{"id":20103,"date":"2008-03-14T15:03:00","date_gmt":"2008-03-14T14:03:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20061"},"modified":"2008-03-14T15:03:00","modified_gmt":"2008-03-14T14:03:00","slug":"freiheit-89-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/freiheit-89-1-3\/","title":{"rendered":"Freiheit 89 (1\/3)"},"content":{"rendered":"
\"\"<\/div>\n
P\u0159ipozd\u00edvalo se, l\u00e9to se ch\u00fdlilo ke konci a dne\u0161n\u00ed den tak\u00e9. Venku se pomalu zatahovalo a prvn\u00ed kapky de\u0161t\u011b se sn\u00e1\u0161ely k zemi. Chlapec s dlouh\u00fdmi, v dredech spleten\u00fdmi vlasy, sed\u011bl u okna a tohle v\u0161echno pozoroval za silnou okenic\u00ed. Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u011bl cel\u00fd ve\u010der jen pro sebe a p\u0159esto, nebo mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto, na n\u011bj dopadla pochmurn\u00e1 n\u00e1lada.<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1dhern\u00e9 voln\u00e9 proslun\u011bn\u00e9 l\u00e9to bylo t\u00e9m\u011b\u0159 pry\u010d a p\u0159ed n\u00edm se rozprost\u00edraly ne p\u0159\u00edli\u0161 radostn\u00e9 vyhl\u00eddky na dal\u0161\u00ed rok. Po dvou letech tohoto zp\u016fsobu \u017eivota by i uv\u00edtal, kdyby se musel „jen“ vr\u00e1tit do \u0161koly, ale to nemohl. \u010cekala ho pr\u00e1ce, pr\u00e1ce a zase pr\u00e1ce. Koncerty, vystoupen\u00ed, rozhovory, photoshootingy, nekone\u010dn\u00e9 cesty kodrcaj\u00edc\u00edm tourbusem, nedostatek voln\u00e9ho \u010dasu… P\u0159\u00edmo alarmuj\u00edc\u00ed nedostatek voln\u00e9ho \u010dasu…<\/div>\n
M\u011bl s t\u00edm po\u010d\u00edtat, kdy\u017e p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci \u017eadonil u Davida, aby jim aspo\u0148 na l\u00e9to za\u0159\u00eddil p\u0159est\u00e1vku, \u017ee potom bude o to t\u011b\u017e\u0161\u00ed znovu se v\u017e\u00edt do ka\u017edodenn\u00edho kolob\u011bhu starost\u00ed. A on osobn\u00ed volno pot\u0159eboval. On a je\u0161t\u011b n\u011bkdo.
N\u011bkdo, kdo se posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed choval divn\u011b. Tom a Bill Kaulitzovi u\u017e p\u0159es rok nebyli pouh\u00fdmi sourozenci. Pojilo je n\u011bco mnohem v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho, mnohem k\u0159eh\u010d\u00edho. Tom byl v\u017edycky p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee jejich l\u00e1ska vydr\u017e\u00ed na v\u011bky, naivn\u011b doufal, \u017ee tyhle kr\u00e1sn\u00e9 \u010dasy nikdy neskon\u010d\u00ed a \u017ee on a jeho bratr u\u017e nikdy v\u00edckr\u00e1t nebudou osam\u011bl\u00ed.<\/div>\n
Co \u010dert necht\u011bl, posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed bylo n\u011bco \u0161patn\u011b. Tom nech\u00e1pal co, v\u017edy\u0165 si p\u0159eci vytou\u017een\u00e9 volno tak u\u017eili, promilovali ka\u017edi\u010dk\u00fd sluncem proh\u0159\u00e1t\u00fd okam\u017eik, ve vlah\u00fdch noc\u00edch se vodili za ruce a slibovali si nejv\u011bt\u0161\u00ed l\u00e1sku. A\u017e te\u010f nade\u0161el t\u00fdden, kdy se Bill na bratra ani nepod\u00edval, nepromluvil na n\u011bj, nel\u00edbal ho, nedot\u00fdkal se ho, a kdy\u017e vzal v\u011bci do rukou Tom, Bill se v\u011bt\u0161inou odvr\u00e1til, zamumlal p\u00e1r v\u00fdmluvn\u00fdch slov a byl pry\u010d. Kdy\u017e u\u017e p\u0159ece jenom musel, bavil se s Tomem naprosto neosobn\u00edm t\u00f3nem, jako by snad ani nebyli brat\u0159i, nato\u017e n\u011bco v\u00edc, zcela bez cit\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee by se z n\u011bj stal n\u011bkdo tak romantick\u00fd, tak z\u00e1visl\u00fd na d\u00e1vce cit\u016f. Nenapadlo jej, \u017ee si bude p\u0159ipadat podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd, jakmile \u0161est dn\u00ed po sob\u011b neusly\u0161\u00ed sladk\u00e1 sl\u016fvka – Miluji t\u011b, kdy\u017e se ho tu dobu nikdo nebude dot\u00fdkat. Doufal, \u017ee je to jen moment\u00e1ln\u00ed n\u00e1ladou, n\u011bjak\u00fdm p\u0159echodem, proto\u017ee odm\u00edtal v\u011b\u0159it, \u017ee by ho jeho druh\u00e9 j\u00e1 mohlo p\u0159estat milovat. To ne\u0161lo.
V posledn\u00ed dob\u011b se b\u00e1l d\u00edvat se Billovi do o\u010d\u00ed. Nevid\u011bl v nich nic vesel\u00e9ho, obvykle jen ledov\u00fd smutek a odstup.<\/div>\n
<\/div>\n
Znovu se zahled\u011bl z okna. V d\u00e1li za\u010d\u00ednalo h\u0159m\u00edt a de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky dopadaly na sklo okenn\u00ed tabulky ve st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed intenzit\u011b. Bl\u00ed\u017eil se podzim.
A bl\u00ed\u017eilo se i prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed – velk\u00fd den. Alespo\u0148 pro Kaulitzova dvoj\u010data. Tentokr\u00e1t to nebyly jen oby\u010dejn\u00e9 narozeniny, tentokr\u00e1t se st\u00e1vali plnolet\u00fdmi.
Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel jak tento den ud\u011blat pro Billa je\u0161t\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011bj\u0161\u00edm. Obvykle si nic ned\u00e1vali – pravda, minul\u00fd rok na jejich sedmn\u00e1ctiny, co\u017e byly prvn\u00ed narozeniny, kter\u00e9 neslavili u\u017e jen jako „brat\u0159i“, si jako d\u00e1rek u\u017eili celono\u010dn\u00ed mazlen\u00ed a milov\u00e1n\u00ed ve van\u011b pln\u00e9 vo\u0148av\u00e9 p\u011bny – ale tentokr\u00e1t cht\u011bl bratra pot\u011b\u0161it n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc.
Zat\u00edm je\u0161t\u011b ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, co mu koupit. Dobr\u00e1, p\u0159ibli\u017en\u011b v\u011bd\u011bl, ale ot\u00e1zkou st\u00e1le bylo, jak to prov\u00e9st.<\/div>\n
<\/div>\n
Venku uhodil blesk, zah\u0159m\u011blo a Tom zaslechl na hotelov\u00e9 chodb\u011b \u010d\u00edsi kroky. Ten kdosi si pobrukoval jakousi Tomovi velice dob\u0159e zn\u00e1mou melodii a to Toma p\u0159im\u011blo, aby ud\u011blal p\u00e1r rychl\u00fdch krok\u016f ke dve\u0159\u00edm, nepatrn\u011b je pootev\u0159el a mohl si vychutnat alespo\u0148 pohled na tu bezchybnou osobu.
Bill, viditeln\u011b zamy\u0161len\u00fd, p\u0159ech\u00e1zel chodbou, st\u00e1le si ti\u0161e zp\u00edval, a v Tomovi svitla mal\u00e1 jisk\u0159i\u010dka – co jisk\u0159i\u010dka, zapl\u00e1l v n\u011bm p\u0159\u00edmo plamen nad\u011bje, kdy\u017e se Bill na chodb\u011b zastavil a chv\u00edli st\u00e1l v a\u017e nebezpe\u010dn\u00e9 bl\u00edzkosti dve\u0159\u00ed bratrova pokoje. Pak se v\u0161ak nane\u0161t\u011bst\u00ed pro Toma, zase oto\u010dil a nekompromisn\u011b zmizel v pokoji \u010d\u00edslo 89 – v jeho pokoji.
Tom se s povzdechem ulo\u017eil k sp\u00e1nku.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
O t\u0159i dny pozd\u011bji se situace nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nem\u011bnila. Mo\u017en\u00e1 a\u017e na tu mali\u010dkost, \u017ee Tomovo konto nyn\u00ed \u010d\u00edtalo o n\u011bkolik set euro m\u00ed\u0148, a v Gustavov\u011b gar\u00e1\u017ei st\u00e1l nabl\u00fdskan\u00fd \u010dern\u00fd kabriolet. Tom si nedovolil schovat ho ve vlastn\u00ed gar\u00e1\u017ei, proto\u017ee Bill m\u011bl oby\u010dejn\u011b o\u010di v\u0161ude.
Kdy\u017e u\u017e o n\u011bm byla \u0159e\u010d, pr\u00e1v\u011b projevil p\u0159\u00e1n\u00ed, aby mu n\u011bkdo podal konvici s \u010dajem, proto\u017ee na ni pr\u00fd nedos\u00e1hne. Sed\u011bli v hotelov\u00e9m baru a vydatn\u011b sn\u00eddali.
Tom byl z cel\u00e9 kapely konvici samoz\u0159ejm\u011b nejbl\u00ed\u017e, vzal ji a ochotn\u011b ji Billovi pod\u00e1val. Billovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di a po nab\u00edzen\u00e9m p\u0159edm\u011btu zcela nelogicky hm\u00e1tl pravou rukou, a\u010dkoliv p\u0159itom musel pustit vidli\u010dku, kter\u00e1 s hlasit\u00fdm \u0159inkotem dopadla na porcel\u00e1nov\u00fd tal\u00ed\u0159. Levou ruku k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eel pod\u00e9l t\u011bla, naprosto nehybn\u011b, \u017ee na ni z Tomovy strany nebylo v\u016fbec vid\u011bt.
„D\u00edky,“ zamumlal Bill a rychle konvici p\u0159evzal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed p\u0159ipadalo vskutku zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nep\u0159ikl\u00e1dal v\u0161ak tomu p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd v\u00fdznam.
Dal\u0161\u00edho dne u\u017e ale byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm bratr sna\u017e\u00ed ukr\u00fdt levou ruku \u00famysln\u011b. Neust\u00e1le nosil trika, mikiny a saka s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem, a\u010dkoliv okoln\u00ed teplota je\u0161t\u011b st\u00e1le z\u016fst\u00e1vala docela vysoko, rozhodn\u011b natolik vysoko, \u017ee ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk chodil v daleko vzdu\u0161n\u011bj\u0161\u00edch v\u011bcech. Kdy\u017e byl nabl\u00edzku Tom, v\u0161echno d\u011blal pravou rukou (jak Tom musel smutn\u011b konstatovat, to, co by si b\u00fdval p\u0159\u00e1l, neud\u011blal Bill ani jednou), st\u00e1le si prsty p\u0159idr\u017eoval ruk\u00e1v na z\u00e1p\u011bst\u00ed v a\u017e panick\u00e9m strachu, aby se mu nevyhrnul, a kdy\u017e s Tomem mluvil (v\u00fdjime\u010dn\u00e9 momenty, pomyslel si Tom), m\u00edval levou ruku k\u0159e\u010dovit\u011b p\u0159itisknutou k t\u011blu.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 myslet, za\u010d\u00ednal se dokonce ob\u00e1vat, jestli si Bill t\u0159eba neubli\u017euje, nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Vlastn\u00ed hrdost a strach mu ale br\u00e1nily se zeptat. Konec konc\u016f, Bill se od n\u011bj najednou do\u010dista izoloval. Ob\u00fdval s n\u00edm jednu m\u00edstnost, jen kdy\u017e doopravdy musel, a kdykoliv se s n\u00edm st\u0159etl v n\u011bjak\u00e9 nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli na hotelu, rychle miz\u00edval za dve\u0159mi s \u010d\u00edslem 89 a pro jistotu je posledn\u00ed dobou i \u010dasto zamykal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi to rvalo srdce. Netu\u0161il, co ud\u011blal \u0161patn\u011b, jak Billovi nazna\u010dit, \u017ee by ocenil, kdyby mu osv\u011btlil sv\u00e9 moment\u00e1ln\u00ed chov\u00e1n\u00ed, ale st\u00e1le je\u0161t\u011b ve zna\u010dn\u00e9 \u010d\u00e1sti sv\u00e9 romantick\u00e9 du\u0161e doufal, \u017ee je to jen n\u011bjak\u00fd \u017eert a \u017ee v den jejich osmn\u00e1ctin vpluje Bill, nejl\u00e9pe polonah\u00fd, do jeho pokoje a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jak\u00fd na rtech dok\u00e1zal vykouzlit pouze on, mu ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee to byla jen hra, zkou\u0161ka, jak dlouho to bez n\u011bj Tom vydr\u017e\u00ed a od t\u00e9 chv\u00edle budou u\u017e zase jenom spolu. Tahle my\u0161lenka byla Tomova jedin\u00e1 a musel p\u0159iznat, dosti naivn\u00ed, \u00fat\u011bcha.<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sed\u011bl v pohodln\u00e9m prout\u011bn\u00e9m k\u0159esle, br\u010dkem up\u00edjel lahodn\u00e9 frapp\u00e9, roztr\u017eit\u011b si pohr\u00e1val s rukou v kl\u00edn\u011b a m\u017eoural do z\u00e1\u0159\u00edc\u00edho ploch\u00e9ho monitoru v jedn\u00e9 z luxusn\u00edch internetov\u00fdch kav\u00e1ren p\u0159\u00edstavn\u00edho m\u011bsta. Slunce za prosklenou v\u00fdlohou ho p\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lilo do tv\u00e1\u0159\u00ed a on byl po dlouh\u00e9 dob\u011b uvoln\u011bn\u00fd a v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed spokojen\u00fd. V\u010dera se s n\u00edm Bill u\u017e docela norm\u00e1ln\u011b bavil, a\u010d to bylo jen o z\u00e1le\u017eitostech skupiny, byl celkem mil\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd. Usm\u00edval se a Tomem prostupovalo h\u0159ejiv\u00e9 teplo. I kdy\u017e se na n\u011bj dnes r\u00e1no op\u011bt ani nepod\u00edval, Tom se rozhodl d\u00e1t mu \u010das.
Vlastn\u011b byl te\u010f r\u00e1d, \u017ee je chv\u00edli s\u00e1m a m\u016f\u017ee se zab\u00fdvat n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017e sv\u00fdm bratrem.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e na internetu (mocn\u00e1 to v\u011bci\u010dka, usm\u00e1l se v duchu…) obstaral v\u0161echno doopravdy d\u016fle\u017eit\u00e9, a zb\u00fdval mu je\u0161t\u011b dostatek \u010dasu, brouzdal po sv\u00fdch n\u011bkdej\u0161\u00edch obl\u00edben\u00fdch st\u00e1nk\u00e1ch. Zamrzelo ho, \u017ee valn\u00e1 v\u011bt\u0161ina z nich se za ty dva roky viditeln\u011b zm\u011bnila, anebo u\u017e neexistovaly v\u016fbec, ale i tak si p\u011bkn\u011b p\u0159ipomenul star\u00e9 \u010dasy. Pot\u00e9 zam\u00ed\u0159il na fanou\u0161kovsk\u00e9 str\u00e1nky. Dlouho tam nebyl a a\u0165 se tomu br\u00e1nil jak cht\u011bl, kurzorem my\u0161i op\u011bt sklouznul k rubrice s n\u00e1zvem „Bill Kaulitz“. S \u00fasm\u011bvem pozoroval, jak je jeho bratr kr\u00e1sn\u00fd na fotk\u00e1ch, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak je je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ve skute\u010dnosti a u srdce ho h\u0159\u00e1lo, \u017ee tohle stvo\u0159en\u00ed pat\u0159\u00ed jen jemu. Na chv\u00edli zcela zapomn\u011bl, \u017ee spolu vlastn\u011b nemluv\u00ed a s bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem roloval st\u00e1nku st\u00e1le n\u00ed\u017e, kde \u010dekaly na jeho o\u010di dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed \u010dl\u00e1nky.<\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e jeden z nejaktu\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edch \u010dl\u00e1nk\u016f, kter\u00fd byl, jak se zd\u00e1, nejv\u00edce komentovan\u00fd, ho vr\u00e1til zp\u00e1tky na zem. Titulek: „Bill m\u00e1 nov\u00e9 tattoo!!!“ ho naprosto vykolejil. Rozklikl \u010dl\u00e1nek a s rozt\u0159esen\u00fdma rukama se dal do \u010dten\u00ed. Nevyvedlo by ho z m\u00edry, kdyby si bratr jen tak nechal ud\u011blat tetov\u00e1n\u00ed, probl\u00e9m byl v tom, \u017ee a\u010d na to Bill viditeln\u011b zapomn\u011bl, Tom m\u011bl st\u00e1le na pam\u011bti onu noc, kdy si asi p\u0159ed rokem, po tom, co si Bill nechal vytetovat na b\u0159icho tajn\u011b hv\u011bzdu, sl\u00edbili, \u017ee pokud si je\u0161t\u011b n\u011bkdy bude d\u011blat tetov\u00e1n\u00ed, nechaj\u00ed si ho ud\u011blat oba dva, stejn\u00e9.
„…jist\u00e1 fanynka \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee na autogrami\u00e1d\u011b zahl\u00e9dla, \u017ee m\u00e1 Bill na lev\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed v\u00fdrazn\u00fd vzor, za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed na p\u00edsmeno F…“ d\u00e1l u\u017e se Tom neobt\u011b\u017eoval \u010d\u00edst. Tak proto se p\u0159ed n\u00edm tak \u00fap\u011bnliv\u011b sna\u017eil schovat levou ruku…<\/div>\n
<\/div>\n
Prudce se zvedl od stolu, hodil majitelce na bar n\u011bkolik euro a vyb\u011bhl z podniku.
O n\u011bkolik minut pozd\u011bji se u\u017e u\u017e hnal ke schod\u016fm vedouc\u00edm do t\u0159et\u00edho patra hotelu, ve kter\u00e9m moment\u00e1ln\u011b spali, kdy\u017e za sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi po prav\u00e9 stran\u011b chodby, ve spole\u010densk\u00e9 m\u00edstn\u016fstce, zahl\u00e9dl zbytek kapely, Davida a jednoho z \u010dlen\u016f ochranky.
Vrazil dovnit\u0159 a hned se k n\u011bmu sto\u010dily zraky v\u0161ech ostatn\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u00c1\u00e1, Tome, dob\u0159e \u017ee u\u017e jsi tu, zrovna jsem tady kluk\u016fm \u0159\u00edkal, jak to bude s tou pl\u00e1novanou tour po Francii a pr\u00e1v\u011b jsme-“ za\u010dal David, Tom ho ale, roz\u010dilen\u00fd tak, \u017ee nebyl s to vypravit ze sebe kloudnou v\u011btu, p\u0159eru\u0161il a uk\u00e1zal na Billa.
„Ihned – poj\u010f – ven! Mus\u00edme si – promluvit!“ vydechl, jak st\u00e1le je\u0161t\u011b nemohl ud\u00fdchat, \u017ee sprintem p\u0159eb\u011bhl zna\u010dnou \u010d\u00e1st m\u011bsta a cel\u00e1 dv\u011b poschod\u00ed.
„Mm, Tome j\u00e1 te\u010f… nem\u016f\u017eu, \u0159e\u0161im tady n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00fdho a v\u016fbec, nem\u00e1m-“ vykrucoval se Bill a podv\u011bdom\u011b si strkal levou ruku do kapsy.
„Ne, tentokr\u00e1t se mnou prost\u011b mluvit bude\u0161!“ trval na sv\u00e9m Tom, a kdy\u017e Bill zpozoroval, \u017ee se k n\u011bmu bratr u\u017e u\u017e hrne, aby ho s sebou odt\u00e1hl, rad\u011bji se za n\u00edm roze\u0161el s\u00e1m, s nejist\u00fdm rozzloben\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile byli z doslechu zv\u011bdav\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edho zbytku kapely, Tom se p\u0159estal ovl\u00e1dat, drapl Billa za upnutou mikinu a vlekl ho do schod\u016f. Vztek, kter\u00fd se mu posledn\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed a\u017e s podivem da\u0159ilo potla\u010dovat, se nyn\u00ed dral na povrch.
„Sakra, Tome, co to do tebe vjelo, pus\u0165 m\u011b, sakra, chodit um\u00edm s\u00e1m!“ prskal Bill a klop\u00fdtal za bratrem do schod\u016f.
Tom dupal po chodb\u011b, \u017e\u00e1hnouc za sebou Billa, otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje, sm\u00fdkl s bratrem dovnit\u0159 a pak za sebou zabouchl a zamkl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee?“ zeptal se Bill, hodil sebou na Tomovu postel a zahl\u00ed\u017eel na n\u011bj se z\u00e1\u0161t\u00ed v o\u010d\u00edch.
„To se pt\u00e1\u0161 ty?“ Tom st\u00e1l nad n\u00edm s rukama zalo\u017een\u00fdma v bok.
„Co m\u00e1\u0161 na t\u00fd ruce?!“ rozk\u0159ikl se, kdy\u017e Bill jen pokr\u010dil rameny.
P\u0159ejelo mu po tv\u00e1\u0159i zd\u011b\u0161en\u00ed a ruku si p\u0159it\u00e1hl k hrudi, jako svou nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed hra\u010dku.
„Uka\u017e – mi – tu ruku!“ procedil Tom skrze zuby, a u\u017e u\u017e se natahoval, \u017ee ji Billovi vyrve n\u00e1sil\u00edm, Bill ov\u0161em nic takov\u00e9ho nepl\u00e1noval dovolit a rad\u011bji se dobrovoln\u011b chopil zipu mikiny, st\u00e1hl si ji z ramen a nat\u00e1hl k b\u011bsn\u00edc\u00edmu Tomovi lev\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed.
Tom nato\u010dil hlavu, aby si slovo mohl l\u00e9pe p\u0159e\u010d\u00edst a pot\u00e9 zalapal po dechu – na Billov\u011b bled\u00e9 k\u016f\u017ei se v kontrastn\u00ed barv\u011b skv\u011blo velk\u00e9 slovo: „Svoboda“, dopln\u011bn\u00e9 mal\u00fdm \u010d\u00edslem 89.
„Co, co… Co to m\u00e1 znamenat?“ zeptal se a zna\u010dn\u011b \u0161okov\u00e1n se svezl na postel vedle Billa.
Bill z\u00edral do zem\u011b, ani se nahnul, levou ruku nechal samovoln\u011b viset dol\u016f.
„Svoboda?“ opakoval Tom sp\u00ed\u0161e s\u00e1m pro sebe, ne\u017e pro kohokoliv jin\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
„To znamen\u00e1…?“ pohl\u00e9dl nejist\u011b na Billa.
„To znamen\u00e1, \u017ee je konec, Tome,“ \u0159ekl Bill pomalu, tich\u00fdm, nekompromisn\u00edm hlasem.
Na okam\u017eik jako by se Tomovi zastavilo srdce.
„T-Tak\u017ee… Prost\u011b konec? Pro\u010d?“ vykoktal ze sebe a up\u00edral k Billovi nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled.
„Tome…“ Bill si povzdechl. Pravd\u011bpodobn\u011b pro n\u011bj bylo dost obt\u00ed\u017en\u00e9 tohle v\u0161echno Tomovi \u0159\u00edct, ur\u010dit\u011b to v\u0161ak nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9, jako pro Toma pochopit d\u016fvod.
„Bude n\u00e1m osmn\u00e1ct, budeme u\u017e skoro dosp\u011bl\u00ed, m\u00e1me kari\u00e9ru, celkem slu\u0161n\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed budoucnost. My dva… Tome, to prost\u011b nejde. Je mi to hrozn\u011b l\u00edto, mrz\u00ed m\u011b, jak jsem se k tob\u011b posledn\u00ed t\u00fdden choval, ale tohle jsem si nechal vytetovat na znamen\u00ed toho, \u017ee od te\u010f u\u017e nebudu ni\u010d\u00edm v\u00e1zan\u00fd. Budu…“ Co vlastn\u011b Bill bude u\u017e nedo\u0159ekl, n\u00fdbr\u017e mu do \u0159e\u010di se z\u00e1\u0161t\u00ed sko\u010dil Tom.
„Nebyl jsem ti dost dobr\u00fd?“ zeptal se a st\u0159elil po Billovi zklaman\u00fdm pohledem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale o to p\u0159ece v\u016fbec nejde! Odte\u010f u\u017e za\u010dne skute\u010dn\u00fd \u017eivot, uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, co by se stalo, kdyby se n\u011bkdo dozv\u011bd\u011bl, co spolu my dva d\u011bl\u00e1me? Jako plnolet\u00fd chci m\u00edt \u010dist\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, pochop to, Tome. Nikdy jsem ne\u0159ekl, \u017ee se mi to s tebou nel\u00edbilo, ale ty bezstarostn\u00fd roky u\u017e skon\u010dily, uv\u011bdom si to.“ Bill zjevn\u011b nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, a tak jen d\u00e1l z\u00edral do plovouc\u00ed podlahy pod sebou.
Tom narozd\u00edl od n\u011bj v\u011bd\u011bl zcela p\u0159esn\u011b co „\u0159\u00edct“. Naklonil se k bratrovi a prudce ho pol\u00edbil. P\u0159it\u00e1hl si jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo bl\u00ed\u017e k sob\u011b, tiskl Billa v\u0161\u00ed silou, nal\u00e9hav\u011b l\u00edbal jeho m\u011bkk\u00e9 vlhk\u00e9 rty, vdechoval jeho opojnou v\u016fni a v\u0161\u00ed silou se sna\u017eil neplakat. Bolelo to, stra\u0161n\u011b to bolelo, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to naposledy, co tohle d\u011bl\u00e1, proto\u017ee znal Billa a v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e jednou n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekl, u\u017e to nic na sv\u011bt\u011b nezm\u011bn\u00ed. T\u00edm polibkem si ho necht\u011bl z\u00edskat zp\u00e1tky. Cht\u011bl mu, a tak\u00e9 sob\u011b, ud\u011blat jen p\u011bknou posledn\u00ed vzpom\u00ednku. Bill zjevn\u011b uva\u017eoval podobn\u011b, nebr\u00e1nil se, opl\u00e1cel Tomovi polibky, odd\u00e1val se jeho kouzlu…<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi u\u017e se neda\u0159ilo skr\u00fdvat smutek a slab\u011b vzlyknul. M\u011bl tak sucho v krku, tak sev\u0159en\u00e9 \u00fatroby, tak zni\u010den\u00e9 srdce…
Pomalu Billa pokl\u00e1dal na postel, jeho slzy dopadaly na bratrovo p\u0159edlokt\u00ed, na to v\u0161e zni\u010duj\u00edc\u00ed slovo „Svoboda.“
„Ne, Tome…“ zarazil ho Bill a jemn\u011b mu polo\u017eil dla\u0148 na hru\u010f.
„Naposledy, Bille… Pros\u00edm…“ \u017e\u00e1dal Tom \u0161eptem.
„Do\u010dk\u00e1\u0161 se… Dneska ne, dneska se je\u0161t\u011b nechci lou\u010dit. Pros\u00edm t\u011b o posledn\u00ed t\u0159i dny l\u00e1sky, pros\u00edm,“ Bill k n\u011bmu zvedl pevn\u00fd pohled.
„Posledn\u00ed…“ Tom zav\u0159el na okam\u017eik o\u010di.
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Bill se rozhodl d\u00e1l bratra nepokou\u0161et, zvedl se z jeho postele, vy\u0161el pomal\u00fdm krokem z jeho pokoje a ti\u0161e za sebou zav\u0159el dve\u0159e.
Tom schoval hlavu v dlan\u00edch. Tohle byl… prost\u011b konec.
Kone\u010dn\u011b dal voln\u00fd pr\u016fchod slz\u00e1m, stejn\u011b jako Bill, kter\u00fd se op\u0159el o dve\u0159e bratrova pokoje bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co z nich vy\u0161el. Rozplakal se, zhnusen\u00fd nad sebou sam\u00fdm…<\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/a><\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ketty<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

P\u0159ipozd\u00edvalo se, l\u00e9to se ch\u00fdlilo ke konci a dne\u0161n\u00ed den tak\u00e9. Venku se pomalu zatahovalo a prvn\u00ed kapky de\u0161t\u011b se sn\u00e1\u0161ely k zemi. Chlapec s dlouh\u00fdmi, v dredech spleten\u00fdmi vlasy, sed\u011bl u okna a tohle v\u0161echno pozoroval za silnou okenic\u00ed. Po dlouh\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-20103","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20103","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20103"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20103\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20103"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20103"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20103"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}