{"id":20169,"date":"2008-03-13T22:45:00","date_gmt":"2008-03-13T21:45:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20127"},"modified":"2008-03-13T22:45:00","modified_gmt":"2008-03-13T21:45:00","slug":"vsadis-se-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-17\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 17."},"content":{"rendered":"
Pr\u00e1sk.<\/em> Zvuk t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se porcel\u00e1nu, k\u0159ik, pl\u00e1\u010d, v\u00fd\u010ditky, prosby, v\u0161echno mi spl\u00fdvalo v jedno.
Necht\u011bl jsem to sly\u0161et, u\u017e jsem zoufale necht\u011bl poslouchat ten naprost\u00fd pr\u016fchod cit\u016f a pocit\u016f, v n\u011bm\u017e se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zel Bill.
Nem\u011blo cenu lh\u00e1t.
„Ehm, ano, vsadil jsem se… Je mi to l\u00edto…“<\/em>
Nem\u011blo cenu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic ned\u011bje.
„Jak jsi mi to jen mohl ud\u011blat?!“<\/em>
Nem\u011blo cenu hr\u00e1t si na nep\u0159\u00edstupn\u00e9ho.
„Omlouv\u00e1m se ti, Bille, omlouv\u00e1m!“<\/em>
Nem\u011blo cenu si nalh\u00e1vat, \u017ee to je\u0161t\u011b n\u011bkdy bude jako d\u0159\u00edv.
„Ven!“
„Ale Bille…“
„\u0158ekl jsem ven, sakra, ven!“<\/em>
Bill\u016fv ubl\u00ed\u017een\u00fd pl\u00e1\u010d se zar\u00fdval hluboko pod mou k\u016f\u017ei, hloub\u011bji… do m\u00e9 mysli.
Hysterick\u00fd k\u0159ik, m\u00e1ch\u00e1n\u00ed slab\u00fdmi ru\u010dkami ke dve\u0159\u00edm, prosby abych okam\u017eit\u011b opustil m\u00edstnost a nikdy u\u017e mu nelezl na o\u010di, mi p\u0159\u00edmo trhaly srdce.
„Nech si to vysv\u011btlit, sakra, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?! Vysv\u011btl\u00edm ti to!“
„Nechci nic sly\u0161et, Tome! Od za\u010d\u00e1tku je to jenom hra a d\u016fvod, pro\u010d se tady se mnou je\u0161t\u011b vybavuje\u0161, je jen ten, \u017ee se ti je\u0161t\u011b nechce j\u00edt zase zp\u00e1tky a p\u0159iznat si, \u017ee hra skon\u010dila!“
Bill byl zhroucen\u00fd na pohovce v ob\u00fdv\u00e1ku, p\u0159es obli\u010dej se mu t\u00e1hlo n\u011bkolik \u0161r\u00e1m\u016f, a on bezmocn\u011b ukazoval ke dve\u0159\u00edm a sv\u00e9 slzn\u00e9 kan\u00e1lky zat\u011b\u017eoval oce\u00e1ny ho\u0159koslan\u00fdch slz.
Na d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze p\u0159ed gau\u010dem se povalovalo na tis\u00edc mal\u00fdch st\u0159\u00edpk\u016f porcel\u00e1nu a n\u011bkolik do ruda zabarven\u00fdch kapek, jak Bill v z\u00e1chvatu vzteku pra\u0161til s hrn\u00ed\u010dkem se zbytkem \u010daje o zem.
Klekl jsem si na kolena mezi st\u0159epy a prosebn\u011b vzhl\u00ed\u017eel k jeho tv\u00e1\u0159i s and\u011blsky nevinn\u00fdm, le\u010d zlomen\u00fdm v\u00fdrazem.
„I kdy\u017e jsem t\u011b u\u017e podruh\u00e9 zklamal, chci abys v\u011bd\u011bl, \u017ee mi na tob\u011b hodn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, a \u017ee jsem si s tebou rozhodn\u011b necht\u011bl hr\u00e1t. Na za\u010d\u00e1tku… byl jsem hloup\u00fd, neskute\u010dn\u011b hloup\u00fd a pak se to zvrtlo… Poznal jsem, co je ta spr\u00e1vn\u00e1 cesta, jen jsem se b\u00e1l a nedok\u00e1zal se vzchopit a \u0159\u00edct pravdu, \u0159\u00edct to, co bych te\u010f u\u017e klidn\u011b vyk\u0159i\u010del do cel\u00e9ho sv\u011bta, a sice to, \u017ee t\u011b miluju. Miluju t\u011b z cel\u00e9ho srdce,“ byl jsem zoufal\u00fd. Jak jinak vysv\u011btlit sv\u00e9 city, jak jinak ho p\u0159esv\u011bd\u010dit o sv\u00e9 l\u00e1sce, jak jinak, ne\u017e polibkem?
Naklonil jsem se k n\u011bmu, bez rozmyslu jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k jeho rt\u016fm, ale s vl\u00eddnou reakc\u00ed jsem se rozhodn\u011b nesetkal.
„Au..“ sykl jsem. Prsty s ostr\u00fdmi nehty m\u011b od sebe r\u00e1zn\u011b odstr\u010dil, j\u00e1 zavr\u00e1voral ve vzduchu a na posledn\u00ed chv\u00edli se dlan\u011bmi op\u0159el o podlahu. Ostr\u00e9 st\u0159\u00edpky zajely do m\u00e9 k\u016f\u017ee a kapky krve z ranek vytryskly asi tak rychle, jako slzy do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Zvedl jsem pohled k Billovi.
„Pokud m\u011b tak… miluje\u0161…“ odfrkl si posm\u011b\u0161n\u011b, „…tak mi spl\u0148 jedno jedin\u00e9 a posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed, co po tob\u011b budu cht\u00edt – zmiz mi z o\u010d\u00ed a u\u017e se nevracej!“
„Bille, pros\u00edm! Promluv\u00edme si, vy\u0159e\u0161\u00ed se to!“ \u017eadonil jsem nal\u00e9hav\u011b.
„Vy\u0159e\u0161it jsi to m\u011bl u\u017e tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsi mi sliboval, \u017ee tamto byla prvn\u00ed a posledn\u00ed chyba! To bych toti\u017e nikdy neud\u011blal tu pitomost a nevr\u00e1til se k tob\u011b! \u0158e\u0161it s tebou u\u017e nikdy nic nebudu a te\u010f vypadni, bu\u010f tak laskav!“
Se sv\u011b\u0161enou hlavou jsem opustil ob\u00fdvac\u00ed pokoj.
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem prohr\u00e1l. U\u017e nikdy nic nebude jako d\u0159\u00edv… A za v\u0161echno si m\u016f\u017eu j\u00e1 s\u00e1m a nikdo jin\u00fd.
Byla to jedna z t\u011bch situac\u00ed, kdy je v\u00e1m tak \u0161patn\u011b, \u017ee nem\u016f\u017eete ani po\u0159\u00e1dn\u011b bre\u010det, a tak se jen zalyk\u00e1te vlastn\u00edm zoufalstv\u00edm.
Zabouchnut\u00e9 dve\u0159e od pokoje, hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159em, ut\u00e1p\u011bl jsem se v sebel\u00edtosti.
Pro\u010d? Pro\u010d se mi do cesty p\u0159ipletla ta zpropaden\u00e1 Yvonne, pro\u010d?
Nen\u00e1vid\u00edm ji, ze srdce ji nen\u00e1vid\u00edm…
Ov\u0161em je pravda, \u017ee neb\u00fdt j\u00ed, nikdy bych se s Billem nedal dohromady…
I to by se dalo ignorovat, abych mohl d\u00e1l pokra\u010dovat ve sv\u00e9 bezmezn\u00e9 nen\u00e1visti k jej\u00ed osob\u011b…
Lep\u0161\u00ed nikdy nepoznat r\u00e1j, ne\u017e z n\u011bj pak b\u00fdt bez milosti vyho\u0161t\u011bn…
V hlav\u011b se mi prom\u00edtaly v\u0161echny ty kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky, str\u00e1ven\u00e9 s Billem.
Tolik v\u011bc\u00ed jsme si sl\u00edbili, tolik jsme toho pl\u00e1novali, a u\u017e nikdy nic z toho nespln\u00edme… Ne, v\u0161echno je ztraceno…
Kdykoliv jsem se u\u017e za\u010dal uklid\u0148ovat, opakovat si ta sp\u00e1sn\u00e1 sl\u016fvka nad\u011bje a povzbuzen\u00ed, op\u011bt m\u011b to rozbre\u010delo nanovo, jeliko\u017e v hlav\u011b mi vt\u00edrav\u00fdm hlasem zazn\u011bl ten nejhr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed fakt, jak\u00fd jsem mohl sly\u0161et.
„U\u017e nikdy to nebude dobr\u00e9… V\u0161echno je ztraceno…“
Pokud u\u017e i m\u011b n\u011bco natolik vezme, je to u\u017e hodn\u011b z\u00e1va\u017en\u00e9… A tohle z\u00e1va\u017en\u00e9 bylo.
Pro m\u011b to bylo jako konec \u017eivota… Tohle byla prost\u011b hranice a pokra\u010dov\u00e1n\u00ed u\u017e zkr\u00e1tka nebylo…
Zklamal jsem ho, a to u\u017e podruh\u00e9, a dal\u0161\u00ed \u0161anci u\u017e si nezaslou\u017e\u00edm, to je mi jasn\u00e9…
Se vztekem s\u00e1m k sob\u011b a k Yvonne, vytahoval jsem si zu\u0159iv\u011b z rukou st\u0159\u00edpky k\u0159ehk\u00e9 keramiky, kter\u00e9 se stejn\u011b znovu a znovu t\u0159\u00ed\u0161tily na men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dky a nel\u00edtostn\u011b se zabod\u00e1valy do m\u00e9ho t\u011bla, do m\u00e9ho srdce. Tohle ov\u0161em byly st\u0159\u00edpky beznad\u011bje…
Byl jsem zoufal\u00fd a u konce sv\u00fdch sil.
Vys\u00edlen nep\u0159im\u011b\u0159en\u00fdm smutkem, za\u010dal jsem se propadat do omamn\u00e9 sf\u00e9ry sn\u016f…
Zezdola z ob\u00fdv\u00e1ku jsem je\u0161t\u011b sly\u0161el Billovy ubl\u00ed\u017een\u00e9, zlomen\u00e9 vzlyky a up\u0159\u00edmn\u011b, hor\u0161\u00ed ukol\u00e9bavku jsem jakt\u011b\u017eiv neza\u017eil…<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
Kr\u00e1snou, dobrou noc,
spi, brat\u0159e, sladce spi.
M\u00e1\u0161 nad cel\u00fdm sv\u011btem moc,
jen o m\u011b sen sni, o m\u011b sen sni.<\/em><\/div>\n
R\u00e1no procitneme oba,
do dne nov\u00e9ho a b\u00edl\u00e9ho.
To bude ta spr\u00e1vn\u00e1 doba,
k navozen\u00ed stavu sm\u00ed\u0159n\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
Tak jen spi, brat\u0159\u00ed\u010dku, sladce spi.
Z\u00edtra nastane n\u00e1\u0161 \u010das, z\u00edtra budem‘ sv\u00ed…<\/em><\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Pr\u00e1sk. Zvuk t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edho se porcel\u00e1nu, k\u0159ik, pl\u00e1\u010d, v\u00fd\u010ditky, prosby, v\u0161echno mi spl\u00fdvalo v jedno.Necht\u011bl jsem to sly\u0161et, u\u017e jsem zoufale necht\u011bl poslouchat ten naprost\u00fd pr\u016fchod cit\u016f a pocit\u016f, v n\u011bm\u017e se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zel Bill.Nem\u011blo cenu lh\u00e1t.„Ehm, ano, vsadil jsem se… Je mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}