{"id":20047,"date":"2008-03-15T03:20:00","date_gmt":"2008-03-15T02:20:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20005"},"modified":"2008-03-15T03:20:00","modified_gmt":"2008-03-15T02:20:00","slug":"gone-with-the-sin-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-41\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 41."},"content":{"rendered":"
** Bill **<\/div>\n
St\u00e1le znovu a znovu jsem se v\u00edtal nebo snad u\u017e lou\u010dil s rodi\u010di, kter\u00fdm ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u011bm\u011b pok\u0159iven\u00e9 grimasy ani trochu neslu\u0161ely, zd\u00e1lo se, \u017ee je odst\u00edn m\u00e9ho obli\u010deje, kter\u00fd byl o p\u00e1r stup\u00ednk\u016f sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e jak byli zvykl\u00ed, dost vyd\u011bsil. V na\u0161\u00ed rodin\u011b se na by\u0165 jen oby\u010dejn\u00e9 nachlazen\u00ed pohl\u00ed\u017eelo jako na nevyl\u00e9\u010ditelnou nemoc, kter\u00e1 v\u00e1s m\u016f\u017ee ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem ne-li zahubit, pak alespo\u0148 do\u017eivotn\u011b poznamenat. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem musel ulehnout do postele se studen\u00fdm obkladem v podob\u011b nechutn\u011b pocintan\u00e9ho had\u0159\u00edku na \u010dele, hrnkem hork\u00e9ho \u010daje a teplom\u011brem v podpa\u017e\u00ed, div, \u017ee m\u011b nechali zout si boty. Vlastn\u011b mi to z\u010d\u00e1sti vyhovovalo, mohl jsem chv\u00edli jen tak p\u0159em\u00fd\u0161let a sna\u017eit se odd\u00e1lit chv\u00edli, kdy se to mezi mnou a bratrem zase jednou pokaz\u00ed. Dobrou p\u016flminutu mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u00fap\u011bnliv\u011b sm\u00fdkal bolav\u00fdm z\u00e1p\u011bst\u00edm, po chv\u00edli jsem to nevydr\u017eel a s \u0159inkotem mu pustil kufr na nohu. P\u0159idal jsem k tomu p\u011bkn\u011b nakva\u0161en\u00fd obli\u010dej\u00edk a vzdorovit\u011b vysunutou bradu.<\/div>\n
„Nejsem posti\u017een\u00fd, Tome, ano? Dovedu si t\u011bch p\u00e1r v\u011bc\u00ed do pokoje odn\u00e9st \u00fapln\u011b s\u00e1m, nemus\u00ed\u0161 za mnou po\u0159\u00e1d chodit jako st\u00edn. Zvl\u00e1dnu to!! I kdy\u017e tak mo\u017en\u00e1 vypad\u00e1m, z cukru m\u011b na\u0161i opravdu neupl\u00e1cali.“ Dramaticky jsem se nat\u00e1hl pro zavazadlo a t\u011bch p\u00e1r sch\u016fdku vykr\u00e1\u010del t\u00e9m\u011b\u0159 v baletn\u00edm rytmu. Bratr se zmohl jen na jak\u00e9si „Uhm“, kter\u00e9 bylo dopln\u011bno tich\u00fdm zasy\u010den\u00edm. V duchu jsem se pousm\u00e1l jeho uboh\u00e9mu moze\u010dku, v kter\u00e9m to te\u010f muselo nadm\u00edru \u0161rotovat, my\u0161lenka p\u0159es my\u0161lenku. Ne, \u017ee by m\u011b jeho z\u00e1jem net\u011b\u0161il, ale v\u0161eho moc \u0161kod\u00ed a br\u00e1\u0161ka nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec nepochopil, \u017ee ta milostn\u00e1 avant\u00fdra, kter\u00e1 se mezi n\u00e1mi odehr\u00e1la, se u\u017e nikdy nebude a nesm\u00ed opakovat. Cht\u011b necht\u011b jsem v jednom nepatrn\u00e9m m\u00edste\u010dku v m\u00e9 mysli musel p\u0159ipustit, \u017ee bratr byl le\u010d nezku\u0161en\u00fd, a\u017e nadm\u00edru \u0161ikovn\u00fd. FUJ! Ok\u0159ikl jsem s\u00e1m sebe v duchu, to jsou ale my\u0161lenky. Budu si muset opat\u0159it n\u011bjakou \u0161ikovnou n\u00e1hradu, leze mi to na mozek \u2026<\/div>\n
Pl\u00e1cnul jsem sebou na rozestlanou postel, ve vzduchu jsem si ledabyle prohl\u00ed\u017eel sv\u00e9 lehce opr\u00fdskan\u00e9 nehty, v\u016fbec se mi nel\u00edbily, ale na to, abych se te\u010f zvedl a \u0161el si je upravit, jsem byl za prv\u00e9 moc unaven\u00fd a za druh\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 l\u00edn\u00fd. Rad\u011bji jsem je zavrtal pod naducan\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek a lehce se zastyd\u011bl nad sebou sam\u00fdm. Tom chv\u00edli post\u00e1val u dve\u0159\u00ed, div se nevm\u011bstnal do mal\u00e9ho koute\u010dku u stolu s po\u010d\u00edta\u010dem, snad jako by se b\u00e1l, \u017ee ho vy\u017eenu z jeho vlastn\u00edho pokoje. O\u010dima t\u011bkal sem a tam, jen m\u00fdm o\u010d\u00edm se neust\u00e1le trochu zahanben\u011b vyh\u00fdbal. Nakonec se sp\u00e1sn\u00fdm pohledem pov\u011bsil na klec u sv\u00e9 postele a za\u010dal se v\u00edce ne\u017e srde\u010dn\u011b v\u00edtat se sv\u00fdm mal\u00fdm kamar\u00e1dem, kter\u00fd nedo\u010dkav\u011b visel na \u0161pru\u0161l\u00edch klece, div, \u017ee neupadl.<\/div>\n
„Jakpak jsi se tu beze m\u011b m\u011bl, Bill\u00ed? Taky se Ti tak st\u00fdskalo?“ Opatrn\u011b otev\u0159el malinkat\u00e1 dv\u00ed\u0159ka a za\u0161\u00e1tral v potkan\u00edm obydl\u00ed. Za chv\u00edli se ten mal\u00fd chlupat\u00fd drzoun choulil v jeho nata\u017een\u00e9 dlani. Najednou se s\u00e1m pro sebe do zem\u011b za\u0161klebil a n\u011bkolika rychl\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el k m\u00e9 posteli. Okam\u017eit\u011b jsem v tom uc\u00edtil n\u011bjakou jeho dal\u0161\u00ed lump\u00e1rnu a vysko\u010dil do obez\u0159etn\u00e9ho sedu. Bez varov\u00e1n\u00ed mi potk\u00e1n\u011b polo\u017eil na b\u0159icho a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych jeho mal\u00e9ho p\u0159\u00edtel\u00ed\u010dka nevyst\u0159elil na druh\u00fd konec m\u00edstnosti, kde by se jist\u011b velice \u00fasp\u011b\u0161n\u011b rozpl\u00e1cnul o st\u011bnu pokoje. Zbyl by jen mal\u00fd, trochu na\u010dervenal\u00fd fl\u00ed\u010dek. FUJ! Te\u010f jsem zase morbidn\u00ed, no toto.<\/div>\n
„Tak Bille, ud\u011blej mi to k v\u016fli a pohla\u010f si ho, nic Ti neud\u011bl\u00e1, je hrozn\u011b hodnej.“ Po\u010dastoval jsem ho dal\u0161\u00edm nep\u0159ej\u00edcn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem, ale zatnul jsem zuby a ukazov\u00e1\u010dkem lehce p\u0159ejel p\u0159es hust\u00fd leskl\u00fd ko\u017e\u00ed\u0161ek. Drobek si m\u011b zv\u011bdav\u011b m\u011b\u0159il a o\u010duch\u00e1val trochu studen\u00fdm nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdm \u010dum\u00e1\u010dkem. Vlastn\u011b nebyl zase tak o\u0161kliv\u00fd. Bratr si ke mn\u011b ti\u0161e p\u0159isednul a pohladil m\u011b po \u010dele, neznateln\u011b jsem se zachv\u011bl.<\/div>\n
„M\u00e1m T\u011b tak moc r\u00e1d, Bille.“ Uchichtnul jsem se a zeptal mo\u017en\u00e1 trochu hloup\u011b, ale m\u00e1 ot\u00e1zka byla celkem logick\u00e1.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 m\u011b, a nebo jeho?“ Nevinn\u011b jsem zat\u0159epotal \u0159asami a pozoroval jeho fale\u0161n\u011b nahn\u011bvan\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„\u017de T\u011b to bav\u00ed, utahovat si ze m\u011b, moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, koho t\u00edm mysl\u00edm. Tebe, Tebe a jenom Tebe!“ Tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b d\u011btinsky mi zleh\u00fdnka l\u00edbal prsty lev\u00e9 ruky, jeden po druh\u00e9m, nev\u011bd\u011bl jsem, jestli se mi to jen zd\u00e1 nebo je to pravda. Na chv\u00edli jsem se sice nechal zl\u00e1kat vo\u0148av\u00fdmi rty, ale hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem se po n\u011bm trochu nepat\u0159i\u010dn\u011b ohnal.<\/div>\n
„Nech toho! Je\u0161t\u011b s t\u00edm znovu za\u010d\u00ednej, bu\u010fme r\u00e1di, \u017ee je to za n\u00e1mi. Mysl\u00edm, \u017ee jsi dost chytr\u00fd na to abys pochopil, \u017ee to co se mezi n\u00e1mi stalo, bylo nejen \u017ee nez\u00e1konn\u00e9, ale taky nemor\u00e1ln\u00ed. Nedoufej, \u017ee by se to mohlo n\u011bkdy zopakovat. Najdi si rad\u011bji n\u011bjak\u00e9ho pohledn\u00e9ho milence, hm? Mohu Ti n\u011bjak\u00e9ho doporu\u010dit, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt.“ Ta slova m\u011b bolela, ale osvobozovala z\u00e1rove\u0148, necht\u011bl jsem mu b\u00fdt ni\u010d\u00edm dlu\u017een.<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Zase jsem utekl, jako ten posledn\u00ed toulav\u00fd pes, kter\u00fd dostal p\u0159es z\u00e1da klackem od m\u00edstn\u00edch pobud\u016f. Zase jsem se mu nedok\u00e1zal postavit, p\u0159esto, \u017ee urazil mou l\u00e1sku a v\u016fbec nepochopil d\u016fvod toho, pro\u010d jsem ho svedl. V\u016fbec si to nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee by to, co jsem mu \u0159ekl, mohla b\u00fdt prachoby\u010dejn\u00e1 pravda. S\u00e1m jsem nev\u011bd\u011bl co se sebou sam\u00fdm. Zase nev\u00edm kudy kam.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Bill ** St\u00e1le znovu a znovu jsem se v\u00edtal nebo snad u\u017e lou\u010dil s rodi\u010di, kter\u00fdm ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u011bm\u011b pok\u0159iven\u00e9 grimasy ani trochu neslu\u0161ely, zd\u00e1lo se, \u017ee je odst\u00edn m\u00e9ho obli\u010deje, kter\u00fd byl o p\u00e1r stup\u00ednk\u016f sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e jak byli zvykl\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20047","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20047","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20047"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20047\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20047"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20047"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20047"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}