{"id":20044,"date":"2008-03-15T03:35:00","date_gmt":"2008-03-15T02:35:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20002"},"modified":"2008-03-15T03:35:00","modified_gmt":"2008-03-15T02:35:00","slug":"gone-with-the-sin-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-44\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 44."},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
V\u016fbec jsem nerozumn\u011bl jednotliv\u00fdm tich\u00fdm slov\u016fm, kter\u00e1 ke mn\u011b dol\u00e9hala jako by hrozn\u011b zdaleka, mo\u017en\u00e1 z nekone\u010dna. Trochu m\u011b vyd\u011bsilo, \u017ee Erich a p\u00e1r jeho v\u0161ude p\u0159\u00edtomn\u00fdch nohsled\u016f nezareagovali, prost\u011b jen ze zem\u011b posb\u00edrali sv\u00e9ho n\u00e1\u010deln\u00edka a odkr\u00e1\u010deli. Ne, nel\u00edbilo se mi to, v\u011bt\u0159il jsem n\u011bjakou odplatu a b\u00e1l jsem se, aby se nemstili na bratrovi. P\u0159esto\u017ee na\u0161e vz\u00e1jemn\u00e1 nevra\u017eivost neunikla ani spolu\u017e\u00e1k\u016fm, ti v\u0161\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed vid\u011bli mou starost a p\u00e9\u010di o n\u011bj, to jen on ji st\u00e1le p\u0159ehl\u00ed\u017eel. Pokud pominu jeden jedin\u00fd v\u00fdbuch vzteku, kter\u00fd m\u011bl za n\u00e1sledek bratrovu ztr\u00e1tu sebekontroly, b\u00edt se nikdy neum\u011bl a vlastn\u011b kdybych se byl opravdov\u011b br\u00e1nil, nem\u011bl by \u0161anci mi ubl\u00ed\u017eit. Erich a jeho kump\u00e1ni po n\u011bm p\u00e1sli u\u017e od \u0161kolky, proto\u017ee tehdy byl br\u00e1\u0161ka n\u00e1ramn\u011b roztomil\u00fd se sv\u00fdmi velk\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi kukadly a vychovatelky na n\u011bm mohly o\u010di nechat, co\u017e vedlo k p\u00e1r nepatrn\u00fdm v\u00fdhod\u00e1m. Dalo se \u010dekat, \u017ee bonusov\u00e9 dobroty a cukr\u00e1tka ostatn\u00ed ponesou jen velmi t\u011b\u017ece.<\/div>\n
A i kdy\u017e jsme star\u0161\u00ed, nic se nezm\u011bnilo. P\u0159ipadalo mi, \u017ee by nejrad\u0161i otr\u00e1vili i vzduch, kter\u00fd m\u016fj bratr v jejich p\u0159\u00edtomnosti t\u011b\u017ece vdechuje. Na m\u011b si nikdy nic v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho nedovolili, no ale po dne\u0161ku si asi nemohu b\u00fdt jist\u00fd v\u016fbec ni\u010d\u00edm. Ne, nem\u00e1m strach, jen se ve mn\u011b cosi podivn\u011b sev\u0159elo \u2026 ne opravdu nem\u00e1m strach.<\/em><\/div>\n
„Odedne\u0161ka Ti ne\u0159eknu jinak, ne\u017e SuperTom, jsi jako hrdina z americk\u00e9ho trh\u00e1ku, fakt, \u017ee jo.“ Tohle Billovo dob\u00edr\u00e1n\u00ed u\u017e jsem bohu\u017eel zaregistroval, popichoval m\u011b schv\u00e1ln\u011b, ale st\u00e1le m\u011bl tv\u00e1\u0159 lehce zabarvenou do zelena. Nastavil jsem mu sv\u016fj p\u0159ej\u00edcn\u00fd obli\u010dej a doufal jsem, \u017ee ho t\u00edm odk\u00e1\u017eu do pat\u0159i\u010dn\u00fdch mez\u00ed. Zrovna jsme pomalu \u0161lapali do nepatrn\u00e9ho kope\u010dka na autobus, neposp\u00edchali jsme, \u010dasu bylo dost. Klidn\u011b a naprosto nevinn\u011b m\u011b jakoby nic objal kolem ramen, i p\u0159es tlustou a nemo\u017en\u011b dlouhou mikinu jsem ten h\u0159ejiv\u00fd dotek c\u00edtil, tak moc opravdov\u011b. P\u00e1lil a sliboval lep\u0161\u00ed budoucnost.<\/div>\n
„No t\u00e1\u00e1k, nezlob se, nemysl\u00edm to zle. Jsi hodn\u00fd Tome, vzal sis k srdci m\u00e1 slova vi\u010f? Mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka se m\u00e1 p\u0159ece opatrovat.“ Sm\u00e1l se na plnou pusu, roztomil\u00fd p\u0159edkus podtrhoval d\u011btinskost jeho obli\u010deje, cht\u011blo se mi sm\u00e1t s n\u00edm, ale n\u011bco mi v tom p\u0159eci jen br\u00e1nilo. Ne, nem\u00e1m v\u016fbec strach.<\/em><\/div>\n
„Ale kdo pak bude opatrovat m\u011b? Mysl\u00edm, \u017ee si s m\u00e1mou v\u00e1\u017en\u011b promluv\u00edm na t\u00e9ma jej\u00edho dal\u0161\u00edho potomstva. Cht\u011blo by to dal\u0161\u00ed p\u00e1r dvoj\u010dat. Ale tentokr\u00e1t pros\u00edm heterosexu\u00e1ln\u00edch.“ Bill se nep\u0159est\u00e1val \u0159ehnit, z\u0159ejm\u011b mu to p\u0159ipadalo n\u00e1ramn\u011b vtipn\u00e9, skoro jsem mu nerozum\u011bl, kdy\u017e se mi mermomoc\u00ed sna\u017eil n\u011bco veled\u016fle\u017eit\u00e9ho sd\u011blit.<\/div>\n
„Ty \u2026 Ty \u2026“ Dopom\u00e1hal si k tomu \u0161\u0165our\u00e1n\u00edm prstu do m\u00e9 neboh\u00e9 osoby, jakoby nev\u011bd\u011bl, \u017ee slu\u0161n\u011b vychovan\u00e9 d\u00edtko prstem prost\u011b neukazuje. „Ty jsi to ode m\u011b beztak okoukal!“ Vypadlo z n\u011bj rychle. „Co\u017ee?“ Musel jsem kulit o\u010di dost neslu\u0161n\u011b, v\u016fbec jsem mu nerozumn\u011bl. „No v b\u0159i\u0161e u m\u00e1my. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ses neopi\u010dil. Ur\u010dit\u011b ano. Ale dneska je Ti odpu\u0161t\u011bno, SuperTome.“ Zase ten zvoniv\u00fd sm\u00edch, cink, cink, jako by m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli dorazit Je\u017e\u00ed\u0161ek.<\/div>\n
Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnul na m\u00edst\u011b, mal\u00fd hranat\u00fd kam\u00ednek nepatrn\u011b nadsko\u010dil na pra\u0161n\u00e9 cest\u011b, na\u0161el si jin\u00e9, lep\u0161\u00ed m\u00edste\u010dko k odpo\u010dinku. \u0160ermoval mi p\u0159ed obli\u010dejem sta\u0159i\u010dk\u00fdm mobilem, kter\u00fd zd\u011bdil po strejdovi k narozenin\u00e1m, m\u016fj byl na tom o pozn\u00e1n\u00ed l\u00e9pe, alespo\u0148 mu neust\u00e1le neupad\u00e1val kryt.<\/div>\n
„U\u017e tu m\u011bl d\u00e1vno b\u00fdt, p\u011bt minut zpo\u017ed\u011bn\u00ed.“ Nev\u011bd\u011bl jsem co mu m\u00e1m na tohle odpov\u011bd\u011bt, nebo co by snad sly\u0161et cht\u011bl, rad\u011bji jsem jen pokr\u010dil rameny a ml\u010del. Ono je to n\u011bkdy nejlep\u0161\u00ed. Po dal\u0161\u00edch deseti minut\u00e1ch jsem i j\u00e1 musel p\u0159iznat, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161 n\u00e1\u0161 mil\u00fd really jezdec jako u\u017e nejednou o\u017eral do n\u011bmoty, nebo prost\u011b tenhle autobus zru\u0161ili a hotovo. V tom zmatku pozapomn\u011bli na dva nev\u00fdznamn\u00e9 \u010dlov\u00ed\u010dky, kte\u0159\u00ed na n\u011bj \u010dekaj\u00ed den co den, toti\u017e na n\u00e1s dva. „Dal\u0161\u00ed jede a\u017e za hodinu a p\u016fl.“ Poznamenal unaven\u011b Bill, kdy\u017e dobr\u00fdch p\u011bt minut bedliv\u011b studoval tabulku s p\u0159\u00edjezdy autobus\u016f. Rozhodn\u011b jsem ho \u010dapnul za loket, trochu nemotorn\u011b zakopnul, div \u017ee neupadl rovnou na hubu.<\/div>\n
„Poj\u010f, za hodinku a n\u011bco jsme doma, vezmeme to lesn\u00ed zkratkou.“ Ne\u017e by dojel dal\u0161\u00ed autobus, d\u00e1vno by padla tma. Pomalu se stm\u00edvalo, dny se kr\u00e1tily. Bratr se tedy netv\u00e1\u0159il p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b, nepamatuji se, kdy jsme byli naposledy spole\u010dn\u011b snad na vych\u00e1zce nebo na v\u00fdlet\u011b v lese, jestli v\u016fbec n\u011bkdy. On si na takov\u00e9 v\u011bci nepotrp\u011bl, j\u00e1 se ka\u017ed\u00e9 l\u00e9to vy\u017e\u00edval, kdy\u017e jsem mohl spolu s Gustavem vyrazit jen tak v hol\u00ednk\u00e1ch na houby. S Gustavem \u2026 Jestlipak je\u0161t\u011b n\u011bkdy p\u016fjdeme?<\/em><\/div>\n
„No par\u00e1da, ale to u\u017e nestihneme obhl\u00eddnout novou zku\u0161ebnu, nap\u00ed\u0161u kluk\u016fm, a\u0165 ud\u011blaj\u00ed obhl\u00eddku sami, holt tam doraz\u00edme premi\u00e9rov\u011b a\u017e z\u00edtra.“ M\u011bl jsem pocit, jako by ani nebyl zklaman\u00fd, mo\u017en\u00e1 m\u011bl taky trochu strach, \u017ee by n\u011bco nemusel zvl\u00e1dnou \u00fapln\u011b na jedni\u010dku. I kdy\u017e p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee je to \u00fapln\u00e1 novinka, alespo\u0148 pro m\u011b.<\/div>\n
„Nefl\u00e1kej se po\u0159\u00e1d!“ Ok\u0159iknul jsem Billa u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9, pomalu se mi ztr\u00e1cel z dohledu, pojal to z\u0159ejm\u011b jako jak\u00fdsi druh rekreace. D\u011blal, \u017ee nesly\u0161\u00ed, tak jsem schv\u00e1ln\u011b nasadil o n\u011bco ost\u0159ej\u0161\u00ed tempo a za chv\u00edli jsem sly\u0161el jak mi fun\u00ed za krkem. J\u00f3, b\u011bh nikdy nebyl jeho silnou discipl\u00ednou. Zrovna jsem se na n\u011bj cht\u011bl oto\u010dit a u\u0161t\u011bd\u0159it mu na tohle t\u00e9ma n\u011bjakou \u0161tiplavou nar\u00e1\u017eku, ale m\u00edsto toho mi v u\u0161\u00edch zadun\u011blo, \u0161ikula Bill zakopl o vy\u010duhuj\u00edc\u00ed ko\u0159en vyt\u00e1hl\u00e9ho smrku a u\u017e se v\u00e1lel v jehli\u010d\u00ed. Kone\u010dn\u011b jsem p\u0159estal myslet na blbosti a mohl se taky jednou od plic zasm\u00e1t ciz\u00edmu ne\u0161t\u011bst\u00ed. A ne\u0161t\u011bst\u00ed to bylo obrovsk\u00e9, jak si toti\u017e ve \u0161kole p\u0159egelov\u00e1val tu svoji hr\u016fzu, te\u010f ji m\u011bl ozdobenou v\u0161elijak\u00fdm lesn\u00edm porostem, mo\u017en\u00e1 by se na\u0161el i n\u011bjak\u00fd mravenec.<\/div>\n
„No do prdele. Au. Au! Auuuu!“ Sna\u017eil se vst\u00e1t a jako spr\u00e1vn\u00fd herec v\u0161elijak padal a \u0161patn\u011b na\u0161lapoval. „Na tohle m\u011b nedostane\u0161, koukej \u0161lapat, mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 unavenej nejsem?“ U\u0161el jsem sotva p\u00e1r metr\u016f, kdy\u017e jsem se musel znovu zab\u00edrat t\u00edm l\u00edn\u00fdm nek\u0148ubou, kter\u00fd se tentokr\u00e1t svalil do tr\u00e1vy. Z\u0159ejm\u011b si \u0159ekl, \u017ee na p\u00e1r dal\u0161\u00edch \u010dmouh\u00e1ch od tr\u00e1vy u\u017e nesejde a rozhodl se vychutnat si elf\u00ed zp\u016fsob \u017eivota.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m hlad, SuperTome.“ Zak\u0148oural nanejv\u00fd\u0161 roztomile. „Nem\u00e1 m\u00edt takov\u00fd hrdina v kapse t\u0159eba ubrousek prost\u00edr\u00e1\u010dek nebo hrne\u010dek, co s\u00e1m va\u0159\u00ed?“ Sta\u010d\u00ed sousto, \u00fapln\u011b m\u011b bol\u00ed \u017ealudek.“ Abych to spr\u00e1vn\u011b pochopil, \u00fatlocitn\u011b si ten sv\u016fj obr\u00e1cen\u00fd lavor pohladil \u0161pinavou dlan\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem se p\u0159ekop\u00e1val v batohu, nakonec jsem po n\u011bm hodil nap\u016fl shnilou mandarinku, kter\u00e1 se tam v\u00e1lela b\u016fh v\u00ed jak dlouho, ale nereptal, okousal alespo\u0148 tu dobrou stranu. Zoubky m\u00e1 na to jako d\u011blan\u00fd. Ha, ha zase jsem vyprsknul sm\u00edchem, ale p\u0161\u0161t Bill nar\u00e1\u017eky na sv\u016fj, dle jeho slov, dokonale tvarovan\u00fd chrup nesnese. Pomalu jsem ztr\u00e1cel pojem o \u010dase a pravda byla, \u017ee i o sm\u011bru, kter\u00fdm jsme se vydali, byla toti\u017e naprost\u00e1 tma. P\u0159ed Billem jsem se sna\u017eil zachovat naprost\u00fd klid, byl by schopn\u00fd m\u011b vy\u0161trachat vlastn\u00edma rukama na nejbli\u017e\u0161\u00ed strom, abych se pod\u00edval, jestli tu nesv\u00edt\u00ed n\u011bjak\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. A v\u0161ichni moc dob\u0159e v\u00edme jak to s Jen\u00ed\u010dkem a Ma\u0159enkou dopadlo. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1 nejistota nebyla opr\u00e1vn\u011bn\u00e1 a kone\u010dn\u011b se p\u0159ed n\u00e1mi objevily zn\u00e1m\u00e9 obrysy na\u0161eho mal\u00e9ho domu.<\/div>\n
S ve\u010dern\u00ed hygienou jsem se p\u0159\u00edli\u0161 nezdr\u017eoval, dal jsem si rychlou sprchu a zapadl do postele. Bill to m\u011bl o to slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee ne\u017e ze sebe smyl tu, jak se to jmenuje \u2026 jo, tu kajalovou tu\u017eku na o\u010di, ub\u011bhla dal\u0161\u00ed p\u016flhodina. Jen\u017ee te\u010f tam byl n\u011bjak podez\u0159ele dlouho. U\u017e bylo skoro deset hodin. Taktn\u011b jsem n\u011bkolikr\u00e1t \u0165uknul do dve\u0159\u00ed a po tlumen\u00e9m d\u00e1le jsem ve\u0161el do koupelny. Sed\u011bl tam p\u0159ed zrcadlem, naprosto zdrcen\u00fd hled\u011bl do zrcadla, zd\u00e1lo se mi, \u017ee z n\u011bj je\u0161t\u011b odkap\u00e1vaj\u00ed \u010d\u016frky vody, p\u0159esto\u017ee m\u011bl nata\u017een\u00e9 py\u017eamo.<\/div>\n
„Koukni na moje vlasy, v\u016fbec to svinstvo hnusn\u00fd nejde vyndat. Takhle nem\u016f\u017eu mezi lidi. J\u00e1 nev\u00edm, se to tam n\u011bjak zamotalo nebo co. Sakra!“ Automaticky jsem se pleskl do \u010dela.<\/div>\n
„No bylo by toti\u017e lep\u0161\u00ed, kdyby sis to z t\u011bch vlas\u016f vybral d\u0159\u00edv, ne\u017e jsi \u0161el do sprchy, v\u00ed\u0161? Te\u010f pom\u016f\u017eou snad jen n\u016f\u017eky.“ Mohu odp\u0159\u00eds\u00e1hnout, \u017ee zd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed pohled jste neza\u017eili, dokonce jsem se lekl, aby neomdlel nebo tak n\u011bco. P\u0159isunul jsem si k jeho \u017eidli mal\u00e9 \u0161tokrle a chv\u00edli jen tak z\u00edral na ty des\u00edtky v\u011btvi\u010dek a sm\u00edtek v jeho ofin\u011b. Odfrkl jsem si a za\u010dal se cht\u011b necht\u011b \u2026 jasn\u011b \u017ee cht\u011b, p\u0159ehrabovat v t\u011bch tenounk\u00fdch vl\u00e1sk\u00e1ch. \u0160lo to dost t\u011b\u017eko, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee nereptal, jen koukal do zrcadla a zan\u00edcen\u011b pozoroval zru\u010dn\u00e9 prsty \u0161kolen\u00e9ho kytaristy. No to je blbej kec, pravda je, \u017ee jsme tam sed\u011bli skoro do p\u016flnoci. Kone\u010dn\u011b jsem vyprostil snad posledn\u00ed sm\u00edtko. Bill u\u017e skoro spal. Opatrn\u011b jsem ho pol\u00edbil na \u010delo, trochu se vylekal, ale jinak byl klidn\u00fd, pohledem jako by kontroloval, co v\u0161echno si hodl\u00e1m dovolit. Jen\u017ee na nic v\u00edc jsem odvahu nem\u011bl.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Za\u0161um\u011blo z druh\u00e9 strany pokoje zpod naducan\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky a j\u00e1 doufal, \u017ee tohle je ta spr\u00e1vn\u00e1 cesta \u2026<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** V\u016fbec jsem nerozumn\u011bl jednotliv\u00fdm tich\u00fdm slov\u016fm, kter\u00e1 ke mn\u011b dol\u00e9hala jako by hrozn\u011b zdaleka, mo\u017en\u00e1 z nekone\u010dna. Trochu m\u011b vyd\u011bsilo, \u017ee Erich a p\u00e1r jeho v\u0161ude p\u0159\u00edtomn\u00fdch nohsled\u016f nezareagovali, prost\u011b jen ze zem\u011b posb\u00edrali sv\u00e9ho n\u00e1\u010deln\u00edka a odkr\u00e1\u010deli. Ne,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20044","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20044","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20044"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20044\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20044"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20044"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20044"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}