{"id":20168,"date":"2008-03-13T23:00:00","date_gmt":"2008-03-13T22:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20126"},"modified":"2008-03-13T23:00:00","modified_gmt":"2008-03-13T22:00:00","slug":"vsadis-se-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-18\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 18."},"content":{"rendered":"
Ze dn\u016f se stala muka, z hodin bolest a sekundy se staly utrpen\u00edm.
Nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee bych se n\u011bkdy mohl c\u00edtit je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e v t\u011bch n\u011bkolika dnech, kdy se mnou Bill nekomunikoval a b\u00e1l se m\u011b, po t\u00e9 p\u0159\u00edhod\u011b s…
Ach jo, nechci na to myslet. Nechci u\u017e na nic myslet!
M\u00e1m vztek s\u00e1m na sebe a to takovej, \u017ee bych se nejrad\u0161i zabil… Ano, pr\u00e1v\u011b to d\u011bl\u00e1m… Sklouznul jsem na dno a za to se tak stra\u0161n\u011b nen\u00e1vid\u00edm…
Pot\u00e9, co jsem vid\u011bl Billa p\u00e1lit pap\u00edr, na kter\u00e9m byla kr\u00e1tk\u00e1 b\u00e1sni\u010dka o \u010dty\u0159ech ver\u0161\u00edch, je\u017e jsem mu p\u0159ed \u010dasem v jedn\u00e9 slabomysln\u00e9 chvilce slo\u017eil a pak mu ji dal pod pol\u0161t\u00e1\u0159, jsem se v\u00e1\u017en\u011b sesypal. A dote\u010f se styd\u00edm za to, \u017ee jsem se tehdy nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat.
U\u017e asi p\u011bt dn\u00ed ul\u00edt\u00e1v\u00e1m na mal\u00fdch, nevinn\u011b b\u00edl\u00fdch pilulk\u00e1ch – antidepresiva. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee bych toho byl schopen… V\u0161echen stres na cest\u00e1ch, v\u0161echno okolo TH jsem zvl\u00e1dal, za\u0159ekl jsem se, \u017ee nikdy nebudu po\u017e\u00edvat \u017e\u00e1dn\u00e9 podobn\u00e9 svinstvo a ejhle, kone\u010dn\u011b doma a te\u010f teprve se sn\u00ed\u017e\u00edm k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu… Ach, jak\u00e1 ironie…
Mamka s Billem ob\u011bhala v\u0161echny doktory v Magdeburgu, kde jsou v\u0161ehov\u0161udy t\u0159i, a j\u00e1 byl r\u00e1d, \u017ee jsem nemusel s nimi. Bill m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b n\u011bjak po\u0161ramocen\u00fd hrudn\u00ed ko\u0161, d\u011blali mu spousty vy\u0161et\u0159en\u00ed a jen d\u00edky jeho srdceryvn\u00fdm n\u00e1\u0159k\u016fm si ho nenech\u00e1vali v nemocnici.
Matka mu tedy ustlala v ob\u00fdv\u00e1ku, aby se mohl alespo\u0148 d\u00edvat na televizi, kterou ve sv\u00e9m pokoji nem\u011bl, a ponechala ho sv\u00e9mu osudu, jeliko\u017e z pr\u00e1ce ji zkr\u00e1tka u\u017e na del\u0161\u00ed dobu neuvolnili.
A j\u00e1 jako starostliv\u00fd br\u00e1\u0161ka, byl jsem pov\u011b\u0159en \u00fakolem Billa zabavit, anebo ho alespo\u0148 p\u0159ij\u00edt ob\u010das zkontrolovat, kdy\u017e jsme te\u010f m\u011bli cel\u00e9 dny d\u016fm pro sebe.
M\u00e1 trasa, pokud jsem se odhodlal vyj\u00edt ze sv\u00e9ho pokoje, vypadala asi takto: do\u0161el jsem do ob\u00fdv\u00e1ku, zkontrolovat and\u00edlka Billa, jen\u017ee mil\u00fd and\u00edlek se na m\u011b zle pod\u00edval a zamumlal p\u00e1r m\u00edrumilovn\u00fdch slov („Zabiju t\u011b, jestli se ke mn\u011b jen p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed\u0161!“), pot\u00e9 jsem se z\u00e1chvatem l\u00edtosti vycouval z ob\u00fdvac\u00edho pokoje, pokra\u010doval do kuchyn\u011b, kde jsem si do dlan\u011b vysypal p\u00e1r vytou\u017een\u00fdch tabletek a zbytek dne str\u00e1vil na studen\u00fdch dla\u017edi\u010dk\u00e1ch v koupeln\u011b; i kdy\u017e jsem je nepou\u017e\u00edval dlouho, m\u00e9 t\u011blo si tak navyklo, \u017ee vy\u017eadovalo dal\u0161\u00ed d\u00e1vku t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b po tom, co jsem si jich n\u011bkolik nasypal do krku.
D\u011bsil jsem se toho, co jsem d\u011blal b\u011bhem t\u011bchto amok\u016f, proto\u017ee pilulek bylo ka\u017ed\u00fdm dnem m\u00e9n\u011b a m\u00e9n\u011b a j\u00e1 si nikdy nemohl vzpomenout, jestli jsem si jich p\u0159edchoz\u00edho dne v\u00e1\u017en\u011b bral tolik.
Billova nete\u010dnost m\u011b doh\u00e1n\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed. V\u011bt\u0161\u00ed psychick\u00e9 vyp\u011bt\u00ed jsem jakt\u011b\u017eiv nec\u00edtil, ani v tu dobu, kdy se Bill b\u00e1l se ke m\u011b na krok p\u0159ibl\u00ed\u017eit…
Ve \u0161kole jsem nebyl s to d\u00e1vat pozor a doma m\u011b st\u00e1lo spoustu s\u00edly, aby mamka uv\u011b\u0159ila, \u017ee jsme se s Billem „jen“ poh\u00e1dali…
Ona tak p\u0159ij\u00edt na n\u00e1\u0161 vztah, je\u0161t\u011b toho trochu…
Zkr\u00e1tka abych to shrnul – byl jsem opravdu, opravdu na dn\u011b.<\/div>\n
Jednoho proslun\u011bn\u00e9ho dne, kdy jsem byl v poku\u0161en\u00ed v\u0161echny dot\u011brn\u00e9 paprsky slunce rozmetat na milion kousk\u016f, a cht\u011bl bych dodat, \u017ee to bylo p\u0159ibli\u017en\u011b m\u011bs\u00edc m\u00e9ho neskonal\u00e9ho tr\u00e1pen\u00ed, m\u011b cestou ze \u0161koly \u010dekalo v\u011bru nemil\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.
I kdy\u017e… p\u0159i m\u00fdch \u00famyslech dalo by se s trochou dobr\u00e9 v\u016fle pokl\u00e1dat dokonce i za p\u0159\u00edjemn\u00e9…
Ruce v kaps\u00e1ch, proch\u00e1zel jsem zapadlou uli\u010dkou na okraji Magdeburgu, zahloub\u00e1n do zhoubn\u00fdch my\u0161lenek, jak bych nejrad\u011bji vyvra\u017edil cel\u00fd sv\u011bt a zpytov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho \u010dern\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed, zjevil se p\u0159ede mnou ten prav\u00fd d\u016fvod. D\u016fvod pro to v\u0161echno, co se te\u010f se mnou d\u011blo. D\u016fvod pro na\u0161e utrpen\u00ed, d\u016fvod pro\u010d Bill a j\u00e1 nejsme te\u010f u\u017e dohromady my.
Kdyby mohl pohled zab\u00edjet, byl bych tu blon\u010fatou osobu ani nevid\u011bl, jeliko\u017e by byla mrtv\u00e1 je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bych na ni pohl\u00e9dl.
Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jestli tam na m\u011b \u010dekala nebo m\u00e1m zkr\u00e1tka takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, ale jakmile si m\u011b v\u0161imla, odlepila se od rohu zch\u00e1tral\u00e9 budovy, o kter\u00fd se op\u00edrala a pro\u010d\u00edtala m\u00f3dn\u00ed \u010dasopis a vykro\u010dila m\u00fdm sm\u011brem.
„Nazd\u00e1rek. To je n\u00e1hodi\u010dka, co? A zrovna kdy\u017e jsi prohr\u00e1l, soud\u011b podle tv\u00e9ho v\u00fdrazu, nem\u00e1m pravdu?“ zamrkala na m\u011b sv\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima a v m\u00e9 hlav\u011b se rozhostily vra\u017eedn\u00e9 my\u0161lenky. Musel jsem j\u00ed n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit!
Kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee Bill te\u010f nem\u016f\u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat jen kv\u016fli t\u00e9hle…
Ani se ned\u00e1 vyj\u00e1d\u0159it, jak j\u00e1 j\u00ed nen\u00e1vid\u00edm!
Kdy\u017e si v\u0161imla jak rudnu vzteky, za\u010dala rychle odstupovat; j\u00edzliv\u00fd \u00fasm\u011bv v\u0161ak z jej\u00ed tv\u00e1\u0159e nemizel.
To v\u0161ak nem\u011bla d\u011blat, jeliko\u017e vlna agrese, je\u017e mi najednou kolovala v \u017eil\u00e1ch, se zvedla o nejm\u00e9n\u011b dal\u0161\u00edch sto procent…
T\u0159emi skoky jsem ji dob\u011bhl a b\u011bhem t\u00e9 chvilky jsem ztratil ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany. Uml\u00e1til bych j\u00ed nam\u00edst\u011b de\u0161tn\u00edkem, a\u0165 u\u017e je holka nebo ne!
„Norm\u00e1ln\u011b…“ sup\u011bl jsem a vzteky jsem nemohl popadnout dech.
„Norm\u00e1ln\u011b holky neml\u00e1t\u00edm…“
„Ale?“ zeptala se a provokativn\u011b podsunula p\u00e1nev bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. U\u017e necouvala, jen se na mn\u011b tak hloup\u011b a k trestn\u00e9mu \u010dinu podn\u011bcuj\u00edcn\u011b culila.
P\u0159\u00edmo jsem zu\u0159il; jak si dovoluje b\u00fdt po tom v\u0161em je\u0161t\u011b tak drz\u00e1? A tak<\/em> v klidu??
„Ale kdy\u017e jde o Billa, tak…“ u\u017e u\u017e jsem se nap\u0159ahoval, ne\u0161lo to vydr\u017eet, cht\u011bl jsem j\u00ed zab\u00edt za to, \u017ee mi zni\u010dila \u017eivot.
„Kaulitzi!“ k\u0159ikl n\u011bkdo po m\u00e9 lev\u00e9 stran\u011b.
„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“ v posledn\u00ed chv\u00edli se zpoza rohu vyno\u0159il Alex se svoj\u00ed povedenou parti\u010dkou \u00fachyl\u00e1k\u016f za patami. P\u0159isko\u010dili ke mn\u011b, ruce mi zk\u0159\u00ed\u017eili za z\u00e1dy a s obt\u00ed\u017eemi m\u011b odvlekli od Yvonne, kter\u00e1 tam st\u00e1le tak klidn\u011b st\u00e1la. Ten jej\u00ed klid m\u011b naprosto iritoval, m\u011bl jsem sto chut\u00ed j\u00ed ten jej\u00ed namalovanej ksicht rozb\u00edt, a\u0165 u\u017e je to holka nebo ne!
Mrskal jsem sebou, kopal, ale bylo jich v\u00edc, a tak jsem prakticky nem\u011bl \u017e\u00e1dnou \u0161anci. Nicm\u00e9n\u011b nevzd\u00e1val jsem to a bu\u0161il do nich osto\u0161est. Cht\u011bl jsem j\u00ed zab\u00edt a oni mi nedovol\u00ed aspo\u0148 jednu r\u00e1nu?
„Zabiju j\u00ed, Alexi, zabiju!“ \u0159val jsem hystericky, nedbaj\u00edc na to, \u017ee Alex se pr\u00e1v\u011b skl\u00e1n\u00ed ke sv\u00e9 sest\u0159e a z\u0159ejm\u011b se j\u00ed pt\u00e1, zda je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Jen m\u00e1vla rukou, \u017ee je v pohod\u011b a d\u00e1l s pot\u011b\u0161en\u00edm sledovala m\u016fj z\u00e1chvat vzteku a nep\u0159\u00ed\u010detn\u00e9 v\u00fdhru\u017eky, kter\u00fdmi jsem ji za\u010dal zahrnovat.
„Zatracen\u011b uklidni se nebo ti m\u00e1m jednu vrazit, aby ses vzpamatoval?“ k\u0159ikl po m\u011b Alex.
Nev\u00edm, co se to se mnou d\u011blo, ale j\u00e1 byl jako v amoku, pot\u0159eboval jsem j\u00ed n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit, musel jsem j\u00ed n\u011bjak zranit, ale jak? Nic jsem o n\u00ed nev\u011bd\u011bl a ona stejn\u011b nebyla takov\u00e1, aby si brala v\u011bci osobn\u011b…
Po posledn\u00edch marn\u00fdch pokusech vykroutit se t\u011bm goril\u00e1m za mnou jsem to vzdal, byl jsem naprosto vys\u00edlen\u00fd.
Ov\u0161em to mi nezabr\u00e1nilo v m\u00e9m posledn\u00edm pl\u00e1nu – nadechl jsem se a plivnul mil\u00e9 Yvonne p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Ach ano, Alexi, d\u011bkuji ti, \u017ee jsme to spolu jako mal\u00ed kluci tr\u00e9novali, ty jsi p\u0159eci v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1val: „Nikdy nev\u00ed\u0161, kdy se ti to m\u016f\u017ee hodit…“
M\u011bl jsi \u00faplnou pravdu.
Najednou v\u0161ichni ztichli, ti za mnou m\u011b pustili a s napjat\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, co se bude odehr\u00e1vat d\u00e1l, sledovali sourozence Yvonne a Alexe.
Zat\u00edmco Yvonne bledla znechucen\u00edm a zasko\u010den\u00edm, Alex rudnul vzteky.
Jako by se na p\u00e1r setin sekundy zastavil \u010das a scen\u00e9rie spo\u0159e osv\u011btlen\u00e9 ulice na okam\u017eik ustala v jednom momentu. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak op\u011bt rozb\u011bhla, a o to to bylo hor\u0161\u00ed, jeliko\u017e to nikdo z p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch ne\u010dekal.
„Kaulitz?!“ za\u0159val Alex nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b a j\u00e1 se nezmohl ani na to tup\u00e9: „Eh…“. co jsem p\u016fvodn\u011b pl\u00e1noval, jeliko\u017e Alex byl rychlej\u0161\u00ed, p\u0159isko\u010dil ke m\u011b a s velmi up\u0159\u00edmn\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm smrti se do m\u011b pustil.
Zprvu jsem se ani moc nebr\u00e1nil, byl jsem jaksi v transu, a to ani\u017e bych v\u011bd\u011bl pro\u010d. Strnul\u00e1 atmosf\u00e9ra ale nep\u0159etrv\u00e1vala jen ve m\u011b, ale i v ostatn\u00edch, kte\u0159\u00ed jen vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eeli, jak se ze m\u011b m\u016fj – nutno podotknout, \u017ee b\u00fdval\u00fd – kamar\u00e1d Alex pokou\u0161\u00ed vyml\u00e1tit du\u0161i.
Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b a abych \u0159ekl pravdu, mysl\u00edm, \u017ee moud\u0159e, rozhodli pro rychl\u00fd \u00fanik, u\u017e jsem nebyl v takov\u00e9m stavu, abych byl schopn\u00fd n\u011bco takov\u00e9ho post\u0159ehnout.
O existenci Yvonne jsem v tu chv\u00edli nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, a v\u0161echen sv\u016fj nashrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd vztek jsem si vyb\u00edjel na Alexovi, kter\u00fd byl bohu\u017eel p\u0159ibli\u017en\u011b tak nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd jako j\u00e1, a tak n\u00e1\u0161 z\u00e1pas nem\u011bl absolutn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 slitov\u00e1n\u00ed.
\u0160lo o na\u0161e sourozence, a to byl podn\u011bt, za kter\u00fd bychom byli schopni zab\u00edt.<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Ze dn\u016f se stala muka, z hodin bolest a sekundy se staly utrpen\u00edm.Nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee bych se n\u011bkdy mohl c\u00edtit je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e v t\u011bch n\u011bkolika dnech, kdy se mnou Bill nekomunikoval a b\u00e1l se m\u011b, po t\u00e9 p\u0159\u00edhod\u011b s…Ach jo,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20168","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20168","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20168"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20168\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20168"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20168"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20168"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}