\u011b se se mnou ma\u010dkal v rohu pohovky. Georg jako by byl mimo v\u0161echnu tu nervozitu, se zaujet\u00edm prohrab\u00e1val jednotliv\u00e9 poli\u010dky v lednici s nad\u011bj\u00ed, \u017ee snad najde n\u011bco dobr\u00e9ho na zub. Bill zaryt\u011b ml\u010del, pohledem ut\u00edkal n\u011bkam do pr\u00e1zdna, tu\u0161il jsem, \u017ee se taky trochu boj\u00ed, prozradily ho rozut\u00edkan\u00e9 prsty lev\u00e9 ruky, kter\u00e9 o desku stolu vy\u0165uk\u00e1valy jednoduchou melodii. Dok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, jak asi trp\u00ed jeho hrd\u00e9 ego t\u00edm, \u017ee tu mus\u00ed sed\u011bt s Gustavem, zat\u00edmco mu na obli\u010deji hraj\u00ed ty nejsyt\u011bj\u0161\u00ed odst\u00edny modr\u00e9. Ale ovl\u00e1dal se t\u00e9m\u011b\u0159 dokonale, nikdo jin\u00fd, ne\u017e j\u00edm opom\u00edjen\u00e9 dvoj\u010de, si toho nev\u0161iml. Pro tich\u00e9ho pozorovatele by to nejsp\u00ed\u0161 byla dokonal\u00e1 komedie, p\u0159i kter\u00e9 by se proh\u00fdbal sm\u00edchem v pase.<\/div>\n
O\u010dima jsem se vp\u00edjel do Georgov\u00fdch zad a modlil se, a\u0165 u\u017e kone\u010dn\u011b promluv\u00ed, a\u0165 se ta hust\u00e1 atmosf\u00e9ra k udu\u0161en\u00ed kone\u010dn\u011b prolom\u00ed, on jedin\u00fd to mohl ud\u011blat. Kone\u010dn\u011b se posadil za st\u016fl a jako by se v\u016fbec nic ned\u011blo, pomalu usrk\u00e1val vanilkov\u00e9 ml\u00e9ko s mal\u00e9 plastov\u00e9 krabi\u010dky. „Budeme si tady muset ud\u011blat n\u011bco na zp\u016fsob sezen\u00ed anonymn\u00edch alkoholik\u016f, jinak to z v\u00e1s asi nedostanu, co?“ Chytil jsem se jeho slov jako pomysln\u00e9 v\u00fdzvy a \u010dapnul nic nech\u00e1paj\u00edc\u00edho Gustava za loket. Doslova jsem ho dostrkal ke stolu a posadil ho na \u017eidli naproti Georga. Na tu nejpal\u010div\u011bj\u0161\u00ed jsem si sedl s\u00e1m, abych se mohl tr\u00fdznit pohledem do jeho pichlav\u00fdch o\u010d\u00ed, za\u010d\u00ednal jsem v\u011b\u0159it, \u017ee si libuji ve vlastn\u00ed bolesti. Tu\u0161il jsem, \u017ee se bratr p\u0159em\u016f\u017ee k mal\u00e9mu divad\u00e9lku, nikdy by neohrozil budoucnost kapely, v\u017edycky se vid\u011bl v jej\u00edm \u010dele v roli pomysln\u00e9ho hnac\u00edho motoru a nikdo z n\u00e1s mu jeho sen nesm\u011bl up\u00edrat. Nikdo.<\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
V duchu jsem p\u0159es ve\u0161ker\u00fd odpor musel ocenit Georgovu snahu, nebyl hloup\u00fd a s\u00e1m pochopil, \u017ee h\u00e1dky mezi n\u00e1mi p\u0159ekro\u010dily pomyslnou mez, kterou jsme si ml\u010dky stanovili. Tu\u0161il jsem, co ode m\u011b v\u0161ichni cht\u011bj\u00ed a o\u010dek\u00e1vaj\u00ed. Nohy jsem si pohodln\u011b nat\u00e1hl pod Tomovu \u017eidli, \u0161pi\u010dkou jsem lehce zavadil o jeho v\u011b\u010dn\u011b plandaj\u00edc\u00ed nohavici. Nikdy jsem nepochopil jak v tom m\u016f\u017ee norm\u00e1ln\u011b lidsky fungovat, nato\u017e pak chodit. Georg do m\u011b trochu neurvale dloubnul loktem, cht\u011bl z\u0159ejm\u011b popohnat chv\u00edli, kdy kaj\u00edcn\u011b sklon\u00edm hlavu a budu se jim klan\u011bt a\u017e k zemi.<\/div>\n
„Asi bychom m\u011bli za\u010d\u00edt u Tebe, co Ty na to?“ Ano, v\u00fdborn\u011b! V\u0161ichni mi d\u00e1vejte v\u0161emo\u017en\u00fdmi prost\u0159edky najevo, \u017ee j\u00e1 jsem ten, kter\u00fd to v\u0161echno zavinil a ud\u011blal nejv\u00edc chyb. Jen, a\u0165 si to vy\u017eeru, hezky s\u00e1m, zat\u00edmco si vy t\u0159i v\u011b\u010dn\u00ed zbab\u011blci budete spokojen\u011b mnout ruce. Cht\u011bl bych Ti \u0159\u00edct br\u00e1\u0161ko, \u017ee m\u011b dne\u0161n\u00ed r\u00e1no opravdu mrz\u00ed, na rukou m\u00e1m st\u00e1le tu opojnou v\u016fni Tv\u00e9ho prok\u0159ehl\u00e9ho t\u011bla \u2026 a v \u00fastech chu\u0165 Tv\u00fdch jemn\u00fdch rt\u016f.<\/em> B\u00e1l jsem se sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek, nem\u011bly nic spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, co jsem si p\u0159\u00e1l c\u00edtit, nebo snad s t\u00edm, co jsem si sna\u017eil nalh\u00e1vat. Zhluboka jsem se nadechl a o\u010dima p\u0159ejel Gustavovu zachmu\u0159enou tv\u00e1\u0159, st\u00e1le se trochu nakl\u00e1n\u011bl k bratrovi, cht\u011bl mu b\u00fdt nabl\u00edzku, ukr\u00e1st mi m\u00e9 m\u00edsto! Nev\u011b\u0159il jsem jeho pok\u0159iven\u00e9 svatoz\u00e1\u0159i, jist\u011b byla fale\u0161n\u00e1! Sv\u00edtila jen proto, aby okouzlila a zbl\u00e1znila m\u00e9ho bratra, ale byl jsem si jist, \u017ee nepodlehne, pozn\u00e1, kdy\u017e ho chce n\u011bkdo jen vyu\u017e\u00edt. Pozn\u00e1? Pak Ti ale vypr\u0161el \u010das Bille, nem\u00e1m pravdu?<\/em> Zmaten\u011b jsem zat\u0159epal hlavou, kter\u00e1 t\u011b\u017ekla pod n\u00e1valem necht\u011bn\u00fdch my\u0161lenek.<\/div>\n
„Gustave, r\u00e1d bych se Ti omluvil za sv\u00e9 sprost\u00e9 chov\u00e1n\u00ed v posledn\u00edch dnech. P\u0159ehnal jsem to, zn\u00e1\u0161 m\u011b, nejd\u0159\u00edv n\u011bco zpack\u00e1m a teprve potom o tom v\u016fbec p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Byl bych r\u00e1d, kdybys to mohl smazat, zapomenout a vr\u00e1tit se do doby, kdy bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a kapela fungovala.“ Jedin\u00e9 slovo nebylo pravdiv\u00e9! Nemohl jsem vyst\u00e1t ten Tv\u016fj samolib\u00fd \u00fa\u0161klebek, kter\u00fdm jsi mi d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee nestoj\u00ed\u0161 o mou omluvu, \u017ee nestoj\u00ed\u0161 o m\u011b. M\u00e1\u0161 pocit zadostiu\u010din\u011bn\u00ed? Tak se j\u00edm zadus a u\u017eij si to!!<\/em> Ned\u011blalo mu probl\u00e9m se st\u00e1le tak mile usm\u00edvat a hr\u00e1t si na nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Jen\u017ee co kdy\u017e si to v\u0161echno nalh\u00e1v\u00e1\u0161 a jeho svatoz\u00e1\u0159 je opravdov\u00e1? Co kdy\u017e to opravdu kaz\u00ed\u0161 jen a jen Ty?<\/em> Gustavovi se o\u010dividn\u011b ulevilo, te\u010f u\u017e se neusm\u00edval tak k\u0159e\u010dovit\u011b, dokonce ke mn\u011b nat\u00e1hl jednu ruku, mo\u017en\u00e1 t\u00edm cht\u011bl zd\u016fraznit, \u017ee to v\u0161echno mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, nev\u00edm.<\/div>\n
„Jsem pro! Jsme dva naprost\u00ed tupci, takhle un\u00e1hlen\u011b jsme mohli reagovat jen my dva. Jen\u017ee si stejn\u011b mysl\u00edm Bille, \u017ee na m\u011b tady v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed, m\u011bl by ses omluvit bratrovi. To jemu po\u0159\u00e1d ubli\u017euje\u0161, hm?“ Lomcoval mnou nefal\u0161ovan\u00fd vztek a chu\u0165 si zopakovat ned\u00e1vnou rva\u010dku, ale tentokr\u00e1t jsem si byl jist, \u017ee by dopadla \u00fapln\u011b jinak. Nen\u00e1vid\u011bl jsem tyhle jeho moralistick\u00e9 \u017ev\u00e1sty, Bill Kaulitz nic nemus\u00ed!!<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Pozoroval jsem jeho rozzloben\u00e9 o\u010di, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se neomluv\u00ed, ne m\u011b. Mysl\u00ed mi nekontrolovateln\u011b l\u00e9taly sem a tam jednotliv\u00e9 jedovat\u00e9 v\u011bty, kter\u00e9 mi tolikr\u00e1t plival do tv\u00e1\u0159e bez jedin\u00e9 zn\u00e1mky zav\u00e1h\u00e1n\u00ed nebo l\u00edtosti nad t\u00edm, komu \u017ee vlastn\u011b ubli\u017euje. Sed\u00edm tu a v duchu p\u0159itom zlost\u00ed sk\u00e1\u010du \u2026 nejde to \u2026 nen\u00ed mi pomoci.<\/em> Je\u0161t\u011b dnes r\u00e1no p\u0159ed probuzen\u00edm bych byl ochoten prosit a b\u00edt se za Tvou by\u0165 jen nepatrnou p\u0159\u00edze\u0148, ale te\u010f u\u017e m\u011b ten Tv\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd nez\u00e1jem ani nebol\u00ed a jednou t\u0159eba p\u0159ebol\u00ed natolik, \u017ee u\u017e T\u011b ani nebudu vn\u00edmat. P\u0159es ve\u0161ker\u00e9 sliby se mi cht\u011blo plakat. U\u017e m\u011b nebavila na\u0161e nekon\u010d\u00edc\u00ed hra na to, \u017ee jsem Tv\u016fj, kdykoliv si zamane\u0161. Prokl\u00edn\u00e1m to srd\u00ed\u010dko z pouti, kter\u00e9 koupila m\u00e1ma, kdy\u017e jsme byli ve t\u0159et\u00ed t\u0159\u00edd\u011b, nacpala Ti ho do ruky, aby ses p\u0159emohl a \u0159ekl, \u017ee jsi ho pro m\u011b koupil Ty, k sv\u00e1tku. Nebav\u00ed m\u011b ta nikdy nekon\u010d\u00edc\u00ed hra. Hra na ko\u010dku a bezmocnou my\u0161 pr\u00e1v\u011b skon\u010dila. Opatrn\u011b jsem se dotkl Gustavovy voln\u011b polo\u017een\u00e9 ruky, musel c\u00edtit jak se chv\u011bju, ale t\u00e9 bezmoci by m\u011b zbavit nedok\u00e1zal.<\/div>\n
„Jen\u017ee j\u00e1 u\u017e mu odpou\u0161t\u011bt nechci. Nestoj\u00ed mi za to.“ Nevn\u00edmal jsem jejich strnul\u00e9 obli\u010deje, kter\u00e9 nejsp\u00ed\u0161 hledaly dal\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed, ale bratr si svou odpov\u011b\u010f na\u0161el. V\u011b\u010dn\u011b pitom\u00fd a podl\u00e9zav\u00fd Tom se pr\u00e1v\u011b na\u0161el a snad i trochu dosp\u011bl. Popadl jsem mikinu, kterou jsem m\u011bl pohozenou na pohovce a vykro\u010dil do chladn\u00e9ho poledne, do tv\u00e1\u0159e se mi op\u0159el docela ostr\u00fd v\u00edtr, \u0161t\u00edpaly m\u011b o\u010di. A mo\u017en\u00e1 to \u0161t\u00edpaly posledn\u00ed slzy, kter\u00e9 jsem pro n\u011bj dnes vyplakal, nikdy u\u017e pro n\u011bj nebudu plakat.<\/div>\n
Nev\u00edm jak dlouho jsem se bez c\u00edle toulal m\u011bstem, pomalu se za\u010d\u00ednalo stm\u00edvat, klepal jsem se zimou, strachem nad t\u00edm co bude d\u00e1l. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli d\u00e1l plnit jeho sny a hn\u00e1t se za sl\u00e1vou a zlat\u00fdm pozl\u00e1tkem. T\u0159eba si ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159eji z\u016fstat tady na mal\u00e9m m\u011bst\u011b a \u017e\u00edt oby\u010dejn\u00fd stereotypn\u00ed \u017eivot pln\u00fd jednoduchosti a v\u0161edn\u00edch povinnost\u00ed. Nejsem jako on. Sna\u017eil jsem se ho dohnat, abych mu rozum\u011bl, \u010dapnout ho za ruku a zeptat se „Pro\u010d?“, ale on odpov\u00eddat necht\u011bl. Byl toti\u017e n\u011bm\u00fd. V\u0161iml jsem si p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho autobusu a tak tak jsem ho dohnal na posledn\u00ed chv\u00edli. V kaps\u00e1ch mikiny jsem na\u0161t\u011bst\u00ed vyhrabal p\u00e1r zapomenut\u00fdch drobn\u00fdch, kter\u00e9 na korunu sta\u010dily na t\u011bch p\u00e1r zast\u00e1vek ke Gustavovi.<\/div>\n
Posadil jsem se na zadn\u00ed sedadlo vedle star\u0161\u00ed obtloustl\u00e9 d\u00e1my ve zvl\u00e1\u0161tn\u00edm \u0161irok\u00e9m klobouku. S lehce nadzvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm si dost ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b prohl\u00ed\u017eela mou do \u010dervena o\u0161lehanou tv\u00e1\u0159, rozcuchan\u00e9 vlasy a zabl\u00e1cen\u00e9 \u0161pi\u010dky bot. P\u0159esto m\u011b p\u0159ekvapilo, kdy\u017e se na m\u011b znenad\u00e1n\u00ed povzbudiv\u011b usm\u00e1la. V\u0161iml jsem si levn\u00e9 bi\u017euterie, kter\u00e1 se j\u00ed houpala na krku, zaujala m\u011b polovina zlomen\u00e9ho srd\u00ed\u010dka a p\u0159epadla m\u011b touha v\u011bd\u011bt, kdo nos\u00ed tu druhou. Taky n\u011bkdo, kdo j\u00ed beztrestn\u011b ubli\u017euje? V kapse mi zadrn\u010del poskakuj\u00edc\u00ed mobil a j\u00e1 se pro n\u011bj unaven\u011b nat\u00e1hl. V\u011bd\u011bl jsem kdo p\u00ed\u0161e. Bratrovy zpr\u00e1vy jsem bez p\u0159e\u010dten\u00ed mazal, necht\u011bl jsem vid\u011bt ta malinkat\u00e1 p\u00edsmenka a p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm jak se asi tv\u00e1\u0159il, kdy\u017e je jedno za druh\u00fdm zamy\u0161len\u011b vy\u0165uk\u00e1val. Ve sp\u011bchu jsem odeslal kr\u00e1tkou smsku a doufal jsem, \u017ee m\u00e1mu nijak nevystra\u0161\u00edm, sna\u017eil jsem se o lehk\u00fd t\u00f3n. ** Ahoj mami. Dnes p\u0159esp\u00edm u Gustava, trochu jsem se poh\u00e1dal s Billem, asi je toho na n\u00e1s moc, pot\u0159ebujeme si od sebe odpo\u010dinout. Neboj se, vr\u00e1t\u00edm se z\u00edtra. Tom **<\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
Znovu jsem bezmy\u0161lenkovit\u011b pro\u0161el kolem otev\u0159en\u00e9ho okna, ovanul m\u011b studen\u00fd ve\u010dern\u00ed vzduch. Sna\u017eil jsem se rozpoznat jak\u00fdkoliv pohyb nebo \u0161um na na\u0161\u00ed p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, doufal jsem, \u017ee ho uvid\u00edm p\u0159ich\u00e1zet, \u017ee neud\u011blal n\u011bjakou hloupost, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. St\u00e1le se nic ned\u011blo. Sedl jsem si na postel a pohledem zabloudil ke kleci, ve kter\u00e9 smutn\u011b sed\u011bl Tom\u016fv Bill. Paci\u010dkami se p\u0159ehraboval v kameninov\u00e9 misce, d\u00e1vno jsem si v\u0161iml, \u017ee vyb\u00edral jen slune\u010dnicov\u00e1 sem\u00ednka, barevn\u00e9 granulky a dropsy ho nech\u00e1valy chladn\u00fdm. V\u017edy\u0165 i Ty na n\u011bho \u010dek\u00e1\u0161, on p\u0159ijde, za chv\u00edli. Ozvalo se lehounk\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed a j\u00e1 byl r\u00e1zem zp\u00e1tky na nohou. Tak p\u0159ece? Ve dve\u0159\u00edch se objevila m\u00e1mina rozcuchan\u00e1 hlava, tolik mi n\u011bkdy p\u0159ipom\u00ednala bratra. Gesty, pohyby, zp\u016fsobem jak si \u010dechrala vlasy.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ Zeptala se ti\u0161e a m\u011b nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho ne\u017e p\u0159ik\u00fdvnout. Posadila se na bratrovu postel a h\u0159betem ruky vyrovnala p\u00e1r neviditeln\u00fdch hrbol\u016f na jeho tenk\u00e9 pe\u0159in\u011b. Znovu jsem pozoroval to no\u010dn\u00ed ticho p\u0159ed na\u0161\u00ed brankou a sna\u017eil se vynutit odezvu jeho pomal\u00fdch tich\u00fdch krok\u016f.<\/div>\n
„Tom dnes na noc nep\u0159ijde, \u010dek\u00e1\u0161 na n\u011bj zbyte\u010dn\u011b, Bille.“ P\u0159ibouchl jsem okno, za\u010d\u00ednal jsem se t\u0159\u00e1st zimou. P\u0159isedl jsem si k n\u00ed a ruce slo\u017eil do kl\u00edna, najednou jsem m\u011bl pocit, \u017ee mi nep\u0159\u00edslu\u0161\u00ed, abych se dot\u00fdkal jeho v\u011bc\u00ed. „Vy jste se poh\u00e1dali, vi\u010f?“ Neznateln\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a hlavu si op\u0159el o jej\u00ed n\u011bm\u011b \u010dekaj\u00edc\u00ed rameno. Nem\u011bl jsem na to, d\u00edvat se j\u00ed zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Co se to s v\u00e1mi d\u011bje Bille? V\u017edycky jsem v\u00e1s m\u011bla za dva kluky, kte\u0159\u00ed na sebe nedaj\u00ed dopustit, ale asi jsem se trochu spletla, \u017ee? Vid\u00edm, jak se Tom u\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f tr\u00e1p\u00ed, nechci se ho na to pt\u00e1t, v\u017edy\u0165 je to mezi v\u00e1mi, copak si to neum\u00edte vy\u0159\u00edkat? Te\u010f vid\u00edm, \u017ee to mrz\u00ed snad i Tebe.“<\/div>\n
Zvedl jsem k n\u00ed nazloben\u00fd pohled a ona m\u011b chytla za rozklepanou dla\u0148. „J\u00e1 to takhle \u0159\u00edct m\u016f\u017eu, jsem Tv\u00e1 matka. Miluji T\u011b. Ale Ty kolem sebe plive\u0161 jen \u0161patnou n\u00e1ladu, copak Tom m\u016f\u017ee za to, jak jsi n\u00e1ladov\u00fd? Ach jo, v\u016fbec nech\u00e1pu, co to mezi v\u00e1mi je. Chci zp\u00e1tky sv\u00e9 dva pohodov\u00e9 kluky, co se r\u00e1no rvou u sn\u00eddan\u011b kv\u016fli posledn\u00edmu \u010derstv\u00e9mu rohl\u00edku. Dosp\u00edv\u00e1te p\u0159\u00edli\u0161 rychle \u2026“ Nem\u011bl jsem odpov\u011b\u010f. A ona to dob\u0159e v\u011bd\u011bla. Ti\u0161e m\u011b stiskla v n\u00e1ru\u010d\u00ed a potom ode\u0161la sp\u00e1t, cht\u011bla, abych p\u0159em\u00fd\u0161lel a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee posledn\u00ed dobou ned\u011bl\u00e1m nic jin\u00e9ho. Jist\u011b bude sp\u00e1t u n\u011bj! Budou se milovat? D\u011bvko! Jin\u00e9 jm\u00e9no si nezaslou\u017e\u00ed\u0161!!<\/em><\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** Po\u0159\u00e1d jsem trochu napjat\u011b pokukoval po Gustavovi, kter\u00fd u m\u011b nejsp\u00ed\u0161 hledal bezpe\u010dn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b, nesmysln\u011b se se mnou ma\u010dkal v rohu pohovky. Georg jako by byl mimo v\u0161echnu tu nervozitu, se zaujet\u00edm prohrab\u00e1val jednotliv\u00e9 poli\u010dky v lednici s nad\u011bj\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20036","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20036","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20036"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20036\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20036"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20036"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20036"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}