{"id":20172,"date":"2008-03-13T22:15:00","date_gmt":"2008-03-13T21:15:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20130"},"modified":"2008-03-13T22:15:00","modified_gmt":"2008-03-13T21:15:00","slug":"vsadis-se-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-15\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 15."},"content":{"rendered":"
„V\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m j\u00edt s tebou?“ ptal jsem se starostliv\u011b, kdy\u017e jsme s Billem st\u00e1li p\u0159ed \u0159editelnou.
„V\u00e1\u017en\u011b ne. Tohle zvl\u00e1dnu s\u00e1m. Nechci, abys byl u toho, a\u017e se bude \u0159e\u0161it, jakej jsem idiot…. Holt jsem to s tou matikou zvoral a ponesu za to n\u00e1sledky, v\u00edm, \u017ee kdybys tam \u0161el se mnou, tak by ses to pokou\u0161el uh\u00e1dat a to by pak vedlo akor\u00e1t tak k tomu, \u017ee bychom se ze \u0161koly nehnuli ani jeden. V\u011b\u0159 mi – zn\u00e1m t\u011b…“ usm\u00e1l se na m\u011b smutn\u011b.
„A j\u00e1 tebe. V\u00edm, \u017ee ty se ned\u00e1\u0161…“ oplatil jsem mu \u00fasm\u011bv.
„Tak hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Zvl\u00e1dne\u0161 to,“ sev\u0159el jsem jeho rameno.
„Snad… d\u011bkuju,“ zhluboka se nadechl, oto\u010dil se ke mn\u011b z\u00e1dy a zaklepal na dve\u0159e \u0159editelny.
B\u011bhem n\u011bkolika sekund byl bratr r\u00e1zn\u011b vt\u00e1hnut dovnit\u0159 a j\u00e1 tak osam\u011bl…
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed – jen na chv\u00edli je pry\u010d a j\u00e1 u\u017e se c\u00edt\u00edm tak… pr\u00e1zdn\u00fd…? Ne, to nebude t\u00edm… To u\u017e je del\u0161\u00ed dobu… N\u011bco mi chyb\u00ed a j\u00e1 nev\u00edm co… V\u017edy\u0165 m\u00e1m Billa, jsme spolu \u0161\u0165astn\u00ed a on je v\u0161echno, co pot\u0159ebuju, tak pro\u010d m\u00e1m, sakra, pocit, \u017ee mi n\u011bco sch\u00e1z\u00ed?
Jak \u0159\u00edk\u00e1m – zvl\u00e1\u0161tn\u00ed…
Zahloub\u00e1n do t\u00e9to nejasn\u00e9 my\u0161lenky, se\u0161el jsem do p\u0159\u00edzem\u00ed a zam\u00ed\u0159il automat\u016fm na pit\u00ed; s colou se v\u017edycky l\u00edp p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed…
Docela jsem se vyd\u011bsil, kdy\u017e zpoza druh\u00e9ho automatu vystoupila vysok\u00e1 postava s kel\u00edmkem siln\u00e9 k\u00e1vy v ruce.
„Yv-Yvonne?“ vykoktal jsem a sehnul se k zemi, abych sesb\u00edral drobn\u00e9 mince, jen\u017e mi v tom vylek\u00e1n\u00ed popadaly z rukou.
„Vida – Kaulitz. Lama\u010d bratrova srdce…“ uchechtla se.
„No tak, nech toho… V\u017edy\u0165 p\u0159ece, p\u0159ece…“ nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edct, „p\u0159ece… to d\u011bl\u00e1m celou dobu jenom kv\u016fli tob\u011b, v\u017edy\u0165 to v\u00ed\u0161!“ pl\u00e1cnul jsem narychlo.
„Ano, v\u00edm. A zrovna se to hod\u00ed… S\u00e1zku jsi splnil, u\u017e ti v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee opravdu sbal\u00ed\u0161 kohokoliv a te\u010f u\u017e spln\u00edm svou \u010d\u00e1st s\u00e1zky j\u00e1,“ p\u0159istoupila ke mn\u011b a j\u00e1 jen vyt\u0159e\u0161til o\u010di.
„Ale, ale j\u00e1…“ koktal jsem.
„Copak, odd\u00e1v\u00e1\u0161 se rad\u0161i milostn\u00fdm hr\u00e1tk\u00e1m se sv\u00fdm brat\u0159\u00ed\u010dkem?“ zm\u011b\u0159ila si m\u011b pohrdav\u00fdm pohledem.
„Ne, to ne, j\u00e1 jen… Je to moc narychlo, j\u00e1…“ v\u00e1\u017en\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, jak z toho vycouvat.
„Nen\u00ed to tak dlouho, co jsi \u017eadonil, abych se t\u011b jen dotkla…“ p\u0159ipomenula a p\u0159i\u0161la ke mn\u011b tak bl\u00edzko, \u017ee mi mluvila t\u00e9m\u011b\u0159 do ucha.
Ano! Cvaklo mi to. D\u00edky Yvonne. M\u00e1m chu\u0165 j\u00ed za to pol\u00edbit – kone\u010dn\u011b v\u00edm, co to se mnou je. Mus\u00edm Billa prosit, aby se mn\u011b v\u016fbec dotknul – chyb\u00ed mi doteky, chyb\u00ed mi jeho bl\u00edzkost, chyb\u00ed mi – nerad to \u0159\u00edk\u00e1m, ale – asi mi chyb\u00ed sex.
To je ono.
Jsem po\u0159\u00e1dn\u011b zvrhlej. Jsem jako t\u011blo bez du\u0161e, jen kv\u016fli sexu? No to je odporn\u00fd…
Dobr\u00e1, ale Bill mi nic nedovol\u00ed. M\u00e1 smrteln\u00e9 \u0161oky, jakmile se jen dotknu jeho p\u00e1sku… S t\u00edmhle mi nepom\u016f\u017ee.
Ale co te\u010f?
„Yvonne?“
„No hur\u00e1, u\u017e jsem myslela, \u017ee jsi duchem mimo,“ zasm\u00e1la se.
„Ne ne ne, jsem st\u00e1le tady. A nejenom duchem,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se.
„Vida, tak\u017ee sis to rozmyslel?“ Yvonne byla viditeln\u011b pot\u011b\u0161ena.
„Ne tak docela… Toti\u017e… Odlo\u017e\u00edme to..na n\u011bkdy jindy, ano?“ Ne. Na posledn\u00ed chv\u00edli jsem musel vycouvat.
V\u017edy\u0165 od za\u010d\u00e1tku jsem to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b, v\u017edy\u0165… To nejde! M\u00e1m p\u0159eci Billa.
„Ale j\u00e1 to chci te\u010f!“ ztratila Yvonne trp\u011blivost.
„To j\u00e1 taky, ale nejde to!“
„Teda…“ zarazil jsem se.
„Nejde to?“ pozdvihla obo\u010d\u00ed.
„Nejde, Yvonne, nejde,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.
Ano, byla moc hezk\u00e1, velmi p\u0159ita\u017eliv\u00e1 a opravdu r\u00e1d bych si s n\u00ed trochu u\u017eil, ale nikdy se to nestane.
Nikdy.
Nejsem p\u0159ece takov\u00fd prase.
Abych Billa podvedl jen kv\u016fli nedostatku fyzick\u00fdho kontaktu – ne, tak \u0161patn\u011b na tom je\u0161t\u011b nejsem.
M\u016f\u017eu si za to s\u00e1m.
Jednou jsem si u\u017eil, a to po\u0159\u00e1dn\u011b, a to mi mus\u00ed sta\u010dit. Je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee nebude vyhled\u00e1vat styk…
I kdy\u017e, dneska se zd\u00e1l b\u00fdt celkem svoln\u00fd…
Nab\u00edzel se.
Ne – nenab\u00edzel. Zatracen\u011b – on m\u011b zn\u00e1!
Nab\u00edzel se jenom proto, \u017ee v\u00ed, \u017ee asi budu m\u00edt trochu abs\u0165\u00e1k, a \u017ee prvn\u00ed, za k\u00fdm bych mohl j\u00edt, kdy\u017e se te\u010f roze\u0161la, je Yvonne. On je vypo\u010d\u00edtav\u00fd…
„Jak mysl\u00ed\u0161…“ za\u0161eptala a z\u0159ejm\u011b to nakonec vzdala.
„Kdyby sis to rozmyslel, moje \u010d\u00edslo m\u00e1\u0161,“ \u0159ekla je\u0161t\u011b, pak v ruce zma\u010dkala kel\u00edmek od k\u00e1vy, kterou b\u011bhem na\u0161eho rozhovoru dopila, a p\u0159i cest\u011b kolem mn\u011b ho efektivn\u011b odhodila do odpadkov\u00e9ho ko\u0161e u automat\u016f.
Kdy\u017e se vzdalovala, sledoval jsem jej\u00ed boky – mysl\u00edm, \u017ee si d\u00e1vala hodn\u011b z\u00e1le\u017eet, aby vypadala co nejv\u00edc sexy, jako by snad doufala, \u017ee ji dob\u011bhnu a dot\u00e1hnu do postele.
Ne.
M\u00e1m p\u0159eci sv\u00e9ho Billa a ten mi bohat\u011b sta\u010d\u00ed.
Na colu jsem se vyka\u0161lal a po n\u011bkolika des\u00edtk\u00e1ch minut sezen\u00ed u sk\u0159\u00edn\u011bk a \u010dek\u00e1n\u00ed na Billa, jsem to vzdal a rozhodl se, \u017ee tentokr\u00e1t se vyd\u00e1m dom\u016f s\u00e1m.<\/div>\n
Cel\u00e9 odpoledne prob\u00edhalo ve znamen\u00ed nudy a hip-hopu. V p\u0159ehr\u00e1va\u010di rotovalo jedno CD za druh\u00fdm a j\u00e1 byl ve sv\u00e9m \u017eivlu – Oh yeah…<\/em>
Nicm\u00e9n\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem se tak n\u011bjak odv\u00e1zal a bylo mi jedno, \u017ee pokud m\u011b n\u011bkdo vid\u00ed, mus\u00ed si o mn\u011b myslet, \u017ee pat\u0159\u00edm na psychinu.
Vlastn\u011b jsem p\u016fvodn\u011b psal Billovi \u00fakoly z matiky, abych mu ud\u011blal radost – m\u011bl na doma n\u011bjak\u00fd speci\u00e1ln\u00ed cvi\u010den\u00ed a kdykoliv si k tomu sedl, tak s t\u00edm ani nehnul, a tak ty pap\u00edry le\u017eely na dn\u011b jeho \u0161upl\u00edku s b\u00e1snick\u00fdmi pokusy.
Ty jsem mu ne\u010detl, v\u00edm, \u017ee si zakl\u00e1d\u00e1 na jejich tajnosti.
Nicm\u00e9n\u011b jsem \u0161el k p\u0159ehr\u00e1va\u010di p\u0159ehodit CD a kdy\u017e jsem se za hlasit\u00e9 hip-hopov\u00e9 hudby vracel ke stolu, n\u011bjak m\u011b to chytlo…
Poskakoval jsem po pokoji jako \u0161\u00edlenec a n\u011bjak zapomn\u011bl na \u010das.
Bylo u\u017e pozdn\u00ed odpoledne, kdy\u017e jsem si s hr\u016fzou uv\u011bdomil jednu z\u00e1kladn\u00ed v\u011bc – kde je Bill?
V dom\u011b nebyl, to bylo jasn\u00e9. Vykoukl jsem i oknem ven, ale jak jsem o\u010dek\u00e1val – nic.
Zkontroloval jsem mobil, jestli se t\u0159eba neozval, \u017ee se n\u011bkde zdr\u017e\u00ed, nebo tak, ale… Zkr\u00e1tka nic.
Hore\u010dn\u011b jsem vyt\u00e1\u010del jedno jedin\u00e9 \u010d\u00edslo.
Za tu chvilku se m\u011b zmocnila opravdov\u00e1 panika.
Na displeji neust\u00e1le sv\u00edtilo:
„Vyt\u00e1\u010d\u00edm – zlat\u00ed\u010dko Bill<\/em>“ ale k ni\u010demu to nevedlo.
Po t\u0159et\u00edm pokusu to za\u010dalo hl\u00e1sit, \u017ee volan\u00fd-\u00fa\u010dastn\u00edk-je-do\u010dasn\u011b-nedostupn\u00fd (aah, bo\u017ee, zabiju tu babu, co namlouvala tu zpr\u00e1vu, jestli tu hubu do \u010dtvrt sekundy nezav\u0159e a ned\u00e1 mi Billa!) a j\u00e1 byl na pokraji psychick\u00e9ho zhroucen\u00ed.
\u0160el jen na okam\u017eik do \u0159editelny, aby se vyjasnilo, jestli ho budou uvol\u0148ovat ze \u0161koly nebo ne a je to u\u017e asi p\u0159es \u010dty\u0159i hodiny, co za n\u00edm zaklaply ty nechutn\u00fd, kv\u011btovan\u00fd \u0159editelsk\u00fd dve\u0159e a on po\u0159\u00e1d nikde!
Za\u010dal jsem nerv\u00f3zn\u011b stepovat po pokoji. Jo, j\u00e1 jsem ten pohod\u00e1\u0159 Tom, kter\u00fdho nikdy nic nerozhod\u00ed…
Ano, je to tak, dokud se nejedn\u00e1 o m\u00e9ho bratra! Jsem schopn\u00fd zab\u00edt, kv\u016fli n\u011bmu! Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se t\u0159eba jen n\u011bkde zakecal s Michelle nebo tak, ale – j\u00e1 m\u00e1m o n\u011bj prost\u011b strach!
Rozklepan\u011b jsem vzal op\u011bt do ruky mobil. Zlat\u00ed\u010dko Billa u\u017e jsem nevyt\u00e1\u010del, necht\u011bl jsem si je\u0161t\u011b v\u00edc ni\u010dit nervy, ale na\u0161el jsem kdesi v pam\u011bti telefonu \u010d\u00edslo do \u0161koly – do \u0159editelny.
„Litujeme, ale \u0161kola je te\u010f zav\u0159en\u00e1. Pravd\u011bpodobn\u011b vol\u00e1te pozd\u011b nebo jsou pr\u00e1zdniny. P\u0159ejeme p\u0159\u00edjemn\u00fd den a zkuste to jindy,“ vychrlil na mn\u011b z\u00e1znamn\u00edk.
P\u0159\u00edjemn\u00fd den? P\u0158\u00cdJEMN\u00dd DEN? Zabiju je, jestli mi nedali dostate\u010dn\u00fd pozor na Billa!
Krucin\u00e1l, br\u00e1\u0161ko! Kde jsi? Ozvi se! Copak nem\u00e1me telepatick\u00e9 propojen\u00ed? V\u00edme, co se s t\u00edm druh\u00fdm d\u011bje!
Ale… J\u00e1 to te\u010f nev\u00edm…
U\u017e jsem na mobilu vyma\u010dk\u00e1val \u010d\u00edslo n\u011bmeck\u00e9 policie, kdy\u017e se dole v bar\u00e1ku ozval zvuk kl\u00ed\u010d\u016f.
Vystartoval jsem z postele a nadzvukovou rychlost\u00ed se p\u0159em\u00edstil dolu. Vypadalo to, \u017ee se doty\u010dn\u00e9mu neda\u0159\u00ed dve\u0159e otev\u0159\u00edt, a j\u00e1 ani na vte\u0159inu nev\u00e1hal a dve\u0159e rozrazil.
Pohled, jen\u017e se mi naskytl, m\u011b naprosto \u0161okoval.
„Bille? L\u00e1sko, co ti to ud\u011blali?“ vyrazil jsem ze sebe nep\u0159irozen\u011b vysok\u00fdm a \u00fazkostliv\u00fdm hlasem a ihned se k n\u011bmu vrhnul. Vt\u00e1hl jsem ho dovnit\u0159, zabouchl za n\u00edm dve\u0159e a kone\u010dn\u011b ho sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed.
„Au,“ p\u00edpl Bill. Pokud j\u00e1 m\u011bl vysok\u00fd hlas, on by mohl zp\u00edvat prvn\u00ed hlas v ope\u0159e…
„Neboj se, u\u017e je to dobr\u00fd… Jsem u tebe, nic se ti nestane…“<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„V\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m j\u00edt s tebou?“ ptal jsem se starostliv\u011b, kdy\u017e jsme s Billem st\u00e1li p\u0159ed \u0159editelnou.„V\u00e1\u017en\u011b ne. Tohle zvl\u00e1dnu s\u00e1m. Nechci, abys byl u toho, a\u017e se bude \u0159e\u0161it, jakej jsem idiot…. Holt jsem to s tou matikou zvoral a ponesu za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20172","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20172","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20172"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20172\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20172"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20172"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20172"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}