{"id":20180,"date":"2008-03-13T21:00:00","date_gmt":"2008-03-13T20:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=20138"},"modified":"2008-03-13T21:00:00","modified_gmt":"2008-03-13T20:00:00","slug":"vsadis-se-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2008\/03\/13\/vsadis-se-10\/","title":{"rendered":"Vsad\u00ed\u0161 se? 10."},"content":{"rendered":"
Kdysi n\u011bkdy n\u011bkdo \u0159ekl – \u010das se m\u011bn\u00ed a my s n\u00edm.
Mysl\u00edm, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el na to, pro\u010d to \u0159ekl.
Za posledn\u00ed t\u0159i t\u00fddny se nejm\u00ed\u0148 p\u011btkr\u00e1t zm\u011bnily v\u0161echny moje n\u00e1zory a postoje… J\u00e1.. m\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e to nejsem j\u00e1…
D\u0159\u00edv jsem b\u00fdval \u0161\u0165astnej, u\u017e\u00edval jsem si \u017eivota, u\u017e\u00edval jsem si na\u0161\u00ed sl\u00e1vu, byl jsem pov\u011bstnej sv\u00fdmi vt\u00edpky… Ale te\u010f ne.
V\u0161echno se zm\u011bnilo a to asi p\u011btkr\u00e1t za ani ne m\u011bs\u00edc…
Tak abych to uvedl na pravou m\u00edru – v Loitsche, kde bydl\u00edm, se moment\u00e1ln\u011b vyskytuj\u00ed t\u0159i Tomov\u00e9. V\u0161ichni jsou stejn\u00ed jako j\u00e1, ale ka\u017ed\u00fd z nich hraje \u00fapln\u011b jinou roli! Ze m\u011b bude schizofrenik, proboha! Co se to d\u011bje?
Prvn\u00ed Tom, udr\u017euje utajovan\u00fd, neleg\u00e1ln\u00ed vztah s vlastn\u00edm bratrem. Nepochop\u00edm, jak se mohlo st\u00e1t n\u011bco takov\u00e9ho! Kv\u016fli jedin\u00e9 s\u00e1zce je cel\u00fd m\u016fj \u017eivot v hajzlu… Pak taky nen\u00e1vid\u00ed Yvonne a styd\u00ed se za to, \u017ee tu s\u00e1zku v\u016fbec p\u0159ijal…. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b – miluje Billa!
Pak existuje druh\u00fd Tom. Jeho bratr mu u\u017e p\u0159ipad\u00e1 otravn\u00fd a vztah s n\u00edm nudn\u00fd a dokonce nechutn\u00fd. Nehor\u00e1zn\u011b se t\u011b\u0161\u00ed na to, a\u017e ho p\u0159it\u00e1hne p\u0159ed Yvonne a ta mu kone\u010dn\u011b uk\u00e1\u017ee to, po \u010dem tak tou\u017e\u00ed…
No a t\u0159et\u00ed Tom, to je p\u0159esn\u011b ten, co tu te\u010f sed\u00ed. Nem\u016f\u017ee se rozhodnout, kter\u00e1 z jeho rol\u00ed je ta spr\u00e1vn\u00e1. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, za posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f se to v\u0161echno n\u011bkolikr\u00e1t obr\u00e1tilo \u00fapln\u011b vzh\u016fru nohama…
Nejrad\u0161i jsem te\u010f s\u00e1m. Je p\u00e1tek ve\u010der, v\u0161ichni jsou kdesi v nezn\u00e1mu a m\u016fj pokoj oza\u0159uje jen oran\u017eov\u00e9 sv\u011btlo pouli\u010dn\u00edch lamp z ulice.
Na zem tam dopadaj\u00ed prvn\u00ed leto\u0161n\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky… P\u0159\u00edroda jde sp\u00e1t a j\u00e1 zrovna tak. Nejrad\u0161i bych to v\u0161echno zaspal. Nechci u\u017e poslouchat Billova n\u011b\u017en\u00e1 slova, \u017ee m\u011b miluje. U\u017e proboha nechci..
Ale tak\u00e9 ho nechci ranit… Sta\u010dilo, kdy\u017e jsem mu to jeho vyzn\u00e1n\u00ed jednou lhostejn\u011b odkejval a \u0159ekl mu:
„Jo, jo, j\u00e1 v\u00edm…“ – vy\u0161iloval kv\u016fli tomu cel\u00fd ve\u010der…
Pr\u00fd \u017ee na sebe m\u00e1me tak m\u00e1lo \u010dasu a j\u00e1 si ho potom nev\u0161\u00edm\u00e1m…
Ach, Bille, kdyby jsi v\u011bd\u011bl…
Nejrad\u0161i bych se rozbre\u010del. Rozbre\u010del nad t\u00edm v\u0161\u00edm – \u017ee nev\u00edm, kdo jsem, a nev\u00edm, co chci. Matn\u00e9 st\u00edny m\u00edhaj\u00edc\u00ed se mi p\u0159ed o\u010dima u\u017e ignoruji…
Ve\u0161ker\u00e9 to tajemno, ticho a k\u0159ehk\u00e1 atmosf\u00e9ra p\u0159\u00edmo vyb\u00edz\u00ed k zamy\u0161len\u00ed – pro\u010d? Ale j\u00e1 nechci. Zoufale u\u017e nechci nad ni\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem u\u017e tolikr\u00e1t a nikdy mi to k ni\u010demu nepomohlo…
M\u00e1m Billa r\u00e1d… Jeho doteky jsou jako doteky mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel a to nemluv\u00edm o ext\u00e1zi, do kter\u00e9 se dost\u00e1v\u00e1m, kdy\u017e m\u011b po tv\u00e1\u0159i hlad\u00ed sv\u00fdmi \u0159asami…
Ale v\u0161echna ta n\u011bha, ta p\u0159ehnan\u00e1 opatrnost a l\u00e1ska… Je to moc svazuj\u00edc\u00ed, nec\u00edt\u00edm to, \u010deho si cen\u00edm v \u017eivot\u011b nejv\u00edc – svobodu…
To je pr\u00e1v\u011b to, co by mi Yvonne mohla d\u00e1t, a Bill nem\u016f\u017ee. Nebo sp\u00ed\u0161 nechce… Nem\u016f\u017eu mu p\u0159ece \u0159\u00edct, Bille, nemiluj m\u011b…
Ale na druhou stranu – co je milovat? To, \u017ee se c\u00edt\u00edm nesv\u016fj, kdy\u017e okolo mne jen projde? \u017de na jeho doteky mysl\u00edm, i kdy\u017e sebev\u00edc nechci? \u017de a\u0165 u\u017e si \u0159\u00edk\u00e1m, jak m\u011b nehor\u00e1zn\u011b \u0161tve, stejn\u011b p\u0159i tom c\u00edt\u00edm teplo u srdce? Touhu ospravedlnit ho? V\u011b\u0159it, \u017ee za nic nem\u016f\u017ee, \u017ee jedn\u00e1 spr\u00e1vn\u011b?
A\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, ve v\u00fdsledku jsem v\u017edycky ten nejhor\u0161\u00ed j\u00e1…
„Tome?“ dve\u0159e m\u00e9ho pokoje se se zavrz\u00e1n\u00edm pomalu rozev\u0159ely.
Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee stoj\u00edm s hlavou v dlan\u00edch u okna a lokty se op\u00edr\u00e1m o parapet…
P\u0159i\u0161el ke mn\u011b ze zadu a objal m\u011b kolem pasu. Nasko\u010dila mi okam\u017eit\u011b hus\u00ed k\u016f\u017ee, jakmile se m\u011b jen letmo dotkl… D\u00fdchl mi za krk.
„Co t\u011b tr\u00e1p\u00ed?“ zeptal se smutn\u011b.
„Cel\u00fd sv\u011bt…“ za\u0161eptal jsem zni\u010den\u011b.
„A co ti ud\u011blal?“ polo\u017eil si bradu na moje rameno.
„Nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat p\u0159em\u00fd\u0161let… nev\u00edm, co chci…“ a taky nev\u00edm, pro\u010d ti to \u0159\u00edk\u00e1m… dodal jsem v duchu.
„Spole\u010dn\u011b zapomeneme…“ za\u0161eptal do ticha kolem n\u00e1s.
N\u011bkolik vte\u0159in, jakoby se \u010das zastavil. V\u0161ude bylo tak pr\u00e1zdno, ticho… Jen j\u00e1 hore\u010dn\u011b uva\u017eoval. Tou\u017eil jsem, stra\u0161n\u011b moc jsem tou\u017eil na to v\u0161echno zapomenout… A kdy\u017e s\u00e1m p\u0159i\u0161el a nab\u00eddl se… Ne, to nem\u016f\u017eu! P\u0159ipadal bych si pak je\u0161t\u011b odporn\u011bj\u0161\u00ed…
Ale zase – mo\u017en\u00e1 by m\u011b to s n\u00edm bl\u00ed\u017ee spojilo… A pak bych u\u017e tomu mohl \u0159\u00edkat kompletn\u00ed sveden\u00ed Billa… A jen bych si t\u00edm zp\u0159\u00edjemnil \u010dek\u00e1n\u00ed na Yvonne… Ne! Je to bratr – miluju ho!
Bill mi p\u0159ejel rty p\u0159es krk. Ne, Bille, ne! Ty v\u016fbec nev\u00ed\u0161, jak je to t\u011b\u017ek\u00e9 se ovl\u00e1dat! Kdy\u017e se m\u011b dotkl jazykem – bylo bohu\u017eel rozhodnuto.
Trhnut\u00edm jsem se oto\u010dil a tvrd\u011b ho pol\u00edbil. Billovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky; ne\u010dekal to. Hrub\u011b jsem mu vjel prsty do vlas\u016f.
Za\u010dal instinktivn\u011b odstupovat. To nem\u011bl d\u011blat – svou nejistotou a zdr\u017eenlivost\u00ed m\u011b vyburcoval do nejvy\u0161\u0161\u00ed m\u00edry.
\u010c\u00edm d\u00e1l odstupoval, t\u00edm rychleji jsem ho postrkoval p\u0159ed sebou.
Narazil jsem ho na dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje. Zamkl jsem a op\u0159el se o dve\u0159e; Billovu hlavu mezi rukama.
Pod\u00edval se na mn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem, do kouta zahnan\u00e9 lan\u011b.
„Neboj se…“ pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i.
„Boj\u00edm..“ p\u00edpl Bill a sna\u017eil se proklouznout pod moj\u00ed rukou.
„To ne\u0159\u00edkej..“ sjel jsem rukou n\u00ed\u017e, tak\u017ee byl opravdu v pasti.
„N-ne?“ hlesl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.
„Ne, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b to se mi l\u00edb\u00ed…“ p\u0159iznal jsem se. Bill\u016fv strach v o\u010d\u00edch se je\u0161t\u011b prohloubil. Ni\u010dilo a z\u00e1rove\u0148 vzru\u0161ovalo m\u011b takhle ho vid\u011bt…
„Pot\u0159ebuju zapomenout..“ za\u0161eptal jsem.
„Takhle?“ Bill se p\u0159im\u00e1\u010dkl na dve\u0159e za sebou, jakoby se ode mn\u011b cht\u011bl dostat co nejd\u00e1l.
„Copak m\u011b nemiluje\u0161?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed. Dobr\u00e1, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, tohle byla r\u00e1na pod p\u00e1s… Tohle jsem nem\u011bl…
„Miluju, Tome, miluju…“ \u0161eptal s t\u00e9m\u011b\u0159 hysterick\u00fdm podt\u00f3nem.
„Tak mi to dovol…“ pod\u00edval jsem se na n\u011bj zoufale a prosebn\u011b.
„A\u017e..a\u017e tak?“ Bill \u00fazkostn\u011b zk\u0159ivil obli\u010dej.
„Pot\u0159ebuju to… Bille, pros\u00edm!“ nev\u00edm, kde se to ve mn\u011b vzalo, ale p\u0159\u00edmo jsem nadpozemsky tou\u017eil dos\u00e1hnout toho, o co jsem \u017eadonil… Musel mi to poskytnout! Prost\u011b musel!
D\u00edval se n\u011bkam za mn\u011b a to m\u011b vyt\u00e1\u010delo… Tvrd\u011b jsem se ho dotknul rty. C\u00edtil jsem to sebezap\u0159en\u00ed, ale polibek mi jemn\u011b oplatil. Snad se sna\u017eil m\u011b dostat do klidn\u011bj\u0161\u00edho stavu… Abych p\u0159istoupil na ty jeho obvykl\u00e9 n\u011b\u017enosti…
Ale tentokr\u00e1t jsem necht\u011bl… Ne, dnes jsem cht\u011bl v\u00edc…
L\u00edbal jsem ho na krku a hrub\u011b mu zaj\u00ed\u017ed\u011bl prsty pod tri\u010dko.
C\u00edtil jsem, \u017ee se mi za\u010d\u00edn\u00e1 pomalu podvolovat – a to bylo p\u0159esn\u011b to, co jsem cht\u011bl… Vzal jsem ho za boky, sm\u00fdkl j\u00edm a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b jsem na n\u011bj dopadl na mou postel. Kdy\u017e jsem ho te\u010f m\u011bl pod sebou, p\u0159ipadal jsem si jist\u011bj\u0161\u00ed – dostal jsem ho p\u0159esn\u011b tam, kam jsem cht\u011bl – nem\u011bl mo\u017enost couvnout.
Jen jedna v\u011bc mi vadila. Nesly\u0161el jsem jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 obvykle doprov\u00e1zelo celou „akci“ ani l\u00e1skypln\u00e1 gesta, kter\u00fdmi by mi to cht\u011bl oplatit..
Dnes byl strnul\u00fd a jen ustra\u0161en\u011b p\u0159ij\u00edmal m\u00e9 hrub\u00e9 lask\u00e1n\u00ed.
„No tak..uvolni se!“ za\u0161eptal jsem a p\u0159et\u00e1hl mu tri\u010dko p\u0159es hlavu. Bill snad je\u0161t\u011b v\u00edc zatnul v\u0161echny svaly v t\u011ble a nehybn\u011b \u010dekal na m\u00e9 dal\u0161\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.
Jezdil jsem mu jazykem po b\u0159i\u0161e a hrudn\u00edku. P\u00e1rkr\u00e1t jen bolestn\u011b syknul, kdy\u017e jsem stiskl jeho bradavky mezi zuby… Za\u010dal m\u011b jemn\u011b hladit po z\u00e1dech, asi abych kone\u010dn\u011b zvolnil tempo… Zase ty jeho n\u011b\u017enosti.. Pro\u010d nem\u016f\u017ee pochopit, \u017ee takhle to nechci??
Vydr\u00e1\u017edil m\u011b natolik, \u017ee jsem mu netrp\u011bliv\u011b rozepnul p\u00e1sek a st\u00e1hl mu kalhoty – jemu se zip nikdy nemusel rozep\u00ednat, m\u011bl tak \u00fatl\u00e9 boky, \u017ee mu ty kalhoty padaly skoro samy… P\u0159ejel jsem rukou p\u0159es jeho rozkrok. V\u00fdhra. Nenechalo ho to chladn\u00fdm…
Bill jen zoufale zak\u0148u\u010del a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl, jak si to vylo\u017eit…
Vy\u0159e\u0161il jsem to tak, \u017ee jsem ho prost\u011b vzal za pas a obr\u00e1til na b\u0159icho. Rozt\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble neblah\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, ale nebr\u00e1nil se.
„V\u00e1\u017en\u011b je to d\u016fle\u017eit\u00e9…“ za\u0161eptal jsem nal\u00e9hav\u011b a on jen ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl. V ruce sv\u00edral k\u0159e\u010dovit\u011b c\u00edp prost\u011bradla, jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b u zuba\u0159e..
„Nechce\u0161 mi b\u00fdt tak bl\u00edzko…? Ty nechce\u0161?“ \u0161eptal jsem a pomalu jsem p\u0159est\u00e1val v\u011bd\u011bt co d\u011bl\u00e1m… Zv\u00edt\u011bzila nade mnou m\u00e1 touha a p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee mi to pom\u016f\u017ee… Siln\u011b jsem ho hladil po z\u00e1dech, aby se uvolnil…
„Dob\u0159e…M\u016f\u017ee\u0161…“ jakoby se cht\u011bl vyhnout vyj\u00e1d\u0159en\u00ed, \u017ee chce… Nad t\u00edm jsem ale nep\u0159em\u00fd\u0161lel – cht\u011bl jsem c\u00edtit jeho t\u011blo na sv\u00e9m.
M\u00e9 XXXXL triko u\u017e d\u00e1vno le\u017eelo na zemi, a tak jsem ze sebe jenom st\u00e1hnul kalhoty a trenky. Nikdy jsem Billa necht\u011bl tolik jako te\u010f…
Kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal. Naposledy jsem p\u0159ejel dlan\u011bmi p\u0159es jeho h\u0159bet a i kdy\u017e se klepat nep\u0159estal, pronikl jsem do n\u011bj.
Bill sebou trhnul.
„Pssst…“ za\u0161eptal jsem mu do ucha.
Za\u010dal jsem se pomalu pohybovat. Nevn\u00edmal jsem, \u017ee Bill se pode mnou zoufale chv\u011bl, nevn\u00edmal jsem, \u017ee m\u016fj b\u00edl\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 se pomalu barv\u00ed do kontrastn\u00ed barvy t\u00edm, \u017ee na n\u011bj st\u00e9kaly bratrovy \u010dern\u00e9 slzy, jak se nesta\u010dil odl\u00ed\u010dit… P\u0159esto jsem zrychlil. Zoufale sv\u00edral m\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159 a u\u017e nem\u011bl s\u00edlu vzdorovat.. Ti\u0161e mu tekly slzy, ale j\u00e1 si toho nev\u0161\u00edmal.
C\u00edtil jsem se sice opravdu neskute\u010dn\u011b, ale p\u0159esto m\u011b n\u011bco sv\u00edralo…
Odpojil jsem se od n\u011bj. Ale to, co ud\u011blal, jsem ne\u010dekal.
Vy\u0161kubl se zpode m\u011b a s brekem posb\u00edral sv\u00e9 v\u011bci ze zem\u011b. Bez jedin\u00e9ho pohledu, s hlasit\u00fdm vzlyknut\u00edm vyb\u011bhl z m\u00e9ho pokoje.
Te\u010f, te\u010f kdy\u017e v\u0161echno odezn\u011blo – te\u010f mi za\u010d\u00edn\u00e1 v\u0161echno doch\u00e1zet.
Zaslechl jsem jak za sebou zabouchl dve\u0159e.
„Bille!“ zvolal jsem zoufale.
Z jeho pokoje se v\u0161ak oz\u00fdval jen hysterick\u00fd pl\u00e1\u010d.
Co jsem mu to proboha ud\u011blal? Bille, br\u00e1\u0161ko! Odpus\u0165 mi to!<\/p>\n

autor: Ketty<\/strong>
betaread: Michelle M.<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kdysi n\u011bkdy n\u011bkdo \u0159ekl – \u010das se m\u011bn\u00ed a my s n\u00edm.Mysl\u00edm, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el na to, pro\u010d to \u0159ekl.Za posledn\u00ed t\u0159i t\u00fddny se nejm\u00ed\u0148 p\u011btkr\u00e1t zm\u011bnily v\u0161echny moje n\u00e1zory a postoje… J\u00e1.. m\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e to nejsem j\u00e1…D\u0159\u00edv jsem b\u00fdval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[72],"tags":[],"class_list":["post-20180","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsadis-se"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20180","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=20180"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/20180\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=20180"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=20180"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=20180"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}