{"id":20061,"date":"2008-03-15T02:10:00","date_gmt":"2008-03-15T01:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20019"},"modified":"2008-03-15T02:10:00","modified_gmt":"2008-03-15T01:10:00","slug":"gone-with-the-sin-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-27\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 27."},"content":{"rendered":"
** Gustav **<\/div>\n
\u0160li jsme ml\u010dky vedle sebe, chv\u00edlemi jsem snad zapom\u00ednal pravideln\u011b d\u00fdchat, b\u00e1l jsem se, abych ne\u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u011b, abych mu neubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc. Zd\u00e1lo se, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 nezaregistroval, \u017ee jsem ho cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd na posledn\u00ed chv\u00edli dob\u011bhl, v\u016fbec jsem nech\u00e1pal co se vlastn\u011b d\u011bje, a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e jsem si v\u0161iml Billa a Tamary. Nep\u0159\u00edtomn\u011b sledoval mal\u00fd obl\u00fd kam\u00ednek, kter\u00fd celou tu dobu vytrvale nakop\u00e1val u\u0161pin\u011bnou \u0161pi\u010dkou pl\u00e1t\u011bn\u00e9 tenisky. Ani v nejmen\u0161\u00edm jsem nev\u011bd\u011bl, jak se k n\u011bmu m\u00e1m chovat, p\u0159ipadalo mi, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozpadne na tis\u00edce mal\u00fdch kousk\u016f porcel\u00e1nu a \u017ee u\u017e se nikomu nepovede jej slepit, dokonce ani jeho bratrovi. Opatrn\u011b jsem mu p\u0159es ramena p\u0159ehodil svou \u010dernou mikinu a s\u00e1m jsem z\u016fstal nep\u0159\u00edjemn\u00e9mu v\u011btru napospas v kr\u00e1tk\u00e9m triku. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se nechv\u011bje zimou, prozradilo ho v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 popotahov\u00e1n\u00ed z\u010dervenal\u00fdm nosem, ale i tak jsem cht\u011bl, aby mu nebyla zima, aby c\u00edtil alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 teplo.<\/div>\n
„V\u016fbec se mi nechce j\u00edt dom\u016f, nedok\u00e1\u017eu to j\u00edt a lehnout si jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bho a p\u0159edst\u00edrat sp\u00e1nek, nem\u016f\u017eu.“ Ustaran\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a chytil ho za ruku.<\/div>\n
„Tak poj\u010f.“ Chv\u00edli jsem z\u00e1polil s namokl\u00fdm z\u00e1mkem, po chv\u00edli se mi p\u0159eci jen poda\u0159ilo s m\u00edrn\u00fdm vrzotem otev\u0159\u00edt masivn\u00ed dubov\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 t\u00e1ta namontoval teprve ned\u00e1vno. V\u0161iml jsem si, \u017ee se Tom lehce vyhoupl na sam\u00e9 \u0161pi\u010dky trochu mokr\u00fdch pono\u017eek a musel jsem se cht\u011b necht\u011b pousm\u00e1t.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt zase tak potichu, jsme tu \u00fapln\u011b sami, rodinka si vyjela na v\u00edkend k babi\u010dce, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee prav\u00fdm d\u016fvodem je strach ze z\u00edt\u0159ka a z toho, \u017ee by se tu ronily krokod\u00fdl\u00ed slzy.“ Tom se zhoupnut\u00edm do\u0161l\u00e1pl zp\u00e1tky na paty a lehce se u\u0161kl\u00edbl, jako by mi cht\u011bl potvrdit, \u017ee on nikomu chyb\u011bt nebude.<\/div>\n
„No tak Tome, dob\u0159e, s Billem Ti to nevy\u0161lo, ale \u0159ekni popravd\u011b, copak jsi mohl \u010dekat \u00fasp\u011bch? Ale m\u00e1mu vynechej, ta T\u011b v\u017edycky m\u011bla hrozn\u011b r\u00e1da, nek\u0159ivdi j\u00ed.“ Po nekone\u010dn\u00e9 dob\u011b ke mn\u011b zvedl uslzen\u00fd pohled a t\u00e9m\u011b\u0159 jsem si v n\u011bm mohl p\u0159e\u010d\u00edst a nahmatat, \u017ee je na konci v\u0161ech sil.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, promi\u0148.“ Usykl t\u00e9m\u011b\u0159 s bolest\u00ed v hlase.<\/div>\n
Rozsv\u00edtil jsem malou postrann\u00ed lampi\u010dku, po pokoji se jen lehce mihotalo jej\u00ed slab\u00e9 sv\u011btlo. Chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to nen\u00ed \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, ale nakonec jsem p\u0159eci jen zapnul r\u00e1dio, pomal\u00e1 hudba ti\u0161e \u0161um\u011bla, pozvolna napl\u0148ovala cel\u00fd pokoj. Prohl\u00ed\u017eel jsem si tu hrom\u00e1dku ne\u0161t\u011bst\u00ed na kraji sv\u00e9 postele a srdce mi doslova usedalo bolest\u00ed. Seb\u011bhl jsem t\u011bch p\u00e1r schod\u016f do kuchyn\u011b a do mal\u00e9ho kastr\u016flku p\u0159elil v\u00edce jak litr vla\u017en\u00e9ho ml\u00e9ka, Tom p\u0159eci kakao miluje.<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b jsem prsty drtil pe\u010dliv\u011b narovnan\u00e9 prost\u011bradlo na Gustavov\u011b posteli. Po\u0159\u00e1d se mi v kr\u00e1tk\u00fdch intervalech vracely jednotliv\u00e9 v\u00fdrazy jeho tv\u00e1\u0159e, ka\u017ed\u00e9 nepatrn\u00e9 pohnut\u00ed prst\u016f, rozcuchan\u00e1 ofina z jist\u011b divok\u00fdch radov\u00e1nek. Znovu se mi sev\u0159el \u017ealudek a j\u00e1 tak tak dob\u011bhl do koupelny, kter\u00e1 byla prakticky um\u00edst\u011bna hned vedle Gustavova pokoje. Zvracen\u00ed jsem u\u017e od \u00fatl\u00e9ho d\u011btstv\u00ed z du\u0161e nen\u00e1vid\u011bl, v\u016fbec mi nedok\u00e1zalo ulevit, jedin\u00e9 \u010deho jsem dos\u00e1hl bylo to, \u017ee mi snad bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Spl\u00e1chl jsem, opl\u00e1chl si zpocen\u00fd obli\u010dej a pohledem z\u016fstal viset na sv\u00e9m odrazu v zrcadle. Jako bych to snad ani nebyl j\u00e1, skoro a\u017e \u010dern\u00e9 kruhy pod o\u010dima se t\u00e1hly p\u0159es p\u016fl obli\u010deje, t\u00e9m\u011b\u0159 siv\u00e9 barvy. Tak tohle je ta l\u00e1ska?D\u011bkuji u\u017e nechci!<\/em> Vr\u00e1til jsem se do pokoje a v\u0161iml si, \u017ee na psac\u00edm stole stoj\u00ed dva velik\u00e9 hrne\u010dky vrchovat\u011b napln\u011bn\u00e9 tolik milovanou dobrotou. Gustav st\u00e1l trochu stranou, vid\u011bl jsem na n\u011bm rozpaky, musel m\u011b sly\u0161et. „Je Ti dob\u0159e? Nem\u00e1m Ti don\u00e9st studen\u00fd obklad nebo t\u0159eba Kinedryl?“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pl\u00e1cl do \u010dela a j\u00e1 se musel usm\u00e1t jeho starostlivosti. „Kinedryl, j\u00e1 jsem ale blbej, ten se pou\u017e\u00edv\u00e1 p\u0159i j\u00edzd\u011b autem. V\u00ed\u0161 co? Rad\u011bji poj\u010f a vypij alespo\u0148 tohle, ur\u010dit\u011b Ti bude l\u00e9pe \u2026 tedy v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed.“<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem si hrn\u00ed\u010dek s\u00e1laj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00fdm horkem p\u0159isunul o n\u011bco bl\u00ed\u017e ke rt\u016fm, nep\u0159irozen\u011b zcvrkl\u00fdm a okoral\u00fdm k bolesti.<\/div>\n
„Chce\u0161 si o tom pov\u00eddat?“ Navrhnul Gustav t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, p\u0159esto pichlav\u00e1 ot\u00e1zka neunikla m\u00fdm nastra\u017een\u00fdm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Je v\u016fbec o \u010dem? Nev\u00edm, co jsem si myslel. Slep\u011b jsem doufal v to, \u017ee se zm\u011bn\u00ed, \u017ee ho jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku zm\u011bn\u00ed to, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1d. Ale m\u016f\u017ee l\u00e1ska zm\u011bnit \u010dlov\u011bka, kter\u00fd je tolik zahled\u011bn\u00fd do sebe sama? Nev\u00edm \u2026 cht\u011bl bych doufat i nad\u00e1le, i p\u0159esto v\u0161echno, co se dnes stalo, ho st\u00e1le miluji \u2026 nejde na to v\u0161echno jen tak zapomenout, m\u016f\u017ee ud\u011blat cokoliv, st\u00e1le bude prvn\u00edm.“ Gustava to z\u0159ejm\u011b trochu p\u0159ekvapilo, jinak si neum\u00edm vysv\u011btlit to pocintan\u00e9 triko \u2026 nejsi s\u00e1m, kdo to nech\u00e1pe. Ale nalh\u00e1vat si nic nechci.<\/div>\n
„P .. po\u010dkej Tome, p\u0159ece ho po tom v\u0161em je\u0161t\u011b nebude\u0161 milovat! Kdy\u017e si vzpomenu kolikr\u00e1t T\u011b p\u0159ede mnou i p\u0159ed Georgem urazil, d\u011blal si srandu z toho jak vypad\u00e1\u0161, z Tv\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Promi\u0148, ale jsi hloupej! Pl\u00fdtv\u00e1\u0161 l\u00e1skou k n\u011bkomu, kdo si j\u00ed opravdu nezaslou\u017e\u00ed. Co \u0159ekne\u0161 na Tamaru, copak Ti j\u00ed nen\u00ed l\u00edto? Ona jedin\u00e1 nev\u011bd\u011bla, \u017ee je to jen hra jako s ka\u017edou. Ach, jo Tome, vzpamatuj se!“<\/div>\n
** Gustav **<\/div>\n
Dob\u0159e, mohl jsem b\u00fdt o trochu taktn\u011bj\u0161\u00ed, uzn\u00e1v\u00e1m, vyjelo to ze m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky, prost\u011b jen chci, aby byl zase t\u00edm k\u00fdm b\u00fdval, kdy\u017e jsme si kopali bal\u00f3nem na \u0161koln\u00edm h\u0159i\u0161ti. Nikdy neum\u011bl hr\u00e1t, ale oproti jeho bratrovi um\u011bl sn\u00e1\u0161et prohru a sm\u00e1t se vlastn\u00edm nedostatk\u016fm. Bill z nich \u010dasem \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ud\u011blal svou p\u0159ednost, Tom do sv\u00e9 deprese zapadl a\u017e po u\u0161i. Ml\u010del, usmrkan\u00fdm ruk\u00e1vem si ot\u0159el obli\u010dej, kter\u00fd op\u011bt mapovaly tenounk\u00e9 cesti\u010dky slan\u00fdch stop. Unaven\u011b jsem vydechl a p\u0159ito\u010dil se k n\u011bmu, abych ho mohl obejmout \u2026 znovu.<\/div>\n
„V \u2026 v\u00edm, \u017ee jsem hloupej, ale kdy\u017e si nem\u016f\u017eu pomoct? Mo\u017en\u00e1 bych se m\u011bl j\u00edt l\u00e9\u010dit, j\u00e1 nev\u00edm, p\u0159ipad\u00e1m si jak z\u00e1vislej na t\u011bch nejhnusn\u011bj\u0161\u00edch drog\u00e1ch, to on je mou z\u00e1vislost\u00ed. Gustave, pros\u00edm, pomo\u017e mi dostat se od n\u011bj pry\u010d, pry\u010d z t\u011bch t\u011b\u017ek\u00fdch okov\u016f.“ Brada mu nep\u0159irozen\u011b drkotala, prosil. A j\u00e1 se zmohl jen na lehk\u00e9 pol\u00edben\u00ed na \u010delo. Mohu sl\u00edbit s\u00e1m sob\u011b, \u017ee se ho budu sna\u017eit vyl\u00e9\u010dit, v\u0161\u00ed tou l\u00e1skou co m\u00e1m uvnit\u0159 a kter\u00e1 nikdy neuk\u00e1\u017ee pravou tv\u00e1\u0159, ale t\u0159eba pomalu zapomene. A jednou si mo\u017en\u00e1 v\u0161imne nen\u00e1padn\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka, kter\u00fd ho celou tu dobu up\u0159\u00edmn\u011b miluje.<\/div>\n
** Tom **<\/div>\n
Pomalu za\u010d\u00ednalo sv\u00edtat, jemn\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky si neomyln\u011b hledaly cestu mezi no\u010dn\u00ed oblohou. Potichu jsem vklouzl do pokoje, kter\u00fd si spokojen\u011b hov\u011bl v t\u00e9 nejtmav\u0161\u00ed \u010derni. Zoufale jsem vyk\u0159ikl \u00falekem, instinktivn\u011b jsem se ostr\u00fdmi zuby zakousl do subtiln\u00ed dlan\u011b, kter\u00e1 mi pohotov\u011b zakryla pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta.<\/div>\n
„Kdepak jsi byl, u\u017e\u00edval sis?“ Napjat\u00fdm t\u011blem v m\u017eiku projela ostr\u00e1 vlna \u00falevy, bezpe\u010dn\u011b jsem rozpoznal bratr\u016fv rozzloben\u00fd hlas. Z jeho p\u0159i\u0161krcen\u00e9ho podt\u00f3nu jsem si mohl domyslet, \u017ee je bu\u010fto opil\u00fd nebo zase spolykal n\u011bco, \u010d\u00edm by zahnal sv\u016fj neviditeln\u00fd spl\u00edn. Jedin\u011b tehdy b\u00fdval takhle nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b agresivn\u00ed k sob\u011b sam\u00e9mu i ke mn\u011b. Sna\u017eil jsem se po n\u011bm ohnat, ale \u0161ikovn\u011b mi zkroutil ob\u011b ruce za z\u00e1da tak, abych se nezmohl na \u017e\u00e1dn\u00fd v\u011bt\u0161\u00ed odpor v\u016f\u010di jeho t\u011blu, kter\u00e9 se k tomu m\u00e9mu nal\u00e9hav\u011b p\u0159itisklo. Jeho hork\u00fd p\u0159er\u00fdvav\u00fd dech ovanul mou neviditelnou hus\u00ed k\u016f\u017ei na napjat\u00e9m krku, tep se mi zvy\u0161oval \u00fam\u011brn\u011b tomu, jak bl\u00edzko byl m\u016fj bratr. P\u0159es ve\u0161kerou mou snahu, vt\u011bsnat si do hlavy bolestiv\u00e9 sev\u0159en\u00ed a u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fd t\u00f3n, jsem poc\u00edtil neuhas\u00ednaj\u00edc\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148, st\u00e1le je… tak dokonal\u00fd.<\/div>\n
„Na n\u011bco jsem se T\u011b ptal, d\u011bvko, s k\u00fdm jsi byl?!“ Se vztekl\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem si m\u011b nato\u010dil tak, aby mi vid\u011bl do uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed, aby se snad mohl kochat m\u00fdm \u0161\u00edlen\u00fdm zoufalstv\u00edm. Z\u0159ejm\u011b ho ten pohled rozdov\u00e1d\u011bl, mo\u017en\u00e1 pohor\u0161il, p\u0159ib\u00fdvaly nov\u00e9 a nov\u00e9 r\u00e1ny, u nosu jsem z\u0159eteln\u011b uc\u00edtil mal\u00fd pram\u00ednek krve.<\/div>\n
„Pros\u00edm T\u011b Bille, tohle nejsi Ty, pod\u00edvej se na sebe a vzpamatuj se, no tak, br\u00e1\u0161ko!“ Neust\u00e1le se mnou cloumal z jedn\u00e9 strany na druhou, facky u\u017e jsem p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat, p\u0159ipadalo mi, \u017ee jeho \u0161t\u00edhlounk\u00e1 konstrukce m\u00e1 a\u017e nadp\u0159irozenou s\u00edlu, neuv\u011b\u0159itelnou. Kone\u010dn\u011b se mi poda\u0159ilo uvolnit z jeho ocelov\u00e9ho sev\u0159en\u00ed jednu dla\u0148, na rozbolav\u011bl\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed okam\u017eit\u011b nask\u00e1kaly malinkat\u00e9 mod\u0159iny. S n\u00e1mahou jsem jej chytil za \u0161pi\u010dku brady tak, aby se na m\u011b prost\u011b musel pod\u00edvat.<\/div>\n
„Pro\u010d mi tak moc ubli\u017euje\u0161, tolik T\u011b miluji, nezn\u00e1\u0161 smilov\u00e1n\u00ed?“ Nep\u0159irozen\u011b se mi zlomil hlas, m\u00edsto \u00fap\u011bnliv\u00e9 prosby, zbylo jen zoufal\u00e9 sk\u0159ehot\u00e1n\u00ed. Tolik chladu v jeho nekone\u010dn\u011b hn\u011bd\u00e9m pevn\u00e9m pohledu. Byl jsem si jist, \u017ee kdybychom nest\u00e1li v pokoji, znechucen\u00edm by si nade mnou odplivl.<\/div>\n
„Chudinko moje mal\u00e1, nep\u0159ipad\u00e1\u0161 si p\u0159eci jenom trochu \u00fachylnej? Ale na druhou stranu, bylo by mo\u017en\u00e1 fajn se s Tebou jen tak pomazlit v post\u00fdlce, tolik se mi podob\u00e1\u0161, ale dokonal\u00fd je z n\u00e1s jen jeden. Ty jsi holt takov\u00e1 d\u011bvka pro v\u0161echno, vi\u010f?“ N\u00e1sil\u00edm si m\u011b p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a zu\u0159iv\u011b mi v polibku skousl slan\u00e9 rty, okam\u017eit\u011b jsem uc\u00edtil nezam\u011bniteln\u00fd pach krve.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

** Gustav ** \u0160li jsme ml\u010dky vedle sebe, chv\u00edlemi jsem snad zapom\u00ednal pravideln\u011b d\u00fdchat, b\u00e1l jsem se, abych ne\u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u011b, abych mu neubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc. Zd\u00e1lo se, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 nezaregistroval, \u017ee jsem ho cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd na posledn\u00ed chv\u00edli dob\u011bhl, v\u016fbec jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20061","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20061","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20061"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20061\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20061"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20061"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20061"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}