{"id":20051,"date":"2008-03-15T03:00:00","date_gmt":"2008-03-15T02:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20009"},"modified":"2008-03-15T03:00:00","modified_gmt":"2008-03-15T02:00:00","slug":"gone-with-the-sin-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-37\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 37."},"content":{"rendered":"
** Gustav **<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si taky trochu k\u00e1vy?“ Pokusil jsem se o neutr\u00e1ln\u00ed t\u00f3n, bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee s n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b z\u00e1pol\u00ed, snad za to nem\u016f\u017ee m\u00e1 zamilovan\u00e1 zpr\u00e1va, mo\u017en\u00e1 to byla tak trochu bezduch\u00e1 a ohran\u00e1 fr\u00e1ze, ale byla to pravda! Neodpov\u011bd\u011bl, nam\u00edsto toho vrchovat\u011b naplnil konvici, k\u00fdvl na m\u011b na vysv\u011btlenou.<\/div>\n
„Mus\u00edm je\u0161t\u011b Billovi uva\u0159it \u010daj, n\u011bjak mu nen\u00ed dob\u0159e, n\u011bco na n\u011bj asi leze.“ Snad to nen\u00ed l\u00e1ska, prob\u011bhlo mi hlavou zd\u011b\u0161en\u00e9 zap\u00edp\u00e1n\u00ed. Asi bych se m\u011bl definitivn\u011b st\u00e1hnout do \u00fastrann\u00ed a nechat je, a\u0165 si to vy\u0159\u00edkaj\u00ed a promysl\u00ed, sice m\u011b to bude st\u00e1t hodn\u011b sil a p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, ale l\u00e1sku si stejn\u011b nevynut\u00edm ani nevypl\u00e1\u010du, tak co. Nohou si ke mn\u011b p\u0159istr\u010dil \u017eidli\u010dku, zd\u00e1lo se, \u017ee nikterak nesp\u011bch\u00e1, p\u0159esto\u017ee mu jeho \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska skom\u00edr\u00e1 v pe\u0159in\u00e1ch. Asi si taky nebyl jist t\u00edm, co vlastn\u011b chce, nebo nechce.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem se Ti omluvit, ten z\u00edt\u0159ek nejsp\u00ed\u0161 nevyjde, Bill bude pot\u0159ebovat, abych byl u n\u011bj.“ C\u00edtil se nejsp\u00ed\u0161 dost trapn\u011b, pohledem se zavrt\u00e1val kamsi daleko za m\u011b, mo\u017en\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee mi t\u00edm co \u0159\u00edk\u00e1 ubli\u017euje, ale m\u00fdlil se.<\/div>\n
„Myslel jsem si to, je to pochopiteln\u00e9 Tome. Jde o Tv\u00e9ho bratra, je dob\u0159e, \u017ee na n\u011bj bude\u0161 d\u00e1vat pozor.“ Opatrn\u011b jsem upil z mal\u00e9ho hrn\u00ed\u010dku, ze kter\u00e9ho se st\u00e1le vydatn\u011b kou\u0159ilo. Vlastn\u00ed slova mi v u\u0161\u00edch zn\u011bla zvl\u00e1\u0161tn\u011b cize, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee i j\u00e1 pot\u0159ebuji jeho pozornost a n\u00e1klonnost, ale tentokr\u00e1t jsem nebyl na \u0159ad\u011b. Mo\u017en\u00e1 ho t\u00edm definitivn\u011b ztrat\u00edm, on bude m\u00edt v\u017edycky p\u0159ednost.<\/div>\n
„Ale a\u017e p\u0159ijedeme dom\u016f, vynahrad\u00edme si to, ano? Nav\u00edc jsem T\u011b cht\u011bl poprosit, jestli by jsi mi nepomohl s literaturou, ne\u017e n\u00e1s uvoln\u00ed ze \u0161koly, m\u00e1me je\u0161t\u011b jeden velk\u00fd test a m\u011b n\u011bjak nejde v\u0161echny ty osobnosti nasoukat do hlavy. Ne kdy\u017e se tam roztahuj\u00ed akordy a slova nov\u00fdch p\u00edsn\u00ed.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem, byl jsem r\u00e1d, \u017ee si mohu alespo\u0148 takhle zajistit, \u017ee mi nezmiz\u00ed ze \u017eivota. Sice to nen\u00ed nic moc, ale ono i p\u0159es Gogola se d\u00e1 \u010dlov\u011bku \u0159\u00edct, \u017ee ho milujete, jen zvolit spr\u00e1vn\u00fd zp\u016fsob.<\/div>\n
„Ty se zlob\u00ed\u0161, Gustave?“ Hn\u011bd\u00e9 do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 o\u010di m\u011b klidn\u011b pozorovaly, vid\u011bl jsem v nich \u010dirou obavu z m\u00e9 odpov\u011bdi, trochu m\u011b mrzelo, jak o m\u011b vlastn\u011b sm\u00fd\u0161l\u00ed. Nejsem zase takov\u00fd sobec.<\/div>\n
„Nezlob\u00edm, m\u011bl bych snad?“ Schv\u00e1ln\u011b jsem odpov\u011bd\u011bl ot\u00e1zkou, cht\u011bl jsem ho trochu po\u0161k\u00e1dlit, nezlobil jsem se ani trochu.<\/div>\n
„Hmm, je tu n\u011bco, co by T\u011b p\u0159inejmen\u0161\u00edm zklamalo.“ Jeho odpov\u011b\u010f m\u011b trochu zarazila, ale po podrobnostech jsem se necht\u011bl nikterak p\u00eddit, n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee by to bolelo. To, co je mezi n\u00edm a bratrem, by m\u011b nem\u011blo zaj\u00edmat, nen\u00ed to m\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej to, ano? Nechci si kazit dojem z dne\u0161n\u00edho dne. Ne\u0159\u00edkej to alespo\u0148 dnes.“<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem do d\u011btsky namalovan\u00e9ho hrn\u00ed\u010dku zalil trochu va\u0159\u00edc\u00ed vody a naposledy se oto\u010dil na trochu posmutn\u011bl\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
„Budu muset j\u00edt, uvid\u00edme se z\u00edtra, ano?“ Gustav ne\u0159\u00edkal nic, vlastn\u011b jsem m\u011bl pocit, \u017ee m\u011b ani neposlouchal, nep\u0159\u00edtomn\u011b sed\u011bl nad pr\u00e1zdn\u00fdm hrnkem s u\u0161pin\u011bn\u00fdmi okraji a j\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee za to, jak se te\u010f c\u00edt\u00ed, mohu jen j\u00e1 a nikdo jin\u00fd.<\/div>\n
„Dobrou noc.“ Pokusil jsem se o dal\u0161\u00ed nevinn\u00e9 nav\u00e1z\u00e1n\u00ed spolupr\u00e1ce, ale kdy\u017e se nechytil ani tohohle, rad\u011bji jsem se potichu vytratil, z\u0159ejm\u011b pot\u0159ebuje b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m, bez toho, aby m\u011b m\u011bl za patama. Kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dobelhal do pokoje, ani\u017e by cel\u00fd obsah hrn\u00ed\u010dku skon\u010dil na koberci, nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe na m\u011b samotn\u00e9m, bratr u\u017e spokojen\u011b oddechoval, p\u0159esto byl bled\u00fd a na \u010dele se mu t\u0159pytilo p\u00e1r kapi\u010dek studen\u00e9ho potu. Znovu jsem si k n\u011bmu p\u0159isedl a opatrn\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Bille, vst\u00e1vej, mus\u00ed\u0161 se n\u011b\u010deho nap\u00edt a ta tabletka Ti jist\u011b ulev\u00ed, sly\u0161\u00ed\u0161?“ Po chv\u00edli marn\u00e9ho z\u00e1polen\u00ed s jeho \u00fatlounk\u00fdm ramenem, se p\u0159ece jen probudil, p\u00e1rkr\u00e1t na m\u011b zamrkal t\u011bma proklat\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 m\u011b stra\u0161ily ve sp\u00e1nku a posledn\u00ed dobou tomu tak bylo i ve dne. „M mm.“ zahuhlal n\u011bco nesrozumiteln\u011b, zk\u0159ehl\u00e9 prsty zah\u0159\u00edval o tepl\u00fd hrn\u00ed\u010dek, chv\u00edli jednu, pak druhou stranu dlan\u011b.<\/div>\n
„Hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed b\u0159icho, ned\u00e1 se to skoro vydr\u017eet. Nev\u00edm, jestli jsem sn\u011bdl n\u011bco zka\u017een\u00e9ho, ale u\u017e jsem dvakr\u00e1t zvracel.“ Posledn\u00ed slovo vyslovil s takov\u00fdm odporem, \u017ee se mu nakr\u010dil vrchn\u00ed ret, vytvo\u0159il pok\u0159ivenou vlnku a znechucen\u011b zat\u0159epal hlavou. „A odneslo to m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 triko, musel jsem ho vyhodit, nehor\u00e1zn\u011b smrd\u011blo, ble!“ Ano, n\u011bco tak potupn\u00e9ho, jako je zvracen\u00ed, se na m\u00e9ho v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho bratra zkr\u00e1tka nehod\u00ed. Spr\u00e1skl jsem ruce a hlavou kroutil nad t\u00edm z\u00e1zrakem, \u017ee mu je\u0161t\u011b nenarostla prsa a nenos\u00ed lodi\u010dky na deseticentimetrov\u00fdch podpatc\u00edch, byl p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd. Chv\u00edli jsem se, bez ladu a skladu, p\u0159ehraboval v hord\u011b drobe\u010dk\u016f a zbytk\u016f od j\u00eddla, nakonec jsem p\u0159eci jen, s m\u00edrnou n\u00e1mahou, vysoukal zmuchlanou hrom\u00e1dku, kter\u00e1 bratrovo \u010derven\u00e9 triko p\u0159ipom\u00ednala jen pram\u00e1lo. Tv\u00e1\u0159il se skoro vyd\u011b\u0161en\u011b, z\u0159ejm\u011b mu ne\u0161lo do hlavy, \u017ee jsem schopen se toho onoho v\u016fbec dotknout, rad\u011bji jsem s nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm obli\u010dejem odkr\u00e1\u010del do koupelny. \u00dap\u011bnliv\u011b jsem drhnul ka\u017edou malinkatou skvrnku, nep\u0159\u00edjemn\u00fd pach definitivn\u011b p\u0159ebila v\u016fn\u011b he\u0159m\u00e1nkov\u00e9ho m\u00fddla. Mezit\u00edm se za mnou do\u0161oural i zesl\u00e1bl\u00fd bratr.<\/div>\n
„B\u011b\u017e si lehnout.“ Odbyl jsem ho p\u0159\u00edsn\u011b, jakmile jsem jeho p\u0159\u00edtomnost uc\u00edtil za z\u00e1dy, dnes by m\u011b p\u0159eci jenom mohl poslechnout, v\u00fdjime\u010dn\u011b nem\u00e1 s\u00edlu na n\u011bjak\u00e9 p\u0159etahov\u00e1n\u00ed a rva\u010dky. S bolestiv\u00fdm vydechnut\u00edm se zhroutil na roh vany, st\u00e1le se tv\u00e1\u0159il tak, jako by v\u0161echno zvl\u00e1dal bez v\u011bt\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat, nen\u00ed to nutn\u00e9, j\u00e1 to triko n\u011bjak o\u017eel\u00edm.“ Hm, takhle by slova d\u00edk\u016f tedy vypadat nem\u011bla, ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem jen lehce pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Hele, nejsme milion\u00e1\u0159i, d\u00e1 se to v pohod\u011b vyprat, tomu triku v\u016fbec nic nen\u00ed, tak nevy\u0161iluj. Dej mi je\u0161t\u011b chv\u00edli a bude jako nov\u00e9.“ P\u00e1rkr\u00e1t jsem ho je\u0161t\u011b p\u0159em\u00e1chl ve skoro studen\u00e9 vod\u011b a pov\u011bsil ho na su\u0161\u00e1k v p\u0159eds\u00edni. S triumf\u00e1ln\u00edm \u00fasm\u011bvem jsem se vr\u00e1til do koupelny, nech\u00e1pal jsem jak mohl usnout v takhle nep\u0159irozen\u00e9 poloze. Opatrn\u011b jsem ho vzal do n\u00e1ru\u010de, sna\u017eil se sice protestovat, ale nakonec se zmohl jen na to, aby mi ruce poslu\u0161n\u011b ovinul kolem strnul\u00e9ho krku. Vypadal hrozn\u011b, porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e1 hadrov\u00e1 panenka se chyst\u00e1 na sv\u016fj vlastn\u00ed poh\u0159eb. Opatrn\u011b jsem ho ulo\u017eil do postele, triko m\u011bl propocen\u00e9 a d\u00fdchal hrozn\u011b t\u011b\u017ece.<\/div>\n
Podruh\u00e9 jsem energicky zabu\u0161il na dve\u0159e Davidova apartm\u00e1nu pevn\u011b sev\u0159enou p\u011bst\u00ed, necht\u011bl jsem si p\u0159ipustit, \u017ee se mi za\u010d\u00edn\u00e1 nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1st, m\u011bl jsem o n\u011bj p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd strach. Kone\u010dn\u011b na m\u011b ze dve\u0159\u00ed vykoukla nemo\u017en\u011b rozcuchan\u00e1 k\u0161tice, mal\u00e1 o\u010dka m\u011b na\u0161tvan\u011b propalovala.<\/div>\n
„Davide, j\u00e1 se hrozn\u011b omlouv\u00e1m, v\u00edm, \u017ee je pozd\u011b \u2026 nebo snad brzy, ale Billovi je hrozn\u011b zle, mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli zajet na pohotovost.“ Na nic v\u00edc se nevypt\u00e1val a j\u00e1 mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd, cht\u011bl jsem bratrovi co nejrychleji ulevit od bolest\u00ed.<\/div>\n
Ruce se mi klepaly st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, jeden knofl\u00ed\u010dek u bratrova krku jsem rozep\u00ednal snad p\u016fl hodiny, takhle se tam dostaneme nejd\u0159\u00edv p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, m\u011bl bych se nau\u010dit odd\u011blovat d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci od sv\u00fdch sexu\u00e1ln\u00edch fantazi\u00ed. „Sakra!“ Ulevil jsem si na\u0161tvan\u011b, kdy\u017e mi druh\u00fd knofl\u00edk snad post\u00e9, znovu a znovu proklouznul mezi ne\u0161ikovn\u00fdmi prsty. Zpocen\u00e9 dlan\u011b jsem si ot\u0159el o boky vy\u0161oupan\u00fdch rifl\u00ed a tentokr\u00e1t jsem se na to rad\u011bji posadil, hned kousek od bratra.<\/div>\n
„Dej tu bradu nahoru.“ Dloubl jsem ho prstem do zmi\u0148ovan\u00fdch m\u00edst, v\u016fbec jsem na ty blb\u00e9 knofl\u00edky nevid\u011bl, st\u00ednil mi. St\u0159etl jsem se s jeho nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd p\u0159\u00edmo rozz\u00e1\u0159il alabastrov\u011b sinavou tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 u\u017e se na to taky vyseru.“ Z mal\u00e9 cestovn\u00ed l\u00e9k\u00e1rni\u010dky jsem vydoloval malinkat\u00e9 ostr\u00e9 n\u016f\u017eky. Musel jsem vypadat p\u0159inejmen\u0161\u00edm jako d\u011bsn\u00fd and\u011bl pomsty, s t\u011bmi zcuchan\u00fdmi dredy okolo hlavy, Bill jen vyd\u011b\u0161en\u011b poulil o\u010dka, sm\u00edch zmizel n\u011bkam v nen\u00e1vratnu. Chytil jsem ho za lem py\u017eama a pomalu za\u010dal st\u0159\u00edhat, \u0161lo to zt\u011b\u017eka, ale bylo to rozhodn\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed, ty knofl\u00edky bych asi nezvl\u00e1dl. Ne u jeho py\u017eama.<\/div>\n
„Eh?“ Vyloudil ze sebe bratr, kdy\u017e st\u00e1le nech\u00e1pal, pro\u010d mu ni\u010d\u00edm jeho prastar\u00e9, o\u0161oupan\u00e9 py\u017eamo, ze kter\u00e9ho mu r\u00e1no v\u017edycky par\u00e1dn\u011b prosv\u00edtala prav\u00e1 p\u016flka zadku.<\/div>\n
„To v\u016fbec ne\u0159e\u0161.“ Doporu\u010dil jsem mu blahosklonn\u011b a zaj\u00e1sal jsem, kdy\u017e se na sv\u011btle bo\u017e\u00edm kone\u010dn\u011b uk\u00e1zalo jeho propadl\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. Bolestiv\u011b jsem si skousl spodn\u00ed ret, kdy\u017e jsem mu ukazov\u00e1\u010dkem pomali\u010dku sjel po nepatrn\u00e9m prou\u017eku drobounk\u00fdch chloupk\u016f.<\/div>\n
„Bol\u00ed T\u011b to moc?“ Jsem fakt hroznej, zneu\u017e\u00edv\u00e1m jeho zdravotn\u00edch probl\u00e9m\u016f k tomu, abych ho mohl nestydat\u011b ohmat\u00e1vat. Bill se do m\u011b zavrtal podivn\u011b leskl\u00fdm pohledem a za\u0161eptal.<\/div>\n
„Ty jse\u0161 ale p\u011bkn\u011b prohnanej buz\u00edk.“ M\u00e9 prav\u00e9 obo\u010d\u00ed nepatrn\u011b vysko\u010dilo sm\u011brem nahoru, tohle slovo od n\u011bj v\u017edycky m\u011blo takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1dech. V\u016fbec nezn\u011blo ur\u00e1\u017eliv\u011b, sp\u00ed\u0161 koketn\u011b. Opatrn\u011b jsem se sehnul k bolav\u00e9mu m\u00edstu a s lehk\u00fdm fouknut\u00edm ho pol\u00edbil.<\/div>\n
„Tak, a\u0165 u\u017e nebol\u00ed, jo?“ Koukal chud\u00e1k dost \u0161okovan\u011b, vyu\u017eil jsem toho, \u017ee nem\u016f\u017ee naj\u00edt vhodn\u00e1 slova a st\u00e1hl jsem z n\u011bj i kalhoty. Sna\u017eil jsem se nemyslet na to, \u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b, by\u0165 jen nepatrn\u011b, dotkl jeho hebou\u010dk\u00fdch stehen, rad\u011bji jsem myslel na jeho pozvracen\u00e9 triko, ale stejn\u011b to nepom\u00e1halo. Okam\u017eit\u011b se za\u010dal t\u0159\u00e1st zimou, neohraban\u011b jsem ho zabalil do zmuchlan\u00e9 pe\u0159iny, kter\u00e1 se do t\u00e9 doby povalovala na kraji postele a ne\u010dinn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eela m\u00e9mu opov\u00e1\u017eliv\u00e9mu po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem se p\u0159ehraboval v jeho cestovn\u00edm kufru, m\u011bl v n\u011bm p\u0159\u00edmo nehor\u00e1zn\u00fd bordel, tu trenky, tam triko, nebo \u0161pinav\u00e9 pono\u017eky, no prost\u011b Bill.<\/div>\n
„Tak jak\u00e9 triko Ti vybereme? P\u0159ece mi v nemocnici nebude\u0161 d\u011blat ostudu, hm?“ Sna\u017eil jsem se ho trochu rozveselit, n\u00e1padn\u011b posmutn\u011bl, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee si vzpomn\u011bl na obdob\u00ed, kdy\u017e jako mal\u00fd str\u00e1vil nehezky dlouhou dobu v nemocnici, vybudoval si tak slu\u0161nou fobii z b\u00edl\u00fdch st\u011bn a pl\u00e1\u0161\u0165\u016f.<\/div>\n
„Co tohle?“ Mrknul jsem na n\u011bj spiklenecky a v prstech natahoval raritu, kterou si na\u0161e m\u00e1ma prost\u011b nemohla odpustit. Tepl\u00e9 bavln\u011bn\u00e9 triko s dlouh\u00fdmi ruk\u00e1vy, s nemo\u017en\u011b infantiln\u00edm potiskem na hrudi. V\u011b\u0159te nebo ne, p\u0159em\u00fd\u0161leli jsme nad t\u00edm opravdu pe\u010dliv\u011b, ale nikdy jsme nerozlu\u0161tili, jestli je to ono my\u0161, nebo ka\u010der. Kone\u010dn\u011b se rozesm\u00e1l, v\u017edy\u0165 sm\u00edch p\u0159ece l\u00e9\u010d\u00ed.<\/div>\n
Nakonec jsem vybral n\u011bco neutr\u00e1ln\u00edho, \u010dern\u00e9 triko s miniaturn\u00edm potiskem a kulat\u00fdm v\u00fdst\u0159ihem u krku. K tomu jsem mu obl\u00e9kl rifle, kter\u00e9 se od dopoledne povalovaly ledabyle p\u0159ehozen\u00e9 p\u0159es okraj \u017eidle a strnul hr\u016fzou, jak mal\u00fd knofl\u00edk na zapnut\u00ed vlastn\u011b maj\u00ed. Zav\u0159el jsem o\u010di a poda\u0159ilo se mi to napoprv\u00e9, d\u00edky Bohu jsem se vyhnul v\u0161em nastra\u017een\u00fdm karambol\u016fm, jako je necht\u011bn\u00e1 erekce. U\u017e, u\u017e jsem se cht\u011bl zvedat k odchodu, ale vtom m\u011b zarazil bratr\u016fv tich\u00fd hlas.<\/div>\n
„U\u010de\u0161e\u0161 mi vlasy?“ Jo jasn\u011b, um\u00edr\u00e1 tady na k\u0159e\u010de v \u017ealudku, ale prost\u011b mus\u00ed m\u00edt perfektn\u00ed vlasy, co na tom, \u017ee do nemocnice ani nedojde po vlastn\u00edch nohou, hlavn\u00ed je, \u017ee mu to bude slu\u0161et. Odb\u011bhl jsem do koupelny a zp\u00e1tky p\u0159icupital s malinkat\u00fdm h\u0159ebenem, kter\u00fd bratr podle v\u0161ech pou\u017e\u00edval nej\u010dast\u011bji, byl skoro cel\u00fd upatlan\u00fd od siln\u00e9 vrstvy kvalitn\u00edho gelu. S\u010desal jsem mu do obli\u010deje jeho ofinu, kter\u00e1 st\u00e1le dr\u017eela jako p\u0159ikovan\u00e1, upravil jsem jen p\u00e1r mal\u00fdch vl\u00e1sk\u016f, kter\u00e9 se p\u0159ilepily na zpocen\u00e9 \u010delo. Trochu jsem mu prsty pomuchlal kr\u00e1tk\u00fd sest\u0159ih na hlav\u011b, copak j\u00e1 v\u00edm, jak se tahle p\u0159\u00ed\u0161ernost v\u016fbec \u010de\u0161e! V\u0161iml jsem si, \u017ee jsme zapomn\u011bli na pono\u017eky a tak jsem ho je\u0161t\u011b dobr\u00fdch deset minut soukal do m\u00fdch bavln\u011bn\u00fdch pono\u017eek.<\/div>\n
David \u0159\u00eddil bezpe\u010dn\u011b, jel pomalu a ml\u010dky, sem tam se ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku ujistil, \u017ee se bratrovi neud\u011blalo znovu nevolno. Souhlasil s t\u00edm, \u017ee na n\u00e1s po\u010dk\u00e1 na parkovi\u0161ti a j\u00e1 jsem Billovi pomalu pom\u00e1hal vystoupit z auta. Venku za\u010d\u00ednalo drobounce pr\u0161et, je\u0161t\u011b tohle, to n\u00e1m opravdu sch\u00e1zelo. Kone\u010dn\u011b jsem ho posadil na lavici v \u010dek\u00e1rn\u011b a dvakr\u00e1t kr\u00e1tce zazvonil na zvone\u010dek, u kter\u00e9ho byla vyv\u011b\u0161ena cedulka: NEZVONIT PROS\u00cdM, VY\u010cKEJTE P\u0158\u00cdCHODU SESTRY! Chv\u00edli se nic ned\u011blo, ale nakonec z ordinace p\u0159eci jen zabur\u00e1celo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 „D\u00e1le.“ Zabouchl jsem za n\u00e1mi t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e a pan\u00ed doktorka m\u011b sjela na\u0161tvan\u00fdm pohledem, v nemocnici se p\u0159ece hluk ned\u011bl\u00e1! No jo, ale taky by mi n\u011bkdo mohl pomoct!<\/div>\n
„Tak copak v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed mlad\u00edku?“ Bratr sotva st\u00e1l, tak jsem za n\u011bj hororov\u011b vyl\u00ed\u010dil vysokou teplotu, zvracen\u00ed a k\u0159e\u010de v b\u0159i\u0161e. Doktorka jen zlehka p\u0159ik\u00fdvla a poru\u010dila mu, aby se vysvl\u00e9kl do p\u016fli t\u011bla. Opatrn\u011b jsem ho posadil na malou vy\u0161et\u0159ovac\u00ed stoli\u010dku pro mal\u00e9 d\u011bti, moje trp\u011blivost byla pr\u00e1v\u011b u konce.<\/div>\n
„Copak nevid\u00edte jak je mu zle? Sotva se udr\u017e\u00ed na nohou a vy po n\u011bm chcete, aby se s\u00e1m svl\u00e9kl? Nen\u00ed tu od toho n\u011bjak\u00fd person\u00e1l?“ Doktorka moje v\u00fdtky p\u0159e\u0161la dlouh\u00fdm z\u00edvnut\u00edm, neobt\u011b\u017eovala se ani t\u00edm, aby si p\u0159ed \u00fasta str\u010dila tu svoj\u00ed chlapskou pracku. Nakonec tedy polevila a vy\u0161et\u0159ila bratra v sed\u011b, k\u0159e\u010dovit\u011b si u brady dr\u017eel lem zpocen\u00e9ho trika. Na m\u016fj vkus ho ohmat\u00e1vala p\u0159\u00edli\u0161 neciteln\u011b, na to, kde ho to bol\u00ed, se pt\u00e1t nemusela, sku\u010del skoro p\u0159i ka\u017ed\u00e9m jej\u00edm zatla\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Hm, to vypad\u00e1 na n\u011bjakou \u017ealude\u010dn\u00ed vir\u00f3zu, pop\u0159\u00edpad\u011b na st\u0159evn\u00ed ch\u0159ipku. Nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b pros\u00edm vy\u010dkejte do r\u00e1na a nav\u0161tivte sv\u00e9ho obvodn\u00edho l\u00e9ka\u0159e.“ Znechucen\u011b jsem si odfrkl.<\/div>\n
„Hm, kde \u017ee je hypokratova p\u0159\u00edsaha, nem\u00e1m-li pravdu?“ Vyndal jsem ze sv\u00e9 pen\u011b\u017eenky bratr\u016fv zdravotn\u00ed pr\u016fkaz, v\u017edycky jsem ho nosil u sebe, on by ho nejsp\u00ed\u0161 p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti ztratil. Doktorka si m\u011b zkoumav\u011b prohl\u00e9dla a podotkla.<\/div>\n
„Hm, tak drz\u00e9ho a starostliv\u00e9ho sourozence, jsme tu je\u0161t\u011b nem\u011bli.“ Zpod obrou\u010dek slon\u00edch br\u00fdl\u00ed zamrkala na tit\u011brnou karti\u010dku a dodala: „\u2026 pane Kaulitzi.“<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Gustav ** „D\u00e1\u0161 si taky trochu k\u00e1vy?“ Pokusil jsem se o neutr\u00e1ln\u00ed t\u00f3n, bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee s n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b z\u00e1pol\u00ed, snad za to nem\u016f\u017ee m\u00e1 zamilovan\u00e1 zpr\u00e1va, mo\u017en\u00e1 to byla tak trochu bezduch\u00e1 a ohran\u00e1 fr\u00e1ze, ale byla to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20051","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20051","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20051"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20051\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20051"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20051"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20051"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}