{"id":20039,"date":"2008-03-15T04:00:00","date_gmt":"2008-03-15T03:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=19997"},"modified":"2008-03-15T04:00:00","modified_gmt":"2008-03-15T03:00:00","slug":"gone-with-the-sin-49","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-49\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 49."},"content":{"rendered":"
** Bill **<\/div>\n
S m\u00e1mou jsem se jako na potvoru potkal hned ve dve\u0159\u00edch, sice jsem se ve zku\u0161ebn\u011b sta\u010dil trochu opl\u00e1chnout a zkulturnit, ale i tak jsem nevypadal zrovna nejl\u00edp. Najednou mi j\u00ed bylo hrozn\u011b l\u00edto. Nep\u0159irozen\u011b zbledla, m\u011bl jsem strach, aby snad neomdlela leknut\u00edm.<\/div>\n
„Proboha Bille, mil\u00e1\u010dku, co se Ti stalo? Mus\u00edme okam\u017eit\u011b k doktorovi. Po\u010dkej chv\u00edli, jen na sebe n\u011bco hod\u00edm.“ Jindy bych j\u00ed za tuhle zdrobn\u011blinu nejsp\u00ed\u0161 nadal, ale te\u010f jsem si to nedovolil. Opatrn\u011b jsem ji chytil za loket, zd\u00e1lo se, \u017ee se chv\u011bje.<\/div>\n
„Mami, uklidni se, ano? Prost\u011b jsem se jen popral, nic to nen\u00ed, na rozbit\u00fd nos a monokl na oku je\u0161t\u011b nikdo neum\u0159el, hm?“ Zmaten\u011b t\u011bkala pohledem po m\u00e9m obli\u010deji, zd\u00e1lo se, \u017ee ho nem\u016f\u017ee poznat.<\/div>\n
„Ale to nejde Bille, n\u011bkdo by se na Tebe m\u011bl pod\u00edvat, m\u00e1m o Tebe strach.“ Beze slova jsem ji pohladil po tv\u00e1\u0159i a p\u0159ipadal jsem si cize, tohle jsem ud\u011blal po stra\u0161n\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b.<\/div>\n
„Pros\u00edm, nech to b\u00fdt. J\u00e1, cht\u011bl bych b\u00fdt s\u00e1m.“ Chv\u00edli je\u0161t\u011b protestovala a nakonec souhlasila a ode\u0161la za Gordonem k televizi, nejsp\u00ed\u0161, aby mu vysv\u011btlila co se stalo.<\/div>\n
Byl jsem r\u00e1d, proto\u017ee kdybych j\u00ed m\u011bl n\u011bco bli\u017e\u0161\u00edho vysv\u011btlovat, nejsp\u00ed\u0161 bych se sesypal, c\u00edtil jsem se hrozn\u011b. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee m\u011b Tom\u016fv vzdor bude natolik bolet. \u017de pro m\u011b bude t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159ijmout fakt, \u017ee miluje n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e m\u011b, \u017ee se s n\u00edm dobrovoln\u011b pomiloval, jen tak. Prost\u011b \u0161el a ud\u011blal to, na m\u011b nepomyslel. V pokoji jsem si o\u0161et\u0159il drobn\u00e9 ranky a nez\u00e1libn\u011b si prohl\u00ed\u017eel svou novou fas\u00e1du. U\u017e jsem sly\u0161el ty nar\u00e1\u017eky ve \u0161kole, to bude s\u00edla. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1mu p\u0159emluv\u00edm, aby m\u011b p\u00e1r dn\u00ed nechala doma, te\u010f by se nade mnou slitovat p\u0159eci jen mohla. Stejn\u011b jsem m\u011bl pocit, \u017ee se mi vrac\u00ed hore\u010dka, ale mo\u017en\u00e1 to bylo jen z roz\u010d\u00edlen\u00ed, nev\u00edm. Osprchoval jsem se a zachumlal se do p\u0159ikr\u00fdvek p\u0159esto, \u017ee bylo teprve sedm hodin. Znovu m\u011b natahovalo do pl\u00e1\u010de, nedok\u00e1zal jsem si vysv\u011btlit, pro\u010d m\u011b bol\u00ed ka\u017ed\u00fd pohyb a pro\u010d m\u011b bol\u00ed ka\u017ed\u00fd tep m\u00e9ho prohnil\u00e9ho srdce. Nev\u00edm co mu \u0159eknu a\u017e se vr\u00e1t\u00ed a jak se budu tv\u00e1\u0159it, nev\u00edm, jestli mi n\u011bkdy odpust\u00ed to co jsem \u0159ekl, jestli m\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkdy bude m\u00edt r\u00e1d. Ale na druh\u00e9 stran\u011b jsem se c\u00edtil b\u00fdt hrozn\u011b pon\u00ed\u017een\u00fd, Tom si m\u011b nezaslou\u017e\u00ed, nem\u00e1 na to.<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
„Necukej se po\u0159\u00e1d! Sly\u0161\u00ed\u0161?“ Gustav na \u017eidli nepatrn\u011b posko\u010dil nazad.<\/div>\n
„Au, au, hrozn\u011b to \u0161t\u00edpe, Tome.“ M\u011b bude peskovat za nerozhodnost a s\u00e1m nevydr\u017e\u00ed p\u00e1r kapek desinfekce, mal\u00fd velk\u00fd hrdina.<\/div>\n
„Tak, hotovo.“ Malou n\u00e1plast\u00ed jsem mu p\u0159elepil nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161kr\u00e1banec, kter\u00fd se t\u00e1hnul od prav\u00e9ho lal\u016f\u010dku a\u017e k hrtanu. Spokojen\u011b jsem si ze v\u0161ech \u00fahl\u016f prohl\u00ed\u017eel sv\u00e9 mal\u00e9 d\u00edlko a byl jsem spokojen\u00fd, jist\u011b se to brzy zahoj\u00ed. Sice jsem m\u011bl o bratra starost, ale najednou u\u017e to nebyla starost jakou bych o\u010dek\u00e1val nap\u0159\u00edklad dnes r\u00e1no. Zan\u00edcenost vyprchala, zbyla jen bratrsk\u00e1 povinnost a byl jsem si jist, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 jeho kouzlo a kr\u00e1sa u\u017e to nem\u016f\u017ee zm\u011bnit. Kdy\u017e cht\u011bl, um\u011bl b\u00fdt tolik mil\u00fd! Dok\u00e1zal si podmanit i ciz\u00ed lidi, ale kdy\u017e se mu to hodilo, byl t\u00edm netvrd\u0161\u00edm tvorem na planet\u011b. Na n\u011bjak\u00e9m Tomovi p\u0159eci v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
Gustav se posadil na zelenou semi\u0161ovou pohovku a s hlasit\u00fdm vydechnut\u00edm se op\u0159el dozadu. „Pro\u010d jsi mu o n\u00e1s lhal, Tome?“ Tak a m\u00e1\u0161 to, kret\u00e9ne. Le\u017e m\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 nohy. Co mu m\u00e1m asi tak \u0159\u00edct? Gustav byl pohotov\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159edb\u011bhl m\u011b. „M\u00e1m tomu rozum\u011bt tak, \u017ee se mu mst\u00ed\u0161 skrze mne? To si nezaslou\u017e\u00edm, Tome, nem\u00e1m s t\u00edm, \u017ee T\u011b Bill odm\u00edt\u00e1, nic spole\u010dn\u00e9ho p\u0159ece. Jsem mimo hru.“ Myslel jsem si, \u017ee dne\u0161ek prost\u011b n\u011bjak vy\u0161um\u00ed a j\u00e1 budu m\u00edt klid, ale to nejsp\u00ed\u0161 nehrozilo.<\/div>\n
„Promi\u0148.“ A co jin\u00e9ho m\u00e1m \u0159\u00edct? Gustav si nerv\u00f3zn\u011b poposedl.<\/div>\n
„Vyka\u0161leme se na to, o m\u011b stejn\u011b nejde, tak co. A sedni si u\u017e, po\u0159\u00e1d tady pochoduje\u0161 jako vztekl\u00fd pes.“ Beze slova jsem vedle n\u011bj \u017euchl na pohovku.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda. Jsi pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd, ale v tamtom okam\u017eiku byl on ten hlavn\u00ed. Pot\u0159eboval jsem ho zkr\u00e1tka usadit a m\u00edsto toho jsem ho zbyte\u010dn\u011b vyprovokoval ke rva\u010dce s Tebou, jsem fakt kret\u00e9n.“ Gustav se jen nepatrn\u011b pousm\u00e1l, jakoby s\u00e1m pro sebe.<\/div>\n
„Co Ty v\u00ed\u0161, t\u0159eba se Ti to povedlo. Mo\u017en\u00e1 prost\u011b jen prachoby\u010dejn\u011b \u017e\u00e1rl\u00ed na toho, koho m\u00e1 r\u00e1d.“ V\u00edm, \u017ee se mi sna\u017eil zlep\u0161it n\u00e1ladu, ale na z\u00e1zraky jsem p\u0159estal v\u011b\u0159it ve chv\u00edli, kdy jsem sv\u00e9mu vlastn\u00edmu bratrovi \u0159ekl, \u017ee ho nen\u00e1vid\u00edm, myslel jsem to toti\u017e up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
Ani v nejmen\u0161\u00edm jsem nem\u011bl n\u00e1ladu na n\u00e1vrat dom\u016f. Jen\u017ee se pomalu za\u010d\u00ednalo stm\u00edvat a Gustavov\u011b m\u00e1m\u011b by asi bylo divn\u00e9, \u017ee jsem se u nich rozhodl p\u0159enocovat tak n\u00e1hle. Nav\u00edc jsem nabyl dojmu, \u017ee bude m\u00edt se synem je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouhou \u0159e\u010d. Popadla m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fazkost, v\u0161echno uvnit\u0159 m\u011b se sv\u00edralo v nezadr\u017eiteln\u00e9m tempu, u\u017e u\u017e abych se udusil. Po\u0159\u00e1d jsem si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit jak to s n\u00e1mi bude d\u00e1l, copak po tom v\u0161em m\u016f\u017eeme b\u00fdt je\u0161t\u011b brat\u0159i? Copak vedle n\u011bj m\u016f\u017eu jen tak beze strachu a p\u0159edsudk\u016f d\u00fdchat, \u017e\u00edt a d\u011blat jakoby nic? D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji se z toho p\u0159eci mus\u00edm zbl\u00e1znit, ale kam bych cht\u011bl ut\u00edkat? Je Ti pouh\u00fdch patn\u00e1ct, bl\u00e1zne! U vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed jsem ot\u00e1lel n\u011bkolik minut, st\u00e1le jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel jak ven z toho rozjet\u00e9ho koloto\u010de. Nakonec jsem se p\u0159eci jen odhodlal, za\u010d\u00ednala mi b\u00fdt zima, zvedal se v\u00edtr a j\u00e1 byl jen v mikin\u011b.<\/em><\/div>\n
M\u00e1ma s t\u00e1tou usnuli jako obvykle u nahlas pu\u0161t\u011bn\u00e9 televize, vypnul jsem ji, aby neb\u011b\u017eela jen tak na pr\u00e1zdno. Bylo hezk\u00e9 je vid\u011bt takhle vedle sebe, v posledn\u00ed dob\u011b na sebe nem\u011bli moc \u010dasu a vlastn\u011b jsme se v\u0161ichni tak trochu odcizovali jeden druh\u00e9mu. Loknul jsem si trochu vychlazen\u00e9 citr\u00f3nov\u00e9 miner\u00e1lky a chv\u00edli ot\u00e1lel v kuchyni. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli nem\u00e1m um\u00fdt n\u00e1dob\u00ed, abych m\u00e1m\u011b trochu uleh\u010dil, ale byla to jen dal\u0161\u00ed vyt\u00e1\u010dka, abych nemusel nahoru. Za deset minut jsem znovu nem\u011bl kam ut\u00e9ct, st\u00e1l jsem tam a z\u00edral na rodinnou fotku pod sklen\u011bn\u00fdm klipartem. Bill mi visel rukama kolem krku a drze se u\u0161kl\u00edbal na fotografa. V\u0161echny dne\u0161n\u00ed starosti byly tehdy neuv\u011b\u0159iteln\u011b vzd\u00e1len\u00e9, jedin\u00e9 co m\u011b zaj\u00edmalo byly nov\u00e9 desky hiphopov\u00fdch zp\u011bv\u00e1k\u016f. Na to, \u017ee se jednou zamiluji do sv\u00e9ho bratra bych nejsp\u00ed\u0161 nepomyslel.<\/em><\/div>\n
Sna\u017eil jsem se tv\u00e1\u0159it p\u0159irozen\u011b, ale odraz v mal\u00e9m zasklen\u00e9m obraze na chodb\u011b m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee se ksicht\u00edm jako v\u016fl. Ut\u00e1hnul jsem si gumi\u010dku ve vlasech a ve\u0161el do d\u011btsk\u00e9ho pokoje. Bill le\u017eel nata\u017een\u00fd na sv\u00e9 posteli se sluch\u00e1tky na u\u0161\u00edch. Sna\u017eil jsem se uh\u00e1dnout co asi poslouch\u00e1, podle t\u00e9 razantn\u00ed kytary bych to tipoval na Green Day, ale zp\u011bv\u00e1ka jsem zp\u00edvat nesly\u0161el. Zaujat\u011b jsem si prohl\u00ed\u017eel Gustavovo nemal\u00e9 d\u00edlko na bratrov\u011b obli\u010deji, mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b to vylekalo, ale na druh\u00e9 stran\u011b jsem se dmul pocitem obrovsk\u00e9ho zadostiu\u010din\u011bn\u00ed. Zaslou\u017eil si to do posledn\u00edho \u0161kr\u00e1bnut\u00ed, nemohl b\u00fdt tak hloup\u00fd, aby v\u011b\u0159il, \u017ee se Gustav nech\u00e1 ur\u00e1\u017eet a nech\u00e1 to bez odezvy. Otev\u0159el jsem sv\u016fj no\u010dn\u00ed stolek, do kter\u00e9ho jsem obvykle ukl\u00e1dal kl\u00ed\u010de od domu a strnul v p\u016flce pohybu. M\u016fj a Gustav\u016fv obr\u00e1zek byl roz\u0161kuban\u00fd na des\u00edtky mal\u00fdch kousk\u016f, jeden se dokonce povaloval pod postel\u00ed. P\u0159ece se nebudeme jeden druh\u00e9mu mst\u00edt donekone\u010dna. Prudk\u00fdm pohybem ruky jsem jej p\u0159ibouchl, v tom sp\u011bchu jsem si tam m\u00e1lem p\u0159ibouchl i palce.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ \u0160eptnul jsem do toho ohlu\u0161uj\u00edc\u00edho \u0161um\u011bn\u00ed z jeho sluch\u00e1tek, nemohl m\u011b sly\u0161et a mo\u017en\u00e1 taky necht\u011bl. P\u0159e\u0161el jsem bl\u00ed\u017e k jeho posteli a ne\u0161etrn\u011b j\u00edm zat\u0159\u00e1sl. „Sly\u0161\u00ed\u0161? Pt\u00e1m se pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ Sluch\u00e1tka mu sklouzla a\u017e na z\u010dervenal\u00fd krk, z\u00edral na m\u011b roz\u010d\u00edlen\u011b, ale vid\u011bl jsem i to smutno, kter\u00e9 se mu tam necht\u011bn\u011b p\u0159imotalo. To z\u0159ejm\u011b necht\u011bl.<\/div>\n
Zase jsem byl na rozpac\u00edch, pokolik\u00e1t\u00e9 u\u017e? Jedna m\u00e1 polovina cht\u011bla hladit a zul\u00edbat ta bolav\u00e1 m\u00edste\u010dka a d\u00e1t zapomenout na h\u00e1dky a ne\u0161vary, ta druh\u00e1 by mu s chut\u00ed p\u00e1r facek p\u0159idala. Opatrn\u011b jsem k n\u011bmu p\u0159isedl a opatrn\u011b nat\u00e1hl ruku k jeho obli\u010deji. Nemohl to vid\u011bt, ale ka\u017ed\u00e1 jeho ranka a mod\u0159ina jako by bolela i m\u011b a mo\u017en\u00e1 v\u00edce.<\/div>\n
„Bol\u00ed to moc?“ Zd\u00e1lo se mi, \u017ee se mou bl\u00edzkost\u00ed vylekal, dokonce se posunul o p\u00e1r centimetr\u016f d\u00e1l k \u010delu postele. „Mluv se mnou, ano?“ M\u00e9 sm\u00ed\u0159liv\u00e9 gesto ho nijak nenadchlo, jak by tak\u00e9 mohlo. Mou ruku odstr\u010dil a otr\u00e1ven\u011b sykl.<\/div>\n
„Ne\u0161ahej na m\u011b, bu\u010f t\u00e9 l\u00e1sky.“ Pozoroval jsem jak p\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di, p\u00e1rkr\u00e1t ne\u0161ikovn\u011b zamrkal do pr\u00e1zdna, snad jako by cht\u011bl plakat. „Tak si ten posranej obr\u00e1zek slep, co je mi po n\u011bm? Ochotn\u00e9ho pomocn\u00edka jist\u011b najde\u0161!“ Byl jsem tolik unaven\u00fd! Po\u0159\u00e1d dokola ty sam\u00e9 v\u00fd\u010ditky, ur\u00e1\u017eky a prosby. Vzdal jsem sv\u00e9 pokusy o sbl\u00ed\u017een\u00ed a rad\u011bji se p\u0159em\u00edstil na svou postel a svl\u00e9kl si hu\u0148atou mikinu, n\u011bjak mi za\u010d\u00ednalo b\u00fdt teplo. Posledn\u00ed ot\u00e1zka \u0161imrala na jazyku a nedala si \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Nikdy jsi nev\u011b\u0159il, \u017ee by se to mezi n\u00e1mi mohlo zlep\u0161it, vi\u010f? Ale \u0159\u00edk\u00e1m Ti to otev\u0159en\u011b, Bille, u\u017e nebude nikdo, komu by jsi mohl porou\u010det, nikdo, kdo by T\u011b za ka\u017ed\u00e9 hezk\u00e9 sl\u016fvko bezelstn\u011b obskakoval. M\u00e1\u0161 sm\u016flu. P\u0159eji Ti ten nejv\u011bt\u0161\u00ed trest, toti\u017e, aby ses opravdu zamiloval.“<\/div>\n
Ze sk\u0159\u00ed\u0148ky jsem si vybral jeden \u010dist\u00fd ru\u010dn\u00edk a p\u0159e\u0161el do koupelny. St\u00e1hl jsem ze sebe bavln\u011bn\u00e9 triko a chv\u00edli hr\u00e1l na p\u0159etahovanou s ko\u017een\u00fdm p\u00e1skem u kalhot. Billova rozcuchan\u00e1 hlava nakoukla dovnit\u0159.<\/div>\n
„A co kdy\u017e Ti \u0159eknu, \u017ee jsem opravdu necht\u011bl, aby to takhle dopadlo? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych si nep\u0159\u00e1l, abychom si mohli jen tak bezstarostn\u011b pov\u00eddat bez toho, abychom si n\u011bco vy\u010d\u00edtali? M\u00e1m pocit, \u017ee jsme se jeden druh\u00e9mu nadobro ztratili. Nev\u00edm kde jsi Ty, ani kde se toul\u00e1m j\u00e1.“ Op\u0159el se o modr\u00e9 kachli\u010dky a hlavu zvr\u00e1til dozadu, znateln\u011b pobledl. Dovedl jsem si p\u0159edstavit jakou n\u00e1mahu vynalo\u017eil na t\u011bch p\u00e1r v\u011bt, on se p\u0159eci nikdy nem\u00fdlil. Ud\u011blal jsem jeden velk\u00fd krok sm\u011brem k n\u011bmu a h\u0159betem ruky mu ot\u0159el rty.<\/div>\n
„Te\u010de Ti krev.“ Instinktivn\u011b si cht\u011bl ohmatat obli\u010dej, narazil v\u0161ak na mou ruku a ta co mo\u017en\u00e1 nejpevn\u011bji stiskla tu jeho. „Nechme to b\u00fdt, Bille ano? V\u017edycky je n\u011bjak\u00e1 cesta zp\u00e1tky, hm?“ Opatrn\u011b jsem ho objal a doufal, \u017ee se mi nerozsype v n\u00e1ru\u010d\u00ed, vypadal prachb\u00eddn\u011b. Chv\u00edli jsem ho jen tak kol\u00e9bal, jen\u017ee moje zvrhl\u00e9 my\u0161lenky zase nekontrolovateln\u011b zab\u00edhaly tam kam nem\u011bly. Ono, kdy\u017e se polonah\u00fd s kalhotami na p\u016fl \u017eerdi tisknete ke sv\u00e9 \u017eivotn\u00ed l\u00e1sce, je to jako boj s \u010f\u00e1blem :o)<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee u\u017e nikdy nebude\u0161 takhle zlej? V\u017edy\u0165 t\u00edm ubli\u017euje\u0161 taky sob\u011b, nejsi hloupej, v\u00ed\u0161 to.“ V\u016fbec jsem se od n\u011bj necht\u011bl odlepit, bylo mi kr\u00e1sn\u011b, na \u010dele m\u011b \u0161imrala jeho ofina. „Tome?“ Chv\u00edli mi to trvalo, ale p\u0159eci jsem na sv\u00e9 jm\u00e9no po chv\u00edli zareagoval.<\/div>\n
„Hm?“ Bill si zamy\u0161len\u011b p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a na rozbit\u00e9 pusin\u011b vyloudil roztomil\u00fd \u00fasm\u011bv. „N\u011bco Ti dlu\u017e\u00edm.“ Nech\u00e1pav\u011b jsem pokr\u010dil rameny a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi p\u0159ilet\u011bla jedna razantn\u00ed facka.<\/div>\n
„Tak a jsme si kvit, mysl\u00edm.“ Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem si mnul bolavou tv\u00e1\u0159, ale netrvalo dlouho a na tu druhou mi v\u011bnoval malinkat\u00fd polibek.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Bill ** S m\u00e1mou jsem se jako na potvoru potkal hned ve dve\u0159\u00edch, sice jsem se ve zku\u0161ebn\u011b sta\u010dil trochu opl\u00e1chnout a zkulturnit, ale i tak jsem nevypadal zrovna nejl\u00edp. Najednou mi j\u00ed bylo hrozn\u011b l\u00edto. Nep\u0159irozen\u011b zbledla, m\u011bl jsem strach,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20039","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20039","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20039"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20039\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20039"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20039"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20039"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}