{"id":20112,"date":"2008-03-14T05:00:00","date_gmt":"2008-03-14T04:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20070"},"modified":"2008-03-14T05:00:00","modified_gmt":"2008-03-14T04:00:00","slug":"maliny-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/maliny-8\/","title":{"rendered":"Maliny 8."},"content":{"rendered":"
\"\"<\/div>\n
P\u0159ejede mi mr\u00e1z po z\u00e1dech chladem.<\/div>\n
„Nep\u016fjdem u\u017e dom\u016f?“<\/div>\n
„Jo,“ souhlas\u00ed. A tak znova vyr\u00e1\u017e\u00edme. „Jen douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1ma s Gordonem u\u017e sp\u00ed! A je\u0161t\u011b si taky mus\u00edm p\u0159ebarvit hlavu… a p\u0159elakovat nehty a hlavn\u011b schovat v\u0161ecky silonky a podprsenky!“ vyjmenov\u00e1v\u00e1m a Tom se sm\u011bje.<\/div>\n
„Hej, tos v\u00e1\u017en\u011b v\u0161ecko kv\u016fli m\u011b?“<\/div>\n
„Joo! Vid\u00ed\u0161, jak se ob\u011btuju?“<\/div>\n
„Jj, ty moje blond\u00fdnko \ud83d\ude42 Je ti jasn\u00fd, \u017ee to mus\u00edme tajit?“<\/div>\n
„No jasn\u011b, nikomu to ne\u0159ekneme. V\u00ed to jen Andreas a ten to nikomu ne\u0159ekne!“ Kone\u010dn\u011b doraz\u00edme dom\u016f. Ve v\u0161ech oknech je zhasnuto a tak snad douf\u00e1m u\u017e v\u00e1\u017en\u011b v\u0161ichni sp\u00ed.<\/div>\n
„Kdy\u017e tak d\u011blej holku i p\u0159ed na\u0161ima!“ \u0161ept\u00e1 Tom, kdy\u017e u\u017e jsme v ob\u00fdv\u00e1ku. Bezpe\u010dn\u011b dojdeme a\u017e do pokoje.<\/div>\n
„J\u00e1 si jdu je\u0161t\u011b ud\u011blat tu hlavu,“ z\u00edvnu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b te\u010f?“<\/div>\n
„Jo, mus\u00edm,“ rozhod\u00edm rukama a jdu do koupelny. Netrv\u00e1 to zas a\u017e tak moc dlouho. Hlavn\u011b se sp\u00ed\u0161 modl\u00edm, aby ta voda nevzbudila na\u0161e. Vyfouk\u00e1m si je, abych ne\u0161el sp\u00e1t s mokrejma vlasama, odlakuju si zelen\u00fd nehty, odl\u00ed\u010d\u00edm se, vynd\u00e1m \u010do\u010dky, sund\u00e1m ty hol\u010di\u010d\u00ed hadry a jen v trenk\u00e1ch… zase jako Bill se vrac\u00edm potichu zp\u00e1tky do pokoje. Jen otev\u0159u dve\u0159e a nesta\u010d\u00edm se divit! Tom srazil na\u0161e dv\u011b postele dohromady v rohu a na\u0161e stoly taky jaksi posunul, tak\u017ee to tu vypad\u00e1… l\u00edp… jo, to rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Tak co?“ uk\u00e1\u017ee na pokoj „L\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Joo!“ hod\u00edm po n\u011bm z\u00e1\u0159ivej \u00fasm\u011bv. Kouk\u00e1m na mobil… je p\u016fl p\u00e1t\u00fd r\u00e1no a on n\u00e1m tu st\u011bhuje pokoj… \u00fa\u017easn\u00fd \ud83d\ude42 Oble\u010den\u00ed, co jsem ze sebe shodil, schov\u00e1m n\u011bkam hodn\u011b hluboko do sk\u0159\u00edn\u011b a dojdu k posteli, u kter\u00fd stoj\u00ed i Tom.<\/div>\n
„Kde chce\u0161 le\u017eet?“ zept\u00e1 se. Mno, j\u00e1 nem\u016f\u017eu… bo\u017ee tohle je… m\u016fj sen! xD Neudr\u017e\u00edm se a padnu mu kolem krku.<\/div>\n
„D\u00edky, d\u00edky moc!“ pust\u00edm ho. „A lehni si kam chce\u0161, m\u011b to je \u00fapln\u011b jedno!“ rozhod\u00edm rukama. M\u00e1m takovou radost.<\/div>\n
„Asi bys r\u00e1d spal u zdi… tak mazej!“ uk\u00e1\u017ee na m\u00edsto u zdi.<\/div>\n
„No… jen\u017ee ty taky!“ ukazuju na n\u011bj.<\/div>\n
„Jo, ale tak… si to m\u016f\u017eeme prohazovat nebo tak hm?“<\/div>\n
„Ne!“ sko\u010d\u00edm na postel a p\u0159ehod\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159e tak, abysme le\u017eeli \u00fahlop\u0159\u00ed\u010dn\u011b. „Tak… a nikdo nebude sp\u00e1t u zdi… budeme m\u00edt oba hlavu v rohu jo?“ pod\u00edv\u00e1m se, jak se na to tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Super!“ zaraduje se a zhasne sv\u011btlo. Zalezu do postele. Tom taky.<\/div>\n
„Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ees na to p\u0159i\u0161el,“ za\u0161ept\u00e1m do tmy.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ najde mou ruku a stiskne ji. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu \u010delem a neubr\u00e1n\u00edm se hlubok\u00fdmu z\u00edvnut\u00ed. „U\u017e budeme sp\u00e1t hm? Nebo si roztrhne\u0161 pusu a to bych fakt nerad! xD „<\/div>\n
„Jo,“ za\u0161ept\u00e1m a zav\u0159u o\u010di… nem\u016f\u017eu tomu ani uv\u011b\u0159it…<\/div>\n
Otev\u0159u o\u010di… cel\u00fd pokoj je u\u017e d\u00e1vno zalit\u00fd sv\u011btlem – odhaduju, \u017ee u\u017e je d\u00e1vno po poledni. Zhluboka se nadechnu a uc\u00edt\u00edm ruku na sv\u00fdm pase. Kouknu dol\u016f… vedle m\u011b le\u017e\u00ed Tom a ruku mi tiskne k b\u0159ichu. Hlavu m\u00e1 sklon\u011bnou dol\u016f a kouk\u00e1 kamsi na dve\u0159e. Mrk\u00e1.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b trochu chraplav\u011b – pitomej ran\u00ed hlas. Zvedne ke mn\u011b hlavu a usm\u011bje se<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsme spolu.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ naklon\u00edm se k n\u011bmu a d\u00e1m mu pusu.<\/div>\n
„Ve\u010der zase jedem pry\u010d, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bysme to m\u011bli \u0159\u00edct kluk\u016fm?“ zept\u00e1 se Tom, ale je poznat, \u017ee odpov\u011b\u010f je n\u00e1m ob\u011bma jasn\u00e1… xD<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bysme to nem\u011bli \u0159\u00edct kluk\u016fm, :)“ usm\u011bju se. „Ty bys jim to snad cht\u011bl ozn\u00e1mit? Hele kluci j\u00e1… a br\u00e1cha jsme p\u0159i\u0161li na to, \u017ee jsme stvo\u0159en\u00fd jeden pro druh\u00fdho… xD“<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu!“ souhlas\u00ed Tom. „Mus\u00edme d\u00e1vat fakt bacha,“ zase ke mn\u011b zvedne hlavu.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, mus\u00edme!“ Sly\u0161\u00edme kroky na schodech. Tomova ruka sjede z m\u00fdho pasu a j\u00e1 se posunu o t\u0159icet centimetr\u016f v\u00edc na svou p\u016flku. Ozve se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a n\u00e1sledn\u00fd otev\u0159en\u00ed (no jasn\u011b – ten n\u011bkdo prost\u011b nem\u016f\u017ee po\u010dkat na slov\u00ed\u010dko ‚D\u00e1le’… ).<\/div>\n
„Necht\u011bli byste t\u0159eba u\u017e -“ m\u00e1ma zmlkne v p\u016flce v\u011bty a p\u0159ekvapen\u011b se rozhl\u00eddne po pokoji „Co se tady d\u011blo?“<\/div>\n
„P\u0159ed\u011blali jsme si n\u00e1bytek… to vad\u00ed?“ p\u0159ekvapen\u011b povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed Tom. „Ne, nevad\u00ed, ale… kdy jste se v\u010dera vr\u00e1tili? To jste to d\u011blali v noci?“<\/div>\n
„My nebyli unaven\u00ed,“ nam\u00edtnu rychle.<\/div>\n
„A pro\u010d m\u00e1te sra\u017een\u00fd postele? To v\u00e1m nevad\u00ed?“ Nen\u00ed n\u011bjak moc zv\u011bdav\u00e1?<\/div>\n
„My jsme… my jsme cht\u011bli m\u00edt ty stoly takhle a se sk\u0159\u00edn\u00ed se n\u00e1m tahat necht\u011blo, tak\u017ee n\u00e1m nic jin\u00fdho nezbylo,“ horliv\u011b vysv\u011btluje Tom.<\/div>\n
„Aha,“ k\u00fdvne m\u00e1ma hlavou a podle v\u00fdrazu to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vst\u0159eb\u00e1v\u00e1… „No jen jsem v\u00e1s p\u0159i\u0161la vzbudit, m\u011bli byste vst\u00e1vat, za p\u00e1r hodin jedete, tak a\u0165 v\u0161ecko stihnete,“ oto\u010d\u00ed se, \u017ee odejde, ve dve\u0159\u00edch se ale je\u0161t\u011b oto\u010d\u00ed. „A ud\u011blala jsem kachnu, tak pohn\u011bte, a\u0165 v\u00e1m to nevychladne,“ a zav\u0159ela dve\u0159e. Kouknu na Toma…<\/div>\n
„Jsme dobr\u00fd!“<\/div>\n
„Upe jsme j\u00ed zm\u00e1tli! xD“<\/div>\n
„Kde m\u00e1m \u010dist\u00fd pono\u017eky?“ k\u0159i\u010d\u00edm z pokoje na m\u00e1mu, zat\u00edmco nadup\u00e1v\u00e1m v\u011bci do kufru. Kdyby to vid\u011bla, nadupe m\u011b tam taky! Za p\u016fl hodiny pro n\u00e1s p\u0159ijedou a my nejsme nachystan\u00fd!<\/div>\n
„Kde m\u00e1m to zelen\u00fd triko?“ sly\u0161\u00edm k\u0159i\u010det Toma z kuchyn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem v\u00e1m \u0159\u00edkala, \u017ee to nestihnete!“ nese se z koupelny m\u00e1min hlas.<\/div>\n
„Na.“ Gordon mi pod\u00e1v\u00e1 hrom\u00e1dku vypranejch a slo\u017eenejch pono\u017eek.<\/div>\n
„D\u00edk moc!“ nacpu je taky do kufru a zapnu zip. „M\u00e1m v\u0161ecko,“ stoupnu si do dve\u0159\u00ed koupelny a pozoruju, jak m\u00e1ma ukl\u00edz\u00ed \u017eehli\u010dku.<\/div>\n
„Super, na – dones to Tomovi,“ d\u00e1 mi do n\u00e1ru\u010de hrom\u00e1dku tri\u010dek. Donesu je Tomovi a\u017e do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Pak by ses m\u011bl je\u0161t\u011b vr\u00e1tit do pokoje, mysl\u00edm, \u017ee sis tam n\u011bco zapomn\u011bl… “ \u0159eknu jako\u017ee mimochodem, kdy\u017e mu p\u0159ed\u00e1v\u00e1m trika. Vrac\u00edm se po schodech nahoru a potk\u00e1v\u00e1m na schodech m\u00e1mu, sch\u00e1zej\u00edc\u00ed dol\u016f… v\u00fdborn\u011b:) Vlezu do pokoje a nech\u00e1m pootev\u0159en\u00fd dve\u0159e. Sly\u0161\u00edm dupot na schodech.<\/div>\n
„Co jsem tady zapomn\u011bl?“ vl\u00edtne Tom do pokoje. Ovinu mu ruce kolem pasu.<\/div>\n
„M\u011bli bysme se… ‚rozlou\u010dit‘ ;o)“ nohou p\u0159ibouchnu dve\u0159e.<\/div>\n
„Joo!“ rozz\u00e1\u0159\u00ed se a chytne si m\u011b taky. A u\u017e nepo\u010d\u00edt\u00e1m po kolik\u00e1t\u00fd se mi m\u00e1lem podlamuj\u00ed nohy, kdy\u017e m\u011b pol\u00edb\u00ed. Dost\u00e1v\u00e1m se jazykem hluboko do jeho pusy. U\u017e\u00edv\u00e1m si to, proto\u017ee tohle je mo\u017en\u00e1 na n\u011bjakou dobu posledn\u00ed pusa.<\/div>\n
„Kluci, za deset minut tu bude – Co to d\u011bl\u00e1te?! =oO“ do pokoje BEZ ZAKLEP\u00c1N\u00cd vtrhne Gordon! =oX Okam\u017eit\u011b se s Tomem pust\u00edme a odsko\u010d\u00edme od sebe, jakoby mezi n\u00e1ma byla pru\u017eina.<\/div>\n
„My jsme jen n\u011bco zkou\u0161eli,“ vyhrknu prvn\u00ed, co m\u011b napadne.<\/div>\n
„Zkou\u0161eli? Co jste zkou\u0161eli? Bo\u017ee, jste br\u00e1chov\u00e9! A Bille, ty m\u00e1\u0161 holku!“ vykul\u00ed na n\u00e1s o\u010di… kurva to mi nedo\u0161lo! Tom po m\u011b st\u0159el\u00ed zkoumav\u011b-vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem. Jen neznateln\u011b zakrout\u00edm hlavou, jako a\u0165 to te\u010f ne\u0159e\u0161\u00ed a oto\u010d\u00edm se zp\u00e1tky ke Gordonovi.<\/div>\n
„No v\u0161ak, j\u00e1 to v\u00edm, nic ned\u011bl\u00e1m – jak sem \u0159ek, jen jsme n\u011bco zkou\u0161eli,“ sna\u017e\u00edm se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n
„Ok, nic mi do toho nen\u00ed… “ rozhod\u00ed nakonec rukama a chce odej\u00edt. Je\u0161t\u011b sjede divn\u00fdm pohledem na\u0161e sra\u017een\u00fd postele. „Jo a za deset minut je tu pro v\u00e1s auto, kluci volali,“ str\u010d\u00ed je\u0161t\u011b hlavu do dve\u0159\u00ed. Zt\u011b\u017eka dosednu na postel.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 holku?“ za\u010dne hned \u00fato\u010dn\u00fdm t\u00f3nem Tom. „\u017de ses nezm\u00ednil,“ usm\u011bje se rychle a nucen\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nem\u00e1m, n\u011bkoho jsem naposled m\u011bl ve t\u0159in\u00e1cti, jestli si pamatuje\u0161! O holce jsem Gordonovi \u0159ekl, kdy\u017e jsem pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m doma v sobotu… abych ze sebe ud\u011blal babu,“ do\u0159eknu, kdy\u017e po\u0159\u00e1d nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1.<\/div>\n
„Aha… promi\u0148,“ \u0159ekne potichu.<\/div>\n
„Jj,“ k\u00fdvnu hlavou. „Hej, mus\u00edme d\u00e1vat fakt, fakt pozor,“ \u0159eknu… moje n\u00e1lada se pomalu, ale jist\u011b dost\u00e1v\u00e1 k bodu mrazu.<\/div>\n
„Neboj, u\u017e si d\u00e1me pozor, ok?“ povzbudiv\u011b m\u011b chytne za rameno.<\/div>\n
„Ok… „<\/div>\n
O deset minut pozd\u011bji u\u017e z auta m\u00e1v\u00e1me mamce a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d divn\u011b tv\u00e1\u0159\u00edc\u00edmu se Gordonovi… jen douf\u00e1m, \u017ee o tom s m\u00e1mou nebude mluvit!<\/div>\n
„Tak co v\u00edkend? Byli jste u Andyho? Jsem sly\u0161el, \u017ee u n\u011bj n\u011bco bylo,“ pt\u00e1 se Georg, kdy\u017e vyjedeme z m\u011bsta.<\/div>\n
„Jo, byli,“ vyhrknu, ale kdy\u017e mi Tom bolestiv\u011b p\u0159i\u0161l\u00e1pne prsty u nohy dod\u00e1v\u00e1m: „Teda j\u00e1 tam byl jen r\u00e1no, ale Tom… ten tam byl.“<\/div>\n
„Jo… a byla tam \u00fa\u017easn\u00e1 holka… Katarine se mysl\u00edm jmenovala… “ ‚p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed‘ s \u00fasm\u011bvem Tom. „Byla \u00fa\u017easn\u00e1!“ dokon\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo?“ mrk\u00e1 na n\u011bj Georg.<\/div>\n
„A chod\u00edte spolu?“ pt\u00e1 se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„No… dalo by se to tak \u0159\u00edct, jo, chod\u00edme. :)“ Jen s \u00fasm\u011bvem zakrout\u00edm hlavou a sleduju ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajinu za oknem, a\u017e mi spadnou v\u00ed\u010dka…<\/div>\n
V pond\u011bl\u00ed n\u00e1m zase za\u010dne pracovn\u00ed vysiluj\u00edc\u00ed t\u00fdden… korunu tomu nasad\u00ed David, kdy\u017e n\u00e1m ve st\u0159edu u sn\u00eddan\u011b \u0159ekne, \u017ee volnej v\u00edkend nebude. A\u017e zase ten p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed… Super! Pr\u00e1v\u011b te\u010f je obdob\u00ed, kdy je hrozn\u011b moc r\u016fznejch akc\u00ed, rozhovor\u016f atd., tak\u017ee si te\u010f volnej v\u00edkend fakt nem\u016f\u017eeme dovolit. Co se m\u011b a Toma t\u00fd\u010de, je to vlastn\u011b v pohod\u011b, nen\u00ed to upjat\u00fd jak na za\u010d\u00e1tku. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee ka\u017ed\u00fdm dnem je to o n\u011bco lep\u0161\u00ed. I tajit se n\u00e1m to \u00fasp\u011b\u0161n\u011b da\u0159\u00ed. V sobotu se n\u00e1m kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo nen\u00e1padn\u011b vym\u00e1mit m\u011b pokoj d\u00e1l od ostatn\u00edch. Z jednoho prost\u00fdho d\u016fvodu – aby za mnou mohl Tom p\u0159ij\u00edt a nemuseli jsme se b\u00e1t, \u017ee na\u0161e rozhovory usly\u0161\u00ed p\u0159es ze\u010f n\u011bkdo, kdy by nem\u011bl… vlastn\u011b kdokoli jinej. V ned\u011bli jdeme d\u011blat rozhovor ‚a\u017e‘ v jeden\u00e1ct hodin dopoledne, tak\u017ee se ur\u010dit\u011b aspo\u0148 p\u00e1r hodin prosp\u00edm. Byli jsme domluven\u00ed, \u017ee p\u0159ijde, a\u017e si bude jistej, \u017ee v\u0161ichni ostatn\u00ed sp\u00ed. P\u0159i\u0161el o p\u016fl jedn\u00e9… xD<\/div>\n
„Nesp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b?“ str\u010dil mi hlavu do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ne! ;o)“ Potichu zav\u0159el dve\u0159e a hned m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak je to krut\u00fd d\u011blat jako\u017ee nic, kdy\u017e jsme n\u011bkde mezi lidma?“ pt\u00e1 se mezi polibky.<\/div>\n
„Jo, to v\u00edm,“ p\u0159itak\u00e1v\u00e1m. Dojdeme a\u017e k posteli, kde mi Tom sedne na kl\u00edn a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 l\u00edbat… mo\u017en\u00e1 v\u00edc horliv\u011b ne\u017e obvykle… najednou mi za\u010dne pomalu zaj\u00ed\u017ed\u011bt rukou pod kalhoty.<\/div>\n
„Tome to -“ ruku mu vynd\u00e1m. „Je\u0161t\u011b ne,“ \u0159eknu.<\/div>\n
„Ok, v pohod\u011b. Pro\u010d ne?“ zept\u00e1 se naprosto v klidu.<\/div>\n
„No j\u00e1 tohle -„<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ned\u011blal?“ nenech\u00e1 m\u011b dokon\u010dit odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ne to ne, d\u011blal, ale nic v\u00edc… v\u00ed\u0161? A tak… no… “ sakra neum\u00edm mluvit!<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu, nebudeme sp\u011bchat hm? Nav\u00edc tady v hotelu je to stejn\u011b trochu nebezpe\u010dn\u00fd, kdy\u017e je okolo tolik lid\u00ed.“<\/div>\n
„Jo… d\u00edky moc!“ d\u011bkuju trochu rozpa\u010dit\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d Bille,“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Jen se usm\u011bju…<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky!“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 t\u011b i miluju,“ hod\u00ed po mn\u011b and\u00edlkovskej \u00fasm\u011bv a\u017e se zasm\u011bju. xD A\u017e do b\u016fhv\u00ed kolika si pak pov\u00edd\u00e1me. Hlavn\u00ed t\u00e9ma je – kam jsem s holkama a\u017e za\u0161el… ‚moc‘ p\u0159\u00edjemnej rozhovor ;o) Tom odch\u00e1zel a hodiny ukazovaly t\u0159i\u010dtvrt\u011b na \u010dty\u0159i… z\u00edtra budu jako rybi\u010dka ;o)<\/div>\n
Jsem r\u00e1d, \u017ee na to Tom narazil – na tohle t\u00e9ma. V podstat\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee o m\u011b v tomhle sm\u011bru ledacos v\u00ed, ale stejn\u011b… A nav\u00edc jsem m\u011bl strach, \u017ee bude na\u0161tvanej, kdy\u017e ho… odm\u00edtnu… jo, ale je to ok. Nejsem na to jaksi p\u0159ipravenej. Chci si b\u00fdt jistej, \u017ee chci, aby mi to ud\u011blal br\u00e1cha… xD Nee, \u017ee by m\u011b Tom nep\u0159itahoval… panebo\u017ee a jak! Ale prost\u011b chci po\u010dkat na ten spr\u00e1vnej \u010das.<\/p>\n

autor: *Nicky*<\/strong>, T\u00fdnka<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

P\u0159ejede mi mr\u00e1z po z\u00e1dech chladem. „Nep\u016fjdem u\u017e dom\u016f?“ „Jo,“ souhlas\u00ed. A tak znova vyr\u00e1\u017e\u00edme. „Jen douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1ma s Gordonem u\u017e sp\u00ed! A je\u0161t\u011b si taky mus\u00edm p\u0159ebarvit hlavu… a p\u0159elakovat nehty a hlavn\u011b schovat v\u0161ecky silonky a podprsenky!“ vyjmenov\u00e1v\u00e1m a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[78],"tags":[],"class_list":["post-20112","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-maliny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20112","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20112"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20112\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20112"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20112"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20112"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}