{"id":20157,"date":"2008-03-14T01:15:00","date_gmt":"2008-03-14T00:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20115"},"modified":"2008-03-14T01:15:00","modified_gmt":"2008-03-14T00:15:00","slug":"desperation-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/14\/desperation-7\/","title":{"rendered":"Desperation 7."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Po cel\u00fd rozhovor skoro v\u016fbec nepromluvil a kdy\u017e hr\u00e1li p\u00edsni\u010dku, zp\u00edval nemo\u017en\u011b. To si p\u0159iznal dokonce i on s\u00e1m. St\u00e1le naprosto mimo okoln\u00ed sv\u011bt vstoupil do z\u00e1kulis\u00ed, kde na n\u011b \u010dekal David. Billovi sta\u010dil jedin\u00fd pohled, aby zjistil, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Nasucho polkl a na jeho ot\u00e1zku, jestli s n\u00edm m\u016f\u017ee mluvit, odpov\u011bd\u011bl rozpa\u010dit\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavy. David ho odvedl do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, kde si sedl naproti n\u011bmu a zkoumav\u011b ho sledoval. Billa ten pohled neuv\u011b\u0159iteln\u011b znerv\u00f3z\u0148oval. Neust\u00e1le t\u011bkal pohledem po m\u00edstnosti a pohr\u00e1val si s prst\u00fdnky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hmmm… asi bychom si m\u011bli promluvit,“ za\u010dal David potichu. Bill se na n\u011bj vzdorovit\u011b pod\u00edval. Byl si jist\u00fd, \u017ee nic z toho, co se mu chyst\u00e1 David \u0159\u00edct, se mu nebude l\u00edbit. „M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my?? V\u00ed\u0161, \u017ee o tom se mnou m\u016f\u017ee\u0161 mluvit…“ u\u017e ten t\u00f3n, kter\u00fdm s n\u00edm mluvil, se mu nel\u00edbil. „Pod\u00edvej….“ pokra\u010doval zase David, kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee z n\u011bj nic nedostane. „\u0158eknu ti to takhle… bu\u010f se vzpamatuje\u0161, nebo si za tebe najdeme n\u00e1hradu… u\u017e m\u011b nebav\u00ed v\u0161em vysv\u011btlovat, co se s tebou d\u011bje!“<\/div>\n
Bill zalapal po dechu. Co \u017ee mu to tady \u0159\u00edk\u00e1?? On ho chce vyhodit??<\/em> „Nic se mnou nen\u00ed!“ odseknul vztekle.<\/div>\n
„\u017de ne?? V\u0161ichni vid\u00ed, \u017ee ses zm\u011bnil!! Jestli u\u017e t\u011b to prost\u011b nebav\u00ed, tak b\u011b\u017e a neka\u017e to kluk\u016fm!! Co se stalo? V\u017edycky jsme spolu vych\u00e1zeli dob\u0159e… tak\u017ee se t\u011b pt\u00e1m, Bille… co se d\u011bje? N\u011bkdo ti n\u011bco provedl?“<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku, jasn\u00fd? Nepot\u0159ebuju se nikomu zpov\u00eddat… nic se mnou prost\u011b nen\u00ed! Je tak t\u011b\u017ek\u00e9 to pochopit?!!“<\/div>\n
„Klidn\u011b mi l\u017ei… ale nenalh\u00e1vej nic s\u00e1m sob\u011b… jen se na sebe koukni… st\u00e1v\u00e1 se z tebe troska!“ Davidovi, jak se zd\u00e1lo, pr\u00e1v\u011b do\u0161la trp\u011blivost.<\/div>\n
„To VY ji ze m\u011b d\u011bl\u00e1te!“ v\u0159\u00edsknul Bill, oto\u010dil se na podpatku a prudce rozrazil dve\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bl toho po krk. V\u0161ichni, kte\u0159\u00ed se tak hrozn\u011b zaj\u00edmali, jestli je v po\u0159\u00e1dku… A\u0165 jdou do h\u00e1je!<\/em> Je\u0161t\u011b r\u00e1no bylo v\u0161echno v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku… Kone\u010dn\u011b se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd, nic mu po dlouh\u00e9 dob\u011b nechyb\u011blo… pro\u010d jen to nemohlo trvat d\u00e9le? Pro\u010d se v\u017edycky v\u0161echno pokaz\u00ed??<\/em> \u010cekal by v\u0161echno… ale ne tohle… tohle byla podp\u00e1sovka.<\/div>\n
<\/div>\n
Prol\u00edtl p\u0159es chodbu a zam\u00ed\u0159il pry\u010d z budovy. Cht\u011bl te\u010f na chv\u00edli vypadnout. Ignoroval Toma, kter\u00fd za n\u00edm b\u011b\u017eel. Ignoroval v\u0161echno kolem sebe. Jedin\u00e9, co si p\u0159ipou\u0161t\u011bl, byl vztek! David nic nepochopil! V\u017edy\u0165 s n\u00edm u\u017e nic nen\u00ed… m\u00e1 Toma… nic v\u00edc ani nechce!<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak zastav\u00ed\u0161 se sakra?!“ Tom ho dob\u011bhl a postavil se p\u0159ed n\u011bj. Bill sebou polekan\u011b \u0161kubl, proto\u017ee ho nezaregistroval. „Co je? Co ti \u0159ekl? Bille!“ chytil ho za ramena a jemn\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl, aby se vzpamatoval.<\/div>\n
„Chce m\u011b vyhodit,“ \u0159ekl ho\u0159ce a zad\u00edval se do bratrova nech\u00e1pav\u00e9ho pohledu.<\/div>\n
„Jak… jak jako vyhodit?“ vyt\u0159e\u0161til na n\u011bj o\u010di.<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt, Tome…“ m\u00e1vl roztr\u017eit\u011b rukou. Pot\u0159eboval si s\u00e1m trochu urovnat my\u0161lenky…<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165… CO ti \u0159ekl??“ dor\u00e1\u017eel do n\u011bj znova bratr.<\/div>\n
„\u017de pokud se nevzpamatuju, najdou si za m\u011b n\u00e1hradu,“ zase nedok\u00e1zal potla\u010dit ho\u0159kost ve sv\u00e9m hlase. Zad\u00edval se n\u011bkam p\u0159es bratrovo rameno a v\u016fbec nevn\u00edmal, co mu Tom pov\u00edd\u00e1. Jako\u00a8by si najednou uv\u011bdomil, na jak tenk\u00e9m led\u011b se celou tu dobu pohyboval. Nejen\u017ee d\u00e1val v s\u00e1zku svou skupinu, ale i sv\u016fj \u017eivot. Jako v transu se sesunul na lavi\u010dku, kter\u00e1 byla kousek od nich.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159ece si nemysl\u00ed, \u017ee bychom pokra\u010dovali bez tebe? To je… Bille!!“ jeho bratr se p\u0159em\u00edstil vedle n\u011bj a starostliv\u011b ho pozoroval.<\/div>\n
„V\u0161echno jsem pod\u011blal…“ zakroutil Bill hlavou a pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nic jsi nepod\u011blal, jasn\u00fd?“<\/div>\n
Billa uklid\u0148oval jemn\u00fd t\u00f3n v hlase jeho dvoj\u010dete. P\u0159\u00e1l si, aby ho te\u010f objal a dr\u017eel ho, ale vzhledem k tomu, \u017ee sed\u011bli venku, necht\u011bl budit p\u0159\u00edli\u0161 pozornosti. U\u017e tak se o n\u011bm nepsalo nic lichotiv\u00e9ho.<\/div>\n
„Poj\u010f… jdeme…“ vyt\u00e1hl ho Tom za ruku na nohy.<\/div>\n
„Kam?“ Bill nech\u00e1pav\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„Dom\u016f…“ pokr\u010dil Tom prost\u011b rameny a t\u00e1hl ho za sebou.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161… mysl\u00ed\u0161, \u017ee to doopravdy v\u011bd\u00ed?“ obr\u00e1til se na n\u011bj Bill, kdy\u017e sed\u011bli uveleben\u00ed u Toma v pokoji na posteli. Tom otev\u0159el o\u010di, kter\u00e9 m\u011bl a\u017e dote\u010f p\u0159iv\u0159en\u00e9 a p\u0159estal bratra hladit po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed…“ p\u0159iznal po chv\u00edli zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
„T\u0159eba… si zase jen vym\u00fd\u0161lej\u00ed…“ dodal, ale i p\u0159es jeho snahu to nevyzn\u011blo p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b.<\/div>\n
„Nechci, aby to skon\u010dilo…“ za\u0161eptal Bill t\u00e9m\u011b\u0159 zoufale.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… no taak… uvid\u00ed\u0161, \u017ee se to sprav\u00ed…“ ut\u011b\u0161oval ho Tom a potla\u010dil v\u00fd\u010ditky typu: M\u016f\u017ee\u0161 si za to s\u00e1m!<\/div>\n
„Kdy\u017e… j\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat! J\u00e1… nic mi nen\u00ed… dneska jen…“ zasekl se v p\u016fli v\u011bty a odevzdan\u011b zat\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku! Uvid\u00ed\u0161…“ i kdy\u017e to byly mo\u017en\u00e1 jen fale\u0161n\u00e9 nad\u011bje, pot\u0159eboval bratra aspo\u0148 trochu uklidnit. V\u011bd\u011bl, \u017ee pro n\u011bj kapela znamen\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd \u017eivot. P\u0159ivinul jej k sob\u011b tak bl\u00edzko, jak jen to \u0161lo a \u0161eptal mu do ucha slova \u00fat\u011bchy.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to myslel v\u00e1\u017en\u011b?“ odt\u00e1hl se od n\u011bj Bill znova. Tom jen zakroutil hlavou na znamen\u00ed, \u017ee doopravdy si to nemysl\u00ed.<\/div>\n
„Ale…“ zaprotestoval zase Bill, jen\u017ee zbytek jeho slov uml\u010del Tom polibkem.<\/div>\n
\n

autor: Lisa<\/strong>
betaread: Michelle M., J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Po cel\u00fd rozhovor skoro v\u016fbec nepromluvil a kdy\u017e hr\u00e1li p\u00edsni\u010dku, zp\u00edval nemo\u017en\u011b. To si p\u0159iznal dokonce i on s\u00e1m. St\u00e1le naprosto mimo okoln\u00ed sv\u011bt vstoupil do z\u00e1kulis\u00ed, kde na n\u011b \u010dekal David. Billovi sta\u010dil jedin\u00fd pohled, aby zjistil, \u017ee je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[75],"tags":[],"class_list":["post-20157","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-desperation"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20157","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20157"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20157\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20157"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20157"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20157"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}