{"id":20055,"date":"2008-03-15T02:40:00","date_gmt":"2008-03-15T01:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20013"},"modified":"2008-03-15T02:40:00","modified_gmt":"2008-03-15T01:40:00","slug":"gone-with-the-sin-33-ff","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-33-ff\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 33. (ff)"},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
Kdy naposledy jsem se takhle hezky vyspal? Vlastn\u011b m\u011b od doby, kdy jsem si uv\u011bdomil, \u017ee na bratra mysl\u00edm \u010dast\u011bji, ne\u017e je zdr\u00e1vo, budily podivn\u00e9 d\u011bsiv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, probouzel jsem se uprost\u0159ed noci zad\u00fdchan\u00fd, tenk\u00e9 py\u017eamo nalepen\u00e9 na zpocen\u00e9m t\u011ble. A a\u010dkoliv jsem si dne\u0161n\u00ed kr\u00e1tk\u00fd sen nestihl zapamatovat, byl jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 jist, \u017ee se mi zd\u00e1lo n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho, jinak bych se jen t\u011b\u017eko probudil s p\u0159ipitom\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a hladil pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. Mo\u017en\u00e1 o m\u011b a bratrovi na v\u00fdlet\u011b, cokoliv, jen kdy\u017e tam byl on. V\u017edycky vst\u00e1val o n\u011bco d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1, zpoza p\u0159iv\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed koupelny ke mn\u011b dol\u00e9halo jen tlumen\u00e9 rachocen\u00ed zapnut\u00e9ho f\u00e9nu. Chv\u00edli jsem nemotorn\u011b z\u00e1pasil s pe\u0159inou, do kter\u00e9 jsem se, jak bylo m\u00fdm \u010dast\u00fdm zvykem, nesmysln\u011b zamotal.<\/div>\n
Nakonec se mi ji poda\u0159ilo slo\u017eit do celkem \u00fahledn\u00e9ho obd\u00e9ln\u00edku, neodolal jsem, abych do n\u00ed je\u0161t\u011b alespo\u0148 na malou chv\u00edli nezabo\u0159il nos, ta jeho proklet\u00e1 v\u016fn\u011b byla snad v\u0161ude, aby m\u011b mohla neust\u00e1le pokou\u0161et a sv\u00e1d\u011bt k h\u0159\u00edchu. Opatrn\u011b jsem se p\u0159ipl\u00ed\u017eil ke dve\u0159\u00edm koupelny, tak aby m\u011b bratr nem\u011bl \u0161anci zahl\u00e9dnout. Vtrhl jsem dovnit\u0159, s co mo\u017en\u00e1 nejhlasit\u011bj\u0161\u00edm a nejstra\u0161n\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdk\u0159ikem: „BAF!“ a obli\u010dej mi zdobil nemo\u017en\u011b, ale pr\u00e1vem \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Debile!“ Ulevil si bratr ne zrovna slu\u0161n\u011b na mou adresu, leknut\u00edm upustil zapnut\u00fd f\u00e9n, kter\u00fd je\u0161t\u011b malou chv\u00edli chr\u010del na vykachl\u00ed\u010dkovan\u00e9 podlaze, nakonec zcela utichl. Sna\u017eil jsem se v jeho o\u010d\u00edch naj\u00edt jak\u00fdkoliv drobn\u00fd n\u00e1znak radosti z toho, \u017ee m\u011b vid\u00ed, ale zase jsem se v n\u011bm nemohl vyznat. Usm\u011bj se na m\u011b, pros\u00edm!<\/em><\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem si st\u00e1le dokola mnul trochu od\u0159en\u00fd h\u0159bet ruky, ale musel jsem vyu\u017e\u00edt kapku sv\u00e9ho nemal\u00e9ho hereck\u00e9ho nad\u00e1n\u00ed, zase tak moc to nebolelo, sp\u00ed\u0161 jsem cht\u011bl odd\u00e1lit nevyhnuteln\u00e9. Sna\u017eil jsem se v hlav\u011b naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, kter\u00fdmi bych neubl\u00ed\u017eil ani jednomu z n\u00e1s. Zpod zamra\u010den\u00e9ho obo\u010d\u00ed jsem pozoroval jeho d\u011btsk\u00fd, dov\u00e1d\u011bn\u00edm z\u010dervenal\u00fd obli\u010dej, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee mi takhle v\u0159el\u00fd \u00fasm\u011bv v\u011bnuje nejsp\u00ed\u0161 naposledy. Nebylo v m\u00fdch sil\u00e1ch zabr\u00e1nit tomu, aby se bratr znovu tr\u00e1pil, mohl si za to vlastn\u011b s\u00e1m, dom\u00e1hal se up\u0159\u00edmnosti. A j\u00e1 mu jinou ne\u017e tu, kter\u00e1 je pro mne nejlep\u0161\u00ed, d\u00e1t nedovedu.<\/div>\n
„M\u011bli bychom si promluvit.“ Hlas jsem m\u011bl klidn\u00fd, jako by se m\u011b to ani net\u00fdkalo jsem se v mal\u00e9m zrcadle, kter\u00e9 na zdi viselo trochu pok\u0159iven\u011b, sna\u017eil dov\u00e9st k dokonalosti sv\u016fj extravagantn\u00ed \u00fa\u010des n\u011bkolika vrstvami fixa\u010dn\u00edho gelu. Ale stejn\u011b se mi trochu chv\u011bla ruka, c\u00edtil jsem to. St\u00e1le zaryt\u011b ml\u010del, jako by cht\u011bl v\u0161echno vr\u00e1tit a zal\u00e9zt zp\u00e1tky pod pe\u0159inu, mo\u017en\u00e1 m\u00e1 pocit, \u017ee to v\u0161echno zavinil svou d\u011btinskou hrou, kdo koho vylek\u00e1, ale nebyla to pravda. Kdy\u017e sem vtrhl jen tak v py\u017eamu a s vlasy, kter\u00e9 si te\u010f sna\u017eil uhladit rukou, kterou m\u011bl m\u00edsty otla\u010denou od pe\u0159iny, ale st\u00e1le mu stejn\u011b tr\u010dely na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany, byl a\u017e ne\u00fanosn\u011b roztomil\u00fd. A pr\u00e1v\u011b t\u011bmhle jemn\u00fdm podv\u011bdom\u00fdm drobnostem, jsem nem\u011bl s\u00edlu \u010delit, v\u00edm jak by to dopadlo, pora\u017een\u00fdm bych byl jedin\u011b j\u00e1 s\u00e1m.<\/div>\n
„V\u010derej\u0161ek byl docela fajn Tome, ale jsi neuv\u011b\u0159iteln\u00fd sn\u00edlek, nikdy by to nemohlo fungovat. Tedy ne za p\u0159edpokladu, \u017ee na m\u011b takhle lp\u00ed\u0161 a douf\u00e1\u0161, \u017ee se jednou n\u011bco zm\u011bn\u00ed a j\u00e1 T\u011b za\u010dnu \u2026 milovat.“<\/div>\n
Hlasit\u011b polkl a such\u00e9 rty se nepatrn\u011b zavlnily. St\u00e1le ml\u010del. Prsty prav\u00e9 nohy si po\u0161kr\u00e1bal tenk\u00e9 l\u00fdtko, zpod nohavice vykukoval \u00factyhodn\u00fd kom\u00e1\u0159\u00ed \u0161t\u00edpanec.<\/div>\n
„Tome?“ Donutil jsem se zv\u00fd\u0161it hlas, dote\u010f jsem sp\u00ed\u0161 \u0161eptal a sna\u017eil se sebe i jeho p\u0159esv\u011bd\u010dit o pravosti sv\u00fdch slov. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1, \u017ee my\u0161lenkami bloud\u00ed n\u011bkde jinde, mo\u017en\u00e1 se zapomn\u011bl ve v\u010derej\u0161\u00edm bratrsk\u00e9m objet\u00ed. Kone\u010dn\u011b zareagoval na osobn\u00ed osloven\u00ed a jeho znovu smutn\u00e9 o\u010di pomalu vyhledaly ty m\u00e9.<\/div>\n
„Nezlob se, ale j\u00e1 T\u011b nikdy nebudu milovat, nikdy.“ Posledn\u00ed zvl\u00e1\u0161\u0165 krut\u00e9 slovo jsem vyslovil t\u00e9m\u011b\u0159 po slabik\u00e1ch, aby si ho ulo\u017eil n\u011bkam hodn\u011b hluboko a nezapomn\u011bl na n\u011bj. Nebyl jsem si jist, jestli bych to mohl zopakovat znovu, bez l\u00edtostiv\u00fdch slz nad t\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b vlastn\u00ed vinnou ztr\u00e1c\u00edm tak vz\u00e1cn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, jak\u00fdm bratr bezpochyby je. \u0160koda, \u017ee si to uv\u011bdomuji tak pozd\u011b. Skoro jsem si nev\u0161iml, \u017ee nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl k souhlasu, lehce se mu pohnuly mimick\u00e9 vr\u00e1sky kolem rt\u016f, to jak pevn\u011b stiskl zuby. Vid\u011bl jsem, \u017ee v sob\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1 vztek a zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Jak chce\u0161.“ Potom se z koupelny vy\u0159\u00edtil jako velk\u00e1 voda, posledn\u00ed, co jsem mohl sly\u0161et, bylo duniv\u00e9 zabouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Nev\u00edm, co jsi \u010dekal? Pl\u00e1\u010d a prosby? Tv\u00e1 sobeckost snad nezn\u00e1 mez\u00ed!<\/em><\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Hned za dve\u0159mi jsem rozru\u0161en\u00edm zakopl o vystoupl\u00fd pr\u00e1h pokoje a poslu\u0161n\u011b se odporou\u010del na tmav\u011b \u010derven\u00fd koberec. Lev\u00e9 koleno m\u011b za\u010dalo n\u00e1padn\u011b pobol\u00edvat, ale bylo mi to jedno, v\u0161echnu malichernou fyzickou bolest p\u0159ehlu\u0161ila zoufalost ze st\u0159epu, kter\u00fd mi pr\u00e1v\u011b, do u\u017e tak zran\u011bn\u00e9ho srdce, vrazil vlastn\u00ed bratr.<\/div>\n
„Jak dlouho Ti ta Tv\u00e1 snaha vydr\u017eela? Ne v\u00edc, jak p\u00e1r hodin! Ubo\u017e\u00e1ku!“ \u0158val jsem jako pominut\u00fd, kdy\u017e jsem se s n\u00e1mahou \u0161kr\u00e1bal na nohy, bylo mi jedno, jestli m\u011b sly\u0161\u00ed, nebo ne, v m\u00fdch u\u0161\u00edch to jen podtrhlo mou vlastn\u00ed zoufalost, do o\u010d\u00ed jsem mu to \u0159\u00edct nedok\u00e1zal. Co na tom, \u017ee jsem se p\u0159ed n\u00edm kone\u010dn\u011b kontroloval a neplakal, kdy\u017e jedin\u00e9, na co jsem m\u011bl je\u0161t\u011b s\u00edlu bylo j\u00edt a v\u0161echno skon\u010dit. A mnohem v\u00edc m\u011b mu\u010dila skute\u010dnost, \u017ee se s n\u00edm opravdu lou\u010d\u00edm, je konec.<\/div>\n
Neobt\u011b\u017eoval jsem se n\u011b\u010d\u00edm tak bezv\u00fdznamn\u00fdm, jako je zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, v\u016fbec m\u011b nenapadlo, \u017ee by je\u0161t\u011b mohli sp\u00e1t. S ne\u00fam\u011brn\u00fdm hysterick\u00fdm vzlykotem jsem se bezd\u011b\u010dn\u011b zhroutil na okraj Gustavovy postele a co mo\u017en\u00e1 nejpevn\u011bji objal tmav\u011b modr\u00e9 povle\u010den\u00ed, zpod kter\u00e9ho vykukovalo jen p\u00e1r sv\u011btl\u00fdch pramen\u016f a lev\u00e1 noha.<\/div>\n
„G .. Gust\u00ed?“ Tak dlouho jsem do n\u011bj dloubal mokr\u00fdmi prsty, a\u017e se kone\u010dn\u011b probudil a m\u017eoural na m\u011b zarudl\u00fdma unaven\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Tome? V\u00ed\u0161 v\u016fbec, kolik je hodin? Ty pl\u00e1\u010de\u0161? Co se stalo?“ vydechl unaven\u011b. Teprve te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee i jeho mus\u00ed moje neust\u00e1l\u00e9 mileneck\u00e9 eskap\u00e1dy unavovat. Bylo mi jedno, \u017ee jen mal\u00fd kousek od n\u00e1s spokojen\u011b oddechuje sp\u00edc\u00ed Georg, jen a\u0165 v\u0161ichni sly\u0161\u00ed, jak moc Tom Kaulitz trp\u00ed!<\/div>\n
„J\u00e1 ho nen\u00e1vid\u00edm, sly\u0161\u00ed\u0161? Nen\u00e1vid\u00edm!“ Gustav mi na \u00fasta p\u0159itiskl svou teplou dla\u0148, v jeho pohledu jsem zahl\u00e9dl nepatrn\u00e9 ohn\u00ed\u010dky vzr\u016fstaj\u00edc\u00edho vzteku.<\/div>\n
„Co chce\u0161 sly\u0161et Tome? Chov\u00e1\u0161 se, jako nervov\u011b labiln\u00ed puber\u0165a\u010dka, kter\u00e1 odm\u00edt\u00e1 p\u0159ijmout fakt, \u017ee j\u00ed jej\u00ed vyvolen\u00fd zkr\u00e1tka nechce. Zvedni hlavu a chovej se alespo\u0148 trochu d\u016fstojn\u011b! Jen lichot\u00ed\u0161 jeho bezcitn\u00e9mu egu.“ Jeho, i kdy\u017e pravdiv\u00e9 argumenty, m\u011b natolik rozho\u0159\u010dily, \u017ee jsem do n\u011bj tvrd\u011b bouchnul za\u0165atou p\u011bst\u00ed. Skoro jsem nadsko\u010dil nad silou facky, kter\u00e1 mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ilet\u011bla na uslzen\u00fd obli\u010dej, ani jsem nem\u011bl \u010das post\u0159ehnout, odkud vlastn\u011b.<\/div>\n
** Gustav **<\/div>\n
Ne\u0161lo se donekone\u010dna ovl\u00e1dat, m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d mi tady pl\u00e1\u010de nad sv\u00fdm prvn\u00edm milostn\u00fdm zklam\u00e1n\u00edm a j\u00e1 si v duchu p\u0159edstavuji, jak asi chutnaj\u00ed jeho okousan\u00e9 vlhk\u00e9 rty, jak asi hlad\u00ed \u0161t\u00edhl\u00e9 rozklepan\u00e9 prsty. Gustave, vzpamatuj se! Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho mezi n\u00e1mi neprob\u011bhlo a Ty se s n\u00edm u\u017e vid\u00ed\u0161 dov\u00e1d\u011bt nah\u00fd, n\u011bkde uprost\u0159ed Karibiku. Ta samota Ti leze na mozek! Bolestiv\u011b sykl a bojovn\u011b zkousl okoral\u00fd ret. Prohl\u00ed\u017eel jsem si kous\u00ed\u010dky dokonale b\u00edl\u00fdch zoubk\u016f, kter\u00e9 nezbedn\u011b vykukovaly.<\/div>\n
„Hajzle.“ Procedil vztekle skrze sev\u0159en\u00e9 rty a m\u011b to naprosto rozhodilo. Sm\u00fdkl jsem ho za ruku k sob\u011b do pe\u0159in a za\u010dal nekontrolovateln\u011b drtit jeho r\u016f\u017eov\u00e9 rty. A\u0165 jde v\u0161echno do h\u00e1je! C\u00edtil jsem, jak se pod sv\u00fdm d\u011btsk\u00fdm py\u017eamem t\u0159ese k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed, nemotorn\u011b jsem se na n\u011bj natla\u010dil sv\u00fdm polonah\u00fdm t\u011blem. Pokusil se sice chab\u011b protestovat, ale moc toho chud\u00e1\u010dek se svou mu\u0161\u00ed v\u00e1hou nezmohl. P\u0159ehl\u00ed\u017eel jsem malou ranku, kterou mi ud\u011blal na rtu, vztek, kter\u00fd na m\u011b plival z o\u010d\u00ed a sprost\u00e1 slova tlumen\u00e1 polibky, v\u016fbec mu to nepom\u00e1halo, sp\u00ed\u0161 naopak, dm\u00fdchalo to ve mn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed touhu.<\/div>\n
Vydobyl jsem si nepatrnou skulinku mezi jeho strnul\u00fdmi rty a kone\u010dn\u011b okusil, jak chutn\u00e1. Pomalu se za\u010d\u00ednal podvolovat a ztr\u00e1cel s\u00edlu. M\u016fj jazyk se neboj\u00e1cn\u011b propletl s t\u00edm jeho, la\u0161kovaly spolu a vyb\u00edzely jeden druh\u00e9ho k v\u011bt\u0161\u00edmu sna\u017een\u00ed. Jeho kovov\u00e1 ozd\u016fbka m\u011b tla\u010dila do sam\u00e9ho koutku rt\u016f, m\u011bl jsem pocit, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli omdl\u00edm vzru\u0161en\u00edm. Vystra\u0161en\u011b jsem od n\u011bj usko\u010dil, kdy\u017e se na vedlej\u0161\u00ed posteli prot\u00e1hl, do t\u00e9 doby tvrd\u011b sp\u00edc\u00ed, spolubydl\u00edc\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed se neprobudil. Topil jsem se v t\u00e9 nejbl\u00e1zniv\u011bj\u0161\u00ed hn\u011bd\u00e9, Tom\u016fv p\u0159er\u00fdvav\u00fd dech se vsakoval do m\u00e9 hork\u00e9 k\u016f\u017ee, sna\u017eil se po na\u0161\u00ed la\u010dn\u00e9 bitv\u011b popadnout dech a ztracenou rovnov\u00e1hu. Jeho pohled zabloudil k m\u00fdm nadoraz napnut\u00fdm boxerk\u00e1m. No trapas!! Nahlas jsem vydechl jen zahanben\u00e9: „Promi\u0148“. Tom si jen ol\u00edzl otla\u010den\u00e9 rty a znovu se p\u0159itiskl na ty m\u00e9, tentokr\u00e1t pr\u00e1vem p\u0159ekvapen\u00e9.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** Kdy naposledy jsem se takhle hezky vyspal? Vlastn\u011b m\u011b od doby, kdy jsem si uv\u011bdomil, \u017ee na bratra mysl\u00edm \u010dast\u011bji, ne\u017e je zdr\u00e1vo, budily podivn\u00e9 d\u011bsiv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, probouzel jsem se uprost\u0159ed noci zad\u00fdchan\u00fd, tenk\u00e9 py\u017eamo nalepen\u00e9 na zpocen\u00e9m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20055","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20055","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20055"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20055\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20055"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20055"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20055"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}