{"id":20037,"date":"2008-03-15T04:10:00","date_gmt":"2008-03-15T03:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19995"},"modified":"2008-03-15T04:10:00","modified_gmt":"2008-03-15T03:10:00","slug":"gone-with-the-sin-51","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-51\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 51."},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
D\u00e1vno spal. Opatrn\u011b jsem mu stulil svou hlavu na rameno a vdechl tu \u010darovnou v\u016fni major\u00e1nky, kter\u00e1 tu byla jen pro mne a m\u00e9 neukojen\u00e9 smysly. B\u00e1l jsem se ka\u017ed\u00e9ho neopatrn\u00e9ho pohybu, kter\u00fd by mohl p\u0159eru\u0161it tu kouzelnou chv\u00edli, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi ti\u0161e prot\u00e9kala, byla mnohem intimn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e na\u0161e prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed, \u0159ekla v\u0161e. I to, co jsme v\u011bd\u011bt necht\u011bli. Kdyby jen na mal\u00fd okam\u017eik otev\u0159el o\u010di, v odrazu t\u011bch m\u00fdch by mohl vid\u011bt ve\u0161kerou oddanost a l\u00e1sku, ostatn\u00ed jako by snad ani nebylo, tak jako poka\u017ed\u00e9. Nic jsem t\u00e9 dokonale symetrick\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce barvy nejskvostn\u011bj\u0161\u00edho porcel\u00e1nu nemohl odep\u0159\u00edt, snad pro tu jedovatou dokonalost, snad pro vlastn\u00ed hloupost. Tu\u0161il jsem, \u017ee jeho slova nebyla up\u0159\u00edmn\u00e1, \u017ee jeho „MILUJI“ nepat\u0159ilo m\u011b, nebyl jich hoden nikdo smrteln\u00fd. Netroufal jsem si odhadovat, jestli m\u00e1 vysn\u011bn\u00e1 chv\u00edle n\u011bkdy p\u0159ijde a kdy to v\u016fbec bude, jak dlouho je\u0161t\u011b? Mo\u017en\u00e1 p\u016fl \u017eivota. O\u010dima jsem prol\u00e9tl jeho hluboce prohnut\u00e9 \u0159asy, zd\u00e1lo se mi, \u017ee se lehounce pohnuly. Stoj\u00ed\u0161 mi v\u016fbec za to? Opatrn\u011b jsem se nad n\u011bj nahnul a pol\u00edbil na\u0161e rozd\u011blovac\u00ed znam\u00e9nko, tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se lehounce ot\u0159el o tu jeho, byla o malinko hlad\u0161\u00ed, \u0161imraly m\u011b jen hebounk\u00e9 chloupky, jemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e letn\u00ed pohlazen\u00ed zapadaj\u00edc\u00edho slun\u00ed\u010dka. D\u00e1vno spal, ale j\u00e1 usnout nemohl. Odpov\u011bz Tome, stoj\u00ed Ti v\u016fbec za to?<\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
Probudilo m\u011b hlasit\u00e9 p\u0159ibouchnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed v doln\u00edm pat\u0159e, m\u00e1min nehezk\u00fd zvyk, kter\u00fd napov\u00eddal, \u017ee zase zaspala rann\u00ed autobus do pr\u00e1ce. Bratra jsem budit necht\u011bl, n\u011bco mi napov\u00eddalo, \u017ee dnes do \u0161koly nep\u016fjdeme \u2026 jako u\u017e tolikr\u00e1t. Klidn\u011b oddechoval jen p\u00e1r centimetr\u016f ode mne, sta\u010dil by nepatrn\u00fd pohyb a m\u016fj nos by se jist\u011b dotkl jeho ustaran\u00e9ho \u010dela a j\u00e1 uc\u00edtil jak von\u00ed. Mrzelo m\u011b, \u017ee to takhle muselo dopadnout, \u017ee jsem svou touhu po n\u011bm nedok\u00e1zal ovl\u00e1dnout, \u017ee jsem se ovl\u00e1dat necht\u011bl. Ale p\u0159edst\u00edrat, \u017ee miluji? P\u0159\u00edli\u0161 slo\u017eit\u00fd hereck\u00fd v\u00fdkon i na mou hlavu, Toma u\u017e jsem tr\u00e1pit necht\u011bl, v\u00edc u\u017e ne. Nemohl p\u0159ece za mou slo\u017eitou povahu, za mou v\u011b\u010dnou neochotu se n\u011bkomu ob\u011btovat z l\u00e1sky. D\u00fdchal jsem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm h\u016f\u0159e, t\u00ed\u017eilo m\u011b \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed a v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 vzpom\u00ednky. Vzpom\u00ednky na dobu, kdy jsem ho mohl bezelstn\u011b obejmout a chytit za loket, ani\u017e bych c\u00edtil chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 doslova t\u0159ese cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem, kdy\u017e ho m\u00e1m vedle sebe.<\/div>\n
U\u017e proto mus\u00edm ut\u00e9ct z t\u00e9 pevn\u00e9 smy\u010dky, kterou mi by\u0165 s ve\u0161kerou l\u00e1skou p\u0159ichystal. P\u0159edstavuji si jak se asi bude\u0161 tv\u00e1\u0159it. Bude\u0161 i plakat? Mo\u017en\u00e1 prosit? V obli\u010deji se Ti zase objev\u00ed ten zklaman\u00fd v\u00fdraz, budu moci p\u0159e\u010d\u00edst ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko, ale jako tolikr\u00e1t budu slep\u00fd. N\u011bkde tam hluboko uvnit\u0159 m\u011b to bude nev\u00fdslovn\u011b t\u011b\u0161it, m\u00e1m r\u00e1d Tv\u00e9 slzy, v\u00ed\u0161? Tom se nemotorn\u011b zavrtal hloub\u011bji do pe\u0159iny a s naprostou samoz\u0159ejmost\u00ed m\u011b objal kolem bok\u016f, st\u00e1le spokojen\u011b spal. V\u017edycky se mi l\u00edbily jeho prsty, v mnoha malichern\u00fdch detailech se li\u0161ily od t\u011bch m\u00fdch a byly dokonal\u00e9. Dokonal\u00e9 pro objet\u00ed toho koho milujete. Ale to, co jsem po Tob\u011b \u017e\u00e1dal j\u00e1, u\u017e m\u00e1m, tak se pros\u00edm nezlob.<\/em> Opatrn\u011b jsem ho pohladil po vlasech a sna\u017eil se n\u011bkam hluboko vr\u00fdt jejich hebkost, d\u00e1vno se mi nezd\u00e1ly b\u00fdt tak odporn\u00e9, t\u0159eba u\u017e mi nikdy nedovol\u00ed, abych se ho dotknul. Mo\u017en\u00e1 se ho pr\u00e1v\u011b dot\u00fdk\u00e1m naposledy. Hlubok\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di m\u011b najednou up\u0159en\u011b pozorovaly, dojat\u00e9 z d\u016fkazu l\u00e1sky u kter\u00e9ho m\u011b pr\u00e1v\u011b p\u0159istihly. M\u00fdlily se! Tolik se m\u00fdlily.<\/em> Prstem jsem neznateln\u011b zavadil o hlubokou vr\u00e1sku na \u010dele, st\u00e1le tam byla a tak trochu jsem se domn\u00edval, \u017ee to j\u00e1 jsem jej\u00edm p\u016fvodcem.<\/div>\n
„Budu u\u017e muset j\u00edt.“ Vypadlo ze m\u011b zbrkle a jeho \u00fasm\u011bv se ne\u00fam\u011brn\u011b rychle vytratil, vyst\u0159\u00eddalo ho pr\u00e1zdno. Jeho prav\u00e1 ruka se poslu\u0161n\u011b sesunula z m\u00e9ho boku, ch\u00e1pal to dokonale. P\u0159esto se je\u0161t\u011b pokusil.<\/div>\n
„Ned\u011blej to.“ Zarazilo m\u011b, \u017ee neprosil, ale nejsp\u00ed\u0161 u\u017e byl natolik vycvi\u010den\u00fd, \u017ee tu\u0161il co p\u0159ijde. Pomalu jsem se obl\u00e9kal, obr\u00e1til jsem se k n\u011bmu z\u00e1dy, najednou jsem se z n\u011bjak\u00e9ho pro m\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu styd\u011bl. St\u00e1le jsem doufal, \u017ee usly\u0161\u00edm tichounk\u00e9 sl\u016fvko „pros\u00edm“ a ujist\u00edm se, \u017ee jsem pro n\u011bj t\u00edm jedin\u00fdm. Zbylo mi jen ub\u00edjej\u00edc\u00ed ticho a vlastn\u00ed neklid, kter\u00fd m\u011b doh\u00e1n\u011bl k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Takhle to tedy skon\u010d\u00ed?<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Dok\u00e1zal jsem to. Nechal jsem ho j\u00edt bez toho, abych se p\u0159ed n\u00edm plazil a poni\u017eoval. Myslel jsem, \u017ee se budu c\u00edtit jinak. \u017de se budu dmout p\u00fdchou a m\u00edsto toho zbylo jen \u010dir\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed a touha po tom, aby se vr\u00e1til zp\u011bt. Kam mohl j\u00edt? P\u0159\u00e1l jsem si, aby ne\u0161el za jin\u00fdm, proto\u017ee to by znamenalo definitivn\u00ed konec, dal\u0161\u00edho svoln\u00e9ho milence bych mu neodpustil, ne po v\u010derej\u0161\u00ed noci. Na\u0161tvan\u011b jsem si prot\u0159epal bolavou hlavu a vy\u0161trachal se z postele, abych se obl\u00e9kl. Sna\u017eil jsem se nevn\u00edmat zma\u010dkan\u00e9 prost\u011bradlo a poh\u00e1zen\u00e9 kupi\u010dky v\u011bc\u00ed, tichou p\u0159ipom\u00ednku toho v\u0161eho. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli m\u00e1 cenu chodit do \u0161koly, v duchu jsem napo\u010d\u00edtal, \u017ee pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1 t\u0159et\u00ed hodina, \u0161el bych tam nejsp\u00ed\u0161 zbyte\u010dn\u011b. Moje koncentrace byla hluboko pod bodem mrazu. V\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky zal\u00e9taly k jeho such\u00fdm rt\u016fm, \u00fatl\u00fdm pa\u017e\u00edm a smysln\u00e9 r\u00fdze nad zade\u010dkem.<\/div>\n
Domem se rozlet\u011blo hlasit\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed domovn\u00edho zvonku, \u010dekatel byl nejsp\u00ed\u0161 m\u00edrn\u011b netrp\u011bliv\u00fd, oz\u00fdvalo se v kvap\u00edkov\u00e9m tempu. Cht\u011b necht\u011b jsem seb\u011bhl dol\u016f ke dve\u0159\u00edm. Pros\u00edm ne!<\/em> Prol\u00e9tlo mi varovn\u011b hlavou, kdy\u017e jsem se v nich setkal s Gustavem. Odejdi! Nechci T\u011b zklamat, nechci b\u00fdt jako on. J\u00e1 p\u0159eci nejsem on!<\/em> Pozoroval jsem jeho nesm\u011bl\u00fd pohled, kter\u00fd s rozvahou p\u00e1tral po m\u00e9m strnul\u00e9m obli\u010deji.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee jsem v\u00e1s nevzbudil? Dneska jsem se na \u0161kolu vybodl, n\u011bjak mi nen\u00ed dob\u0159e nebo co. Po\u0159\u00e1d jsem musel myslet na ten v\u010derej\u0161ek, to co jsem ud\u011blal bylo fakt sobeck\u00e9. V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee jsem ohrozil a zklamal celou skupinu. Tome? Cht\u011bl bych si promluvit s Billem, m\u016f\u017eu d\u00e1l?“ Musel jsem na n\u011bj z\u00edrat dost nech\u00e1pav\u011b, jeho slova jsem p\u0159elousk\u00e1val hodn\u011b zt\u011b\u017eka. Znal jsem ho tolik let a p\u0159esto m\u011b dok\u00e1zal p\u0159ekvapit svou up\u0159\u00edmnost\u00ed a \u010distou du\u0161\u00ed. Nebylo v n\u011bm ani kousku sobeckosti, v\u017edy\u0165 to co ud\u011blal bylo naprosto pochopiteln\u00e9, nikdo by ho za to neodsoudil. Snad jen Bill. Zamy\u0161len\u011b jsem st\u00e1l op\u0159en\u00fd ve dve\u0159\u00edch a nev\u0161iml si, \u017ee Gustav trochu nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapuje v chodb\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, n\u011bjak jsem se zapomn\u011bl, jen jdi d\u00e1l, ud\u011bl\u00e1m Ti \u010daj, jsi n\u011bjak\u00fd nachlazen\u00fd, \u017ee?“ Gustav nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, byl r\u00e1d, \u017ee jsem si ho kone\u010dn\u011b v\u0161iml. Posadil se za kuchy\u0148sk\u00fd st\u016fl a j\u00e1 chv\u00edli man\u00e9vroval s varnou konvic\u00ed pod proudem tekouc\u00ed vody. P\u00e1r kapek dopadlo a\u017e na zem. Gustav se st\u00e1le o\u0161\u00edval, z\u0159ejm\u011b se ob\u00e1val, aby na n\u011bj odn\u011bkud nevysko\u010dil roz\u010d\u00edlen\u00fd Bill. „Nen\u00ed tady.“ Podotkl jsem trefn\u011b a Gustav se d\u00e1l nevypt\u00e1val, nejsp\u00ed\u0161 se mu i ulevilo, necht\u011bnou n\u00e1v\u0161t\u011bvu m\u016f\u017ee na p\u00e1r dn\u00ed odlo\u017eit. Soust\u0159edil jsem se na mal\u00fd \u010derven\u00fd hrne\u010dek, kupodivu ani jedin\u00e1 kapka vrouc\u00ed vody neuk\u00e1pla vedle.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee by ses m\u011bl omlouvat.“ Posadil jsem se vedle n\u011bj a pozoroval jak pomalu usrkuje hork\u00fd \u010dern\u00fd \u010daj.<\/div>\n
„Mmm?“ Poznamenal jen, nejsp\u00ed\u0161 se do\u017eadoval vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Prost\u011b si to zaslou\u017eil, pot\u0159eboval trochu srazit h\u0159eb\u00ednek, u\u017e tak jsme v\u0161ichni poskakovali tak jak p\u00edskal.“ Zlobil jsem se na n\u011bj, p\u0159ece mu nem\u016f\u017ee v\u0161echno bezelstn\u011b vych\u00e1zet. Gustav ke mn\u011b zvedl skeln\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„T\u00edm „my“ mysl\u00ed\u0161 sebe?“ Ura\u017een\u011b jsem si odfrkl a chv\u00edli z\u00edral do blba. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 pravdu, \u017ee Bill je jen m\u016fj probl\u00e9m a on s Georgem by zaplatit nem\u011bli. Na rameni jsem uc\u00edtil<\/div>\n
jeho letm\u00fd dotek.<\/div>\n
„Co se mezi v\u00e1mi zase stalo, hm?“ V o\u010d\u00edch jsem uc\u00edtil p\u00e1r slz, nesn\u00e1\u0161el jsem svou slabost.<\/div>\n
„Neodejde\u0161 vi\u010f?“ Gustav m\u011b nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nech\u00e1pal, ale \u0159ekl, \u017ee z\u016fstane, nebyl jako on.<\/div>\n
„Tome, n\u011bkdo klepe.“ Upozornil m\u011b na nepatrn\u00fd zvuk, kter\u00fd jsem zcela vypou\u0161t\u011bl z hlavy. Georg se mezi n\u00e1s v\u0159\u00edtil jako velk\u00e1 voda, tak i on byl dneska za \u0161kolou?<\/div>\n
„\u010cau, j\u00e1 v\u010dera nemohl v\u016fbec usnout, n\u011bjak m\u011b \u0161tve, co se mezi n\u00e1mi d\u011bje, asi bychom si to m\u011bli vyjasnit, ne? Kde m\u00e1\u0161 br\u00e1chu?“ Cht\u011bl jsem jen v\u00fdmluvn\u011b pokr\u010dit rameny, ale ve st\u00e1le otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch se objevila Billova vyt\u00e1hl\u00e1 postava. Tak jsme tu kone\u010dn\u011b v\u0161ichni.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** D\u00e1vno spal. Opatrn\u011b jsem mu stulil svou hlavu na rameno a vdechl tu \u010darovnou v\u016fni major\u00e1nky, kter\u00e1 tu byla jen pro mne a m\u00e9 neukojen\u00e9 smysly. B\u00e1l jsem se ka\u017ed\u00e9ho neopatrn\u00e9ho pohybu, kter\u00fd by mohl p\u0159eru\u0161it tu kouzelnou chv\u00edli,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20037","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20037","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20037"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20037\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20037"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20037"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20037"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}