{"id":20102,"date":"2008-03-14T15:05:00","date_gmt":"2008-03-14T14:05:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20060"},"modified":"2008-03-14T15:05:00","modified_gmt":"2008-03-14T14:05:00","slug":"freiheit-89-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/freiheit-89-2-3\/","title":{"rendered":"Freiheit 89 (2\/3)"},"content":{"rendered":"
\"\"<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva dny prob\u011bhly neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle a Tomovi p\u0159ipadalo, \u017ee to jsou posledn\u00ed dny jejich \u017eivota. A\u010d si to necht\u011bl p\u0159ipou\u0161t\u011bt, kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, musel d\u00e1t Billovi za pravdu. Doopravdy to u\u017e museli ukon\u010dit, pokud se necht\u011bli dostat na scest\u00ed.
Ostatn\u00ed z kapely si bohu\u017eel za\u010dali v\u0161\u00edmat podivn\u00e9 n\u00e1klonnosti, co se mezi nimi „z\u010dista jasna“ vytvo\u0159ila. D\u00e1vali si toti\u017e zatracen\u011b m\u00e1lo pozor, dr\u017eeli se za ruce i p\u0159ed kapelou, dvakr\u00e1t se dokonce objali, kdy\u017e jim David ozn\u00e1mil prod\u00e1vanost jejich nejnov\u011bj\u0161\u00ed desky, a kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e za dva dny jedou dom\u016f. V\u0161ak u\u017e bylo na \u010dase, na jejich narozeniny cht\u011bla b\u00fdt dvoj\u010data doma. \u0160t\u011bst\u00ed, ze kter\u00e9ho pramenilo jejich objet\u00ed, v\u0161ak jen p\u0159edst\u00edrali, alespo\u0148 Tom tedy ano. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by je\u0161t\u011b n\u011bkdy m\u011bl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Za dva dny bude po v\u0161em, v\u0161echno to skon\u010d\u00ed, oni zapomenou… Ne, Tom ne. Tom nezapomene nikdy…<\/div>\n
<\/div>\n
Nade\u0161el p\u00e1tek, 31. srpna a ne\u017e se nad\u00e1li, sed\u011bli na zadn\u00edm sedadle v prostorn\u00e9m aut\u011b, Tom u okna, a Bill s ru\u010dkou nen\u00e1padn\u011b obto\u010denou kolem jeho bok\u016f, a nechali se un\u00e1\u0161et do rodn\u00e9ho Magdeburku.
Asi ve \u010dtvrtin\u011b cesty Billovi klesla v\u00ed\u010dka a hlavu podv\u011bdom\u011b polo\u017eil na Tomovo rameno. Tom neprotestoval, pro\u010d taky. Gustav s Georgem si op\u011bt vym\u011bnili nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 pohledy, ale to Tomovi p\u0159estalo p\u0159ipadat d\u016fle\u017eit\u00e9. Pro n\u011bj u\u017e d\u016fle\u017eit\u00e9 nebylo prakticky nic, jedin\u00e1 d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc v jeho \u017eivot\u011b se l\u00e1mala na tis\u00edce kousk\u016f.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed snad v\u0161ech p\u0159\u00edbuzn\u00fdch v rodin\u011b a samotn\u00e1 oslava jejich plnoletosti, jako by se snad ani neodehr\u00e1ly. Ani jeden z dvoj\u010dat nemyslel na nic jin\u00e9ho, ne\u017e jak svoje narozeniny oslav\u00ed spole\u010dn\u011b, v soukrom\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b bylo po v\u0161em, p\u0159\u00edbuzn\u00ed se za\u010dali rozch\u00e1zet, Bill a Tom z\u00edskali ka\u017ed\u00fd nejm\u00e9n\u011b po deseti objet\u00edch, a pak nade\u0161la ta druh\u00e1 polovina dne, kter\u00e1 ji\u017e tradi\u010dn\u011b byla v\u011bnov\u00e1na jen jim a jejich p\u0159\u00e1tel\u016fm. Protentokr\u00e1t v\u0161ak dvoj\u010data p\u0159\u00e1tele vynechali a ruku v ruce m\u00ed\u0159ili sm\u011brem ke Gustavovu domu. Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed kam, a pro\u010d jdou, a Tom si jeho zv\u011bdavost pat\u0159i\u010dn\u011b u\u017e\u00edval. Kdykoliv mu pohled sklouzl na Billovu novou k\u00e9rku, odvr\u00e1til rychle hlavu, a nebyl v jejich rodin\u011b s\u00e1m. Jejich matka prohl\u00e1sila, aby j\u00ed Bill u\u017e nechodil na o\u010di a \u017ee m\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee u\u017e je plnolet\u00fd, jinak by ho srovnala sama. Pot\u00e9 ho se sm\u00edchem uvedla do ob\u00fdvac\u00edho pokoje a jak se zd\u00e1lo, zlobit se na n\u011bj zapomn\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mi za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt l\u00edto, \u017ee u\u017e n\u00e1m je tolik?“ ptal se Bill, kdy\u017e zjistil, \u017ee z Toma nejsp\u00ed\u0161 doopravdy nedostane, kam to vlastn\u011b jdou.
„Teprve te\u010f?“ podivil se Tom se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
\u0160li je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut, kdy\u017e se Tom znenad\u00e1n\u00ed zastavil, bez upozorn\u011bn\u00ed hm\u00e1tl po bratrov\u011b t\u011blu, p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b a chtiv\u011b ho pol\u00edbil. P\u0159itom mu nen\u00e1padn\u011b do zadn\u00ed kapsy jeho d\u017e\u00edn zastr\u010dil cosi mal\u00e9ho. Kdy\u017e se od sebe odtrhli, pozvedl Tom obo\u010d\u00ed.
„Co to m\u00e1\u0161 v t\u00e9 kapse?“
„V jak\u00e9?“ podivil se Bill a obracel p\u0159edn\u00ed kapsi\u010dky kalhot.
„Tady, ty trubko,“ zasm\u00e1l se Tom a pl\u00e1cl ho p\u0159es zadek.
Bill vyp\u00edskl, d\u016frazn\u011b Toma po\u017e\u00e1dal, aby ho nenaz\u00fdval tak poni\u017euj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem a hmatal si do zmi\u0148ovan\u00e9 kapsi\u010dky.
„Co by to mohlo… J\u00e9!“ zav\u00fdskal, kdy\u017e spat\u0159il p\u0159ed o\u010dima na prst\u011b viset kl\u00ed\u010dky od auta.
„Tome!“ pi\u0161t\u011bl a zav\u011bsil se bratrovi kolem krku.
„D\u00edky, d\u00edky, d\u00edky!“ opakoval a vpil se Tomovi do vyschl\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vedl Billa s \u00fasm\u011bvem a\u017e k domu Sch\u00e4fferov\u00fdch. Zazvonil a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm okam\u017eiku u\u017e se jim Gustav hnal otev\u0159\u00edt.
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, kluci,“ p\u0159\u00e1l jim s \u00fasm\u011bvem, a pak uk\u00e1zal ke gar\u00e1\u017ei.
„Tak tady to je. Douf\u00e1m, \u017ee si to u\u017eijete,“ mrknul na n\u011b, p\u0159edal jim kl\u00ed\u010d od gar\u00e1\u017ee a op\u011bt zmizel v dom\u011b.
„Tak… M\u016f\u017ee\u0161 se j\u00edt pod\u00edvat. Kde je gar\u00e1\u017e v\u00ed\u0161,“ pod\u00e1val Tom s \u00fasm\u011bvem kl\u00ed\u010d od gar\u00e1\u017ee Billovi a ten se nedo\u010dkav\u011b hrnul ji otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Ach… Bo\u017ee, to je \u00fa\u017easn\u00fd pocit…“ vydechl Bill, kdy\u017e se posadil za volant nabl\u00fdskan\u00e9ho \u010dern\u00e9ho auta s pozn\u00e1vac\u00ed zna\u010dkou „NKP-7964“ a Tom se usadil na m\u00edst\u011b spolujezdce.
„\u0160koda, \u017ee neum\u00edm \u0159\u00eddit…“ za\u0161eptal pot\u00e9 a provinile se usm\u00e1l do palubn\u00ed desky.
„To jsem si mohl myslet…“ odtu\u0161il Tom naoko p\u0159\u00edsn\u011b.
„J\u00e1… Omlouv\u00e1m se…“ vykoktal Bill vysok\u00fdm hlasem.
„Pros\u00edmt\u011b, nech toho… V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee kdy\u017e si bude\u0161 hr\u00e1t na takov\u00fdhohle and\u011bla, vrhnu se na tebe na m\u00edst\u011b, tak s tim po\u010dkej chv\u00edli za vesnici!“ sm\u00e1l se Tom a Bill se jen pla\u0161e usm\u00edval.
„Dok\u00e1\u017ee\u0161 vycouvat z t\u00fd gar\u00e1\u017ee a vyjet na ulici?“ zeptal se Tom a polo\u017eil Billovi ruku na koleno.
„Nooo…“ Bill se kousl do rtu.
„Dob\u0159e, sedni si sem, j\u00e1 n\u00e1s odvezu za Loitsche na jedno z t\u011bch pol\u00ed a bude\u0161 si to zkou\u0161et tam na t\u011bch poln\u00edch cest\u00e1ch. Okay?“ navrhl Tom a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed minut\u011b u\u017e si vym\u011b\u0148ovali m\u00edsta – bez vz\u00e1jemn\u00fdch dotek\u016f se to neobe\u0161lo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty um\u00ed\u0161 \u0159\u00eddit?“ ptal se Bill a fascinovan\u011b sledoval, jak bratr startuje jeho nov\u00e9 auto.
„Trochu, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, jezdili jsme s klukama, tenkr\u00e1t kdy\u017e… No to je jedno… Myslel jsem, \u017ee ty taky um\u00ed\u0161…?“ pozvedl obo\u010d\u00ed, zat\u00edmco vyj\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159ed d\u016fm Sch\u00e4fferov\u00fdch.
„A kde bych se to m\u011bl nau\u010dit? J\u00e1 nem\u011bl tis\u00edce b\u00e1je\u010dn\u00fdch kamar\u00e1d\u016f, co by m\u011b brali u\u010dit \u0159\u00eddit… V\u00ed\u0161, j\u00e1 nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 kamar\u00e1dy. A te\u010f, kdy\u017e n\u00e1s v\u0161ude voz\u00ed, bylo by to prakticky zbyte\u010dn\u00e9…“ \u0159ekl Bill trpce. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se nemohl vyrovnat s t\u00edm, \u017ee si Tom kdysi dok\u00e1zal zjednat daleko v\u011bt\u0161\u00ed respekt ne\u017e on.
„No jo, Bille, n\u011bkdo m\u011bl a n\u011bkdo nem\u011bl…“ za\u0161\u00e1tral pravou rukou kamsi k Billovu stehnu a hladil ho prsty po \u00fatl\u00e9 noze, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc se soust\u0159edit na \u0159\u00edzen\u00ed.
„Na\u0161t\u011bst\u00ed pro tebe – \u010dasy se m\u011bn\u00ed…“ dodal a stiskl.
Bill vydechl.
„B\u00fdt dosp\u011bl\u00fd nen\u00ed a\u017e tak \u00fa\u017easn\u00e9, jak jsem si myslel, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, co v\u0161echno se te\u010f bude muset zm\u011bnit…“ povzdechl si a p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e k Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Auto nem\u011blo st\u0159echu, tak\u017ee se nad nimi rozprost\u00edrala zatahuj\u00edc\u00ed se obloha.
„Bille, zlato, nikdo, kdo t\u011b zn\u00e1, aspo\u0148 tak dob\u0159e jako j\u00e1, nem\u016f\u017ee nikdy \u0159\u00edct, \u017ee bys byl dosp\u011bl\u00fd… Ty nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt dosp\u011bl\u00fd, prost\u011b si to nedovedu p\u0159edstavit…“ usm\u00e1l se Tom a st\u00e1le m\u00ed\u0159il sm\u011brem z vesnice. Byli na prakticky rovn\u00e9 cest\u011b, tak\u017ee se Tom odv\u00e1\u017eil trochu dupnout na plyn, a\u017e Billovy vlasy vl\u00e1ly v zesiluj\u00edc\u00edm se v\u011btru.
„Jsem alespo\u0148 natolik dosp\u011bl\u00fd, abych si uv\u011bdomil, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1me, je \u0161patn\u00e9,“ \u0159ekl Bill rozv\u00e1\u017en\u011b, beze zn\u00e1mek vzteku, a aby to dotvrdil, polo\u017eil si hlavu Tomovi na rameno.
„Jsi tak sladk\u00fd…“ usm\u00e1l se Tom, a kone\u010dn\u011b sjel do \u0161irok\u00e9 poln\u00ed cesty, kam m\u011bl od za\u010d\u00e1tku nam\u00ed\u0159eno.
N\u011bkde naho\u0159e nad nimi zlov\u011bstn\u011b zah\u0159m\u011blo, a a\u010d bylo st\u00e1le teplo, nebe u\u017e se barvilo do temn\u011b modr\u00e9.
„Tak poj\u010f sem…“ popl\u00e1cal si Tom na stehna.
Bill se ho chytil kolem krku a p\u0159elezl mu na kl\u00edn.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak… D\u00edvej se, co d\u011bl\u00e1m, pak to zkus\u00ed\u0161 ty,“ ozn\u00e1mil Tom.
Bill se m\u00edrn\u011b o\u0161il, kdy\u017e mu Tom d\u00fdchl za krk, potom p\u0159ik\u00fdvl. Tom polo\u017eil ruce na volant, \u010d\u00edm\u017e mu mezi pa\u017eemi spo\u010dinulo Billovo vyhubl\u00e9 t\u011blo, a pak se auto na jeho pokyn rozjelo.
Bill se zatajen\u00fdm dechem sledoval jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.
Tom m\u011bl bradu lehce polo\u017eenou na jeho rameni a soust\u0159ed\u011bn\u011b se d\u00edval vp\u0159ed.
V\u0161echno d\u011blal pomalu a z\u0159eteln\u011b, aby to Bill ch\u00e1pal, a kdy\u017e ujel n\u011bkolik metr\u016f, kdy se Bill snad ani neodva\u017eoval d\u00fdchat, op\u011bt zabrzdil.
„Tak co, chce\u0161 to vyzkou\u0161et ?“ za\u0161eptal Billovi.
„Ano,“ vydechl Bill a chv\u011bl se po cel\u00e9m t\u011ble. Neexistuj\u00edc\u00ed st\u0159echou na n\u011b dopadaly prvn\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky a okoln\u00ed vzduch se zvlh\u010doval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to jednoduch\u00e9,“ objas\u0148oval Tom a pokl\u00e1dal Billovi ruce na volant, nohy mu obt\u00e1\u010del t\u011bmi sv\u00fdmi a p\u0159ibli\u017en\u011b nastavoval na ped\u00e1ly.
„Bude\u0161 \u0159\u00eddit,“ \u0161eptal Tom, ruce mu obt\u00e1\u010del kolem pasu a hlavu si op\u011bt pokl\u00e1dal na Billovo prav\u00e9 rameno, „a j\u00e1 budu p\u0159id\u00e1vat plyn. Ty bude\u0161 brzdit a \u0159adit. A\u017e to bude pot\u0159eba, j\u00e1 budu st\u00e1t na spojce,“ vysv\u011btlil a pevn\u011b si k sob\u011b Billa p\u0159itiskl, sv\u00edraj\u00edc st\u00e1le jeho \u00fazk\u00fd pas.
„Tak m\u016f\u017eeme?“
„Dob\u0159e, m\u016f\u017eeme,“ pok\u00fdval Bill hlavou a Tom oto\u010dil kl\u00ed\u010dky v zapalov\u00e1n\u00ed. C\u00edtil, jak se Bill chv\u011bje vzru\u0161en\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Se\u0161l\u00e1pl spojku a Billovi p\u0159ik\u00e1zal: „Dej tam jedni\u010dku.“
Bill uposlechl, za\u0159adil jedni\u010dku a Tom mezit\u00edm dupl na plyn. Auto sebou cuklo, Bill vyhrkl, ale Tom ho pevn\u011b dr\u017eel kolem pasu, tak\u017ee se nic zl\u00e9ho nestalo a Billovo nov\u00e9 auto se pod jeho rukama kone\u010dn\u011b rozjelo.
„Te\u010f dvojku… trojku…“ radil Tom d\u00e1l a Bill opatrn\u011b d\u011blal, co mu Tom na\u0159\u00eddil.
„Bille, no tak, d\u00edvej se na cestu!“ ok\u0159ikl ho Tom, kdy\u017e musel rychle oto\u010dit volantem, proto\u017ee Bill svou pozornost obracel k \u0159azen\u00ed.
„Okay… Tak brzdi, brzdi…“ rozhodl Tom.
Bill dupnul na brzdu, auto prudce zastavilo, Bill vyjekl a u\u017eu\u017e by let\u011bl proti \u010deln\u00edmu sklu, kdyby ho Tom po\u0159\u00e1dn\u011b nedr\u017eel, a p\u0159itom nez\u016fst\u00e1val p\u0159itisknut\u00fd k seda\u010dce.
Bill zrychlen\u011b d\u00fdchal.
„Klid, nic se nestalo…“ uklid\u0148oval ho Tom, kdy\u017e se mu Bill na kl\u00edn\u011b oto\u010dil, objal ho a nal\u00e9hav\u011b se k n\u011bmu tiskl.
„No tak…“<\/div>\n
<\/div>\n
Mezit\u00edm za\u010dalo doopravdy pr\u0161et. Dvoj\u010data v\u0161ak ani nenapadlo se j\u00edt schovat, nebo p\u0159et\u00e1hnout p\u0159es auto pl\u00e1t\u011bnou st\u0159echu, a rad\u011bji pokorn\u011b mokli v aut\u011b.
Netrvalo dlouho a Tom si probojoval cestu k Billov\u00fdm rt\u016fm. Bill mu se stejnou intenzitou opl\u00e1cel a pomalu se ot\u00e1\u010del i s Tomem opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem.
Billovy vlasy byly nyn\u00ed dokonale mokr\u00e9, kapky de\u0161t\u011b st\u00e9kaly Tomovi po tv\u00e1\u0159\u00edch, m\u00edsily se se slan\u00fdmi slzami zklam\u00e1n\u00ed.
Oba dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee dnes to p\u0159ijde. Dnes se do opojn\u00e9ho stavu nejvy\u0161\u0161\u00ed rozko\u0161e navz\u00e1jem p\u0159ivedou naposledy. Na rozlou\u010denou…<\/div>\n
Bill reagoval velmi impulzivn\u011b, ihned se chopil Tomova velk\u00e9ho tri\u010dka a zu\u0159iv\u011b ho z bratra strhnul.
„Hele\u010fme se na n\u011bj, na and\u011bla…“ u\u0161kl\u00edbl se Tom, p\u0159itom v\u0161ak nez\u016fst\u00e1val pozadu, poslepu soupe\u0159il s drobn\u00fdmi knofl\u00ed\u010dky Billovy promo\u010den\u00e9 ko\u0161ile, zakl\u00e1n\u011bj\u00edc p\u0159itom hlavu, slastn\u011b p\u0159iv\u00edral o\u010di a nech\u00e1val se l\u00edbat a laskat na pr\u00e1v\u011b obna\u017een\u00e9 hrudi.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill s nad\u0161en\u00edm rozepjal ruce a pomohl Tomovi sundat z n\u011bj mokrou b\u00edlou ko\u0161ili a ledov\u00e9 kapky, dopadaj\u00edc\u00ed na jeho rozp\u00e1len\u00e9 hol\u00e9 t\u011blo, p\u016fsobily neskute\u010dn\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00edm dojmem. Billovi naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee, \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b z chladu, \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b ze vzru\u0161en\u00ed, na n\u011bco takov\u00e9ho v\u0161ak v\u016fbec nehled\u011bl, drav\u011b se vrhnul po Tomov\u011b poklopci, av\u0161ak jeho majitel to ne\u010dekal, v tu chv\u00edli se nato\u010dil do o n\u011bco pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohy a ve v\u00fdsledku se vyburcovan\u00fd Bill skut\u00e1lel dol\u016f pod sedadlo, bolestiv\u011b se uhodil do \u017eeber a ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat, ze sedadla spadla i spodn\u00ed polovina jeho t\u011bla, tak\u017ee se velice neohraban\u00fdm pohybem rozpl\u00e1cl po cel\u00e9 \u0161\u00ed\u0159ce auta.
Navzdory vysok\u00e9mu vzru\u0161en\u00ed Tom vyprskl sm\u00edchy a za\u010dal bratra sb\u00edrat ze zem\u011b.
Netrvalo to tak dlouho a zm\u00edtali se mezi ped\u00e1ly oba dva. St\u00e1le pu\u0161t\u011bn\u00fd motor auto nad\u00e1le zah\u0159\u00edval a uv\u00e1d\u011bl do poskakuj\u00edc\u00edho, p\u0159\u00edjemn\u011b houpav\u00e9ho pohybu.<\/div>\n
<\/div>\n
Billovy d\u017e\u00edny u\u017e byly d\u00e1vno pohozen\u00e9 kdesi na zadn\u00edm sedadle auta, o Tomov\u00fdch \u0161irok\u00fdch kalhot\u00e1ch ani nemluv\u011b, a Tom za\u010dal Billovo b\u0159icho zasyp\u00e1vat polibky, p\u0159i\u010dem\u017e se Bill du\u0161oval, \u017ee v\u00edc u\u017e prost\u011b nevydr\u017e\u00ed.
Tom se sna\u017eil zapamatovat si ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr t\u00e9 sametov\u00e9 k\u016f\u017ee, jazykem obkru\u017eoval Billovu hv\u011bzdu na b\u0159i\u0161e, slzy mu skap\u00e1valy z \u0159as a vsakovaly se do Billova napjat\u00e9ho spodn\u00edho pr\u00e1dla, kter\u00e9 je\u0161t\u011b nem\u011blo re\u00e1lnou mo\u017enost promoknout, jeliko\u017e nad n\u00edm st\u00e1le dr\u017eelo ochranu Tomovo t\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by sis to rozmyslel…“ \u0161eptal zoufale, ani\u017e by si uv\u011bdomoval, \u017ee ho Bill sly\u0161\u00ed. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee on u\u017e si to rozmyslet nem\u016f\u017ee, u\u017e si vybral.
„Nejde to, Tome, mrz\u00ed m\u011b to…“ s\u00edp\u011bl Bill, jak se cel\u00fd proh\u00fdbal, aby m\u011bl bratr lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup k nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u016fm jeho t\u011bla.
„Ani nev\u00ed\u0161, jak to mrz\u00ed m\u011b…“ sykl Tom bezdu\u0161e a pravou rukou p\u0159ejel po lemu bratrov\u00fdch boxerek. Povolily velice rychle, jako by celou dobu \u010dekaly jen na dotek Tomov\u00fdch nedo\u010dkav\u00fdch prst\u016f.
Bill nehodlal z\u016fst\u00e1vat pozadu, b\u011bhem n\u011bkolika sekund se v Billov\u011b nov\u00e9m aut\u011b v\u00e1leli oba do\u010dista naz\u00ed, st\u00e9nali rozko\u0161\u00ed pod doteky toho druh\u00e9ho, sna\u017eili se nemyslet na to, \u017ee je to naposled, ne\u00faprosn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 je bi\u010doval do obna\u017een\u00fdch ramen.
Bill pro jednou pozbyl ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 p\u00fdchy a egoismu, s\u00e1m se p\u0159ehoupl p\u0159es Toma dol\u016f a nastavil se k n\u011bmu z\u00e1dy.
Tom se zarazil uprost\u0159ed vzdechu. Pohled na Billovo nah\u00e9 t\u011blo zezadu ho b\u016fhv\u00ed pro\u010d vykolejil. Tom v\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Dv\u011bma prsty n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel po Billov\u011b p\u00e1te\u0159i, zastavuj\u00edc se v m\u00edst\u011b, kde za\u010d\u00ednala Billova kostr\u010d, nepatrnou chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc, hladil br\u00e1\u0161ku po h\u00fd\u017e\u010fov\u00e9m svalstvu.
Bylo to poprv\u00e9, kdy se Bill nab\u00edzel k n\u011b\u010demu tak z\u00e1vazn\u00e9mu, tak d\u016fv\u011brn\u00e9mu a v jeho p\u0159\u00edpad\u011b poni\u017euj\u00edc\u00edmu.
Tom vykreslil zru\u010dn\u00fdmi prsty velik\u00fd otazn\u00edk do Billov\u00fdch hork\u00fdch, av\u0161ak prom\u00e1\u010den\u00fdch zad.
„To je m\u016fj d\u00e1rek pro tebe, k osmn\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m…“ za\u0161eptal Bill, kter\u00fd \u010dekal, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nastane.
„Takov\u00fd d\u00e1rek, \u017ee mi poprv\u00e9 a naposled dovol\u00ed\u0161 n\u011bco tak svazuj\u00edc\u00edho, a potom jen tak zmiz\u00ed\u0161 z m\u00e9ho \u017eivota ? Po tomhle ?“ Tom to nevy\u0159kl nijak vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem.
Bill tuhle pozn\u00e1mku ignoroval a d\u00e1l se vyb\u00edziv\u011b proh\u00fdbal a smysln\u011b \u0161eptal: „U\u017e jsi dosp\u011bl\u00fd, Tome… Ud\u011blej to.“
„Ne, Bille, to nem\u016f\u017eu, jen proto, \u017ee t\u00edm chce\u0161 od\u010dinit, \u017ee m\u011b prost\u011b nech\u00e1v\u00e1\u0161… Ne, Bille. Na to t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1d,“ odporoval Tom, zat\u00edmco se t\u0159\u00e1sl vzru\u0161en\u00edm p\u0159i pouh\u00e9m pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by to doopravdy sm\u011bl ud\u011blat.
„Ud\u011blej to. Je to moje p\u0159\u00e1n\u00ed,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval ho Bill a nedo\u010dkav\u011b se mu ot\u0159el z\u00e1d\u00ed o rozkrok.
Tom u\u017e na to ne\u0159ekl nic. Dlan\u011bmi chytl Billa kdesi pod pa\u017eemi, sj\u00ed\u017ed\u011bl jimi p\u0159es jeho \u017eebra, slabiny a\u017e k bok\u016fm, zat\u00edmco se podb\u0159i\u0161kem ot\u00edral o jeho pozad\u00ed.<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/a><\/strong><\/em><\/div>\n
autor: Ketty<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva dny prob\u011bhly neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle a Tomovi p\u0159ipadalo, \u017ee to jsou posledn\u00ed dny jejich \u017eivota. A\u010d si to necht\u011bl p\u0159ipou\u0161t\u011bt, kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, musel d\u00e1t Billovi za pravdu. Doopravdy to u\u017e museli ukon\u010dit, pokud se necht\u011bli dostat na scest\u00ed.Ostatn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20102","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20102","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20102"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20102\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20102"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20102"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20102"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}