{"id":20100,"date":"2008-03-14T15:08:00","date_gmt":"2008-03-14T14:08:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20058"},"modified":"2008-03-14T15:08:00","modified_gmt":"2008-03-14T14:08:00","slug":"enjoy-the-silence-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/enjoy-the-silence-1-2\/","title":{"rendered":"Enjoy the silence (1\/2)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
„Sed\u00edm tady, d\u00edv\u00e1m se do zrcadla a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Co se to jenom d\u011bje, co to je, co m\u011b tak su\u017euje, \u017ee nem\u016f\u017eu ani po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat? Co m\u011b sv\u00edr\u00e1, obt\u00e1\u010d\u00ed dlouh\u00fdmi chapadly, dr\u017e\u00ed, rdous\u00ed a nepou\u0161t\u00ed?<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem to j\u00e1?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zmaten\u011b zamrk\u00e1m na svou tv\u00e1\u0159 do zrcadla. Mou tv\u00e1\u0159… Ne, je to jen obli\u010dej, vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ten m\u016fj… D\u011bl\u00e1 stejn\u00e9 pohyby, grimasy, av\u0161ak n\u011bco je na n\u011bm jin\u00e9… O\u010di nejsou pln\u00e9 \u017eivota, \u010di\u0161\u00ed z nich jen zklam\u00e1n\u00ed… Radostn\u00fd \u00fasm\u011bv vyst\u0159\u00eddal hroziv\u00fd \u0161kleb, zdaleka nep\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed harmonicky se vln\u00edc\u00ed k\u0159ivku malinov\u011b rud\u00fdch rt\u016f… Ne, minulost…
Vyschl\u00e9, popraskan\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky u\u017e se ani za rty pokl\u00e1dat nedaly… Ne, tohle nejsem j\u00e1…<\/div>\n
„Ale kdo vlastn\u011b jsem? Kdo?“<\/em><\/div>\n
Jm\u00e9no… jen p\u00edsmena poskl\u00e1dan\u00e1 do l\u00edbiv\u011b zn\u011bj\u00edc\u00edho slova, aby v\u00e1s bl\u00edzc\u00ed m\u011bli jak oslovovat…
Omyl, ten, kdo je doopravdy bl\u00edzk\u00fd, nepot\u0159ebuje zn\u00e1t jm\u00e9no, a p\u0159esto o v\u00e1s v\u00ed v\u0161echno…<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b nejsem bl\u00edzk\u00fd s\u00e1m sob\u011b.“<\/em><\/div>\n

<\/em> Nev\u00edm o sob\u011b nic. Nic co by mi pomohlo vy\u0159e\u0161it tuhle z\u00e1hadu – co se to se mnou u\u017e takovou dobu d\u011bje?
Vypr\u00e1v\u00ed mi o m\u00e9m \u017eivot\u011b, opakuj\u00ed mi ono ned\u016fle\u017eit\u00e9 jm\u00e9no. Netu\u0161\u00ed, \u017ee nechci v\u011bd\u011bt nic o minulosti. Netu\u0161\u00ed, \u017ee mi tu vykl\u00e1daj\u00ed idealizovan\u00e9 b\u00e1chorky, netu\u0161\u00ed, \u017ee ona re\u00e1ln\u00e1 minulost je pro m\u011b tak krut\u00e1, \u017ee b\u00fdv\u00e1 lep\u0161\u00ed na ni zapomenout…<\/div>\n
„Ale zapomn\u011bl jsem?“<\/em><\/div>\n
Ne… Kdybych zapomn\u011bl, tak bych nebyl tady, vedl bych spokojen\u00fd \u017eivot. Ale ne, j\u00e1 si moc dob\u0159e vybavuji, co se stalo. A pron\u00e1sleduje m\u011b to ve dne v noci…<\/div>\n
„U\u017e ne!“<\/em><\/div>\n
U\u017e nechci! Nechci b\u00fdt zajatcem pouh\u00fdch my\u0161lenek, vzpom\u00ednek, v\u00fd\u010ditek a p\u0159\u00e1n\u00ed…
U\u017e nechci, nechci, nechci…<\/div>\n
U\u017e jsou to dva roky, co jsem tady. Psychiatrick\u00e1 l\u00e9\u010debna v Berl\u00edn\u011b, ach, jak to zn\u00ed uboze…<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem ubo\u017e\u00e1k…“<\/em><\/div>\n
Nen\u00e1vid\u00edm to m\u00edsto, nen\u00e1vid\u00edm… Nen\u00e1vid\u00edm ka\u017ed\u00fd den, kter\u00fd jsem tu nucen str\u00e1vit. Nen\u00e1vid\u00edm ka\u017edi\u010dk\u00fd slune\u010dn\u00ed paprsek, co pravideln\u011b ohla\u0161uje ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed r\u00e1no, probojuje se mezi sta\u017een\u00fdmi \u017ealuziemi a drze dopad\u00e1 na mou tv\u00e1\u0159…<\/div>\n
„Mou?“<\/em><\/div>\n
Ne, to nejsem j\u00e1… J\u00e1… Vysv\u011btlete mi n\u011bkdo pravou podstatu tohoto slova a j\u00e1 v\u00e1m d\u00e1m v\u0161echno, co m\u00e1m. Co m\u00e1m? Nic nem\u00e1m. Jsem odk\u00e1zan\u00fd na p\u00e9\u010di ostatn\u00edch. Na p\u00e9\u010di, kterou stejn\u011b odm\u00edt\u00e1m p\u0159ij\u00edmat…
Kde je to \u0161t\u011bst\u00ed, co m\u011b charakterizovalo, s\u00e1lalo z ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u00e9ho t\u011bla? Kde?
Vytratilo se… Jako slunce, kdy\u017e po dlouh\u00e9m dni upad\u00e1 do sp\u00e1nku, kles\u00e1, ztr\u00e1c\u00ed se za horami… S rozd\u00edlem, \u017ee moje \u0161t\u011bst\u00ed u\u017e nikdy nevyjde…
U\u017e nikdy nebudu to, co jsem b\u00fdval, nikdy…<\/div>\n
<\/div>\n
„A ty to v\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
B\u00edlo, v\u0161ude je b\u00edlo… Nen\u00ed to, jako kdy\u017e poprv\u00e9 napadne sn\u00edh, nen\u00ed to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, mraziv\u00e9, tak jisk\u0159iv\u00e9 a vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Jen to pomy\u0161len\u00ed ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 tis\u00edce vzpom\u00ednek… Vzpom\u00ednek, ve kter\u00fdch hraje\u0161 hlavn\u00ed roli. Ale tohle b\u00edlo je jin\u00e9… V\u0161edn\u00ed, nep\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9, matouc\u00ed…
Ticho… Ano, to je ono. U\u017e v\u00edc, jak dva roky je ticho.
Jedin\u00fd zvuk, jedin\u00e1 melodie, jedin\u00e9 zask\u0159\u00edp\u011bn\u00ed, jedin\u00fd v\u00fdk\u0159ik, jedin\u00e9 sklouznut\u00ed vidli\u010dky po tal\u00ed\u0159i – co bych za to dal?
Ne, nic z toho nen\u00ed. A u\u017e nikdy nebude…<\/div>\n
<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si to je\u0161t\u011b?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161ude sv\u011btla, hlasy… Ano, posledn\u00ed zvuky, co si pamatuju… Potom houk\u00e1n\u00ed sanitky v d\u00e1li… A pak u\u017e nic.
Klid… Ale ne ten uvol\u0148uj\u00edc\u00ed – tohle bylo nervy dr\u00e1saj\u00edc\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed na vysvobozen\u00ed…<\/div>\n
„Kter\u00e9 nikdy nep\u0159i\u0161lo…“<\/em><\/div>\n
Prvn\u00ed okam\u017eiky, prvn\u00ed paprsky sv\u011btla… Vybavuji si to jako dnes…
Sed\u011bl jsi u m\u00e9 postele, drtil mou ruku a m\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159 sm\u00e1\u010dely tv\u00e9 slzy…
Pamatuji si tv\u016fj pohled. To nad\u0161en\u00ed, kdy\u017e sis v\u0161imnul, \u017ee jsem se probral…<\/div>\n
„Ale od t\u00e9 doby m\u011blo b\u00fdt v\u0161echno jinak…“<\/em><\/div>\n
Otev\u0159el jsi \u00fasta a pohyboval s nimi. Nech\u00e1pal jsem, co t\u00edm chce\u0161 nazna\u010dit. Ale tys nep\u0159est\u00e1val…
Teprve pak jsem pochopil – mluvil jsi na m\u011b. N\u011bco jsi mi \u0159\u00edkal, k\u0159i\u010del na m\u011b…
Ale j\u00e1 nic. Nesly\u0161el jsem t\u011b.
V tu chv\u00edli jsme je\u0161t\u011b ani jeden netu\u0161ili, jak z\u00e1sadn\u00ed n\u00e1sledky to bude m\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdo to mohl \u010dekat?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161ichni se okolo m\u011b to\u010dili, brali m\u011b na vy\u0161et\u0159en\u00ed, soucitn\u011b m\u011b pozorovali. Vid\u011bl jsem, jak se bav\u00ed\u0161 s t\u011bmi lidmi v b\u00edl\u00e9m. S kamenn\u00fdm v\u00fdrazem ti n\u011bco vysv\u011btlovali, a tv\u016fj obli\u010dej sm\u00e1\u010dely slzy…<\/div>\n
<\/div>\n
„Tenkr\u00e1t ti na mn\u011b je\u0161t\u011b z\u00e1le\u017eelo…“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Dny plynuly a j\u00e1 je p\u0159estal po\u010d\u00edtat… Byly stejn\u00e9, ni\u010d\u00edm se od sebe neli\u0161ily… Lid\u00e9 v b\u00edl\u00e9m, tv\u00e1 uplakan\u00e1 tv\u00e1\u0159 a ticho…
Ticho tla\u010d\u00edc\u00ed do u\u0161\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
\u010casem m\u011b pustili dom\u016f. Ne, to nebyl m\u016fj domov, ten v\u017edycky b\u00fdval pln\u00fd hudby, sm\u00edchu a hlasit\u00e9ho hovoru, ale te\u010f? Jenom to ticho. Ne\u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, soucitn\u00e9 pohledy…
Pro\u010d? Co se stalo?
Nikdo mi necht\u011bl podat odpov\u011bdi, ani kdy\u017e jsem se ptal, k\u0159i\u010del jsem… Ale asi ne dost… Nesly\u0161el jsem sv\u016fj hlas, a z\u0159ejm\u011b ani oni mi nerozum\u011bli. Nech\u00e1pav\u00e9 pohledy, pln\u00e9 ho\u0159k\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed…
\u0160el jsem za tebou. Ty jedin\u00fd jsi m\u011b v\u017edycky dok\u00e1zal ut\u011b\u0161it, d\u00e1t mi dosta\u010duj\u00edc\u00ed odpov\u011bdi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale tentokr\u00e1t ne.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Mluvil jsem, opravdu jsem se sna\u017eil vysv\u011btlit ti, jak se c\u00edt\u00edm, a zeptat se t\u011b, co se to d\u011bje, ale ne, z m\u00fdch \u00fast nic nevych\u00e1zelo, bylo to beznad\u011bjn\u00e9… K\u0159i\u010del jsem, c\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i slzy, ale nic jsem nesly\u0161el.
Jen jsi se na m\u011b pod\u00edval.
Ten pohled nikdy nezapomenu…
Byl pln\u00fd smutku, zklam\u00e1n\u00ed a z\u00e1rove\u0148… opovr\u017een\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
„Bolelo to.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Obzvl\u00e1\u0161\u0165 od tebe. Ned\u00e1val jsem ti ze sebe dost? Plnil jsem v\u0161echny tv\u00e9 sny, tajn\u00e9 touhy a j\u00e1 ti nestoj\u00edm ani za jedno vysv\u011btlen\u00ed? D\u011bkuji, Tome…<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome…?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b si pamatuji tvoje jm\u00e9no… Jm\u00e9no, tak nepodstatn\u00e1 v\u011bc… V\u00edm mnohem v\u00edc, pat\u0159ilo ti m\u00e9 srdce. Ale tys ho zradil…<\/div>\n
<\/div>\n
„Zradil, zradil jsi m\u011b…“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tenkr\u00e1t jsi m\u011b poslal pry\u010d. Asi jsi cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m… Alespo\u0148 tolik slu\u0161nosti jsi v\u0161ak v sob\u011b m\u011bl, abys mi podal aspo\u0148 p\u00e1r vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Le\u010d zbab\u011ble, ale podal…“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\u0160kv\u00edrou pod prahem m\u00e9ho pokoje, poslal jsi mi p\u00e1r list\u016f pap\u00edru… \u010cetl jsem, dopisy m\u00e1\u010dely slzy, p\u00edsmena se rozp\u00edjela v m\u00e9m \u017ealu…<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, v\u011b\u0159 mi, \u017ee n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolik \u0159\u00e1dk\u016f m\u011b doopravdy mrz\u00ed, a je mi moc l\u00edto, \u017ee k tomu do\u0161lo… M\u011bl jsi autonehodu, a i kdy\u017e jsi j\u00ed p\u0159e\u017eil, probral ses s trochu v\u011bt\u0161\u00edm posti\u017een\u00edm – jsi hluch\u00fd. A\u010dkoliv to velice nerad \u0159\u00edk\u00e1m – mezi n\u00e1mi je konec. Bylo to kr\u00e1sn\u00e9, na okam\u017eiky str\u00e1ven\u00e9 s tebou budu jist\u011b r\u00e1d vzpom\u00ednat, ale d\u00e1l to nejde… Nesly\u0161\u00ed\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1m, a j\u00e1 nerozum\u00edm tob\u011b, proto\u017ee ty s\u00e1m se nesly\u0161\u00ed\u0161…
Mysl\u00edm, \u017ee t\u011b nikdy nep\u0159estanu milovat, nav\u017edy pro mn\u011b u\u017e bude\u0161 n\u011bco v\u00edc ne\u017e dvoj\u010detem. Ale d\u00e1l u\u017e nem\u016f\u017eu… Utrp\u011bl jsi velk\u00fd \u0161ok, dokto\u0159i \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee u\u017e se z toho pravd\u011bpodobn\u011b nikdy nedostane\u0161, a nav\u00edc t\u011b asi nenechaj\u00ed doma… Nejsp\u00ed\u0161 p\u016fjde\u0161 do st\u0159ediska pro hluch\u00e9 a hluchon\u011bm\u00e9… Nau\u010d\u00ed\u0161 se znakovou \u0159e\u010d, sezn\u00e1m\u00ed\u0161 se s lidmi, jako jsi ty… Nebudu ti nic nalh\u00e1vat – u\u017e nic nebude jako d\u0159\u00edv.
Rve mi to srdce ps\u00e1t tyhle \u0159\u00e1dky a v\u00ed\u0161, \u017ee romantika nikdy nebyla mou silnou str\u00e1nkou, ale…
Chci, abys pochopil, \u017ee i kdy\u017e t\u011b miluju z cel\u00e9ho srdce a nev\u00edm o nikom, ke komu by m\u011b pojilo tak siln\u00e9 pouto jako k tob\u011b, p\u0159esto bude nejlep\u0161\u00ed to ukon\u010dit takhle – jasn\u011b… Stejn\u011b by to k tomu nakonec do\u0161lo… Nem\u016f\u017eeme spolu b\u00fdt, kdy\u017e m\u011b ani nesly\u0161\u00ed\u0161…
Odpus\u0165 mi to,
tv\u016fj, te\u010f u\u017e opravdu jenom<\/em> bratr, Tom.“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Neu\u0161lo mi, \u017ee u\u017e kdy\u017e jsem ten pap\u00edr rozlo\u017eil, na n\u011bkolika m\u00edstech byly stopy po slz\u00e1ch… Po m\u00e9m p\u0159e\u010dten\u00ed by se dopis dal \u017ed\u00edmat.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal? Znamenal jsem pro tebe tak m\u00e1lo?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bl jsi pravdu – nic nebylo jako d\u0159\u00edv.
Ov\u0161em nepo\u010d\u00edtal jsi s vedlej\u0161\u00edmi n\u00e1sledky, n\u00e1ladov\u00fdmi v\u00fdkyvy, co m\u011b za\u010daly postihovat.
Toho dne, kdy jsi tak ohledupln\u011b ukon\u010dil ten vztah, co pro m\u011b znamenal \u017eivot, se to stalo poprv\u00e9…
Bre\u010del jsem. Nemohl jsem si pomoct, nedok\u00e1zal jsem se zastavit a jen hystericky vzlykal…
necht\u011bj v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 my\u0161lenky se mi honily hlavou…
Ov\u0161em pak – v\u0161echno vypnulo.
Nepatrn\u00fd okam\u017eik klidu, naprost\u00e9ho umrtven\u00ed, zastaven\u00ed \u010dasu a potom…<\/div>\n
„K\u0159i\u010d\u00edm, dokud je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1m s\u00e1m sebou.
K\u0159i\u010d\u00edm, proto\u017ee c\u00edt\u00edm, \u017ee je to naposled.
K\u0159i\u010d\u00edm, proto\u017ee to tak bol\u00ed.
K\u0159i\u010d\u00edm tak nahlas, jak jen dok\u00e1\u017eu.“<\/em><\/div>\n
Byl to \u0161ok, zkrat, utrpen\u00ed… Prvn\u00ed z\u00e1chvat, nikdy na to nezapomenu. Nekone\u010dn\u00e1 bolest, zachvacuj\u00edc\u00ed cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo, zatem\u0148uj\u00edc\u00ed mysl…
Nev\u011bd\u011bl jsem o sob\u011b.
Kdy\u017e jsem se s p\u0159er\u00fdvav\u00fdm dechem probral, le\u017eel jsem na koberci, na zemi, t\u011blo zkroucen\u00e9 v nep\u0159irozen\u00e9 poloze a proti mn\u011b jen vylekan\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 strachem…
Jakmile jsi uvid\u011bl, \u017ee jsem se probral, hbit\u011b ses oto\u010dil a zmizel za dve\u0159mi, u kter\u00fdch jsi celou tu dobu st\u00e1l…<\/div>\n
„A opakovalo se to… \u010c\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji, \u010d\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159…“<\/em><\/div>\n
P\u0159i\u0161el jsem o v\u0161echno. P\u0159i\u0161el jsem o hudbu. Hudba byla m\u016fj \u017eivot! Nemohl jsem mluvit, nato\u017e zp\u00edvat, udr\u017eet n\u011bjakou melodii… Nesly\u0161el jsem u\u017e nikdy v\u00edckr\u00e1t drnk\u00e1n\u00ed tv\u00e9 kytary, teskn\u00e9 t\u00f3ny vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z n\u00ed… Ale v\u00edm to… Sed\u011bl jsi u sebe v pokoji a na kytaru hr\u00e1l zoufal\u00e9, baladick\u00e9 melodie, ve kter\u00fdch sis vyl\u00e9val srdce… Na to nepot\u0159ebuji sluch, abych to v\u011bd\u011bl…
P\u0159i\u0161el jsem o tebe. To m\u011b poznamenalo nejv\u00edc… Mohl jsi za m\u016fj prvn\u00ed z\u00e1chvat a ty se opakovaly pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edl\u00edch, kdy jsi se ke mn\u011b nezachoval zrovna moc hezky… Postupem \u010dasu u\u017e sta\u010dilo, abych t\u011b vid\u011bl, a klepal jsem se po cel\u00e9m t\u011ble, dokud jsem na setinu sekundy neupadl do opojn\u00e9ho stavu klidu, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed naprost\u00e9ho opaku t\u011bchto pocit\u016f…<\/div>\n
<\/div>\n
„Zoufalstv\u00ed, beznad\u011bj, nevid\u00ed\u0161 to? To j\u00e1 jsem ten hluch\u00fd, ty mus\u00ed\u0161 sly\u0161et m\u00e9 n\u00e1\u0159ky, ty ano!“
<\/em><\/div>\n
Vyh\u00fdbal ses mi… Nikdy jsem se p\u0159esn\u011b nedozv\u011bd\u011bl, jestli to bylo proto, abys mi nep\u016fsobil ty z\u00e1chvaty, anebo z jin\u00fdch d\u016fvod\u016f… Ale j\u00e1 t\u011b nikdy milovat nep\u0159estal. Ne, ani te\u010f ne…<\/div>\n
<\/div>\n
„Na\u0161e sny byly l\u017eiv\u00e9 a \u017e\u00e1dn\u00e1 slza prav\u00e1.
Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b – nesly\u0161\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Do st\u0159ediska pro hluchon\u011bm\u00e9 jsem ne\u0161el. Nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee jsem ztropil doopravdy hysterickou sc\u00e9nu, \u017ee nikam nep\u016fjdu. Pamatuji si, \u017ee jsem se vztekal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak se m\u011b rodina sna\u017e\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit… Ne… mo\u017en\u00e1 jsem byl hluch\u00fd, ale svoj\u00ed hlavu jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011bl…
Poc\u00edtil jsem na sob\u011b tv\u016fj vy\u010d\u00edtav\u00fd pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty mi to vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161 mi, \u017ee n\u011bjakej idiot si sedl opilej za volant a nap\u00e1lil to do na\u0161\u00ed dod\u00e1vky? Vy\u010d\u00edt\u00e1\u0161 mi, \u017ee se mi zhroutil sv\u011bt, \u017ee u\u017e prost\u011b nic nesly\u0161\u00edm?
Pak u\u017e nev\u00edm nic. Co se mnou ten tv\u016fj pohled ud\u011blal, j\u00e1 nev\u00edm…<\/div>\n
<\/div>\n
„Tma a sv\u011btlo, sv\u011btlo a tma. A k tomu ticho. V rovnic\u00edch bolesti se to rovn\u00e1 – beznad\u011bj a zoufalstv\u00ed, zoufalstv\u00ed a beznad\u011bj. A k tomu utrpen\u00ed…“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Byl jsi to ty, kdo m\u011b celou tu dobu, co jsem tady, udr\u017eoval p\u0159i \u017eivot\u011b. A tak\u00e9 jsi to byl ty, kdo m\u011b sem poslal. Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b za to, \u017ee jsi to dovolil. Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b za to, \u017ee jsi zni\u010dil m\u00e9 sny.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b za to, \u017ee t\u011b mus\u00edm milovat…“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Poslal jsi m\u011b do \u00fastavu pro bl\u00e1zny. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem bl\u00e1zen? Jsem bl\u00e1zen do tebe!
Dok\u00e1\u017ee\u0161 si v\u016fbec p\u0159edstavit, jak\u00e9 to tady je?? Sem nechod\u00ed \u0161\u00edlenci, sem p\u0159ich\u00e1zej\u00ed norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9. Ze\u0161\u00edl\u00ed a\u017e tady – ze\u0161\u00edl\u00ed z toho, jak\u00e9 to tady je!
Hloup\u00e1 postel s b\u00edle povle\u010den\u00fdmi pe\u0159inami, plovouc\u00ed podlaha, \u010dty\u0159i b\u00edl\u00e9 st\u011bny, v jedn\u00e9 z nich velk\u00e9 zrcadlo a jinak nic! Jenom ticho!
Nic, naprosto nic, co by t\u011b t\u011b\u0161ilo, dod\u00e1valo ti pocit bezpe\u010d\u00ed nebo \u0161t\u011bst\u00ed, jen ty \u010dty\u0159i st\u011bny a ty nem\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat nic. Nem\u016f\u017ee\u0161 si ubl\u00ed\u017eit, nem\u016f\u017ee\u0161 to u\u017e ukon\u010dit, nem\u016f\u017ee\u0161 nic, i kdy\u017e zoufale k\u0159i\u010d\u00ed\u0161 o pomoc.
Jasn\u011b, jsou tu p\u0159edn\u00e1\u0161ky, spole\u010densk\u00e9 akce, vych\u00e1zky s o\u0161et\u0159ovateli, kurzy znakov\u00e9 \u0159e\u010di…
Dostali m\u011b asi na dv\u011b lekce. N\u00e1sil\u00edm.
Nechci ty lidi u\u017e v \u017eivot\u011b vid\u011bt. Pr\u00e1zdn\u00e9 v\u00fdrazy, bled\u00e9 obli\u010deje – ani mrtv\u00ed ani \u017eiv\u00ed… Pr\u00e1zdn\u00ed…
A pak se m\u00e1 \u010dlov\u011bk c\u00edtit dob\u0159e…<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem jedn\u00edm z nich.. T\u011blo bez du\u0161e, mo\u0159e bez vody, pl\u00edce bez vzduchu – j\u00e1 bez tebe!“
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Jinak nechod\u00edm nikam, stran\u00edm se v\u0161ech ostatn\u00edch… Jen sed\u00edm v tom zatracenym st\u00edsn\u011bn\u00fdm pokoji, postel p\u0159it\u00e1hnutou ke st\u011bn\u011b a z\u00edr\u00e1m do zrcadla.
Tup\u011b z\u00edr\u00e1m na obli\u010dej, kter\u00fd tam je.
Propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, pro\u0159\u00eddl\u00e9 odr\u016fstaj\u00edc\u00ed \u010dern\u00e9 vlasy… Mysl\u00edm, \u017ee je mi necel\u00fdch dvacet let a takhle vypad\u00e1m…<\/div>\n
„Kdo to je? Co se stalo s t\u00edm Billem, co si u\u017e\u00edval ka\u017edou sekundu?“<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Rty vyschl\u00e9, sev\u0159en\u00e9 v \u00fazkou linku… Nemluv\u00edm, pro\u010d taky? Kdo by cht\u011bl poslouchat zoufal\u00e9 sk\u0159eky ment\u00e1la Kaulitze, kterej nesly\u0161\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1?
Ironie, sarkasmus… To mi z\u016fstalo… A t\u00edm to kon\u010d\u00ed.
Dva roky v izolaci a jak to \u010dlov\u011bka zm\u011bn\u00ed…<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/a><\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Sed\u00edm tady, d\u00edv\u00e1m se do zrcadla a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.“ Co se to jenom d\u011bje, co to je, co m\u011b tak su\u017euje, \u017ee nem\u016f\u017eu ani po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat? Co m\u011b sv\u00edr\u00e1, obt\u00e1\u010d\u00ed dlouh\u00fdmi chapadly, dr\u017e\u00ed, rdous\u00ed a nepou\u0161t\u00ed? „Jsem to j\u00e1?“ Zmaten\u011b zamrk\u00e1m na svou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20100","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20100","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20100"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20100\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20100"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20100"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20100"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}