{"id":20167,"date":"2008-03-13T23:15:00","date_gmt":"2008-03-13T22:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20125"},"modified":"2008-03-13T23:15:00","modified_gmt":"2008-03-13T22:15:00","slug":"vsadis-se-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-19\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 19."},"content":{"rendered":"
Po p\u00e1r minut\u00e1ch intenzivn\u00edho z\u00e1pasu jsem byl r\u00e1d, \u017ee mi v puse z\u016fstalo dr\u017eet n\u011bkolik zub\u016f, ov\u0161em zas tak jist\u00fd bych si nebyl vzhledem k tomu, \u017ee v krvi, kterou jsem vyka\u0161l\u00e1val, bych je stejn\u011b nebyl schopen zahl\u00e9dnout. Vsadil bych se – ano, dokonce bych se i vsadil s Yvonne, co\u017e jsem si p\u0159ed n\u011bkolika dny v\u00fdslovn\u011b zak\u00e1zal – \u017ee m\u00e1m pol\u00e1man\u00e1 nejm\u00e9n\u011b dv\u011b \u017eebra, nemluv\u011b o spodn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00e9ho t\u011bla, jeliko\u017e ne zrovna lehk\u00fd Alex mi dobrou polovinu na\u0161eho st\u0159etu sed\u011bl na kolenou a bohu\u017eel pro m\u011b nez\u016fst\u00e1val u toho, \u017ee by „jen tak sed\u011bl“.
Z\u016fstal jsem le\u017eet na zemi, jednou rukou si hladil hrudn\u00edk a b\u0159icho, kam jsem schytal nejeden kopanec, druhou se podp\u00edral na loktu a do prachu pod sebou vyka\u0161l\u00e1val krev, ale jinak mi bylo v celku fajn. Kone\u010dn\u011b jsem m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost vyb\u00edt si v\u0161echen sv\u016fj vztek na n\u011bkom, kdo si to alespo\u0148 trochu zaslou\u017e\u00ed (b\u00fdt v p\u0159\u00edbuzensk\u00e9m vztahu s tou nejv\u011bt\u0161\u00ed mrchou pod sluncem je u\u017e samo o sob\u011b dost hrozn\u00fd \u010din…) a nav\u00edc – sta\u010dilo se pod\u00edvat na \u0161okovanou Yvonne, kter\u00e1 zjevn\u011b zva\u017eovala, jestli se m\u00e1 odv\u00e1\u017eit p\u0159ij\u00edt k n\u00e1m bl\u00ed\u017e nebo ne… a bylo mi l\u00edp.. Rozhodn\u011b bych tedy nem\u011bnil za situaci p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy byla Yvonne netknuta, i za tu cenu, \u017ee v tu chv\u00edli jsem m\u011bl mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u0161echny kosti v t\u011ble na t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch pozic\u00edch, co\u017e by bylo v sou\u010dasnosti velice sporn\u00e9 tvrzen\u00ed…
„N\u011bjakej na\u0161tvanej, ne? Klid, d\u00fdchej…“ i p\u0159es ubohost situace vyloudil jsem ze sebe z\u00e1ke\u0159n\u00fd \u00fasm\u011bv a ani\u017e bych to m\u011bl v \u00famyslu, prskl jsem Alexovi do obli\u010deje p\u00e1r drobn\u00fdch kapi\u010dek krve.
Ne, on nebyl v\u00edt\u011bz, on ne, jen proto, \u017ee fyzicky m\u011b porazil. To, \u010d\u00edm jsem ho m\u011bl v pl\u00e1nu p\u0159emoct j\u00e1, byla ta psychick\u00e1 str\u00e1nka v\u011bci.
„\u017de ti stoj\u00ed za to se takhle nam\u00e1hat kv\u016fli takov\u00fd…“ nedo\u0159ekl jsem – zase tak dob\u0159e, abych si nechal t\u00e9m\u011b\u0159 dobrovoln\u011b vyrazit z \u010delist\u00ed zbytek zub\u016f, jsem na tom nebyl.
„\u017de tob\u011b stoj\u00ed za to se poni\u017eovat, kdy\u017e jde jen o takovou…“ provokativn\u011b nedopov\u011bd\u011bl. Zatracen\u011b. Asi zase takovou psychickou p\u0159evahu nad n\u00edm m\u00edt nebudu…
„Kdy\u017e jde o Billa, pon\u00ed\u017e\u00edm se i kv\u016fli takov\u00fd \u0161lapce!“ \u0161t\u011bkl jsem, \u010d\u00edm\u017e jsem nejenom p\u0159i\u0161el o ve\u0161kerou tu svoj\u00ed slavnou vnit\u0159n\u00ed p\u0159esilu, ale v podstat\u011b si i rezervoval m\u00edsto v \u00fastavu pro nemohouc\u00ed.
„Odvolej to nebo uvid\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1 kastrace, ty lacinej stript\u00e9re!“ s t\u011bmito slovy se na m\u011b podruh\u00e9 vrhnul a bylo to poprv\u00e9, kdy mi to ani nevadilo, proto\u017ee jakmile jsme se op\u011bt spletli do z\u00e1pas\u00edc\u00edho klub\u00ed\u010dka, m\u011bl jsem v \u010dem tlumit sv\u016fj v\u00fdprsk sm\u00edchu, jeliko\u017e mi tahle nad\u00e1vka p\u0159i\u0161la v jeho rozzu\u0159en\u00e9m pod\u00e1n\u00ed opravdu komick\u00e1.
„A netlem se nebo ti uk\u00e1\u017eu, jak skon\u010d\u00ed ka\u017edej, kdo se dotkne M\u00c9 Yvonne!“ \u0159val nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b a vzhledem k tomu, \u017ee m\u011bl hlavu u m\u00e9ho ucha, med to zrovna nebyl…
„M\u00e1m k tomu sakra d\u016fvod! Z\u0159\u00eddila mi bratra! A ty se m\u011b tady m\u016f\u017ee\u0161 pokou\u0161et zab\u00edt kv\u016fli tvoj\u00ed sest\u0159e?“ prsknul jsem se zbyte\u010dky krve.
„Tohle je n\u011bco jin\u00e9ho…“ Alex znehybn\u011bl. Odtrhl se ode m\u011b a j\u00e1 mohl vid\u011bt, jak se mu obli\u010dej m\u011bn\u00ed do barvy vl\u010d\u00edch m\u00e1k\u016f…
Nech\u00e1pal jsem, co se stalo, ale p\u0159epadla m\u011b zv\u011bdavost.
„Jo tak jin\u00e9ho? Je ti jasn\u00e9, \u017ee j\u00e1 bych kv\u016fli Billovi zabil?“ \u0161t\u011bknul jsem a s obt\u00ed\u017eemi jsem se sb\u00edral ze zem\u011b.
„J\u00e1 kv\u016fli n\u00ed taky,“ odsekl Alex ned\u016ftkliv\u011b a zad\u00edval se do zem\u011b.
Prsty si p\u0159ejel po rtech, vrhnul po Yvonne zkoumav\u00fd pohled a m\u011b to teprve te\u010f do\u0161lo. No jist\u011b!
„Tyy – vy jste – vy spolu..?“ vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di.
„A co jako? Ty se sv\u00fdm bratrem sp\u00ed\u0161 taky!“ odsekla Yvonne, kter\u00e1 se v tu chv\u00edli vy\u0159\u00edtila z tmav\u00e9ho rohu ulice a starostliv\u011b se hnala k Alexovi, jen\u017e na ni p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dl, jestli mi to opravdu \u0159ekla.
Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it – Yvonne a Alex?
„Ale, ale.. Jak to?“ vykoktal jsem.
„Jednodu\u0161e… Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsme s tebou uzav\u0159eli tu s\u00e1zku?“ ot\u00e1zala se se sarkasmem a m\u011b se za\u010d\u00ednal zmoc\u0148ovat vztek.
Pokolik\u00e1t\u00e9 to za tu dobu bylo, u\u017e jsem ani nepo\u010d\u00edtal…
„Ty jsi se mnou uzav\u0159ela tuhletu pitomou s\u00e1zku jen proto, abyste nebyli jedin\u00fd, kdo udr\u017euje incestn\u00ed vztah?!“ za\u0159val jsem na ni hystericky.
„Ne tak docela… Tv\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek n\u00e1s u\u017e za\u010d\u00ednal \u0161tv\u00e1t… Vid\u011bl n\u00e1s…“ Yvonne se zlov\u011bstn\u011b zabl\u00fdsklo v o\u010d\u00edch.
„Nevid\u011bl! V\u016fbec o v\u00e1s dvou nev\u00ed!“ h\u00e1dal jsem se u\u017e z principu.
„To je pr\u00e1v\u011b ten h\u00e1\u010dek. On si to z\u0159ejm\u011b nepamatuje… Tak\u017ee jsme…ud\u011blali chybu,“ uznal Alex a s naprost\u00fdm nez\u00e1jmem naklonil hlavu na stranu.
„Ale kdy\u017e u\u017e jsme byli u toho…“ Yvonne se j\u00edzliv\u011b usm\u00e1la. „…Pro\u010d si nepohr\u00e1t?“
„Ty gr\u00e1zle…“ zasy\u010del jsem na Alexe, jemu\u017e Yvonne pr\u00e1v\u011b ohmat\u00e1vala zran\u011bn\u00ed, kter\u00e1 b\u011bhem z\u00e1pasu se mnou utr\u017eil.
„V\u00ed\u0161, \u017ee je to p\u011bkn\u00e1 \u0161lapka? Chodila s Richardem, cht\u011bla po m\u011b, abych se s n\u00ed vyspal a vyjela po Billovi!“ p\u0159i posledn\u00edch slovech jsem se za\u010dal klepat. Aby taky ne, m\u00e9 rozho\u0159\u010den\u00ed neznalo meze.
„Vy jste tomu, \u017ee chod\u00edm s Richardem v\u011b\u0159ili?“ up\u0159\u00edmn\u011b se zasm\u00e1la.
„Byla to hra. A to s v\u00e1ma dv\u011bma… Dob\u0159e promy\u0161len\u00fd pl\u00e1n,“ pochv\u00e1lila se a bylo vid\u011bt, \u017ee m\u00e1 ze sebe up\u0159\u00edmnou radost.
To u\u017e jsem skoro nemohl d\u00fdchat, a tud\u00ed\u017e mi do\u0161lo, \u017ee m\u016fj t\u0159as asi nebude zp\u016fsoben\u00fd jen rozho\u0159\u010den\u00edm…
Jist\u011b, abstinen\u010dn\u00ed p\u0159\u00edznaky…
„Co je, Tome?“ dotkla se m\u00e9ho ramene Yvonne, ale j\u00e1 ji jen hrub\u011b odstr\u010dil.
„Nech ho, Yv, on se z toho n\u011bjak vyhrabe s\u00e1m…“ m\u00e1vl rukou Alex a odvr\u00e1tili ode mn\u011b pohled.
Nemotorn\u011b jsem se zvednul ze zem\u011b a op\u0159el se o pouli\u010dn\u00ed lampu – motala se mi hlava. Ty dva jsem pot\u0159eboval vypustit z hlavy, proto\u017ee jinak bych musel n\u011bkoho zab\u00edt… Pot\u00e1civ\u00fdm krokem jsem se vydal pry\u010d a v\u016fbec jsem ne\u0159e\u0161il, \u010di je to spr\u00e1vn\u00e9 nebo ne… Zni\u010dili mi \u017eivot, jen kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu… omylu…<\/div>\n
B\u011b\u017eel jsem dom\u016f, hystericky jsem vyd\u00fdch\u00e1val a moje t\u011blo p\u0159\u00edmo k\u0159i\u010delo o dal\u0161\u00ed d\u00e1vku uklid\u0148uj\u00edc\u00edch pr\u00e1\u0161k\u016f.
Dal bych cokoliv – cokoliv za jedinou tabletu… V duchu jsem se modlil, abych se nezhroutil je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e doraz\u00edm dom\u016f, a mohl jsem d\u011bkovat bohu, \u017ee moje prosby byly vysly\u0161eny.
T\u0159esouc\u00ed se rukou jsem vyt\u00e1hl z kapsy kl\u00ed\u010de a za hlasit\u00e9ho s\u00edpotu jsem se sna\u017eil strefit do z\u00e1mku.
„Pros\u00edm, pros\u00edm… Bille, l\u00e1sko, pros\u00edm…“ k\u0148u\u010del jsem zoufale a skoro jsem se p\u0159ed t\u011bmi dve\u0159mi rozbre\u010del. Ot\u0159el jsem orosen\u00e9 \u010delo a…
Kone\u010dn\u011b! Rozrazil jsem dve\u0159e, a ani\u017e bych se rozhl\u00ed\u017eel vlevo, vpravo, bez rozmyslu jsem vlet\u011bl do kuchyn\u011b.
P\u0159i prvn\u00edm pohledu jsem si myslel, \u017ee u\u017e v z\u00e1chvatu m\u00e1m halucinace, ale p\u0159i druh\u00e9m jsem se m\u00e1lem slo\u017eil.
Vyk\u0159ikl jsem, jak p\u0159ekvapen\u00edm, tak bolest\u00ed, a musel se op\u0159\u00edt o roh stolu a vz\u00e1p\u011bt\u00ed dosednout na d\u0159ev\u011bnou \u0159idli, jeliko\u017e nohy m\u011b p\u0159est\u00e1valy poslouchat a j\u00e1 m\u011bl v\u00e1\u017en\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee bych se b\u011bhem n\u011bkolika sekund sk\u00e1cel k zemi.
U poli\u010dky s l\u00e9k\u00e1rni\u010dkou se ty\u010dila vysok\u00e1, vyz\u00e1bl\u00e1 postava s vlasy barvy noci a v ruce k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edrala m\u011b d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou krabi\u010dku antistresov\u00fdch tabletek.
„Tome?!“ oto\u010dil se vyd\u011b\u0161en\u011b, krabi\u010dka mu vypadla z t\u0159esouc\u00ed se ruky a mal\u00e9 kulat\u00e9 pr\u00e1\u0161ky se rozkut\u00e1lely po plovouc\u00ed podlaze.
„Bille?“ za\u010d\u00ednal jsem se uklid\u0148ovat. Sta\u010dilo zhluboka d\u00fdchat, m\u00edt p\u0159ed sebou zlat\u00ed\u010dko Billa a poslouchat jeho medov\u00fd hlas, kter\u00fd protentokr\u00e1t nenesl \u017e\u00e1dn\u00e9 stopy nen\u00e1visti, n\u00fdbr\u017e jen vylek\u00e1n\u00ed, provinilosti a prosby o pomoc.
„Ty… Ty taky?“ zeptal jsem se s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.
„Jak.. Jak to mysl\u00ed\u0161 – taky? Ty jsi snad..?“ z\u00edral na mn\u011b vykulen\u00fdma o\u010dima pln\u00fdmi rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy a strachu.
„Jo, j\u00e1 taky…“ sv\u011bsil jsem hlavu.
Styd\u011bl jsem se za to. I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee on to ud\u011blal taky, stejn\u011b se za to styd\u00edm. Alespo\u0148 n\u011bkdo z n\u00e1s m\u011bl b\u00fdt ten siln\u011bj\u0161\u00ed, jeden z n\u00e1s to m\u011bl vydr\u017eet…
Zvedl jsem se ze \u017eidle a doklekl na studenou podlahu, abych sesb\u00edral ty zpropaden\u00e9 mal\u00e9 pilulky, je\u017e se rozkut\u00e1lely po cel\u00e9 kuchyni.
P\u0159itom jsem se srazil s Billem, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b ud\u011blal to sam\u00e9.
Sed\u011bli jsme na podlaze jako dv\u011b trosky a d\u00edvali jsme se jeden druh\u00e9mu do l\u00e1skou zklaman\u00fdch o\u010d\u00ed.
„To jsme dopadli, co?“ odfrkl jsem trpce a na tv\u00e1\u0159i se mi rozhostilo n\u011bco, co mo\u017en\u00e1 vzd\u00e1len\u011b mohlo p\u0159ipom\u00ednat \u00fasm\u011bv.
„Hmm, jo…“ p\u0159ik\u00fdvnul a jeho rty se opravdu za\u010daly vlnit do up\u0159\u00edmn\u00e9 k\u0159ivky.
Nutilo m\u011b to sm\u00e1t se tak\u00e9.
Sed\u011bli jsme na zemi, kolem n\u00e1s rozh\u00e1zen\u00e1 antidepresiva a my, dva nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed brat\u0159i v cel\u00e9m N\u011bmecku, jsme sed\u011bli proti sob\u011b a sm\u00e1li se. Jako \u0161\u00edlenci, ale pom\u00e1halo to…
Nev\u00edm, jak se n\u00e1m to poda\u0159ilo, ale b\u011bhem n\u011bkolika sekund jsme se oba p\u0159eklopili na z\u00e1da a v z\u00e1chvatech sm\u00edchu drtili tomu druh\u00e9mu ruku.
„Tome?“ vydechl Bill, kdy\u017e jsme s dosm\u00e1li.
„Ano, br\u00e1\u0161ko?“ zeptal jsem se n\u011b\u017en\u011b; nev\u011bd\u011bl jsem, jak na tom jsem.
„To… To kv\u016fli m\u011b?“ rozhodil rukou kolem n\u00e1s, a j\u00e1 pochopil, \u017ee m\u00e1 na mysli ta antidepresiva.
„Jo… Promi\u0148…“ za\u0161eptal jsem.
„Tome?“ ozval se znovu a m\u011b znovu svitne mal\u00e1, nez\u0159eteln\u00e1 nad\u011bje.
„Kdy\u017e j\u00e1 nev\u00edm, jestli ti dok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct ne…“ post\u011b\u017eoval si smutn\u011b a m\u016fj t\u00e1zav\u00fd pohled ignoroval.
„Kdy\u017e j\u00e1 u\u017e ti nev\u011b\u0159\u00edm… Nechci s tebou u\u017e nikdy m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho…“ mluvil d\u00e1l a p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b z\u00edral ke stropu.
P\u0159evalil jsem se na bok a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se vyhoupl na jeho hru\u010f.
„Jsi beze m\u011b zoufal\u00fd…“ za\u0161eptal jsem a vpil se od jeho rt\u016f.
„Mmm, Tome, nech toho…!“ vzpouzel se a zm\u00edtal sebou, av\u0161ak j\u00e1 ho pustit nehodlal. Posledn\u00ed \u0161ance, moje posledn\u00ed a jedin\u00e1 \u0161ance. Te\u010f nebo nikdy.<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Po p\u00e1r minut\u00e1ch intenzivn\u00edho z\u00e1pasu jsem byl r\u00e1d, \u017ee mi v puse z\u016fstalo dr\u017eet n\u011bkolik zub\u016f, ov\u0161em zas tak jist\u00fd bych si nebyl vzhledem k tomu, \u017ee v krvi, kterou jsem vyka\u0161l\u00e1val, bych je stejn\u011b nebyl schopen zahl\u00e9dnout. Vsadil bych se –<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20167","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20167","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20167"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20167\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20167"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20167"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20167"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}