{"id":20067,"date":"2008-03-15T01:40:00","date_gmt":"2008-03-15T00:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20025"},"modified":"2008-03-15T01:40:00","modified_gmt":"2008-03-15T00:40:00","slug":"gone-with-the-sin-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-21\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 21."},"content":{"rendered":"
*** Tom ***<\/div>\n
Chv\u00edli jsem neopatrn\u011b balancoval nad okrajem keramick\u00e9ho, m\u00edsty u\u017e trochu opr\u00fdskan\u00e9ho umyvadla, nakonec jsem se p\u0159eci jen s m\u00edrnou n\u00e1mahou k\u0159e\u010dovit\u011b zachytil o jeho okraj a pov\u011bsil se na n\u011bj celou svou, t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u0161\u00ed, vahou. Odra\u017eenou, mraziv\u011b studenou vodou, jsem si opl\u00e1chl strnul\u00fd obli\u010dej a chv\u00edli jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu pozoroval v mal\u00e9m, u\u0161pin\u011bn\u00e9m zrcad\u00e9lku, ve kter\u00e9m si bratr ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no \u00fap\u011bnliv\u011b \u010dernil sv\u00e9 prohnut\u00e9 a ti\u0161e trp\u00edc\u00ed \u0159asy. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b ten prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled, den co den, tak trochu d\u011bs\u00ed \u2026<\/em> Odevzdan\u011b se proh\u00fdbaj\u00ed pod trojitou vrstvou nekvalitn\u00ed \u0159asenky, trp\u00ed, ale podl\u00e9haj\u00ed \u2026 zvykem? Tak, jako Ty, hlup\u00e1ku \u2026<\/em> Dlan\u011bmi, kter\u00e9 se st\u00e1le nep\u0159irozen\u011b t\u0159\u00e1sly, jsem se odhodlan\u011b popleskal po b\u00edl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a sna\u017eil se zapomenout, smazat ten osvobozuj\u00edc\u00ed pocit, kter\u00fd jsem c\u00edtil, kdy\u017e jsem ho pol\u00edbil. A pr\u00e1v\u011b tak, jak bylo m\u00e9 srdce p\u0159ed p\u00e1r minutami pln\u00e9 a p\u0159ekypuj\u00edc\u00ed sladk\u00fdm douf\u00e1n\u00edm, je te\u010f pr\u00e1zdn\u00e9 a syrov\u00e9 \u2026 uc\u00edt\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bkdy \u2026 l\u00e1sku?<\/em><\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, \u017ee se v\u016fbec nic nezm\u011bnilo. Jako by n\u011bkdo opravdu na chv\u00edli pozastavil o p\u0159ekot ub\u00edhaj\u00edc\u00ed \u010das, t\u00edm kouzeln\u00fdm tla\u010d\u00edtkem a j\u00e1 se vr\u00e1til doprost\u0159ed toho \u0161um\u00edc\u00edho shonu, kter\u00fd sebou nese ka\u017ed\u00fd narozeninov\u00fd den. M\u00e1ma se zlehka op\u00edrala v pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch a srde\u010dn\u011b v\u00edtala nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed hosty. P\u0159i\u0161li v\u0161ichni, nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd nezapomn\u011bl. Michael zoufale z\u00e1polil s uzlem na tkani\u010dce, s poskakuj\u00edc\u00ed Tamarou, kter\u00e1 do n\u011bho byla celou tu dobu pevn\u011b zav\u011b\u0161ena. Z d\u00e1lky jsem se op\u00e1jel Gustavov\u00fdm mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a m\u011bl jsem neovladatelnou touhu, schovat se do jeho p\u0159\u00e1telsk\u00e9 n\u00e1ru\u010de \u2026 a plakat. Sm\u00edm Ti to v\u016fbec n\u011bkdy \u0159\u00edct?<\/em> Georg ho, jako obvykle, po\u0161\u0165uchoval a \u0161k\u00e1dlil, tihle dva si neust\u00e1le dokazovali, kdo z nich m\u00e1 v\u00edc s\u00edly a obratnosti. A p\u0159itom bylo pravdou, \u017ee nejv\u00edc, \u010deho se od nich dost\u00e1valo druh\u00fdm, byla prachoby\u010dejn\u00e1 n\u011bha. Kone\u010dn\u011b jsem se zbavil bolav\u00e9ho pocitu v \u017ealudku, \u2026 znovu jsem byl mezi t\u011bmi, kte\u0159\u00ed m\u011b maj\u00ed r\u00e1di. Necht\u011blo se mi nikam odj\u00ed\u017ed\u011bt, necht\u011bl jsem sv\u00e9 mal\u00e9 m\u011bste\u010dko, s hrstkou p\u0159\u00e1tel, vym\u011bnit za hysterick\u00e9 davy fale\u0161n\u00fdch p\u0159isluhova\u010d\u016f .., tak pro\u010d? Pro n\u011bj! A pro nic!<\/em><\/div>\n
„Tak honem, vy dva oslavenci, \u010dek\u00e1 v\u00e1s bojov\u00fd \u00fakol. Kdo jin\u00fd by m\u011bl roz\u0159\u00edznout narozeninov\u00fd dort?“ M\u00e1ma n\u00e1s neopatrn\u011b po\u0161\u0165uchovala a do ruky mi vrazila podlouhl\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd n\u016f\u017e. Bratr se neochotn\u011b zvedl z pohovky, kde spolu s Gustavem polohlasn\u011b \u0159e\u0161il n\u00e1\u0161 bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se odjezd. Jakoby nic, chytil mou ruku, ve kter\u00e9 jsem dr\u017eel n\u016f\u017e a se sm\u00edchem rozkrojil vanilkov\u00fd dort s patn\u00e1cti sv\u00ed\u010dkami. Nemohl vn\u00edmat, jak moc se mi t\u0159ese ruka, nemohl c\u00edtit zmaten\u011b pulsuj\u00edc\u00ed krev \u2026 ne, nemohl, proto\u017ee necht\u011bl. Rodi\u010de se s n\u00e1mi rozlou\u010dili a jako ka\u017ed\u00fdm rokem se vytratili za sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, cht\u011bli n\u00e1m nechat trochu svobody, m\u011bli pocit, \u017ee p\u0159ek\u00e1\u017e\u00ed, ale nebyla to pravda. Nebyla!<\/div>\n
A\u010dkoliv se mi v hlav\u011b rojily ty nejhor\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e, ve\u010der plynul p\u0159\u00edjemn\u011b a poklidn\u011b. Jen Tamara najednou, oproti sv\u00e9mu zvyku, b\u00fdt st\u00e1le vesel\u00e1 a nad v\u011bc\u00ed, posmutn\u011bla. Vid\u011bl jsem ten zoufal\u00fd pohled, kter\u00fd mapoval nep\u0159\u00edtomnou tv\u00e1\u0159 m\u00e9ho bratra, kter\u00fd v tichosti pop\u00edjel skleni\u010dku za skleni\u010dkou dom\u00e1c\u00edho \u010derven\u00e9ho v\u00edna a jeho jemn\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di nas\u00e1ly odst\u00edn rozj\u00edven\u00e9 opilosti. Um\u011bl jsem si p\u0159edstavit, kolik nervozity ji st\u00e1lo rozhodnut\u00ed, aby sem dnes p\u0159i\u0161la. Asi taky zadoufala, \u017ee by ten, kter\u00e9ho miluje, mohl projevit trochu citu. Jedin\u00e9, co mohla zachytit, bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed „ahoj“, kter\u00e9 tak n\u011bm\u011b vyzn\u011blo do pozdn\u00edho odpoledne. St\u00e1le odm\u00edtala pochopit, \u017ee jej\u00ed l\u00e1skypln\u00e9 sn\u011bn\u00ed ztratila s klukem, kter\u00fd nen\u00ed \u2026 nen\u00ed schopen<\/em>. Sna\u017eila se to ust\u00e1t se sv\u00fdm obvykl\u00fdm stoick\u00fdm klidem \u2026 ale posmutn\u011bl\u00e1 tv\u00e1\u0159 ji prozradila. Sp\u00e1nky mi ho\u0159ely vztekem, copak to nevid\u00ed, je slep\u00fd? Snad v\u00edc, ne\u017e sob\u011b samotn\u00e9mu, Tob\u011b jedin\u00e9 bych p\u0159\u00e1l celou v\u011b\u010dnost bratrovy opojn\u00e9 l\u00e1sky \u2026 nedok\u00e1\u017ee\u0161 to ani Ty \u2026 a ani j\u00e1. A stejn\u011b roztomil\u00e9 a zv\u00eddav\u00e9 d\u011bv\u010de, jako p\u0159ed p\u011bti lety, se sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi copy, \u010dek\u00e1 a douf\u00e1, \u017ee se snad stane z\u00e1zrak \u2026<\/em><\/div>\n
Nest\u00e1l o mou spole\u010dnost, nest\u00e1l o nikoho. Jak\u00fd byl d\u016fvod toho, \u017ee nikoho ze sv\u00fdch takzvan\u00fdch p\u0159\u00e1tel, nepozval na dne\u0161n\u00ed oslavu? V\u017edycky si vysta\u010dil s\u00e1m, ti druz\u00ed byli p\u0159\u00edli\u0161 oby\u010dejn\u00ed na to, aby jim daroval by\u0165 kousek ze sv\u00e9 bo\u017eskosti. A tak tam zaduman\u011b sed\u011bl, opil\u00fd v\u00ednem a nudou \u2026 nemohl se do\u010dkat, a\u017e odsud kone\u010dn\u011b vypadneme, tolik se t\u011b\u0161il! Ale j\u00e1 jsem p\u0159ipraven\u00fd nebyl. T\u0159\u00e1sl jsem se strachy nad t\u00edm, \u017ee nebudu um\u011bt hr\u00e1t svou sv\u011b\u0159enou roli dobyvatele d\u00edv\u010d\u00edch srdc\u00edch \u2026 nikdy jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 nedobyl \u2026 a ani nechci!<\/em> Dodne\u0161ka jsem nebyl sto pochopit slova Davida, na\u0161eho mana\u017eera, kter\u00e1 se mi jedno za druh\u00fdm vryla do pam\u011bti. „Ty jsi p\u0159esn\u011b typ kluka, kv\u016fli kter\u00e9mu holka ztr\u00e1c\u00ed pojem o realit\u011b, jsi n\u00e1\u0161 tah spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem.“ Jedin\u00e1 holka, kter\u00e1 mi, kdy v\u011bnovala \u00fasm\u011bv byla Tamara \u2026 a to jen proto, \u017ee se podob\u00e1m jemu. Tak pro\u010d? Pro\u010d m\u00e1m b\u00fdt bezduchou \u0161achovou figurkou, pro\u010d se neum\u00edm vzep\u0159\u00edt? U\u017e jen dva dny \u2026 ne v\u00edc.<\/em><\/div>\n
Opatrn\u011b jsem si na svou poli\u010dku v d\u011btsk\u00e9m pokoji rovnal jeden d\u00e1rek za druh\u00fdm, barevn\u00e9 stu\u017eky na ozdobn\u00fdch pap\u00edrech se na m\u011b skota\u010div\u011b usm\u00edvaly. Nerozbalil jsem ani jedin\u00fd, tentokr\u00e1t ne. Pro\u010d si je nenechat na hor\u0161\u00ed \u010dasy? I v d\u011btsk\u00fdch poh\u00e1dk\u00e1ch to tak je. Popelka m\u00e1 sv\u00e9 t\u0159i o\u0159\u00ed\u0161ky, kter\u00e9 j\u00ed pomohou z toho nejhor\u0161\u00edho, pro\u010d nev\u011b\u0159it, \u017ee tyhle \u00fahledn\u011b zabalen\u00e9 krabi\u010dky, pomohou pr\u00e1v\u011b m\u011b? A v koutku du\u0161e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee kouzelnou pomoc budu pot\u0159ebovat \u2026 nejednou.<\/div>\n
V\u0161ichni u\u017e d\u00e1vno ode\u0161li, pomalu se bl\u00ed\u017eila p\u016flnoc. St\u00e1l jsem kousek p\u0159ed n\u00edm, v tom nejhlub\u0161\u00edm tichu setm\u011bl\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam sm\u011b\u0159uje jeho pr\u00e1zdn\u00fd tup\u00fd v\u00fdraz. Kdykoliv m\u011bl bratr p\u0159\u00edle\u017eitost, nechal se alkoholem odn\u00e9st n\u011bkam hodn\u011b daleko a j\u00e1 se b\u00e1l, \u017ee t\u00edm, \u017ee budeme daleko od rodi\u010d\u016f, s vlastn\u00edmi pen\u011bzi, se v\u0161echno jen zhor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Bille, m\u011bli bychom j\u00edt sp\u00e1t, je pozd\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161?“ Trochu se pohnul na semi\u0161ov\u00e9 seda\u010dce a pohubl\u00e9 ruce spustil kolem zkroucen\u00e9ho t\u011bla. Opatrn\u011b jsem j\u00edm zacloumal a chytil ho za shrben\u00e9 rameno.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, pom\u016f\u017eu Ti, dob\u0159e?“ M\u00edsto odpov\u011bdi mi na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la jeho rozzloben\u00e1 dla\u0148. Ubl\u00ed\u017een\u011b jsem se dr\u017eel za narudlou skvrnu a a\u010dkoliv jsem to necht\u011bl, po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly drobn\u00e9 slzy. Bolelo to \u2026 pos\u00edlen t\u00edm v\u0161\u00edm pit\u00edm, m\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou s\u00edlu a j\u00e1 tu\u0161il, \u017ee hlavn\u00edm hnac\u00edm motorem, je vztek na mou osobu.<\/div>\n
„Dr\u017e u\u017e kone\u010dn\u011b hubu, Ty zmetku!“ Za\u0159val, ale posledn\u00ed \u010d\u00e1st v\u011bty splynula do nesmysln\u00e9ho huh\u0148\u00e1n\u00ed. „Kv\u016fli Tob\u011b u\u017e nebude nic jako d\u0159\u00edv, nic \u2026 mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee se k Tob\u011b m\u016f\u017eu chovat norm\u00e1ln\u011b, po tom, co jsi mi dneska r\u00e1\u010dil vyklopit? \u017de m\u016f\u017eu sn\u00edt n\u00e1\u0161 sen bez toho, abych po\u0159\u00e1d nemyslel na to, jak nechutn\u00e9ho m\u00e1m bratra. Kurva! Tome, j\u00e1 T\u011b nen\u00e1vid\u00edm, nen\u00e1vid\u00edm!!“<\/div>\n
P\u0159ib\u00fdvaly nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy, a\u010dkoliv m\u011b bratrova facka d\u00e1vno nebolela \u2026 a necht\u011bly utichnout, ani kdy\u017e jsem ho s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil vl\u00e1\u010del do schod\u016f a nechal se otloukat jako fackovac\u00ed pan\u00e1k. Starostliv\u011b jsem ho polo\u017eil do pe\u0159in a nevn\u00edmal, \u017ee mi rve vlasy a v sev\u0159en\u00fdch dlan\u00edch mu z\u016fst\u00e1vaj\u00ed dlouh\u00e9, zkroucen\u00e9 prameny. A ano, bolelo to \u2026 ale mnohem v\u00edc m\u011b bolelo v\u011bdom\u00ed, \u017ee u\u017e se o n\u011bj nikdy nebudu moci starat, \u017ee on u\u017e o m\u011b nestoj\u00ed. Nedbal jsem na jeho nad\u00e1vky, kter\u00e9 se \u0159inuly jedna za druhou, jako nemilosrdn\u00e1 kanon\u00e1da vojska v p\u0159esile a l\u00e1skypln\u011b jsem ho pohladil po odvr\u00e1cen\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Plakal \u2026 na dlan\u00edch jsem c\u00edtil hork\u00e9, lepkav\u00e9 slzy \u2026 Bo\u017ee, jeho slzy!! K\u0159e\u010dovit\u011b jsem se k n\u011bmu schoulil a dr\u017eel ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed dokud neusnul \u2026 p\u0159es to, \u017ee mi vztekem po\u0161kr\u00e1bal obli\u010dej do krve \u2026 u\u017e v\u00ed\u0161 co je l\u00e1ska?<\/em><\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

*** Tom *** Chv\u00edli jsem neopatrn\u011b balancoval nad okrajem keramick\u00e9ho, m\u00edsty u\u017e trochu opr\u00fdskan\u00e9ho umyvadla, nakonec jsem se p\u0159eci jen s m\u00edrnou n\u00e1mahou k\u0159e\u010dovit\u011b zachytil o jeho okraj a pov\u011bsil se na n\u011bj celou svou, t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u0161\u00ed, vahou. Odra\u017eenou, mraziv\u011b studenou vodou,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20067","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20067","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20067"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20067\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20067"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20067"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20067"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}