{"id":20069,"date":"2008-03-15T01:30:00","date_gmt":"2008-03-15T00:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20027"},"modified":"2008-03-15T01:30:00","modified_gmt":"2008-03-15T00:30:00","slug":"gone-with-the-sin-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/15\/gone-with-the-sin-19\/","title":{"rendered":"Gone with the sin 19."},"content":{"rendered":"
*** Tom ***<\/em><\/div>\n
Pomalu za\u010d\u00ednalo sv\u00edtat a j\u00e1 pozoroval tenounk\u00e9 paprsky, kter\u00e9 se vehementn\u011b prod\u00edraly setm\u011bl\u00fdm pokoj\u00ed\u010dkem. Z chladn\u00e9ho vzduchu jsem uc\u00edtil rod\u00edc\u00ed se podzim, zd\u00e1lo se, \u017ee l\u00e9to p\u0159ece jen smutn\u011b skl\u00e1n\u00ed svou b\u011blostnou \u0161\u00edji pod kat\u016fv nabrou\u0161en\u00fd me\u010d. Mo\u017en\u00e1 bude krajina o n\u011bco smutn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e d\u0159\u00edv, nohavice si ucour\u00e1m v protivn\u00e9m bl\u00e1t\u011b, ale i tak m\u00e1m podzimn\u00ed n\u00e1ladu r\u00e1d. P\u0159\u00edjemn\u00fdmi my\u0161lenkami jsem se nechal znovu ukol\u00e9bat do lehk\u00e9ho sp\u00e1nku \u2026 st\u00e1le jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jeho lehce na\u0161pulen\u00e9 rty. Ty jemn\u00e9 vr\u00e1sky, kter\u00e9 jsem v tom sp\u011bchu nesta\u010dil spo\u010d\u00edtat, se mi vryly do pam\u011bti a klidn\u011b si o nich nech\u00e1m zd\u00e1t \u2026<\/em><\/div>\n
Moje st\u00e1le unaven\u00e9 o\u010di, l\u00edn\u011b zabloudily k bud\u00edku, kter\u00fd ti\u0161e odpo\u010d\u00edval na no\u010dn\u00edm stolku u m\u00e9 hlavy. Bl\u00ed\u017eilo se poledne. Slun\u00ed\u010dko u\u017e p\u00e1lilo znateln\u011bji, tak p\u0159eci jen je l\u00e9to u konce a hlad\u00ed n\u00e1s z posledn\u00edch sil. Zkus z\u016fstat je\u0161t\u011b chv\u00edli \u2026 zah\u0159ej m\u011b.<\/em> Oto\u010dil jsem se na lev\u00fd bok a m\u016fj pohled se st\u0159etl s t\u00edm jeho \u2026 trochu zaduman\u00fdm. S do \u0161iroka otev\u0159en\u00fdma o\u010dima, m\u011b n\u011bm\u011b pozoroval a j\u00e1 m\u011bl najednou skoro neovladatelnou touhu, vb\u011bhnout do koupelny a zkontrolovat jak vypad\u00e1m \u2026 jen \u2026 necht\u011bl jsem ho zklamat. „J\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee sis odpo\u010dinul, necht\u011bl jsem T\u011b t\u00edm no\u010dn\u00edm v\u00fdstupem budit \u2026 tak snad dnes nebude\u0161 unaven\u00fd.“ M\u011bl jsem pocit, \u017ee se ani o kous\u00ed\u010dek nepohnul, bradu pevn\u011b zaklesnutou v dlani \u2026 mo\u017en\u00e1 jen lehce k\u00fdvnul o\u010dima. M\u011bl jsem bl\u00e1znivou chu\u0165 zapomenout na rodinou oslavu a na\u0161e kamar\u00e1dy, zamknout se tu s milovan\u00fdm na tis\u00edce z\u00e1pad\u016f a jen \u0161eptat \u2026 \u0161eptat o n\u00e1s dvou.<\/div>\n
P\u0159evl\u00e9kl jsem se do \u010dist\u00e9ho oble\u010den\u00ed a p\u0159ed zrcadlem v pokoji jsem si poupravil zcuchan\u00e9 vlasy. Pln nervozity jsem p\u0159e\u0161lapoval na prahu pokoje, nerozhodnut, jestli je prav\u00e1 chv\u00edle na to, sej\u00edt dol\u016f. Bratr st\u00e1le okupoval koupelnu, i za dve\u0159mi jsem nev\u011bdomky sly\u0161el jeho brouk\u00e1n\u00ed pod sprchou. Slim\u00e1\u010d\u00edm tempem jsem sch\u00e1zel do j\u00eddelny a na ka\u017ed\u00e9m sch\u016fdku jsem se zastavil s t\u00edm, \u017ee se p\u0159eci jen je\u0161t\u011b na chv\u00edli vr\u00e1t\u00edm do pokoje \u2026 pod pe\u0159inu. B\u00e1l jsem se jeho reakce \u2026 jeho v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed. Bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, pom\u00fd\u0161let na n\u00e1vrat, jakmile jsem zahl\u00e9dl m\u00e1minu rozesm\u00e1tou tv\u00e1\u0159, nem\u011bl jsem na v\u00fdb\u011br. T\u00e1ta na m\u011b soucitn\u011b mrknul a j\u00e1 nasadil odevzdan\u00fd v\u00fdraz \u2026 kampak se pod\u011bl asi p\u011btilet\u00fd Tom, kter\u00fd se tetelil blahem, kdy\u017e se s maminkou sm\u011bl beze studu pomazlit? Zpod z\u00e1plavy hust\u00fdch vlas\u016f jsem pozoroval bratra, jak si m\u011b, op\u0159en\u00fd o st\u011bnu v poschod\u00ed, zamy\u0161len\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Neunikl mi ani p\u0159ej\u00edcn\u00fd \u00fa\u0161klebek na bezchybn\u00e9, le\u010d trochu um\u011bl\u00e9, tv\u00e1\u0159i\u010dce \u2026 Vypadal tak kouzeln\u011b \u2026 zn\u00e1te to \u2026 princezna pol\u00edb\u00ed o\u0161klivou \u017eabku a ta se prom\u011bn\u00ed v prince, tak tohle je m\u016fj princ! Zd\u00e1lo se mi, \u017ee cel\u00fd z\u00e1\u0159\u00ed a sv\u011bt\u00e9lkuje \u2026 osl\u0148oval m\u011b, a\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee jsem po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot nucen slou\u017eit jeho hn\u011bd\u00fdm o\u010d\u00edm \u2026 a nikdy v\u00edc se z toho kouzla nevymanit.<\/div>\n
Maminka m\u011b u\u017e opravdu naposledy stiskla v n\u00e1ru\u010d\u00ed a v\u011bnovala lehk\u00fd polibek na tv\u00e1\u0159, kter\u00fd jako poka\u017ed\u00e9, von\u011bl jej\u00ed jemn\u011b fialovou rt\u011bnkou. Rozh\u00fd\u010dkan\u011b m\u011b pohladila po vlasech a j\u00e1 v jej\u00edch o\u010d\u00edch najednou uvid\u011bl, ne moc dob\u0159e skryt\u00fd, smutek. Uv\u011bdomovala si, \u017ee n\u00e1s ztr\u00e1c\u00ed \u2026 pevn\u011b jsem stiskl jej\u00ed ledovou, trochu se chv\u011bj\u00edc\u00ed, ruku. Znovu jsem j\u00ed pod\u011bkoval za piercing, kter\u00fd mi v\u011bnovala trochu p\u0159ed\u010dasn\u011b a obr\u00e1til se na Gordona, kter\u00fd mi jen chlapsky pot\u0159\u00e1sl nata\u017eenou pravic\u00ed. Samou nervozitou jsem dne\u0161n\u00edho dne nemohl dospat! Sice jsme d\u00e1rek vyb\u00edrali spolu, p\u0159esto jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 mu\u010div\u011b t\u011b\u0161il, a\u017e si na novou kytaru zahraji prvn\u00ed, by\u0165 t\u0159eba nesmysln\u00e9 akordy. Prsty se mi t\u0159\u00e1sly nedo\u010dkavost\u00ed a j\u00e1 z\u00e1libn\u011b o\u010dich\u00e1val leskl\u00e9 pouzdro, kter\u00e9 jsem jen nerad op\u0159el do rohu m\u00edstnosti. Pozoroval jsem m\u00e1mu s Billem a a\u010dkoliv jsem mu mohl vr\u00e1tit jeho p\u0159ede\u0161l\u00e9 \u00fa\u0161klebky, neud\u011blal jsem to. Moji dva nejdra\u017e\u0161\u00ed spolu \u2026 ten pohled m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b zah\u0159\u00e1l u srdce.<\/div>\n
N\u00e1lada u ob\u011bda byla p\u0159\u00edjemn\u00e1, jako u\u017e dlouho p\u0159edt\u00edm ne \u2026 znovu jsme zd\u00e1nliv\u011b plnili \u00falohu oby\u010dejn\u00e9, spokojen\u00e9 rodiny. S chut\u00ed jsem p\u0159e\u017evykoval hr\u00e1\u0161ek v bramborov\u00e9m sal\u00e1t\u011b, kter\u00fd se v na\u0161\u00ed dom\u00e1cnosti, spolu s rybou, pod\u00e1val jen p\u0159i zvl\u00e1\u0161tn\u00edch p\u0159\u00edle\u017eitostech. St\u00e1le jsem o\u010dkem bloudil po bratrov\u011b d\u011btsky rozesm\u00e1t\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce, kter\u00e1 se ne\u00fam\u011brn\u011b nad\u0161en\u011b t\u011b\u0161ila z p\u00e1r kousk\u016f oble\u010den\u00ed, kter\u00fdmi ho m\u00e1ma podarovala. V\u011bd\u011bla, jak nespokojen\u00fd je se sv\u00fdm stroh\u00fdm \u0161atn\u00edkem, neust\u00e1le jsme byli nuceni poslouchat jeho f\u0148uk\u00e1n\u00ed na t\u00e9ma \u2026 „hastro\u0161 ve sv\u011bt\u011b sv\u011btov\u00e9 hudby“ \u2026 byl tak neskute\u010dn\u011b je\u0161itn\u00fd \u2026 ale i tak sv\u016fj, m\u016fj. V\u0161echny ty malinkat\u00e9 ta\u0161ti\u010dky p\u0159ekrucoval, jako by mu jejich neutichaj\u00edc\u00ed \u0161ust\u011bn\u00ed p\u0159in\u00e1\u0161elo n\u011bjakou, pro m\u00e9 u\u0161i skrytou, rozko\u0161. S na\u010dervenal\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a hrd\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji, mi je neust\u00e1le podstrkoval pod nos. „Moc hezk\u00e9 oble\u010den\u00ed Bille, ur\u010dit\u011b Ti bude slu\u0161et, pozd\u011bji si ho vyzkou\u0161\u00ed\u0161 a uk\u00e1\u017ee\u0161 se mi v tom \u010derven\u00e9m triku, je \u00fa\u017easn\u00e9!“ Bratr horliv\u011b p\u0159ikyvoval, ani ho nenapadlo, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1m jen ze zdvo\u0159ilosti, \u017ee m\u00e1m te\u010f \u00fapln\u011b jin\u00e9 starosti \u2026 strach.<\/div>\n
Rodi\u010de spole\u010dn\u011b pomalu skl\u00edzeli ze stolu, v\u00fdjime\u010dn\u011b jsme jim nemuseli pom\u00e1hat, se slo\u017een\u00fdma rukama v kl\u00edn\u011b jsme je ml\u010dky pozorovali. M\u00e1ma chv\u00edli ne\u0161ikovn\u011b balancovala u dv\u00ed\u0159ek lednice s dvoupatrov\u00fdm dortem, div neskon\u010dil na podlaze. Vid\u011bl jsem na n\u00ed, jak se ob\u00e1v\u00e1 na\u0161\u00ed reakce, ka\u017ed\u00fdm rokem se klepala strachy, \u017ee nad jej\u00ed snahou ohrneme nos \u2026 ale toho se b\u00e1t nemusela. Stejn\u011b jako ona, jsem m\u011bl najednou pot\u0159ebu na chv\u00edli zastavit \u010das a pose\u010dkat na m\u00edst\u011b \u2026 kochat se t\u011bmi mil\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a vr\u00fdt si je do srdce \u2026 na hor\u0161\u00ed \u010dasy. Nerv\u00f3zn\u011b rovnala dezertn\u00ed l\u017ei\u010dky a z m\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu odehnala Gordona do kuchyn\u011b. V nest\u0159e\u017een\u00e9 chvilce se ke mn\u011b naklonila a za\u0161eptala: „Na chv\u00edli s t\u00e1tou zmiz\u00edme, mysl\u00edm, \u017ee je ten prav\u00fd \u010das na Tv\u016fj d\u00e1rek. Jsem hrozn\u011b zv\u011bdav\u00e1, co jsi bratrovi koupil, ani jsi mi to neuk\u00e1zal, soukromn\u00edku!!“ Po t\u011bch slovech se tak\u00e9 „nen\u00e1padn\u011b“ vytratila z j\u00eddelny a nechala n\u00e1s s bratrem o samot\u011b.<\/div>\n
Prsty se mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u0159\u00e1sly a v pot\u00edc\u00ed se dlani mi klouzal drobounk\u00fd, st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek. Nev\u00edm, jak se budu c\u00edtit z\u00edtra \u2026 nebo co Ti \u0159eknu. M\u00e1m pocit, \u017ee \u017eiji jen dne\u0161kem \u2026 t\u00edmhle okam\u017eikem, pros\u00edm nezklam m\u011b! Ne dnes \u2026 t\u0159eba a\u017e z\u00edtra \u2026<\/em> Dokonale vyveden\u00fd z m\u00edry, jsem p\u0159e\u0161el k sed\u00edc\u00edmu bratrovi, kter\u00fd si se zaujet\u00edm prohl\u00ed\u017eel n\u00e1pis na na\u0161em narozeninov\u00e9m dortu. N\u00e1sil\u00edm jsem si odka\u0161lal, ulevit mi to nepom\u00e1halo. „N\u011bco bych Ti r\u00e1d v\u011bnoval Bille.“ Je to zu\u0159iv\u00e1 bitva \u2026 zat\u00edm ji zvl\u00e1d\u00e1m vsed\u011b. \u010ceta t\u011bch nej\u010dern\u011bj\u0161\u00edch my\u0161lenek napadla m\u016fj poblouzn\u011bn\u00fd mozek.<\/em> Sklouzl po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i trochu p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem n\u011b\u017en\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Ale radost \u2026 jsem v nich nevid\u011bl. „U\u017e p\u0159ed p\u00e1r lety jsme se p\u0159eci dohodli, \u017ee si d\u00e1rky kupovat nebudeme, tak co T\u011b to letos popadlo? J\u00e1 pro Tebe k narozenin\u00e1m nic nem\u00e1m Tome, nep\u0159ijmu ho.“ M\u00e1m pocit, \u017ee bez jedin\u00e9ho v\u00fdst\u0159elu, padly m\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed ide\u00e1ly \u2026 bitva dozn\u00edv\u00e1.<\/em> „Pros\u00edm.“ Zaj\u00edkl jsem se zbab\u011ble a doprost\u0159ed dlan\u011b mu posadil prst\u00fdnek, na kter\u00e9m bylo drobounk\u00fdmi p\u00edsmenky vyryto: „A\u0165 u\u017e n\u00e1s osud zavane kamkoliv, bu\u010fme si navz\u00e1jem str\u00e1\u017en\u00fdmi and\u011bly, m\u016fj nejmilej\u0161\u00ed.“ M\u011bl jsem pocit, \u017ee se se mnou to\u010d\u00ed doslova cel\u00fd sv\u011bt, kdy\u017e si i on p\u0159e\u010detl mnou navr\u017een\u00fd n\u00e1pis a trochu nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj hled\u011bl \u2026 minutu po minut\u011b. „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m br\u00e1\u0161ko.“ Opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu nahnul, ale najednou jsem se zarazil \u2026 Nev\u00edm, jak se budu c\u00edtit z\u00edtra \u2026 nebo co Ti \u0159eknu \u2026<\/em> Odklonil jsem se od jeho b\u011blostn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a co nejjemn\u011bji ho pol\u00edbil na p\u0159ekvapen\u00edm strnul\u00e9 rty.<\/p>\n

autor: Gia<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

*** Tom *** Pomalu za\u010d\u00ednalo sv\u00edtat a j\u00e1 pozoroval tenounk\u00e9 paprsky, kter\u00e9 se vehementn\u011b prod\u00edraly setm\u011bl\u00fdm pokoj\u00ed\u010dkem. Z chladn\u00e9ho vzduchu jsem uc\u00edtil rod\u00edc\u00ed se podzim, zd\u00e1lo se, \u017ee l\u00e9to p\u0159ece jen smutn\u011b skl\u00e1n\u00ed svou b\u011blostnou \u0161\u00edji pod kat\u016fv nabrou\u0161en\u00fd me\u010d. Mo\u017en\u00e1 bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[64],"tags":[],"class_list":["post-20069","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-gone-with-the-sin"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20069","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20069"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20069\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20069"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20069"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20069"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}