{"id":20042,"date":"2008-03-15T03:45:00","date_gmt":"2008-03-15T02:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20000"},"modified":"2008-03-15T03:45:00","modified_gmt":"2008-03-15T02:45:00","slug":"gone-with-the-sin-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-46\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 46."},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
„Vst\u00e1vejte vy dva v\u011b\u010dn\u00ed ospalci. J\u00e1 u\u017e mus\u00edm do pr\u00e1ce. Je skoro p\u016fl sedm\u00e9. Uvid\u00edme se pozd\u011bji.“ *** N\u011bco nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ve snu m\u011b probudilo ze span\u00ed, zbrkle jsem se narovnal do sedu a zhluboka vydechoval. Hrub\u00e1 gumi\u010dka, kter\u00e1 sp\u00ednala v\u011b\u010dn\u011b neposedn\u00e9 dredy, sklouzla a\u017e n\u011bkam k ramen\u016fm. Chv\u00edli jsem vylekan\u011b hypnotizoval mal\u00fd \u010derven\u00fd bud\u00edk, kter\u00fd nep\u0159est\u00e1val hlasit\u011b tikat, teprve potom mi to do\u0161lo. Gumi\u010dka vklouzla do d\u016flku na pol\u0161t\u00e1\u0159i. Bylo dev\u011bt hodin. Trochu nevrle jsem za\u010dal pob\u00edhat po pokoji.<\/div>\n
„Bille, vst\u00e1vej, sly\u0161\u00ed\u0161? Zaspali jsme, mus\u00edme hodit kostrou, snad n\u00e1m to t\u0159\u00eddn\u00ed n\u011bjak omluv\u00ed.“ Odpov\u011bd\u00ed mi byl br\u00e1\u0161k\u016fv vy\u0161pulen\u00fd zadek, kter\u00fd vykukoval zpod pe\u0159iny. Nikdy jsem nech\u00e1pal, jak se b\u011bhem span\u00ed m\u016f\u017ee zkroutit do takhle prapodivn\u00fdch poloh, mohl by zkusit kari\u00e9ru profesion\u00e1ln\u00edho jog\u00edna. „Tak u\u017e se probu\u010f, sakra!“ Zase \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. Vztekle jsem do\u0161el a\u017e k hifi v\u011b\u017ei a na pln\u00e9 koule pustil m\u016fj obl\u00edben\u00fd hiphop. Bill byl natotata p\u0159i smyslech, je\u0161t\u011b k tomu p\u0159idal grandi\u00f3zn\u00ed \u0161kleb.<\/div>\n
„No co je?“ Prot\u00edral si unaven\u00e9 o\u010di, dlan\u011b sev\u0159en\u00e9 v p\u011bst, chv\u00edli jen tak nemotorn\u011b pomrk\u00e1val.<\/div>\n
„Dev\u011bt hodin.“ Odv\u011btil jsem prost\u011b a o\u010dima zabloudil ke \u0161koln\u00edm batoh\u016fm, kter\u00e9 se kr\u010dily v sam\u00e9m rohu m\u00edstnosti.<\/div>\n
„A proto m\u011b jako bud\u00ed\u0161? Chjo. Tak sp\u00edchnem n\u011bjakou omluvenku, co to hrot\u00ed\u0161. A neotravuj, kdy\u017e chci sp\u00e1t.“<\/div>\n
S hlasit\u00fdm dusotem jsem sb\u00edhal schody do kuchyn\u011b, jedna z nohavic od py\u017eama se mi neust\u00e1le pletla do cesty. „Tak sp\u00edchnem n\u011bjakou omluvenku.“ Tohle jsem za tenhle \u0161koln\u00ed rok sly\u0161el asi milionkr\u00e1t. Dob\u0159e, p\u00e1rkr\u00e1t jsem mu dal zapravdu, kdy\u017e se mi samotn\u00e9mu cht\u011blo je\u0161t\u011b chv\u00edli v\u00e1let v pe\u0159in\u00e1ch, ale pravda je takov\u00e1, \u017ee v\u011bt\u0161ina j\u00edm sp\u00edchnut\u00fdch omluvenek u profesor\u016f nepro\u0161la a hromadily se neomluven\u00e9 hodiny. M\u00e1m strach, aby tenhle posledn\u00ed ro\u010dn\u00edk v\u016fbec zvl\u00e1dl. Ale jemu to bylo stejn\u011b putna. Klidn\u011b a\u0165 si v dev\u00edtce ztvrdne dal\u0161\u00edch n\u011bkolik let, mo\u017en\u00e1 by mu to i prosp\u011blo. Otev\u0159el jsem ledni\u010dku a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na co m\u00e1m vlastn\u011b chu\u0165. Nakonec jsem z jedn\u00e9 p\u0159ihr\u00e1dky vylovil ovocn\u00fd jogurt a v o\u0161atce na pe\u010divo nahmatal nap\u016fl tvrd\u00fd rohl\u00edk. Uvelebil jsem se na pohovce a pustil si televizi. Vlastn\u011b tam nebylo nic zaj\u00edmav\u00e9ho, dopoledn\u00ed nudn\u00e9 po\u0159ady. Trochu m\u011b za\u010dalo hryzat sv\u011bdom\u00ed, zrovna m\u00e1me v\u00fdtvarku. Snad nem\u00e1 nikdo hloup\u00e9 nar\u00e1\u017eky na to, \u017ee chyb\u00edme oba dva. Ale zase tak obez\u0159etn\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky jsem nem\u011bl. Kone\u010dn\u011b jsem dojedl posledn\u00ed l\u017ei\u010dku, jogurt nebyl nic moc, podez\u00edral jsem m\u00e1mu, \u017ee jej koupila n\u011bkde ve slev\u011b, m\u011bl fakt divnou chu\u0165. Nudil jsem se a po\u0159\u00e1d jsem se nev\u011bdomky obracel ke schod\u016fm, jestli u\u017e kone\u010dn\u011b nevstane a nep\u016fjde dol\u016f. Kone\u010dn\u011b jsem uvid\u011bl jeho rozcuchan\u00e9 vlasy a poma\u010dkan\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Br\u00fdtro.“ Z\u00edvnul si na plnou pusu a u\u017e u\u017e se cpal vedle m\u011b s nap\u016fl oloupan\u00fdm ban\u00e1nem. „Je\u0161t\u011b jsi nasranej?“ Pokr\u010dil jsem rameny a uv\u011bdomil si jak hrozn\u011b mus\u00edm vypadat, hlavn\u011b teda ty vlasy a taky jsem si neumyl zuby, m\u00e1m v\u016fbec otev\u00edrat pusu?<\/div>\n
„M\u00e1m b\u00fdt pro\u010d?“ Razantn\u011b pokyvoval hlavou.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b, \u017ee jako v\u016fbec.“ A p\u0159idal razantn\u00ed poklep\u00e1n\u00ed na \u010delo. „M\u00e1me jedine\u010dnou mo\u017enost obhl\u00eddnout zku\u0161ebnu a zahr\u00e1t si, tak se nenervuj. Jeden den sem nebo tam. To u\u017e se vst\u0159eb\u00e1.“ Nezbylo mi nic jin\u00e9ho ne\u017e souhlasit, na h\u00e1d\u00e1n\u00ed jsem nem\u011bl ani n\u00e1ladu ani odvahu, d\u00edky sv\u00e9 nedbal\u00e9 \u00fastn\u00ed hygien\u011b.<\/div>\n
„Co tam po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161? Tak jdeme?“ Br\u00e1cha se po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b vy\u0161trachal z koupelny, vymydlen\u00fd a upraven\u00fd do posledn\u00edho detailu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd?“ Zeptal se nadm\u00edru py\u0161n\u011b. Cht\u011blo ho to n\u011bjak pop\u00edchnout.<\/div>\n
„No, mohlo to b\u00fdt lep\u0161\u00ed.“ Ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b se po m\u011b ohnal, jen o m\u011b lehce zavadil palcem.<\/div>\n
„Tss Ty tomu tak rozum\u00ed\u0161. Mohl jsi se alespo\u0148 u\u010desat, kouk\u00e1m, \u017ee zapad\u00e1\u0161 do star\u00fdch kolej\u00ed.“ Mo\u017en\u00e1 si myslel, \u017ee se m\u011b t\u00edmhle n\u011bjak dotkne, ale sp\u00ed\u0161e m\u011b to pot\u011b\u0161ilo. Bylo by fajn si s ni\u010d\u00edm nel\u00e1mat hlavu a b\u00fdt zase s\u00e1m sebou.<\/div>\n
„Nem\u011bli bychom j\u00edt p\u0159es hlavn\u00ed ulici, mysl\u00edm. Mohl by n\u00e1s potkat n\u011bkdo ze \u0161koly a co pak \u0159ekneme?“ Bill tuhle starost z\u0159ejm\u011b nem\u011bl. Jen jakoby nic pohodil hlavou.<\/div>\n
„Ty Tvoje blb\u00fd probl\u00e9my, co je mi po lidech? Jde se.“ Naoko jsem se sna\u017eil d\u011blat, \u017ee je mi \u00fapln\u011b jedno, kudy jdeme, ale ka\u017edou volnou chvili\u010dku jsem se ohl\u00ed\u017eel, jestli neuvid\u00edm n\u011bjak\u00fd zn\u00e1m\u00fd u\u010ditelsk\u00fd obli\u010dej, n\u00e1hoda je blbec. Zd\u00e1rn\u011b jsme v\u0161ak do\u0161li k pronajat\u00e9 zku\u0161ebn\u011b na n\u00e1m\u011bst\u00ed, Bill si spokojen\u011b cinkal svazkem kl\u00ed\u010d\u016f o stehno podivnou melodii. Odemykal s rozvahou, vid\u011bl jsem na n\u011bm, \u017ee je zv\u011bdav\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 m\u00e1 trochu obavu. Samoz\u0159ejm\u011b to nebylo nic luxusn\u00edho, ale l\u00edbilo se mi to, jen by to tu cht\u011blo n\u011bjak dotvo\u0159it.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem z pouzdra vyt\u00e1hl kytaru a ulo\u017eil ji do stojanu. Bill se v\u0161ak p\u0159i\u0159\u00edtil jako tajfun a zapojil ji do elekt\u0159iny.<\/div>\n
„Budeme hr\u00e1t, teda ty bude\u0161 hr\u00e1t a j\u00e1 n\u011bco zazp\u00edv\u00e1m jo? Jen tak, \u2026“ Vid\u011bl jsem mu a\u017e do \u017ealudku, m\u016fj bratr se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1d poslouchal, prost\u011b \u00fachylka jak vy\u0161it\u00e1.<\/div>\n
„Jsem unavenej, zp\u00edvej s\u00e1m, jo?“ Tak a m\u00e1 to. Posadil jsem se na ko\u017eenkovou seda\u010dku a pozoroval jeho nic nech\u00e1paj\u00edc\u00ed obli\u010dej. Ale nakonec to pochopil a opravdu se chopil mikrofonu. P\u00e1r t\u00f3n\u016f teda nasadil hodn\u011b fale\u0161n\u011b, ale jako celek to p\u016fsobilo moc dob\u0159e, jednou bude opravdu v\u00fdborn\u00fd, v\u011b\u0159\u00edm v to. V\u011b\u0159\u00edm v n\u011bj. Up\u0159\u00edmn\u011b jsem mu p\u00e1rkr\u00e1t popl\u00e1cal rukama a sledoval jeho mal\u00fd boj se sebou sam\u00fdm. Jestli m\u00e1 jako zp\u00edvat d\u00e1l nebo toho bylo dost a m\u00e1 si j\u00edt po svejch. Chv\u00edli tam je\u0161t\u011b lelkoval a poskakoval, ale nakonec se posadil vedle m\u011b. Mrknul jsem na mobil.<\/div>\n
„V kolik mysl\u00ed\u0161, \u017ee doraz\u00ed kluci? Cht\u011blo by to zap\u00edt.“ Bill jen pokr\u010dil rameny. „Po\u010dk\u00e1me.“ Pustil jsem alespo\u0148 mal\u00e9 pochrouman\u00e9 r\u00e1dio jako trapnou kulisu, hr\u00e1la n\u011bjak\u00e1 country p\u00edsni\u010dka.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem ten obr\u00e1zek, teda tu kresbu.“ Vyst\u0159elil po m\u011b dost zostra. Chv\u00edli mi trvalo, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil o \u010dem\u017ee vlastn\u011b mluv\u00ed. „Jste docela hezk\u00fd p\u00e1r, akor\u00e1t jsem netu\u0161il, \u017ee jste spolu n\u011bco m\u011bli u\u017e p\u0159edt\u00edm. To jsi ho se mnou vlastn\u011b podvedl ne?“ Sakra! Odkdy se mi Bill hrabe ve v\u011bcech? Tohle bych od n\u011bho ne\u010dekal, soukrom\u00ed je p\u0159ece stra\u0161n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc!<\/div>\n
„Nic Ti do toho nen\u00ed, mysl\u00edm.“ Odbyl jsem ho ne\u0161etrn\u011b, vztek se mnou cloumal na v\u0161echny strany. Bill ale nehodlal p\u0159estat.<\/div>\n
„Zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee se mnou sis na takov\u00e9 serepeti\u010dky nepotrp\u011bl, prost\u011b jsi po m\u011b vyjel a hotovo, co? Asi jsme p\u0159ece jenom dvoj\u010data.“ Krev ve sp\u00e1nc\u00edch pulsovala tak siln\u011b, \u017ee m\u011b rozbolela hlava, nesnesiteln\u011b.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu! D\u011bl\u00e1m pro Tebe prvn\u00ed a posledn\u00ed, te\u010f kone\u010dn\u011b jsem m\u011bl p\u00e1r dn\u00ed pocit, \u017ee je to ono, to co jsme oba cht\u011bli. Vyzn\u00e1v\u00e1m Ti l\u00e1sku v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby a Ty se zlob\u00ed\u0161 kv\u016fli jednomu obr\u00e1zku? Ano m\u00e1\u0161 pravdu, tehdy v penzionu se to mezi mnou a Gustavem zm\u011bnilo, vlastn\u011b jsem si to po\u0159\u00e1d neujasnil, nev\u00edm, sakra nev\u00edm!“ M\u00e1lem jsem se rozbre\u010del nad svou vlastn\u00ed hloupost\u00ed, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee vis\u00edm kdesi uprost\u0159ed na mrtv\u00e9m bod\u011b, nem\u016f\u017eu se h\u00fdbat ani dop\u0159edu ani dozadu.<\/div>\n
„No par\u00e1da, za\u0161oustal sis s Gustavem a te\u010f mi tu bre\u010d, jse\u0161 divnej.“ Vzdorovit\u011b jsem vystr\u010dil bradu, nebude m\u011b po\u0159\u00e1d donekone\u010dna ur\u00e1\u017eet.<\/div>\n
„A kdyby?“ Bill\u016fv pohled se zm\u011bnil, jakoby nebezpe\u010dn\u011b ztvrdl. Hrub\u011b m\u011b chytil za bradu a jemn\u011b pol\u00edbil na such\u00e9 rty.<\/div>\n
„Stejn\u011b bude\u0161 v\u017edycky jenom m\u016fj. Jemu bys nedal, nev\u011b\u0159\u00edm.“ Z\u00edral jsem na n\u011bj, vyveden\u00fd z m\u00edry jeho chov\u00e1n\u00edm, vlastn\u011b jsem nech\u00e1pal v\u016fbec nic. Palcem mi po tv\u00e1\u0159i rozmazal t\u011bch p\u00e1r slz a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi zase takovej Bille? V\u00ed\u0161, poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1m br\u00e1chu jak\u00e9ho jsem si v\u017edycky p\u0159\u00e1l, bylo mi tak dob\u0159e.“ Bill se zachechtal.<\/div>\n
„To jako mysl\u00ed\u0161, kdy\u017e sis se mnou u\u017e\u00edval v posteli?“ Nepob\u00edral jsem ani jedin\u00e9 slovo, kter\u00e9 na m\u011b plival jako jedovat\u00e9 zplodiny. Kdy se v n\u011bm proboha ud\u00e1la tahle hnusn\u00e1 zm\u011bna? P\u0159ece to kv\u016fli jednomu obr\u00e1zku nezkaz\u00ed, pros\u00edm ne! „Jse\u0161 \u00fachylnej Tome, v\u00e1\u017en\u011b jo.“ Ztratil jsem posledn\u00ed sm\u00edtka trp\u011blivosti a vrazil mu jednu po\u0159\u00e1dnou facku, zapot\u00e1cel se, i kdy\u017e sed\u011bl.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, \u017ee v\u00edc si mi ubl\u00ed\u017eit nemohl. Nen\u00e1vid\u00edm T\u011b Bille, opravdov\u011b.“<\/div>\n
Nemohl jsem tam s n\u00edm d\u00e1l sed\u011bt a poslouchat to. Asi bych pak um\u0159el \u2026 a nebo ho utloukl k smrti vlastn\u00edma rukama, nev\u00edm. V\u016fbec m\u011b nenapadlo kam j\u00edt, v tom sp\u011bchu jsem tam zapomn\u011bl i kytaru, ale te\u010f to bylo jedno. Kousek od n\u00e1m\u011bst\u00ed jsem si v\u0161iml Gustava s Georgem jak posp\u00edchaj\u00ed sm\u011brem ke zku\u0161ebn\u011b. Zvesela jsem je pozdravil, ale m\u011bl jsem co d\u011blat, abych jim v\u0161echno nevyklopil.<\/div>\n
„Ahoj kluci, Bill u\u017e na v\u00e1s \u010dek\u00e1, j\u00e1 \u2026 j\u00e1 nen\u00ed mi n\u011bjak dob\u0159e, cht\u011bl jsem se trochu proj\u00edt.“ Rychle jsem odpov\u011bd\u011bl na p\u00e1r v\u0161ete\u010dn\u00fdch ot\u00e1zek a doufal, \u017ee zmiz\u00ed. Georg v\u0161ak trval na tom, \u017ee Gustav se mnou rad\u011bji z\u016fstane, kdyby se mi ud\u011blalo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, nemohl jsem ho vyhodit, nezaslou\u017eil si to. A ON si nezaslou\u017eil m\u011b.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** „Vst\u00e1vejte vy dva v\u011b\u010dn\u00ed ospalci. J\u00e1 u\u017e mus\u00edm do pr\u00e1ce. Je skoro p\u016fl sedm\u00e9. Uvid\u00edme se pozd\u011bji.“ *** N\u011bco nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ve snu m\u011b probudilo ze span\u00ed, zbrkle jsem se narovnal do sedu a zhluboka vydechoval. Hrub\u00e1 gumi\u010dka, kter\u00e1 sp\u00ednala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20042","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20042","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20042"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20042\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20042"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20042"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20042"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}