{"id":20105,"date":"2008-03-14T05:35:00","date_gmt":"2008-03-14T04:35:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20063"},"modified":"2008-03-14T05:35:00","modified_gmt":"2008-03-14T04:35:00","slug":"maliny-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/maliny-15-konec\/","title":{"rendered":"Maliny 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
\"\"<\/div>\n
Tohle bych mo\u017en\u00e1 nazvala z\u00e1zrakem xD Moje drah\u00e1 T\u00fdnu\u0161ka zvl\u00e1dla nadlidsk\u00fd \u00fakol – dopsat posledn\u00ed d\u00edl Malin. Tak\u017ee j\u00ed za n\u011bj hrozn\u011b moc d\u011bkuju, proto\u017ee j\u00e1 bych to nejsp\u00ed\u0161 nedok\u00e1zala a douf\u00e1m, \u017ee spolu brzo za\u010dneme ps\u00e1t zase n\u011bco dal\u0161\u00edho (uve\u0159ej\u0148ovat to ale budeme a\u017e po dops\u00e1n\u00ed posledn\u00ed kapitoly, abysme se vyhnuly tomuhle xD). T\u00edmto se s V\u00e1ma (a p\u0159edev\u0161\u00edm s touhle ffkou) lou\u010d\u00edme. D\u011bkujeme za v\u0161echny commenty, d\u00edky moc v\u0161em, kte\u0159\u00ed \u010detli a neztr\u00e1celi trp\u011blivost i kdy\u017e p\u0159id\u00e1v\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch d\u00edl\u016f bylo mizern\u00fd. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b se polep\u0161\u00edme;)
<\/em>T\u00fdnka<\/em><\/strong> a<\/em> Nicky<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„Ehm, nem\u011bli jsme to n\u00e1hodou j\u00edt na d\u0159evo?“ odka\u0161le si v\u00fdznamn\u011b br\u00e1\u0161ka, kdy\u017e se ocitnem v bl\u00edzkosti na\u0161\u00ed chaty bez jak\u00e9hokoli n\u00e1znaku, \u017ee jsme piln\u011b sb\u00edrali klacky na ten jejich obl\u00edben\u00fd „t\u00e1bor\u00e1\u010dek“.<\/div>\n
„To jsme teda asi m\u011bli…“ vykul\u00edm vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di a honem si zastr\u010d\u00edm ruce do kapes. Tom se sh\u00fdbne a za\u010dne sb\u00edrat p\u00e1r klack\u016f. Nejd\u0159\u00edv tup\u011b z\u00edr\u00e1m, ale pon\u011bvad\u017e to n\u00e1m asi zrovna dvakr\u00e1t nepom\u016f\u017ee, pom\u016f\u017eu ve sb\u011bru i j\u00e1. Sice n\u00e1m to chv\u00edli trv\u00e1, ne\u017e po zemi najdeme p\u00e1r d\u0159ev, co by odpov\u00eddaly mno\u017estv\u00ed, kter\u00e9 jsme m\u011bli z na\u0161eho lesn\u00edho „v\u00fdletu“ p\u0159in\u00e9st, ale nakonec se n\u00e1m to poda\u0159\u00ed a obt\u011b\u017ek\u00e1ni a\u017e po brady lesn\u00edmi v\u011btvi\u010dkami, docupit\u00e1me k chat\u011b.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b! Kde jste byli tak dlouho??“ osop\u00ed se na Toma m\u00e1ma, zat\u00edmco j\u00e1 se sna\u017e\u00edm j\u00ed nepozorovan\u011b proklouznout pod rukama a zmizet i s hromadou klack\u016f kdesi za chatou.<\/div>\n
„To se ti jen tak nepovede, Bille!“ chyt\u00ed m\u011b za ucho a za\u010dne se mnou prudce cloumat na v\u0161echny strany. „Jste pry\u010d p\u0159es dv\u011b a p\u016fl hodiny, nep\u0159i\u0161li jste na ob\u011bd, ani jeden z v\u00e1s si sebou nevzal telefon a my v\u016fbec nev\u011bd\u011bli kde jste!! Co mi k tomu hodl\u00e1te \u0159\u00edct, p\u00e1nov\u00e9??!“ Kone\u010dn\u011b m\u011b pust\u00ed a j\u00e1 dezorientovan\u011b upadnu na zem a p\u0159istanu p\u0159\u00edmo na zadku, na\u010de\u017e ta kupa ro\u0161t\u00ed, co jsem si tak pracn\u011b naskl\u00e1dal do n\u00e1ru\u010de, se mi sesype do kl\u00edna.<\/div>\n
„My jsme trochu zabloudili, v\u00ed\u0161 mami? A nav\u00edc tu stejn\u011b ani na centimetru m\u00edsta nen\u00ed sign\u00e1l,“ odpov\u00ed j\u00ed s ledov\u00fdm klidem Tom a pokl\u00e1d\u00e1 svoje d\u0159evo pe\u010dliv\u011b na hrom\u00e1dku. M\u00e1ma nasupen\u011b zafun\u00ed a s hlasit\u00fdm dupotem zmiz\u00ed v chat\u011b.<\/div>\n
„To n\u00e1m trochu nevy\u0161lo, co?“ zvednu obo\u010d\u00ed a provinile na br\u00e1\u0161ku civ\u00edm.<\/div>\n
„V klidu, Bille. U\u017e abysme byli doma\u2026“<\/div>\n
Cel\u00fd odpoledne zara\u017een\u011b sed\u00edm u okna a pokou\u0161\u00edm se nevn\u00edmat Gordon\u016fv podez\u0159\u00edvavej pohled. Venku se mezit\u00edm spustil obrovskej lij\u00e1k, tak\u017ee ta kupa d\u0159\u00edv\u00ed, co jsme s Tomem p\u0159inesli, n\u00e1m byla stejn\u011b k ni\u010demu. (Na druhou stranu, ten v\u00fdlet do lesa bych si klidn\u011b znova zopakoval \ud83d\ude42 Zrovna po\u010d\u00edt\u00e1m, kolik\u00e1t\u00e1 kapka spadla z okapu do kalu\u017ee a bl\u00ed\u017e\u00edm se n\u011bkam k \u010d\u00edslu tis\u00edcstodvacett\u0159i, kdy\u017e m\u011b vyru\u0161\u00ed m\u00e1min hlas.<\/div>\n
„P\u0159ece nebudeme cel\u00fd den jen tak sed\u011bt, kdy\u017e je venku o\u0161klivo. Vzala jsem sebou \u010dlov\u011b\u010de nezlob se!“ vyp\u00edskne s nad\u0161en\u00edm a j\u00e1 se hrout\u00edm na zem. Skoro v osmn\u00e1cti letech m\u00e1m hr\u00e1t \u010dlov\u011b\u010de nezlob se, kter\u00fd nav\u00edc odmali\u010dka nen\u00e1vid\u00edm? Zapomenu kolik kapek jsem napo\u010d\u00edtal, co\u017e m\u011b samosebou docela na\u0161tve, t\u011b\u0161il jsem se, jak se dostanu p\u0159es milion, a vyhrabu se ze sv\u00fdho koutku u okna.<\/div>\n
„Mami, j\u00e1 to s v\u00e1ma hr\u00e1t nebudu,“ \u0159eknu tvrd\u011b. Tom, rozvaluj\u00edc\u00ed se na posteli, se mi \u0161kodolib\u011b sm\u011bje, zat\u00edmco Gordon nech\u00e1pav\u011b krout\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tu nechce\u0161 b\u00fdt, ani Tom, nejrad\u0161i byste jeli dom\u016f, ale vezmi si, jak \u010dasto se v\u00edd\u00e1me? V\u017edy\u0165 my jsme r\u00e1di, \u017ee v\u00e1s m\u00e1me jednou za \u010das doma!“ znova se nadechne, aby mohla spustit p\u0159edn\u00e1\u0161ku o rodi\u010dovsk\u00fd l\u00e1sce a takov\u00fd ty kecy, tud\u00ed\u017e p\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat ka\u017ed\u00fd druh\u00fd slovo a jen unud\u011bn\u011b civ\u00edm na krabici s obr\u00e1zkem n\u011bjak\u00fdho pan\u00e1\u010dka (nejsp\u00ed\u0161 to m\u00e1 p\u0159edstavovat ku\u017eelky v t\u00fd pitom\u00fd h\u0159e).<\/div>\n
„…tak\u017ee bych byla stra\u0161n\u011b moc r\u00e1da, kdybyste tu s n\u00e1mi vydr\u017eeli, kdy\u017e u\u017e nic v\u00edc,“ dokon\u010d\u00ed sv\u016fj asi p\u011btiminutovej proslov a j\u00e1 se odevzdan\u011b posad\u00edm ke stolu.<\/div>\n
„Tak mi dejte aspo\u0148 \u010dern\u00fd figurky…“ vy\u017ebleptnu ze sebe naprosto otr\u00e1ven\u00fdm hlasem. Gordon je naskl\u00e1d\u00e1 na desku p\u0159\u00edmo p\u0159ede m\u011b a zavol\u00e1 na Toma. Za chv\u00edli br\u00e1\u0161ka postupn\u011b p\u0159icupit\u00e1 a posad\u00ed se v nebezpe\u010dn\u00fd bl\u00edzkosti ode m\u011b.<\/div>\n
Po nekone\u010dn\u011b se vlekouc\u00edch, asi \u010dty\u0159iceti minut\u00e1ch, Gordon s hlasit\u00fdm: „Hur\u00e1\u00e1\u00e1, vyhr\u00e1l jsem!“ zajede svou figurkou do ‚dome\u010dku‘ a j\u00e1 si oddechnu od nejv\u011bt\u0161\u00edho utrpen\u00ed m\u00fdho \u017eivota.<\/div>\n
„Tak co, d\u00e1me je\u0161t\u011b jedno kolo, ne?“ mrk\u00e1 na m\u011b a p\u0159itom se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b d\u00edv\u00e1 na m\u011b i na br\u00e1\u0161ku. M\u016fj bo\u017ee, to snad ne… U\u017e u\u017e se nadechuju, abych se mohl pod z\u00e1minkou, \u017ee jsem unavenej vytratit, ale ne\u017e sta\u010d\u00edm cokoli \u0159\u00edct, stoj\u00ed p\u0159ede mnou op\u011bt vyrovnan\u00fd 4 \u010dern\u00fd ‚pan\u00e1\u010dci‘ a hern\u00ed kostka.<\/div>\n
„Za\u010d\u00ednej, Bille\u2026“ pob\u00eddne m\u011b Tom a j\u00e1 si nem\u016f\u017eu nev\u0161imnout toho kradm\u00fdho pohledu, j\u00edm\u017e pr\u00e1v\u011b obda\u0159il m\u016fj kl\u00edn. xD<\/div>\n
S hlasit\u00fdm povzdechem (aby jako v\u0161em bylo jasn\u00fd, \u017ee m\u011b to absolutn\u011b nebav\u00ed) hod\u00edm kostkou a ani jednou mi nepadne \u0161estka. Probodnu tu d\u0159ev\u011bnou hranatou v\u011bc t\u00edm nejnen\u00e1vistn\u011bj\u0161\u00edm pohledem jakej um\u00edm a slo\u017e\u00edm si ruce do kl\u00edna. Gordon zaujat\u011b kouk\u00e1 do figurek, sleduje jak m\u00e1ma h\u00e1z\u00ed kostkou a vesele j\u00ed pob\u00edz\u00ed. Zrovna kdy\u017e za\u010dnu propadat panice, \u017ee tahle situace je beznad\u011bjn\u00e1, tud\u00ed\u017e nem\u00e1m ani pramalou \u0161anci se z hran\u00ed „\u010dlobrda“ jakkoli vykroutit, uc\u00edt\u00edm Tomovu ruku, jak pod stolem stiskne moj\u00ed dla\u0148. A\u010d se v\u0161elijak sna\u017e\u00edm nerozesm\u00e1t se \u0161t\u011bst\u00edm, moc se mi to neda\u0159\u00ed a tak se vymlouv\u00e1m, \u017ee m\u00e1m radost jak Gordon state\u010dn\u011b vyhr\u00e1v\u00e1. Tom p\u0159esune svou ruku na m\u00fd stehno a pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed odshora skoro ke kolenu (kam a\u017e dos\u00e1hne aby nemusel l\u00edzt pod st\u016fl :D). Blahem se vzn\u00e1\u0161\u00edm metry vysoko a v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, \u017ee ani jednomu z rodi\u010d\u016f nen\u00ed divn\u00fd, \u017ee j\u00e1 i Tom hrajem ka\u017edej jen jednou rukou, p\u0159i\u010dem\u017e tu druhou z\u00e1hadn\u011b schov\u00e1v\u00e1me pod stolem…<\/div>\n
***<\/div>\n
Dychtiv\u011b h\u00e1z\u00edm v\u011bci do svoj\u00ed mega ta\u0161ky a radost\u00ed div neje\u010d\u00edm. \u00datrpnej tejden na chat\u011b kon\u010d\u00ed a my se KONE\u010cN\u011a vrac\u00edme do tak vysn\u011bn\u00fd civilizace. P\u0159i\u0161oupnu na vrch posledn\u00ed v\u011bci, lak na vlasy, b\u00edlej p\u00e1sek a Tommyho ply\u0161\u00e1ka, kter\u00fdho jsem od n\u011bho jako malej dostal, kdy\u017e jsem si rozbil koleno a stra\u0161n\u011b jsem bre\u010del.<\/div>\n
„J\u00e1 se tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b t\u011b\u0161im…“ \u0161pitnu si s\u00e1m pro sebe do tich\u00fdho pokoje a rychlost\u00ed blesku zapnu zip m\u00fdho cestovn\u00edho b\u00e1glu. Tom se po schodech pomalu dobelh\u00e1 do pokoje a fl\u00e1kne sebou na moj\u00ed postel. Chvilku m\u011b tak ne\u010dinn\u011b pozoruje a pak se nat\u00e1hne po moj\u00ed ruce, kter\u00e1 se sna\u017e\u00ed dopnout posledn\u00ed centimetr zipu u nadupan\u00fd ta\u0161ky. Chytne moj\u00ed dla\u0148 a pousm\u011bje se. Nerv\u00f3zn\u011b se rozhl\u00eddnu po dom\u011b, jestli nen\u00ed dole m\u00e1ma s Gordonem.<\/div>\n
„Kde jsou na\u0161i?“ vyhrknu potichu a posad\u00edm se vedle Toma. Proplete prsty s t\u011bma m\u00fdma a smutn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„\u0160li se rozlou\u010dit se sousedama….“<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale najednou mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee jsem tu z n\u00e1s v\u0161ech jedinej, kdo se tak zoufale t\u011b\u0161\u00ed dom\u016f. Toma jako by snad mrzelo, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00edme a m\u011b je p\u0159ed n\u00edm v t\u00fdhle situaci docela trapn\u011b. Pot\u0159ebuju mezi norm\u00e1ln\u00ed lidi! Tom sklop\u00ed o\u010di a stiskne pevn\u011bji moj\u00ed ruku. P\u0159itom tou druhou za\u0161m\u00e1tr\u00e1 ve svoj\u00ed mega kapse a vyt\u00e1hne pytl\u00edk s r\u016f\u017eov\u00fdm obsahem. Pod\u00e1 mi ho.<\/div>\n
„…Natrhal sem Ti maliny…“ ucul\u00ed se tak sladce, \u017ee m\u00e1m chu\u0165 ty maliny vyhodit z vokna a vrhnout se na n\u011bho.<\/div>\n
„D\u011bkuju…“ vysouk\u00e1m ze sebe a p\u0159i\u0161oupnu se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Tom m\u011b obejme kolem ramen a j\u00e1 za\u010dnu uj\u00eddat maliny jednu po druh\u00fd. Ned\u00e1 mi to. Na tv\u00e1\u0159i se mi rozb\u011bhne \u0161\u0165astnej \u00fasm\u011bv. Venku se pomalu za\u010d\u00ednaj stahovat mraky a slune\u010dn\u00ed paprsky ochabuj\u00ed na svoj\u00ed intenzit\u011b. Zachuml\u00e1m se do Tommyho mikiny a str\u010dim si do pusy dal\u0161\u00ed malinu. C\u00edt\u00edm na sob\u011b jeho pohled, na ka\u017ed\u00fdm m\u00fdm pohybu poci\u0165uju jeho zrak.<\/div>\n
„Jsi n\u00e1dhernej, br\u00e1\u0161ko…“ prolom\u00ed to ticho mezi n\u00e1ma a pohlad\u00ed m\u011b jemn\u011b po tv\u00e1\u0159i. Za tu dobu co jsme spolu, se stra\u0161n\u011b zm\u011bnil. Nepozn\u00e1val jsem ho, je tak moc… jinej. Ve\u0161ker\u00fd jeho vlastnosti „sukni\u010dk\u00e1\u0159e“ se \u00fapln\u011b vytratily, bu\u010f se mi to jen zd\u00e1, \u017ee je chce kv\u016fli m\u011b dr\u017eet na uzd\u011b, a nebo se doopravdy zm\u011bnil.<\/div>\n
Sklon\u00ed se ke m\u011b, t\u0159esu se na ten okam\u017eik, kdy uc\u00edt\u00edm jeho rty… „Wake me up when september ends….“ M\u00e1m chu\u0165 zab\u00edjet. Pro\u010d se mi to v\u017edycky mus\u00ed v tu nejnevhodn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edli st\u00e1t?? Otr\u00e1ven\u011b vstanu z postele a s na\u0161tvan\u00fdm v\u00fdrazem si to p\u0159idupu k rozje\u010den\u00fdmu telefonu. P\u0159ijmu hovor.<\/div>\n
„No, mami?“ proto\u010d\u00edm o\u010di a dychtiv\u011b sleduju, jak si Tom p\u0159end\u00e1v\u00e1 p\u0159es hlavu svoj\u00ed mega mikinu.<\/div>\n
„Venku se stra\u0161n\u011b rozpr\u0161elo, p\u0159ijdeme pozd\u011bji, v tom lij\u00e1ku nikam nep\u016fjdem. Vy\u0159i\u010f Tomovi, \u017ee dom\u016f pojedem a\u017e nave\u010der a zat\u00edm dobalte zbytek v\u011bc\u00ed a pokli\u010fte,“ ozn\u00e1m\u00ed na druh\u00fdm konci m\u00e1min p\u0159\u00edsnej hlas. Jenom n\u011bco zabrbl\u00e1m na souhlas a t\u00edpnu hovor. Tom se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b koukne.<\/div>\n
„P\u0159ijdou d\u00fdl, venku je prej slejv\u00e1k\u2026“ k\u00fdvnu sm\u011brem k oknu, po kter\u00fdm zb\u011bsile st\u00e9kaj\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky. V\u00edtr lomcuje se sklen\u011bn\u00fdmi tabulemi a ode dve\u0159\u00ed profoukne ledovej z\u00e1van.<\/div>\n
„Sko\u010d\u00edm zav\u0159\u00edt dve\u0159e\u2026“ mrknu na Toma a hod\u00edm do sebe posledn\u00ed hrstku malin. Seb\u011bhnu schody, zabouchnu dve\u0159e. Zase se ve m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 va\u0159it krev u\u017e jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak budu moct Toma neru\u0161en\u011b l\u00edbat, u\u017e\u00edvat si, \u017ee jsme kone\u010dn\u011b sami, by\u0165 posledn\u00edch p\u00e1r hodin na chat\u011b.<\/div>\n
Vydupu schody nahoru a nedo\u010dkav\u011b se vrhnu na Tommyho, kterej se rozvaluje po posteli.<\/div>\n
„M\u00e1me \u010das jenom pro sebe…“ po\u0161ept\u00e1m br\u00e1\u0161kovi do ucha a dr\u00e1\u017ediv\u011b p\u0159ejedu jazykem po jeho rtech. Tom se ale ne\u010dekan\u011b posad\u00ed na posteli a m\u011b\u0159\u00ed si m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. Za\u010dnou ve m\u011b hryzat obavy. Co kdy\u017e nechce. Co kdy\u017e po posledn\u00edm ‚lesn\u00edm z\u00e1\u017eitku‘ se mnou u\u017e nebude cht\u00edt nic m\u00edt? Ale pro\u010d mi teda nosil ty maliny? On s\u00e1m v\u00ed nejl\u00edp, \u017ee po malin\u00e1ch se dost\u00e1v\u00e1m t\u011b\u017ece do varu.<\/div>\n
„Bille, cht\u011bl bych Ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ pronese v\u00e1\u017en\u011b a m\u011b ztuhne krev v \u017eil\u00e1ch. M\u00e1m strach, jako by m\u011blo p\u0159ij\u00edt n\u011bco hrozn\u00fdho. Nedok\u00e1\u017eu ze sebe vyp\u011bt\u00edm vydat ani hl\u00e1sku. Tichem pokoje se rozl\u00e9h\u00e1 jenom slab\u00e9 bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b do oken chaty.<\/div>\n
Pok\u00fdvnu nerv\u00f3zn\u011b hlavou. Tom se posad\u00ed p\u0159\u00edmo naproti m\u011b a pono\u0159\u00ed se sv\u00fdma o\u010dima do t\u011bch m\u00fdch. M\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed uhnout pohledem, ale nem\u016f\u017eu. Nejsem zbab\u011blej. A\u0165 u\u017e m\u00e1 p\u0159ij\u00edt cokoliv.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, je mi zvl\u00e1\u0161tn\u011b, kdy\u017e o tom m\u00e1m mluvit, j\u00e1 nikdy nic podobn\u00fdho v hlav\u011b nem\u011bl. Nikdy jsem nic podobn\u00fdho neza\u017eil, abych o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel ka\u017edou vte\u0159inu a nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na ostatn\u00ed v\u011bci…“<\/div>\n
P\u0159i jeho slovech se mi rozbu\u0161\u00ed srdce takovou rychlost\u00ed, \u017ee m\u00e1m pocit, jako by mi m\u011blo vysko\u010dit z hrudn\u00edku. Nech\u00e1pav\u011b a hltav\u011b ho sleduju. Ka\u017ed\u00fd pohyb jeho rt\u016f…<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct po tom, co se stalo tam, v lese… Ale te\u010f v\u00edm, \u017ee si jsem u\u017e stoprocentn\u011b jistej,“ chyt\u00ed m\u011b za ruce a hraje si s m\u00fdmi prsty. Znova ke m\u011b zvedne pohled.<\/div>\n
„Miluju T\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee mi dojet\u00edm vytrysknou slzy. N\u011bco tak kr\u00e1sn\u00fdho sem snad od Toma je\u0161t\u011b nesly\u0161el.<\/div>\n
„..Tomi, j\u00e1 Tebe taky… Jsem za celou tu dobu nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed…“ obejmu ho a lehce se dotknu sv\u00fdmi rty t\u011bch jeho. Polo\u017e\u00edm se na postel a Tom se naklon\u00ed ke m\u011b. D\u00fdch\u00e1 mi na krk a ut\u00e1p\u00ed se v m\u00fdm pohledu. Nevydr\u017e\u00edm to. Maliny d\u011blaj prost\u011b sv\u00fd a j\u00e1 se hladov\u011b vrhnu po jeho rtech….<\/div>\n
***<\/div>\n
„Kluciiii!! Jedeme!!!“ ozve se zezdola m\u00e1min hlas a j\u00e1 otev\u0159u o\u010di. Tom se probud\u00ed o p\u00e1r vte\u0159in d\u00fdl, s rukou p\u0159ehozenou majetnicky p\u0159es moje t\u011blo. Panebo\u017ee… Te\u010f sem tak p\u0159ijde Gordon a je z toho pr\u016f\u0161vih. Okam\u017eit\u011b vyst\u0159el\u00edm z postele a za\u010dnu se hrabat po boxerk\u00e1ch a ostatn\u00edm oble\u010den\u00ed. Tom se jakbysmet taky hned vypakuje z pe\u0159in a za\u010dne se obl\u00edkat. Kdy\u017e si zrovna p\u0159etahuju p\u0159es hlavu triko a br\u00e1\u0161ka zap\u00edn\u00e1 poklopec, p\u0159i\u0161tr\u00e1duje si to k n\u00e1m Gordon. R\u00e1zem v xicht\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b zrudnu a m\u00e1m chu\u0165 se propadnout a\u017e n\u011bkam do k\u016flny.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1… sem necht\u011bl ru\u0161it, ale…“ spo\u010dine pohledem na Tomovi, kterej akor\u00e1t dopne zip svejch d\u017e\u00edn\u016f, „… ale…vyj\u00ed\u017ed\u00edme….“ odka\u0161le si a r\u00e1zem se oto\u010d\u00ed a zmiz\u00ed zase dole. Sly\u0161\u00edme jenom jak vyn\u00e1\u0161ej ta\u0161ky do auta a s m\u00e1mou \u0159e\u0161\u00ed n\u011bco ohledn\u011b nov\u00fd ledni\u010dky.<\/div>\n
„Trapas…“ \u0161pitnu a Tom se jen pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbne. Obl\u00edknu si bundu, zapnu p\u00e1sek a zanedlouho se sv\u00fdm b\u00e1glem p\u0159es rameno stanu p\u0159ed na\u0161\u00edm autem. Rodi\u010de u\u017e na n\u00e1s \u010dekaj. Nah\u00e1z\u00edme v\u011bci do kufru a nasednem dozadu. Tom se napakuje do t\u011bsn\u00fd bl\u00edzkosti ke m\u011b. Auto se rozjede, m\u00e1ma opakovan\u011b po p\u00e1r kilometrech usne. Tot\u00e1ln\u011b jsem necht\u011bl na chatu. \u010cekal jsem neuv\u011b\u0159itelnou nudu, ne\u0159\u00edk\u00e1m \u017ee nebyla, ale neb\u00fdt toho, nikdy bych si s Tomem nebyl tak bl\u00edzko a nikdy bysme nepro\u017eili ten nejhez\u010d\u00ed v\u00edkend. Prom\u00edt\u00e1m si momenty, kdy m\u011b v lese krmil malinama, obkresloval s nima moje tetov\u00e1n\u00ed… P\u0159i pohledu na zlomenej mal\u00ed\u010dek se mi vybav\u00ed ten strom v lese… prost\u011b v\u0161echno.<\/div>\n
Miluju ho. A nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt jinak. Pevn\u011b stisknu Tomovu dla\u0148 a jsou mi naprosto ukraden\u00fd Gordonovy pohledy ve zp\u011btn\u00fdm zrc\u00e1tku a nen\u00e1padn\u00fd odka\u0161l\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
M\u00e1m Toma. A jsem \u0161\u0165astnej, jako nikdy jindy v \u017eivot\u011b….<\/p>\n

konec
autor: *Nicky*<\/strong>, T\u00fdnka<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Tohle bych mo\u017en\u00e1 nazvala z\u00e1zrakem xD Moje drah\u00e1 T\u00fdnu\u0161ka zvl\u00e1dla nadlidsk\u00fd \u00fakol – dopsat posledn\u00ed d\u00edl Malin. Tak\u017ee j\u00ed za n\u011bj hrozn\u011b moc d\u011bkuju, proto\u017ee j\u00e1 bych to nejsp\u00ed\u0161 nedok\u00e1zala a douf\u00e1m, \u017ee spolu brzo za\u010dneme ps\u00e1t zase n\u011bco dal\u0161\u00edho (uve\u0159ej\u0148ovat to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[78],"tags":[],"class_list":["post-20105","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-maliny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20105","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20105"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20105\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20105"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20105"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20105"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}