{"id":20060,"date":"2008-03-15T02:15:00","date_gmt":"2008-03-15T01:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20018"},"modified":"2008-03-15T02:15:00","modified_gmt":"2008-03-15T01:15:00","slug":"gone-with-the-sin-28-ff","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-28-ff\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 28. (ff)"},"content":{"rendered":"
** Tom **<\/div>\n
I kdy\u017e se tam n\u011bkde, hluboko v m\u00e9m srdci, ozvalo trochu pok\u0159iven\u00e9, p\u0159esto hmatateln\u00e9 nad\u0161en\u00ed z toho, \u017ee kone\u010dn\u011b mohu c\u00edtit bratrovy rty opravdov\u011b, uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee v\u0161echno skon\u010dilo. Nikdy jsem se neprosil o milostn\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed, n\u00e1sil\u00ed, ani o jin\u00e9 v\u00fddobytky dne\u0161n\u00ed podivn\u00e9 doby, cht\u011bl jsem ho zkr\u00e1tka jen dr\u017eet v objet\u00ed co nejpevn\u011bji a konej\u0161it se t\u00edm nov\u011b poznan\u00fdm pocitem, kter\u00fd mi rozd\u00edr\u00e1 du\u0161i. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee d\u011bl\u00e1m osudovou chybu, \u017ee druhou podobnou \u0161anci nikdy nedostanu, ale takhle to zkr\u00e1tka vypadat nem\u011blo, ne v m\u00fdch snech.<\/div>\n
S n\u00e1mahou jsem se od n\u011bj odtrhl, d\u00fdchal neskute\u010dn\u011b rychle, hrudn\u00edk mu nadskakoval v nezadr\u017eiteln\u00e9m tempu, zd\u00e1lo se, \u017ee ka\u017edou chv\u00edl\u00ed snad vybuchne. Nev\u011bdomky jsem si ukazov\u00e1\u010dkem opatrn\u011b p\u0159ejel p\u0159es prokousnut\u00fd, ne\u010dekan\u00fdm n\u00e1porem zmo\u017een\u00fd ret, kter\u00fd pomalu za\u010dal ot\u00e9kat. V\u00edce m\u011b ale bolela skute\u010dnost, \u017ee se ke mn\u011b teprve v t\u00e9to chv\u00edli, jakoby se zpo\u017ed\u011bn\u00edm, donesly v\u0161echny ty ur\u00e1\u017eky a v\u00fd\u010ditky, b\u00e1l jsem se, \u017ee u\u017e ani dal\u0161\u00ed malou chv\u00edli nevydr\u017e\u00edm st\u00e1t na rozklepan\u00fdch nohou.<\/div>\n
„Pros\u00edm, Bille, nech m\u011b b\u00fdt, j\u00e1 u\u017e to nechci, nechci!“ Tichou prosbu jsem se sna\u017eil v\u0161\u00ed silou vyk\u0159i\u010det do kamenn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kterou znovu znetvo\u0159il nep\u0159\u00edtomn\u00fd \u00fa\u0161klebek, jak jsem mohl v\u011b\u0159it, tak zaryt\u011b, \u017ee pr\u00e1v\u011b tahle tv\u00e1\u0159 pat\u0159\u00ed and\u011blovi? Cel\u00e9 t\u011blo se mi nap\u00ednalo bolest\u00ed, tv\u00e1\u0159e mi ho\u0159ely jako v ohni, nehled\u011b na mod\u0159iny, kter\u00e9 ani p\u0159i nejlep\u0161\u00ed v\u016fli nespo\u010d\u00edt\u00e1m.<\/div>\n
„Ty si m\u011b dovol\u00ed\u0161 odm\u00edtnout? Nicko!“ Znovu se rozk\u0159i\u010del p\u0159\u00edmo zr\u016fdn\u00fdm hlasem, kter\u00fd jsem nepozn\u00e1val, zd\u00e1lo se, \u017ee je n\u011bkde daleko, \u017ee jeho v j\u00e1dru dobr\u00e1 du\u0161e, definitivn\u011b opustila t\u011blo, alespo\u0148 pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Znovu se nap\u0159\u00e1hl k nov\u00e9 r\u00e1n\u011b, sna\u017eil jsem se br\u00e1nit, od m\u00e9ho nalomen\u00e9ho nehtu mu na dokonale alabastrov\u00e9 tv\u00e1\u0159i z\u016fstala tenk\u00e1 z\u010dervenal\u00e1 r\u00fdha. Tentokr\u00e1t v\u0161ak ude\u0159il tak siln\u011b, \u017ee jsem se pod jeho silou sk\u00e1cel k zemi, lokty bolestiv\u011b drhly o drsn\u00fd povrch koberce. M\u011bl jsem pocit, \u017ee pro nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy snad u\u017e ani nevid\u00edm, nevn\u00edmal jsem bratrovu nohu na sv\u00fdch z\u00e1dech, kterou m\u011b definitivn\u011b pon\u00ed\u017eil, nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee tohle je on, m\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1.<\/div>\n
Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem se do\u0161oural do koupelny, jin\u00e9 bezpe\u010dn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b p\u0159ed bratrem, jsem v t\u00e9hle chv\u00edli nem\u011bl a do ob\u00fdvac\u00edho pokoje jsem se b\u00e1l j\u00edt lehnout, snadno m\u011b tam mohl naj\u00edt. Rozsv\u00edtil jsem ostr\u00e1 bodov\u00e1 sv\u011btla, chv\u00edli jsem bezmocn\u011b mhou\u0159il o\u010di, byl jsem hrozn\u011b unaven\u00fd, p\u0159\u00e1l jsem si sm\u011bt se zavrtat do tepl\u00fdch pe\u0159in v pokoji. Ale strach pohlcoval ve\u0161kerou mou chu\u0165, ochromoval nohy. Opl\u00e1chl jsem si otekl\u00fd obli\u010dej a v zrcadle zkoumal poran\u011bn\u00e9 rty, nakonec nevypadaly tak hrozn\u011b, jak bolely, na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edm rozhovoru z\u0159ejm\u011b nikdo nic nepozn\u00e1, tedy za p\u0159edpokladu, \u017ee budu m\u00edt dlouh\u00fd ruk\u00e1v. Na zbytek t\u011bla jsem se d\u00edvat necht\u011bl, c\u00edtil jsem bolestiv\u00e9 skvrny v\u0161ude, m\u011bl jsem strach, \u017ee se budu \u0161t\u00edtit sama sebe.<\/div>\n
Unaven\u011b jsem sklouzl na zem pod\u00e9l vany a sna\u017eil se v zadn\u00ed kapse kalhot nahmatat mobiln\u00ed telefon. Rozklepan\u00fdma rukama jsem ho uvedl do p\u016fvodn\u00edho stavu a chv\u00edli z\u00edral na Gustavovo telefonn\u00ed \u010d\u00edslo na druh\u00e9m \u0159\u00e1dku seznamu. Nemohl jsem mu zavolat, z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed pl\u00e1ny by padly a j\u00e1 nejen \u017ee bych zklamal bratra a Georga, p\u0159edev\u0161\u00edm bych to musel vysv\u011btlil Gustavovi. Tolik jsem pot\u0159eboval sly\u0161et ta klidn\u00e1 konej\u0161iv\u00e1 slova, p\u0159ehr\u00e1val jsem si alespo\u0148 ta, kter\u00e1 mi narychlo utkv\u011bla v pam\u011bti, nakonec mne ukol\u00e9baly do nepohodln\u00e9ho sp\u00e1nku. A a\u010dkoliv jsem m\u011bl na pl\u00e1\u010d pln\u00e9 pr\u00e1vo, plakat u\u017e jsem nedok\u00e1zal, zbyl jen vztek a pon\u00ed\u017een\u00ed.<\/div>\n
** Bill **<\/div>\n
S neuv\u011b\u0159itelnou n\u00e1mahou jsem otev\u0159el jedno, nakonec i druh\u00e9 oko. T\u011blo jsem m\u011bl neuv\u011b\u0159iteln\u011b ztuhl\u00e9, m\u00edsto hlavy ten nejost\u0159ej\u0161\u00ed st\u0159ep, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b rozlet\u011bl na miliony dal\u0161\u00edch, je\u0161t\u011b pichlav\u011bj\u0161\u00edch. S bolestiv\u00fdm za\u00fap\u011bn\u00edm jsem se posadil, s nechut\u00ed jsem si z obli\u010deje odhrnul splihlou ofinu, kter\u00e1 na\u010dichla kou\u0159em z cigaret. Opatrn\u011b jsem si dlan\u00ed pohladil bolav\u00fd \u017ealudek, jindy dokonale ploch\u00e9 b\u0159icho se jakoby na protest ne\u0161\u0165astn\u011b propadlo sm\u011brem dovnit\u0159. V hlav\u011b jsem zahnal neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 pozvracet v\u0161echno v m\u00e9m dosahu a sna\u017eil se uklidnit rozbou\u0159en\u00e9 vnit\u0159nosti, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b hrub\u011b nesouhlasily s m\u00fdm v\u010derej\u0161\u00edm po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Kdepak je Tom?<\/em> Pomyslel jsem si v duchu, kdy\u017e m\u016fj pohled narazil na pe\u010dliv\u011b ustlanou postel bez obvykl\u00e9ho, nemo\u017en\u011b rozcuchan\u00e9ho pasa\u017e\u00e9ra. Snad neodjeli na ten rozhovor beze m\u011b?!<\/em> Pry\u010d byla opatrnost, neobratn\u011b jsem vysko\u010dil na nohy a trochu se zapot\u00e1cel, div jsem neupadl. V hlav\u011b mi pulzovalo des\u00edtky nerv\u00f3zn\u00edch ot\u00e1zek, o\u010dima jsem hledal bratrovu cestovn\u00ed ta\u0161ku, kter\u00e1 tu je\u0161t\u011b v\u010dera st\u00e1la, p\u0159ipraven\u00e1 na dne\u0161n\u00ed odjezd. Ohromen\u011b jsem vyt\u0159e\u0161til o\u010di a sna\u017eil se alespo\u0148 z\u010d\u00e1sti srovnat s nov\u011b vzniklou situac\u00ed, potla\u010doval jsem v sob\u011b chu\u0165 rozplakat se, t\u00edm nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00edm zoufalstv\u00edm, kter\u00e9 se ve mn\u011b nezadr\u017eiteln\u011b hromadilo. Vyb\u011bhl jsem na chodbu a sna\u017eil se uklidnit vlastn\u00ed spla\u0161en\u00fd dech, nastra\u017een\u00e9 u\u0161i pe\u010dliv\u011b poslouchaly. Po chv\u00edli jsem si v\u0161iml rozsv\u00edcen\u00e9ho sv\u011btla v koupeln\u011b a hlasit\u011b jsem si oddychl, ba ne, m\u00e1lem jsem za\u010dal nadskakovat radost\u00ed! Prudce jsem rozrazil sk\u0159\u00edp\u011bj\u00edc\u00ed dve\u0159e, p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee najdu Toma ve zcela nov\u00e9 situaci, toti\u017e, \u017ee se za\u010dal upravovat d\u0159\u00edve, ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
M\u00edsto toho jsem jen ti\u0161e st\u00e1l, jednu bavln\u011bnou pono\u017eku lehce povyta\u017eenou do strany. Nech\u00e1pal jsem pro\u010d sp\u00ed na zemi, pro\u010d m\u00e1 na\u0161edlou poko\u017eku, pod vyta\u017een\u00fdm trikem samou mod\u0159inu a \u0161kr\u00e1banec. Kter\u00e9 prase mu tohle mohlo ud\u011blat?<\/em> A\u010dkoliv jsem nem\u011bl ve zvyku se bratra jakkoliv zast\u00e1vat a vlastn\u011b jsem to nikdy za dlouh\u00fdch patn\u00e1ct let neud\u011blal, pro jednou se ve mn\u011b vzedmula obrovsk\u00e1 vlna nevole. Je to p\u0159ece m\u016fj br\u00e1cha! M\u011bl jsem co d\u011blat, abych odehnal drobounk\u00e9 slzy, kter\u00e9 mi ten \u017ealostn\u00fd pohled vehnal do tv\u00e1\u0159e. Najednou jako bych zapomn\u011bl na vlastn\u00ed bolest a probl\u00e9my, a v\u011bru, byl to pro m\u011b zcela nov\u00fd pocit, nev\u011bd\u011bl jsem jak s\u00e1m na sebe zareagovat. Opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu sklonil, jedna jedin\u00e1 slza dopadla na jeho strnul\u00fd krk, p\u0159es kter\u00fd se t\u00e1hnul dlouh\u00fd, nehezk\u00fd \u0161r\u00e1m.<\/div>\n
„Tom\u00ed?“ \u0160eptnul jsem dojat\u011b, tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zdrobn\u011blinu, kterou m\u00e9 rty vyslovily snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, s\u00e1m jsem se zarazil, jak hezky mi zn\u00ed. Klidn\u011b jsem mu z \u010dela odhrnul p\u00e1r neposedn\u00fdch pramen\u016f a podr\u017eel jsem je v dlani d\u00e9le, ne\u017e bylo pot\u0159eba. Neum\u011bl jsem si vysv\u011btlil, pro\u010d m\u00e1m najednou chu\u0165, sev\u0159\u00edt ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed dokud neusne a smazat mu z t\u011bla i du\u0161e v\u0161echnu tu zbyte\u010dnou bolest.<\/div>\n
Pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka se pomalu otev\u0159ela a j\u00e1 v jejich odrazu vid\u011bl ten zjihl\u00fd pohled, kter\u00fd hladil a ope\u010dov\u00e1val. Jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku se v\u0161ak zm\u011bnil na tvrd\u00fd nekompromisn\u00ed pohled, za kter\u00fd by neprostoupil ani zku\u0161en\u00fd hypnotiz\u00e9r. Nevid\u011bl jsem jedin\u00fd n\u00e1znak emoce, bolesti, strachu z pro\u017eit\u00e9ho traumatu.<\/div>\n
„Tome, \u0159ekni mi kone\u010dn\u011b, kdo Ti tohle ud\u011blal? Kter\u00e1 svin\u011b?“ M\u00edsto odpov\u011bdi jsem se do\u010dkal bolestiv\u00e9 facky rozklepan\u00fdch prst\u016f, kter\u00e9 doprov\u00e1zel nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled, pln\u00fd nen\u00e1visti. Ano, te\u010f jsem tam tu nen\u00e1vist vid\u011bl, t\u00e9m\u011b\u0159 jsem ji mohl nahmatat.<\/div>\n
„Tome? Sakra, to bol\u00ed! Co to s Tebou je?“ Bratr se s n\u00e1mahou posadil, hlavu si na chv\u00edli op\u0159el o studenou vanu, pomalu se vyd\u00fdch\u00e1val, k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral bolav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. V z\u00e1p\u011bt\u00ed, jako by ho neviditeln\u00e1 s\u00edla znovu nakopla p\u0159\u00edmo do zadku, znovu za\u00fato\u010dil, tentokr\u00e1t na moje vlasy. \u0160kuba je a rval a j\u00e1 sy\u010del zlost\u00ed, nebyl jsem schopen mu to oplatit, ne kdy\u017e byl v tomhle stavu. Zpoza zk\u0159iven\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 byly posety mal\u00fdmi od\u011brkami, jedovat\u011b zasy\u010del.<\/div>\n
„Zd\u00e1 se Ti, \u017ee jsi m\u011b nepon\u00ed\u017eil dost? Nesta\u010dilo Ti, \u017ee jsi se vyspal s Tamarou, dal mi dostate\u010dn\u011b najevo jak jsem pro Tebe zbyte\u010dn\u00fd a je\u0161t\u011b m\u011b zml\u00e1til, jako toho nejhor\u0161\u00edho toulav\u00e9ho psa? P\u0159i\u0161el jsi se pokochat sv\u00fdm d\u00edlem na vlastn\u00ed o\u010di? T\u00e1hni ke v\u0161em \u010dert\u016fm, hajzle!“<\/div>\n
Posledn\u00ed slovo z jeho \u00fast vyzn\u011blo neuv\u011b\u0159iteln\u011b cize, nikdy nemluvil sprost\u011b. Sna\u017eil jsem se vst\u0159ebat a pochopit, co mi tady vy\u010d\u00edtal a pomalu mi za\u010dalo doch\u00e1zet, co se tu v\u010dera z\u0159ejm\u011b stalo. Styd\u011bl jsem se s\u00e1m p\u0159ed sebou, m\u011bl jsem chu\u0165 ut\u00e9ct, tlouct hlavou o st\u011bnu a prosit o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Jen\u017ee j\u00e1 prosit neum\u00edm, neum\u00edm!<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem ho pohladil po vztekem zrudl\u00e9 tv\u00e1\u0159i, i kdy\u017e se sna\u017eil o ne\u00fastupn\u00fd obli\u010dej, i tak se nepatrn\u011b zachv\u011bl. Vstal jsem a ode\u0161el, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u016fj zp\u016fsob omluvy, projevenou n\u00e1klonnost pouh\u00fdm kr\u00e1tk\u00fdm dotekem, na v\u011bdom\u00ed nevezme.<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem se do lednice pro l\u00e1hev s ml\u00e9kem a i p\u0159esto, \u017ee jsem se sna\u017eil pohybovat opatrn\u011b, znovu to zabolelo. Posadil jsem se k televizi a zamy\u0161len\u011b jsem na mal\u00e9m tal\u00ed\u0159ku bojoval s m\u00e1slem a p\u016flkou celozrnn\u00e9 bagety. Stejn\u011b jsem nakonec nadrobil na celou pohovku, v duchu jsem se huboval za svou neopatrnost, ale moment\u00e1ln\u011b jsem na \u00faklid pom\u00fd\u0161lel ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. P\u0159esv\u011bd\u010doval jsem s\u00e1m sebe, \u017ee strategie, kterou jsem si v\u010dera ve\u010der nakonec zvolil, je ta spr\u00e1vn\u00e1, \u017ee zapomenout a opovrhovat sv\u00fdm bratrem p\u0159eci jen dok\u00e1\u017eu, jestli\u017ee budu cht\u00edt. A i kdy\u017e m\u011b jeho pohlazen\u00ed lehounce zah\u0159\u00e1lo na zhrzen\u00e9 du\u0161i, nesta\u010dilo zacelit r\u00e1ny, kter\u00e9 byly otev\u0159en\u00e9 a b\u00e1ly se, \u017ee je bude cht\u00edt znovu jit\u0159it. B\u00e1l jsem se vlastn\u00edho bratra \u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit.<\/div>\n
Ve venkovn\u00edch dve\u0159\u00edch zarachotily kl\u00ed\u010de a do dve\u0159\u00ed ve\u0161li rodi\u010de, zabr\u00e1ni n\u011bjakou d\u016fle\u017eitou debatou. M\u00e1ma se neust\u00e1le usm\u00edvala, o\u0161\u00edvala se po otci, aby usm\u011brnila jeho p\u0159isprostl\u00e9 nar\u00e1\u017eky. Teprve po chv\u00edli si v\u0161imli m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti v m\u00edstnosti a zahanben\u011b zmlkli. T\u00e9m\u011b\u0159 ve stejn\u00e9 chv\u00edli m\u00e1ma \u0161okovan\u011b vyt\u0159e\u0161tila o\u010di a dokonce jsem v nich zahl\u00e9dl podivn\u011b t\u0159pytiv\u00fd odlesk. Nezaob\u00edrala se t\u00edm, \u017ee do ob\u00fdv\u00e1ku vb\u011bhla jen tak v lodi\u010dk\u00e1ch, p\u0159esto, \u017ee m\u011b a bratra za podobn\u00fd kousek nejednou hubovala.<\/div>\n
„Pane Bo\u017ee, Tome, co se Ti stalo?“ Teprve te\u010f mi do\u0161lo, co j\u00ed tak rozru\u0161ilo a j\u00e1 se ohl\u00ed\u017eel po sv\u00e9m dlouh\u00e9m bavln\u011bn\u00e9m triku, jestli mi n\u011bkde nevykukuje b\u0159icho. M\u00fdlil jsem se. Nedo\u0161lo mi, \u017ee si m\u00e1ma v\u0161imne i takov\u00e9 mali\u010dkosti, jako je lehce napuchl\u00fd ret a podr\u00e1pan\u00fd krk, je to p\u0159ece .. m\u00e1ma. Roz\u010d\u00edlen\u011b si ke mn\u011b p\u0159iklekla, str\u010dila do m\u011b takovou silou, \u017ee p\u0159evr\u00e1tila mal\u00fd tal\u00ed\u0159ek na m\u00e9m kl\u00edn\u011b a ten s hlasitou ozv\u011bnou dopadl na koberec, posledn\u00ed zbytky drobe\u010dk\u016f lehce pokropily koberec. Prsty mi starostliv\u011b mapovala obli\u010dej, jako bych to snad ani nebyl j\u00e1 a pot\u00e9 mi vtiskla lehk\u00fd polibek na \u010delo.<\/div>\n
„Co jsi zase vyv\u00e1d\u011bl Tome, chce\u0161 m\u011b usou\u017eit?“ Nadechl jsem se pro svou dokonale vymy\u0161lenou odpov\u011bd, p\u0159edb\u011bhl m\u011b v\u0161ak bratr, kter\u00fd se zak\u0159iknut\u011b op\u00edral o z\u00e1bradl\u00ed na schodech.<\/div>\n
„Mami, j\u00e1 \u2026 j\u00e1 a Tom, ud\u011blal jsem chybu, hroznou chybu.“ M\u00e1mino, do t\u00e9 doby klidn\u00e9, obo\u010d\u00ed, vytvo\u0159ilo rozzlobenou, tenkou \u010d\u00e1rku.<\/div>\n
„Bille! Okam\u017eit\u011b mi vysv\u011btl\u00ed\u0161 co se stalo, mysl\u00edm, \u017ee dne\u0161n\u00ed cesta se pr\u00e1v\u011b odkl\u00e1d\u00e1 a to na neur\u010dito!“ M\u016fj pohled se st\u0159etl s t\u00edm jeho, stejn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fdm, m\u011bl jsem pocit, jako bych na pohovce lehce posko\u010dil strachy nazad. Okam\u017eit\u011b jsem se do toho vlo\u017eil, nemohl jsem to tak nechat.<\/div>\n
„Ale mami, Ty jsi to nepochopila. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Bill zase n\u011bco zpackal, ale ne tak, jak mysl\u00ed\u0161 Ty. Holt se ta na\u0161e oslava trochu zvrtla a j\u00e1 blbec, si od n\u011bj trochu upil piva, no. A pak jsem m\u011bl hrozn\u011b chytr\u00e9 \u0159e\u010di o tom, \u017ee je Bill nejlep\u0161\u00ed zp\u011bv\u00e1k na sv\u011bt\u011b a \u017ee se Gustavov\u00fdm bubn\u016fm nevyrovn\u00e1 ani Lars Ulrich z Metallicy. No ale to jsem nev\u011bd\u011bl, \u017ee kousek od n\u00e1s sed\u00ed Daniel, v\u00ed\u0161 kter\u00fd, ne? Maj\u00ed zku\u0161ebnu v t\u011blocvi\u010dn\u011b ve \u0161kole a n\u011bjak se mu moje \u0159e\u010di nel\u00edbily a trochu d\u016frazn\u011bji jsme si vy\u0159\u00edkali rozd\u00edln\u00e9 n\u00e1zory.“ Moje obhajoba byla tak plamenn\u00e1, \u017ee jsem jen zt\u011b\u017eka vydechl. Chv\u00edli jsem napjat\u011b \u010dekal na kone\u010dn\u00fd ortel, usv\u011bd\u010duj\u00edc\u00ed ticho prolomil t\u00e1t\u016fv srde\u010dn\u00fd z\u00e1chvat sm\u00edchu.<\/div>\n
„Tome, i kdy\u017e nejsi m\u016fj vlastn\u00ed, m\u00e1m pocit, \u017ee jsi po m\u011b!“<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Tom ** I kdy\u017e se tam n\u011bkde, hluboko v m\u00e9m srdci, ozvalo trochu pok\u0159iven\u00e9, p\u0159esto hmatateln\u00e9 nad\u0161en\u00ed z toho, \u017ee kone\u010dn\u011b mohu c\u00edtit bratrovy rty opravdov\u011b, uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee v\u0161echno skon\u010dilo. Nikdy jsem se neprosil o milostn\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed, n\u00e1sil\u00ed, ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20060","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20060","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20060"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20060\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20060"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20060"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20060"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}