{"id":2011,"date":"2016-06-12T15:00:00","date_gmt":"2016-06-12T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=2003"},"modified":"2016-06-12T15:00:00","modified_gmt":"2016-06-12T14:00:00","slug":"uncover-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2016\/06\/12\/uncover-5\/","title":{"rendered":"Uncover 5."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
\n

„To\u2026 to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b,“ \u0159ekl Bill potichu, kdy\u017e si Tobias rozep\u00ednal kalhoty. C\u00edtil z n\u011bj zase alkohol. Musel zase p\u00edt, co ode\u0161el za Tomem. Zav\u0159el o\u010di a zavrt\u011bl trochu hlavou.
„Pro\u010d ne? Cel\u00e9 t\u0159i roky sis se mnou d\u011blal, co jsi cht\u011bl. Tobiasi, p\u0159ines mi tohle, ud\u011blej tohle, ukli\u010f, mohl bys n\u011bco uva\u0159it, b\u011b\u017e tam, zaje\u010f mi pro to\u2026“ u\u0161kl\u00edbnul se Tobias a zavrt\u011bl hlavou.
„J\u00e1 jsem t\u011b celou dobu miloval. Celou dobu jsem d\u011blal v\u0161echno pro tebe. Jo, ob\u010das jsem to zkusil, to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, i kdy\u017e jsi \u0159ekl, \u017ee je\u0161t\u011b ne, ale\u2026 sakra, Bille, jsou to t\u0159i roky. To u\u017e se lidi v na\u0161em v\u011bku v\u011bt\u0161inou i berou, ale my se nem\u016f\u017eeme dostat ani p\u0159es zapnut\u00e9 kalhoty.“
„Be\u017e ode m\u011b pry\u010d, pros\u00edm. J\u00e1 to\u2026 j\u00e1 to\u2026 ne. Nem\u016f\u017eu t\u011b te\u010f ani vid\u011bt,“ \u0159ekl Bill potichu a sna\u017eil se Tobiase od sebe odstr\u010dit. Skoro jako by se to opakovalo, chlap, kter\u00fd chce sex. Sex s n\u00edm. A on se nem\u016f\u017ee br\u00e1nit, n\u011bjak to nejde. Ale tentokr\u00e1t ne kv\u016fli alkoholu, vrac\u00ed se mu vzpom\u00ednky, ale tentokr\u00e1t je to n\u011bkdo, kdo je mu hodn\u011b bl\u00edzk\u00fd, n\u011bkdo, koho v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b miluje. Anebo si to aspo\u0148 myslel, jeho pocity se hodn\u011b m\u00edsily. M\u011bl z Tobiase strach.<\/p>\n

„A nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee tr\u00e1v\u00ed\u0161 sv\u016fj \u010das s n\u011bjak\u00fdm ciz\u00edm chlapem. O to ti jde? \u017de m\u00e1 prachy? J\u00e1 je nem\u00e1m, Bille. Ale miluju t\u011b, cel\u00e9 t\u0159i roky jsem s tebou, sakra. A ty najednou\u2026 kurva,“ zavr\u010del Tobias a Billa odstr\u010dil. Vydechnul a odstoupil od n\u011bj, prohr\u00e1bl si vlasy a pod\u00edval se na n\u011bj. Bill se sesunul na zem a objal si pa\u017eemi nohy. Odvr\u00e1til od Tobiase pohled a d\u00edval se do zem\u011b. Asi m\u011bl trochu pravdu v tom, \u017ee r\u00e1d tr\u00e1vil s Tomem \u010das, jeliko\u017e byl \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e Tobias. Bylo na n\u011bm n\u011bco elegantn\u00edho, n\u011bco\u2026 mu\u017en\u011bj\u0161\u00edho, co ho p\u0159itahovalo, i kdy\u017e to necht\u011bl p\u0159iznat, hlavn\u011b to necht\u011bl d\u00e1vat nikdy najevo. A v\u011bd\u011bl, \u017ee mu to \u0161lo moc dob\u0159e. Ale i tak nebyl takov\u00fd probl\u00e9m, \u017ee Tobias\u016fv voln\u00fd \u010das, co\u017e byl v\u0161echen jeho \u010das, byl v\u011bt\u0161inou nep\u0159\u00ednosnou ztr\u00e1tou \u010dasu. Proto\u017ee ho miloval, aspo\u0148 tomu tak d\u0159\u00edv bylo.<\/p>\n

„Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit, ale\u2026 sakra, Bille, co to m\u00e1 znamenat?“ hodil po n\u011bm smlouvu. „Hodn\u011b pochybuju o tom, \u017ee si t\u011b vybral proto, \u017ee bys byl dobr\u00fd design\u00e9r.“
Bill zamrkal a pod\u00edval se na n\u011bj, odstr\u010dil po zemi smlouvu pry\u010d.
„Pochybuje\u0161 o m\u00e9 pr\u00e1ci. Shod\u00ed\u0161 moji d\u016fstojnost a te\u010f bude\u0161 shazovat i moji pr\u00e1ci?“ Odvr\u00e1til pohled a zavrt\u011bl hlavou. Bylo to moc. V\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1ce pro n\u011bj byla n\u011bco moc d\u016fle\u017eit\u00e9ho, d\u00edky tomu mu ani tak nevadilo, \u017ee Tobias ned\u011blal v\u016fbec nic. M\u011bli na to v\u0161echno jen d\u00edky jeho pr\u00e1ci.
„Nemyslel jsem to tak, \u017ee\u2026“ zavrt\u011bl Tobias hlavou. „Nebu\u010f tak dom\u00fd\u0161liv\u00fd, Bille.“
„Vypadni, Tobiasi,“ za\u0161eptal Bill a pomalu vstal ze zem\u011b. P\u0159idr\u017eel se st\u011bny, trochu se mu chv\u011bla kolena. Zvedl ze zem\u011b svoji smlouvu. Nemohl se na Tobiase ani pod\u00edvat, bylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9 po tomhle v\u0161em. Polknul a pod\u00edval se na n\u011bj. Bylo n\u011bco, co mu musel \u0159\u00edct, proto\u017ee tohle bylo opravdu v\u00edc, ne\u017e dok\u00e1zal tolerovat. I kdy\u017e to byl Tobias.
„Douf\u00e1m, \u017ee si uv\u011bdomuje\u0161\u2026“ zavrt\u011bl hlavou.
„Tohle je konec, Tobiasi. Vypadni, ano? Z\u00edtra ti sbal\u00edm v\u011bci.“ A ode\u0161el pomalu do lo\u017enice. U\u017e se za sv\u00fdm b\u00fdval\u00fdm p\u0159\u00edtelem ani neohl\u00eddnul. Pomalu zav\u0159el dve\u0159e a oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 uv\u011b\u0159it, \u017ee se to opravdu stalo, Tobias ho cht\u011bl zn\u00e1silnit? To nebylo ani mo\u017en\u00e9. Byl na n\u011bj v\u017edycky tak\u2026 Hodn\u00fd. V\u017edycky na n\u011bj zkou\u0161el sahat, ano, ale nikdy si nedovolil tohle. Asi opravdu ud\u011blal tu chybu, \u017ee mu to d\u0159\u00edv nikdy nedovolil, \u017ee ned\u011blali v podstat\u011b v\u016fbec nic. Te\u010f u\u017e to ale za\u0161lo moc daleko. Te\u010f u\u017e se mezi nimi opravdu nic nestane.<\/p>\n

Vydechl a sundal ze sebe oble\u010den\u00ed, lehl si do \u010dist\u011b povle\u010den\u00e9 postele a zav\u0159el o\u010di, kter\u00e9 mu za\u010daly tv\u00e1\u0159e m\u00e1\u010det slzami. Pot\u0159eboval te\u010f b\u00fdt s\u00e1m, pravd\u011bpodobn\u011b z\u00edtra nap\u00ed\u0161e Tomovi, \u017ee z osobn\u00edch d\u016fvod\u016f nebude pracovat. V\u00fdjime\u010dn\u011b pr\u00e1ce bylo to posledn\u00ed, na co te\u010f dok\u00e1zal myslet.<\/div>\n

\n
\u2026<\/strong><\/div>\n
\n

Tobias nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval u dve\u0159\u00ed jejich, respektive Billova bytu. Bylo a\u017e sm\u011b\u0161n\u00e9, \u017ee se najednou b\u00e1l pou\u017e\u00edt svoje kl\u00ed\u010de, aby se dovnit\u0159 dostal. Nav\u00edc, i kdyby to ud\u011blal, kde m\u011bl tu jistotu, \u017ee Bill nebyl tak aktivn\u00ed a nenechal vym\u011bnit z\u00e1mek? Bylo by mu to opravdu podobn\u00e9, proto\u017ee um\u011bl b\u00fdt par\u00e1dn\u011b ura\u017een\u00fd, na\u0161tvan\u00fd a b\u00e1zliv\u00fd. Kdy\u017e se tyhle t\u0159i v\u011bci spoj\u00ed, nem\u016f\u017ee z toho vzej\u00edt rozhodn\u011b nic dobr\u00e9ho.
„Bille, jsi doma?“ zavolal Tobias skrz dve\u0159e. \u010celo si o n\u011b s bouchnut\u00edm op\u0159el. V ruce dr\u017eel velkou kytku b\u00edl\u00fdch a \u010derven\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed. „Bille, pros\u00edm, mus\u00edm s tebou mluvit.“<\/p>\n

Bill sly\u0161el podivn\u00fd \u0161ramot u dve\u0159\u00ed, byl si dost dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee k sob\u011b nikoho nezval. Zvedl se ze seda\u010dky, ze kter\u00e9 se d\u00edval na n\u011bjakou stupidn\u00ed reality show. Sna\u017eil se d\u00edky tomu uniknout ze svoj\u00ed reality, kterou pova\u017eoval za obzvl\u00e1\u0161\u0165 krutou, alespo\u0148 te\u010f. Opatrn\u00fdmi kroky se p\u0159esouval do chodby, po\u0159\u00e1d tady byla mo\u017enost, \u017ee se mu to zd\u00e1lo. Zad\u00edval se do zrcadla, kter\u00e9 m\u011bl p\u0159id\u011blan\u00e9 na st\u011bn\u011b v chodb\u011b. T\u00e9m\u011b\u0159 se s\u00e1m sebe lekl, jak vypadal. Hlubok\u00e9 kruhy pod o\u010dima, neupraven\u00e9 vlasy, unaven\u00fd v\u00fdraz. Byl si jist\u00fd, \u017ee ud\u011blal dob\u0159e, kdy\u017e pr\u00e1ci dnes vynechal.
Klep\u00e1n\u00ed se ozvalo znovu. Blon\u010f\u00e1k nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, sly\u0161el snad\u2026 Tobiase? Jak mohl m\u00edt je\u0161t\u011b takovou drzost a ukazovat se u dve\u0159\u00ed po tom, co se stalo?<\/em><\/p>\n

„Zlato, pros\u00edm. V\u00edm, \u017ee jsi doma.“
„Pro\u010d bych ti m\u011bl otv\u00edrat?“ nakr\u010dil blon\u010f\u00e1k obo\u010d\u00ed a z\u00e1dy se op\u00edral o dve\u0159e. „V\u011bci jsem ti je\u0161t\u011b zabalit nestihl, pak se ti ozvu.“
„Bille\u2026“ povzdychnul si mu\u017e na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b dve\u0159\u00ed. „J\u00e1 ti chci n\u011bco moc d\u016fle\u017eit\u00e9ho \u0159\u00edct. M\u016f\u017ee\u0161 m\u011b pustit alespo\u0148 do chodby?“
„Tobiasi, my si u\u017e nem\u00e1me co \u0159\u00edct,“ \u0159ekl potichu Bill, \u017ee to mohl Tobias sotva tak sly\u0161et. Svezl se pod\u00e9l dve\u0159\u00ed na zem, hlavu si polo\u017eil na kolena. Pravdou bylo, \u017ee a\u010dkoliv m\u011bl sv\u00e9 pocity v\u016f\u010di n\u011bmu sm\u00ed\u0161en\u00e9, po\u0159\u00e1d ho siln\u011b miloval. Za jeden ve\u010der nemohl vymazat t\u0159i roky \u017eivota, ani kdyby sebev\u00edc cht\u011bl.
„Miluju t\u011b, Bille. Dej mi pros\u00edm p\u00e1r minut. Slibuju, \u017ee odejdu hned, jak bude\u0161 cht\u00edt.“
Bill ml\u010del. Dlouho ml\u010del. Nakonec se ale opravdu zvedl, oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku, odemkl i bezpe\u010dnostn\u00ed z\u00e1mek a sundal \u0159et\u00edzek. Bez dal\u0161\u00edch slov otev\u0159el dve\u0159e, na Tobiase se ani nepod\u00edval, hned sklopil pohled k zemi. Nep\u0159\u00e1l si, aby ho vid\u011bl v tak \u0161\u00edlen\u00e9m stavu. M\u011bli se spolu opravdu dob\u0159e, proto si p\u0159\u00e1l, aby si, pokud to jen bude mo\u017en\u00e9, uchoval jen ty p\u011bkn\u00e9 vzpom\u00ednky.<\/p>\n

Tobias ve\u0161el potichu do bytu. Pod\u00edval se na Billa a p\u0159e\u0161l\u00e1pl, nerv\u00f3zn\u011b si skousnul ret. D\u0159\u00edve by ho po\u0159\u00e1dn\u011b objal a p\u0159itiskl k sob\u011b, takhle si ale nebyl jist\u00fd, jestli na to m\u011bl je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u00e1rok. Nerad by mu ubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159ede\u0161l\u00fd ve\u010der. U\u017e tak nech\u00e1pal, co to do n\u011bj vjelo. Nemohl to ale zastavit, prost\u011b t\u0159i roky jsou dlouh\u00e1 doba a on to opravdu pot\u0159eboval. Tou\u017eil po intimn\u00ed bl\u00edzkosti s Billem, kterou mu tak \u0161\u00edlen\u011b odp\u00edral.<\/p>\n

„Bille,“ prolomil ticho Tobias, potichu zav\u0159el dve\u0159e. Nemuseli d\u011blat divadlo ostatn\u00edm soused\u016fm. „Bille, mrz\u00ed m\u011b, co se stalo v\u010dera ve\u010der. Ud\u011blal bych cokoliv pro to, abych to mohl vz\u00edt zp\u00e1tky.“
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b si po\u0159i\u010f stroj \u010dasu,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a pod\u00edval se na Tobiase. „Jestli ses p\u0159i\u0161el omlouvat, m\u016f\u017ee\u0161 se hned oto\u010dit a j\u00edt zp\u00e1tky dom\u016f. J\u00e1 sv\u00e9 rozhodnut\u00ed nem\u011bn\u00edm.“
„P\u0159inesl jsem ti kytku.“ Tobias str\u010dil pug\u00e9t r\u016f\u017e\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 Billovi pod nos. Druhou rukou ho opatrn\u011b pohladil po pa\u017ei. „J\u00e1 to s tebou mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Na\u0161el jsem si pr\u00e1ci. Nen\u00ed to sice nic sv\u011btoborn\u00e9ho, ale nechci, aby ses na m\u011b zlobil. Z\u00edtra nastupuju.“
„Pro\u010d to ne\u0161lo d\u0159\u00edv?“ u\u0161kl\u00edbnul se blon\u010f\u00e1k a na kytku se pod\u00edval. „Je n\u00e1dhern\u00e1, to ano. Ale kde jsi na to vzal? Koupil jsem si j\u00ed s\u00e1m a ty jsi mi j\u00ed p\u0159inesl?“
„Ne, Bille. Podepsal jsem v pr\u00e1ci krom\u011b smlouvy je\u0161t\u011b pap\u00edr, \u017ee mi p\u016fj\u010dili. Necht\u011bl jsem p\u0159ij\u00edt s pr\u00e1zdnou.“ Tobias si nerv\u00f3zn\u011b skousnul ret.
„Tak\u017ee jsi podepsal sm\u011bnku, co? V\u00fdborn\u00fd, nev\u00edm, co ti v\u00edc na to m\u00e1m \u0159\u00edct.“<\/p>\n

Bill se znovu pod\u00edval na Tobiase, pak sklouzl pohledem ke kytici r\u016f\u017e\u00ed. Musel uznat, \u017ee je opravdu n\u00e1dhern\u00e1. Vlastn\u011b co si vzpom\u00ednal, tak dostal kytku od p\u0159\u00edtele jen p\u00e1rkr\u00e1t, kdy si ji nav\u00edc musel s\u00e1m sv\u00fdm zp\u016fsobem vynutit. Povzdychnul si, skousnul si ret a kytku si od Tobiase vzal, p\u0159eci ho nenech\u00e1, aby n\u011bco tak kr\u00e1sn\u00e9ho vyhodil. Sp\u00ed\u0161e ho znepokojovalo, \u017ee si za celou dobu, co byli spolu, nedok\u00e1zal naj\u00edt pr\u00e1ci. A te\u010f? A\u017e po tom, co se s n\u00edm prakticky roze\u0161el, se za\u010dal sna\u017eit, a jak to hned \u0161lo. Asi p\u0159edt\u00edm pot\u0159eboval trochu pohrozit, aby se dal dohromady. Ale p\u0159ece ho nem\u016f\u017ee vz\u00edt zp\u00e1tky potom, co se v\u010dera stalo, to by nebylo f\u00e9r a tak v\u016fbec\u2026 Co kdyby se to stalo znova? Na druhou stranu Tobiase po\u0159\u00e1d moc miloval, i kdy\u017e mu v\u010dera po\u0159\u00e1dn\u011b nahnal strach. Vydechl a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/p>\n

„Poj\u010f dovnit\u0159, nebudeme p\u0159ece sed\u011bt ve dve\u0159\u00edch,“ \u0159ekl Bill potichu a ode\u0161el nal\u00edt do sklen\u011bn\u00e9 v\u00e1zy vodu pro kytky. Dal je do ob\u00fdv\u00e1ku na sk\u0159\u00ed\u0148 a pousm\u00e1l se, byla to opravdu kr\u00e1sn\u00e1 kytka.
„Pil jsi?“ zeptal se Tobias, kdy\u017e vid\u011bl na stole jednu pr\u00e1zdnou fla\u0161ku v\u00edna a druhou na\u010datou. Vedle st\u00e1la jen jedna nedopit\u00e1 skleni\u010dka.
„V\u010dera, v noci jsem se probudil, c\u00edtil jsem se fakt hrozn\u011b. A kdy\u017e m\u011b nem\u011bl kdo ut\u011b\u0161it, zvolil jsem v\u00edno.“ Blon\u010f\u00e1k vydechl a oto\u010dil se na n\u011bj. Sna\u017eil se trochu zvlnit rty do \u00fasm\u011bvu a posadil se ke sv\u00e9mu b\u00fdval\u00e9mu p\u0159\u00edteli.
„M\u016f\u017eeme si d\u00e1t je\u0161t\u011b spolu.“ Bill dolil polopr\u00e1zdnou skleni\u010dku a trochu se napil, pod\u00edval se na Tobiase a ze skleni\u010dky mu nab\u00eddl. Ten zavrt\u011bl hlavou, nepil b\u00edl\u00e9 v\u00edno. Myslel si, \u017ee to Bill moc dob\u0159e v\u00ed, ale m\u00fdlil se. Nebo Bill nem\u011bl moc \u010das v podobn\u00e9 situaci myslet na podobn\u00e9 v\u011bci, jako jsou jeho chut\u011b.<\/p>\n

„D\u00edvej, Bille, j\u00e1 prost\u011b\u2026 jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Miluju t\u011b a m\u011bli bychom je\u0161t\u011b po\u010dkat, m\u00e1\u0161 naprostou pravdu. V\u017edy\u0165 se milujeme, nen\u00ed kam sp\u011bchat. D\u016fle\u017eit\u00e9 p\u0159ece je, \u017ee se milujeme a sex je a\u017e to posledn\u00ed, co mezi n\u00e1mi bude, a\u017e budeme p\u0159ipraven\u00ed.“ Bill si povzdechnul a dopil skleni\u010dku v\u00edna, znovu si ji dolil. Zn\u011blo to tak \u017e\u00e1dostiv\u011b, opravdu se c\u00edtil \u0161patn\u011b za to, co v\u010dera ud\u011blal. Byla pravda, \u017ee byl opil\u00fd, ale to by jej omlouvat nem\u011blo, i kdy\u017e m\u011bl te\u010f Bill chu\u0165 mu v\u0161echno odpustit.
„Nedop\u0159\u00e1l jsem ti t\u0159i roky sex, Tobiasi,“ vydechl Bill a vypil dal\u0161\u00ed skleni\u010dku „sp\u00ed\u0161 se div\u00edm, \u017ee jsi m\u011b opravdu nezn\u00e1silnil v\u010dera u t\u011bch dve\u0159\u00ed. Kdybych to u\u017e d\u00e1vno ud\u011blal, tohle bychom te\u010f ne\u0159e\u0161ili,“ \u0159ekl potichu a zav\u0159el o\u010di. Vydechl a zavrt\u011bl trochu hlavou. Uv\u011bdomil si to, kone\u010dn\u011b ano. Tobias byl jenom norm\u00e1ln\u00ed chlap, nemohl za to, \u017ee m\u011bl Bill v sexu blok, nebyla to jeho chyba. Bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee by se mu to i l\u00edbilo, kdyby to ud\u011blal. Hlava se mu z v\u00edna u\u017e trochu zato\u010dila, znovu si dolil, pod\u00edval se na Tobiase.<\/p>\n

„Kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee to chci\u2026 ud\u011blal bys to?“
Tobias nech\u00e1pav\u011b zamrkal. Zn\u011blo mu to trochu jako zkou\u0161ka, kdy nem\u016f\u017ee \u0161patn\u011b odpov\u011bd\u011bt. A necht\u011bl \u0161patn\u011b odpov\u011bd\u011bt, u\u017e jenom proto, \u017ee by to znamenalo mo\u017en\u00e1 \u00fapln\u00fd konec. Tyhle Billovy zkou\u0161ky dob\u0159e znal.
„J\u00e1\u2026 bych to ud\u011blal, zlato. Ale jen pokud bys to opravdu cht\u011bl. Ne proti tv\u00e9 v\u016fli, to ti m\u016f\u017eu sl\u00edbit.“
Blon\u010f\u00e1k si st\u00e1hl \u010dern\u00fd svetr, pod kter\u00fdm m\u011bl jen tenk\u00e9 t\u00edlko na doma. Pod\u00edval se na Tobiase a trochu k\u00fdvl.
„Okay. Tak to ud\u011blej, chci to, Tobiasi.“ Prohr\u00e1bnul si vlasy a trochu naklonil hlavu, prohl\u00e9dl si Tobiase, jak se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161il. Muselo ho vzru\u0161it u\u017e jen to, \u017ee Bill n\u011bco takov\u00e9ho opravdu \u0159ekl.
„Ur\u010dit\u011b to chce\u0161?“ \u0159ekl jeho b\u00fdval\u00fd p\u0159\u00edtel potichu a Billa si prohl\u00e9dl. Jak mu prosv\u00edtalo t\u00edlko a pod n\u00edm tetov\u00e1n\u00ed. Ty \u00fazk\u00e9 boky, na kter\u00fdch dr\u017eely jenom tepl\u00e1ky, a pod nimi Billovy dlouh\u00e9 huben\u00e9 nohy. Nasucho polknul. Tak dlouho si to p\u0159edstavoval. Tak dlouho si p\u0159edstavoval, jak vlastn\u011b vypad\u00e1 pod v\u0161\u00edm t\u00edm dobr\u00fdm oble\u010den\u00edm, jak\u00e9 jeho t\u011blo je. Mus\u00ed to b\u00fdt perfektn\u00ed.
„Tobiasi, n\u011bco d\u011blej, ne\u017e si to rozmysl\u00edm,“ za\u0161eptal blon\u010f\u00e1k a dal pa\u017ee kolem jeho krku. Rty p\u0159itiskl k jeho a za\u010dal ho l\u00edbat. Nemusel se ani dotknout jeho kl\u00edna, aby c\u00edtil, jak je vzru\u0161en\u00fd. S Billem to zat\u00edm nic ned\u011blalo, na l\u00edb\u00e1n\u00ed byl zvykl\u00fd. Nikdy to nevid\u011bl jako n\u011bco vzru\u0161uj\u00edc\u00edho, ale nejsp\u00ed\u0161 se to m\u011blo brzy zm\u011bnit.<\/p>\n

Tobias se zvedl, Billa si vyhoupnul na ruce, jako by byl jen kupka pe\u0159\u00ed. Pevn\u011b ho chytnul, aby mu snad cestou do lo\u017enice nespadl a nejeli je\u0161t\u011b do nemocnice. Jeho jedin\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm moment\u00e1ln\u011b bylo, aby si to jeho p\u0159\u00edtel co nejv\u00edc u\u017eil a ud\u011blal to pro n\u011bj nezapomenuteln\u00e9 tak moc, jak jen to \u0161lo. Cht\u011bl mu vyhnat v\u0161echny \u0161patn\u00e9 vzpom\u00ednky, cht\u011bl, aby poznal, \u017ee je to vlastn\u011b moc dobr\u00e9 a m\u016f\u017ee si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017e\u00edt.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 tomu nebude\u0161 v\u011b\u0159it, ale moc se na to t\u011b\u0161\u00edm, Tobiasi. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, hodn\u011b moc\u2026“ vydechl Bill a spojil sv\u00e9 rty se rty Tobiase. P\u00e1rkr\u00e1t ho jemn\u011b pol\u00edbil, do\u010dkal se ochotn\u00e9ho oplacen\u00ed. Do rt\u016f se mu spokojen\u011b usm\u00e1l, pohladil ho po t\u00fdle. Za chv\u00edli m\u00e1 za\u017e\u00edt n\u011bco nov\u00e9ho, velkolep\u00e9ho, jak o tom v\u0161ichni mluv\u00ed. Vlastn\u011b by lhal s\u00e1m sob\u011b, kdyby tvrdil, \u017ee v posledn\u00ed dob\u011b neum\u00edral zv\u011bdavost\u00ed, jak\u00e9 to vlastn\u011b je, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee s milovanou osobou. Blok byl ale po\u0159\u00e1d siln\u011bj\u0161\u00ed, proto se neodv\u00e1\u017eil, aby se Tobiasovi pln\u011b odevzdal.
„L\u00e1sko, nemluv zbyte\u010dn\u011b,“ za\u0161eptal Tobias a opatrn\u011b Billa polo\u017eil z\u00e1dy a postel. Zajel horkou dlan\u00ed pod jeho t\u00edlko, p\u0159esn\u011b j\u00ed okop\u00edroval linii Billova \u00fatl\u00e9ho boku. C\u00edtil, jak si Bill dotyk vychutn\u00e1val, c\u00edtil jeho d\u016fv\u011bru. Nem\u016f\u017ee ho te\u010f zklamat.
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvl blon\u010f\u00e1k a trochu se posadil. Ot\u0159el se sv\u00fdmi rty o Tobiasovo, opatrn\u011b mu p\u0159et\u00e1hl triko p\u0159es hlavu a hodil ho nezn\u00e1mo kam. V\u0161ak a\u017e bude \u010das, tak ho najde.
„A jsi si jist\u00fd, \u017ee to opravdu chce\u0161? J\u00e1\u2026 pokud \u0159ekne\u0161, \u017ee ne, tak toho samoz\u0159ejm\u011b nech\u00e1me. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to bude sice t\u011b\u017ek\u00e9, ale nep\u016fjdu proti tv\u00e9mu rozhodnut\u00ed.“
„Chci to, Tobiasi. Jsem na to p\u0159ipraven\u00fd.“<\/div>\n

\n

\u2026<\/strong><\/div>\n

\n

Bill odpo\u010d\u00edval na z\u00e1dech, od pasu dol\u016f byl p\u0159ikryt\u00fd pe\u0159inou. U\u017e\u00edval si odezn\u00edvaj\u00edc\u00ed orgasmus, je\u0161t\u011b cel\u00e9 jeho t\u011blo se chv\u011blo. M\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 snad m\u017eitky p\u0159ed o\u010dima a nem\u016f\u017ee se z toho vzpamatovat. Byl to tak siln\u00fd z\u00e1\u017eitek, \u017ee by ho snad nedok\u00e1zal ani popsat. Tobias byl k n\u011bmu celou dobu n\u011b\u017en\u00fd, pou\u017eil velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed gelu, aby nep\u0159\u00edjemnou prvotn\u00ed bolest zm\u00edrnil na minimum. Po celou dobu aktu se nav\u00edc uji\u0161\u0165oval, jestli je to opravdu v po\u0159\u00e1dku a l\u00edb\u00ed se mu to. Kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee je to v\u00e1\u017en\u011b takov\u00e9, tak by se pokusil od sv\u00fdch vnit\u0159n\u00edch probl\u00e9m\u016f oprostit u\u017e d\u00e1vno, dop\u0159\u00e1l by Tobiasovi, co skute\u010dn\u011b pot\u0159eboval a kdo v\u00ed, kde by te\u010f byli. Mo\u017en\u00e1 by jejich vztah nebyl v trosk\u00e1ch. Mo\u017en\u00e1.<\/em><\/p>\n

„D\u011bkuju ti.“ Tobias se nahnul nad Billa, n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edbil. P\u0159ejel mu kone\u010dky prst\u016f po tv\u00e1\u0159i, op\u0159el si \u010delo o jeho. „Tak\u017ee\u2026 Bere\u0161 zp\u00e1tky to, jak ses cht\u011bl v\u010dera rozej\u00edt?“
„Na tom se nic nem\u011bn\u00ed,“ povzdychnul si Bill. To musel opravdu p\u0159ij\u00edt s t\u00edmhle v tuhle chv\u00edli? „Tohle se mi l\u00edbilo, ale\u2026 Tobiasi, v\u010dera jsi m\u011b k smrti vyd\u011bsil. A j\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee svou pr\u00e1ci m\u00e1m opravdu r\u00e1d, splnil jsem si sen. Nem\u016f\u017eu ji ob\u011btovat jenom kv\u016fli tomu, \u017ee tob\u011b se to nel\u00edb\u00ed\u2026“
„Zlato, nechci, abys p\u0159estal pracovat. Jenom se mi prost\u011b nel\u00edb\u00ed ten tv\u016fj Kaulitz\u2026“
„Mus\u00ed\u0161 ho tahat i do na\u0161\u00ed postele?“ Bill se posadil, pe\u0159inu si vyt\u00e1hnul nahoru, zabalil se do n\u00ed. Z\u00e1dy se op\u0159el o \u010delo postele, kolena pokr\u010dil a zad\u00edval se na Tobiase. „Je to klient jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd, myslel jsem, \u017ee v\u00ed\u0161, v \u010dem moje pr\u00e1ce spo\u010d\u00edv\u00e1.“
„Samoz\u0159ejm\u011b, omlouv\u00e1m se,“ povzdychnul si Tobias, op\u0159el se vedle Billa. „M\u016f\u017eu k tob\u011b pod pe\u0159inu?“<\/p>\n

Bill nab\u00eddl polovinu pe\u0159iny bez dal\u0161\u00ed odpov\u011bdi Tobiasovi. Cht\u011bl b\u00fdt k sob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd, ale naprosto netu\u0161il, co te\u010f chce. Ano, miloval ho. B\u00e1l se, \u017ee on je ta jeho spaluj\u00edc\u00ed \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska, kter\u00e9 by byl schopen ob\u011btovat v\u0161echno na sv\u011bt\u011b jen pro jedin\u00fd pohled, polibek. Na druh\u00e9 stran\u011b ale st\u00e1la pr\u00e1ce pro Kaulitze. Ji\u017e od p\u0159e\u010dten\u00ed prvn\u00edho e-mailu v\u011bd\u011bl, \u017ee spolupr\u00e1ci s n\u00edm nem\u016f\u017ee odm\u00edtnout. Utvrdil se v tom po jejich prvn\u00ed sch\u016fzce, kter\u00e1 prob\u011bhla v jedn\u00e9 z Tomov\u00fdch nemovitost\u00ed. To, co vid\u011bl kolem sebe, byla opravdu v\u00fdzva. R\u00e1d by byl jednou tak daleko, aby pracoval na n\u011b\u010dem tak velk\u00e9m. C\u00edtil, \u017ee Tom je ta p\u0159\u00edle\u017eitost, proto si d\u00e1val se svou prac\u00ed pro n\u011bj opravdu z\u00e1le\u017eet p\u0159esto, \u017ee to bylo hrozn\u011b vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Jak psychicky, tak fyzicky. Pokud s n\u00edm ale bude spokojen\u00fd, t\u0159eba ho nech\u00e1 jednou spolupracovat s mnohem v\u011bt\u0161\u00edmi design\u00e9ry na za\u0159\u00edzen\u00ed jeho dal\u0161\u00edho hotelu, kter\u00fd ur\u010dit\u011b koup\u00ed. A to by byl pro n\u011bj opravdu spln\u011bn\u00fd sen.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Tobiasi,“ \u0159ekl po chv\u00edli ticha. P\u0159iv\u0159el o\u010di, nemohl skoro ani vyslovit zbytek t\u00e9 v\u011bty. „Miluju t\u011b hrozn\u011b moc, ale nem\u016f\u017eeme spolu b\u00fdt. J\u00e1 svou pr\u00e1ci miluju, tohle je moje \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. A j\u00e1 ti nechci\u2026 a hlavn\u011b nebudu ubli\u017eovat, proto\u017ee v\u00edm, jak\u00fd m\u00e1\u0161 na celou tu situaci n\u00e1zor. Bol\u00ed m\u011b to, ale je to pro tvoje dobro,“ dokon\u010dil a zamrkal slzy, kter\u00e9 se mu draly z o\u010d\u00ed. Zase.<\/em><\/p>\n

autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei „To\u2026 to snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b,“ \u0159ekl Bill potichu, kdy\u017e si Tobias rozep\u00ednal kalhoty. C\u00edtil z n\u011bj zase alkohol. Musel zase p\u00edt, co ode\u0161el za Tomem. Zav\u0159el o\u010di a zavrt\u011bl trochu hlavou.„Pro\u010d ne? Cel\u00e9 t\u0159i roky sis se mnou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[653],"tags":[],"class_list":["post-2011","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-uncover"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2011","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2011"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2011\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2011"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2011"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2011"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}