{"id":20118,"date":"2008-03-14T04:30:00","date_gmt":"2008-03-14T03:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20076"},"modified":"2008-03-14T04:30:00","modified_gmt":"2008-03-14T03:30:00","slug":"maliny-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/maliny-2\/","title":{"rendered":"Maliny 2."},"content":{"rendered":"
\"\"<\/div>\n
„N\u011bco ti te\u010f \u0159eknu – to pro\u010d jsem posledn\u00ed dobou takovej jakej jsem. Trv\u00e1 to hrozn\u011b moc dlouho, ale posledn\u00ed dobou m\u011b to skoro doh\u00e1n\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed a te\u010f se mi zd\u00e1l hroznej sen… “ norm\u00e1ln\u011b nejsem tak otev\u0159enej, ale m\u00e1m pocit, \u017ee aby to l\u00edp pochopil, je pot\u0159eba, abych mu to takhle vysv\u011btlil. U\u017e je \u00fapln\u011b vzbuzenej a kouk\u00e1 na m\u011b.<\/div>\n
„Co se ti zd\u00e1lo?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„No… \u017ee um\u00edr\u00e1m, j\u00e1 v\u00edm, byl to jen sen, nic to neznamen\u00e1, ale prost\u011b ti to chci \u0159\u00edct, kdyby n\u00e1hodou n\u011bco… chci, abys to v\u011bd\u011bl! Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby ses to nikdy nedozv\u011bd\u011bl, hlavn\u011b pro tebe, ale nezlob se na m\u011b, j\u00e1 ti to prost\u011b mus\u00edm \u0159\u00edct!“ mluv\u00edm nal\u00e9hav\u011b a rychle.<\/div>\n
„No tak pov\u00eddej.“ na \u010dele se mu objev\u00ed p\u00e1r zamy\u0161lenejch vr\u00e1sek.<\/div>\n
„M\u011b… j\u00e1… trv\u00e1 to asi dva roky… “ vydechnu a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak pokra\u010dovat. M\u00e1 trp\u011blivost a tak jen sed\u00ed a kouk\u00e1 na m\u011b. Ok… abych ho je\u0161t\u011b chvilku u\u0161et\u0159il \u0161oku, tak pokra\u010duju jinak, ne\u017e jsem m\u011bl v pl\u00e1nu p\u0159edt\u00edm. „My oba zn\u00e1me jednu osobu… a j\u00e1 se do t\u00fd osoby… asi… ur\u010dit\u011b… zamiloval… je pro m\u011b v\u0161\u00edm. Ud\u011blal bych pro tu osobu v\u0161ecko na sv\u011bt\u011b. Ta osoba je dokonal\u00e1… mo\u017en\u00e1 jen v m\u00fdch o\u010d\u00edch, ale je to tak! Ale nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee ta osoba, o kter\u00fd mluv\u00edm… bude mo\u017en\u00e1 hrozn\u011b na\u0161tvan\u00e1, \u017ee se to dozv\u00ed, j\u00e1 to necht\u011bl \u0159\u00edkat, ale mus\u00edm! Hrozn\u011b moc m\u011b p\u0159itahuje… ve v\u0161ech sm\u011brech… “ schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed z\u010d\u00e1sti studem, z\u010d\u00e1sti, proto\u017ee se mi hrnou slzy do o\u010d\u00ed…<\/div>\n
„A kdo to je? Do koho ses zamiloval?“ nech\u00e1pe Tom… on fakt je\u0161t\u011b nev\u00ed, o \u010dem mluv\u00edm! Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jde couvnout… zahr\u00e1t to do nezn\u00e1ma… je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se to nemus\u00ed dozv\u011bd\u011bt! Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d… „Tak kdo to je?“ zept\u00e1 se je\u0161t\u011b jednou a p\u0159eru\u0161\u00ed mi tak proud my\u0161lenek. Zakouk\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed… tak… a od t\u00e9hle chv\u00edle u\u017e se na m\u011b bude koukat jinak… u\u017e nic nebude jako d\u0159\u00edv… t\u0159eba m\u011b bude nen\u00e1vid\u011bt… rozhodn\u011b to ale nez\u016fstane p\u0159i star\u00fdm!<\/div>\n
„Ty… “ \u0161pitnu a d\u011bkuju za tmu, proto\u017ee jsem celej \u010dervenej a klepou se mi ruce.<\/div>\n
„J\u00e1\u00e1?!“ \u0159ekne vykul\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„Jo,“ \u0159eknu skoro \u0161eptem, zvednu se z postele, vezmu si deku a jdu sp\u00e1t na gau\u010d do ob\u00fdv\u00e1ku… mysl\u00edm, \u017ee rad\u0161i nechci sly\u0161et to, co by mi te\u010f t\u0159eba mohl \u0159\u00edct a le\u017eet tam v tom d\u011bsn\u00fdm tichu. Je\u0161t\u011b p\u0159ibli\u017en\u011b t\u0159i hodiny kouk\u00e1m do jednoho m\u00edsta na zdi… on ur\u010dit\u011b nesp\u00ed… stejn\u011b jako j\u00e1… ur\u010dit\u011b nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. A ur\u010dit\u011b m\u011b nechce vid\u011bt… u\u017e asi nikdy! Ale aspo\u0148 u\u017e m\u011b to net\u00ed\u017e\u00ed… jo, je to ze m\u011b venku.<\/div>\n
D\u011bs\u00edm se otev\u0159\u00edt o\u010di… nechci je otev\u0159\u00edt. Rad\u0161i bych spal nav\u011bky. Mno nic, to nep\u016fjde… v bar\u00e1ku je \u00fapln\u00fd ticho… p\u016fl dev\u00e1t\u00fd. Jdu si oh\u0159\u00e1t pol\u00edvku v\u010dera od ob\u011bda, m\u00e1m na ni chu\u0165 a pust\u00edm si tv v kuchyni.<\/div>\n
„\u010cau,“ objev\u00ed se Tom v kuchyni ve dve\u0159\u00edch. Ah to ne. Nejrad\u0161i bych hlavu zabo\u0159il do pol\u00edvky. „\u010cau“ \u0159eknu taky, ale m\u016fj hlas se… vytratil.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu si taky vz\u00edt pol\u00edvku?“ zept\u00e1 se a kouk\u00e1 do hrnce.<\/div>\n
„No jasn\u011b, \u017ee jo,“ \u0159eknu, u\u017e jsem na\u0161el hlas, a nech\u00e1pu, pro\u010d se pt\u00e1… Nalije si a sedne si naproti m\u011b. Moje miska je pol\u00edvky je\u0161t\u011b pln\u00e1, tak\u017ee je mi trapn\u011b, jen si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee tu budu je\u0161t\u011b p\u00e1r minut sed\u011bt.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1-“ za\u010dne, ale sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 o tom mluvit, j\u00e1 ti \u0159ek, co jsem pot\u0159eboval, nemus\u00ed\u0161 se k tomu vracet, nemus\u00ed\u0161 to \u0159e\u0161it, to je v pohod\u011b jo? Fakt!“ \u0159eknu jedn\u00edm dechem.<\/div>\n
„Ne! Koukej… taky k tomu chci n\u011bco \u0159\u00edct jo?“<\/div>\n
„Jo, tak jo,“ naberu si po\u0159\u00e1dnou l\u017e\u00edci a soust\u0159ed\u00edm se na jednotliv\u00fd nudle v pol\u00edvce.<\/div>\n
„Jsem docela dost v \u0161oku, tohle m\u011b fakt nenapadlo. Ale jsem r\u00e1d, \u017ees mi to \u0159ek. V\u00ed\u0161, j\u00e1 mo\u017en\u00e1 ch\u00e1pu, jak ti je a \u017ee ti je ur\u010dit\u011b mnohem l\u00edp, kdy\u017e jsi to ze sebe dostal. \u017de jo?“ K\u00fdvnu hlavou… woow tahle nudle je mnohem del\u0161\u00ed ne\u017e ty ostatn\u00ed! =o. „No… a se\u0161 fakt dobrej, \u017ees na\u0161el odvahu to \u0159\u00edct, j\u00e1 bych to asi nedok\u00e1zal. A pr\u00e1v\u011b proto v\u0161ecko je mi hrozn\u011b l\u00edto Bille… \u017ee j\u00e1 nic takov\u00fdho nec\u00edt\u00edm. Moc, moc promi\u0148!“ nech\u00e1m nudli nudl\u00ed a zvednu k n\u011bmu hlavu… jo, v o\u010d\u00edch se mu fakt zra\u010d\u00ed l\u00edtost. Taky mi to je l\u00edto, moc l\u00edto, ale to… \u0159\u00edkat nebudu…<\/div>\n
„Jo, to je dobr\u00fd, j\u00e1 v\u00edm,“ zakejvu hlavou a usm\u011bju se, jako\u017ee je v\u0161ecko v pohod\u011b. Honem do sebe nah\u00e1z\u00edm zbytek pol\u00edvky, abych mohl odej\u00edt. Kdy\u017e ale proch\u00e1z\u00edm kolem Tomovy \u017eidle, abych mohl vyj\u00edt z kuchyn\u011b, najednou se zvedne a obejme m\u011b.<\/div>\n
„Fakt m\u011b to moc mrz\u00ed! Nechci, aby ses tr\u00e1pil! “ \u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„To je jedno, j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nem\u00e1 \u0161anci vyj\u00edt, v\u00ed\u0161? Ka\u0161li na to,“ chci se vymanit a j\u00edt pry\u010d, proto\u017ee se mi chce bre\u010det. Povol\u00ed sev\u0159en\u00ed, ale chytne m\u011b za pa\u017ee.<\/div>\n
„Kdyby se cokoli d\u011blo, nebo bys o tom nebo o n\u011b\u010dem pot\u0159eboval mluvit, p\u0159ij\u010f za mnou rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ok, d\u00edky. Moc si toho v\u00e1\u017e\u00edm,“ kone\u010dn\u011b jdu pry\u010d. Na chodb\u011b potk\u00e1v\u00e1m m\u00e1mu. Nechci, aby si zase myslela, \u017ee mi n\u011bco je, tak se jen ‚bezstarostn\u011b‘ usm\u011bju a pokra\u010duju d\u00e1l… do pokoje, kde se zhrout\u00edm na postel a ti\u0161e bre\u010d\u00edm. V\u0161ecko mi ubli\u017euje. Je na m\u011b hrozn\u011b hodnej, ch\u00e1pe m\u011b, dokonce se mu nehnus\u00edm, mluv\u00ed se mnou… ale… co si st\u011b\u017euju, v\u0161ecko je p\u0159ece mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e mohlo b\u00fdt. Mohlo to dopadnou mnohem, mnohem h\u016f\u0159! V hlav\u011b mi ale hlod\u00e1, \u017ee to taky mohlo dopadnout mnohem l\u00edp… ut\u0159u slzy a zabo\u0159\u00edm hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e… „Miluju t\u011b, miluju t\u011b, miluju t\u011b, tak moc!“ Zvednu se a jdu si ud\u011blat make-up.<\/div>\n
Dny ub\u00edhaj\u00ed jeden za druh\u00fdm. Venku se ochladilo, za\u010d\u00edn\u00e1 podzim. S kapelou v\u0161ecko vych\u00e1z\u00ed moc dob\u0159e. M\u00e1me \u00fasp\u011bch a i p\u00e1r cen jsme vyhr\u00e1li. Fanou\u0161k\u016f po\u0159\u00e1d p\u0159ib\u00fdv\u00e1 a u\u017e nejsou jen mezi n\u00e1ctiletejma sle\u010dnama, ale i u star\u0161\u00ed generace a i u kluk\u016f, za co\u017e jsem fakt vd\u011b\u010dnej. Douf\u00e1m, \u017ee u\u017e n\u00e1s nebudou \u0161katulkovat jako n\u011bjakej boyband, slavnej na p\u0159echodnou dobu. Vyd\u011bl\u00e1v\u00e1me \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc pen\u011bz. M\u016f\u017eu si koupit v podstat\u011b na co si vzpomenu. Rodinn\u00fd vztahy jsou p\u0159edev\u0161\u00edm s m\u00e1mou a Gordonem skv\u011bl\u00fd, proto\u017ee se nevid\u00edme tak \u010dasto a tak si jsme vz\u00e1cn\u00ed. Zd\u00e1lo by se, \u017ee je v\u0161ecko perfektn\u00ed… nen\u00ed. Mez\u00ed v\u0161\u00edm t\u00edm hektick\u00fdm \u017eivotem, span\u00edm po hotel\u00edch a v\u0161ema akcema, se stejn\u011b po\u0159\u00e1d najde m\u00edsto, kdy m\u00e1m a\u017e nebezpe\u010dn\u011b moc \u010dasu p\u0159em\u00fd\u0161let o Tomovi. Od t\u00e9 doby, kdy jsem mu to \u0159ekl, jako by ke mn\u011b byl hodn\u011bj\u0161\u00ed… jako kdybych m\u011bl fakt n\u011bjakou nemoc nebo n\u011bco. Dokonce kdy\u017e si n\u011bkoho najde, sna\u017e\u00ed se mi vyh\u00fdbat, abych o n\u00ed nev\u011bd\u011bl, ale nejsem hloupej. A i kdy\u017e to nejsou zn\u00e1mosti v\u016fbec dlouh\u00fd, bol\u00ed to.<\/div>\n
Jsem na hotelu. Jsou tu okna od podlahy a\u017e ke stropu. Le\u017e\u00edm na b\u0159i\u0161e na mal\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159ku na zemi a kouk\u00e1m z okna. Ze sluch\u00e1tek mi do u\u0161\u00ed pronik\u00e1 Piece by Piece. Tu p\u00edsni\u010dku miluju, jakoby vyjad\u0159ovala moje pocity i kdy\u017e zn\u00e1m text jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. Jsem hrozn\u011b vy\u010derpanej. Je po koncertu. Bol\u00ed m\u011b snad ka\u017edej sval v t\u011ble. Nejrad\u0161i bych usnul, ale nejde to… a tak kouk\u00e1m na lidi, kte\u0159\u00ed chod\u00ed rychle v de\u0161ti venku. Ni\u010d\u00ed m\u011b to… myslel jsem, \u017ee to za\u010dne \u010dasem p\u0159ech\u00e1zet, \u017ee mi bude dob\u0159e, \u017ee se mi na n\u011bj t\u0159eba poda\u0159\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zapomenout, ale bohu\u017eel. Na pol\u0161t\u00e1\u0159i se rozpije slza z\u010dernal\u00e1 od \u0159asenky… zav\u0159u o\u010di a zaposlouch\u00e1m se do p\u00edsni\u010dky… ‚… kiling me now, it’s so hard to breath… ‚… najednou c\u00edt\u00edm, jak m\u011b n\u011bkdo chyt\u00e1 za rameno… a\u0165 u\u017e to je kdo chce, nechci, aby ten n\u011bkdo v\u011bd\u011bl, \u017ee tu bre\u010d\u00edm a tak d\u011bl\u00e1m, \u017ee sp\u00edm. Ani nepohnu o\u010dima, jen nehnut\u011b le\u017e\u00edm d\u00e1l. Vynd\u00e1 mi sluch\u00e1tko z ucha.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekne tlumen\u00fdm hlasem Tom. Zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek vyklouzne dal\u0161\u00ed slza. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nesp\u00ed\u0161, pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161?“ mluv\u00ed d\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“ zept\u00e1m se \u0161eptem s o\u010dima po\u0159\u00e1d zav\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
„Kv\u016fli m\u011b?“ zept\u00e1 se. P\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Bille… “ odhrne mi vlasy z obli\u010deje. Otev\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d se ti nehnus\u00edm? Pro\u010d na m\u011b nek\u0159i\u010d\u00ed\u0161? Pro\u010d se\u0161 tak hrozn\u011b hodnej? V\u00ed\u0161 jak je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00fd?“ sednu si a u\u017e ka\u0161lu na sv\u00fd rozmazan\u00fd o\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d bych na tebe m\u011bl k\u0159i\u010det?“ nech\u00e1pe.<\/div>\n
„Proto\u017ee pak by se mi to aspo\u0148 l\u00edp sn\u00e1\u0161elo, j\u00e1… u\u017e nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat,“ p\u0159izn\u00e1m. Obejme m\u011b. „Tome, ned\u011blej to. J\u00e1 t\u011b miluju jako nikdy nikoho. Nech m\u011b. Pro\u010d s tebou mus\u00edm b\u00fdt? Pro\u010d t\u011b mus\u00edm denn\u011b vid\u011bt? Pro\u010d?“ m\u00e1m naprosto zoufalej pocit, polo\u017e\u00edm hlavu na jeho rameno. Nejrad\u0161i bych ho nikdy nepustil. Teplo, kter\u00fd z n\u011bj c\u00edt\u00edm je tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. Za\u010dnu mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt prstama po z\u00e1dech, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee bych nem\u011bl, ale asi tu\u0161\u00ed, jak zle mi je a tak se ani nehne. Pomalu… nahoru a dol\u016f… a\u017e ke krku, kde mu nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee. Bo\u017ee jak je dokonalej… dod\u00e1m si odvahy a na boc\u00edch mu zajedu pod triko, i tam mu v okam\u017eiku nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee, ale po\u0159\u00e1d se ani nehne. Zvednu hlavu z jeho ramene a jemn\u011b se dotknu \u0161pi\u010dkou nosu jeho krku. Po\u0159\u00e1d nic… sed\u00ed jak z kamene a tak se ho dotknu rty… trochu sebou cukne, co\u017e m\u011b postav\u00ed na zem. Rychle vynd\u00e1m ruce z pod jeho trika a pust\u00edm ho.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ zvednu se a rychle jdu pozp\u00e1tku… naraz\u00edm do dve\u0159\u00ed koupelny, kter\u00fd okam\u017eit\u011b otev\u0159u a zmiz\u00edm uvnit\u0159. Zav\u0159u dve\u0159e, op\u0159u se o n\u011b a pomalu sjedu dol\u016f s obli\u010dejem v dlan\u00edch. Co jsem to ud\u011blal? Je\u0161t\u011b c\u00edt\u00edm p\u0159inejmen\u0161\u00edm hejno mot\u00fdl\u016f v b\u0159i\u0161e, kdy\u017e si vzpomenu na jeho teplem s\u00e1laj\u00edc\u00ed krk na m\u00fdch rtech. Kouknu na sv\u00fd dlan\u011b, je\u0161t\u011b se klepou… j\u00e1 se ho fakt dot\u00fdkal… n\u00e1dhernej pocit! Ale… asi jsem nem\u011bl… jako kdybych t\u00edm otev\u0159el Pando\u0159inu sk\u0159\u00ed\u0148ku… ale \u017e\u00e1dnej trest se zat\u00edm nekon\u00e1. Jen u\u017e v\u00edm, jak\u00fd to je – b\u00fdt mu tak bl\u00edzko. Ale ne, tohle nejde. Mus\u00edm se za\u010d\u00edt ovl\u00e1dat! Nehled\u011b na to, \u017ee u\u017e se v takov\u00fdhle Tomov\u00fd bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti asi po tomhle z\u00e1\u017eitku nikdy neocitnu… pochybuju, \u017ee m\u011b po tomhle je\u0161t\u011b n\u011bkdy t\u0159eba dobrovoln\u011b obejme. Budu r\u00e1d, jestli m\u011b v\u016fbec pozdrav\u00ed. Sly\u0161\u00edm, jak klaply dve\u0159e – ode\u0161el. Mo\u017en\u00e1 je p\u0159esn\u011b te\u010f ta prav\u00e1 chv\u00edle na v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed nebo upadnut\u00ed do deprese, ale m\u00e1m kupodivu dobrou n\u00e1ladu… on je je\u0161t\u011b dokonalej\u0161\u00ed ne\u017e jsem si myslel… a to nen\u00ed dob\u0159e! Posb\u00edr\u00e1m se ze zem\u011b a vyjdu z koupelny… u okna le\u017e\u00ed iPod s je\u0161t\u011b mokr\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159kem. To mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1, \u017ee mus\u00edm vypadat v\u00e1\u017en\u011b hrozn\u011b… vr\u00e1t\u00edm se do koupelny a d\u00e1m se tak n\u011bjak do kupy a pak vyr\u00e1\u017e\u00edm k Tomovi. Rozhodl jsem se, \u017ee se mu omluv\u00edm. Omluv\u00edm svoje chov\u00e1n\u00ed, proto\u017ee to se nem\u011blo st\u00e1t… i kdy\u017e z toho m\u00e1m dobrej pocit, nem\u011blo se to st\u00e1t.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ zaklepu na jeho dve\u0159e. Otev\u0159e…<\/div>\n
„No jasn\u011b… “ ustoup\u00ed, abych mohl dovnit\u0159. Stoj\u00ed a \u010dek\u00e1, co \u0159eknu… rozhodn\u011b mi to neuleh\u010duje t\u00edm propaluj\u00edc\u00edm pohledem.<\/div>\n
„J\u00e1 se omlouv\u00e1m! J\u00e1… nem\u011bl sem to d\u011blat, j\u00e1 v\u00edm! M\u00e1m z toho blbej pocit. Je mi to fakt blb\u00fd, promi\u0148!“ sklop\u00edm hlavu… s t\u00edm blb\u00fdm pocitem – to nen\u00ed pravda, m\u00e1m kr\u00e1snej pocit a kdybych se tu pr\u00e1v\u011b nesna\u017eil o co nejv\u011brohodn\u011bj\u0161\u00ed omluvu, usm\u00edval bych se od ucha k uchu! Ml\u010d\u00ed… zvednu teda hlavu a kouknu na n\u011bj.<\/div>\n
„Ok… to je, v pohod\u011b. Netrap se t\u00edm,“ \u0159ekne se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem. Cht\u011bl bych \u010d\u00edst my\u0161lenky…<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 na ve\u010de\u0159i?“ zept\u00e1m se po p\u016flminut\u011b ticha.<\/div>\n
„Jo, jdeme,“ ‚probere‘ se a jde se.<\/p>\n

autor: *Nicky*<\/strong>, T\u00fdnka<\/strong>
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„N\u011bco ti te\u010f \u0159eknu – to pro\u010d jsem posledn\u00ed dobou takovej jakej jsem. Trv\u00e1 to hrozn\u011b moc dlouho, ale posledn\u00ed dobou m\u011b to skoro doh\u00e1n\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed a te\u010f se mi zd\u00e1l hroznej sen… “ norm\u00e1ln\u011b nejsem tak otev\u0159enej, ale m\u00e1m pocit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[78],"tags":[],"class_list":["post-20118","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-maliny"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20118","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20118"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20118\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20118"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20118"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20118"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}