{"id":20173,"date":"2008-03-13T22:00:00","date_gmt":"2008-03-13T21:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20131"},"modified":"2008-03-13T22:00:00","modified_gmt":"2008-03-13T21:00:00","slug":"vsadis-se-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-14\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 14."},"content":{"rendered":"
„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee jdeme zase pozd\u011b!“ hyster\u010dil Bill, kdy\u017e jsme se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovali k budov\u011b zvan\u00e9 \u0161kola.
„Nepla\u0161, zlato, bu\u010f tak hodn\u00fd…“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a po \u0159\u00e1dn\u00e9m rozhl\u00e9dnut\u00ed, jsem se k n\u011bmu naklonil a pol\u00edbil ho do vlas\u016f.
Bill se zap\u00fd\u0159il a se slovy: „Rad\u0161i u\u017e poj\u010f…“ m\u011b odvlekl ke \u0161kole.
Je to u\u017e asi m\u011bs\u00edc, co spolu znovu udr\u017eujeme trochu jin\u00fd vztah, ne\u017e bratrsk\u00fd… V podstat\u011b je v\u0161echno, jak m\u00e1 b\u00fdt, jen… M\u00e1 to sv\u00e9 hranice. Bill mi prost\u011b nedovol\u00ed v\u0161echno. S trochu v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00edm l\u00edb\u00e1n\u00edm u\u017e m\u00e1 probl\u00e9m a o\u0161\u00edv\u00e1 se, kdy\u017e ho jen zahl\u00e9dnu bez tri\u010dka. Nato\u017e abych si dovolil n\u011bco v\u00edc – nap\u0159\u00edklad mu to tri\u010dko sundat…
Jeden pokus mi sta\u010dil a u\u017e to nikdy v\u00edckr\u00e1t zkou\u0161et nebudu.
Jo, docela mi ty doteky chyb\u00ed, \u0161tve m\u011b, \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1vo na n\u011bj cel\u00e9ho, ale v\u00edm, \u017ee si za to m\u016f\u017eu s\u00e1m a \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee mi v\u016fbec odpustil…
Bylo to tenkr\u00e1t docela t\u011b\u017ek\u00e9, ale za tu chvilku intenzivn\u00edho l\u00edb\u00e1n\u00ed mi to st\u00e1lo. Taky to byl prozat\u00edm vrchol na\u0161eho obnoven\u00e9ho vztahu, proto\u017ee nic v\u00edc u\u017e mi pak nikdy nedovolil…
„Bille, Bille, u\u017e jsi to sly\u0161el?“ rozb\u011bhla se k br\u00e1chovi nad\u0161en\u00e1 Michelle, hned jak jsme vkro\u010dili do t\u0159\u00eddy.
„Ne a co?“ naklonil se k n\u00ed vzru\u0161en\u011b Bill, aby mu tu novinu po\u0161eptala.
„Bo\u017ee, ty va\u0161e drby…“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a hodil si na lavici u\u010debnice.
Bill byl v\u017edycky na tohle hol\u010di\u010d\u00ed drb\u00e1n\u00ed… Je schopnej prosed\u011bt s nima na kafi cel\u00e9 odpoledne a prob\u00edrat v\u0161echno mo\u017en\u00e9 – od nov\u00fdch p\u00e1r\u016f, p\u0159es koncerty Neny a\u017e po \u00fa\u017easn\u00e9, rychleschnouc\u00ed laky na nehty…
Tedy, tak to b\u00fdvalo d\u0159\u00edv… Je\u0161t\u011b ne\u017e jsme spolu za\u010dali udr\u017eovat vztah, proto\u017ee te\u010f bych se asi zalknul \u017e\u00e1rlivost\u00ed… Ale takhle v\u00edm, \u017ee mezi Billem a Michelle, nebo t\u011bmi ostatn\u00edmi ze t\u0159\u00eddy, nic nen\u00ed… Alespo\u0148 z jeho strany ne… A tak je to dob\u0159e.
„Yvonne? N\u00e9!“ Bill kroutil hlavou, jak nemohl uv\u011b\u0159it t\u00e9 Michellin\u011b zpr\u00e1v\u011b.
Ta jen op\u00e1\u010dila: „Ale jo, roze\u0161li se!“
Up\u0159el o\u010di k podlaze a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed – naprosto p\u0159esn\u011b jsem poznal, co se d\u011bje – nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kter\u00e1 to ta Yvonne je, ale byl si jist\u00fd, \u017ee mu to jm\u00e9no n\u011bco \u0159\u00edkalo…
„Yvonne?“ vyt\u0159e\u0161til najednou o\u010di.
„Ta – Yvonne?“ hodil po mn\u011b v\u00fdznamn\u00fd pohled.
„Na \u0161kole je jenom jedna Yvonne, Bille. A j\u00e1 u\u017e mus\u00edm j\u00edt, t\u00e1mhle je Ann, ta to je\u0161t\u011b nesly\u0161ela… M\u011bj se, Bille! A ty taky!“ m\u00e1vla na m\u011b Michelle a odb\u011bhla k Ann.
„Co ti \u0159\u00edkala?“ naklonil jsem se zv\u011bdav\u011b k Billovi.
T\u0159\u00edda byla je\u0161t\u011b skoro pr\u00e1zdn\u00e1 a v\u011bt\u0161ina t\u011bch, co dneska p\u0159i\u0161li (a t\u011bch moc nebylo, bylo n\u011bjak\u00e9 ch\u0159ipkov\u00e9 obdob\u00ed, \u010di co…), byla n\u011bkde na chodb\u011b a z\u0159ejm\u011b \u0159e\u0161ili Michellino tajemstv\u00ed… Na\u0161e lavice byla \u00fapln\u011b vzadu, u okna a my se tak st\u00e1vali nejm\u00ed\u0148 n\u00e1padn\u011b um\u00edst\u011bn\u00fdmi \u017e\u00e1ky, ov\u0161em, to bylo z na\u0161\u00ed nen\u00e1padnosti asi tak v\u0161echno.
S Billov\u00fdmi divoce rozcuchan\u00fdmi vlasy a \u010dern\u00fdmi linkami kolem o\u010d\u00ed a m\u00fdm voln\u00fdm oble\u010den\u00edm a zna\u010dkov\u00fdmi k\u0161iltovkami, jsme vzbuzovali pozornosti a\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161…
„Nic,“ odsekl Bill a sklonil hlavu do ta\u0161ky vedle lavice pro kn\u00ed\u017eky. Z\u016fst\u00e1val p\u0159itom sed\u011bt doln\u00ed polovinou t\u011bla na \u017eidli a tak se mi naskytl b\u00e1je\u010dn\u00fd v\u00fdhled na jeho pozad\u00ed. Nejenom \u017ee m\u011bl kalhoty b\u016fhv\u00edkde u stehen, ale jemu sj\u00ed\u017ed\u011bly i \u010derven\u00e9 boxerky tak, \u017ee je m\u011bl a\u017e na p\u016fl \u017eerdi… Co\u017e mi tedy v\u016fbec nevadilo, dokud jsem m\u011bl b\u00fdt t\u00edm jedin\u00fdm „konzumentem“ tohoto panoramata.
Mlsn\u011b jsem se ol\u00edzl a sna\u017eil se, aby to vpadalo, \u017ee mu kouk\u00e1m „jen“ p\u0159es rameno.
„Jak\u00fd nic? \u0158ekni mi to,“ za\u010dal jsem do n\u011bj r\u00fdt, hned jak se vedle mn\u011b v lavici znovu nap\u0159\u00edmil.
„Jednou jsem \u0159ekl nic,“ za\u010dal se tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ibli\u017eovat nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko k t\u00e9 m\u00e9, a\u017e to se mnou za\u010dalo d\u011blat neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 v\u011bci. Ten jeho pohled je nejlep\u0161\u00ed afrodiziakum, bo\u017ee…
„A tak i podruh\u00e9 \u0159\u00edk\u00e1m -“ zastavil se \u00fapln\u011b t\u011bsn\u011b u m\u00e9ho obli\u010deje. St\u011b\u017e\u00ed jsem d\u00fdchal a on se mi je\u0161t\u011b zad\u00edval do o\u010d\u00ed.
„Nic,“ sykl a r\u00e1zn\u011b se ode mn\u011b odt\u00e1hl.
Prudce jsem vydechl.<\/div>\n
„Uv\u011bdomuje\u0161 si,“ ot\u0159el jsem si pot z \u010dela, „\u017ee jsi mohl p\u0159ij\u00edt o bratra?“ vyrazil jsem ze sebe.
Bill na mn\u011b vykulil sv\u00e9 velk\u00e9 nevinn\u00e9 o\u010di.
„Je\u0161t\u011b jednou se pokus o n\u011bco takov\u00e9ho a sel\u017ee mi srdce. Dostanu infarkt,“ \u0159ekl jsem v\u00e1\u017en\u011b a zamrkal.
Bill se spokojen\u011b u\u0161kl\u00edbl a vypadalo to, \u017ee m\u00e1 ze sebe radost.
„A co teda ti \u0159\u00edkala ta Michelle?“ jeho radost byla ta tam.
Prot\u00e1hl se mu obli\u010dej a on zamumlal p\u00e1r neslu\u0161n\u00fdch slov.
„Yvonne se pr\u00fd roze\u0161la s n\u011bjak\u00fdm t\u00edm sv\u00fdm Richardem…“ ozn\u00e1mil neochotn\u011b.
„Ona chodila s Richardem?“ vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di.
„U\u017e to tak vypad\u00e1…“ odtu\u0161il bratr ledov\u011b.
„Ani nev\u00edm, kterej to je…“ dodal a bylo vid\u011bt, \u017ee mu to ani v nejmen\u0161\u00edm nen\u00ed l\u00edto.
„Takej ten kret\u00e9nek z C\u00e9\u010dka. D\u011bl\u00e1 ze sebe t\u011b\u017ek\u00fdho rapera a p\u0159itom zn\u00e1 maxim\u00e1ln\u011b Eminema a t\u00edm to hasne. Prost\u011b origin\u00e1l debil,“ vysv\u011btlil jsem.
„Jak s t\u00edm mohla Yvonne…“ za\u010dal jsem, ale Bill si otr\u00e1ven\u011b odfrkl a oto\u010dil se ke mn\u011b z\u00e1dy.
„Co je zas?“ polo\u017eil jsem mu ruku na rameno.
„Nic,“ zopakoval svoje aktu\u00e1ln\u011b nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed slovo.
„Bille..!“ oslovil jsem ho dot\u010den\u011b a pravou ruku mu zezadu ovinul kolem pasu.
\u010cekal jsem vlnu nad\u00e1vek a upozorn\u011bn\u00ed, \u017ee ve t\u0159\u00edd\u011b nejsme sami, ale i p\u0159esto jsem to ud\u011blal.
Netu\u0161il jsem v\u0161ak, \u017ee se ke mn\u011b ochotn\u011b oto\u010d\u00ed a smysln\u011b se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. \u0160pi\u010dkou jazyka si p\u0159ejel rty a j\u00e1 jen d\u011bkoval Bohu, \u017ee jsme v tuto chv\u00edli ve t\u0159\u00edd\u011b sami.
„Copak? U\u017e jsi dostal abs\u0165\u00e1k?“ povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed a v\u0161ev\u011bdoucn\u011b se usm\u00edval.
Bill obr\u00e1til o\u010di v sloup, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zas za\u010dal tv\u00e1\u0159it p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b a hlavn\u011b dost sv\u016fdn\u011b.
„No jasn\u011b…“ za\u0161eptal.
„V\u00e1\u017en\u011b?“ vyt\u0159e\u0161til jsem o\u010di v nad\u011bji.
„Po\u010dkej si na ve\u010der…“ \u0159ekl a je\u0161t\u011b jednou p\u0159ejel jazykem sv\u00e9 poddajn\u00e9 rty.
Z\u016fstal jsem na n\u011bj z\u00edrat, co\u017e se mu z\u0159ejm\u011b ale nel\u00edbilo, proto\u017ee se zase oto\u010dil z\u00e1dy ke mn\u011b.
N\u011bco tam nehr\u00e1lo, bylo to fakt krajn\u011b podez\u0159el\u00fd, \u017ee by takhle z ni\u010deho nic zm\u011bnil n\u00e1zor… A choval se prost\u011b divn\u011b, nem\u016f\u017eu si pomoct…
No, ve\u010der se to zjist\u00ed – alespo\u0148 v to douf\u00e1m…<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, u v\u00e1s to bude t\u011b\u017e\u0161\u00ed…“ Bill vedle mn\u011b nasucho polkl. U\u010ditelka na matiku n\u00e1m pr\u00e1v\u011b sd\u011blovala zn\u00e1mky a Bill velice dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co to pro n\u011bj znamen\u00e1… Dneska se mu zase povedl p\u011bknej kousek… Nejen \u017ee jsem do n\u011bj musel str\u010dit, aby si uv\u011bdomil, \u017ee na n\u011bj mluv\u00ed u\u010ditelka, ale on tu \u00falohu potom ani nevypo\u010d\u00edtal… Prost\u011b st\u00e1l u tabule, ruce v kaps\u00e1ch a zoufal\u00fdm pohledem p\u0159el\u00e9t\u00e1val z p\u0159\u00edkladu na u\u010ditelku. Nakonec se nad n\u00edm slitovala a poradila mu vzorec p\u0159\u00edkladu, jen\u017ee Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak<\/em> to m\u00e1 spo\u010d\u00edtat…
Nakonec obdr\u017eel velmi nelichotivou zn\u00e1mku a se sv\u011b\u0161enou hlavou si \u0161el sednout. Je\u0161t\u011b k tomu jeho cestu k lavici doprov\u00e1zel sm\u00edch tak poloviny t\u0159\u00eddy, co\u017e mu na n\u00e1lad\u011b zrovna nep\u0159idalo.
„Jsem kret\u00e9n…“ f\u0148uknul, kdy\u017e dosedl na m\u00edsto vedle mn\u011b.
„Ale pros\u00edm t\u011b… To se ob\u010das stane ka\u017ed\u00fdmu…“ nen\u00e1padn\u011b pod lavic\u00ed jsem ho pohladil po stehn\u011b.
Cukl sebou a od\u0161oupl se ode mn\u011b.
„Hmmm… ob\u010das, jen\u017ee mn\u011b se to st\u00e1v\u00e1 ka\u017ed\u00fd den…“ zabru\u010del a dlan\u00ed si podep\u0159el hlavu.
Povzdechl jsem si a nechal to b\u00fdt, ale te\u010f, kdy\u017e u\u010ditelka \u0159\u00edkala zn\u00e1mky, bylo mi ho l\u00edto tis\u00edckr\u00e1t v\u00edc.
„Tak jak to vid\u00edte, pane Kaulitzi?“ m\u011bl jsem pocit, \u017ee j\u00ed to snad bav\u00ed… V Billov\u011b klasifika\u010dn\u00edm listu byste na str\u00e1nce s matematikou toti\u017e nena\u0161li jedinou jedni\u010dku – vrcholem jeho matematick\u00e9 kari\u00e9ry byly t\u0159i dvojky z t\u011bch nejleh\u010d\u00edch v\u011bc\u00ed… V\u011bt\u0161inou dost\u00e1val lehk\u00e9 p\u0159\u00edklady a i ty mu d\u011blaly probl\u00e9my. Na po\u010dty zkr\u00e1tka nem\u011bl talent…
„N\u00f3\u00f3… J\u00e1 – j\u00e1 nev\u00edm…“ zakoktal Bill nerv\u00f3zn\u011b, pod stolem si poklep\u00e1val nohou a na prst si nat\u00e1\u010del pram\u00ednek havran\u00edch vlas\u016f.
„Tak, tak… Asi – za t\u0159i?“ pod\u00edval se na n\u00ed prosebn\u011b.
„Ehm, ehm…“ jeden z t\u011bch t\u00fdpk\u016f, co n\u00e1s, a hlavn\u011b Billa, nen\u00e1vid\u00ed, si v\u00fdznamn\u011b odka\u0161lal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se za\u010dal pobaven\u011b sm\u00e1t, jako by Bill dal joke stolet\u00ed.
P\u0159idal se k n\u011bmu zbytek t\u0159\u00eddy a barva Billova obli\u010deje se za\u010d\u00ednala bl\u00ed\u017eit m\u00e9mu nachov\u00e9mu tri\u010dku.
„Je mi l\u00edto Bille, ale v\u00e1\u017en\u011b se rozm\u00fd\u0161l\u00edm, jestli bych ti v\u016fbec d\u00e1vala \u010dty\u0159ku… V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, co tam m\u00e1\u0161 za zn\u00e1mky, to je…katastrofa…“ u\u010ditelka vypadala, jako by j\u00ed bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno, co bude m\u00edt za n\u00e1sledky Billova \u0161patn\u00e1 zn\u00e1mka… Existovala toti\u017e domluva, \u017ee pokud budeme Bill nebo j\u00e1 v n\u011b\u010dem propadat, m\u00e1me utrum s koncertov\u00e1n\u00edm, proto\u017ee u\u017e nebude mo\u017en\u00e9 n\u00e1s uvol\u0148ovat ze \u0161koln\u00ed doch\u00e1zky.
A \u010dty\u0159ka sama o sob\u011b by m\u011bla stejn\u00fd \u00fa\u010dinek…
Bill ti\u0161e zak\u0148u\u010del a vymlouvav\u011b se vedle m\u011b kroutil.
„Dnes po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed se zastavte v \u0159editeln\u011b, Bille, dohodnete se s pan\u00ed \u0159editelkou, jak to tedy bude s t\u00edm va\u0161\u00edm uvol\u0148ov\u00e1n\u00edm, v\u00edte, co to znamen\u00e1, ne?“
Bill zoufale p\u0159ik\u00fdvl a z\u00edral na desku lavice.
P\u0159\u00edpad „Pan Kaulitz mlad\u0161\u00ed“ byl tedy uzav\u0159en a Billovo vn\u00edm\u00e1n\u00ed zrovna tak. Naprosto ned\u00e1val pozor a skoro ani nezaznamenal, \u017ee zazvonilo.<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee jdeme zase pozd\u011b!“ hyster\u010dil Bill, kdy\u017e jsme se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibli\u017eovali k budov\u011b zvan\u00e9 \u0161kola.„Nepla\u0161, zlato, bu\u010f tak hodn\u00fd…“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a po \u0159\u00e1dn\u00e9m rozhl\u00e9dnut\u00ed, jsem se k n\u011bmu naklonil a pol\u00edbil ho do vlas\u016f.Bill se zap\u00fd\u0159il a se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20173","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20173","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20173"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20173\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20173"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20173"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20173"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}